Zde naleznete písemnou psychologickou poradnu. Odpovídá psycholog, psychoterapeut více; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Psychologická poradna online se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
Pokud si přejete odpověď mimo psychologickou poradnu online, je třeba uhradit 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.
Pokud si přejete online kontakt s psychologem, ten naleznete zde online psycholog

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Vážený pisateli,

tento týden již bylo položeno mnoho dotazů a není v mých silách odpovědět na více. Máte-li zájem, vyčkejte, poradna se otvírá vždy v neděli o půlnoci pro 10 dotazů.
 Pokud máte zájem o zodpovězení dotazu mimo poradnu on-line, zašlete dotaz na email: radana@rovena.info a 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.

Na zodpovězení čeká: Jan

< novější | 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >

Mazlik píše: (8. 9. 2009, 19.13)

Dobrý den,
 zřejmě trpím poruchou OCD už od dětství, a je to velice nepříjemné a vyčerpávající, protože mě doprovází velké úzkosti a stavy strachu.  Neustále přemýšlím nad myšlenkama a představama, které  mě náhle napadnou, i přesto že vím, že bych je nikdy neuskutečnila. Neskutečně  mě  to níčí a dohání k šílenství. Zajímalo by mě, jak by se těchto špatných myšlenek a představ mohla zbavit. Vždy si řeknu, že je to jen hloupá myšlenka, nebo představa, ale to nějak nepomáhá...
Jsem zoufalá a nevím si už rady, proč se takové myšlenky vůbec objevují, když je člověk nevítá a i přesto, že ho někdo uklidní, objeví se opět ? Proč nestačí jedno uklidnění? Byla jsem těhotná, ale potratila jsem a během těhotenství se to zhoršilo ještě víc, byla jsem neustále v úzkosti, a teďka si dávám ještě za vinu, že za to můžu vlastně já,  tím jak jsem se trápila. Antidepresiva brát nechci, protože plánujeme s přítelem další miminko, ale bojím se, že pokud nebudu v pohodě, tak to ani nepůjde.
Děkuji Vám moc za Vaší odpověď.
Mazlik 30

Odpověď: (10. 9. 2009, 19.13)

A co jste aktivně udělala pro vyléčení OCD?

Zuzka píše: (8. 9. 2009, 18.51)

Dobrý den,
mam takový problém, je mi 20 let a  v červnu jsem začala mít problémy s jízdou v autobuse, v autě= začalo to silným bušením srdce a pocitem na omdlení, vždy jsem musela vystoupit. Pak jsem se v červenci, když mi začlo volno= vůbec jsem nevěděla co budu dělat, ztratila jsem smysl života a celé dny jsem proležela v posteli a myslela na to proč lidé žijí. Také jsem dostala strach ze smrti, často mě přepadá i úzkost, že všechny místnosti jsou malé, že svět je malý.
Předem moc děkuji za radu

Odpověď: (10. 9. 2009, 19.10)

Milá Zuzko,
váš problém vidím na osobní konzultaci. Můžete pohledat informace o agorafobii, ale nevidím v tom komplexní řešení. Můžete nastudovat písemnosti, které napsali jiní lidé, při hledání a poznávání tajemství života.
Mějte se hezky a hledejte

Marie píše: (8. 9. 2009, 14.41)

Dobrý den,
ráda bych se na vás obrátila s "problémem", který mě trošku polekal. V poslední době se mi čas od času stane, že chci něco říci nebo se na něco zeptat, a použiji slovo, které význam věty změní v naprostý nesmysl. Například jsem se chtěla zeptat, jestli si někdo dá kávu s mlékem a místo mléka jsem použila víno... Přitom alkohol nepiji vůbec. Toto spojení jsem jako příklad nyní použila proto, že to je zatím poslední z mých "přeřeků". Vcelku mě to začíná znepokojovat, proto se na vás obracím. Nevím, zda-li se jedná pouze o roztržitost (napětí a stres v zaměstnání atd.), anebo se může jednat o nějakou poruchu a měla bych vyhledat odborníka..
Velice děkuji za odpověď.

Odpověď: (10. 9. 2009, 19.07)

Milá Marie,
stres bývá příčinou chybných úkonů. Děje-li se to čas od času jak píšete a pokud se opravíte a nad vlastním přeřeknutí se pousmějete, neviděla bych potíž jako dramatickou. Můžete řešit vlastní zklidnění, soustředění... Nikdo nejsme dokonalý...
hezké dny

Petra píše: (8. 9. 2009, 13.23)

Dobrý den,

potřebuji poradit. S partnerem žijeme osm let v krásném vztahu, ale teď se vše obrátilo. Přítel se zamiloval do někoho s kým být stejně nemůže. Je ze všeho zmatený. Říká, že mě má rád, ale neví jestli chce se mnou zůstat. Trápíme se tím oba, protože ho nechci ztratit. Vím, že potřebuje čas aby si vše srovnal a rozhodl se. Jen nevím jestli mu mám dát najevo co cítím nebo ho nechat a čekat jak vše vyplyne.Bydlíme společně s jeho maminkou a  uvažuji o tom najít si byt a odstěhovat se, aby si vše mohl srovnat, ale nevím jestli je to zprávný krok. Nechci udělat chybný krok.
Děkuji za radu.
P

Odpověď: (10. 9. 2009, 19.02)

Milá Petro,
máte-li sílu a odvahu nalézt si své bydlení, je to krok dobrým směrem.
I vám držím palce v nelehkém období.

Julča píše: (7. 9. 2009, 17.23)

Dobrý den,
chtěla bych Vás poprosit o radu. Včera jsem si uvědomila něco, co mě vyděsilo. Zjistila jsem, že většinu svého života jsem žila spíš pro okolí než pro sebe, že jsem se snažila jenom naplňovat normy, které ode mě ostatní lidé očekávali, z toho podle mě vyplývá i to, že se dost často podvědomě bojím, že se třeba tvářim blbě, že se blbě usmívám a že by na mě mohl někdo poznat, že jsem nervózní. Což je fakt, že někdy podvědomě dělám, jinak samozřejmě vím, že jsou to hloupé myšlenky, kterých bych se potřebovala zbavit, ale prostě tam někdy jakoby "naskočí". Když si tak promítnu minulost, tak jsem to dělala už když jsem byla malá. Třeba když byla školní besídka a já se nezúčastnila tanečků, který si holky připravily, tak jsem za každou cenu nechtěla, aby to viděli naši, protože mi přišlo, že bych nebyla ta dokonalá holka, kterou budou mít rádi. Nebo nikdy jsem doma nebyla schopná se přiznat se svým problémem, protože zase mi přišlo, že bych nesplňovala nějaký očekávání a nebyla dokonalá nebo jsem se postupem času začala před tátou stydět v plavkách, protože jsem byla, jak se říká, "oplácanější" a taťka mi to teda někdy dával najevo aniž by věděl, jak mě to trápí. A dost času jsem přemýšlela, jak to udělat, aby na mě byli naši pyšný...Byla jsem nejlepší ve třídě, v kroužcích... Začala jsem tak měřit svoji hodnotu. Pak jsem asi přes prázdniny rychle zhubla, až se lidé okolo mě začali bát, jestli ne až moc. Měla jsem dost zdravého rozumu, abych to nepřehnala a začala jsem zase normálně jíst. Teď mám postavu akorát. Už v té době jsem měla dost velký problémy se sebevědomím a doufala jsem, že třeba když zhubnu, tak tím se to pomůže vyřešit, ale samozřejmě že ne. Pak jsem přešla na výběrovou střední školu, kde už nebylo možné být ve všem nejlepší a začalo mě to trápit, protože jsem si najednou připadla, že jsem hloupá...snažila jsem se to tedy zakrývat. V té době jsem závodně tancovala a taky tam se mi čím dál tím víc přestávalo dařit. Byla jsem na dně. Pak jsem si přečetla knihu Miluj svůj život a můj život se začal otáčet víc jak 360 stupňů. Hrozně moc se toho změnilo a jsem teď o moc spokojenější. Ale včera jsem si uvědomila, že potřebuju vyřešit ještě jeden "problém". Pořád někde vě mně je uloženej pocit, že jsem v něčem nedostatečná, že by si lidé mohli myslet, že jsem hloupá a že by mě ti, na kterých mi záleží mohli opustit a čeho jsem se lekla ještě víc je myšlenka, že já se celej život snažím, aby mě někdo měl rád. Neumím si představit hezčí situaci, než že by ke mně někdo přišel a řekl: mám tě moc rád a hrozně se mi líbí, jaká jsi, jsi úžasná a je mi s tebou dobře. Ze svý zkušenosti vím, že se vším jde něco udělat, pokud člověk chce a já chci a moc :), tak bych Vás chtěla poprosit, jestli byste mi něco neporadila :). Děkuju. Hezký den.

Odpověď: (10. 9. 2009, 19.00)

Milá Julčo,
je zřejmé, že jste opravdu šikovná dívka/žena. Je pravda, že vzájemná láska mezi lidmi je hezká jako květ v rajské zahradě. Láska je svobodná, nevyžaduje, neočekává. Má svou záři i zákonitosti. Touha a očekávání jsou příčiny bolesti.... Lpění a závislost jsou příčinou utrpení...
Nechcete-li osobní konzultaci, doporučuji knihu Láska duše.
Držím palce

Janička píše: (3. 9. 2009, 19.17)

Dobrý den, mám obrovský problém. Doufám, že mi dokážete pomoci. Můj kamarád, říkejme mu například "Honza", má jistý druh poruchy a o té jsem nikdy v životě neslyšela. Je ve věku 20ti let, úspěšně ukončil střední školu a jde na vysokou školu. Vystřídal řadu partnerek, konkrétně i se mnou 2 roky chodil, ke konci našeho vztahu se začali u něj objevovat poruchy osobnosti. Například chtěl si hrát na miminko, chtěl abych mu dala plínky a přebalovala ho. Já jsem to odmítala. Chtěl po mě, abych mu koupila brindáček a krmila ho. To jsem také odmítala. po rozchodu jsem s ním nebyla v kontaktu zhruba rok. Teď spolu komunikujeme pomocí internetu, občas se vidíme a chce po mě abych se k němu chovala jako kdyby byl malá holčička. Abych mu přes ICQ říkala, kdy se má přebalovat, kdy má nosit vložky. Ze začátku jsem to nebrala moc vážně až do doby, kdy jeho otec na vše přišel. Našel mu ve skříni plínky. Vzal situaci do vlastních rukou a řekl mu, že ho vychová, když to tedy chce. Svého syna nutí, aby doma nosil plínky bez kalhot, přebaloval se před ním a aby to všichni viděli. Je teď zoufalý a prosí mě, abych tu otcovu novou roli vychovatele převzala já, že mě na slovo poslechne, že bude má "poslušná hračka". Přitom když jsme byli spolu, se sexem nebyl problém. Ke konci našeho vztahu začal být zvláštní. Žádám Vás prosím o radu jak mu mohu co nejlépe pomoci, myslí si že je zdraví. Chci mu pomoci. Děkuji za radu

Odpověď: (4. 9. 2009, 21.20)

Milá Jani,
obávám se, že my dvě to tady fakt nevyřešíme. S jeho otcem jste mluvila?
Patrně jeho problém souvisí jak s nedostatečně rozvinutou sebeláskou k sobě jako k dospělé bytosti, touhou nedospět v muže... Dost komplikovaná záležitost - pokud se on nepustí vytrvale do rozmotávání a proměny :( .
jani, jak poradit tobě - jeho problém přenech jemu - můžeš se maximálně přátelskými rozhovory pokusit, aby uviděl, že to problém je. Je možné, že tvoje  role spočívá v tom, že ho vyslechneš a neodsoudíš - což je moc cenné.
Posílám podporu

Zdeňka píše: (3. 9. 2009, 15.34)

Dobrý den, občas mívám strašné nálady, nevím jestli se tomu dá říkat deprese. Je to vždy jen na chvíli a pak je zase všechno v pohodě.
Dokážu brečet bezdůvodně několik hodin. Přemýšlím o všech chybách, které mám a které jsem kdy udělala. Někdy si říkám, že už nic nemá cenu a někdy přemýšlím o sebevraždě.
Vím, že tím nejvíc ubližuju svému příteli. Protože rodičům bych svoje emoce sdělit nemohla. To se je radši snažím nepotkat. On je na mě i přesto všechno velice hodný.
Zanedlouho mi bude 18 a s rodiči nic řešit nechci. Mohla byste mi prosím poradit jak se s takovými stavy vypořádat?

Odpověď: (4. 9. 2009, 21.13)

Milá Zdeňko,
některé myšlenky je dobré si zakázat, poručit jim, odehnat je.
Pak je dobré, přečíst si knihu Čtyři dohody, Miluj svůj život.
Pokud neděláš věci záměrně špatně, ze svých chyb se poučíš, pak není důvod na sebe se zlobit.
Někdy jsou slzy potřeba.
Můžeš se i objednat na konzultaci.
Držím palce

pipulka píše: (2. 9. 2009, 22.11)

dobry den.chtela bych se zeptat,jestli je normalni,ze mam hrozive predstavy o tom,co by se mohlo mym detem stat.mam skoro 4letou dcerku a dvouleteho kluka.ja kdyz koukam na nejake filmy a jedna se tam o male deti,tak neusnu dokud neuvidim konec,ze to dobre dopadlo.pak nemuzu usnout a predstavuji si,jak nekdo takhle ublizuje mi dceri,jak by u toho trpela,brecim a nemuzu spat.tocim se v posteli do tri do rana,je to tak jednou,dvakrat za 14 dni.vim,ze jako matka se o ni bojim prirozene,kor,kdyz mam dceru a vim,jak by ji mohli ublizit,ale jestli je to normalni,nevim.moje kamaradka ma dve deti a nekdy si bere mou dceru na vikend,holky si rozumnej.a ja se celou dobu bojim,aby mi ji vubec vratila,jestli ji uhlida.moje holka se bavi a povida si s cizimi lidmi,v okamziku se ztrati,musi byt furt na ocich.bojim se ji dat i do skolky,bojim se,ze ji neuhlidaj a uz ji neuvidim.jinak rodina jsme stastna,spokojena,mame se dobre.s pritelem si rozumim,nemame problemy.nechci na takovy filmy koukat,ale davaj je v tv i pres den,v novinach slysim co se deje a nemuzu se toho strachu zbavit.jen tak mimochodem,kolem mych deseti let jsem byla sexualne obtezovana mym bratrem,tak jestli to nemuze myt vliv.poradte prosim,co mam proti tomu delat.dekuji za pomoc.preju hezky den.

Odpověď: (4. 9. 2009, 21.07)

Milá P.,
s vaší úzkostí by bylo dobré opravdu něco konkrétního dělat nejen kvůli vám, ale i kvůli deformujícímu vlivu na výchovu. Emailem to nezvládnem, proto se nezlobte, že se více nerozepíšu, ale opravdu potřebujete vyhledat odbornou pomoc. Někoho, kdo si s vámi nebude jen povídat, ale bude pracovat i v oblasti emocí (léčebné meditace, focusing) Počítejte tak s 0,5 roční spoluprací.
Držím palce

Lolka píše: (2. 9. 2009, 13.46)

Já Vám děkuji za odpověď na můj dotaz, ale opravdu bych se ráda dověděla víc. Nevím, jaké informace jsou ještě potřebné, přítel je miliónový člověk, malou má moc rád, i když není jeho. Jen ona je pořád vůči němu apatická, ale není to tak pokaždé. Dnes má třeba přijít, zeptat se jí, jak bylo první dva dny ve školce a pohrát si s ní. Donese jí omalovánky. Už vidím ten scénář. Bude se mu chtít schovat a bafnout na něj, pak mu ukáže nového koníčka na hraní a pak dostane omalovánky a bude je možná i chtít vybarvit, potom ale začne ta její proměna, začne říkat, že on něj nic nechce a bude na něj zlá. Proč se tohle děje?

Odpověď: (4. 9. 2009, 21.03)

Milá Lolko,
je dobře, že chcete vědět víc, proto si jistě naleznete rodinného terapeuta.

Lena píše: (1. 9. 2009, 23.07)

Dobrý den,
jsem třicetiletá maminka tříleté holčičky, žijeme s partnerem ve společné domácnosti. Na výchově se partner, dceřin otec, moc nepodílí, má náročnou práci. Přesto si myslím, že je dceru vychovávám dobře, jsem důsledná, dcera je hodná, neubližuje ostatním dětem a ani moc nezlobí. V poslední době ale reaguje podivně na jakékoli zákazy. Začne se bouchat pěstičkou do hlavičky nebo se škrábně do krve atd..mám z toho strach. Díky tomu polevuji ve výchově, chci těm situacím předcházet. Nejspíš neví, jak si poradit se vztekem..jak z toho ven?
Děkuji za odpověď. Lena

Odpověď: (4. 9. 2009, 21.01)

Milá Leno,
situace nelehká. Zákazy/omezení samozřejmě z výchovy vypustit zcela nelze, ani by to nebylo dobré, když k situaci dojde, obejměte ji tak, že se nebude moci poškozovat, dokud se neuklidní. Neuklidní-li se situace do 1roka - vyhledejte psycholéčitele.

Jana píše: (1. 9. 2009, 14.11)

Dobrý den mám dotaz ohledně dcery 6 let.Dcera chodí druhým rokem do školky dostale odklad kvuli plachosti jinak je chtrá,počítá do tisíce,čte a píše jednoduchá slova.Problém je že ve školce je moc plachá,téměř tam nemluví nehraje si s dětmi.Učitelka jí vždy hezky přivítá zeptá se s čím si chce hrát a když dcera zaleze do koutka tak jí vždy zapojí.Sotva se trochu rozkouká tak se stane že ji nějáký chlapeček zbije a dcera pak nechce do školky a jsme hned na začátku.Dnes šla poprvé po prázdninách do školky a hned první den ji tam chlapeček kopal a dcera tam už nechce.Nebrečí ale je podrážděná,nervozní a já už nevím jak dceři vysvětlit že se má bránit ,že strach který ukazuje jen divoké kluky svádí k napadání.Vážně nevím jak dceru přimět aby se tolik nebála.za rok jde do školy prosím o radu Jana

Odpověď: (4. 9. 2009, 20.59)

Milá Jano,
můžete ji zaplatit lektora bojových umění - nejlépe téměř individuální výcvik (to není míněno jako vtip) Je možné zkombinovat toto s léčbou psychoenergetickou.
Dále je možno zvážit individuální vzdělávání doma...
Držím palce

Denis píše: (1. 9. 2009, 7.47)

Dobrý den milá poradno,jsem už strašně dlouho zoufalá a nevim co mám dělat.Chodím s přítelem už přes rok a pořád mu vůbec nevěřím,měla jsem v předešlém vztahu podvadění které jsem na vlatní oči viděla a ted proste nemuzu duverovat.Součastný přítel je nejlepší přítel kterého jsem kdy mohla mít,jenže prostě se hádáme kvůli tomu že ho podezírám hodněkrát jsem se mu snažila už věřit docela to klapalo jenže pak do toho přišlo,jako že mu píšou holky a on jim také prosila jsem ho at to chvíli vydrží než se v mé hlavě vše srovna,ale ne.Ted kdyz teda nepíše,tak se nám zas objevil problém že si kamarád do bytu nastehovat holčinu je to jeho byt takze to chapu.Takže zase má důvěra spadla.My se máme za měsíc stěhovat už do svého bytečku,ale bojím se že už to prostě nevydržím.Prosím poradte mi jak mam priteli vysvetlit ze se tu necitim mezi ni dobre.a jak mam postupovat dal.Dekuji moc Denis

Odpověď: (4. 9. 2009, 20.56)

Milá Deniso,
bylo by dobré, kdybyste vyhledala odbornou pomoc - spolupráci - toto opravdu sama nezvládnete.
Odvahu k objednání přeji

Elen píše: (31. 8. 2009, 12.16)

Ale my jsme o tom trochu mluvili, rekl mi, co jsem necekala. Pry to chce pauza anebo, ze spis potrebujem pauzu. Pry se mnou nemuze nic mit, ponevadz se pak citi, ze se budu vice trapit a jeho to pak take mrzi a trapi se:( Nevim, co s tim, asi mi nezbyva nic jineho nez cekat. Co myslite? Jedine co me na tom tesi, ze me ma porad rad a neni mu nic z toho jedno...

Odpověď: (4. 9. 2009, 20.45)

MIlá Elen,
chvíli čekat ano, sama si řekněte, kdy je čekání pro vás destruktivní.

Radka píše: (31. 8. 2009, 10.05)

Dobrý den, je mi 26 let, jsem 2 roky vdaná. Myslela jsem, že jsem v manželství spokojená. Poslední dobou ale začínám na manžela žárlit. On změnil zaměstnání a má hodně nových kamarádů a kamarádek. Problém je zejména v tom, že když spolu někam jdeme, on se baví s kdekým a já mám pocit osamělosti a bezvýznamnosti, protože jeho kamarádi nejsou mými kamarády, neboť já pracuji o 20 km dál. On ani nepovažuje za nutnost mě s nimi seznamovat. Končí to tedy tak, že téměř každý víkend jsem na něho naštvaná. I když jsem mu to řekla, stále se nelepší. Raději odmítám s ním někam chodit, ale na druhou stranu když zůstanu doma, zase mě strašně žere svědomí, že nevím, co kde provádí a po příchodu domů ho začnu podezírat. Nikdy předtím sem takto nežárlila. Pořád mám takový pocit, že si s každým jiným má povídat víc než se mnou.
Vím, že už je otrávený z té mé náladovosti. Můžu s tou žárlivostí něco dělat?
Největší problém je asi v tom, že mu nebudu na 100% důvěřovat, neboť jsem ho nedávno nachytala že mi lhal. Sice to byla jenom taková pitomost, ale mám strach, že mu potom nemůžu věřit v ničem.
Děkuji za odpověď

Odpověď: (4. 9. 2009, 20.54)

Milá Radko,
samozřejmě, že žárlit je zbytečnost, protže bud s námi druhý chce být a bude, nebo ho neudržíme ani párem volů - to za 1. a za druhé je třeba zvážit, zda se jedná pouze o žárlivost - když vás nepředstaví a nepostará se o vás v pro vás cizí společnosti ani trochu, je to od něj nehezké, nepartnerské jednání. Ani lhaní v maličkosti není hezké...
Spíše mi to připadá jako náročné období, kdy se vám rozkrývá pravda o člověku, kterého jste si vzala.
Nenechte se zavléci do jeho mocenské hry, nenechte se vytočit a zařidte se podle sebe... Rekla jste, nedbá - vyvodte z toho jasné důsledky...
Držím palce
(samozřejmě, že se můžete se objednat)

Martin píše: (31. 8. 2009, 8.59)

Dobrý den, je mi téměř 17 let a nemohu najít žádné přátele. Vím že je to banální otázka ale věřte, že život bez přátel je strašný. Vždy když jsem s nějakými známými zkoušel navázat přátelství, tak to většinou krachlo. dlouho jsem hledal problémy v ostatních, ale pak jsem začal u sebe.
Na internetu jsem se nedávno náhodou dovzvěděl že, lidé s nadprůměrným IQ mají problémy s mezilidskými vztahy. Tak jsem si na zkoušku změřil IQ a zjistil sem že mám téměř 150. Ale nikdo koho znám na tom není podobně takže si vlastně s nikým (kromě rodiny) nerozumím. Chtěl bych vás poprosit o radu jak tuto situaci napravit.

Odpověď: (4. 9. 2009, 20.44)

Milý Martine,
nadprůměrné IQ nemusí být příčinou problémů ve vztazích. Bylo by dobré zjistit pravou příčinu. Mohlo to být velké lpění a očekávání od známých, ze kterých kso se rozhodl udělat přátele. Je třeba se na lidi kolem sebe nevěšet, přátelství je svobodný svazek... a vzniká spontáně...
Můžeš se přihlásit do Menzy a účastnit se společných akcí, komunikovat přes net, být součástí zájmových spolků např. hrát bridž, sport, šachy, modelářství... a tam si nalézt kamarády se stejným zájmem.
Také je možné, že v tvém energetickém poli je něco, co lidi z přátelství s tebou odpuzuje.
Každopádně se nevzdávej jen na tom nelpi (to je rada komplikovaná, ale v jejím obsahu je kus řešení)
Držím palce

Pusinka píše: (30. 8. 2009, 16.00)

Ahojky,mám takový zvláštní problém,už nejsem pana ae přesto vždycky když mám styk nebo mě prstí tak mi pak potom vyteče krev.I když sem menstruaci už měla.Nevím co s tím. Proč?? Poradte

Odpověď: (4. 9. 2009, 20.37)

Pusinečko,
nevím, proč se tak děje. Bolí styk? Jsi dostatečně vlhká? Baví tě to? Návštěva gynekologa by mohla v té věci být užitečná (at se ví, zda nejde o nějakou infekci...).

Mája píše: (29. 8. 2009, 20.23)

Dobrý den,
mám orblém a nevím jak ho mám vyřešit.Týká se to mého života nic hrozného se neděje,jen mě netěší a nebaví.Každou chvíli mě přepadají myšlenky na smrt?jaké by to bylo mít klid a umřít.Nemůžu se toho zbavit,v noci kvuli tomu nespím,někdy ani nejím a představím si že když nebudu jíst tak bude konečně konec.co mám tedy dělat?

Odpověď: (4. 9. 2009, 20.35)

Milá Májo,
bylo by fajn, kdyby jsi si urovnala vztah k životu - žít, to je jak povinnost, tak může být i radost ... někdy může být náročný, ale bojovníkům dává prožít sílu i radost. Kdyby jsi si chtěla přijít popovídat, o otázkách života a smrti, můžeme se domluvit na termínu. Jestli to máš ke mně skutečně daleko, nalezni ve svém okolí někoho, kdo otázky života a smrti řeší... mohou to být např. lidé kolem čajovny... sleduj plakátky, knihy... Najdi si třeba časopis Regenerace - i tam tě může něco inspirovat...
Hledej informace a vol život!

Luboš píše: (29. 8. 2009, 16.59)

Dobrý den,potřeboval bych poradit.Jsem 17.let celkem šťastně ženatý.Asi před 3.měsíci jsem u své manželky zaznamenal podezřelou změnu chování.Nedalo mi to a prohlédl si její telefon a elektronickou poštu.Našel jsem erotickou SMS od jejího kolegy.Uhodil jsem na ní,ale ona trvala na tom že jsou to jen slova,že se nikdy nic nestalo a že miluje jen mně a že si takto psychicky pomáhala protože naše manželství už nebylo tak šťastné jako dříve.
Navrhoval jsem jí ať dá v práci výpověď (byla ve zkušební době)  což důrazně odmítla a znovu trvala na tom že vůbec o nic nejde,vše je v pořádku a že je šťastná že má dobře placenou práci.        
Moc jsem tomu tedy nevěřil ale dál jsem do ničeho nešťoural a nechal jsem jí ať si vše sama ujasní a rozhodne co dál.Manželka se začala chovat velice příjemně,starostlivě a vypadalo že je vše v pořádku.        
Ale v poslední době jsem zjistil že občas odchází do práce  o hodinu dříve než normálně. I její chování se změnilo (neplánuje budoucnost,je unavená,ustrašená o nic nemá zájem a je na ní vidět že je psychicky na dně)když se jí zeptám jestli se něco neděje nebo její vztah nepokračuje,odpoví že ten chlap je sobecký nesympatický a navíc ženatý,přísahá na vše co je jí svaté že je vše v naprostém pořádku,že by nepřežila kdyby o mně přišla.Nevím kde je pravda ale
znám povahu své ženy dobře,proto si myslím že to s tím kolegou táhne dál,protože se bojí že pokud by ten vztah ukončila měla by problémy na pracovišti.Zároveň se ale bojí, abych na to nepřišel já a nerozvedl se s ní.Velice rád bych jí pomohl ale pokud mi odmítá říct jak to vše je,pomoci jí nemůžu.I pro mě je to velice vyčerpávající žiji v nejistotě co bude dál.

Odpověď: (4. 9. 2009, 20.28)

Milý Luboši,
je sice chválihodné, že své ženě chcete pomoci, není však zřejmé, že ona o něco takového stojí. Proč nevycházíte z toho, co říká? Říká, že je štastná v manželství s vámi. Dál pokračujte v dělání vzájemného příjemna (masáže, společný perličkový bazen se šampanským...) - žijte situací tady a ted. Myšlenkami na budoucnost si kazíte prožitek tady a teď.
Přeji vskutku hezké dny...
 

Lolka píše: (27. 8. 2009, 22.55)

Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jestli je vpořádku, když dcerka 3,5 roku už rok vídá mého přítele a ne a ne ho vzít jako kamaráda. S přítelem se před ní tulíme a i ve třech, když má ona dobrou náladu. S ejím otcem to tak nebylo, je to tedy pro ni nové. Jinak, když tu přítel není je moc hodná a chce, aby přijel a chce, aby si spolu hráli a povídá jak ho má ráda. Ovšem, jakmile přitel dorazí, malá začne dělat pravý opak všeho, co se jí řekne. Také jsou-li spolu samy, je také velmi hodná a hrají si, jakmile dorazím domů já, je zase znovu jako vyměněná, o příteli mluví, že chce, aby jel pryč, aby jí nebral hračky a že ho nemá ráda. Jakmile odjede, dozvídám se od ní, že na něj byla zlá úmyslně.
Myslím, že chce, abych před ním byla víc její, ale to nechci, nechci, aby se z ní stala malá tyranka. Jsem spravedlivá, je-li přítel na ni nazlobený, nebráním mu v tom, aby s ní promluvil, nebo ji lupl po zadku, ale jakmile se k ní jen přiblíží a já jsem v dosahu, malá začne vřeštět, jako by jí ubližoval a není to tak. Už si s tím nevíme rady. Já vím, že ona ho má moc ráda a zvykla si na něj, ale rádi bychom spolu bydleli, ale takhle to nejde. Prosím o radu. Děkuji.

Odpověď: (29. 8. 2009, 13.11)

Milá Lolko,
bylo by dobré, abyste vyhledala rodinného terapeuta a celou situaci, včt. vašich nejistot společně probrali.
Váš základní postoj a záměr je v pořádku.
Podrobnosti, které váš vzkaz neobsahuje, by bylo dobré probrat osobně.
Hezké dny

elen píše: (27. 8. 2009, 15.35)

Dobry den,
mam velky problem a nevim co s tim ;( Rozesli jsme se s pritelem
asi pred dvema mesici po dlouhe dobe ( chodili jsme spolu 2 roky
), duvodem rozchodu ale byla velka chyba z moji strany, udelala
jsem neco hrozneho a chapu, ze mi nemuze uz duverovat. Do tehle
doby jsme se porad jeste stykali a bylo to vsechno fajn, mame se
porad radi a je to super ale ted mi rekl, ze musime s tim uz
prestat, ze to takhle dal nejde a oba by jsme se akorat trapili a
ja jsem z toho ted uplne na dne ;(;(;( Muzete mi prosim dat jednu
radu? Jak by mi mohl zacit zase duverovat? Uz mi odpustil ale
bohuzel mi stale neduveruje a jiste chapete, ze bez toho vztah
nemuze byt. Me to strasne moc mrzi, miluji ho a porad si to budu
vycitat. Ale jedine co bych si ted prala, aby mi zacal zase
duverovat, ikdyby jsme spolu nemohli byt, na tom mi stranse moc
zalezi!! Co mam delat, prosim? Myslite, ze to chce vice casu a
ten by mohl pomoci? Preji hezky den a moc se tesim na odpoved.

Odpověď: (29. 8. 2009, 13.05)

Milá Elen,
moje odpověď pro vás bude asi zklamáním, neznám kouzelnou radu, která vrátí důvěru do partnerského vztahu, ve kterém jeden z partnerů již nechce pokračovat.
Jistě jste lítost vyjádřila, o odpuštění požádala a žádost o obnovení důvěry vyslovila. Víc udělat v tuto chvíli nemůžete. Kdyby partner měl ve vztahu chuť pokračovat, byla by situace jiná. Takhle nezbývá nic jiného, než jeho rozhodnutí akceptovat.

< novější | 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >