Odpovídá psycholog, psychoterapeut více ; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu.

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Vážený pisateli,

tento týden již bylo položeno mnoho dotazů a není v mých silách odpovědět na více. Máte-li zájem, vyčkejte, poradna se otvírá vždy v neděli o půlnoci.
 Pokud máte zájem o zodpovězení dotazu mimo poradnu on-line, zašlete dotaz na email: radana@rovena.info a 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.

Na zodpovězení čekají: kači, Jana, Jakub, LUCKA, Lucka, Netečna, Petra, Nicolle, slunečnice, Neya

< novější | 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >

Ivanka píše: (26. 10. 2009, 18.31)

Dobrý den,
chtěla bych Vás poprosit o radu. Často bojuji se svojí nesmělostí. Přemýšlela jsem, kde se to ve mně vzalo a řekla bych, že jsem na to přišla. Můj strach asi souvisí s mými podvědomými myšlenkami. Všimla jsem si, že když se chci nějak projevit, tak těsně před tím mi v hlavě "blesknou" myšlenky, které si snad v tu chvíli neuvědomím,ale poslední dobou si je začínám uvědomovat aspoň dodatečně a díky tomu začínám chápat důvod svých problémů. Zjednodušeně řečeno, jsou to myšlenky typu:co když to nezvládnu? co když si o mně potom pomyslí, že jsem hloupá? ...asi se tvářim blbě, co když nebudu dost vtipná? uvědomělá? sympatická? co když se ztrapním?. A to je jen stručný přehled. Opravdu mě tento objev šokoval, ale na druhou stranu, teď aspoň vím, kde je pravděpodobný problém a mohu se s tím nějak poprat. Pro dokreslení situace bych chtěla dodat, že vědomě takhle nepřemýšlím. Jakmile mě takovéhle myšlenky napadnou, obvykle si rychle uvědomím, že nejsou pravdivé a zaženu je. Ale s těmi podvědomými mám tedy problém. Konečně se dostávám k jádru. Chtěla bych se zeptat, jestli existuje nějaký způsob, jak si do svého podvědomí vtáhnout pozitivní myšlenky. Určitě si je tam člověk ukládá, když se vědomě snaží myslet pozitivně, ale mám na mysli něco, co by to ještě dokázalo podpořit. Napadlo mě několik možných variant: 1)nahrát si pozitivní hesla na mp4 a pouštět si je před spaním, popř. přes celou noc (v tomto případě si ale nejsem jistá, jestli ve spánku člověk tyto zvuky vnímá a má to vůbec nějaký význam), 2)zkoušet si tyto pozitivní hesla psát, 3)joga (prý pomáhá rozvíjet pozitivní myšlení). Zajímalo by mě, jestli si myslíte, že by tyto způsoby mohly být účinné a jestli nevíte ještě o něčem jiném. Na internetu jsem narazila na meditativní techniky, ale přesně nechápu, jak to funguje. Mám si tyto techniky někam nahrát a pak si je při odpočinku pouštět? Nebojím se experimentovat, jen bych nerada někde udělala chybu. Moc děkuji za vyslechnutí a těším se na případnou odpověď.

Odpověď: (30. 10. 2009, 17.30)

Milá Ivanko,
skvěle jste tu popsala inspiraci k pozitivnímu programování se, snad si ji přečtou i jiní, je to dobrá cesta. Ohledně meditativní práce vás zvu na osobní konzultaci - pod vedením je cesta učení se výrazně rychlejší a efektivnější, zároveň při práci s nimi u mne často dochází k "čištění" negativních programů, což bývá nutné (aby nennegovaly programy pozitivní).
Těším se na setkání ;)

Gabka píše: (26. 10. 2009, 14.58)

Dobrý den.Jsem v situaci kterou už sama nezvládám a potřebuji poradit.Jsem vdaná 14 let a máme dvě děti.Syn 13 a dcerka 9.Manžel je diabetes a má chronické záněty slinivky břišní.To vše zpusobilo nadměrné požívání alkoholu.Snažila jsem se mu vždy víc než pomoc,v nemocnicích jsem strávila více času než se svými dětmi.Přemlouvala jsem ho aby přestal pít,že se to podepisuje hlavně na dětech.Když se víc jak před rokem vrátil z nemocnice s dočasnou stomii,opět jsem ze sebe vydala veškerou energii a snažila se aby jsme to nelehké období překonali.Když se manžel postavil na vlastní nohy,začal zase pít.To mě velice ranilo,připadala jsem si bezvíznamná,nicotná a tak jsem si našla přítele(ženatého) a doma vše řekla,ale to jsem netušila že rozpoutám hotový teror.Manžel pije mnohem víc(5 dní v týdnu) a když příjde domů tak mě před dětmi vůlgárně uráží a psychycky deptá.Došlo to už tak daleko,že při jeho příchodu domů se klepu strachy co zase bude.Myslíte si,že takový člověk se ještě někdy napravý a vše bude jako dřív?Nebo bych ho raději měla opustit než dojde k něčemu mnohem horšímu?Problém je v tom,že jsem momentálně bez práce a tudíš bych si nemohla dovolit platit nájem.Takže jsem na něm závislá..,

Odpověď: (30. 10. 2009, 17.24)

Milá Gabko,
myslím, že váš manžel se nezmění. Hledejte řešení, jak z toho ven. Hledejte práci, naučte se něco nového... přemýšlejte, kde a jak by se dalo bydlet... můžete zažádat o stanovení výživného pro děti a pro manželku (dokud se nerozvedete) Skutečně hledejte řešení pro sebe a děti (nejvyšší čas). Držím palce.

radka píše: (26. 10. 2009, 14.16)

Dobrý den.nevím jak mám začít,ale v poslední době jsem psychicky vyčerpaná,nervozní,unavená, protivná a i zlá.nebaví mě nic skoro.jsem rozvedená a žiju s dcerou sama.chodím do práce a přitom studuju.vše zbývá na mě.otec se nestýká s dcerou a babičky a dědové nefungujou.a ted do toho musím koupit byt a nějak to nezvládám psychicky vše.chce se mi brečet často.a nejhorší je to že neumím věřit.v mým životě bylo zklamání mnoho.napište mi prosím na můj email ropaskova@seznam.cz­-co mám se sebou dělat a nebo mám začít navštěvovat psychologa.děkuju moc za odpověd

Odpověď: (30. 10. 2009, 17.21)

Milá Radko,
jestli zvládáte to, co píšete a v těch podmínkách, tak jste u mne frajerka. A že jste unavená, se nedivím. Potřebujete se naučit dobíjet baterky jak sama se sebou tak postupně i ze světa (v tomto pořadí). Jste-li z okolí, kontaktujte mne a přijdte si pro trochu síly, jinak si skutečně najděte někoho, s kým budete spolupracovat (dřív tuto funkci plnili šamani, kněží..., tak se nestydte).
Držím palce

Iva píše: (26. 10. 2009, 12.04)

Dobrý den, potřebuji poradit.Jsem rozvedená,mám 2 syna -17 a 14 let.Otec dětí se k nim nehlásí.Starší syn přerušil studium na učilišti,má odpor ke škole,raději chtěl pracovat.Má práci na rok,a pak slíbil,že nastoupí na učiliště a školu dodělá.Domlouvali jsme mu
celá rodina,že se základním vzděláním nic nenadělá.Nešlo to.Měl i problém s policií, kdy s kamarády vlezli do auta a zkoušeli jej nastartovat.Skončilo to odkladem a podmínkou na 18 měsíců.Během té doby zbil kluka kvůli holce a dostal podmínku 4měsíce na 18 měsíců.Jsem z toho nešťastná, protože jeho otec byl za rvačky trestanej a já nevím jak víc tomu zabránit.Do 15 let s ním nebyly problémy a co dostal občanský průkaz a nastala puberta se to změnilo.Druhý syn,si vybral studium na osmiletém gymnáziu, ale nyní začíná s tím,že na škole nebude,že chce na jinou po 9. třídě.Nechce ani slyšet, že by tam měl zůstat.Souhlasila jsem s jinou střední školou.Jeho přístup k učení je takový, že nemá potřebu plnit některé školní věci,i když je dost ctižádostivý,mívá období, kdy s ním nic nehne.Zápisky do sešitů nedělá,nechce se učit(pamatuje si ze školy většinou).V tomhle jsou každý jiný.Studovat chce, ale jinde.Nevím jestli s nimi zajít k nějakému psychologovi i co se týká profesní orientace- výběru školy, či ja bojovat s chováním puberťáků.Prosím o radu. Moc děkuji

Odpověď: (30. 10. 2009, 17.14)

Milá Ivo,
vám bych doporučila navštívit seminář rodinných konstelací, principielně ve výchově synů přenést zodpovědnost za jejich život na ně, nebýt hotel, který jen dává. Chce-li syn pracovat a bude-li vám platit nájemné..., je to jeho věc, požádá-li vás o podporu na studiu, můžete ho podpořit, ale nebudete podporovat měnění škol (skutečně max. 1x), nebude-li si plnit své povinnosti, nebudete prát... Přípravu na zaměstnání dělají kvůli sobě nikoliv kvůli vám... ve školách nyní často vládne neřád a studenti získávají zkušenost, že lajdáckost projde... U zaměstnavatele už to tak nebývá... na to si ale musí přijít sami. K profesnímu psychologovi pouze tehdy, projeví-li zájem. Jednou dát nabídku a druhý den se zeptat na odpověď...
Držím palce.

Dianys píše: (26. 10. 2009, 11.31)

Dobrý den, mám takový problém, kterým se zabývám už delší dobu a nevím si rady. Poslední dobou se cítím strašně zklamaná (přestože mi nikdo neublížil), podrážděná, každá blbost mě vytočí a hned zuřím, pak se hádám s přítelem a je mně z toho špatně, nechci aby to takhle bylo dál. Doma se skoro s nikým nebavím a když ano, tak jen odfrkuji. Brečím jak malé díťě klidně i každý den. Často si vzpomínám na mého otce, který nám ubližoval a 12 let jsme od sebe, celou dobu jsem s tím tak nějak vyrovnaná, ale teď mě to ničí a nechci nato myslet. Každý den mám špatnou náladu.. Prosím potřebuji poradit. Nevím co je se mnou, ale chci z toho ven...=,(

Odpověď: (30. 10. 2009, 17.05)

Milá Diano,
asi se budu opakovat, ale tento psychický stav emailem nevyřešíme. Chce to naučit se duševní práci, vnitřnímu naslouchání, pojmenování a proměnění v doprovodu "lektora". Jste-li z okolí, objednejte se.

Daniela píše: (26. 10. 2009, 10.32)

Dobrý den,
prosím o radu.Je mi 26let,jsem druhý rok doma na mateřské a tak nějak mě přestalo vše bavit.Věci,který mi dřív zvedli náladu,už mě netěší a nedokážu se z ničeho radovat.S manželem se odcizujeme,celkem sem i přibrala,takže se vyloženě hnusim sama sobě a i když si chci užít každý den s naší dcerou,tak mi to nejde.Cítím se prázdná,sama a mám pocit,že už mě v životě nic nečeká.
Chci se zase radovat z života a maličkostí jako dřív,ale nevím jak nato.Vydrží mi to maximálně dva dny :-(
Děkuji za radu

Odpověď: (30. 10. 2009, 17.03)

Milá Danielo,
viděla byhc to na pravidelnou spolupráci s psychoterapeutem. Bylo by dobré, abyste se naučila poslouchat jemně svou duši, abyste slyšela, co jí vlastně chybí. Sice se mohu domnívat, ale ne zcela konkrétně a touto cestou to není vhodné. Přeji nalézání ....

Marta píše: (26. 10. 2009, 7.58)

Dobrý den. Obracím se na Vás s kuriozním případem.Jsem zoufalá ze svých snů,ač je manžel zásadový v otázce nevěry,stále mě provázejí noční můry,že je mi nevěrný.Nemůžu na to pak celý den zapomenout a vzpamatovat se z toho.Jako by se to vážně stalo. Už jsem měla nespočet takových snů,dnes dokonce byl nevěrný s mužem.Máme spokojené manželství,které trvá 7let.Můžu se těch snů nějak zbavit?Napovídají sny něco?Děkuji za názor.

Odpověď: (30. 10. 2009, 17.00)

Milá Marto,
sny mají několik funkcí. Je-li to sen opakující se, intenzivní, bylo by dobré nalézt někoho, kdo je s vámi probere, s kým poselství rozšifrujete. Mluvila jste o nich se svým manželem?

LenkaN píše: (22. 10. 2009, 18.19)

Dobrý den, potřebuji poradit , jak vycházet s nadřízenou, která klidně lže člověku do očí jak malé dítě a terorizuje další spolupracovníky podezíráním. Zakazuje mi doslova s některými komunikovat, má pocit, že Ji stále někdo pomlouvá a ubližuje. Nemá problémy jen se mnou, ale v celé budově. Nikdo ale nezasáhne, protože se každý bojí přijít o práci. Dělám ve zdravotnictví, kde komunikace mezi spolupracovníky musí být, mám svoji práci ráda a toto nemůžu nějak překonat. Kolikrát se to tak obrátí proti člověku,jako by lhal snad sám.Když se někdo ozve, tak se z toho prostě vylže a ten dotyčný dá raději výpověď, protože následná reakce se nedá vydržet.Budu vděčná, za každou radu, jak s takovým člověkem vycházet.

Odpověď: (23. 10. 2009, 9.46)

Milá Lenko,
o jednoduché a dobré radě nevím. Nadřízená má moc, to je třeba respektovat, nechcete-li její způsob využívání moci snášet, je třeba dát výpověď (můžete to téma probrat s jejími nadřízenými, ale už být v té chvíli připravena odejít a  toto jen vyzkoušet jako poslední pokus). Chcete-li setrvat na místě a nepřijít o duševní pohodu, je třeba dostat se do role nezúčastněného pozorovatele, pohybovat se ve svém teritoriu a stát se rybou, která plyne.
(osobně bych doporučovala připravit se na změnu zaměstnání, uvidět výhody změny - ve zdravotnictví práci jistě naleznete)

Petra píše: (21. 10. 2009, 9.20)

Dobrý den, chtěla jsem poradit ohledně výchovy měho tříletého syna. Uz si s nim v posledni dobe orpavdu nevime rady. Je od malicka zivejsi a dominantni, ale nekdy se to opravdu neda zvladnout. V nekterych situacich opravdu vaham, jestli mu dat poradne na zadek a nebo si ho nevsimat a nebo delam vsechno spatne... Dam par prikladu... Kdyz je doma sam a vsichni se mu venujeme a hrajeme si s nim, tak je zlaticko, ale kdyz je mezi detmi, tak je zly, haze po vsech hracky, bije deti, nemuzu ho nechat na vterinu samotneho. Od minuleho tydne zacal chodit do skolky a tam mi pani ucitelka tvrdi, ze je moc hodny!!! Ma asi pred cizimi lidmi respekt. Doma nam vsem "porouci" a musi byt vse podle neho. Napr. kdyz prijdeme domu a ja otevru dvere, tak zacne scena, ze je chtel on otevrit, takze musim zavrit a nechat ho, at to udela on. Ma i takove stavy, ze rika, ze nema tatinka rad, jenom maminku... Nedavno si s nim tatinnek hral v pokojicku a maly ho z niceho nic bouchl hrackou po hlave. No je toho spoustu, treba kdyz mu dam na zadek, tak mi je schopen dat facku a parkrat se to uz stalo. Ted cekame druhe miminko a ja se obavam, ze bude maly nezvladatelny. Vecer ho uspavam a pak si pro me v noci chodi a do rana musim spat s nim. Nikdo jiny ho nemuze uspat, jen ja... No je to ńasmaly vyderac:-)) Poradite mi prosim, jak na neho, aby byl hodne aklidne dite??? Moc vam dekuji.

Odpověď: (23. 10. 2009, 9.41)

Milá Petro,
do určité míry jsou některé projevy ve 3 letech běžné. Doporučuji vám knihu Malý tyran, věřím, že v ní naleznete dobrou inspiraci.
Držím palce.

Monika píše: (20. 10. 2009, 13.25)

Dobrý den,
mám osobní problém. Je mi 27 let, jsem vdaná, ale neustále pocituji, že na sobě musím něco změnit - chování, váhu, postoj k osobnímu životu - ale nikdy to nezrealizuji - jsem na to moc pohodlná! Vždy si řeknu tak až zítra, za týden. Momentálně je v mém životě tolik podnětů, kdy bych mohla začít, ale nedokážu to - přihlásila jsem se na kurz špaňelštiny - kterou se chci opravdu moc naučit, který začíná v sedm hodin ráno, ale já se prostě nedokážu vykopat z postele, raději si přispím,  a na angličtinu nechodím - když mám jít cvičit, najdu si vždy nějakou výmluvu proč tam  nejít, když mám jet vyvenčit zvířata asi 50 km od Prahy 2x týdně - jen tam přijedu, nakrmím a ani s nimi ven nejdu, proto , že se mi nechce - raději jedu domů, kde sedím u televize, či internetu nebo jdu na pivo.. asi jsem moc pohodlná až mě to ubíjí, nedokážu v sobě najít již dlouhou dobu vůli něco s tím dělat, byť bych chtěla...Prosím poraďte mi...

Odpověď: (23. 10. 2009, 9.38)

Milá Moniko,
holt i vůle je třeba pěstovat. Zázračnou radu na to nemám. V dětství volní mechanismy pozitivně rozvíjí sport,  překonávání překážek..., dříve "pracovní tábor", v čase svobody jsme zodpovědný každý za sebe včt. správcovství vlastní ativity. Můžete sebeaktivaci pomoci  vnímání červené, rozvojem kundaliny energie...

mrkvička píše: (20. 10. 2009, 10.53)

Dobrý den,
našla jsem si Váš mail na internetových stránkách a chci Vás poprosit o radu. Jsem vdaná 10 let a máme 10-ti letou dceru. Manžel 9 let pracoval v Praze, kde trávil většinu času. Během této doby se náš vztah hodně změnil a my se postupně odcizili. Poznala jsem před šesti lety člověka, se kterým jsem šťastná a moc bych s ním chtěla být. Manželovi jsem nic nezatajovala a asi po třech měsících mu sdělila, že se v mém životě objevil někdo jiný. Takže již přes pět let stále žijeme vedle sebe, ale chováme se k sobě už jen jako přátelé a není mezi námi po tuto dobu ani žádný sexuální styk či jiné intimnosti. Tohle všechno je pouze kvůli dcerce, kterou nade vše miluji a od které mi bolí odejít. Je jí 10 let, nemá v tomto věku právo rozhodovat, ale myslím si, že i takto mladý človíček by měl právo říct si s kým chce být a jak chce dál žít. Když jsem se jí ptala a to již nekolikrát, vždy mi odpověděla, že chce zůstat s manželem, že je tady zvyklá a že je zvyklá na školu a na kamarády v ní. Je pravda, že manžel má již práci v místě bydliště a o dceru se stará stejným způsobem jak já a lásku jí také dává stejným způsobem najevo. Má známost žije 160 km daleko a z důvodu toho, že splácí hypotéku na dům, musí zůstat tam kde je, tudíž nemůže sem za mnou. Takže pokud bych já odešla za ním, bojím se, že tou vzdáleností o dcerku přijdu. Dcera nechce jít se mnou, odmítá to, chce být tam kde je zvyklá a nechce tu tátu nechat samotného, navíc v mé známosti vidí důvod toho, proč nechci být s jejím tátou, vidí v něm soka. Pokud ale zůstanu tady, budu stále nešťastná jako doposud. Je jasné, že bych si dcerku chtěla nejméně 1x za 14 dní brát k sobě na víkendy. Takže poraďte prosím co s tím?? Toto vše si v sobě přehrávám již delší dobu a jsem již ze všeho uvnitř šíleně unavená. Pokud zůstanu, budu žít vedle manžela, kterého nemiluji, ale budu mít u sebe dcerku a pokud odejdu, budu šťastná, že mám někoho koho mám ráda, s kým je mi krásně a s kým jsem opravdu šťastná, ale bude mi šíleně bolet, že nemám dcerku u sebe. Mám strach, že jí ztratím úplně, když odejdu. Mám strach, že to bude brát tak, že jsem se na ní vykašlala, přitom bych za ní dýchala. Jak z toho ven? Prosím poraďte mi...

Odpověď: (23. 10. 2009, 9.33)

Znáte knihu či film Sophiina volba? Vaše volba nebude mít tak dramatické následky, ale chápu, že to není volba jednoduchá. Je třeba učinit rozhodnutí a to s plným vědomím žít (pak se dostaví i úleva). Velmi oceňuji, že respektujete zájem dcery. Kontakt s ní určitě nepřerušíte a bude vědět, že když bude chtít, že k vám může... Svoboda je dar lásky.

Sellen píše: (19. 10. 2009, 18.28)

Dobrý den,
chtěla bych se zeptat jaký je Váš pohled (názor) na sebepoškozování a jak závažné tyto činy podle Vás jsou?!
Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: (23. 10. 2009, 9.29)

Doporučuji toto téma si pohledat na internetu.
(příliš obecná otázka)
Ten, kdo se má skutečně rád, si neubližuje (a kdo vás má mít rád, když vy sami sebe nemáte rádi)

Lucie píše: (19. 10. 2009, 18.18)

Dobrý den.Chtěla bych vědět kolik smí sníst člověk maximálně za den cukru?Pravidelně ráno snídám jogurt,piji slazené nápoje,během dne si vezmu oplatek nebo někdy máme sladký i oběd.Myslíte si,že je toho cukru už příliš?Mám strach z cukrovky a tak denně si 100krát denně promítám co vše jsem snědla zda toho není moc a pak si strašně vyčítám,že jsem měla sladké..je to na zblbnutí..vůbec nevím,co mám dělat,abych se toho pocitu zbavila a abych se naučila nejíst sladké z nudy.děkuji

Odpověď: (23. 10. 2009, 9.25)

Milá Lucie,
váš dotaz ohledně množství cukru směřujte do dietologické poradny. (slazené nápoje doporučuji během dne vypustit). Doporučuji nechat si změřit hladinu cukru v krvi. Z pohledu psyhcosomatiky je touha po sladkém vyjádřením nedostatku sebelásky (na pocitové úrovni). Výčitky kolotoč roztáčejí...

mili píše: (19. 10. 2009, 16.03)

Dobrý den paní Radano.Vaše webové stránky jsou moc krásné a hodně mě zaujalo ,jak odpovídáte ,jak pomáháte lidem.Jsem z Jížních Čech ,ale ráda bych se Vám svěřila s mojim příběhem.Týká se to mojeho syna.Jmenuje se Pavel a ted v květnu ,když mu bylo 18 let se od nás odstěhoval k mojí mamce.Je to od nás asi 4O km.Proč se odstěhoval Vám hned vysvětlím-prý potřebuje svobodu a volnost.Vím ,že svoboda je krásná věc ,ale musí být s pravidly,protože jinak se stane to co se právě stalo.Vychovávala jsem ho jak??Já nevím snažila jsem se být přísná učit ho věci které do života a do dospělosti patří ,jako je nějaká povinnost ,úcta ,láska...nebyl s ním nějak velký problém až ted co se odstěhoval...je pryč půl roku a už udělal toto: hned po obdržení  řidičáku měl ho asi 14 dní sedl za volant opilý měl přez 1 prom.,tak to šlo k soudu a sebrali mu papíry na 14 měsíců a podmínka na celý rok.Myslela jsem ,že snad umřu jak mi bylo líto ,že si to můj syn dovolil vůbec udělat.Já ani manžel nepijeme.Plakala jsem a vysvětlila jsem mu ,že se to tedy už stalo ,ale ,že se to nesmí stát už víckrát.Slíbil ,ale nedavno jsem se dozvěděla ,že jezdí dál...má tam partu a jsou to pěkní chuligáni včetně mého syna-bohužel.Jeho kamarádům jsem to oznámila ,že nesmí řídit ,nevěděli to.Co bude dál??Je vyučený automechanik a ted nastoupil na rok do školy,do práce nechce jít prý půjde příští rok na nástavbu s maturitou.Prosám vás pokud by jste mi vy jako hodně vzdělaná žena chtěla poradit budu moc ráda.Nevadilo by mi ,že se odstěhoval ,chápu ,že mu je 18 a chce si užívat ,ale mám o něho strach.Hrozně se změnilo jeho chování bojím se ,že snad i pokuřují nějakou tu trávu.Nemám se prý o něho už zajímat mi pořád tvrdí ,ale já to neumím,je tedy ve mě nějaká chyba??Jáké mám k němu povinnosti ??Jsem hrozně zoufalá ,hrozně se o něho bojím ,a moji rodiče ty prostě se snad zbláznili ,když o všem ví a nic nedělají.Děkuji Vám a budu se těšit na vaší odpověd.Mějte krásný den.

Odpověď: (23. 10. 2009, 9.22)

Milá Mili,
vůči synovi máte vyživovací povinost, pokud se připravuje na povolání aniž by školní docházku přerušil. Můžete si nechat stanovit soudně výživné, to mu platit, v té souvislosti bych doporučovala řešit trvalý pobyt.... Pouštět pouta mezi členy rodiny je věc velmi náročná. Když syna dokážete skutečně pustit, je to od vás impulz k tomu, aby vnímal zodpovědnost za sebe. Jak si to vyřeší vaši rodiče, je jejich starost, to jim i řekněte.  Skutečně je třeba se vymezit, přát si svobodu... každý může měnit opravdu maximálně sebe... nestojí-li druhý o spolupráci, nemůžeme za něj nic udělat. To je třeba přijmout a smířit se s tím. Jinak se utrápíte a nic nevyřešíte (spíš jeho odpor posílíte)

Petra píše: (19. 10. 2009, 15.44)

Dobrý den chtěla bych poradit,mám dvojčátka děvče a chlapce je jim 26 měsíců a já s jejich otcem již přes rok nežiji,problém je ve styku dětí s otcem,nikdy o ně velký zájem nejevil,když s námi bydlel tak mi s dětmi absolutně nepomáhal,nikdy ho nenapadlo si s nimi chvilku pohrát nebo jim přečíst pohádku,náš vztah byl špatný,neb mi opakovaně byl nevěrný,nakonec se odstěhoval ke své nové přítelkyni ale k nám vždy jednou týdně jezdil,vždy na hodinu jako že za dětmi,ale spíš k nám jezdil jako domů,jen si přečíst emaily na počítač,děti pohladil a odjel,to byl veškerý kontakt s dětmi.Já jsem byla sama a připadalo mi,že mu dělá dobře to,že ho tak trochu potřebuju,mám řidičský průkaz ale nemám auto a s dvojčátky cestování autobusem je hodně náročné obzvlášť když jsou nemocní,často jsem ho musela prosit zda by nás neodvezl k lékaři,někdy to pro nás udělal jindy telefon zvonil a ani mi to nezvedl,již dříve jsem mu hodně věcí odpustila a vzala ho spět.Myslím,že on si myslel,že u mě má takové zadní vrátka,že ho když on bude chtít vždy vezmu naspět.Jenomže já si časem našla taky přítele a od té doby jak to zjistil,začal utočit na mé city tam kde je to pro každou maminku nejhorší a to přes děti.Najednou o ně začal jevit neobvyklý zájem,děti které ho vlastně téměř neznaly chtěl týden co týden odvážet na celý den.Zažádala jsem tedy soud o svěření do své péče a zašla se poradit k sociální pracovnici,děti se ho totiž bojí,vůbec k němu nechtějí,moc pláčou a já se na to nemůžu dívat,vím že je jejich otec má na ně právo,ale taky nikomu nevysvětlím,že on děti odváží uplakané jen aby mi ublížil a hlavně děti stresuje.Bohužel na sociálce jsem porozumění nedostala,marně vysvětluju to že děti se hrozně bojí,že k němu nechtějí,s ním se nedá vůbec domluvit že by se stýkali v přítomnosti mě,než si na něj trošku zvyknou.Nikdo mě neposlouchá,nevím kam se obrátit,bojím se že budou mít narušenou psychiku.Děti už mám určené soudně do své péče,i přes jeho neustálé vyhrožování,že on si do své péče chce vzít synka a dcerku mi nechá,nebo stálé řeči že chce střídavou péči týden by měl děti on a týden já.Děti si bere jednou týdně na 5hodin,vždy přijede s přítelkyní,děti si za velkého pláče posadí do auta a odjedou,nejhorší je na tom to,že i když je to pouze 5hodin jednou týdně a trvá to už 7měsíců,dvojčátka si stále nezvykly,stále odjíždějí s vystrašeným výrazem,stále pláčou a volají maminko,natahují na mě ručičky.Nemůžu pochopit jak je možné,že si je za tu dobu nějak nezískal,nevím kde je chyba,stále si opakuju že si musí zvyknout,ale moje srdce mi usedá.A Jejich otec když vidí jak se o děti bojím,směje se mi do očí,vím jak mu to dělá dobře mi ubližovat.Dokonce měl tu drzost říci mému příteli,že pokud si dvojčátka přepíše na sebe,budeme mít klid,ale pokud bude muset platit výživné,bude je odvážet víc a víc a bude usilovat o střídavou péči.Pracuje jako policista,má spousty kontaktů a dokonce mi tvrdil,že paní ze sociální péče o dítě která mi byla přidělena k soudu,je jeho velice dobrá známá a že si zaplatí nejlepší právníky a mě jako matku zničí.Dokonce měl tu troufalost na mě před mýma očima na sociálce,kde jsme měli společný pohovor říkat samé lživé a špatné věci,dokonce že děti jsou zanedbané,špinavé,já že jsem alkoholik a snad co špatného existuje to tam řekl,já své dvojčátka miluju starám se o ně dobře,nikdy jsem nepila a takové urážky jsou pro mě hrozné,dostával mě do ponižujících situací,sama si říkám,proč mě tak nenávidí aby byl schopný takového teroru.Moc vás prosím o radu jak vůbec se vymanit z takového trápení a strachu o děti.

Odpověď: (23. 10. 2009, 9.09)

Milá Petro,
jj situace žádná sranda. Patrně je nutné, abyste vše řešila úřední cestou. Je třeba naučit se jednat s úřady a soudy, je to záležitost nezábavná ale nutná - dokumentovat svoji péči, fotografie, dle potřeby svědky, na úřad dávat písemně  žádosti o pomoc, po každém jednání "na péči" chtít kopii zápisu...  Málokdo umí systematicky a efektivně v té věci postupovat, bylo by to ale pro vás dobré. Všechny podklady se mohu časem hodit (pro soud, pro stížnost, pro spolupráci s ombudsmanem). Jste-li z okolí, můžete se stavit a můžeme probrat konkrétní kroky, podání a očekávání. Pak je třeba, abyste vy nalezla svoji vnitní stabilitu, nebyla lapena v emocích, nežila v úzkosti a stresu, protože tím nic nevyřešíte a úblížíte sobě a pro okolí taky nic moc.
Držím palce

Katka píše: (19. 10. 2009, 13.55)

Dobrý den , v lednu jsem prodělala Asistovanou reprodukci.Celý proces mnou zamával a to pořádně. V současné době si myslím, že jsem v pohodě.Ale v poslední době se mi zdá , že mám docela problém z pamětí.Zapomínám a to dosti často na různé věci jak v práci tak doma a vždy si vzpomenu až je pozdě.Nevím jestli mi tak trochu rozumíte.JE to pro případ pro psychologa nebo psychiatrii? u moji lékařky mi našli že mi chybí ten hodný cholesterol /asi následkem té léčby hormonální/ je možné že i díky tomu se mi moje paměť zhoršila?Docela mě to trápí a bojím se aby se to ještě nezhoršilo.Díky za opověĎ

Odpověď: (23. 10. 2009, 8.22)

Milá Katko,
souvislost mezi funkcí cholesterolu a pamětí neznám. Prožitý či prožívaný stres má vliv na kognitivní funce včt. paměti. Doporučuji prozkoumat a uzdravit svůj stres (v té věci je možné se objednat u mne); případně vyhledat PhDr. Marka Preisse a s ním svůj problém probrat právě z pohledu neuropsychologie (paměti, mozku... )

Martina píše: (19. 10. 2009, 7.53)

Dobrý den,manžel se od června léčí na alkoholismus. První prášky byly v pohodě, ale potom na ně začal pít. Nyní bere Fluzak, ale ne pravidelně. A jestli pravidelně ano, tak na ně pije a je mu to jedno. Potom jen spí a nemá zájem ani o svou tří letou dceru. Tyto léky bere jednou denně a na kontrolu chodí co tři měsíce. Chtěla jsem se proto zeptat, jestli se může požít alkohol na tyto léky,protože v přílohovém letáku je napsáno,že jsou na léčení deprese. A jestli by při takovém léčení neměl častěji navštěvovat psychiatra, než jednou za tři měsíce, a to aby si šel pro další léky. Děkuji za brzkou odpověď.

Odpověď: (23. 10. 2009, 8.16)

Milá Martino,
tomu co popisujete, neříkám léčba závislosti na alkoholu. Chce-li se skutečně léčit, ať se osobně kontaktuje a spolupracuje s http://www.abstinence.cz/onas.… (sice web moc neupoutá, ale práci odvádějí dobrou)

Gábina píše: (15. 10. 2009, 8.11)

Dobrý den děkuji za odpověd a za nabídku náštěvy.........

Odpověď: (16. 10. 2009, 12.04)

odpověd jsem vám zaslala na email.........

soňa píše: (14. 10. 2009, 20.00)

Dobrý den,
našemu synovi byla diagnostikována porucha ADHD. Honzík je ve škole nesoustředěný, učitelka si často stěžuje na jeho chování. Za nekázeň dostává vedle poznámek ještě zvláštní úkoly, které doma píše na úkor svého osobního volna. Rádi bychom synovi pomohli, protože si myslíme, že všechny jeho školní problémy plynou právě z jeho poruchy.
Děkuji za odpověď

Odpověď: (16. 10. 2009, 11.46)

Milá Soňo,
děti s ADHD bývají skutečně neklidné a obtížně se soustředí, jedná se o drobnou dysfunkci činnosti mozku, kterou je možné korigovat pomocí biofeedbacku. V našem okolí takovu službu poskytuje http://www.agenturavlasta.cz/ Výsledky se u lidí dostavují při pravidelné dlouhodobější spolupráci.
Přeji vše dobré

Tomáš píše: (13. 10. 2009, 23.15)

Dobrý den, ja bych potreboval poradit..ja mam obcas takovy stav ze me jedna urcita vec.. treba problem ale nemusi to byt vzdy nejaky muj problem me dostane do takového stavu ze z niceho nicz zacnu premyslet o problemech a prestanu se bavit s lidma okolo...vuci lidem okolo sem v tu chvili jakoby apaticky ... a v tom stavu nevim co mam delat ... jakoby se  mi hroutil svet a ja nevim jag tomu zabranit a mam pocit hrozne ale opravdu hrozne uzkosti a citim se hrozne smutny a jakoby vevnitr prazdny ... napadaji me takove veci jako je treba predavkovani nejakymi prasky ... nebo tak nejak ... tenhle stav trva vetsinou do te doby nez jdu spat po vyspani vetsinou zmizi ale stalo se mi ze po vyspani sice to bylo lepsi ale druhy den sem taky na to myslel ale ne v takove mire ... v minulosti jsem vyskousel drogu LSD a pervitin a obcas kourim trávu, tak jesti by to nemohlo mit nejakou souvislost s temihle stavy.. predem dekuji za odpoved ...

Odpověď: (14. 10. 2009, 19.49)

Milý Tomáši,
mohlo by to mít souvislost...
v psychiatrických léčebnách se objevují pacienti i s psychozami, kteří mají v anamnéze "trávu" (o jiných drogách ani nemluvě). Psychika je složitá a křehká a pohrávaní si s ní drogami je taková ruská ruleta. Nebylo by lepší nalézat jiné cesty, jak proměňovat svoji psychiku? Existují. Zastav se a probereme, jak tvoje úzkosti, tak možnosti...

< novější | 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >