Odpovídá psycholog, psychoterapeut více ; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu.

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Vážený pisateli,

tento týden již bylo položeno mnoho dotazů a není v mých silách odpovědět na více. Máte-li zájem, vyčkejte, poradna se otvírá vždy v neděli o půlnoci.
 Pokud máte zájem o zodpovězení dotazu mimo poradnu on-line, zašlete dotaz na email: radana@rovena.info a 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.

< novější | 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >

Julie píše: (13. 10. 2009, 14.34)

Dobrý den. Nesnáším manželovy rodiče. Bohužel v jejich domě bydlíme, jelikož nám naše finanční situace neumožňuje vlastní bydlení. Jejich postoj k našemu 18letému manželství je stále stějně negativní jako na začátku. Už mě to začíná unavovat. Řeším to tak, že jsem komunikaci s nimi omezila na nejnutnější, myšlenky na ně v duchu škrtám černým fixem a snažím se předstírat, že nejsou. Poradíte mi, ať se z toho nezblázním ? Děkuji.

Odpověď: (14. 10. 2009, 19.44)

Milá Julie,
chovají-li se k vám nepřátelsky, je v pořádku, že jste kontakt omezili. Kdybyste chtěla proměnit své emoční prožívání, můžete se objednat...

štěpánka píše: (13. 10. 2009, 11.22)

Dobrý den,
 děkuji za odkaz ,ale co je to emočně energetická úroven. Kde si o tom můžu něco nastudovat....moc vám nerozumím. děkuji

Odpověď: (14. 10. 2009, 19.41)

Štěpánko,
ono je téma příliš rozsáhlé a výrazně přesahuje rozsah odpovědi zde. Můžete si pročíst http://www.volny.cz/mhlasny/os… , ale nejedná se o řešení pro vás. Vyndal si někdo slepé střevo tím, že si přečetl o tom, jak se dělá? Kdybyste chtěla vědět více, můžete si dohovořit schůzku.

Jana píše: (12. 10. 2009, 15.51)

Dobrý den prosím měla bych k Vám dotaz.Jak se mám zachovat v moji situaci.Manželovi jsem před měsícem zjistila neveru.Tvril mi že skončí ale zjistila jsem že si s dotyčnou pořád píší sms.Nemuže toho nechat a když se ho zeptam jestli mu to neni vuči rodine spatne tak rekne ze jo ale že nevi jak z toho ven a ještě na me útočí jako bych za něco mohla já.Jsem už na dně sil snažím se to urovnat mezi námi víc já než aby se snažil naopak on.Už jsem musela i dvakrát odejít na několik hodin z domu,ale stejně jsem se nakonec vratila.Mame dve deti a je mi jich dost lito že by žili bez otce,ale nevim jestli to dál zvladnu ty urážky když mi dovede lhát že skončil a vlastne neskoncil.Prosím moc o radu jak se mam zachovat abych neudělala unáhlene rozhodnutí.Děkuji

Odpověď: (14. 10. 2009, 19.34)

Milá Jano,
držím palce v tom, abyste neudělala unáhlené rozhodnutí. Přečtěte si něco o nevěře od Radima Uzla nebo od Plzáka v knihách o manželství. Jsou tam dobré inspirace... Doporučuji vám, abyste se chovala slušně, ale nesnažila se (tzn. pozornost věnovat sobě, nikoliv mimo sebe) Tuto vnitřní gymnastiku je lépe učit se při osobním setkání.

Srdíčko píše: (12. 10. 2009, 14.41)

Dobrý den je mi 29 let.jsem mamnika dvou holčiček.jedna ma 7 let a druha ma 3 roky.žila jsem s přitelem 4 roky ale pak jsem ho opustila s dětmi protože si našel jinou,ja jsem neměla kam jít s dětmi tak jsem bydlela u sestry asi tyden s dětmi,pak mě mamka vzala do Havířova tak jsem tam s dětmi odjela byla jsem uni 3 měsíce,pak jsem si našla byt žila jsem tam asi 3 měsíce ale pak jsem ho pustila protože jsem to neměla jak platit byt jsem platila kolem 8.000 to byla cela moje mateřská,byvali mi moc penez nedaval tak jsem tak tak přeživala s dětmi,jenže já jsem děti musela dat k byvalemu protože jsem pouštela byt neměla jsem to z čeho platit neměla jsem hlídani,jídlo jsem nechavala vic dětem,ja jsem jedla co zbylo na mě,tak jsem byt pustila děti šli k byvalemu na prazdniny,ja jsem šla bydlet ke znamemu na par dni než najdu byt,měla jsem práci,pak jsem si našla noveho přitele a dal mi trvale bydlište v Havířově pomohl mi děti dostat do me peče,jezdil semnou po soudech,pomahal mi ze všim,byl hodny i na holky chodil s něma ven,na bazen atd,ja jsem ho opustila a našla jsem si jineho.Monika co ma 7 let odešla bydlet k tatkovi dělala mi naschvali byla jsem na socialce se zeptat co mam dělat a tam mi řekli že mu ju mam dat než se vic zakřikne,tak je uneho,Kačenku co  roky tak ji mam u sebe, s přitelem jsme  začala bydlet na bytě,od začatku jsem ho měla ráda,ale on mi začal lhát,prvni že mu chodily smsky o me,potom se pořad stěhoval ode mě tím stylem že si jen sbalil veci,a ja jsem ho prosila at zustane ze slzami ja jsem na to hodně citliva,je hdoně žarlivy,pak jsme začali vyřizovat uver na domek.pak jsme se chytli a zase řikal že me opusti,nakonec zustal,tak jsme začali opravovat domek,pak mi řekl že mu volal znamy že potřebuje pujčit 18.000 a že nam to vrati, tak za ním jel a dovezl domu 10.000 tak jsem nic neřikala,nenapadlo me to neřešila jsem to kde to vzal,řikal mi že mu vrati ješte 8.000 ale mě to nedalo tak jsem si vzala na něho čislo od přitele a zavola jsem tam a on mi řekl že mu Libor ješte  dluží penize 20.000 a ne že mu on to dlužil Liborovi.Libor to dlužil jemu za kloupelnu tak jsem volala jeho rodičum  a oni přijeli tak jsem jim to řikala,mamka mu nadala a ted to plati za neho,dala jsem mu šanci.pak jsme sním začala jezdila do banky na učet vložit penize na  hypoteku a všechny platby,a řikala jsme mu at nevybira že to vyjde na placeni a ješte jsem mu poslala 1500 na učet at to vyjde a řikala jsem mu at nevybira,ale pak jsem se podivala na vypis na internetu a tam jsem zjistila že vybral 1000 kč s učtu a neřekl mi to,tak jsem sni dělala pořadky a ja jsem musela jit a zaplatit na spořku 2000 spoření a zaplatila.ja jsem si těd vyrovnala essox 15.000 ale ja jsem nenaplsala variabilni symbol tak tam ty penie nedošli ale jsem v komerčce tak to ted řeším,ve čtvrtek mi přišel vypis s essox a zjistila jsem že mi  někdo vybral 10.000 kč Libor mi tvrdil že on t nebyl,tak jsem si myslela že jsme si spletla kartu a že já jsem vybrala s učtu ale pak mi přišel vypis ze spořky kde ja jsem vybrala 10.000kč tak že jsem zjistila že jsem to ja nevybrala s essoxu,tak jsem se podivala znovu na vypis s essoxua zjistila jsem že to bylo vybrane 27.9.O9 v 07:30 a to ja jsem ješte ležela a libor byl pryč a me to nenapadlo že mi vzal kartu.tak mi pak lhal že to nekomu pujčil,ja jsem mu nevěřila a volala jsem jeho rodičum že mi Libor vybral 10.000 kč s učtu a niž bych o tom věděla.a u rodiču mi řekl pravdu že on jsi pujčil od znameho s práce 10.000 a ted mě to ukradl s učtu a vratil mu to stím že řekl že to byli jeho peníze našetřené.jaá nevím jak to řešit,mam strach že to uděla znovu.nedavno mi volal byvali přitel Lada s Haviřova že se mam knemu vratit že mě pořad miluje a chce mi pomct a řikal že mi Libor bude pořad lhat,ja  mam rada Libora ale nemiluji ho,a už mu neveřím,prosim vaso radu,moc děkuji

Odpověď: (14. 10. 2009, 19.30)

Milé srdíčko,
z vašeho psaní to působí tak, že váš současný partner není spolehlivý a že jste odešla od člověka, který vám neublížil a který se k vám choval slušně (ale je pravda, že nevím vše). Sama víte, že život je docela náročný... Přála bych vám, abyste našla svoji stabilitu (vnitřní stabilitu)A to je práce.

Gábina píše: (12. 10. 2009, 14.37)

Paní doktorko moc vám děkuji za odpovět.Mám k vám ještě jednu prozbu dnes moje lékařka muj zdravotní stav posoudila jako uzkostné stavy a chce mě nechat hospitalizovat na psychiatrii, že se prý moje tělo brání nervově složit a proto mě přestává fungovat  nikdy jsem o ničem takovým neslyšela je to opravdu možné, a mám se nechat hospitalizovat  děkuji za radu a odpověd už jste mi odpovídala 11.10.09

Odpověď: (14. 10. 2009, 19.22)

Milá Gábino,
úzkost je emoce, kterou byste měla cítit, měla byste si jí být vědoma... odkud jste? Nechcete se stavit? (nějak to na mne dělá dojem, že lékaři nevědí) Stravujete se dobře? Spíte? Nezhubla jste?

Tereza píše: (12. 10. 2009, 11.24)

Dobrý den,
prosím o radu se členem rodiny, který poslední dobou trpí depresemi, které se bohužel stále stupňují. Jednou už mluvil i o sebevrždě, zavezli jsme ho tedy k lékaři, který mu předepsal léky, bohužel je ale nechce užívat a nevíme jak ho přesvědčit. Bohužel ani nevíme jak sním jednat v depresi, protože vše dobře myšlené otočí a bere jako útok na jeho osobu.Máme velký strach, že si něco udělá. Děkuji za odpověď.
Tereza

Odpověď: (14. 10. 2009, 19.19)

Milá Terezo,
pomáhat můžeme jen tomu, kdo o to stojí - to platí i v rámci rodiny. Nemůžete udělat nic jiného než mu říci, že vám na něm záleží, že ho máte rádi. Můžete mu nabídnout literaturu o depresi, v takové literatuře bývá nastíněno i možné řešení. Ale je na každém člověku, zda pro sebe něco udělá a co. Na vás je, abyste pracovala se svým strachem a nelpěla na svých představách a přáních.
V tom vám držím palce.

lady-lucy píše: (12. 10. 2009, 10.15)

Dobrý den,
dekuji moc za odpoved. Jsem z Varnsdorfu, pokud o nejakem psychoterapeutovi v mem okoli vite, urcite rada dam na Vase doporuceni. Vim, ze to nebude jednoduche a vysledek se nedostavi hned, take ale vim, ze musim na sobe hodne pracovat. Me deprese me nici po psychicke strance a verim, ze maji dost docineni i s mou fyzickou strankou. Urcite nechci byt jako lidi, ktere si sve problemy leci tim, ze ublizuji dalsim lidem.
Dekuji

Odpověď: (12. 10. 2009, 11.49)

Milá Lucy,
chvíli jsem na netu hledala a moc se nadařilo... našl ajsem pro vás v Liberci, obsahově zajímavě působící: http://www.poradna-rodina.org/…
(V Nové Boru, Varnsdorfu a Rumburku jsem nic vhodného nenašla, možná jsou, ale nemají udělaný web k nalezení - takovým bych doporučila spolupráci s http://www.marketing-copywrite…­)
Takže držím palce v práci ...

Lilly píše: (9. 10. 2009, 13.44)

Dobrý den, chtěla bych se vás zeptat, co se dá dělat s poměrně silným zlozvykem. Nedokážu se v klidu učit něco, co mi neleze do hlavy úpně hladce a samo. Nezáleží na charakteru látky, ale spíše na mých pocitech u toho. Jakmile si nedokážu něco zapamatovat, pochopit nebo dělám chyby, začne mě to stresovat. Místo abych se začala soustředit a problém vyřešila, začnou mi myšlenky lítat všemi směry. Začne mě napadat, jak jsem hloupá, že ostatním to určitě takové problémy nedělá atd. Vím, že je to nesprávný přístup, protože to není pravda, protože když se mi podaří zachovat klid a rozvahu, tak mám většinou výborné výsledky. Příkladem je třeba stav při písemkách, to vím, že nemám čas uvažovat o ničem jiném než o testu, a proto se dokážu perfektně soustředit a úlohy úspěšně řešit. Pak ale příjdu domů a potřebuji se začít něco učit, posadím s k tomu a začnu, jakmile nastane problém, začnu se opět stresovat a uvažovat o hloupostech. Pak z toho mám ještě horší pocit, protože 70% doby o něčem přemýšlím a neučím se, tím pádem se doba učení protahuje a mám z toho ještě horší a horší pocit. Děkuji za případnou odpověď.

Odpověď: (11. 10. 2009, 20.48)

Milá Lily,
můžete se stavit a zkusíme spolu focusing a koncentrační techniky...

štěpánka píše: (9. 10. 2009, 13.37)

Dobrý den, jsem spokojená s životem,který vedu troufám si říct štastná. až na občasné probuzení v noci ,tlukot srdce, pot,mravenčení ve vlasech,opravdu nepříjemné myšlenky,které se snažím zahánět těmi příjemnými,někdy už i den dopředu cítím,že TO zítra příjde,ten pocit se okolo mě plazí jako odporný zápach v tu chvilku úplně zeslábnu,ale hned začínám bojovat o lepší náladu,naplánuji něco abych nebyla sama a jsem v pohodě,pak se TO zase třeba týdny neozve a já zapomenu. nikomu jsem to neřekla, myslím,že okolí by to nechápalo jsem pro ostatní vrba,která je vždy fit a k dispozici,ví si rady,ale taky veškeré svoje záležitosti okamžitě řeším nic si v sobě nenosím dlouho, tohle trvá 5 let. myslím si ,že to může být nějaký pozůstatek z dětství.už po napsání tohoto dopisu se cítím lépe.děkuji.

Odpověď: (11. 10. 2009, 20.45)

Milá Štěpánko,
buď se vydejte učit, jak s takovými záložitostmi pracovat na emočně energetický úrovni nebo požádejte psychitra, aby pro vás nalezl vhodné léky.
Přeji vše dobré

lady-lucy píše: (9. 10. 2009, 9.15)

Dobry den,
ani nevim jak zacit. Me problemy asi pochazeji uz od detstvi. Zadne jsem totiz nemela, byla jsem hodne bita a uz od malinka jsem se musela starat o sve mladsi sourozence. Doma to bylo silene, otce mam na slovensku a ja bydlela s mamou. Ta casto stridala partnery a o nas se nestarala, obcas jsme dokonce nemeli co jist. Byli u nas casto policajti, protoze bud mama se prala s pritelem, nebo starsi bracha, ja byla vzdy v koute, brecela a klepala se strachy, vzdy jsem se modlila, aby to uz prestalo. V 16 jsem utekla z domova, mela jsem pritele. Tam mi hodne pomohli, i jeho rodice, poprve v zivote jsem videla fungujici rodinu. Tedy do te doby, co jsem zjistila, ze jeho otec me smiruje pres diru v klice pri koupani. Rekla jsem to svemu priteli...on mi neveril, hrozne mi to ublizilo, tak jsem od nej utekla, byli jsme spolu 3 a pul roku, od mych 15 let. Pote jsem si nasla dalsiho pritele, byla jsem zamilovana...jenze postupem casu se projevila jeho silena zarlivost, kdyz se napil, tak me bil, tak jsem zase utekla. Kdyz jsem se postavila na vlastni nohy, tak mi je srazil muj starsi bracha. Vzala jsem ho k sobe domu, nevedela jsem, ze ma problemy s automaty...strasne mi ublizil, dokonce mi i vykradl byt i s penezma na najem. V tu chvili uz jsem myslela, ze uz je konec, ze uz vic toho nezvladnu. Moc lidi zklamalo moji duveru. Ted bydlim s pritelem, jsme spolu 8 mesicu. Miluji ho, ale temi svymi stavy mu ublizuji. Nechci ho ztratit. Ale jsem tak stastna, ze se o to bojim. Mívam deprese z minulosti. Cely zivot jsem pred necim utikala, mam strasny strach postavit se vecem celem. Uz kolikrat nemam silu dal bojovat...Co se tyce pritele, tak ten netusi proc jsem takova jaka jsem. Zna me jako slunicko, a kdyz prijdou me stavy, tak se hadame, nechape to. Pritom ja mam v sobe zamraceno, obcas uz nedokazu tajit, co je uvnitr me. Nechci mu ublizovat. Vim, ze potrebuji pomoct. Chtela jsem na to co bylo zapomenout, ale nejde to. Jednu dobu jsem i trochu vic pila alkohol, ale bylo to horsi. Pak jsem zacala provozovat to, ze kdyz jsem se s nekym seznamila, tak driv nez me stacil poznat, skoncila jsem to. Bala sem se dalsiho ublizeni. Tento pritel je po dlouhe dobe clovek, ktereho jsem pustila a otevrela jsem mu sve srdce. Je mym smyslem zivota, ale diky mym depresim mam sileny strach, ze ho ztratim. Potrebuji si to v hlave srovnat, prestat utikat, jen nevim jak na to.
Dekuji za odpoved

Odpověď: (11. 10. 2009, 20.43)

Milá lady Lucy,
je hezké, jak máte svůj životní příběh v racionální rovině srovnaný, jak umíte pojmenovat, že v sobě máte zamračeno, že jste hodně utíkala, že máte strach... Ano, člověk v průběhu života utrží různé rány a ony ty jizvy na duši nejsou tak viditelné, tak lidé často dělají, že neexistují... a běží si pro další a další lidem dělají... Aby se tento cyklus přetnul, je třeba na sobě pracovat. Chceme-li krásné tělo, víme, že máme se kvalitně stravovat a systematicky cvičit, když máme zánět slepého střeva, svěříme se odborníkovi, aby ho vyoperoval. Ona péče o duši není o nic jednodušší. Je třeba se ji učit, a tak jako angličtinu je lepší učit se s lektorem i péči o duševní zdraví je dobré se učit s koučem, psychoterapeutem... Je třeba, abyste se naučila to zataženo uchopit a proměnit...  Jste-li z okolí, ráda s vámi budu pracovat, jste-li odjinud, napište odkud, podíváme se, kdo šikovný by mohl být ve vašem okolí. Je třeba počítat s tím, že zlepšení může být v čase dohledném, ale je třeba opravdu systematické spolupráce.... Držím palce k odvaze a vytrvalosti...

Gábina píše: (9. 10. 2009, 7.53)

Dobrý den, před 4 měsíci jsem onemocněla se zádama, byla jsem přijata na nervové odělení a tam mi zároven dělali testy na boreliozu-negativní,Začala jsem se jsem se hybat po 14 dnech my opět selhalo  tělo ruce i nohy a vratila se bolest zad. Nastalo další kolečko ruzných vyšetření.Po nervové stránce jsem v pořádku.A závěr lékařu je jiné onemocnění mozku.Prosím mužete mi napsat co to znamená jsem vdaná a mám2děti náš vztah je fungující,myslím si že nemám žádne,,depky,,o všem se bavíma a zároven i řešíme děkuji za odpovětGábina

Odpověď: (11. 10. 2009, 20.24)

Milá Gábino,
jiné onemocnění mozku bude patrně lékařská diagnóza, kterou by vám měli vysvětlit oni. Vnímám to jako diagnózu neurologickou, nikoliv psychiatrickou, takže není třeba se obhajovat, že po psychické stránce jste v pořádku. Důležité je, aby postup lékařů vedl k vašemu zdraví, to vám i přeji.

lenka píše: (8. 10. 2009, 21.45)

Dobrý den,narazila jsem na Váš odkaz nevím jestli to mám brát tak
že mi pomůžete aspon radou bezplatně máme s manželem problém jsme
spolu 13,5 roku a před měsícem a půl mi napitý sdělil že mi byl
nevěrný nemohl to už unést a řekl mi to,protože se mi nemohl
podívat do očí a ted neustále řešíme proč se to stalo,jací jsme
byli kde jsme dělali chybi a hlavně otázku máme být spolu nebo
nemáme už nás to strašně unavuje můj manžel je hodný člověk,ale
žijeme v baráku u mých rodičů a on se tady nikdy necítil dobře
vše se mu nahromadilo tak že udělal to co udělal a on se strašně
trápí já též a nevíme jak z toho ven on na mě žárlí nechce si
připustit abych měla někoho jiného což platí i o mě má strašný
zmatek v hlavěhledáme na internetu rady a proto ted píši vám je
toho spousta a takhle jsem vám to aspon trochu objasnila děkuji
mnohokrát že jsem vám mohla napsat a prosím o brzkou odpověd
děkuji moc

Odpověď: (8. 10. 2009, 21.59)

Milá Lenko,
na internetu naleznete rady pro rozum, vy se však trápíte v rovině citové. Pokud se vám bude dařit držet rozumných rad, bude to fajn, ale vypadá to, že vás velmi ovlivnují emoce. Ono často  opravdu není pro muže  moc jednoduché přijít do domu rodičů ženy... často to muže oslabuje... (neplatí vždy) ono to souvisí s celou konstelací... i když vám to asi bude připadat drahé, dopřejte si http://www.familyconstellation… - ono je velmi relativní, co je drahé...
Láska, odpuštění, svoboda...
Držím palce

Makulinek píše: (6. 10. 2009, 19.53)

Dobrý den chtěla bych se zeptat jak řešit situaci z manželem kterého jsem podvedla z jiným mužem a on mě z mou kamarádkou kterou mu nedokážu odpustit. Máme 2 děti a já nevím zda mám ve vztahu zůstat i přesto že k manželovi nic necítím tak ho mám ráda. Nevím co dělat ale náš vztah vyhořel a trápíme se oba.Asi mám spíš strach zůstat sama protože když se rozhodnu odejít tak vím že semnou děti nepůjdou protože bydlíme z manželovo rodiči a děti je mají moc rádi. Prosím můžete mi nějak poradit. Dekuji M.

Odpověď: (8. 10. 2009, 21.44)

Milá M.,
situace má mnoho problematických oblastí. Komplexní odpověď na tomto místě nemůžete najít.
Láska? Co je to?
A co vina? A odpuštění?
Jj - život je práce ("sama" se děje eroze)

Janča píše: (6. 10. 2009, 15.05)

Dobrý den,
dnes jsem konečně pochopila, kde se vzaly moje problémy. Pochopila jsem konečně, že za všechny problémy, které nás každodenně vyčerpávají, si z obrovské části můžeme sami. Tohle tvrzení jsem slyšela mnohokrát, říkala si, že na něm asi bude něco pravdy, ale teď už vím, že je to opravdu tak. Sami si vytváříme svoje myšlenky stále pořád dokola ve stejném stereotypu. Pokud jsou negativní máme obrovský problém. To je můj případ. Teď vím, jak to je, ale nevím, jak tu negativitu a strach odbourat. Taky vím, kde to vzniklo, moji rodiče tak přemýšlí, takže je jasné, že jsem si to přinesla od nich. Chtěla jsem vás proto poprosit, jestli nevíte o něčem takovém, co by mi pomohlo tyto návyky odbourat. Děkuji za vyslechnutí.

Odpověď: (8. 10. 2009, 21.39)

Milá Jančo,
toto není moc vhodné téma na konverzaci na netu. Takže zjednodušená odpověď: 1. myšlenková sebekázeň - náhrada negativ za pozitiva 2. očisty (emocionální + energetické)
A je moc sympatické, že jste za sebe vzala zodpovědnost.

bublina píše: (5. 10. 2009, 18.42)

Dobrý den,
mam nemší problém ještě mi neni 18 let a kouřim...už sem přestala a jednou večer jsem si dala s kamošema...viděli mě příbuzní a řekli to rodičum...nevim co mam tět delat a jako jim to dokázet myslejí si o mě že kouřim a piju alkohol...jako jim mam dokázet že už fakt nekouřim a alkohol vubec nepiju?pořát  se s nima hádám a trvá to už asi 2 měcíse...já bych chtěla vycházet z rodičema ale pořát na mě řvou.Chtěl jsem už i utýct ale kámoši mi to rozmluvili.Nevim co mam dělat prosím poradte mi děkuji moc!!

Odpověď: (8. 10. 2009, 21.35)

Milá bublinko,
ztracená důvěra se někdy  získává zpět obtížně. U soudu platí, že dokud se neprokáže vina, platí nevina, tzn. nevinu lze často dokázat jen obtížně, proto je třeba dokazovat vinu, nikoliv opačně.
Situace je pro tebe obtížná. Utéci z domu? Děvče, to nedoporučuji, jen si zkomplikuješ život, ona střecha nad hlavou a postel má svou cenu. Co říci rodičům: "Drazí rodičové, je mi líto, že mi nevěříte, ale já už nemohu udělat více proto, abyste mi věřili a už více nebudu svou nevinu dokazovat." (nabízí se kousek ironie, který nedoporučuji: "rodičové, to nemáte moc důvěry ve výsledek své výchovy ;)" Můžeš požádat o spolupráci školního psychologa, který by mohl zafungovat jako mediátor (zprostředkovatel rozumného dialogu), můžeš navrhnout návštěvu poradny...
Držím palečky

jana píše: (5. 10. 2009, 17.52)

Dobrý den paní magistro.
Ráda bych se Vás zeptala na svou 5ti letou dceru,která byla již
od narození velice chytrá,šikovná a hodná,také ale dost závislá
na mne(matce).Když jí byly 3 roky narodila se druhá dcera a tam
začali problémy:začala neposlouchat brečela snad kvůli všemu a
postupem času přibyl i problém s jídlem.Nechce nic jíst,všechno
jí nechutná nebo říká to nejím,bolí mě bříško,musím na záchod a
podobně,maso nejí vůbec a to v rodině žádného vegetariána
nemáme.Vyhublá však není energie má až až-je to podle mého spíše
psychikou.Dále jak jsem si myslela že je chytrá-příští rok má jít
do školy-dnes mi v MŠ učitelka řekla že jí mám dát odklad,že není
vyspělá,je pomalá,spoustu věcí v kolektivu nechce dělat,pláče a
uráží se skrz všechno. Co s tím?????

Odpověď: (11. 10. 2009, 20.32)

Milá Jano,
Máte-li pocit, že většina potíží souvisí s psychikou, doporučuji rodinnou terapii nebo terapii hrou. Konkrétní problém, žádá podrobnější pozornost...
Doporučuji postupně dceru upozornit, vysvětlit, jak její urážení působí na děti... Ohledně odkladu by bylo lepší cca za 5měsíců navštívit pedagogicko psychologickou poradnu.
(Důležité je, aby dcera něco jedla ... (strava podle krevních skupin doporučuje málo masa krev.skup. A.) Vím, že je třeba, aby měla stravu vyváženou, vy jste chytrá žena a informace o stravování si jistě obstaráte. Můžete si s dcerou prohlížet ilustrované materiály o stravě a těle ...)

Bobina píše: (29. 9. 2009, 23.20)

dobrý den je to vůbec poprvé co o sobě takhle píšu tak se předem omlouvám za zmatek.Je my 26 pět let sem vdaná máme dva krásný kluky staršímu bude v lednu pět a mladšímu je 16měsíců.Bydlíme s mojí matkou v rodiném domě s velkou zahradou.Otec zemřel když my bylo devět a od té doby se na mě nějak navalují strachy deprese a různé problémy.Od 15let trpím soboryckou dermatidou taková nemoc kdy zčervená oblyčej oběví se šupiny a sebevědomí odchází.K této bolesti přidám že mám skoliosu páteře 10let bez léčení.Obě děti toho v noci moc nenaspí starší nespal do dvou a půl roku.Mladšího se tet snažím odstavit od kojení ale chybí důslednost a síla vydržet prosení maminko mnaminku a pláč.Manžela trápí nedostatek peněz a špatné pracovní ohodnocení a stav naší domácnosti.Děcký pláč a já zoufalá z toho že nezvládam vlastní děti.Lékařka i psycholožka(starší má ADHD) tvrdí že jsou to krásní zdraví a velmi chytří kluci ale tady pozitiva končí.Starší cítí každé zaváhání a hned je malér, mladší se od něj rychle učí.CHybí jim respekt a autorita, cítí, že si nejsem sama se sebou jistá proto hledám radu u vás.Krizové situace řeším křikem a to mužovy vadí ale jiné metody selhaly.Muž je často zaměstnaný i doma a tak výchova je spíš moje a jek se oběvý další dospělí přestávají být zvladatelní.Oba chtějí 100% pozornosti a to s prací na domě nejde skloubit.Děkuji za vyposlechnutí a možná i radu.Snad to naše manželství ustojí manžela miluju spojuje nás společná touha po harmonickém domově bohužel není naplněná.Za pět let manželství ze mě moc nezbylo málo vlasů bez prsou bez oblyčeje bez úsměvu smutná bilance ale jsou na to lidé hůř já vím.Je špatné chtít trochu klidu a štěstí kolem sebe?Děkuji Bobina

Odpověď: (30. 9. 2009, 17.50)

Milá Bobino,
z vašeho psaní je opravdu cítit smutek, únava, vyčerpanost. Bylo by dobré, abyste o sebe začala aktivně, opravdu aktivně pečovat. Samozřejmě, do určité míry je to otázka peněz, ale bylo by dobré do sebe investovat. Začněte třeba: http://miklanek.alter-med.cz/ Bylo by dobré srovnat energii těla, vitamíny, minerály... Pustte se do toho.

honza píše: (29. 9. 2009, 22.24)

Dobrý den,
nevím zda popíši vše zcela objektivně, ale začnu:
Jsem 3 týdny po rozchodu s přítelkyní u které jsem bydlel na malém městě v domě s jejími rodiči a prarodiči.Sám pocházím(a momentálně jsem) z krajského města, nikdy jsem nebydlel izolovaně od rodičů až nyní.
Po ročním a půl vztahu na dálku(prošli jsme krizí - neviděla perspektivu ve vztahu), jsem se k ní v dubnu přestěhoval, našel práci a začal žít.
Problém byl ze začátku ve stylu mého života(šel jsem od maminky)a v hádkách a vyhrocených situacích od přítelkyně.
Doslova teror, nicméně otevřeně přiznávám že jsem si jej zasloužil - nesamostatnost, problémy v zaměstnání(nový obor a kraj + moje lenost) vyústili v neustálé vyhazování třeba i uprostřed noci,její rodiče se kterými jsem si ze začátku rozuměl, jsem se raději snažil obcházet obloukem.
Další problém byl(a je) v tom, že ex je histerická, takže za každým vyhazovem, nejlépe po 50km cesty kterou jsem urazil, následovalo několik telefonátů s brekem a prosbami abych se vrátil.
Já sám jsem na úrovni 4letého dítěte, protože jsem samozřejmě vždy naoko neochotně přijel zpět.
To podporovalo můj pocit nadřazenosti, ale ve skutečnosti jsem se čím víc uzavíral.Neustálé podceňování mé osoby vedlo ke skutečnosti že mi práce přestala bavit, neustálé kontroly mé osoby zase k tomu že jsem ji odbýval.
Vyhrotilo se to jednu neděli, kdy po návratu ze služební(1 denní) cesty večer domů jsem kvůli neutřenému nádobí, byl doslova o půlnoci vyražen z domu.
Odjel jsem, i když si myslím, že vyhazov byl plánovaný.
Vypnul na tři dny telefon a čekal co bude.Ex, když mi po týdnu vracela zbylé věci, měla v očích úlevu:-)
Po celou dobu vztahu(dle jejích slov) mne chtěla změnit a napůl se jí to povedlo, což se odráží teď, když jsedm zpátky u rodičů.Trpím nespavostí, nerozumím realitě, deprese, pocity méněcenosti atd.
Na tomhle by nebylo nic extra nenormálního, ale problém je ten, že mne skutečně vychovávala a prostředí ve kterém jsem nyní je zcela opačné než to které mi nastavil reset po rozchodu.Bojím se téměř všeho vč.smrti rodičů, nevidím žádnou budoucnost, práci mám také stále v místě kde jsem byl předtím  a bojím se jakékoliv změny, navíc pochybuji že mne někdo zaměstná.
Vím že potřebuji psychologa, ale snažil jsem si to nepřiznat a vnitřně slečně ukázat že na to mám....ale nemám, bohužel.
Prosím o radu na nějaký postup - zítra bych se rád objednal u psychologa, tady v místě bydliště.Jen mám pocit, že to k ničemu nebude a pomoc si musí každý sám.Díky

Odpověď: (30. 9. 2009, 17.39)

Milý Honzo,
je docela zajímavé, jak se umíš dívat a hodnotit na svůj život. Bude fajn, když se ti podaří nalézt psychoterapeuta, se kterým budete pracovat na vnitřní proměně, zralosti... je to hezká cesta a je dobré po ní jít a nemyslím, že maximálního výsledku dosáhne bez "kouče" (ani slepé střevo si chirurg sám nevyoperuje)

Jaňule píše: (29. 9. 2009, 21.19)

Dobrý den, vím, že sem většinou píší lidé, kteří mají vážný problém. Ten můj není až tak závažný. Spíše by mě zajímal názor někoho cizího a nezaujatého :). Je mi 18 let a ne a ne najít nějakého kluka. Vím, zní to skoro jako trápení nějaké puberťačky, ale já nevím...asi je někde chyba. Jenom nemůžu přijít na to kde. Zajímalo by mě, jaké to může mít důvody, případně, co trochu pozměnit. Děkuji za pozornost :).

Odpověď: (30. 9. 2009, 17.35)

Milá Janule,
ráda bych ti odpověděla něco konkrétního, protže si nemyslím, že by tvoje starost nebyla důležitá. Potřebovala bych tě ale znát osobně - jsi komunikativní? usměvavá? upravená? chodíš do společnosti? chodíš na ta správná místa? umíš koketovat a svádět? Prober svou otázku s kamarádkami - oni tě znají... Uč se od šikovných kamarádek...Hlavně žij přirozeně, někdo potká svou první lásku dřív někdo déle - ono něco silou neutlačíš...

opička píše: (29. 9. 2009, 15.04)

Dobrý den a děkuji za odpověď. Vzhledem k tomu, že můj muž považuje celou vzniklou situaci jako můj rozmar, vím, že to řešit nebude. Už to, že navštívil psychologa, který vidí, že problém je na mé straně, ho utvrdilo v tom, že bych měla zaujmout jiný postoj. Tedy tolerovat naprosto vše a bude klid. Proto jsem psala dotaz, protože jsem chtěla odpověď na to, jaký JÁ mám zaujmout postoj. Děkuji.

Odpověď: (30. 9. 2009, 17.29)

i vám by rodinné konstelace pomohly lépe prozumět situaci a "zaujmout postoj".
(jste trochu v pasti - tomu rozumím)

< novější | 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >