Jarmila píše: (17. 8. 2009, 17.06)

Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu. Nedávno jsem si udělala kurz na prodej jistého domácího produktu. Náplní práce bude objíždět domácnosti dle kontaktů které budu mít k dispozici a prodat klientům svůj produkt. Jde o jeho předvedení a samozřejmě popis jeho výhod, prostě jak se říká okecat to. Ani nevím proč jsem do toho šla, snad jen kvůli slibovanému výdělku. Neumím totiž mluvit před lidmi, nevím co říct, zapomínám slova, přeřeknu se, nejsem vtipná, bojím se, že to nebudu umět správně prodat a jen se ztrapním. Těžko zvládnu nějaký rychlokurz správného prodejce, první návštěvu mám totiž již příští týden. Byla bych vděčná za rady alespoň pro začátek, jak toto překonat, než do toho přijdu. Velmi děkuji, Jarmila.

Odpověď: (19. 8. 2009, 13.50)

Milá Jarmilo,
sama tušíte, že psychoterapie kombinovaná s koučinkem by byla pro vás vhodná. Jarmilo, je fajn, že jste se rozhodla dělat něco nového, něco nově. Vemte to jako výzvu ke společenské zkušenosti a taky jako hru. Nemůže se stát nic horšího, že neprodáte. Důležité je vytvořit příjemnou atmosféru pro všechny zůčastněné, to doporučuji mít na mysli v první řadě. Řekněte sobě i svému tělu: "Jdu na návštěvu mmj. si popovídat o oblaasti týkající se produktu a mohu jim říci zajímavosti o produktu, který nevědí."  Pak doporučuji konzultace, trénink (můžete i u mne) a četbu s tréninkem např.kniha  Prodej problémovým zákazníkům(dobré náměty).
Držím palce

jana,kacora píše: (17. 8. 2009, 15.36)

dobry den,chtela bych se poradit.jsem s pritelem uz tri roky,mame spolu 18mesic.kluka.mam jeste 3 a pul letou holku z minuleho vztahu.milujeme se,rozumime si,vsechno v rodine funguje,akorat ja posledni rok nejak nemam chut k sexu,nemam naladu se s nim milovat.porad me premluva,kdyz se me snazi vzrusit,vadi mi nektere doteky nebo ze se me vubec dotyka na genitaliich.nekdy ho odreknu,nekdy me to tak nastve,ze ho posilam nekam,urazi se.me je 28let,on je o 11let starsi,myslim si,ze vek.rozdilem to neni.jsem na matersky,on chodi do prace,jinak je vse v poradku.taky beru antikoncepci,pry ma na to taky vliv.miluju ho,jsem s nim stastna,a nevim jak to mam vyresit.neni romantik,zvykla sem si.ale sem tam po nem chci,aby udelal neco romantickeho,ze me to treba naladi.dekuji za odpoved.nashledanou.preju hezky den.s pozdravem Jana

Odpověď: (19. 8. 2009, 14.07)

Milá Jano,
co je příčinou poklu sexuálního zájmu, nevím. Vím, že můžete být docela unavená péčí o děti a domácnost, bylo by dobré zajistit si hlídání třeba na víkend nebo alespon na večer a udělat si hezký čas ve dvou. Samozřejmě, že partner by se měl učit vyjít partnerce vstříc a je jeho povinností akceptovat ne.
S antikoncepcí máte pravdu, ve své praxi jsem se setkala, jak nevhodná antikoncepce opravdu málem zničila manželství - po vysazení a pak nalezením jiné se sexuální apetence vrátila.

Lucka píše: (17. 8. 2009, 14.37)

Dobrý den,
Mám jeden takový problém a vůbec nevím jak ho vyřešit.
S partnerem jsme spolu 3 roky - je to vztah plný vášně, lasky, ale i hádek a vyčítání. Před rokem a půl se jsme se rozešli po dlouhých hádkach, které vyvrcholily jednou, po které už jsme se nemohli snést. Ale asi po měsíci a půl mě partner zase začal kontaktovat a protože jsem ho pořád milovala, dali jsme se dohromady. Na dlouhou dobu to byl ten neúžasnější a nejkrásnější vztah, který nám mohl každý závidět. A i když jsem jela loňské léto na 3,5 měsíce za prací do ciziny, i když přítel přišel v lednu o práci a když si našel novou, musel na 2 měsíce na školení na druhou stranu republiky - víkendy se učil, neměl na mě čas, to všechno jsme překonali a připadá mi že nás to všechno víc sblížilo. Ale poslední dobu, co se vratil, se hodně změnil, hodně jsme se hadali a vzvrcholilo to min. týden hádkou na dovolené, kdy jsem ho z maringotky (kde jsme bydleli) vyhodila a on odjel domů.
Od příjezdu domů (kdy on jel sam a ma maminka prijela pro me)jsme se uviděli jen 2x, poprvé kdy mi řekl, že je moc naštvaný a že to chce ukončit a podruhé, když jsem ho zastihla doma(v jeho bytě, kde jsme bydleli společně) a kdy mi řekl, že si musím sbalit všechny věci a odejít jak z bytu tak z jeho života.
Tam se mi ale také přiznal, že mě pořád má ještě rád, stejně tak jako já jeho a že za těch pár dní co jsme se neviděli mu chybím. V tom případě ale nechápu, proč to chce ukončit. Říkal, že ho to také moc trápí, ale ví, že by to nevedlo nikam. Zas by to bylo nějaký čas dobré a pak by vznikla velká hádka.Nakonec jsem ho ukecala, že si dáme pauzu, ale i tak si musím všechny věci odnést. Mám takový pocit, že jak to udělám, už se k sobě nevrátíme.
Vůbec nevím, co dělat dál. Vím, že v tom má pravdu, ale nechci ho ztratit. Po třech letech je součástí mého života a bez něho už si ten život nedokážu představit. Travili jsme spolu hodně času, takže teď ty dny bez něho jsou strašně prázdné.
Potřebovala bych poradit, co dál.

Odpověď: (19. 8. 2009, 13.59)

Milá Lucko,
proč lidi, kteří se mají rádi si slovy ubližují, proč se nenaučí komunikaci, která je konstruktivní? Možná si dlouho myslí, že je to vášeň, že kus sadomasochismu je zajímavý? Že konstruktivní dialog je nudný?
Nevím jak se změnil, jak jste se hádali, ale evidentně to vedlo k neharmonii mezi vámi - možná zájem vyjít si navzájem vstříc, porozumět druhému, hledat kompromis je nevelký...
Co dělat nyní? Sama si vytvořit plán na každý den, vymyslet činnost... to pro začátek bude dobré. (a udělat konstruktivní analýzu krize z vaší strany, najít cestu ke změně...)

Vladimíra píše: (17. 8. 2009, 10.44)

Dobrý den. Jsem maminkou 5letého kluka.Jsem pracující samoživitelka.O dítě se starám se vší láskou, zvládám školku,práci,domácnost.Snažím se mu nahradit i tátu. Jeho otec je otcem jen na papíře. Strašně vykládá jak se o něho bude starat, bude si ho brát co 14dní. Jsou to jen řeči a skutek utek.Přednější je pro něho pivo (to mi tvrdil,že na pivo bude mít vždy),hospoda a kamarádi. Alimenty platí jak se mu zachce.Je bez peněz, bez podpory, dělá načerno.Nemáme dobrý vztah.Neví totiž jak mě více ponížit.Bydlí u matky,je nezodpovědný.Ale proč píšu-pokud syn udělá něco špatně (je to jednou za čas)-zakřičím a dostane na zadek.Pak mi řekne,že chce jít k tatínkovi.Dnes to dopadlo tak,že si vzal batoh,pití,oblékl se a odcházel.Ve dveřích se jen smutně koukal.Nakonec odešel.Vyšla jsem před vchod a zavolala ho zpátky.Promluvili jsme si. Jsem z toho hodně špatná, protože vím,že to byla moje chyba.Ve zlosti jsem řekla něco špatného..Přitom syn ví,že tady má svůj domov,svůj pokojíček,soukromí,kamarády..N­echci své dítě ztratit, chci jen ať má svůj rozum a pozná pravdu.Nechci mu brát otce-ale vím-jak funguje.Poradíte mi prosím? Děkuji

Odpověď: (19. 8. 2009, 13.40)

Milá Vladko,
výchova synka v této komplikované situacu je opravdu umění připomínající tanec mezi vejci. Kdybyste si zašla popovídat o výchově např. k rodinnému terapeutovi, mohlo by to přinášet více laskavé jistoty do výchovy. Já tady mohu poskytnout opravdu jen několik obecných vět:
- klidná a vyrovnaná maminka bez zášti k tatínkovi (at je jakýkoliv) je pro tuto situaci nejdůležitější
- sama v sobě vybudovat klapku, která zabrání zlým větám vyjít ven
- syn by neměl získat pocit, že vás může vydírat tím, že řekne, že půjde k tátovi
Držím palce

Miroslava píše: (13. 8. 2009, 5.19)

Dobrý den mám dceru je jí 14 a odmítá spát už sem zkoušela různé prášky na spaní do ní cpát ale ona prostě nechce.Dřív se nic takového nedělo až teď poslední dobou.Ráno jak odjíždím do práce sedí v pokoji a kouká do stropu.Nechce z nikým mluvit a když se jí na něco zeptám tak mi ani neodpoví. Nechodí ani ven. Už si fakt nevím rady. Poraďtě mi prosím co mám dělat. Předem moc děkuji

Odpověď: (13. 8. 2009, 15.33)

Milá Miroslavo,
jste zákonný zástupce, vidíte-li, že dcera opravdu vykazuje projevy nepřipomínající psychické zdraví, doporučuji navštívit psychologa, ale i psychiatra. Pro výběr psychiatrické péče doporučuji opravdu obezřetnost.

Martina píše: (12. 8. 2009, 22.24)

Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu.
Mám dvanáctiletého syna, který letos poprvé odjel na tábor. Sám si tento vybral, dříve byl pouze ve škole v přírodě a dvakrát na sportovním soustředění.
Na táboře je nyní třetí den, už druhý den mi telefonuje (i když mobil nemá), hystericky mě prosí, abych ho vzala domů, že se tam nudí, nemá tam co dělat, nelíbí se mu tam, spí ve stanu, s čímž nepočítal, a to s patnáctiletým klukem, prozatím tam nemá žádného lepšího kamaráda....prostě, z jeho pohledu totální tragédie. Dnes jsem již mluvila i s vedoucí tábora, potvrdila, že syn několikrát za den panicky brečí, snaží se ho zaujmout, individuálně se mu věnovat, pokusí se o to i nadále.....rozhodnutí o tom, zda si ho vezmeme domů či ho tam necháme, čekají ale asi od nás.
Prozatím jsem trvala na tom, že si ho domů nevezmem, ale vůbec nevím co dál...dělám dobře?! Když jsem s ním kdysi jako s malým klukem byla na krátkém pohovoru u psycholožky kvůli jeho častému nočnímu buzení, odhadla jej na osobnost, která navenek bude působit jako velký frajer, uvnitř bude ale "troska". Tak nějak syna vidím dnes i já. Doma tvrdý "puberťák", na táboře malé ustrašené děcko.
Nevím, jestli jsem poskytla všechny informace, jsem z toho všeho dost špatná, ale snad mi dokážete poradit, co mám udělat, abych celou situaci ještě nezhoršila.

Děkuji. Martina

Odpověď: (13. 8. 2009, 15.30)

Milá Martino,
vím, že jste se snažila popsat vše, co jste považovala za důležité, ale ono tam mnoho důležitého chybí.
12let - věk, kdy by dítě mělo samostatný pobyt zvládnout - to víte? Proč se tak neděje? K tomu by bylo třeba znát opravdu širší souvislosti - osobností anamnézu, osobnost, rodinnou historii...
Z popsaného mám pocit, že se spíše jedná o manipulativní, nepřizpůsobivé jednání, a proto ponechání na LDT považuji za přiměřené.

Silver píše: (12. 8. 2009, 19.06)

Dobrý den.Chtěl bych se Vás zeptat na věc týkající se mého vztahu k ženám.Téměř každý partnerský vztah si pokazím žárlením.Mrzí mě to, ale nejde s tím nic moc dělat.Přijdou žárlivé myšlenky, které jsou jakoby zacyklené v mé hlavě a dokola mě trápí, až dosáhnou stavu deprese.Trápím tím samozřejmě hlavně partnerku, která to odnáší rozhovory v duchu podezírání atd.Umím to partnerce vysvětlit racionálně, ovšem tolerovat to lze jen určitý čas,že?Nakonec ten tlak v sobě nevydržím a rozejdu se s ní, nebo ona semnou.Neumím to byt jen zmírnit.Dá se to peklo ve mě nějak ukončit?Dá se toho zbavit?Děkuji předem.

Odpověď: (13. 8. 2009, 15.12)

Milý Silvere,
je prima, že si začínáte uvědomovat, že máte problém. Pak ještě rozhodnutí, vážně s tím něco udělat - ano, bude to chtít vaši práci, zvídavost a vytrvalost. Doporučuji psychoterapii, nejlépe u psycholéčitele. Můžete se samozřejmě objednat.

misa píše: (12. 8. 2009, 16.40)

Dobry den.Mam jeden velky problem...........Pred 2 tydny jsem se rozesla s pritelem...byl to velice zurivi rozchod a od te doby nemuzu v noci vubec spat....nejde mi vubec usnout,porad na nej myslim a cim vic se na nej snazim nemyslet a vyhnat ho z hlavy,tim je to snad jeste horsi..celou noc jsem schopna prosedet na balkone, nebo se jen tak koukat do prazdna a prevalovat se na posteli........ve dne do sebe musim hazet jedno kafe za druhym abych mohla aspon trochu fungovat.....obcas se mi podari tak na 2 hodinky odpoledne usnout a to je vsechno....nikdy pred tim se mi nic podobneho nestalo,kdyz sem se s nekym rozesla tak jsem za par dni byla ok,...ale ted nevim co delat.....myslite ze bych mela jit za lekarem aby mi dal nejake prasky na spani nebo je to jenom o psychice a casem se to postupne zase urovna??
preji krasny den a dekuji za odpoved!Misa

Odpověď: (13. 8. 2009, 15.21)

Milá Míšo,
svůj vztah s přítelem jste poctivě nedořešila, nepojmenovala vše, oč běželo.
Co je to pro vás psychika?

Luboš píše: (12. 8. 2009, 13.46)

Dobrý den,
rád bych využil tento způsob komunikace. Bude asi nejlepší když začnu od začátku. Jedná se o partnerský problém.Pořád mne to hlodá v hlavě nemůžu se zbavit určitých myšlenek, má mysl se s tímto problémem nedokáže vyrovnat.Nevím co mám dělat, dělám rozhodnutí jako bych to nebyl já, říkám partnerce neuváženě věci za které se pak stydím.
Před necelým rokem jsem se seznámil s mojí nynější partnerkou. Já byl z počátku vztahu velmi šťastný, bezstarostný a plný vizí do budoucna. Dnes ikdyž se všemožně snažím na to nemyslet, vždycky příjdou chvíle kdy jsem z toho všeho celý zničený. Zpočátku bylo vše jak má být, jenže její zhrzený byvalý přítel si na mne našel kontakt a informoval mne o způsobu jejich bývalého vztahu a její nedávné minulosti.
Bohužel jsem udělal chybu a chtěl jsem si vše ověřit sám jestli je to pravda. Jednalo se o stránku sexuální.Bylo mi nazačeno že žila velmi zvláštním sexuálním partnerským životem. Abych to konkretizoval tak se jednalo o to že si zvali k sobě do partnerské postele, další osoby různeho pohlaví. Prostě provozovali sex ve třech či v párech.Moc jsem tomu nevěřil, ikdyž mi z počátku vztahu prozradila, že zkusila sex ve více lidech.Tuto informaci jsem však bral jako takový její sexuální experiment. Ovšem tahle nová informace mne dost zaskočila. Začal jsem si ověřovat informace. Zjistil jsem že na internetovém servu amatéři.cz má založený ůčet, kde ruzní lidé nabízejí své tělo, že fotky a její přeposlané zprávy co mi přišly nejsou zas až takový blábol jak jsem si zprvu myslel. Psala si tam s bývalým přítelem o tom že přiště si bude vybírat holku ona, o čtyřkách a já pomalu začal nabírat přesvědčení že je to pravda.
Když jsem se ji zeptal na její ůčet na internetu tak zprvu dělala že o ničem neví. Ale posléze, když jsem ji ho ukázal, šla s pravdou ven. Řekla že to má na komunikování s přáteli, takový pro mne velmi zvláštní chat.Jakými přáteli? ,lidmi kteří mají založený komunikační servr ""pár hledá pár", jezdí po akcích kde se dějou věci o kterých nechci ani slyšet. Když jsem řekl dobrá ať se přihlásí a ukáže mi tu přátelskou komunikaci tak zničeho nic zapomněla heslo, ikdyž tam byla nedávno připojena. To mne velmi zaskočilo a beru to začátek mého duševního rozpoložení. Od této chvíle se ve mně všechno zlomilo. Co předemnou tají? Proč chodila na takové stránky ikdyž jsme byly spolu a podle ní ji nic nechybělo? Možná se moc ptám, nechci odpověď na tyhle otázky, chci pouze poradit jak se toho zvláštního pocitu zbavit a ať se na ni dívám pohledem tak jako dřív.
Taky mne trápí, že hlavní příčina jejího rozchodu s bývalým přítelem byla jeho nevole založit rodinu. A mne hlodá myšlenka pokud by si ji založily, ji by nevadilo založit rodinu do takového vztahu? Jaké má ona tím pádem morální hodnoty vychovávat dítě v takovém prostředí? Vím možná se člověk mění přehodnocuje své hodnoty ale jaká je záruka, že mu po tom všem znovu nezatouží.
Mne to velmi mrzí, kéž bych se tohle nikdy nedozvěděl, svět by byl pro mne hned veselejší o opět plný plánů do budoucna.
                                                                                        Děkuji moc za každou radu

Odpověď: (13. 8. 2009, 15.18)

Milý Luboši,
vaše partnerka měla bývalého přítele ráda, asi si v mnohém vyhovovali a proto s ním chtěla mít rodinu. On odmítl a její přirozená touha po rodině ji odvedla pryč od bývalého přítele. Odvedla ji od této asociální normy. Jinak nevím, o jakých morálních hodnotách mluvíte.
O způsobu sexuálního života by bylo dobré, abyste hovořili a oboustraně si ujasnili, co je pro koho přijatelné (a nebyli neupřímně liberální ani konzervativní). Kdybyste dokázali společně navštívit v té věci terapeuta, který by váš dialog moderoval, nebylo by to od věci.
Držím palce.

katka píše: (11. 8. 2009, 14.40)

dobry den. Mam promblem s tychni. Chdoim s pritelem a budeme se brat jenze ta tychne neni moc nadsena nema me vubec rada. Chce pro sebe syna a porad me provokuje. Nevim co mam delat rekla jsem to svoji pritelovi a prej na me ze nemam ponizovat jeho mamu. Nevim co delat jeho mama je hrozna.Bojim se mit snim dite nechci aby ta tchne k nam casto chodila kvuli vnuce.
poradte mi co mam delat stou tychni prosim

Odpověď: (12. 8. 2009, 12.01)

Milá Katko,
důležité je, zda vnímáte partnera jako oporu, jako člověka, který s vámi spolupracuje a ví, že jeho místo je vedle vás. Je-li to jinak, svatbu velmi rozvažte.

mísa píše: (10. 8. 2009, 18.26)

Dobry den
ja mam promblem co svami potrebuju poradit. Muj pritel pije a nevim jak ho mam brzdit. Jsme spolu 2 roky a zlepsil s pitim ale ta jeho mama porad mu dava alkohol a nevim jak del. Chdoi kazdy patek do hospody a je opilej ne moc jenom trosku a pak o vikendu se da 2 nebo 3 piva. Jsem uplne hotova a pristi rok se budeme brat. Bojim se ze neprestane a nevim jestli bude pro me lepsi se snim rozejit a nebo snim zustat a zlepsi se to. Ja nejsem stastna porad brecim  a s jeho mamou se spolu moc nebavime je na me nastvana ze nepiju a vona chce abyh pila.

mejte se hezky

pozdravem

Odpověď: (10. 8. 2009, 18.31)

Milá Míšo,
že by přestal přítel pít si nemyslím, takže máš možnost se s tím smířit, nebo s ním být a trápit se kvůli tomu nebo odejít. Počet piv o víkendu mi připadá přijatelný, jde o to, jak se ti líbí čas s ním prožitý... zda si děláte navzájem radost... Ty musíš vědět, proč s ním chceš žít... Moc nerozumím tomu vztahu s jeho mámou - bylo by dobré, abyste žili samostatně.

Pavla píše: (7. 8. 2009, 12.02)

Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o radu. Je mi 42 let a 8 let žiju s přítelem, kterému je 40 let. Na začátku našeho vztahu, asi po 3 týdnech mě seznámil se svou sestrou, které bylo  23 let. Měla přítele, který už jednou byl ve vazbě. Protože se jí už tenkrát moc nevěnoval, chodila velmi často všude s námi a s mým přítelem ještě častěji, protože v době, kdy jsem byla v práci, byla ona s ním. Ona se po půl roce se svým přítelem rozešla a navíc zjistila, že je těhotná. Stále jsem to brala tak, že je chudák, nemá moc kamarádů a tak má bráchu a mě. Časem to ovšem opravdu začlo přerůstat, když jsem si uvědomila, že kupujeme- li např. oblečení, tak vše co mi nepadne se bere sestře, že když jsem se nechala ostříhat , nechala se jako já. Jednou mému příteli řekla, proč jí nekoupil ty kalhoty co mám já, protože se jí moc líbí atd. Samozřejmě jsme to doma probírali a časem se začali hádat. Po zhruba 4 letech jsme spolu přestali i spát.
Ještě k tomu všemu on podniká a jeho mamka pracovala u něj v podniku. A nejen pro sestru, museli jsme taky makat pro mamku. Jede se do makra a mamka potřebuje cukr, nebo mlíko, nebo cokoli levnějšího. Mají ještě jednoho bratra, který má rodinu, když mu volají, nezvedá telefon a schází se s nimi jen při rodinných oslavách. Pořád na něj nadávají a hlavně na jeho ženu, která prý ten nezájem způsobila.
Asi po dvou letech naší známosti se přítel rozhodl koupit dům, že v něm budou s kamarádem podnikat a já hloupá mu pomohla s hypotékou. Kamarád ho okradl a dům zůstal na krku nám. Dnes tady máme restauraci, já vařím a pomáhá mi jeho matka. A on samozřejmě se cítí zavázaný, přestože jí platí každou hodinu. Dům je pro mě velikým zatížením, protože nejen vařím, ale vedu administrativu, starám se o úklid a vše co k tomu patří. Přítel není mnoho schopen, protože jak já tvrdím má levé ruce a navíc finančně sotva vycházíme. Před nedávnem se jeho sestra vdávala, našla si kluka o 10 let mladšího, protože sobě rozumově odpovídají. Doma mi bylo zděleno, že jim odmítli někde udělat svatbu a já hloupá jsem ji povolila v naší restauraci. To jsem ještě nevěděla, že budu celý den vařit a vše připravovat a budu mít zaplaceno jen minimum. Zaplatili nám pouze jídlo (se slevou pro rodinu) a vše ostatní si donesli. A ještě s nimi jel na nákup aby vše dovezl k nám. Takže za svatbu o 25 lidech platili 5 000,- kč. To byla poslední kapka i pro mne a se svým přítelem jsem se rozešla.
Byla jsem už jednou vdaná a s rodinou manžela jsem vycházela neuvěřitelně dobře a taky jsme se vídali i 3 krát do týdne.
Zajímal by mne Váš názor, protože samozřejmě jeho rodina tvrdí, že jsem paranoidní a žárlivá a já tvrdím, že se nám pletou do soukromí. Děkuji moc za odpověď Pavla

Odpověď: (10. 8. 2009, 12.13)

Milá Pavlo,
příběh opravdu působí tak, že váš přítel se nezbavil sociální pupeční šňůry k původní rodině, co dodat? Nevěděl, kde je jeho místo a takový muž je pro partnerství nevhodný (a že jich je ;))

Tina píše: (7. 8. 2009, 9.59)

Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu. Mám dceru 18 let a syna 14 let, jsem 3 roky rozvedená. Dcera do 17 let žila u mne, chodila na gymnázium, dobře se učila, plánovala, že půjde na vysokou školu. Ve třetím ročníku začala kouřit, pít. Nedalo se s ní dohodnout po dobrém ani po zlém. Ignorovala naprosto vše. Neustále jsme se hádali a ona se rozhodla  odejít ke svému otci, který ji spoustu věcí toleroval. Školu bohužel nedokončila a spolu se vůbec nestýkáme. Teď jsem našla cigarety u svého 14 letého syna. Nerada bych aby to dopadlo stejně jako s holkou, ale přece to nemůžu jen tolerovat a dělat že to nevidím. Zkoušela jsem si s ním promluvit, ale odkýve mi vše, ale za rohem si tu cigaretu zapálí zase.  Můžete mi prosím poradit, jak se nejlépe zachovat abych nepřišla i o syna a jak mu co nelépe vysvětlit, že mu nechci stále jen něco zakazovat, ale že chci pro něho jen to dobré.

Odpověď: (10. 8. 2009, 11.53)

Milá Tino,
takto na dálku těžko situaci hodnotit. Obecně mne napadá, že rodič se postupně musí naučit více a více respektovat svobodu dítěte, nepřestávat balancovat mezi tolerancí, řádem, pochopením a přísností. Výchova je umění a nemyslím, že ji lze naučit přes internetovou poradnu, mám pocit, že vím příliš málo o celé situaci, abych mohla poskytnou kompletní poradu. Důležité je postupně s věkem přenášet zodpovědnost za vlastní život na dítě, nechovat se tak, necítit tak, že kouřením škodí vám, ale především sobě. Kdybyste byla z okolí, bylo by dobré domluvit si konzultaci a celou situaci probrat, nalézt nový úhel pohledu na situaci...
Držím palce

lavji píše: (6. 8. 2009, 19.35)

Dobrý den. Před necelým měsícem nastal zlom v našem vztahu s přítelkyní po 4 měsíční známosti. Až donedávna bylo vše moc fajn a myslím, že to bylo opravdu oboustranné jak jsem si dávali oba navzájem najevo. Asi před 5 týdny mi přítelkyně sdělila,že nepřišly její dny....antikoncepci nepoužívala a já se párkrát nechránil....udělala si těhotenský test a byl pozitivní. Oba jsme tím byli zaskočeni,neplánovali jsme to,říkali si,že je to brzy,ale zároveň jsme se to začali brát jako fakt a přítelkyně se zdála zpočátku štatsná a že by dítě chtěla (ostatně již v minulosti mluvila o tom,že je na dítě připravená). To, že je těhotná, mi napsala sms do práce (jsme každý z jiného města a oba jsme ten den byli v práci a ráno si měla udělat test a napsat mi,což také udělala)...poté jsme si vyměnili několik zpráv - reakcí na tuto událost,samé pozitivní,ale bylo tam také upřímně,že je to rovněž směsice pocitů...pak jsem jí volal a povídali si o tom,kdy se mě také zeptala,zda si to nemá nechat vzít,pokud to nechci..řekl jsem,že určitě ne,že to chci.Také jsem jí řekl jak jí mám rád a jak mi na ní záleží. Domluvili jsme se,že až za ní za dva dny (po práci...mám směny) přijedu,probereme existenční věci. Do té doby jsme byli v kontaktu po telefonu a internetu a vše bylo dobré. Když jsem pak za ní přijel,taktéž vše dobré, oba jsme se na sebe těšili,pomilovali se a po chvíli se mě zeptala jak to budeme řešit existenčně a já ji neslyšel nebo jsem byl zamyšelený,již přesně nevím,seběhl ose to tak rychle....chtěl jsem něco říct a nějak mi vyschlo v puse,že jsem nic neřek,nevím proč....přestože jsem chtěl mluvit...vzala to tak, že z toho utíkám a nechci to řešit a řekla mi že se o tom tedy už bavit nebudeme,sekla se a nebyla s ní řeč.Já se jí omluvil,že to je nedorozumění,že mi na ní hrozně záleží a ať to řešíme. Ona už ale nehctěla. Šlo se spát,druhý den ráno to vypadalo,že je to už ok,jeli jsme k jejím rodičům...domluvili se,že o těhotenství jim řekneme až to bude potvrzeno gynekologem (měla jít za 14 dní)...během návštěvy u rodičů jsem však zaslechl jak to přítelkyně přesto své mamce řekla....já se přítelkyně poté doma zeptal,zda jim to řekla a ona mi potvrdila,že to řekla mamče. Během dne jí již nebylo dobře,říkala,že má žaludek jak na vodě a je stále unavená. Po příjezdu domů pak šla spát a 2.den jí bylo stále špatně...polehávala,pospávala,­měl různ échutě..tak jsem jí dle přání nakoupil nějaké sladkosti a colu,normální jídlo nejedla. Chtěl jsem se s ní bavit a řešit vše,ale vypadalo to,že nemá chuť,když je unavená a není ji dobře.Večer mi pak vyčetla,že jsem na ní celý den nemluvil a že jsem jí měl podporovat...vysvětloval jsem jí,že jsem myslel,že když jí není dobře a polehává a usíná,že nemá chut se bavit. Říkal jsem jí,že mě to celé moc mrzí,že bohužel nejsem věštec,že mi mohla něco říci,abych na ní mluvil nebo že má chut komunikovat...ona oponovala,že mi takové věci nebude říkat. Poté řekla,že si to nechá vzít a půjde tedy na potrat.Hrozně mě to zaskočilo..byl to obrat o 180 stupňů. Snažil jsem se jí to vymluvit a řekl vše co k ní cítím,a že bych byl rád,kydyby to nedělala a neukvapovala se,ale trvala na tom.Byla najednou odtažitá a ani pusu na dobrou noc mi již nedala.Druhý den mi řekla,zda můžu jet domů, že chce být v klidu, že se objedná na gynekologii a nechá si to vzít.Znovu jsem jí vše několikrát zopakoval a pak rovněž řekl,že pokud na tom přeci jen bude trvat,že při ní budu stát,neboť jí mám rád. Druhý den mi měla dát vědět,na kdy se objednala...byl jsem v práci do 16hodin a stále žádná zpráva... byl jsem z toho hrozně nervozní a trápil jsem se,neboť mi na hrozně záleží. Měl jsem také strach,že se ukvapí a pak toho bude třeba litovat apod.,takže jsem jí psal a ptal se jak to je,odepsala naštvaně a nebylo z toho patrné jak se věci mají...nechtěl jsem to řešit po telefonu...tak jsem se za ní rozjel. Cestou jsem se stavil u jejich rodičů (možná jsem to neměl dělat,ale nevěděl jsem co mám dělat),zda o ní něco nevědí..začal jsem opatrně...věděl jsem že o těhotenství ví jen její mamka...s tou jsem také mluvil jako první (její táta nebyl ještě doma)...řekla,že ne...řekl jsem jí,že obrátila a že se rozhodla jít na potrat...její mamka z toho byla též zaskočená a velmi smutná....probírali jsme to chvíli,pak přišel i její táta a vše se taktéž dověděl...volali jí na telefon (neřekli by jí,že jsem u nich),ale nebrala ho a ano své sestře ho nebrala...nevěděli jsme zda je v práci či doma (den předtím byla doma jak jí bylo stále špatně,ač měla být v práci...vzala si volno)...poté jsem se za ní rozjel s tím,že rodičů dám vědět. Před dojezdem mi však praskla pneumatika u auta a já se málem vyboural.Nic se ale naštěstí nestalo. Bylo ale třeba ji vyměnit a já neměl nářadí...byl již večer a servisy zavřené,tak mi nezbylo než zavolat jejím rodičům, zda mi neporadí,ti že přijedou a opravíme to. Mezitím jsem šel za přítelkyní domů,ale doma nebyla,pouze kočka. V tom již přijeli její rodiče,kolo se opravilo a já že půjdu znovu zkusit,zda již přišla. Její mamča však již chtěl jít taktéž (věděli jsme že to není nejlepší jít tam všichni,ale jak jsme byli z té sitauce vynervovaní,tak už jsme to nechali)...v bytě ještě nikdo nebyl,ale za chvíli přítelkyně přišla s jejím nej kamarádem,se který se znají již řadu let a navzájem si dělají vrby. Hrozně se rozhněvala,že sem k ní přived její rodiče a pletu je do naší věci...vysvětloval jsem jí,že to byla bohužel shoda náhod...i její rodiče to potvrdili,ale to nepomohlo. Říkala,že takhle je konec...po chvíli se mi podařilo,aby jsme vv bytě zůstali sami dva a mohl isi promluvit,ale bylo to velmi těžké...byla pod emocemi,navíc asi působily značně hormony (k tomu od doby co věděla,že je těhotná, nekouřila) a ted si zapálila a hned několik cigaret za sebou...bylo vidět,že není dobrá a nebylo s ní možné normálně mluvit,vše obracela proti mě a vytahovala a začala i ta,že lituje,že mě potkala..taková nikdy nebyla,vždycky byla ke mě hrozně milá,pozorná atd. Nakonec debata skončila tak,že si to nechá vzít..a že uvažuje i o konci našeho vztahu.Řekl jsem jí vše co k ní cítím a jak to celé těžce nesu a poprosil jí,aby si to vše nechala ještě projít halvou,na potratu trvala,tak jsme zůstali u toho,že si nechá projít hlavou náš vztah a vzala si 10 dní na rozmyšelnou.To bylo pro mě nekonečných 10 dní a hrozných. Nakonec na potrat šla (byla v 6.týdnu těhotenství jak ji řekli na gynekologii)...poté jsme se setkali (nechtěla abych tam šel s ní) a řekla mi znovu že končíme...znovu jsem jí vylíčil své city k ní,a ať náš vztah nehází přes palubu (mimochodem již jendou na potratu byla, ve 23 letech,kdy na to nebyla připravená a partner o to nestál...dnes jí je 32).Řekla že se mi ozve. Měl zrovna narozeniny,tak jsem jí popřál,dal jí dárek,který jsem měl pro ni již měsíc připravený a poté kytici 32 růží..měla 32,to měla radost,ale nedala to tak úplně najevo,to jsem poznal. Já poté odjel za kamarádem a jeho přítelkyní na několik dní. Máme oba profil na lidech.cz a já si hned 2.den po našem setkání všiml,že si na svůj profil dala fotku,kde se vyfotila s těmi kvyětinami ode mne...což mě potěšilo,ale nenapsala tam že jsou ode mne,což mě zase zarmoutilo. Poté si tam dala i fotku,kde je v šatech,které jsem jí dal k narozeninám a má na sobě též náhrdelník srdíčko,který jsem jí dal v květnu. Říkal jsem si,proč to sem dává...od té doby,co je to mezi náma špatné to srdíčko nenosila a ted se s ním vyfotila a dala si ho na profil...dala si tam i zpět fotky (předtím všechny vymazala včetně společných) z našich spol.výletů,ale je tam solo vyfocená,kde jsem ji fotil já, společné tam nedala a v popisu má smailíky.....říkám si,že to snad nedělá proto,aby mě trápila. Nevím co si mám o tom myslet.Nezmínil jsem se jí o tom,ale myslím,že tuší,že se na její profil dívám. Po návštěvě u přátel jsem za ní zajel...nevydržel jsem to čekání než mi dá vědět,chtěl jsem jí aspoň vidět...byla už klidná,normálně jsme se bavili,doknce i zasmáli....ale stále je ke mně odtažitá...během konverazce mi to nedalo a několikrát ji pohaldil či chytil kolem pasu,nebránila se,ale pusu nechtěla. Navrhl jsem,že bychom si mohli udělat prodloužený víkend a vyjet někam na tři dny,udělat si pěkný výlet a začít znovu.Věřím,že by to mohlo našemu vztahu pomoci.Řekla,že snad pojede,že o tom popřemýšlí.Tak nevím. Jsem z toho špatný,neboť jí mám hrozně rád. Od její kamrádky jsem zjistil,že jen tak 2.šanci nedává. Chci se proto zeptat,jak by bylo vhodné postupovat? Předem děkuji moc za odpověď. Vím,že mé psaní je dlouhosáhlé.

Odpověď: (6. 8. 2009, 21.13)

Milý L.,
ta slečna není v pořádku - fakt máte rád ženu, která zabíjí?
Hmm :(
"hodně štěstí v lepení rozbitého zvonu"

koucouřice píše: (5. 8. 2009, 15.10)

Dobry den , omlouvam se  ze vas rusim v dobe prazdnin ,ale nasla jsem si kontak  na vas na internetu , a nejak mi prislo pekne , ze  jsem tam i nasla kontak na emael , jelikoz od jiste doby je to jedine misto , kde mohu nejak  v klidu resit sve problemy . Jmenuji se Veronika  a mam jisty problem , se kterym bych se rada nekomu sverila ,ale nemohu vlastnim rodicum Hodne sem si  ted spatnym prosla , a pokud by me nektere veci nenutily k premysleni a  nebyla bych  z nich tak vydesena a omezovana ,  jak ve vztahu s mim pritelem ,  tak i normalnim dennim zivote . Dopasavad sem si myslela , ze to  ze  nejsme schopna si sama udelat dobre  je jen , ve me,ale ted jak  uz spim se svim pritelem  , jsme si zacala uvedomovat , ze mam problem , ktery  mi velice zmeprijemnuje zivot . Bohuzel sem tim , ze sem to tajila dlouho , ze  nemam stejne uzpokujujici pocit jako on , kterz bzch tak rada mela .
Rad by mi nejak pomohl ,ale nevi jak , jelikoz  je toho kolem sexu a  vseko  co se tyka vztahu s opacnym pohlavim velice tezke pro me , jelikoz todle dobou pred rokem me , ve spanku osahaval , byvali pritel me matky , ktera s nama nezije , nejhorsi na tom je ze od te doby ubehl rok a ja se porad citim jako vynik , mohla sem mozna tomu  nejak  zabranit . Nechci vas obtezovat ,ale verim  ze mi bud poradite a nebo mi ,alespon nejak reknete co mam delat , je  to cesta ktera neboli , tedy vzhledem k tomu ,  ze od jiste doby nemam lidi co pracuji s psychologii rada ,ale ted co sama mam nejaky problem, hledam cestu a radu zde .
Stejne dobre si pamatuju prvni den , co jsme vedle sveho pritele lezela naha , a on  me uzpokojoval rukou a ja to sama delala i jemu , nevim ,  cim to bylo zpusobene ,ale najdenou  z niceho nic se mi pripomelo to co se mi stalo , silene sem se lekla a  zacala sem mit  zimnici a krec po celem tele , nemohla sem dychat, mela sem dojem  , ze se dusim  . On tam jen sedel a dival , se bohuzel ,ani jeden  z nas nevedel co ma v danou chvili delat . Kdyz to vse ykoncilo citila sem se desne unavena , vse me desne brnelo , jak ruce , nohy ,  tak i rty , byla sem desne unavena a vycerpana . Zruba po pul hodine  jsem se rozhodli  , ze pujdeme na  prochazku ven ,  zeptal se me  zdali je to lepsi mela sem dojem ,  ze ano tak sem se postavila ,ale neudelal sem ani  nekolik kroku , a  zamotala se mi hlava a sekla sem sebou o zem , od te doby tyto stavy mam celkem casto  , jak kdyz sem s nim , tak dokonce i ve skole , pokud se desne bojim , nebo se desne zlobim . Na netu sem nasla ,   ze je to panicka ataka , uz je to nekolik mesicu , a muj pritel , tak stejne ja uz nejak umime s timto bojovat ,ale ted me vice trapi to jak se citim a to  ze po kazdem mem vlastnim pokusu o orgasmus ,  nedostahnu niceho , jen se trosku  zvlhcim a pak prijde krev , silenej brek a tres .
Nechci sveho pritele nejak zklamavat , ze spi s nikym kdo nema neco co on   ano ,ale  citim se mene  cenna a desne  zklamana .
Popravde receno , vim ze bzch to nemela rikat  ,ale desne moc se ted vseho bojim a obcas dokonce premyslim o to  , ze si neco udelam .

Odpověď: (6. 8. 2009, 21.07)

Milé mládě,
zneužití mívá neblahé psychické následky. Doporučuji, aby jsi podstoupila abreaktivní terapii nebo léčebné meditace. Sama víš, že slovy svůj stav "neukecáš" - je třeba pracovat na jiné než rozumové úrovni.
S tím, že nedosahuješ orgasmu, ti doporučuji se smířit - prima by bylo, kdyby se ti sex líbil. A nevěř všem orgasmickejm historkám, který čteš...:)
Přeji vše dobré

zoufalá matka píše: (5. 8. 2009, 12.30)

Dobrý den  mám problém  máme  mít z  otcem  mích  dětí  soud o  syna  a dceru ,ale je  problém  dcera  té jsou  4 roky a  u otce  spát nechce  syn  k otci  chodil  častějš  a dceru si  skoro  vůbec nebral a byli  jsme   se  domluvit  na sociálce jak  to   tedy  z dětmi  bude  já  dala  návrh  že děti  kněmu  budou  chodit  jednou za  14 ní  a on  že né že chce  střídavou  péči  ,ale  já s tím nesouhlasím  protože  kdybych  neposlala  ten  návrh  že chci navíšit  alimenty tak  on  sám  od sebe  by si  nikdy  o děti  nezažádal a ted  dělá  problémi s tou  střídavou  péčí  ,syn  když  u něho  spal tak mi každý  večer  volal  že se  mu  stýská  a že chce  ke mě protože  tam byl  sám   ale  bylo  dost  pozdě  tak jsem  pro něho nemohla jít  a nechat malou samotnou doma,a  několikrát  mi  volal  ráno  že je  otec  podnapilí a že chce ke mě  domů  tak jsem  si  pro něho  šla ,a také  se stalo  že  u sebe  měl syna  a nechal otec  syna  doma samotného  a  šel se  bavit  do  baru  z kamarádkou  a když  přišli  k němu  domů  tak  se tam  hádali že   jí nechtěl  pustit domů tak na něho zavolala  policii a pak  tam měl   a také mu  zanedbal  štítnou žlázu a  k  doktorovi  s  nimi  chodím  já  on  se nikdy  o  tonestral  a  říkal že  z nich chi dělat hpochondry jsem  dost  zoufalá  protože  ta pracovnice  ze sociálky řekla  že máme na  zkoušku  střídavou  péči já s tím nesouhlasila  tak nám  řekla že si  vyslechne  syna  co chce ,tak jsme  učinili  ale ona se ho zeptala  a syn jí  odpověděl  že chce  být  u mě a ona  mu řekla  a ty nechceš  být taty   a pája  řekl  že  to né  ale že chce  být  více u mě  než  u táty  a ona  mu  řekla  že  souhlasíme  že bude  7 dnů  u táty  a u  mě  ale  já s tím nesouhlasila tak  si myslím  že tohle by neměla ona vůbec  dělat  on  má nárok  se  rozhonout sám co chce  tak jestli by jste mi mohla porait  předem děkuji je  toho  více  ale  to by  bylo na delší  povíání  děkuji

Odpověď: (6. 8. 2009, 21.02)

Milá m.,
nojo - se sociálkama je občas "kříž". Potřebovala byste poradu o právním postupu, třeba by vás podrobněji instruovali na http://www.nasedite.cz/webmaga…
Každopádně byste měla ze všech jednání ze sociálky mít zápis (máte na to právo dle správního řádu) - vyžádejte si je třeba i dodatečně, vyvolejte soud pro nové okolnosti v případu. Hodily by se vám posudky (můžete je žádat po soudu), svědci...
Držím palce

nikolka píše: (5. 8. 2009, 5.58)

Dobrý den nak nerada otom mluvim ale musim znat od jineho cloveka nazor.ja s pritelem jsme spolu patym rokem mame se velmi radi a prejeme si uz dlouho mimmi a nedarilo jenze jeden vecer kdyz jsem sla od kamaradek v priopilem stavu vyuzil toho jedenchlap a zneuzil me a pak jsem se dozvedela ze jsem tehotna ated jsem nevedela estli sito mam nechat co kdyz jeto toho nebo toho uz jsem jednou samovolne potratila tak jsem mela strach i jit naten potrar nevim za dva tydny mam termin porodu pritel nic nevi akorat ve slabe chvilce jsem mu rekla ze me zneuzili.mam strasny strach a depky.diky za odpoved nebo spis naky nazor nebo neco takoveho

Odpověď: (6. 8. 2009, 20.49)

Milá Nikolko,
zasloužila byste si opravdu psychologickou péči - škoda, že jste ji nevyhledala již v průběhu těhotenství, ale opravdu nikdy není pozdě. Situace pro ženu vnitřně opravdovou a citlivou jako vy, to není snadná situace a bylo by potřeba pocity a myšlenky urovnat. Doporučuji za tím účelem několik konzultací u psychoterapeuta.
Důležité myšlenky:
Děkuji za život, který skrze mne přišel, je to štěstí.
Je-li to ze spermie jiného muže, přijímám/e to také jako dar, protože vlastní početí se nám nedařilo, bereme to jako dar a dítě vychováme jak nejlépe budeme umět.
Držím palce a radujte se (co by za to jiné daly;))

Žofie píše: (4. 8. 2009, 10.11)

Poslední dobou se mi vytratila radost ze života. Mám spokojený, krásný život ve všech směrech,žádné potíže včetně finančních, lásku, zdraví, pochopení,práci, lidé v mém okolí, radost s dětí,ale všechno tohle ve mně ničí STRACH, ÚZKOST.Velice se bojím smrti a to od té doby, co jsem se dostala ke studiu mayejského kalendáře a konci světa v r. 2012. Jsem  věřící a tohle bych neměla brát vážně. Přesto se mi vytratila radost a nic už pro mě nemá smysl.

Odpověď: (6. 8. 2009, 20.43)

Milá Žofie,
nezlobte se na mne, ale  proměnit existenciální úzkost po internetu nedokážu. Při osobní konzultaci je to jiné -  dopřejete-li si péči psychologickou, ráda vás uvidím.
Přeji vše dobré

Jarmila píše: (4. 8. 2009, 7.45)

Dobrý den,
velmi mě trápí jedna věc. Žiji se svým přítelem, ten je řidič autobusu a v pátek odjíždí na 14ti denní zájezd do Francie. Nedokážu si vůbec představit jak to zvládnu. Jsem z toho psychicky velmi rozhozená, přepadá mě pláč a zoufalé okamžiky. Kdysi mě můj přítel dvakrát podvedl, již delší dobu seká latinu ale nemůžu se zbavit myšlenky, že na zájezdě neodolá. Myslím, že se sama ničím, protože si to schválně představuji jak to bude probíhat, co se tam bude dít, kolik bude příležitostí. Myslím na to celé dny, v noci nespím, bolí mě žaludek, cítím se strašně. Navíc ta doba odloučení je pro mě opravdu dlouhá, jsem nějakou dobu nezaměstnaná, takže mě nezachrání to, že bych se víc věnovala zaměstnání. Samozřejmě kromě těchto myšlenek je tam i obrovský strach jako o řidiče, všude spousta havárek a nehod. Byla bych ráda kdyby jste mi poradila jak tohle překonat.
Děkuji, Jarmila.

Odpověď: (6. 8. 2009, 20.39)

Milá Jarmilo,
1. druhý člověk v nás může rozproudit jen takovou nejistotu, kterou v sobě máte vůči sobě a svému životu. Patrně příliš spojujete svoji hodnotu s přítelem.
2. vnímejte, zda láska mezi vámi je silná, zda se ji můžete dotknout nebo je to pouze pracný vztah - cítíte-li vzájemnou lásku, důvěřujte ji, je-li to pouze pracný vztah, nechte ho plynout, nelpěte na něm...
3. pořidtě si literaturu o žárlivosti (najdete ji třeba ve "zboží")
4. myšlenky, fantazii rozvíjející žárlivost si zakažte a budte na sebe přísná
5. smiřte se s tím, že nikdy nic není definitivní a proto si užívejme toho hezkého co je právě ted
6. nemyslím, že to sama dokážete, protože proměnit sama sebe je obtížnější než zpevnit břišní svaly čí změnit účes
7. nevím, jak kvalitní váš vztah je
8. hledání práce je práce na celý úvazek + udělejte si plán činnosti (+ přečtěte si odpověď Jitce)
a hlavně se nebojte života změny - vše plyne tak, jak má :)

Pl píše: (3. 8. 2009, 12.05)

Dobrý den, nevím zda mi můžete poradit, ale vyzkouším to.Chtěla
jsem se zeptat, zda myslíte, že mám začít něco řešit z hlediska
duševní poruchy či nic nedělat.Synovi je téměř 15 roků a zjistila
jsem, že v noci spává a cumlá dětský dudlík.Dost mě to
překvapilo,nevím jestli s ním o tom mám mluvit, zatím jsem to
neudělala a dělám, že o tom nevím, nerada bych ho nějak zranila na
druhou stranu bych nerada něco zanedbala. Děkuji za názor.

Odpověď: (6. 8. 2009, 20.23)

Milá P.,
nemá-li syn jiné potíže, je toto detail. Sice je možné, že u syna chybí kousek dětského pocitu jistoty (z období orálního), ale to vy vyřešit nemůžete. Bude-li on někdy tento pocit chtít uvidět a zhojit, je to jeho práce. A věřte, že až bude spát se slečnou, sám dudlík odloží.