Luboš píše: (12. 8. 2009, 13.46)

Dobrý den,
rád bych využil tento způsob komunikace. Bude asi nejlepší když začnu od začátku. Jedná se o partnerský problém.Pořád mne to hlodá v hlavě nemůžu se zbavit určitých myšlenek, má mysl se s tímto problémem nedokáže vyrovnat.Nevím co mám dělat, dělám rozhodnutí jako bych to nebyl já, říkám partnerce neuváženě věci za které se pak stydím.
Před necelým rokem jsem se seznámil s mojí nynější partnerkou. Já byl z počátku vztahu velmi šťastný, bezstarostný a plný vizí do budoucna. Dnes ikdyž se všemožně snažím na to nemyslet, vždycky příjdou chvíle kdy jsem z toho všeho celý zničený. Zpočátku bylo vše jak má být, jenže její zhrzený byvalý přítel si na mne našel kontakt a informoval mne o způsobu jejich bývalého vztahu a její nedávné minulosti.
Bohužel jsem udělal chybu a chtěl jsem si vše ověřit sám jestli je to pravda. Jednalo se o stránku sexuální.Bylo mi nazačeno že žila velmi zvláštním sexuálním partnerským životem. Abych to konkretizoval tak se jednalo o to že si zvali k sobě do partnerské postele, další osoby různeho pohlaví. Prostě provozovali sex ve třech či v párech.Moc jsem tomu nevěřil, ikdyž mi z počátku vztahu prozradila, že zkusila sex ve více lidech.Tuto informaci jsem však bral jako takový její sexuální experiment. Ovšem tahle nová informace mne dost zaskočila. Začal jsem si ověřovat informace. Zjistil jsem že na internetovém servu amatéři.cz má založený ůčet, kde ruzní lidé nabízejí své tělo, že fotky a její přeposlané zprávy co mi přišly nejsou zas až takový blábol jak jsem si zprvu myslel. Psala si tam s bývalým přítelem o tom že přiště si bude vybírat holku ona, o čtyřkách a já pomalu začal nabírat přesvědčení že je to pravda.
Když jsem se ji zeptal na její ůčet na internetu tak zprvu dělala že o ničem neví. Ale posléze, když jsem ji ho ukázal, šla s pravdou ven. Řekla že to má na komunikování s přáteli, takový pro mne velmi zvláštní chat.Jakými přáteli? ,lidmi kteří mají založený komunikační servr ""pár hledá pár", jezdí po akcích kde se dějou věci o kterých nechci ani slyšet. Když jsem řekl dobrá ať se přihlásí a ukáže mi tu přátelskou komunikaci tak zničeho nic zapomněla heslo, ikdyž tam byla nedávno připojena. To mne velmi zaskočilo a beru to začátek mého duševního rozpoložení. Od této chvíle se ve mně všechno zlomilo. Co předemnou tají? Proč chodila na takové stránky ikdyž jsme byly spolu a podle ní ji nic nechybělo? Možná se moc ptám, nechci odpověď na tyhle otázky, chci pouze poradit jak se toho zvláštního pocitu zbavit a ať se na ni dívám pohledem tak jako dřív.
Taky mne trápí, že hlavní příčina jejího rozchodu s bývalým přítelem byla jeho nevole založit rodinu. A mne hlodá myšlenka pokud by si ji založily, ji by nevadilo založit rodinu do takového vztahu? Jaké má ona tím pádem morální hodnoty vychovávat dítě v takovém prostředí? Vím možná se člověk mění přehodnocuje své hodnoty ale jaká je záruka, že mu po tom všem znovu nezatouží.
Mne to velmi mrzí, kéž bych se tohle nikdy nedozvěděl, svět by byl pro mne hned veselejší o opět plný plánů do budoucna.
                                                                                        Děkuji moc za každou radu

Odpověď: (13. 8. 2009, 15.18)

Milý Luboši,
vaše partnerka měla bývalého přítele ráda, asi si v mnohém vyhovovali a proto s ním chtěla mít rodinu. On odmítl a její přirozená touha po rodině ji odvedla pryč od bývalého přítele. Odvedla ji od této asociální normy. Jinak nevím, o jakých morálních hodnotách mluvíte.
O způsobu sexuálního života by bylo dobré, abyste hovořili a oboustraně si ujasnili, co je pro koho přijatelné (a nebyli neupřímně liberální ani konzervativní). Kdybyste dokázali společně navštívit v té věci terapeuta, který by váš dialog moderoval, nebylo by to od věci.
Držím palce.

katka píše: (11. 8. 2009, 14.40)

dobry den. Mam promblem s tychni. Chdoim s pritelem a budeme se brat jenze ta tychne neni moc nadsena nema me vubec rada. Chce pro sebe syna a porad me provokuje. Nevim co mam delat rekla jsem to svoji pritelovi a prej na me ze nemam ponizovat jeho mamu. Nevim co delat jeho mama je hrozna.Bojim se mit snim dite nechci aby ta tchne k nam casto chodila kvuli vnuce.
poradte mi co mam delat stou tychni prosim

Odpověď: (12. 8. 2009, 12.01)

Milá Katko,
důležité je, zda vnímáte partnera jako oporu, jako člověka, který s vámi spolupracuje a ví, že jeho místo je vedle vás. Je-li to jinak, svatbu velmi rozvažte.

mísa píše: (10. 8. 2009, 18.26)

Dobry den
ja mam promblem co svami potrebuju poradit. Muj pritel pije a nevim jak ho mam brzdit. Jsme spolu 2 roky a zlepsil s pitim ale ta jeho mama porad mu dava alkohol a nevim jak del. Chdoi kazdy patek do hospody a je opilej ne moc jenom trosku a pak o vikendu se da 2 nebo 3 piva. Jsem uplne hotova a pristi rok se budeme brat. Bojim se ze neprestane a nevim jestli bude pro me lepsi se snim rozejit a nebo snim zustat a zlepsi se to. Ja nejsem stastna porad brecim  a s jeho mamou se spolu moc nebavime je na me nastvana ze nepiju a vona chce abyh pila.

mejte se hezky

pozdravem

Odpověď: (10. 8. 2009, 18.31)

Milá Míšo,
že by přestal přítel pít si nemyslím, takže máš možnost se s tím smířit, nebo s ním být a trápit se kvůli tomu nebo odejít. Počet piv o víkendu mi připadá přijatelný, jde o to, jak se ti líbí čas s ním prožitý... zda si děláte navzájem radost... Ty musíš vědět, proč s ním chceš žít... Moc nerozumím tomu vztahu s jeho mámou - bylo by dobré, abyste žili samostatně.

Pavla píše: (7. 8. 2009, 12.02)

Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o radu. Je mi 42 let a 8 let žiju s přítelem, kterému je 40 let. Na začátku našeho vztahu, asi po 3 týdnech mě seznámil se svou sestrou, které bylo  23 let. Měla přítele, který už jednou byl ve vazbě. Protože se jí už tenkrát moc nevěnoval, chodila velmi často všude s námi a s mým přítelem ještě častěji, protože v době, kdy jsem byla v práci, byla ona s ním. Ona se po půl roce se svým přítelem rozešla a navíc zjistila, že je těhotná. Stále jsem to brala tak, že je chudák, nemá moc kamarádů a tak má bráchu a mě. Časem to ovšem opravdu začlo přerůstat, když jsem si uvědomila, že kupujeme- li např. oblečení, tak vše co mi nepadne se bere sestře, že když jsem se nechala ostříhat , nechala se jako já. Jednou mému příteli řekla, proč jí nekoupil ty kalhoty co mám já, protože se jí moc líbí atd. Samozřejmě jsme to doma probírali a časem se začali hádat. Po zhruba 4 letech jsme spolu přestali i spát.
Ještě k tomu všemu on podniká a jeho mamka pracovala u něj v podniku. A nejen pro sestru, museli jsme taky makat pro mamku. Jede se do makra a mamka potřebuje cukr, nebo mlíko, nebo cokoli levnějšího. Mají ještě jednoho bratra, který má rodinu, když mu volají, nezvedá telefon a schází se s nimi jen při rodinných oslavách. Pořád na něj nadávají a hlavně na jeho ženu, která prý ten nezájem způsobila.
Asi po dvou letech naší známosti se přítel rozhodl koupit dům, že v něm budou s kamarádem podnikat a já hloupá mu pomohla s hypotékou. Kamarád ho okradl a dům zůstal na krku nám. Dnes tady máme restauraci, já vařím a pomáhá mi jeho matka. A on samozřejmě se cítí zavázaný, přestože jí platí každou hodinu. Dům je pro mě velikým zatížením, protože nejen vařím, ale vedu administrativu, starám se o úklid a vše co k tomu patří. Přítel není mnoho schopen, protože jak já tvrdím má levé ruce a navíc finančně sotva vycházíme. Před nedávnem se jeho sestra vdávala, našla si kluka o 10 let mladšího, protože sobě rozumově odpovídají. Doma mi bylo zděleno, že jim odmítli někde udělat svatbu a já hloupá jsem ji povolila v naší restauraci. To jsem ještě nevěděla, že budu celý den vařit a vše připravovat a budu mít zaplaceno jen minimum. Zaplatili nám pouze jídlo (se slevou pro rodinu) a vše ostatní si donesli. A ještě s nimi jel na nákup aby vše dovezl k nám. Takže za svatbu o 25 lidech platili 5 000,- kč. To byla poslední kapka i pro mne a se svým přítelem jsem se rozešla.
Byla jsem už jednou vdaná a s rodinou manžela jsem vycházela neuvěřitelně dobře a taky jsme se vídali i 3 krát do týdne.
Zajímal by mne Váš názor, protože samozřejmě jeho rodina tvrdí, že jsem paranoidní a žárlivá a já tvrdím, že se nám pletou do soukromí. Děkuji moc za odpověď Pavla

Odpověď: (10. 8. 2009, 12.13)

Milá Pavlo,
příběh opravdu působí tak, že váš přítel se nezbavil sociální pupeční šňůry k původní rodině, co dodat? Nevěděl, kde je jeho místo a takový muž je pro partnerství nevhodný (a že jich je ;))

Tina píše: (7. 8. 2009, 9.59)

Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu. Mám dceru 18 let a syna 14 let, jsem 3 roky rozvedená. Dcera do 17 let žila u mne, chodila na gymnázium, dobře se učila, plánovala, že půjde na vysokou školu. Ve třetím ročníku začala kouřit, pít. Nedalo se s ní dohodnout po dobrém ani po zlém. Ignorovala naprosto vše. Neustále jsme se hádali a ona se rozhodla  odejít ke svému otci, který ji spoustu věcí toleroval. Školu bohužel nedokončila a spolu se vůbec nestýkáme. Teď jsem našla cigarety u svého 14 letého syna. Nerada bych aby to dopadlo stejně jako s holkou, ale přece to nemůžu jen tolerovat a dělat že to nevidím. Zkoušela jsem si s ním promluvit, ale odkýve mi vše, ale za rohem si tu cigaretu zapálí zase.  Můžete mi prosím poradit, jak se nejlépe zachovat abych nepřišla i o syna a jak mu co nelépe vysvětlit, že mu nechci stále jen něco zakazovat, ale že chci pro něho jen to dobré.

Odpověď: (10. 8. 2009, 11.53)

Milá Tino,
takto na dálku těžko situaci hodnotit. Obecně mne napadá, že rodič se postupně musí naučit více a více respektovat svobodu dítěte, nepřestávat balancovat mezi tolerancí, řádem, pochopením a přísností. Výchova je umění a nemyslím, že ji lze naučit přes internetovou poradnu, mám pocit, že vím příliš málo o celé situaci, abych mohla poskytnou kompletní poradu. Důležité je postupně s věkem přenášet zodpovědnost za vlastní život na dítě, nechovat se tak, necítit tak, že kouřením škodí vám, ale především sobě. Kdybyste byla z okolí, bylo by dobré domluvit si konzultaci a celou situaci probrat, nalézt nový úhel pohledu na situaci...
Držím palce

lavji píše: (6. 8. 2009, 19.35)

Dobrý den. Před necelým měsícem nastal zlom v našem vztahu s přítelkyní po 4 měsíční známosti. Až donedávna bylo vše moc fajn a myslím, že to bylo opravdu oboustranné jak jsem si dávali oba navzájem najevo. Asi před 5 týdny mi přítelkyně sdělila,že nepřišly její dny....antikoncepci nepoužívala a já se párkrát nechránil....udělala si těhotenský test a byl pozitivní. Oba jsme tím byli zaskočeni,neplánovali jsme to,říkali si,že je to brzy,ale zároveň jsme se to začali brát jako fakt a přítelkyně se zdála zpočátku štatsná a že by dítě chtěla (ostatně již v minulosti mluvila o tom,že je na dítě připravená). To, že je těhotná, mi napsala sms do práce (jsme každý z jiného města a oba jsme ten den byli v práci a ráno si měla udělat test a napsat mi,což také udělala)...poté jsme si vyměnili několik zpráv - reakcí na tuto událost,samé pozitivní,ale bylo tam také upřímně,že je to rovněž směsice pocitů...pak jsem jí volal a povídali si o tom,kdy se mě také zeptala,zda si to nemá nechat vzít,pokud to nechci..řekl jsem,že určitě ne,že to chci.Také jsem jí řekl jak jí mám rád a jak mi na ní záleží. Domluvili jsme se,že až za ní za dva dny (po práci...mám směny) přijedu,probereme existenční věci. Do té doby jsme byli v kontaktu po telefonu a internetu a vše bylo dobré. Když jsem pak za ní přijel,taktéž vše dobré, oba jsme se na sebe těšili,pomilovali se a po chvíli se mě zeptala jak to budeme řešit existenčně a já ji neslyšel nebo jsem byl zamyšelený,již přesně nevím,seběhl ose to tak rychle....chtěl jsem něco říct a nějak mi vyschlo v puse,že jsem nic neřek,nevím proč....přestože jsem chtěl mluvit...vzala to tak, že z toho utíkám a nechci to řešit a řekla mi že se o tom tedy už bavit nebudeme,sekla se a nebyla s ní řeč.Já se jí omluvil,že to je nedorozumění,že mi na ní hrozně záleží a ať to řešíme. Ona už ale nehctěla. Šlo se spát,druhý den ráno to vypadalo,že je to už ok,jeli jsme k jejím rodičům...domluvili se,že o těhotenství jim řekneme až to bude potvrzeno gynekologem (měla jít za 14 dní)...během návštěvy u rodičů jsem však zaslechl jak to přítelkyně přesto své mamce řekla....já se přítelkyně poté doma zeptal,zda jim to řekla a ona mi potvrdila,že to řekla mamče. Během dne jí již nebylo dobře,říkala,že má žaludek jak na vodě a je stále unavená. Po příjezdu domů pak šla spát a 2.den jí bylo stále špatně...polehávala,pospávala,­měl různ échutě..tak jsem jí dle přání nakoupil nějaké sladkosti a colu,normální jídlo nejedla. Chtěl jsem se s ní bavit a řešit vše,ale vypadalo to,že nemá chuť,když je unavená a není ji dobře.Večer mi pak vyčetla,že jsem na ní celý den nemluvil a že jsem jí měl podporovat...vysvětloval jsem jí,že jsem myslel,že když jí není dobře a polehává a usíná,že nemá chut se bavit. Říkal jsem jí,že mě to celé moc mrzí,že bohužel nejsem věštec,že mi mohla něco říci,abych na ní mluvil nebo že má chut komunikovat...ona oponovala,že mi takové věci nebude říkat. Poté řekla,že si to nechá vzít a půjde tedy na potrat.Hrozně mě to zaskočilo..byl to obrat o 180 stupňů. Snažil jsem se jí to vymluvit a řekl vše co k ní cítím,a že bych byl rád,kydyby to nedělala a neukvapovala se,ale trvala na tom.Byla najednou odtažitá a ani pusu na dobrou noc mi již nedala.Druhý den mi řekla,zda můžu jet domů, že chce být v klidu, že se objedná na gynekologii a nechá si to vzít.Znovu jsem jí vše několikrát zopakoval a pak rovněž řekl,že pokud na tom přeci jen bude trvat,že při ní budu stát,neboť jí mám rád. Druhý den mi měla dát vědět,na kdy se objednala...byl jsem v práci do 16hodin a stále žádná zpráva... byl jsem z toho hrozně nervozní a trápil jsem se,neboť mi na hrozně záleží. Měl jsem také strach,že se ukvapí a pak toho bude třeba litovat apod.,takže jsem jí psal a ptal se jak to je,odepsala naštvaně a nebylo z toho patrné jak se věci mají...nechtěl jsem to řešit po telefonu...tak jsem se za ní rozjel. Cestou jsem se stavil u jejich rodičů (možná jsem to neměl dělat,ale nevěděl jsem co mám dělat),zda o ní něco nevědí..začal jsem opatrně...věděl jsem že o těhotenství ví jen její mamka...s tou jsem také mluvil jako první (její táta nebyl ještě doma)...řekla,že ne...řekl jsem jí,že obrátila a že se rozhodla jít na potrat...její mamka z toho byla též zaskočená a velmi smutná....probírali jsme to chvíli,pak přišel i její táta a vše se taktéž dověděl...volali jí na telefon (neřekli by jí,že jsem u nich),ale nebrala ho a ano své sestře ho nebrala...nevěděli jsme zda je v práci či doma (den předtím byla doma jak jí bylo stále špatně,ač měla být v práci...vzala si volno)...poté jsem se za ní rozjel s tím,že rodičů dám vědět. Před dojezdem mi však praskla pneumatika u auta a já se málem vyboural.Nic se ale naštěstí nestalo. Bylo ale třeba ji vyměnit a já neměl nářadí...byl již večer a servisy zavřené,tak mi nezbylo než zavolat jejím rodičům, zda mi neporadí,ti že přijedou a opravíme to. Mezitím jsem šel za přítelkyní domů,ale doma nebyla,pouze kočka. V tom již přijeli její rodiče,kolo se opravilo a já že půjdu znovu zkusit,zda již přišla. Její mamča však již chtěl jít taktéž (věděli jsme že to není nejlepší jít tam všichni,ale jak jsme byli z té sitauce vynervovaní,tak už jsme to nechali)...v bytě ještě nikdo nebyl,ale za chvíli přítelkyně přišla s jejím nej kamarádem,se který se znají již řadu let a navzájem si dělají vrby. Hrozně se rozhněvala,že sem k ní přived její rodiče a pletu je do naší věci...vysvětloval jsem jí,že to byla bohužel shoda náhod...i její rodiče to potvrdili,ale to nepomohlo. Říkala,že takhle je konec...po chvíli se mi podařilo,aby jsme vv bytě zůstali sami dva a mohl isi promluvit,ale bylo to velmi těžké...byla pod emocemi,navíc asi působily značně hormony (k tomu od doby co věděla,že je těhotná, nekouřila) a ted si zapálila a hned několik cigaret za sebou...bylo vidět,že není dobrá a nebylo s ní možné normálně mluvit,vše obracela proti mě a vytahovala a začala i ta,že lituje,že mě potkala..taková nikdy nebyla,vždycky byla ke mě hrozně milá,pozorná atd. Nakonec debata skončila tak,že si to nechá vzít..a že uvažuje i o konci našeho vztahu.Řekl jsem jí vše co k ní cítím a jak to celé těžce nesu a poprosil jí,aby si to vše nechala ještě projít halvou,na potratu trvala,tak jsme zůstali u toho,že si nechá projít hlavou náš vztah a vzala si 10 dní na rozmyšelnou.To bylo pro mě nekonečných 10 dní a hrozných. Nakonec na potrat šla (byla v 6.týdnu těhotenství jak ji řekli na gynekologii)...poté jsme se setkali (nechtěla abych tam šel s ní) a řekla mi znovu že končíme...znovu jsem jí vylíčil své city k ní,a ať náš vztah nehází přes palubu (mimochodem již jendou na potratu byla, ve 23 letech,kdy na to nebyla připravená a partner o to nestál...dnes jí je 32).Řekla že se mi ozve. Měl zrovna narozeniny,tak jsem jí popřál,dal jí dárek,který jsem měl pro ni již měsíc připravený a poté kytici 32 růží..měla 32,to měla radost,ale nedala to tak úplně najevo,to jsem poznal. Já poté odjel za kamarádem a jeho přítelkyní na několik dní. Máme oba profil na lidech.cz a já si hned 2.den po našem setkání všiml,že si na svůj profil dala fotku,kde se vyfotila s těmi kvyětinami ode mne...což mě potěšilo,ale nenapsala tam že jsou ode mne,což mě zase zarmoutilo. Poté si tam dala i fotku,kde je v šatech,které jsem jí dal k narozeninám a má na sobě též náhrdelník srdíčko,který jsem jí dal v květnu. Říkal jsem si,proč to sem dává...od té doby,co je to mezi náma špatné to srdíčko nenosila a ted se s ním vyfotila a dala si ho na profil...dala si tam i zpět fotky (předtím všechny vymazala včetně společných) z našich spol.výletů,ale je tam solo vyfocená,kde jsem ji fotil já, společné tam nedala a v popisu má smailíky.....říkám si,že to snad nedělá proto,aby mě trápila. Nevím co si mám o tom myslet.Nezmínil jsem se jí o tom,ale myslím,že tuší,že se na její profil dívám. Po návštěvě u přátel jsem za ní zajel...nevydržel jsem to čekání než mi dá vědět,chtěl jsem jí aspoň vidět...byla už klidná,normálně jsme se bavili,doknce i zasmáli....ale stále je ke mně odtažitá...během konverazce mi to nedalo a několikrát ji pohaldil či chytil kolem pasu,nebránila se,ale pusu nechtěla. Navrhl jsem,že bychom si mohli udělat prodloužený víkend a vyjet někam na tři dny,udělat si pěkný výlet a začít znovu.Věřím,že by to mohlo našemu vztahu pomoci.Řekla,že snad pojede,že o tom popřemýšlí.Tak nevím. Jsem z toho špatný,neboť jí mám hrozně rád. Od její kamrádky jsem zjistil,že jen tak 2.šanci nedává. Chci se proto zeptat,jak by bylo vhodné postupovat? Předem děkuji moc za odpověď. Vím,že mé psaní je dlouhosáhlé.

Odpověď: (6. 8. 2009, 21.13)

Milý L.,
ta slečna není v pořádku - fakt máte rád ženu, která zabíjí?
Hmm :(
"hodně štěstí v lepení rozbitého zvonu"

koucouřice píše: (5. 8. 2009, 15.10)

Dobry den , omlouvam se  ze vas rusim v dobe prazdnin ,ale nasla jsem si kontak  na vas na internetu , a nejak mi prislo pekne , ze  jsem tam i nasla kontak na emael , jelikoz od jiste doby je to jedine misto , kde mohu nejak  v klidu resit sve problemy . Jmenuji se Veronika  a mam jisty problem , se kterym bych se rada nekomu sverila ,ale nemohu vlastnim rodicum Hodne sem si  ted spatnym prosla , a pokud by me nektere veci nenutily k premysleni a  nebyla bych  z nich tak vydesena a omezovana ,  jak ve vztahu s mim pritelem ,  tak i normalnim dennim zivote . Dopasavad sem si myslela , ze to  ze  nejsme schopna si sama udelat dobre  je jen , ve me,ale ted jak  uz spim se svim pritelem  , jsme si zacala uvedomovat , ze mam problem , ktery  mi velice zmeprijemnuje zivot . Bohuzel sem tim , ze sem to tajila dlouho , ze  nemam stejne uzpokujujici pocit jako on , kterz bzch tak rada mela .
Rad by mi nejak pomohl ,ale nevi jak , jelikoz  je toho kolem sexu a  vseko  co se tyka vztahu s opacnym pohlavim velice tezke pro me , jelikoz todle dobou pred rokem me , ve spanku osahaval , byvali pritel me matky , ktera s nama nezije , nejhorsi na tom je ze od te doby ubehl rok a ja se porad citim jako vynik , mohla sem mozna tomu  nejak  zabranit . Nechci vas obtezovat ,ale verim  ze mi bud poradite a nebo mi ,alespon nejak reknete co mam delat , je  to cesta ktera neboli , tedy vzhledem k tomu ,  ze od jiste doby nemam lidi co pracuji s psychologii rada ,ale ted co sama mam nejaky problem, hledam cestu a radu zde .
Stejne dobre si pamatuju prvni den , co jsme vedle sveho pritele lezela naha , a on  me uzpokojoval rukou a ja to sama delala i jemu , nevim ,  cim to bylo zpusobene ,ale najdenou  z niceho nic se mi pripomelo to co se mi stalo , silene sem se lekla a  zacala sem mit  zimnici a krec po celem tele , nemohla sem dychat, mela sem dojem  , ze se dusim  . On tam jen sedel a dival , se bohuzel ,ani jeden  z nas nevedel co ma v danou chvili delat . Kdyz to vse ykoncilo citila sem se desne unavena , vse me desne brnelo , jak ruce , nohy ,  tak i rty , byla sem desne unavena a vycerpana . Zruba po pul hodine  jsem se rozhodli  , ze pujdeme na  prochazku ven ,  zeptal se me  zdali je to lepsi mela sem dojem ,  ze ano tak sem se postavila ,ale neudelal sem ani  nekolik kroku , a  zamotala se mi hlava a sekla sem sebou o zem , od te doby tyto stavy mam celkem casto  , jak kdyz sem s nim , tak dokonce i ve skole , pokud se desne bojim , nebo se desne zlobim . Na netu sem nasla ,   ze je to panicka ataka , uz je to nekolik mesicu , a muj pritel , tak stejne ja uz nejak umime s timto bojovat ,ale ted me vice trapi to jak se citim a to  ze po kazdem mem vlastnim pokusu o orgasmus ,  nedostahnu niceho , jen se trosku  zvlhcim a pak prijde krev , silenej brek a tres .
Nechci sveho pritele nejak zklamavat , ze spi s nikym kdo nema neco co on   ano ,ale  citim se mene  cenna a desne  zklamana .
Popravde receno , vim ze bzch to nemela rikat  ,ale desne moc se ted vseho bojim a obcas dokonce premyslim o to  , ze si neco udelam .

Odpověď: (6. 8. 2009, 21.07)

Milé mládě,
zneužití mívá neblahé psychické následky. Doporučuji, aby jsi podstoupila abreaktivní terapii nebo léčebné meditace. Sama víš, že slovy svůj stav "neukecáš" - je třeba pracovat na jiné než rozumové úrovni.
S tím, že nedosahuješ orgasmu, ti doporučuji se smířit - prima by bylo, kdyby se ti sex líbil. A nevěř všem orgasmickejm historkám, který čteš...:)
Přeji vše dobré

zoufalá matka píše: (5. 8. 2009, 12.30)

Dobrý den  mám problém  máme  mít z  otcem  mích  dětí  soud o  syna  a dceru ,ale je  problém  dcera  té jsou  4 roky a  u otce  spát nechce  syn  k otci  chodil  častějš  a dceru si  skoro  vůbec nebral a byli  jsme   se  domluvit  na sociálce jak  to   tedy  z dětmi  bude  já  dala  návrh  že děti  kněmu  budou  chodit  jednou za  14 ní  a on  že né že chce  střídavou  péči  ,ale  já s tím nesouhlasím  protože  kdybych  neposlala  ten  návrh  že chci navíšit  alimenty tak  on  sám  od sebe  by si  nikdy  o děti  nezažádal a ted  dělá  problémi s tou  střídavou  péčí  ,syn  když  u něho  spal tak mi každý  večer  volal  že se  mu  stýská  a že chce  ke mě protože  tam byl  sám   ale  bylo  dost  pozdě  tak jsem  pro něho nemohla jít  a nechat malou samotnou doma,a  několikrát  mi  volal  ráno  že je  otec  podnapilí a že chce ke mě  domů  tak jsem  si  pro něho  šla ,a také  se stalo  že  u sebe  měl syna  a nechal otec  syna  doma samotného  a  šel se  bavit  do  baru  z kamarádkou  a když  přišli  k němu  domů  tak  se tam  hádali že   jí nechtěl  pustit domů tak na něho zavolala  policii a pak  tam měl   a také mu  zanedbal  štítnou žlázu a  k  doktorovi  s  nimi  chodím  já  on  se nikdy  o  tonestral  a  říkal že  z nich chi dělat hpochondry jsem  dost  zoufalá  protože  ta pracovnice  ze sociálky řekla  že máme na  zkoušku  střídavou  péči já s tím nesouhlasila  tak nám  řekla že si  vyslechne  syna  co chce ,tak jsme  učinili  ale ona se ho zeptala  a syn jí  odpověděl  že chce  být  u mě a ona  mu řekla  a ty nechceš  být taty   a pája  řekl  že  to né  ale že chce  být  více u mě  než  u táty  a ona  mu  řekla  že  souhlasíme  že bude  7 dnů  u táty  a u  mě  ale  já s tím nesouhlasila tak  si myslím  že tohle by neměla ona vůbec  dělat  on  má nárok  se  rozhonout sám co chce  tak jestli by jste mi mohla porait  předem děkuji je  toho  více  ale  to by  bylo na delší  povíání  děkuji

Odpověď: (6. 8. 2009, 21.02)

Milá m.,
nojo - se sociálkama je občas "kříž". Potřebovala byste poradu o právním postupu, třeba by vás podrobněji instruovali na http://www.nasedite.cz/webmaga…
Každopádně byste měla ze všech jednání ze sociálky mít zápis (máte na to právo dle správního řádu) - vyžádejte si je třeba i dodatečně, vyvolejte soud pro nové okolnosti v případu. Hodily by se vám posudky (můžete je žádat po soudu), svědci...
Držím palce

nikolka píše: (5. 8. 2009, 5.58)

Dobrý den nak nerada otom mluvim ale musim znat od jineho cloveka nazor.ja s pritelem jsme spolu patym rokem mame se velmi radi a prejeme si uz dlouho mimmi a nedarilo jenze jeden vecer kdyz jsem sla od kamaradek v priopilem stavu vyuzil toho jedenchlap a zneuzil me a pak jsem se dozvedela ze jsem tehotna ated jsem nevedela estli sito mam nechat co kdyz jeto toho nebo toho uz jsem jednou samovolne potratila tak jsem mela strach i jit naten potrar nevim za dva tydny mam termin porodu pritel nic nevi akorat ve slabe chvilce jsem mu rekla ze me zneuzili.mam strasny strach a depky.diky za odpoved nebo spis naky nazor nebo neco takoveho

Odpověď: (6. 8. 2009, 20.49)

Milá Nikolko,
zasloužila byste si opravdu psychologickou péči - škoda, že jste ji nevyhledala již v průběhu těhotenství, ale opravdu nikdy není pozdě. Situace pro ženu vnitřně opravdovou a citlivou jako vy, to není snadná situace a bylo by potřeba pocity a myšlenky urovnat. Doporučuji za tím účelem několik konzultací u psychoterapeuta.
Důležité myšlenky:
Děkuji za život, který skrze mne přišel, je to štěstí.
Je-li to ze spermie jiného muže, přijímám/e to také jako dar, protože vlastní početí se nám nedařilo, bereme to jako dar a dítě vychováme jak nejlépe budeme umět.
Držím palce a radujte se (co by za to jiné daly;))

Žofie píše: (4. 8. 2009, 10.11)

Poslední dobou se mi vytratila radost ze života. Mám spokojený, krásný život ve všech směrech,žádné potíže včetně finančních, lásku, zdraví, pochopení,práci, lidé v mém okolí, radost s dětí,ale všechno tohle ve mně ničí STRACH, ÚZKOST.Velice se bojím smrti a to od té doby, co jsem se dostala ke studiu mayejského kalendáře a konci světa v r. 2012. Jsem  věřící a tohle bych neměla brát vážně. Přesto se mi vytratila radost a nic už pro mě nemá smysl.

Odpověď: (6. 8. 2009, 20.43)

Milá Žofie,
nezlobte se na mne, ale  proměnit existenciální úzkost po internetu nedokážu. Při osobní konzultaci je to jiné -  dopřejete-li si péči psychologickou, ráda vás uvidím.
Přeji vše dobré

Jarmila píše: (4. 8. 2009, 7.45)

Dobrý den,
velmi mě trápí jedna věc. Žiji se svým přítelem, ten je řidič autobusu a v pátek odjíždí na 14ti denní zájezd do Francie. Nedokážu si vůbec představit jak to zvládnu. Jsem z toho psychicky velmi rozhozená, přepadá mě pláč a zoufalé okamžiky. Kdysi mě můj přítel dvakrát podvedl, již delší dobu seká latinu ale nemůžu se zbavit myšlenky, že na zájezdě neodolá. Myslím, že se sama ničím, protože si to schválně představuji jak to bude probíhat, co se tam bude dít, kolik bude příležitostí. Myslím na to celé dny, v noci nespím, bolí mě žaludek, cítím se strašně. Navíc ta doba odloučení je pro mě opravdu dlouhá, jsem nějakou dobu nezaměstnaná, takže mě nezachrání to, že bych se víc věnovala zaměstnání. Samozřejmě kromě těchto myšlenek je tam i obrovský strach jako o řidiče, všude spousta havárek a nehod. Byla bych ráda kdyby jste mi poradila jak tohle překonat.
Děkuji, Jarmila.

Odpověď: (6. 8. 2009, 20.39)

Milá Jarmilo,
1. druhý člověk v nás může rozproudit jen takovou nejistotu, kterou v sobě máte vůči sobě a svému životu. Patrně příliš spojujete svoji hodnotu s přítelem.
2. vnímejte, zda láska mezi vámi je silná, zda se ji můžete dotknout nebo je to pouze pracný vztah - cítíte-li vzájemnou lásku, důvěřujte ji, je-li to pouze pracný vztah, nechte ho plynout, nelpěte na něm...
3. pořidtě si literaturu o žárlivosti (najdete ji třeba ve "zboží")
4. myšlenky, fantazii rozvíjející žárlivost si zakažte a budte na sebe přísná
5. smiřte se s tím, že nikdy nic není definitivní a proto si užívejme toho hezkého co je právě ted
6. nemyslím, že to sama dokážete, protože proměnit sama sebe je obtížnější než zpevnit břišní svaly čí změnit účes
7. nevím, jak kvalitní váš vztah je
8. hledání práce je práce na celý úvazek + udělejte si plán činnosti (+ přečtěte si odpověď Jitce)
a hlavně se nebojte života změny - vše plyne tak, jak má :)

Pl píše: (3. 8. 2009, 12.05)

Dobrý den, nevím zda mi můžete poradit, ale vyzkouším to.Chtěla
jsem se zeptat, zda myslíte, že mám začít něco řešit z hlediska
duševní poruchy či nic nedělat.Synovi je téměř 15 roků a zjistila
jsem, že v noci spává a cumlá dětský dudlík.Dost mě to
překvapilo,nevím jestli s ním o tom mám mluvit, zatím jsem to
neudělala a dělám, že o tom nevím, nerada bych ho nějak zranila na
druhou stranu bych nerada něco zanedbala. Děkuji za názor.

Odpověď: (6. 8. 2009, 20.23)

Milá P.,
nemá-li syn jiné potíže, je toto detail. Sice je možné, že u syna chybí kousek dětského pocitu jistoty (z období orálního), ale to vy vyřešit nemůžete. Bude-li on někdy tento pocit chtít uvidět a zhojit, je to jeho práce. A věřte, že až bude spát se slečnou, sám dudlík odloží.

Jitka píše: (3. 8. 2009, 11.51)

Dobrý den, mám, podle mého mínění, velké problémy. Už více jak 10 let se marně snažím zbavit závislosti na lécích. Nevímproč, ale vydrřím max. 100 dní a pak opět začnu. Měla jsem celkem bezproblémový život, dobrou práci, přítele. Potom jsem bourala, z práce mě vyhodili, já si udělala spoustu dluhů, odstěhovala se do jiného města a čekala jsem, že se problémy SAMY vyřeší. Dospěla jsem i do stadia, kdy jsem se pokusila spáchat sebevraždu, ale zřejmě jsem na sebe chtěla jen upozornit. Samozřejmě se nevyřešilo nic, vrátila jsem se zpět, nyní bylím u matky v bytě 1+1 (matce je 67 a mě 35 let), ještě zhruba 5 let budu splácet 9 000 Kč měsíčně a práce, kterou mám, ta nestojí za nic. Sedím v autobazaru, o autech nevím absolutně nic, takže tu moc platná nejsem. Snažím se najít si novou práci, ale v současné situaci a na Mostecku je to téměř nemožné. Vím, že mi asi neporadíte, ale potřebovala jsem někomu napsat své problémy.

Odpověď: (6. 8. 2009, 20.19)

Milá Jitko,
je prima, že už víte, že před problémy nemá smysl utíkat :). Důležité pro vás je, nemít pocit, že vše je K.O. Je třeba svou životní situaci přijmout, vidět to dobré a hledat a vidět prostor pro rozvoj. Co nového se chcete naučit, po jakém typu práce je na trhu poptávka... a nemusí být něco tak složité, jak se zprvů zdá ... třeba něco z toho začít dělat na vedlejšák. Podle stypu psaní jste žena chytrá - můžete se učit nové věci... můžete rozšířit svoji kvalifikaci - fakt není pozdě...
Držím palce

žena 44 píše: (29. 7. 2009, 9.30)

Dobrý den, ráda bych Vás požádala o radu. Jsem rozvedená a 2 roky se často scházím s přítelem. Od počátku našeho vztahu pozoruji z jeho strany méně projevovaného zájmu, než bych čekala. Přítel bývá uzavřený, o svých citech nemluví, jen výjimečně zaslechnu pochvalu na svou osobu. Nikdy mi neřekne, že mne má rád, že mi něco sluší, že se mi něco povedlo... ráda bych slyšela nějakou pochvalu apod., ale marně. V citových projevech mi to tak připadá, že více přijímá nežli dává. Moc mne to mrzí, stále mám pocit, že bych s ním měla "zatřást"... Je třeba se smířit s rozdílností našich povah nebo je možno přítele nějak "naladit", aby se projevoval?
Děkuji Vám.

Odpověď: (6. 8. 2009, 20.12)

Milá ženo, ženo,
jsou muži, kteří svůj handicap v oblasti citovosti chtějí rozvíjet a nepovažují to za slabost. Jiní muži o své nedostatečnosti aní nevědí. Někteří muži v průběhu manželského vztahu svoji citovost pozvolna rozvíjejí jiní nikoliv. Nevím, jaký život má za sebou váš přítel, ani zda mu svá přání a pocity sdělujete. Každopádně by bylo vhodné mu říci, co byste ráda, nedomnívat se, že na to přijde sám. Smířit se s realitou je základ k vaší vyrovnanosti (a ve změnu bych mnoho nedoufala)

Kazimír píše: (29. 7. 2009, 8.25)

Dobré ráno,

Před asi 10 lety jsem vyženil syna, teď mu je 16 let. Vždycky jsem se k němu snažil chovat jako ke svému a byl na něho asi poměrně přísný. Bohužel jsem prudší povahy, snadno se rozčílím, ale nikdy jsem ho nebil. Manželka k němu byla dle mého až příliš tolerantní, ale zároveň vyžaduje od něho (a vlastně i ode mne) to, aby bylo po jejím a to docela často. Pokud není, přesvedčuje nás oba tak dlouho, až povolíme.
V poslední době máme s klukem problém - začal navštěvovat náboženskou sektu a tam jim (podle našeho s manželkou skutečně společného názoru) docela úspěšně vymývají mozek. Přestal s námi komunikovat, začal být tajnůstkářský, buď nám řekne stěží půlku, nebo nám také (občas) lže. Celý den sedí u počítače a obvykle většinu času tráví dopisováním si s někým, ale nevíme nikdy s kým. Jediné, co víme, že s nikým, s kým si mailoval ještě tak před
půl rokem.
Dnes (vlastně už včera) synovi manželka připravila večeři. Ten seděl (téměř bez přestávky) od rána u počítače. Vyzvala ho, aby se šel najíst. Nazlobeně odmítl. Manželka se ho zeptala, s kým si píše.
"S nikým!"
"Proč mi lžeš? S kým si píšeš?"
"Co ti je po tom!"
Vložil jsem se do toho a důrazně mu připomněl jídlo. Slíbil, že do 10 minut přijde. Opravdu přišel, ale místo jídla začal prsty oďubovat sotva milimetrové kousíčky. Dostal jsem zlost, velmi zle (až sprostě) jsem mu vynadal a přinutil ho k normálnímu jídlu. Snědl a chtěl odejít. Já ho ještě zadržel a ptal se, proč je už zase tak protivný. Před dvěma dny jsme totiž řešili podobný problém a to nám sdělil, že si nepřeje, aby se o něho máma tolik starala. Vzali jsme to na vědomí a vypadalo to, že bude vše OK.
Včera - přísahám, že jsem se ho jen (a to už docela klidně) zeptal na důvod jeho špatné nálady a jediné, že jsem mu připomenul, že jako věřící by měl říct pravdu. Teď už jsem na něho nekřičel, naopak jsem se snažil o klidný, věcný přístup, abych se něco dozvěděl a pomohl mu zjednat nápravu. Kluk však místo odpovědi dostal hysterický záchvat, že chce do blázince, že my (s manželkou) nevíme co chceme.

Manželka mi teď celou záležitost vyčítá a já sám mám příšerné výčitky. Vím, že mi ujely nervy, že jsem přestřelil. Bohužel však nevím, jak (a jestli to vůbec jde) věc napravit. Dokonce uvažuju i o tom, jestli bych od nich neměl odejít (abych nebyl příčinou dalších konfliktů).

Můžete mi, prosím, co nejdříve odpovědět a hlavně poradit, co dál?
 
Díky, Kazimír

Odpověď: (2. 8. 2009, 12.59)

Milý Kazimíre,
vcelku hezky jste popsal konfliktní situace. Zasloužily by si podorbnější analýzu při konverzaci. Několik postřehů:
1. když člověk na druhého pustí negativní emoce, lze předpokládat, že adolescentní chlapec je bude mít alespon po nějaký čas v sobě...
2. argumenotovat jeho vírou, kterou nesdílete, k výchovnému působení je kontraproduktivní, netaktické - bývá to vnímáno jako výsměch, agrese, neúcta...
3. odejít nepovažuji za rozumné, ani adekvátní - je třeba hledat řešení
4. syn se cítí ohrožený, nepochopený
5. můžete společně opakovaně navštívit rodinného terapeuta
6. je třeba pracovat s emocemi všech
Držím palce

janča píše: (28. 7. 2009, 20.20)

Dobrý den, potřebovala bych poradit. Mám problém s navazováním přátelství, dříve se tyto problémy u mě nevyskytovaly, ale nyní mě trápí. Příjdu do cizího prostředí a nemám problém, rychle se s někým jakoby spřátelím, takhle to funguje třeba celý den. Potom ale najednou ve fázi, kdy bych se měla uvolnit, nic neřešit, jakoby ztuhnu. Mám pocit jako bych se něčeho bála, že se něco pokazí, že už si nebudeme mít co říct a tak a už se přes tu fázi těžko dostávám a nechápu čeho se to vlastně bojím, protože logicky je mi jasné, že se nemám čeho bát. Prosím o radu. Možná by mi pomohlo, kdybyste mi navrhla nějakou knihu, techniku, postup...abych se toho mohla zbavit, protože bych to už konečně ráda překonala. :) děkuju moc

Odpověď: (28. 7. 2009, 21.37)

Milá Jančo,
kniha Focusing ? (nemyslím, že by přinesla finální rozřešení)
ale stejně doporučuji osobní konzultaci :)
(práce s trenérem je nezastupitelná, pár konzultací by pro vás bylo přínosem)
Budu se těšit ;)

nina píše: (28. 7. 2009, 18.59)

Dobrý den paní Radano. Jsem rozvedená a mám v péči mladší dceru a starší e v
péči otce,ale mladší dcera mě citově vydírá.Zkoší se mnou
manipulovat a já nevm jak na ní.Našla jsem si přítel a on má též
malého 8letého synka a obě dcery s ním i synkem vycházejí
dobře,ale v momentě,kdy chci společně podniknout dovolenou či
výlet,tak ta mladší nechce jet a tvrdí,že se jí nechce a jestli ju
mám ráda,tak ju nemám nutit.Ale já jí mám ráda a vůči i příteli
mě to strašně trápí a ví,že i on je z jejího chování moc smutný a
chtěl by víc,ale ona je v moentě nepřístupná a odmítá s náma
kamkoli jet a využívá tak i svého otce,aby mi on se pletl do mého
soukromí a vměšoval se do záležitostí po kterých mu nic
není!Nevím jak jí přimět,aby zmněnila názor a dodat jí tak víc
sebeúcty a sebelásky,aby pochopila sama sebe a pak i nás a mě.Ona
je malinko při těle a dost se za sebe stydí,ale nechce s tím nic
podniknout a je v pubertě.Je jí 12let.Tak jestli mi prosím
pomůžete najít cestu,jak s ní omunikovat,zda jí t mám dávat
příkazemči nějak a vybranou nebo jak?Děkuji předem za pochopení a
těším se na Váš názor.

Odpověď: (28. 7. 2009, 21.34)

Milá Nino,
očekávání obsažené ve větě: "Nevím jak jí přimět,aby zmněnila názor a dodat jí tak vícsebeúcty a sebelásky,aby pochopila sama sebe a pak i nás a mě." je jejímu věku nepřiměřené.
Nechce-li jet na výlet, můžete pro ni zajistit pobyt někde jinde.
Pracujte se svým strachem... díky němu jste vydíratelná... a dcera se stává vládcem.
Držím palce

ppd píše: (28. 7. 2009, 18.42)

dobry den chtel jsem se zeptat na muj problem ktery mam ma takovy problem ze kdyz nekam jdu mezi lidi nebo do obchodu tak mi zacne tlouct srdce a mam takovi vnitrni strach a dela se mi spatne jako ze se shrotim nechci navstivyt psychologa nikdy jsem nic takoveho nepocitoval mam rodinu a vyhybam se vychazkam protoze to vubec nejde vzdy se mi udela zle potreboval bych jen poradit treba nejake leky na tu chvily nez se toho zbavim nemam problem  kdyz si dam alkohol tak mi to nevadi kdyz jdu ven pripadam si uvolneny dekuji za radu

Odpověď: (28. 7. 2009, 21.28)

Jaké máte možnosti?
a) pokračovat v dosavadních vzorcích myšlení, uvažování s následky, které znáte, včt. pokusů popírat současnou realitu...
b) sám hledat cesty, jak z toho ven - opravdu hledat, nalézat a makat (je to srovnatelné jako učit se angličtinu jako samouk z knihy)
podívejte se pro začátek: http://cz.lundbeck.com/cz/publ…
c) vyhledat pomoc:
1. psychoterapeutickou - naučit se pracovat s emocemi (léčebné meditace - vcelku osvědčená cesta)
2.psychiatrickou - brát léky - zkoušet, která kombinace bude ta pravá...

Jj. lidská duše je složitá jako tělo, jen se to neučí (a moc lidí to neví)

elza píše: (28. 7. 2009, 15.58)

Dobrý den,
mám problém se svým 1,5letým synem, je velmi divoký a je těžké zabránit úrazu.Nyní se dost vzteká a ve vzteku sebou smýká a mám strach, aby si neublížil.Mám staršího syna a tam jsme vztekací období zvládali,ale tento syn je živější a neplatí žádné napomenutí ani drobné plácnutí.Mám strach, že si ublíží a proto nevím, jak výchovně ho zvládat-je ještě maličký a jinak šikovný a milý chlapeček.Přes veškerou snahu ho uhlídat je samá modřina,večer padám únavou vyčerpáním.Prosím o radu.Děkuji.

Odpověď: (28. 7. 2009, 20.38)

Milá Elzo,
doporučuji věnovat se hlubšímu poznání při práci s energiemi (možná Bachovy esence...)
Přeji nalezení té správné terapie.

Katka píše: (28. 7. 2009, 15.03)

Dobrý den,
ráda bych se na Vás i já obrátila s prosbou o radu, sice je těžké můj problém sepsat do pár řádků. Jde o nevšední lásku. Je mi 28 let a mám vztah se ženatým o 35 let starším mužem, s duší tak třicetiletého muže. Trvá to tři roky, ze začátku jsme oba mysleli, že budeme přáteli, občas se vídat, jet na výlet, bohužel náš vztah se dál a dál prohluboval, až přerostl do veliké lásky a pouto mezi námi bylo stále hlubší a hlubší.Teď už je situace skoro kritická, stále řešíme co s tím, oba nechceme žít bez druhého, nemůžeme se rozejít, ale ani být spolu, jen a pouze kvůli jeho věku, kvůli tomu věkovému rozdílu, být mladší, odešel by za mnou. Oba kvůli tomu máme již delší dobu psychické problémy, on už občas užívá nějaká antidepresiva, cítíme oba stálé úzkosti, beznaděj, častý pláč, na duši nepřestávající obrovskou bolest která se nedá vůbec ničím "vyhnat", jen přítomností toho druhého, není chuť jíst, není chuť nic, nedá se s tím vůbec normálně žít. Bohužel je to již dlouhodobější stav, proto čím dál horší. Chtěla jsem se zeptat, zda mám navštívit nějakého psychologa či psychiatra, zda mi někdo může nějak pomoci, zda mě někdo může zbavit té neustálé ubíjejíci bolesti, co s tím, nevíme si rady ani on, ani já.
Moc Vám děkuji.

Odpověď: (28. 7. 2009, 20.34)

Milá Katko,
to je tedy vskutku náročná situace. Potřebujete-li kvůli svému vztahu antidepresíva, je něco v nepořádku. Bylo by třeba nalézt každý sám pro sebe místo, úhel pohledu, který pro vás bude dobrý.
Konzultací u psychologa nic nezkazíte.
Bylo by dobré zapracovat s psycholéčitelem na téma pouto/závislost, láska, zakázaná láska.
(doporučuji smířit se s tím, že v tuto chvíli se budete stýkat...)
Držím palce