Zde naleznete písemnou psychologickou poradnu. Odpovídá psycholog, psychoterapeut více; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Psychologická poradna online se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
Pokud si přejete odpověď mimo psychologickou poradnu online, je třeba uhradit 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.
Pokud si přejete online kontakt s psychologem, ten naleznete zde online psycholog

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Vážený pisateli,

tento týden již bylo položeno mnoho dotazů a není v mých silách odpovědět na více. Máte-li zájem, vyčkejte, poradna se otvírá vždy v neděli o půlnoci pro 10 dotazů.
 Pokud máte zájem o zodpovězení dotazu mimo poradnu on-line, zašlete dotaz na email: radana@rovena.info a 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.

Na zodpovězení čeká: Jan

< novější | 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 [48] 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >

Sellen píše: (19. 10. 2009, 18.28)

Dobrý den,
chtěla bych se zeptat jaký je Váš pohled (názor) na sebepoškozování a jak závažné tyto činy podle Vás jsou?!
Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: (23. 10. 2009, 9.29)

Doporučuji toto téma si pohledat na internetu.
(příliš obecná otázka)
Ten, kdo se má skutečně rád, si neubližuje (a kdo vás má mít rád, když vy sami sebe nemáte rádi)

Lucie píše: (19. 10. 2009, 18.18)

Dobrý den.Chtěla bych vědět kolik smí sníst člověk maximálně za den cukru?Pravidelně ráno snídám jogurt,piji slazené nápoje,během dne si vezmu oplatek nebo někdy máme sladký i oběd.Myslíte si,že je toho cukru už příliš?Mám strach z cukrovky a tak denně si 100krát denně promítám co vše jsem snědla zda toho není moc a pak si strašně vyčítám,že jsem měla sladké..je to na zblbnutí..vůbec nevím,co mám dělat,abych se toho pocitu zbavila a abych se naučila nejíst sladké z nudy.děkuji

Odpověď: (23. 10. 2009, 9.25)

Milá Lucie,
váš dotaz ohledně množství cukru směřujte do dietologické poradny. (slazené nápoje doporučuji během dne vypustit). Doporučuji nechat si změřit hladinu cukru v krvi. Z pohledu psyhcosomatiky je touha po sladkém vyjádřením nedostatku sebelásky (na pocitové úrovni). Výčitky kolotoč roztáčejí...

mili píše: (19. 10. 2009, 16.03)

Dobrý den paní Radano.Vaše webové stránky jsou moc krásné a hodně mě zaujalo ,jak odpovídáte ,jak pomáháte lidem.Jsem z Jížních Čech ,ale ráda bych se Vám svěřila s mojim příběhem.Týká se to mojeho syna.Jmenuje se Pavel a ted v květnu ,když mu bylo 18 let se od nás odstěhoval k mojí mamce.Je to od nás asi 4O km.Proč se odstěhoval Vám hned vysvětlím-prý potřebuje svobodu a volnost.Vím ,že svoboda je krásná věc ,ale musí být s pravidly,protože jinak se stane to co se právě stalo.Vychovávala jsem ho jak??Já nevím snažila jsem se být přísná učit ho věci které do života a do dospělosti patří ,jako je nějaká povinnost ,úcta ,láska...nebyl s ním nějak velký problém až ted co se odstěhoval...je pryč půl roku a už udělal toto: hned po obdržení  řidičáku měl ho asi 14 dní sedl za volant opilý měl přez 1 prom.,tak to šlo k soudu a sebrali mu papíry na 14 měsíců a podmínka na celý rok.Myslela jsem ,že snad umřu jak mi bylo líto ,že si to můj syn dovolil vůbec udělat.Já ani manžel nepijeme.Plakala jsem a vysvětlila jsem mu ,že se to tedy už stalo ,ale ,že se to nesmí stát už víckrát.Slíbil ,ale nedavno jsem se dozvěděla ,že jezdí dál...má tam partu a jsou to pěkní chuligáni včetně mého syna-bohužel.Jeho kamarádům jsem to oznámila ,že nesmí řídit ,nevěděli to.Co bude dál??Je vyučený automechanik a ted nastoupil na rok do školy,do práce nechce jít prý půjde příští rok na nástavbu s maturitou.Prosám vás pokud by jste mi vy jako hodně vzdělaná žena chtěla poradit budu moc ráda.Nevadilo by mi ,že se odstěhoval ,chápu ,že mu je 18 a chce si užívat ,ale mám o něho strach.Hrozně se změnilo jeho chování bojím se ,že snad i pokuřují nějakou tu trávu.Nemám se prý o něho už zajímat mi pořád tvrdí ,ale já to neumím,je tedy ve mě nějaká chyba??Jáké mám k němu povinnosti ??Jsem hrozně zoufalá ,hrozně se o něho bojím ,a moji rodiče ty prostě se snad zbláznili ,když o všem ví a nic nedělají.Děkuji Vám a budu se těšit na vaší odpověd.Mějte krásný den.

Odpověď: (23. 10. 2009, 9.22)

Milá Mili,
vůči synovi máte vyživovací povinost, pokud se připravuje na povolání aniž by školní docházku přerušil. Můžete si nechat stanovit soudně výživné, to mu platit, v té souvislosti bych doporučovala řešit trvalý pobyt.... Pouštět pouta mezi členy rodiny je věc velmi náročná. Když syna dokážete skutečně pustit, je to od vás impulz k tomu, aby vnímal zodpovědnost za sebe. Jak si to vyřeší vaši rodiče, je jejich starost, to jim i řekněte.  Skutečně je třeba se vymezit, přát si svobodu... každý může měnit opravdu maximálně sebe... nestojí-li druhý o spolupráci, nemůžeme za něj nic udělat. To je třeba přijmout a smířit se s tím. Jinak se utrápíte a nic nevyřešíte (spíš jeho odpor posílíte)

Petra píše: (19. 10. 2009, 15.44)

Dobrý den chtěla bych poradit,mám dvojčátka děvče a chlapce je jim 26 měsíců a já s jejich otcem již přes rok nežiji,problém je ve styku dětí s otcem,nikdy o ně velký zájem nejevil,když s námi bydlel tak mi s dětmi absolutně nepomáhal,nikdy ho nenapadlo si s nimi chvilku pohrát nebo jim přečíst pohádku,náš vztah byl špatný,neb mi opakovaně byl nevěrný,nakonec se odstěhoval ke své nové přítelkyni ale k nám vždy jednou týdně jezdil,vždy na hodinu jako že za dětmi,ale spíš k nám jezdil jako domů,jen si přečíst emaily na počítač,děti pohladil a odjel,to byl veškerý kontakt s dětmi.Já jsem byla sama a připadalo mi,že mu dělá dobře to,že ho tak trochu potřebuju,mám řidičský průkaz ale nemám auto a s dvojčátky cestování autobusem je hodně náročné obzvlášť když jsou nemocní,často jsem ho musela prosit zda by nás neodvezl k lékaři,někdy to pro nás udělal jindy telefon zvonil a ani mi to nezvedl,již dříve jsem mu hodně věcí odpustila a vzala ho spět.Myslím,že on si myslel,že u mě má takové zadní vrátka,že ho když on bude chtít vždy vezmu naspět.Jenomže já si časem našla taky přítele a od té doby jak to zjistil,začal utočit na mé city tam kde je to pro každou maminku nejhorší a to přes děti.Najednou o ně začal jevit neobvyklý zájem,děti které ho vlastně téměř neznaly chtěl týden co týden odvážet na celý den.Zažádala jsem tedy soud o svěření do své péče a zašla se poradit k sociální pracovnici,děti se ho totiž bojí,vůbec k němu nechtějí,moc pláčou a já se na to nemůžu dívat,vím že je jejich otec má na ně právo,ale taky nikomu nevysvětlím,že on děti odváží uplakané jen aby mi ublížil a hlavně děti stresuje.Bohužel na sociálce jsem porozumění nedostala,marně vysvětluju to že děti se hrozně bojí,že k němu nechtějí,s ním se nedá vůbec domluvit že by se stýkali v přítomnosti mě,než si na něj trošku zvyknou.Nikdo mě neposlouchá,nevím kam se obrátit,bojím se že budou mít narušenou psychiku.Děti už mám určené soudně do své péče,i přes jeho neustálé vyhrožování,že on si do své péče chce vzít synka a dcerku mi nechá,nebo stálé řeči že chce střídavou péči týden by měl děti on a týden já.Děti si bere jednou týdně na 5hodin,vždy přijede s přítelkyní,děti si za velkého pláče posadí do auta a odjedou,nejhorší je na tom to,že i když je to pouze 5hodin jednou týdně a trvá to už 7měsíců,dvojčátka si stále nezvykly,stále odjíždějí s vystrašeným výrazem,stále pláčou a volají maminko,natahují na mě ručičky.Nemůžu pochopit jak je možné,že si je za tu dobu nějak nezískal,nevím kde je chyba,stále si opakuju že si musí zvyknout,ale moje srdce mi usedá.A Jejich otec když vidí jak se o děti bojím,směje se mi do očí,vím jak mu to dělá dobře mi ubližovat.Dokonce měl tu drzost říci mému příteli,že pokud si dvojčátka přepíše na sebe,budeme mít klid,ale pokud bude muset platit výživné,bude je odvážet víc a víc a bude usilovat o střídavou péči.Pracuje jako policista,má spousty kontaktů a dokonce mi tvrdil,že paní ze sociální péče o dítě která mi byla přidělena k soudu,je jeho velice dobrá známá a že si zaplatí nejlepší právníky a mě jako matku zničí.Dokonce měl tu troufalost na mě před mýma očima na sociálce,kde jsme měli společný pohovor říkat samé lživé a špatné věci,dokonce že děti jsou zanedbané,špinavé,já že jsem alkoholik a snad co špatného existuje to tam řekl,já své dvojčátka miluju starám se o ně dobře,nikdy jsem nepila a takové urážky jsou pro mě hrozné,dostával mě do ponižujících situací,sama si říkám,proč mě tak nenávidí aby byl schopný takového teroru.Moc vás prosím o radu jak vůbec se vymanit z takového trápení a strachu o děti.

Odpověď: (23. 10. 2009, 9.09)

Milá Petro,
jj situace žádná sranda. Patrně je nutné, abyste vše řešila úřední cestou. Je třeba naučit se jednat s úřady a soudy, je to záležitost nezábavná ale nutná - dokumentovat svoji péči, fotografie, dle potřeby svědky, na úřad dávat písemně  žádosti o pomoc, po každém jednání "na péči" chtít kopii zápisu...  Málokdo umí systematicky a efektivně v té věci postupovat, bylo by to ale pro vás dobré. Všechny podklady se mohu časem hodit (pro soud, pro stížnost, pro spolupráci s ombudsmanem). Jste-li z okolí, můžete se stavit a můžeme probrat konkrétní kroky, podání a očekávání. Pak je třeba, abyste vy nalezla svoji vnitní stabilitu, nebyla lapena v emocích, nežila v úzkosti a stresu, protože tím nic nevyřešíte a úblížíte sobě a pro okolí taky nic moc.
Držím palce

Katka píše: (19. 10. 2009, 13.55)

Dobrý den , v lednu jsem prodělala Asistovanou reprodukci.Celý proces mnou zamával a to pořádně. V současné době si myslím, že jsem v pohodě.Ale v poslední době se mi zdá , že mám docela problém z pamětí.Zapomínám a to dosti často na různé věci jak v práci tak doma a vždy si vzpomenu až je pozdě.Nevím jestli mi tak trochu rozumíte.JE to pro případ pro psychologa nebo psychiatrii? u moji lékařky mi našli že mi chybí ten hodný cholesterol /asi následkem té léčby hormonální/ je možné že i díky tomu se mi moje paměť zhoršila?Docela mě to trápí a bojím se aby se to ještě nezhoršilo.Díky za opověĎ

Odpověď: (23. 10. 2009, 8.22)

Milá Katko,
souvislost mezi funkcí cholesterolu a pamětí neznám. Prožitý či prožívaný stres má vliv na kognitivní funce včt. paměti. Doporučuji prozkoumat a uzdravit svůj stres (v té věci je možné se objednat u mne); případně vyhledat PhDr. Marka Preisse a s ním svůj problém probrat právě z pohledu neuropsychologie (paměti, mozku... )

Martina píše: (19. 10. 2009, 7.53)

Dobrý den,manžel se od června léčí na alkoholismus. První prášky byly v pohodě, ale potom na ně začal pít. Nyní bere Fluzak, ale ne pravidelně. A jestli pravidelně ano, tak na ně pije a je mu to jedno. Potom jen spí a nemá zájem ani o svou tří letou dceru. Tyto léky bere jednou denně a na kontrolu chodí co tři měsíce. Chtěla jsem se proto zeptat, jestli se může požít alkohol na tyto léky,protože v přílohovém letáku je napsáno,že jsou na léčení deprese. A jestli by při takovém léčení neměl častěji navštěvovat psychiatra, než jednou za tři měsíce, a to aby si šel pro další léky. Děkuji za brzkou odpověď.

Odpověď: (23. 10. 2009, 8.16)

Milá Martino,
tomu co popisujete, neříkám léčba závislosti na alkoholu. Chce-li se skutečně léčit, ať se osobně kontaktuje a spolupracuje s http://www.abstinence.cz/onas.… (sice web moc neupoutá, ale práci odvádějí dobrou)

Gábina píše: (15. 10. 2009, 8.11)

Dobrý den děkuji za odpověd a za nabídku náštěvy.........

Odpověď: (16. 10. 2009, 12.04)

odpověd jsem vám zaslala na email.........

soňa píše: (14. 10. 2009, 20.00)

Dobrý den,
našemu synovi byla diagnostikována porucha ADHD. Honzík je ve škole nesoustředěný, učitelka si často stěžuje na jeho chování. Za nekázeň dostává vedle poznámek ještě zvláštní úkoly, které doma píše na úkor svého osobního volna. Rádi bychom synovi pomohli, protože si myslíme, že všechny jeho školní problémy plynou právě z jeho poruchy.
Děkuji za odpověď

Odpověď: (16. 10. 2009, 11.46)

Milá Soňo,
děti s ADHD bývají skutečně neklidné a obtížně se soustředí, jedná se o drobnou dysfunkci činnosti mozku, kterou je možné korigovat pomocí biofeedbacku. V našem okolí takovu službu poskytuje http://www.agenturavlasta.cz/ Výsledky se u lidí dostavují při pravidelné dlouhodobější spolupráci.
Přeji vše dobré

Tomáš píše: (13. 10. 2009, 23.15)

Dobrý den, ja bych potreboval poradit..ja mam obcas takovy stav ze me jedna urcita vec.. treba problem ale nemusi to byt vzdy nejaky muj problem me dostane do takového stavu ze z niceho nicz zacnu premyslet o problemech a prestanu se bavit s lidma okolo...vuci lidem okolo sem v tu chvili jakoby apaticky ... a v tom stavu nevim co mam delat ... jakoby se  mi hroutil svet a ja nevim jag tomu zabranit a mam pocit hrozne ale opravdu hrozne uzkosti a citim se hrozne smutny a jakoby vevnitr prazdny ... napadaji me takove veci jako je treba predavkovani nejakymi prasky ... nebo tak nejak ... tenhle stav trva vetsinou do te doby nez jdu spat po vyspani vetsinou zmizi ale stalo se mi ze po vyspani sice to bylo lepsi ale druhy den sem taky na to myslel ale ne v takove mire ... v minulosti jsem vyskousel drogu LSD a pervitin a obcas kourim trávu, tak jesti by to nemohlo mit nejakou souvislost s temihle stavy.. predem dekuji za odpoved ...

Odpověď: (14. 10. 2009, 19.49)

Milý Tomáši,
mohlo by to mít souvislost...
v psychiatrických léčebnách se objevují pacienti i s psychozami, kteří mají v anamnéze "trávu" (o jiných drogách ani nemluvě). Psychika je složitá a křehká a pohrávaní si s ní drogami je taková ruská ruleta. Nebylo by lepší nalézat jiné cesty, jak proměňovat svoji psychiku? Existují. Zastav se a probereme, jak tvoje úzkosti, tak možnosti...

Julie píše: (13. 10. 2009, 14.34)

Dobrý den. Nesnáším manželovy rodiče. Bohužel v jejich domě bydlíme, jelikož nám naše finanční situace neumožňuje vlastní bydlení. Jejich postoj k našemu 18letému manželství je stále stějně negativní jako na začátku. Už mě to začíná unavovat. Řeším to tak, že jsem komunikaci s nimi omezila na nejnutnější, myšlenky na ně v duchu škrtám černým fixem a snažím se předstírat, že nejsou. Poradíte mi, ať se z toho nezblázním ? Děkuji.

Odpověď: (14. 10. 2009, 19.44)

Milá Julie,
chovají-li se k vám nepřátelsky, je v pořádku, že jste kontakt omezili. Kdybyste chtěla proměnit své emoční prožívání, můžete se objednat...

štěpánka píše: (13. 10. 2009, 11.22)

Dobrý den,
 děkuji za odkaz ,ale co je to emočně energetická úroven. Kde si o tom můžu něco nastudovat....moc vám nerozumím. děkuji

Odpověď: (14. 10. 2009, 19.41)

Štěpánko,
ono je téma příliš rozsáhlé a výrazně přesahuje rozsah odpovědi zde. Můžete si pročíst http://www.volny.cz/mhlasny/os… , ale nejedná se o řešení pro vás. Vyndal si někdo slepé střevo tím, že si přečetl o tom, jak se dělá? Kdybyste chtěla vědět více, můžete si dohovořit schůzku.

Jana píše: (12. 10. 2009, 15.51)

Dobrý den prosím měla bych k Vám dotaz.Jak se mám zachovat v moji situaci.Manželovi jsem před měsícem zjistila neveru.Tvril mi že skončí ale zjistila jsem že si s dotyčnou pořád píší sms.Nemuže toho nechat a když se ho zeptam jestli mu to neni vuči rodine spatne tak rekne ze jo ale že nevi jak z toho ven a ještě na me útočí jako bych za něco mohla já.Jsem už na dně sil snažím se to urovnat mezi námi víc já než aby se snažil naopak on.Už jsem musela i dvakrát odejít na několik hodin z domu,ale stejně jsem se nakonec vratila.Mame dve deti a je mi jich dost lito že by žili bez otce,ale nevim jestli to dál zvladnu ty urážky když mi dovede lhát že skončil a vlastne neskoncil.Prosím moc o radu jak se mam zachovat abych neudělala unáhlene rozhodnutí.Děkuji

Odpověď: (14. 10. 2009, 19.34)

Milá Jano,
držím palce v tom, abyste neudělala unáhlené rozhodnutí. Přečtěte si něco o nevěře od Radima Uzla nebo od Plzáka v knihách o manželství. Jsou tam dobré inspirace... Doporučuji vám, abyste se chovala slušně, ale nesnažila se (tzn. pozornost věnovat sobě, nikoliv mimo sebe) Tuto vnitřní gymnastiku je lépe učit se při osobním setkání.

Srdíčko píše: (12. 10. 2009, 14.41)

Dobrý den je mi 29 let.jsem mamnika dvou holčiček.jedna ma 7 let a druha ma 3 roky.žila jsem s přitelem 4 roky ale pak jsem ho opustila s dětmi protože si našel jinou,ja jsem neměla kam jít s dětmi tak jsem bydlela u sestry asi tyden s dětmi,pak mě mamka vzala do Havířova tak jsem tam s dětmi odjela byla jsem uni 3 měsíce,pak jsem si našla byt žila jsem tam asi 3 měsíce ale pak jsem ho pustila protože jsem to neměla jak platit byt jsem platila kolem 8.000 to byla cela moje mateřská,byvali mi moc penez nedaval tak jsem tak tak přeživala s dětmi,jenže já jsem děti musela dat k byvalemu protože jsem pouštela byt neměla jsem to z čeho platit neměla jsem hlídani,jídlo jsem nechavala vic dětem,ja jsem jedla co zbylo na mě,tak jsem byt pustila děti šli k byvalemu na prazdniny,ja jsem šla bydlet ke znamemu na par dni než najdu byt,měla jsem práci,pak jsem si našla noveho přitele a dal mi trvale bydlište v Havířově pomohl mi děti dostat do me peče,jezdil semnou po soudech,pomahal mi ze všim,byl hodny i na holky chodil s něma ven,na bazen atd,ja jsem ho opustila a našla jsem si jineho.Monika co ma 7 let odešla bydlet k tatkovi dělala mi naschvali byla jsem na socialce se zeptat co mam dělat a tam mi řekli že mu ju mam dat než se vic zakřikne,tak je uneho,Kačenku co  roky tak ji mam u sebe, s přitelem jsme  začala bydlet na bytě,od začatku jsem ho měla ráda,ale on mi začal lhát,prvni že mu chodily smsky o me,potom se pořad stěhoval ode mě tím stylem že si jen sbalil veci,a ja jsem ho prosila at zustane ze slzami ja jsem na to hodně citliva,je hdoně žarlivy,pak jsme začali vyřizovat uver na domek.pak jsme se chytli a zase řikal že me opusti,nakonec zustal,tak jsme začali opravovat domek,pak mi řekl že mu volal znamy že potřebuje pujčit 18.000 a že nam to vrati, tak za ním jel a dovezl domu 10.000 tak jsem nic neřikala,nenapadlo me to neřešila jsem to kde to vzal,řikal mi že mu vrati ješte 8.000 ale mě to nedalo tak jsem si vzala na něho čislo od přitele a zavola jsem tam a on mi řekl že mu Libor ješte  dluží penize 20.000 a ne že mu on to dlužil Liborovi.Libor to dlužil jemu za kloupelnu tak jsem volala jeho rodičum  a oni přijeli tak jsem jim to řikala,mamka mu nadala a ted to plati za neho,dala jsem mu šanci.pak jsme sním začala jezdila do banky na učet vložit penize na  hypoteku a všechny platby,a řikala jsme mu at nevybira že to vyjde na placeni a ješte jsem mu poslala 1500 na učet at to vyjde a řikala jsem mu at nevybira,ale pak jsem se podivala na vypis na internetu a tam jsem zjistila že vybral 1000 kč s učtu a neřekl mi to,tak jsem sni dělala pořadky a ja jsem musela jit a zaplatit na spořku 2000 spoření a zaplatila.ja jsem si těd vyrovnala essox 15.000 ale ja jsem nenaplsala variabilni symbol tak tam ty penie nedošli ale jsem v komerčce tak to ted řeším,ve čtvrtek mi přišel vypis s essox a zjistila jsem že mi  někdo vybral 10.000 kč Libor mi tvrdil že on t nebyl,tak jsem si myslela že jsme si spletla kartu a že já jsem vybrala s učtu ale pak mi přišel vypis ze spořky kde ja jsem vybrala 10.000kč tak že jsem zjistila že jsem to ja nevybrala s essoxu,tak jsem se podivala znovu na vypis s essoxua zjistila jsem že to bylo vybrane 27.9.O9 v 07:30 a to ja jsem ješte ležela a libor byl pryč a me to nenapadlo že mi vzal kartu.tak mi pak lhal že to nekomu pujčil,ja jsem mu nevěřila a volala jsem jeho rodičum že mi Libor vybral 10.000 kč s učtu a niž bych o tom věděla.a u rodiču mi řekl pravdu že on jsi pujčil od znameho s práce 10.000 a ted mě to ukradl s učtu a vratil mu to stím že řekl že to byli jeho peníze našetřené.jaá nevím jak to řešit,mam strach že to uděla znovu.nedavno mi volal byvali přitel Lada s Haviřova že se mam knemu vratit že mě pořad miluje a chce mi pomct a řikal že mi Libor bude pořad lhat,ja  mam rada Libora ale nemiluji ho,a už mu neveřím,prosim vaso radu,moc děkuji

Odpověď: (14. 10. 2009, 19.30)

Milé srdíčko,
z vašeho psaní to působí tak, že váš současný partner není spolehlivý a že jste odešla od člověka, který vám neublížil a který se k vám choval slušně (ale je pravda, že nevím vše). Sama víte, že život je docela náročný... Přála bych vám, abyste našla svoji stabilitu (vnitřní stabilitu)A to je práce.

Gábina píše: (12. 10. 2009, 14.37)

Paní doktorko moc vám děkuji za odpovět.Mám k vám ještě jednu prozbu dnes moje lékařka muj zdravotní stav posoudila jako uzkostné stavy a chce mě nechat hospitalizovat na psychiatrii, že se prý moje tělo brání nervově složit a proto mě přestává fungovat  nikdy jsem o ničem takovým neslyšela je to opravdu možné, a mám se nechat hospitalizovat  děkuji za radu a odpověd už jste mi odpovídala 11.10.09

Odpověď: (14. 10. 2009, 19.22)

Milá Gábino,
úzkost je emoce, kterou byste měla cítit, měla byste si jí být vědoma... odkud jste? Nechcete se stavit? (nějak to na mne dělá dojem, že lékaři nevědí) Stravujete se dobře? Spíte? Nezhubla jste?

Tereza píše: (12. 10. 2009, 11.24)

Dobrý den,
prosím o radu se členem rodiny, který poslední dobou trpí depresemi, které se bohužel stále stupňují. Jednou už mluvil i o sebevrždě, zavezli jsme ho tedy k lékaři, který mu předepsal léky, bohužel je ale nechce užívat a nevíme jak ho přesvědčit. Bohužel ani nevíme jak sním jednat v depresi, protože vše dobře myšlené otočí a bere jako útok na jeho osobu.Máme velký strach, že si něco udělá. Děkuji za odpověď.
Tereza

Odpověď: (14. 10. 2009, 19.19)

Milá Terezo,
pomáhat můžeme jen tomu, kdo o to stojí - to platí i v rámci rodiny. Nemůžete udělat nic jiného než mu říci, že vám na něm záleží, že ho máte rádi. Můžete mu nabídnout literaturu o depresi, v takové literatuře bývá nastíněno i možné řešení. Ale je na každém člověku, zda pro sebe něco udělá a co. Na vás je, abyste pracovala se svým strachem a nelpěla na svých představách a přáních.
V tom vám držím palce.

lady-lucy píše: (12. 10. 2009, 10.15)

Dobrý den,
dekuji moc za odpoved. Jsem z Varnsdorfu, pokud o nejakem psychoterapeutovi v mem okoli vite, urcite rada dam na Vase doporuceni. Vim, ze to nebude jednoduche a vysledek se nedostavi hned, take ale vim, ze musim na sobe hodne pracovat. Me deprese me nici po psychicke strance a verim, ze maji dost docineni i s mou fyzickou strankou. Urcite nechci byt jako lidi, ktere si sve problemy leci tim, ze ublizuji dalsim lidem.
Dekuji

Odpověď: (12. 10. 2009, 11.49)

Milá Lucy,
chvíli jsem na netu hledala a moc se nadařilo... našl ajsem pro vás v Liberci, obsahově zajímavě působící: http://www.poradna-rodina.org/…
(V Nové Boru, Varnsdorfu a Rumburku jsem nic vhodného nenašla, možná jsou, ale nemají udělaný web k nalezení - takovým bych doporučila spolupráci s http://www.marketing-copywrite…­)
Takže držím palce v práci ...

Lilly píše: (9. 10. 2009, 13.44)

Dobrý den, chtěla bych se vás zeptat, co se dá dělat s poměrně silným zlozvykem. Nedokážu se v klidu učit něco, co mi neleze do hlavy úpně hladce a samo. Nezáleží na charakteru látky, ale spíše na mých pocitech u toho. Jakmile si nedokážu něco zapamatovat, pochopit nebo dělám chyby, začne mě to stresovat. Místo abych se začala soustředit a problém vyřešila, začnou mi myšlenky lítat všemi směry. Začne mě napadat, jak jsem hloupá, že ostatním to určitě takové problémy nedělá atd. Vím, že je to nesprávný přístup, protože to není pravda, protože když se mi podaří zachovat klid a rozvahu, tak mám většinou výborné výsledky. Příkladem je třeba stav při písemkách, to vím, že nemám čas uvažovat o ničem jiném než o testu, a proto se dokážu perfektně soustředit a úlohy úspěšně řešit. Pak ale příjdu domů a potřebuji se začít něco učit, posadím s k tomu a začnu, jakmile nastane problém, začnu se opět stresovat a uvažovat o hloupostech. Pak z toho mám ještě horší pocit, protože 70% doby o něčem přemýšlím a neučím se, tím pádem se doba učení protahuje a mám z toho ještě horší a horší pocit. Děkuji za případnou odpověď.

Odpověď: (11. 10. 2009, 20.48)

Milá Lily,
můžete se stavit a zkusíme spolu focusing a koncentrační techniky...

štěpánka píše: (9. 10. 2009, 13.37)

Dobrý den, jsem spokojená s životem,který vedu troufám si říct štastná. až na občasné probuzení v noci ,tlukot srdce, pot,mravenčení ve vlasech,opravdu nepříjemné myšlenky,které se snažím zahánět těmi příjemnými,někdy už i den dopředu cítím,že TO zítra příjde,ten pocit se okolo mě plazí jako odporný zápach v tu chvilku úplně zeslábnu,ale hned začínám bojovat o lepší náladu,naplánuji něco abych nebyla sama a jsem v pohodě,pak se TO zase třeba týdny neozve a já zapomenu. nikomu jsem to neřekla, myslím,že okolí by to nechápalo jsem pro ostatní vrba,která je vždy fit a k dispozici,ví si rady,ale taky veškeré svoje záležitosti okamžitě řeším nic si v sobě nenosím dlouho, tohle trvá 5 let. myslím si ,že to může být nějaký pozůstatek z dětství.už po napsání tohoto dopisu se cítím lépe.děkuji.

Odpověď: (11. 10. 2009, 20.45)

Milá Štěpánko,
buď se vydejte učit, jak s takovými záložitostmi pracovat na emočně energetický úrovni nebo požádejte psychitra, aby pro vás nalezl vhodné léky.
Přeji vše dobré

lady-lucy píše: (9. 10. 2009, 9.15)

Dobry den,
ani nevim jak zacit. Me problemy asi pochazeji uz od detstvi. Zadne jsem totiz nemela, byla jsem hodne bita a uz od malinka jsem se musela starat o sve mladsi sourozence. Doma to bylo silene, otce mam na slovensku a ja bydlela s mamou. Ta casto stridala partnery a o nas se nestarala, obcas jsme dokonce nemeli co jist. Byli u nas casto policajti, protoze bud mama se prala s pritelem, nebo starsi bracha, ja byla vzdy v koute, brecela a klepala se strachy, vzdy jsem se modlila, aby to uz prestalo. V 16 jsem utekla z domova, mela jsem pritele. Tam mi hodne pomohli, i jeho rodice, poprve v zivote jsem videla fungujici rodinu. Tedy do te doby, co jsem zjistila, ze jeho otec me smiruje pres diru v klice pri koupani. Rekla jsem to svemu priteli...on mi neveril, hrozne mi to ublizilo, tak jsem od nej utekla, byli jsme spolu 3 a pul roku, od mych 15 let. Pote jsem si nasla dalsiho pritele, byla jsem zamilovana...jenze postupem casu se projevila jeho silena zarlivost, kdyz se napil, tak me bil, tak jsem zase utekla. Kdyz jsem se postavila na vlastni nohy, tak mi je srazil muj starsi bracha. Vzala jsem ho k sobe domu, nevedela jsem, ze ma problemy s automaty...strasne mi ublizil, dokonce mi i vykradl byt i s penezma na najem. V tu chvili uz jsem myslela, ze uz je konec, ze uz vic toho nezvladnu. Moc lidi zklamalo moji duveru. Ted bydlim s pritelem, jsme spolu 8 mesicu. Miluji ho, ale temi svymi stavy mu ublizuji. Nechci ho ztratit. Ale jsem tak stastna, ze se o to bojim. Mívam deprese z minulosti. Cely zivot jsem pred necim utikala, mam strasny strach postavit se vecem celem. Uz kolikrat nemam silu dal bojovat...Co se tyce pritele, tak ten netusi proc jsem takova jaka jsem. Zna me jako slunicko, a kdyz prijdou me stavy, tak se hadame, nechape to. Pritom ja mam v sobe zamraceno, obcas uz nedokazu tajit, co je uvnitr me. Nechci mu ublizovat. Vim, ze potrebuji pomoct. Chtela jsem na to co bylo zapomenout, ale nejde to. Jednu dobu jsem i trochu vic pila alkohol, ale bylo to horsi. Pak jsem zacala provozovat to, ze kdyz jsem se s nekym seznamila, tak driv nez me stacil poznat, skoncila jsem to. Bala sem se dalsiho ublizeni. Tento pritel je po dlouhe dobe clovek, ktereho jsem pustila a otevrela jsem mu sve srdce. Je mym smyslem zivota, ale diky mym depresim mam sileny strach, ze ho ztratim. Potrebuji si to v hlave srovnat, prestat utikat, jen nevim jak na to.
Dekuji za odpoved

Odpověď: (11. 10. 2009, 20.43)

Milá lady Lucy,
je hezké, jak máte svůj životní příběh v racionální rovině srovnaný, jak umíte pojmenovat, že v sobě máte zamračeno, že jste hodně utíkala, že máte strach... Ano, člověk v průběhu života utrží různé rány a ony ty jizvy na duši nejsou tak viditelné, tak lidé často dělají, že neexistují... a běží si pro další a další lidem dělají... Aby se tento cyklus přetnul, je třeba na sobě pracovat. Chceme-li krásné tělo, víme, že máme se kvalitně stravovat a systematicky cvičit, když máme zánět slepého střeva, svěříme se odborníkovi, aby ho vyoperoval. Ona péče o duši není o nic jednodušší. Je třeba se ji učit, a tak jako angličtinu je lepší učit se s lektorem i péči o duševní zdraví je dobré se učit s koučem, psychoterapeutem... Je třeba, abyste se naučila to zataženo uchopit a proměnit...  Jste-li z okolí, ráda s vámi budu pracovat, jste-li odjinud, napište odkud, podíváme se, kdo šikovný by mohl být ve vašem okolí. Je třeba počítat s tím, že zlepšení může být v čase dohledném, ale je třeba opravdu systematické spolupráce.... Držím palce k odvaze a vytrvalosti...

Gábina píše: (9. 10. 2009, 7.53)

Dobrý den, před 4 měsíci jsem onemocněla se zádama, byla jsem přijata na nervové odělení a tam mi zároven dělali testy na boreliozu-negativní,Začala jsem se jsem se hybat po 14 dnech my opět selhalo  tělo ruce i nohy a vratila se bolest zad. Nastalo další kolečko ruzných vyšetření.Po nervové stránce jsem v pořádku.A závěr lékařu je jiné onemocnění mozku.Prosím mužete mi napsat co to znamená jsem vdaná a mám2děti náš vztah je fungující,myslím si že nemám žádne,,depky,,o všem se bavíma a zároven i řešíme děkuji za odpovětGábina

Odpověď: (11. 10. 2009, 20.24)

Milá Gábino,
jiné onemocnění mozku bude patrně lékařská diagnóza, kterou by vám měli vysvětlit oni. Vnímám to jako diagnózu neurologickou, nikoliv psychiatrickou, takže není třeba se obhajovat, že po psychické stránce jste v pořádku. Důležité je, aby postup lékařů vedl k vašemu zdraví, to vám i přeji.

< novější | 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 [48] 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >