Zde naleznete písemnou psychologickou poradnu. Odpovídá psycholog, psychoterapeut více; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Psychologická poradna online se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
Pokud si přejete odpověď mimo psychologickou poradnu online, je třeba uhradit 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.
Pokud si přejete online kontakt s psychologem, ten naleznete zde online psycholog

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Vážený pisateli,

tento týden již bylo položeno mnoho dotazů a není v mých silách odpovědět na více. Máte-li zájem, vyčkejte, poradna se otvírá vždy v neděli o půlnoci pro 10 dotazů.
 Pokud máte zájem o zodpovězení dotazu mimo poradnu on-line, zašlete dotaz na email: radana@rovena.info a 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.

Na zodpovězení čeká: Jan

< novější | 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >

Hanka píše: (9. 11. 2009, 21.04)

Dobrý den
Ja jsme měla čtyř letý vztah který mě dost poznamenal protože s tím co jsme chodila mě vydtal tím že když se s ním rozejdu tak se zabie ja jsme nedokazal s ním rozejít a když jsme se pak zamiloval do nělho jinýho tak mi uděla dost dusno a žekl mi že mě nikdy nikdo nebude mit rat tak jak on že nebudu štastná.naknec jsme se rozešli ja jsem začla chodit s někkým jiným ale nemužu nějak vyrovnat s ním co jsme prožila předtím.
V tom novém vztahu nejprve mi do něho začal zasahavat kamrad tím že chctěl chotit od přitele ze sestrou tak ho něchtěla a chtěl protstě za každou cenu s ní chodit dost do našeho vztahu sahlo ale vyrovnali jsme se s tím pak v červnu přišla otaska kdy s ním začnu bydlet ja jsme mu nedokazal řic pravdu a začla jsme si myslet nejruznější blbosti a on řekl že takle dal pokračovat nemuže.
Tak jsme se rozešli pak jsme se zase k sobě vratili ale ja se s ním nechci zatím stěhovat protože jsme se nesrovnala s tím co se stalo dřiv v tom předchozím stahem a stakovým pocitem se s ním nechci stěhovat a on řekla až prý budu vět co chci tak se mám ozvat.
Taky nemá dobrý vztah s tatkem takže jsme se se mu stěžoval jak se to doma hrozný a on mi chtěl tím že se odstěhujem poct abych konešně byl štatná ja jsme mu navykladala hrozný blbosti prto abych se ještě nestěhoval a mylela jsme že počka než si všechno vyřeším ale už to trvá pul roku ja jsme furt na začku nemužu to všechno ze sebe dost a stašně rada bych s ním byla ale s tím pocitěm co mám v sobě se s ním nemužu ještě stěhovat.

Odpověď: (10. 11. 2009, 11.35)

Milá Hanko,
evidentně sama svoji vnitřní situaci nedokážeš proměnit tak,, aby jsi byla spokojená. Proto doporučuji, aby jsi spolupracovala s profesionálem.

Gabriela Toušová píše: (9. 11. 2009, 20.36)

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat na problém ohledně mého syna 14 měsíců. Vždy, když se mu něco nelíbí nebo nedostane, začne se vztekat tak, že vším okolo sebe hází, když na to nereaguju, začne nás plácat, nejdříve jen do noh no ruk, později do obličeje. Stejné je to i s oblékáním, začne se všemožně zaklánět, vztekat, kopat kolem sebe. Potřebovala bych poradit zda ho nechat vyvztekat a odejít z místnosti, nebo ho odnést do pokoje a nechat ho tam. Jenže když tohle udélám,t ak začne šíleně plakat až tak, že skoro nedýchá. Co by na něj mohlo zabrat? Nechce se mi dávat mu přes zadek, ale někdy se to opravdu nedá vydržet a ruka ujede. Předem děkuji za odpověď

Odpověď: (10. 11. 2009, 11.32)

Milá Gabi,
malé děti opravdu nemají zralé CNS a do určité míry jsou projevy zlosti běžné. Spíše vnímám, že jste nejistá, nejistota je to, co může výchovu velmi zamotat. Plácat vás ho samozřejmě nemůžete nechat. Plácnutí přes zadek není týrání dětí. Můžete si dojít na konzultaci k dětské psyhcoložce, číst knihy o výchově, probrat to s babičkou :).
Držím palce

Suzi píše: (9. 11. 2009, 16.57)

Dobrý den.Poradˇte prosím jak se vyrovnat s manželovou nevěrou?Prý to bylo jen takové jednorázové vzplanutí.V našem vztahu (12-tiletém) chceme nadále oba pokračovat.Pro mne je ale hlavně problém mu znovu důvěřovat jak před tím.Cítím to jako velkou zradu a po třech měsících co tento problém nastal na to musím myslet.Miluji ho a nechci ho ztratit.Děkuji

Odpověď: (10. 11. 2009, 11.27)

Milá Suzi,
viděla bych to raději na osobní konzultaci.
Je třeba skutečně odpustit, vzít to tak, že tuto zkušenost potřeboval... Jde taky o to, zda cítíte, že jste pro muže tou jedinou, o kterou pečuje...

Bohdana píše: (9. 11. 2009, 13.14)

Dobrý den!Můj problém je dlouholetý. Jsem vdaná přes 20let vdávala jsem se z lásky a velmi mladá. S mým mužem máme 2 syny. Můj manžel se začal tak po 5 letech manželství ke mně chovat jako bych byla věc, které se potřebuje zbavit. Začal o všem rozhodovat sám častoval mně nadávkami toho nejdrsnějšího ražení, ponižoval mně i před lidmi a dětmi. Myslela jsem si, že vše musím vydržet a až budou kluci velcí tak odejdu. Je to jen ve stručnosti co se těch zhruba 10 až 15 let odehrávalo. Já ho postupně přestala mít ráda a tím pádem i sex byl je nutné zlo. Nyní když jsem opravdu rozhodla, že vše skončím a budu si žít svým životem tak se velmi změnil. Je milý hodný. Ale přijde mi to divné. Klečel přede mnou na kolenou a prosil abych neodcházela, že nemůže beze mně žít.Prý se zabije pak zase, že raději zemřeme spolu. prý by nikdy nesnesl, že bych mohla žít někdy s někým jiným. Někdy z něho mám i strach. Je mi ho i líto, ale nemiluji ho. Je pro mně  hrozně stresující s ním žít. Hlídá mně žárlí i na mou práci na lidi v mém okolí. Já jsem neodešla asi jsem dostala strach. Teď všechny ty nadávky a ponižování ustaly, ale ta jeho tzv láska mně hrozně ničí. Nechci mu ublížit a je mi ho líto. Jenomže to mi k životu nestačí.  Já jsem mu sice odpustila, ale nedokážu zapomenout. Nemohu s ním mít sex a když už se přemůžu je mi zle. Víte on mi v sexu dost ponižoval tak to bude asi tím. Prostě to nemůžu z hlavy vymazat. Moc děkuji za odpověď.
    okolí.

Odpověď: (10. 11. 2009, 11.24)

Milá Bohdano,
hledám otázku, na kterou bych vám mohla odpovědět. Rozumím tomu, že láskyplný vztah k muži, který vás dlouhodobě spíše vlastnil než so jiného, neumíte změnit... udělejte to, co cítíte, že skutečně chcete. (podle mne chcete žít sama). Dokáže-li se s vámi kamarádit, dokáže tak, že vás má skutečně rád, když se nedokáže kamarádit, je jeho láska sobecká (což vidíme).

ester píše: (9. 11. 2009, 10.56)

mila radano zapomela som este vam že rozbijala najprv prvni vztah nepovedlo se ji a tedko sla na nas vlastne už takovych 5 let se usiluje o to problem je este v tom že byt je nani tedko se to rieši aby se to prepsalo protože uver platime my bohužel zatim ja možna aj v tom me chtela využit protože je krize a on za tim mal praci jenom na kratko na 3 mesice a neco ten posledni rok nemuže sehnat proste chtela me nas mat v sachu dekuji pak za radu hezky den

Odpověď: (10. 11. 2009, 11.19)

s přítelem jste již patrně docela dlouho - proč jste se nevzali? máte ošetřené své peníze? zajděte si do poradny (několikrát)

ester píše: (9. 11. 2009, 10.39)

dobry den ja by se vas chtela poprosit o radu mam takovy problem žiju s pritelem a jeho matka nedokaže se zmirit s tim že žije sama nedokaže se vyrovnat že oba jeji synove su zadani ma težke silne zachvaty jen tak potrebuje se vyrvat a ja bohužel si to už odnesla vickrat problem je v tom každeho jenom vyhani naposledy sme meli debatu všichni s ni čtyri aby se už s tym zmirila žije sama v domku podle mne je to chora osoba a potrebuje odbornika ja jedine co si želam mit od ni klid nejvic chodila obtažovat nas vim že je sama lenže delala mi provokace naschvaly a uražala me už sem nemohla a když mela zachvat zacala kričet na plny hrdlo a neprestala tak sem ji trochu potrasla  a rekla at nas necha na pokoji lenže synove trvaji na tom aby s ni na dale vychazela ja nemužu dela to že se pretvaruje a ja to neumim rovno sem ji rekla že hrat komedii nebudu nechapu proč to dela proč mi posila po synovi nejake veci a tak vim že to nedela od srdce aby se na mne mohla zas vylejt tedko na chvili prestala lenže když zas by nahodou začala nebo by prišla nevim jak se mam prosim zachovat? nechci se s ni bavit zničila mi nervy až sem si brala prašky aby sem z toho vyšla ja sem byla pokojna a vždy vyrovnana nemyslela som si že tak nekoho muže nekdo zninčit vzhladem na ni rozprava vždy nezmysly jenom o praci je v ni nenavist zavist a žarlivost nebavi ji nic nema ani koničky možno proto me tak nenavidi sem ji opak a vzala sem ji posledniho syna jeji laska je chora k synom a nedokaže se odputat a zit svuj život a vždy stuka do pleca už sem alergicka na ni i když ji vsechno odpuštam neni ve mne  nenavist vychazet s ni nechci len nevim jak se mam k ni kdyby prišla dekuji za radu muj pravopis možna neni nejlepsi snazila sem se protože sem slovenka možno aj proto me nenavide sem spis bojovny typ mam toho hodne za sebou dekuji vam nejhorsi že ti lide co su upiri energie niči vas a pak ten druhy ostatnych protože taky potrebuje ventil když budete mat čas prosim odpiste ja budu čekat dekuji

Odpověď: (10. 11. 2009, 11.16)

Milá Ester,
problém je, že váš přítel patrně nemá jasno, ke které ženě patří. Jestli nenabudete v blízké době jednoznačně pocit, že v příteli máte oporu a nezajistí, že se nebudete muset kontaktovat, doporučuji vztah ukončit. Můžete navrhnout příteli návštěvu  poradny...
Držím palce.

Anna píše: (9. 11. 2009, 8.28)

Dobrý den,
potřebuji pomoci se svým problémem. Jsem strašný trémista. Když mám složit jakoukoliv zkoušku (i takovou, která se týká mého koníčku), nebo když mám někde vystoupit na veřejnosti strašně se bojím. Mluvím potichu a asi mám děs v očích, protože na mně strach všichni vidí. Dá se s tím něco dělat?
Děkuji za pomoc.

Odpověď: (10. 11. 2009, 11.12)

Milá Anno,
lze s tím něco dělat. Mám dobrou zkušenost s focusingem a léčebnými meditacemi. Doporučuje se i KBT terapie. každopádně je třeba od vás kus práce ke změně (ani angličtinu se člověk nenaučí dotazem přes net ;))
Držím palce k odhodlání.

Lucie píše: (9. 11. 2009, 3.24)

Dobrý den, prosím o radu. Před rokem jsem po dvou letech ukončila kontakt s kamarádem z dětství, nyní žijícím daleko.Je to člověk s hráčskou vášní,získala jsem k němu citovou vazbu, kterou se prvně snažil vybudovat a pak ji svým chováním pošlapal. Nyní po roce jsem se na něj (opravdu nedopatřením) znovu navázala, dá se říct z jeho podnětu. Chvíli se snažil milými slovy a skutky, pak jednou z ničeho nic nečekaně ukončil chat a dál nereaguje.Je to jeho další pohrávání, lhostejnost.Stejně jsem od něho nic lepšího nečekala.Teď nevím, jak na něj. Jen tak zas odejít v klidu,jak před rokem. Nebo mu napsat,jak je nemožný, protože toto dělá jen opravdu chorý mozek a třeba by ho to k něčemu dobrému nakoplo? Určitě hodně by se mi ulevilo tím druhým řešením, ale pokud je chorý, neublížím mu tím? Děkuji za Váš názor.

Odpověď: (10. 11. 2009, 11.09)

Milá Lucie,
vím, že se takto někteří lidé chovájí a svým způsobem to stále také nechápu. Jedná se o to, že dotyčný potřebuje k svému sebepotvrzení náklonnost, lásku od druhého, on je však schopen pouze lásky dětské, která je sobecká, dokonce je možné, že přijímání lásky je pro něj příliš náročné a má pocit, že ho utiskuje. pro vás je důležité si uvědomit, že pro toho člověka jste sice důležitá, ale ne jako rovnocenný partner, ale jako někdo, na kterém si dokazuje vlastní cenu. Je dobré, že postupně s tím jeho zahráváním počítáte, že se dostáváte do role pozorovatele a neberete osobně jeho hulvátské chování, že víte, že je to jeho podivnost, že on neumí jinak... Když vy mu napíšete projev svých emocí, i negativních, tím ho v podstatě budete sytit. Dokážete-li to, napište mu, že mu sice nerozumíte, ale že mu přejete hezký život.  Když vás bude kontaktovat zas po letech, budete vědět, že si ho nepustíte do intimního prostoru, že budete velmi rezervovaná... (to se trochu podiví ;)) Viděla jste Bestiář? Bohužel takových "Rodenů" běhá po světě mnoho..., ale alespoň víte, že v tom nejste sama. :)

Marie píše: (3. 11. 2009, 14.08)

Dobrý den.Nevim jak bych měla začít.Mam 20letou dceru ktera žije 30km.ode mne.Od asi17let bere drogy.V te době jsme bydleli spolu.Po neustalých hadkach jsem se odstehovala.Bydli v byte který je psaný na mne a ja i platim najem.Ted je dcera v 8mesici tehotenství.Ani pořadne nevim zda jeste drogy bere nebo ne.Sama me tvrdí že ne,ale kluk s kterým je těhotná mi tvrdí že drogy bere.Snažím se jí pomahat finančně,jak jen to jde ale nemohu do nekonečna.Nyní jsem bez zaměstnání a tak moc už pomahat nemohu.V byte není zapojena elektrina a dcera nema žadný příjem.Na socialce kde jsme byli žádat o pomoc nam řekli že ji musim živit já.Nevím vubec co bude dal s miminkem co se teprve narodi.Dcera mi tvrdi že drogy brat nebude ale nevim zda ji mohu verit.Otec toho ditete je take drogove zavisli.Ja žiji nyní s pritelem kteremu radeji nic nerikam stejne by to nepochopil.Nevim na koho se mam obratit nebo kde vyhledat pomoc.Co mam delat?S kym se radit?

Odpověď: (3. 11. 2009, 18.15)

Milá Marie,
to je dost zapeklitá situace, to by chtělo podrobné znalosti z oblasti práva. Měla byste se pokusit ji odhlásit z bytu, pak dle mého vůči ní vyživovací povinnost nemáte.  Ohledně dítěte, vnoučete, můžete zažádat o svěření do péče, v tom spolupracujte se sociálkou (mylsím oddělení péče o děti), tam budete muset nejprve hlásit, že se dcera nestará, nezvládá péči o dítě...(Pak byste mohla pobírat rodičovský příspěvek...) Kvalitní informace v té věci by vám skutečně měli poskytnout na sociálce - zkuste se podrobně poptat třeba na krajském úřadě třeba na úseku sociálních věcí vás nasměrují ke kompetentní osobě.
Držím palce

INU píše: (3. 11. 2009, 14.08)

Dobrý den nevím si rady s dcerou letos ji bude 15 neposlouchá  chodí domu pozdě ve škole to lajdačí nedávno jsem od ni dostala i facku mám 7 let noveho manžela který když s ní je problém začne na ní křičet a ona na just udělá dalši podraz třeba místo 9 přijde domu v 11 také často lže dnes jsme byli u kurátorky a ta nám doporučila terapije hlavně manželovi  a dceři ale já si myslím že to moc nepomuže protože má povahu po tátovi pravím a ten mě také bil a byl agresivní když byl nějaký doma problém .poradte co s tím děkuju

Odpověď: (3. 11. 2009, 18.07)

Milá Inu,
buď opravdu systematickou rodinnou terapii (ne dvě hodinové návštěvy) nebo absolvujte seminář rodinných konstelací,  možné je kombinovat oboje. Dále dceru konfrontujte s následky počínání... zaveďte "obchod" něco za něco, manžel ať se z výchovy stáhne, at zasáhne pouze tehdy, bude-li na vás fyzicky agresivní či významně slovně (ne pubertální kecy). Dceru nechraňte před diagnostickým pobytem. Držím palce

kami píše: (3. 11. 2009, 11.25)

Dobry den, momentalne jsem v zahranici. Ucim se jazyk a proto se radeji poradim s nekym, kdo mluvi materskym jazykem. Od kvetna tohoto roku jsem nezamestnana. Z duvodu toho nemam bohuzel ani zadne financni prijmy a jsem nucena zit v polorozborenem dome, kde nejsou zakladni socialni zarizeni. Z doslechu jsem zacala pouzivat socialni zarizeni a stravovat se na Charite teto zeme. V lete jsem se na vsechno divala pozitivne, s trochou hipie-nadsenim a zazitim neceho neobvykleho. Ted mi to zacina vadit a propadam chvilkama silnym agresim. Nemam s kym promluvit a to situaci zhorsuje. Neduveruji mistnim socialnim organizacim, protoze jsem na ceske charite pracovala v ramci studia na VOS socialni a mam odlisne zkusenosti. Muzete mi poradit, jak predejit temto stavum, kdy ztracim kontrolu nad sebou samou?
Dekuji

Odpověď: (3. 11. 2009, 18.02)

Milá Kami,
moc vám nerozumím. Postarat se o sebe ekonomicky je nutný základ.

Susan píše: (3. 11. 2009, 10.29)

Dobrý den,
nevím kde začít, to asi neví nikdo kdo píše na takové stránky, ale bohužel už si nevím rady tak jsem se obrátila na Vaše stránky s nadějí, že mi pomůžete. Je mi 28 let a mám přítele, kterého jsem poznala před několika měsíci...a byla to jednoznačně láska na první pohled. Akorát nám šťěstí jak to bývá zas tak nepřálo a po 2 týdnech nekonečného štěstí odjel pracovně do ciziny.Půl roku jsme byli od sebe...já v domění, že na mě čeká a že se brzo vrátí. Po půl roce komunikace, společných plánů o budoucnosti, náštěv se vrátil. Teď spolu žijemě už několik měsíců. A problém je v tom, že jsem nikdy nikoho nemilovala tak jako jeho a to jsem měla vztah z mužem 7 let a milovala jsem, ale ne tak jako teď. Náš vztah se jeví jako fungující, harmonický, plný optimismu a představ o budoucnosti. Ale je tady velké ale, bohužel svému partnerovi nevěřím. Je to sice jen pár týdnů, co nevěřím ale jsou to ty nejhorší, a nejdelší dny v mém životě. Minulý týden, jsme měli s přítelem první větší rozepři a já jsem udělala něco co jsem nikdy před tím s jiným partnerem neudělala.Protože mi sdělil heslo na mail tak jsem ho otevřela a zjistila jsem, že se přihlásil na seznamku. A reaguje na inzeráty nezadaných slečen....a zřejmě si hledá milenku. Mluvila jsem s ním otevřeně o našem vztahu, ptala jsem se jak to vidí...abych věďěla, zda smýšlí furt stejně. On dělá jako že nic, říká mi že jsem to nejlepší co poznal apod. plánuje se mnou společný život...Jenže já každou minutu myslím na ty odpovědi těch slečen a žen. Vím, že se na to budete dívat jako na jasnou věc, že jsem hloupá, že to asi nemám zapotřebí. Ale já už přestávám rozumět všemu co se kolem mě děje...myslím tím společnost. Asi neustále žiju v nějaké pohádce na to , že už mi táhne na 30 let ale stále pevně věřím na kvalitní vztah, bez podvádění.Na to, že se dva lidi milujou a takhle by si neublížili. Ale když sleduju, okolní svět myslím ty přeplněné seznamky....kde si tatínek s dítětem v náručí a má manželku, hledá slečnu na psaní tak je mi z toho špatně. A mám strach, že jsem se dostala do fáze ve kterém jsem přesvědčená, že takové chování společnosti a lidí kolem mě je v pořádku. A protože doufám, že to je jen potřeba mého partnera se nějakým způsobem rozptýlit, nebo si zvednout své ego tak to neřeším. Ale hrooozně mě to ubíjí, v podstatě jsem na dně...dva dny jsem kvůli tomu vědomí( o kterém nechci s partnerem mluvit, proto že ho nechci ztratit) nejedla.Určitě by nepochopil, že jsem se do mailu podívala a v podstatě by zjistil, že mu nevěřím.Navíc o tom nemůžu s nikým mluvit takže to v sobě všechno hrozně dusím a už vážně nevím co mám dělat...nehledě na to, že samozřejmě následkem tohoto mého vztahu nedokážu normálně komunikovat s rodinou, přáteli a nejsem tak výkonná v práci jak bych si představovala.

Odpověď: (3. 11. 2009, 17.59)

Milá Susan,
nebylo by dobré mu přiznat prohlížení emailu. Ano, jeho počínání je divné a nedivím se, že vaše důvěra je rozkolísaná. Jakoby on byl rozkolísaný. Zkuste si změnit identitu a na seznamce se s ním bavit... Poznejte, s kým žijete... Držím palce.

HankaV píše: (2. 11. 2009, 21.40)

Dobrý večer,potřebuji pomoci naučit mou 3 letou dceru chodit na záchod.Čurat chodí sama  a bez problémů,bohužel nechce chodit kakat a tak to končí pořád v kalhotkách.Nehce chodit ani na nočník,vždy si zaleze někam do koutku a tam to udělá do kalhotek.Jelikož za to už několikrát dostala na zadek tak si to začala zadržovat a pak kakala až po týdnu,samozdřejmě s bolestma.Nevím jak ji donutit na záchod či nočník,pokud jsem přísná a něco ji zakážu či nadám,má z toho strach a raději si to zadržuje,čímž je to pak ještě horší a to nechci,jinak jsem se ji snažila i něco slíbit a odměnit ji když se vykaká na záchod,ale jen to slíbila a stějně to pak bylo v kalhotkách.Teď se ju snažím inspirovat Ježíškem,že se dívá a donese ji dárečky,když se naučí na záchod,ale bezúspěšně.Chodí už do školky a tam je to taky problém.Myslela jsem si,že ju tam inspirujou ostatní děti,ale bohužel.Nevím jak ju to naučit,nepomůžou ani zákazy ani inspirování,či odměny.Je to dost hrozné,když se mi pokakává v obchodě,na procházce či návštěvě.Jen chci zmínit,že je dost dominantní a tvrdohlavá.Je narozena ve znamení Lva,nikdy jsem nedala na nějaké horoskopy,ale na ni to sedí,je to prostě KRÁl a nenechá se nikým řídit,je sní velice těžká spolupráce a to má teprve 3 roky.Prosím poraďte mi,nevím si už rady.Děkuji velice Hanka

Odpověď: (3. 11. 2009, 18.38)

Milá Hanko,
první, co mě napadá je, nechat ji chvilku naprosto v klidu, dělat, že se nic neděje. ( ale musíte to vydržet. Žádné odměny ani tresty, brát situaci jaká je.) Vím, že v době chození do MŠ je to těžké, ale myslím, že si potřebují všichni odpočinout. Pak je možné zkusit nějakou externalizaci, skřítek, který to způsobuje, oddělit problém od dítěte a pracovat s tím. Ale určitě teď chvíli pauzu. Pak můžete kontaktovat dětskou terapeutku. Jste-li z okolí, mohu jednu doporučit. Držím palce.

kLÁRA píše: (2. 11. 2009, 14.30)

Dobrý den,
mám takový problém. Ani vlastně nemám hlad, ale když mám špatnou náladu,
nudím se, anebo naopak jsem šťastná řeším to velkým přejídáním. To mi brání
v tom, abych zhubla. Nevím jak to mám řešit, ale pokaždé, když mám deprese,
tak se těším až se najím, jenomže potom mám velké výčitky svědomí. Připadám
si tlustá a ošklivá. Nevím jak to mám řešit. Prosím o radu co s tím, abych
stres a nudu přestala řešit přejídáním. A neřekla bych, že by to byl
premenstruační syndrom, protože to jídlem řeším celý měsíc. Děkuji Klára
( 17 let)

Odpověď: (3. 11. 2009, 17.49)

Milá Kláro,
jaký máš vztah k sobě? Ke svému životu? Mám pocit, že by to chtělo láskyplnější, aktivnější a tvořivější přístup k sobě...
Držím place.

Lenka píše: (2. 11. 2009, 12.56)

Dobrý den,
jsem 28 let vdaná, máme 27 letou dceru a 23 letého syna. Bydlíme v rodinném domě, dcera je vdaná a bydlí se svým manželem v jednom patře domu - má samostatnou domácnost. Syn je svobodný a bydlí ve společné domácnosti se mnou a manželem.
Můj manžel je chlolerické povahy a jeho nálady jsou nevyzpytatelné. Někdy máme období klidu, kdy je velice milý a příjemný, společenský, vtipný. Pak ale z ničeho nic jako by se vyměnil a začne na nás řvát kvůli maličkostem, které si úmyslně vyhledává. (například zapomenutá rozsvícená žárovka, odložená nedopitá sklenička s limonádou, kterou bych si já nebo syn dopila později, atd.)Dokáže ho ale rozčílit i to, že se mu něco nedaří. Pořád nás ujišťuje, že on to umí, on to ví. Domnívám se, že trpí nějakým komplexem z dětství Z mého pohledu se jedná o malichernosti, které se dají vyřešit například klidným upozorněním a ne půlhodinovým běsněním, řvaním a nadáváním do kreténů, debilů atd.(ty padají na hlavu syna)- zřejmě to vyplývá z mé klidné až možná flegmatické povahy.  Mně - ať se syna zastanu či mlčím, je pak vždy vytknuto, že se ho zastávám. Na dceru asi jedinou v baráku si nedovolí. To pošle mne, abych jí to vyřídila.
Poraďte mi prosím, co máme dělat. Velmi to mne i dceru a syna trápí a ničí.
Svého manžela i po těch letech velmi miluji, ale ve chvílích "jeho amoku" je tomu spíš naopak. Velmi mne to trápí, protože se domnívám, že jsme vě věku, kdy děti jsou dospělé a my bychom si mohli užívat jeden druhého a ne si kazit život takovými pitomostmi. Bohužel však mám dojem, že je to rok od roku horší a horší. (podotýkám, že manželovi je 51 let, takže nedokážu si představit, jak to bude až mu bude například 65)
Děkuji za Vaši odpověď.

Odpověď: (3. 11. 2009, 17.48)

Milá Lenko,
co pro vás mohu udělat? Souhlasit s tím, že by si lidé měli dělat život příjemný a užívat si a vážit si toho, co mají...? Ano, souhlasím. Předpokládám, že rozumné rozhovory na toto téma máte již za sebou. Manžel pravděpodobně nemá pocit, že má problém, tak řešit nic nebude. Jediné co můžete, je řešit sebe, své reakce, své pocity při tom. Můžete chodit k profesionálovi a naučit se pracovat se svými pocity, jajich proměny mívá pak za následek změnu chování, změnu energie situace... Každopádně není v pořádku, že se necháte ničit. Udělejte s tím něco.
Doporučuji knihu: O lásce a hněvu.

Lucka M. píše: (2. 11. 2009, 11.09)

Dobrý den.
Mám na Vás prosbu – dotaz týkající se mé tchýně. Ani jí tak nemůžu říct, protože je to maminka..Je jí 55 let, je učitelka na základní škole 1. stupně.učí 1-3 třídu. Nikdy neměla problémy,co se týče psychiky,jen občas si ztěžovala na stresy, které jsou vyvolány dnešní dobou spojené s výchovou dětí. Ale vždy to brala s nadhledem.
Asi před 2 lety jsme u ní zaregistrovali zvláštní stav. Jednoduše řečeno jako by byla opilá. Vyznačovalo se to nemožnosti se soustředit na myšlenku, zapomínání slov a nemožnost se vyjádřit. Opakovaně se ptala na již zodpovězené otázky – tzn. Zapomínala. Byla unavená, mžourala očima,jako by se jí chtělo spát a většinou si šla potom lehnout. Tento stav se vykytoval většinou až odpoledne i přes týden i o víkendu. Přisuzovali jsme to jako že požívá alkohol a sama nekontrolovaně pije. 2 roky jsme to tak nechávali, protože jinak jim manželství výborně funguje, tak jsme se do toho nechtěli plést.

Po 2 letech ale se to zhoršilo a už 2 víkendy po sobě tento stav trval téměř pořád. V pátek večer se to vyostřilo, že její syn – můj manžel jí to řekl, začala nesmyslně útočit a ubližovat slovně a nedokázala rozumně zdůvodnit, proč se takto chová. Ukončili jsme to a říkali, že v sobotu ráno,až vystřízliví, tak to v klidu rozebereme. Ráno její psychický stav byl dobrý,jakmile jsme to začali řešit, v ten okamžik upadla opět do tejného stavu. Tak jsme zjistili, že alkoholový původ v tom není,ale pravděpodobně nějaká psychická porucha.
Nic si na druhý den nepamatovala, co říkala. Opět pak byla apatická,až připomínala opilého člověka. Pomůže ji se vyspat.
Jinak nechodí k žádným lékařům, neužívá žádné léky,brání se tomu, protože to neuznává. Taky si nikdy nechtěla přiznat, že je nějaký problém(už manžel jí kdysi říkal, že je psychicky nemocná – to bylo to nejhorší,co mohla slyšet – byla zlá, vyčítala mu naprosto všechno!)
Určitě se bude bránit jakékoli pomoci.
V tuto chvíli dále chodí do práce, její manžel ví, že nějaký problém je,ale pokud ona nechce s tím nic dělat, tak on řeší jen ty situace, kdy je dobře s ní.jednoduše řečeno – nechtějí s tím nic dělat a ona sama neví s čím, protože si tento svůj stav neuvědomuje.
Proto Vás moc prosím, poraďte mi,co to může být za psychická porucha a co dále dělat. Já i můj manžel jsme v tom bezradní.
Děkujeme moc.

Odpověď: (3. 11. 2009, 17.41)

Milá Lucko,
jak sama píšete, když si ona pomoci nechce, pak to nikdo jiný za ni neudělá (max. zavolat první pomoc, když bude v tom stavu). Diagnózu nevím, napadá mne psychotická ataka, změny související s předčasnou demencí, afektivní reakce s následnou amnézií, Alzheimer asi ne, opravdu nevím. Doporučuji neurologicko psychiatrické podrobné vyšetření (ne 10minut u psychiatra)
Chápu, že pro okolí je to náročné, ale jetřeba se s tím smířit a smířit se i se svou bezmocí. Držím palce.
 

lena píše: (2. 11. 2009, 9.23)

dobrý den,manžel jezdí kamionem,takže jsem sama se třema dětma doma,k tomu jsou i finanční problémy,už to prostě nezvládam,manžel i když je doma nevstane k dítěti (prý je taky unavený)a takhle odpovída na všechno, co řeknu (ja taky).Přivádí mě to k šílenství,nemam pomoc ani od žádné babičky.Jak donutit manžela aby mě třeba nechal jednou za měsíc se vyspat,jindy to nejde jenom když dojede domu.Na sex nemam už vubec naladu jsem bez energie a nalady.děkuji za jakoukoliv radu.

Odpověď: (3. 11. 2009, 17.32)

Milá Leno,
přinutit někoho k něčemu v podstatě nemůžeme.
Je možnost prostě odjet ke kamarádce na víkend, když bude doma - bez diskuse, pouze oznámit - prostě odjet.  To opravdu doporučuji. Muži nerozumí slovům, ale činům.
Dále mě napadá, ale nepovažuji to za optimální řešení mu říci: že jste na vše sama a tak tedy již moc nevíte, proč udržovat manželství... Bohužel mnoho mužů nemá problém do té doby, než se žena rozhodne z manželství odejít :(. Pak žena rozkvete a muž se trápí - takový častý vzorec...
Situace fakt náročná - v rodových společnostech žena na děti nebývala sama... tento výdobytek moderní společnosti je pro ženu dost náročný.
Držím palce a ten víkend si dopřejte.

Nikola píše: (2. 11. 2009, 8.31)

Dobrý den, potřebovala bych poradit jak zvednout sebevědomí. Jsem delší dobu bez práce a nedaří se mi ji najít. Kvůli dětem hledám práci pokud možno na denní směny, což je těžké. Nevěřím si jsem lítostivá, bojácná, nejsem průbojná v poslední době se mi chce občas brečet nad tím, že stále nemám práci, že jsem neschopná. Bojím se toho co si myslí ostatní. Když se mě někdo zeptá kde dělám, jsem nešťastná, že musím říct, že jsem na úp. Možná jsem i moc upnutá na děti (10a 6 let). Už ani sama nevím jakou práci bych chtěla dělat, ani v jakémm oboru. Možná s dětmi, mám je moc ráda, dokonce jsem se přihlásila na kurz pedagogiky abych pak mohla dělat ve školce, ale co do té doby než dodělám kurz.

Odpověď: (3. 11. 2009, 17.22)

Milá Nikolo,
i práce na sebevědomí je práce - je třeba vytrvalosti. Přečtěte si např. knihu Miluj svůj život nebo pracujte s knihou Osobní síla. Dobré je spolupracovat s profesionálem. Neznám komplexní vaši situaci, proto jinou radu dát nemohu.
Držím palce.

Šárka píše: (2. 11. 2009, 8.19)

Dobrý den, chtěla bych se vám svěřit. Je mi 17 (skoro 18) všechno začalo tím že jsem propadla znovu do 2 ročníku, vím že to byla moje chyba  .. kvuli me velke absenci jsem mela 3 N cele prázdniny jsem měla jen o učení německého jazyka, češtiny a ekonomie... dvě zkoušky jsem zvládla, ale dohužel literaturu ne..¨.. v tu chvíli když mi to s klidem řekli jsem byla strašně zoufalá ..zklamala jsem rodiče, kamarády ze třídy i když tam bylo pár jedinců kteří z tohoto mého nezdaru měli určitě radost..V nová třídě je to KATSTROFA.. lide si mě tam neoblíbili i přesto, že jsem ve své dřívější třídě byla celkem dost oblíbená .. a proto mě některé holky neměli rádi v této třídě se na mě dívají divně.. baví se se mnou jenom když něco potřebují .. proto mě to celé přestalo bavit nerada tam chodím .. proto si vymýšlím různé důvody proč tam nechodit a kvůli tomu mám další průšvihy...Od té doby mám problém se spaním a skoro furt jsem nemocná nic mě nebaví povídání s rodiči už téké padlo ani už se mě na nic raději neptají ... Vím, že  nemůžete vyřešit mé problémy ale strašně mi  pomohlo už jenom to se vypsat a říct to někomu. děkuju za vyslechnutí a případnou odpověd

Odpověď: (3. 11. 2009, 17.20)

Milá Šárko,
některá období nejsou procházkou růžovým sadem, ale také je obecně známo, že krize je typem zkoušky, projdeme-li jimi, posílí nás. Je třeba tu náročnou situaci brát jako inspiraci, naučit se nově přistupovat k problému, k sobě, k okolí. Jako nejdůležitější vidím, aby jsi sama k sobě a ke svému životu získala pozitivní vztah... Chápu, že je to těžké, určitě si nepřestaň povídat s kamarádkou... jsi-li z okolí, můžeš se zastavit...
Držím palce.

Jaroslava píše: (30. 10. 2009, 18.30)

Dobry den mam 3 letou dceru je hodne fixovana na otce a nikd se k nemu nemuze priblizit protoze hned kazdyho bije nebo dostane strasny zachvat place nevim co s tim mam delat. Zarli i na ostatni sourozence i na me je to proste hrozny dokaze i nas bit i kdyz manzel ji to zkousi vysvetlit ale ona to nechape.Muzete mi radit jak mame tuto situaci resit

Odpověď: (3. 11. 2009, 17.13)

Dobrý den,
můžete zkusit kineziologii (a vytrvat). Jste-li z okolí, můžete se objednat...

< novější | 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >