Rituál ve sportu

Studenti publicistiky se zajímali o téma rituál ve sportu a položili otázky:
1) Jak rituál sportovci pomáhá?
2) Proč si myslíte, že jsou právě sportovci tak náchylní k různým pověrám, rituálům a podobně?
3) Existuje vůbec nějaká hranice mezi tím, kdy rituál, nebo zvyk, sportovci pomáhá a je ku prospěchu, a tím kdy už ho spíše svazuje? A případně co se s tím v takovém případě dá dělat.
Několik myšlenek k tématu:

Výzkum o četnosti vykonávání rituálu mezi sportovci a běžnou populací jsem neviděla, proto nemohu říci, že sportovci se nějak vymykají statistickému průměru populace. Rituály v běžné populaci jsou rozšířené, jen se o nich nemluví a mnohdy zůstávají přímo utajené. Podle mého odhadu sportovci při vykonávání obřadů nebudou nikterak výjimeční a četnost bude obdobná jako např. u studentů při přijímacím řízení, maturitě či zkoušce. Znám mnoho sportovců, kteří rituál neprovozují.

Rituál je úkon, který zahrnuje víru v transcendentno, byť tomu někteří říkají štěstěna. Rituálem si člověk chce síly, které ho přesahují naklonit. Rituálem odevzdá důvěru a pokud věří, že štěstěna mu je nakloněna, zůstane snadněji klidný, soustředěný bez nervozity. Při sportovním výkonu je třeba zůstat koncentrovaný ve své vnitřní síle a pokud tomu rituál pomáhá, je to v pořádku. Nejen ve sportu je třeba důvěřovat sobě i životu.

Pokud rituál dostane rysy obsese, je dobré jako k takové poruše k tomu přistupovat. Za obsesi, které je potřeba věnovat pozornost, považujeme tu, která obtěžuje člověka samého nebo jeho okolí, pokud mu zabere více než 30minut, denně je to skutečně závažné. Pokud si přeje sportovec své závislostí na rituálu zbavit je vhodné, aby spolupracoval s psychologem – metody budou pravděpodobně voleny na individualitě sportovce (např.: kognitivně behaviorální terapie, psychoanalýza, léčebná meditace)