Pavel píše: (30. 6. 2009, 13.10)

Dobrý den,
minulý týden jsem (23) se po více než roce rozešel s přítelkyní (22). Téměř rok jsme spolu bydleli. Poslední měsíce nás sužovaly časté hádky. Situace se ale nezlepšovala, ani se nezdálo že by se zlepšit měla. Přestal jsem věřit, že to bude znovu "ideální", i když pár podobných dní bylo. Lucku mám stále rád a vztah měl své chyby (zmíněné hádky, častá neporozumění, odlišné představy o volném čase), ale celkově byl docela fajn. Jsem podivín, pracuji hlavou a občas nezvládám běžné činosti typu domácí práce a tak se o mne Lucka do velké míry starala, navíc i v posteli vše fungovalo jak má. Ztráta horizontu, kam by měl vztah směřovat se mi však zdá klíčová. Ztrácel jsem motivaci investovat příliš a často mě mrzelo, že čas nevěnuji jiným věcem. Podobně jsem situaci popsal i Lucce, na problémech, které se nezdály řešitelné jsme se shodli. Na rozchodu jen částečně. Dnes se věc má tak, že mi sice chybí a bojím se o ni, ale přímo utrpení necítím. Lucka, zdá se, ano a dává mi to najevo. Kontakty jsme spolu nikdy zpřetrhat nechtěly, ale teď mám strach že to tak dopadne. Mluví o sebevraždě, nemůže spát, jíst a nechápe, že na tom nejsem stejně. Také mi vyčítá, že jsem neřekl jasné slovo a jen popsal jak na mě situace působí a co je podle mě nejlepší řešení. Kdybych řekl prostě jen něco typu "Je konec, kašlu na Tebe." mohla být situace jiná? Snažím se s ní mluvit a být jí v rámci možností oporou, ale jen s malými úspěchy. Podobnou situaci jsem zažil už před dvěma lety, při minulém rozchodu. Něco dělám špatně. Svýmy kroky si nejsem jistý, mám o Lucku strach a jsem připraven jí pomoct. Co bych měl dělat?

                         Děkuji, Pavel

Odpověď: (3. 7. 2009, 10.40)

Milý Pavle,
z dopisu není patrné, v čem si jste jistý. Jste si jistý, že s Luckou založit rodinu nechcete? Pokud ano, tak nejste moc člověkem, který by ji mohl pomoci, protože vnější příčinou její deprese je právě rozchod. Přerušení kontaktu může situaci spíše pomoci, je to v podstatě téma, její výčitky, že chybí jasné sdělení. (Protože na vztah musí být dva, na rozchod "stačí" jeden). Vaše bývalé přítelkyně stály o partnera nikoliv o kamaráda, chtěly od vás více.
Proč nevidíte jiné řešení konfliktu ve vztahu než rozchod?
Přeji vše dobré.

badule píše: (30. 6. 2009, 7.58)

Dobry den,mam problem. Jsem znovu vdana za muze co me ma rad mame krasneho chlapecka. Vim ze me ma rad ale... Nedavno nastoupil do noveho zamestnani a ja vim ze vozi kolegini autem  , mohla by k vlaku ale on jezdi tak aby ji mohl brat i kdyz by mohl jet o ctvrt hodiny dyl.Jinak nikam nechodi jede rovnou domu.K dyz meli jit na akci do hospody nesel kvuli me aby me to netrapilo.Vite mam problem ze muj minuly manzel me opustil s kolegyni z prace a ja ted neskutecne zarlim ,uplne me to ovlada.Mam hrozny strach ze si s nejakou neco zacne.da se s tim neco delat ja se asi utrapim tou svou zarlivosti.

Odpověď: (3. 7. 2009, 10.29)

Milá B.,
bylo by třeba, abyste se vyrovnala s traumatem z předešlého manželství. Jste-li z okolí, můžete mne kontaktovat.

Tata píše: (30. 6. 2009, 3.14)

Dobry den,
chtel bych vas poprosit o radu. S manzelkou se v poslednich par mesicich snazime najit puvod zvlastniho chovani naseho sedmileteho syna. v pripade jakehokoliv neuspechu nebo chyby kterou udela napriklad pri hre na piano, pri domacim ukolu, kdyz si maluje nebo stavi treba lego tak se neumerne zlobi sam na sebe (vzteka se), rika si ze je hlupak a mnohdy sam sebe uhodi (to nas znepokojuje), roztrha papir. hodne nas prekvapuje ze si rika "hlupak" protoze my bychom se ani neodvazili neco takoveho rici nasemu diteti. Nejsme rodice kteri touzi mit ze sveho ditete nejakeho spickoveho sportovce nebo matematickeho genia a tudiz ho do niceho netlacime. ale na druhou stranu jej podporujeme v jakekoli cinosti ktera ho zaujme. at je to jizda na kole, nebo plavani, kresleni... dekuji predem za radu ci odpoved.

Odpověď: (3. 7. 2009, 10.28)

Milý táto,
jak vidno, dítě se nerodí jako deska nepopsaná, ale na svět už přichází s nějakým "programem"... patrně  bude pro něj úkol do tohoto života nalézt vyvážený vztah k sobě. Je prima, že má podporující rodiče.
Hezké dny a radujte se z toho hezkého...

petr píše: (30. 6. 2009, 1.43)

Dobry den.
Se zenou mame dva syny.Jednomu je 20 let a druhej ma 16.Mame za sebou 20 lete manzelstvi plne radosti i potizi hlavne v podnikani.Bohuzel posledni leta se nam nevedlo nejlip a doslo i na nekontrolovane piti alkoholu u nas obou.Zena se rozhodla pro lecebnu a tu take absolvovala.Po navratu se ovsem odstehoala  docastne k rodicum a po dvou mesicich odesla za praci 150km od domova a nepodala nam o sobe zadne informace.Dodnes vse taji,ale jiz se jednou tydne alspon sejde u rodicu s detma.Mimo domov je uz 5 mesicu.Prestala se mnou komunikovat a nezveda ani telefony.Rika ze chce byt co nejdal ode mne,ale nedostalo se mi zadne vysvetleni po jejim navratu s leceni proc a co mohu napravit.Sam po jejim navratu take uz nepiju a chodim k psychologovi pro rady jak zachranit rozpadajici se manzelstvi.Zatim ,ale jsme nedosli k zadnemu vysvetleni co ji vedlo k tomu ze opustila manzelstvi se dvema byt jiz velkyma detma,prestoze bylana ne vzdy hodne fixovana.Jeji rodice na kterych je dost zavisla ji navic v tom hodne pomahaji a kryji jeji navstevy.Spolecne tedy se snazi podporit manzelku v jejim pocinani.Jsem porad v depresi a je toho na mne uz prilis.Musim zvladat domacnost i tezkou dobu pro podnikani a take krizi v manzelstvi.Nevim jak pomoct manzelce a dat vse doporadku,vim ze je i tak netastna.Chapu ze se snazi bojovat s alkoholem a najit sebe sama,ale je nutne proto spalit mosty a rozvratit rodinu?Neni jine reseni? Kde se vzalo v ni tolik nenavisti,arogance,krutosti a opovrzeni? Jinak to pocinani pri obcastnem telefonnim styku bohuzel nejde nazvat.Trapime se se syny a nikdo ji nerozumime.Navic po lecebne hodne zhubla az jsme zjistili ze je podle testu na hranici anorexie.V soucastnosti ale nevime jak na tom je.Jen tolik co si kluci vsimli ze je prilis hubena.Obavam se i o jeji zdravi a nevim jestli to muze mit souvislost s jejim chovanim a pristupem.Je agresivni a nepristupna a taky hodne panovacna.Zname se 25 let.Vdy byla skvela,hodna a zodpovedna mama i manzelka,ale ted je to jiny clovek a nemame pocit ze by vse bylo vporadku.K lekari jit nechce.Prosim poradte jak komunikovat.Na rady odmlceni se a cekani jak se rozhodne sama uz neverim.Je to stejne a horsi.Dekuji mockrat za odpoved.

Odpověď: (3. 7. 2009, 10.25)

Milý Petře,
nezbývá nic jiného než novou situaci přijmout a akceptovat ji...
Jen mne napadá, že při léčbě závislosti v léčebně bývá možnost kontaktu a spolupráce s rodinými příslušníky - mezi vámi a jejím ošetřujícím lékařem ke komunikaci nedošlo? Bylo by to užitečné...
Mmj. na "zachraňování" manželství musí být dva - jeden to udělat nemůže...

Lenka píše: (29. 6. 2009, 17.56)

Dobrý den,
předem bych Vám ráda poděkovala za možnost poradit se s Vámi tímto způsobem.
Nevím úplně, jak popsat svůj problém, ale nejspíše vychází z přílišné závislosti na partnerovi. Jsem si moc dobře vědoma toho, že člověk by měl dát životu nějaký smysl v podobě činnosti, která ho bude bavit a připadat mu smysluplná, bohužel i přes toto vědomí nejsem schopna najít si zájmy, které by mě naplňovaly natolik, abych jim dala přednost před časem stráveným s partnerem. On je na volné noze, takže jeho pracovní doba je nepravidelná a závisí na klientech, kdy si vzpomenou, že jeho služby potřebují. Tím pádem neexistuje v našem běžném životě nějaká pravidelnost, se kterou bych mohla počítat (např. každodenní společné večeře nebo něco podobného). Z toho důvodu si raději neplánuji nic, abych případné společné volno neohrozila. Potom při každém jeho nebo mém odchodu z domova jsem velmi nešťastná, že už se zase loučíme, a mám pocit, že neustále jenom čekám, až bude mít na mě čas. Musím se přiznat, že mě to často rozlítostní tak, že se rozbrečím. Partner mě zatím uklidňuje, vysvětluje mi, že do práce se chodit musí, což samozřejmě vím, ale nijak mi to nepomáhá, ale je to pro něj hodně stresující, protože s tím nemůže nic udělat. Přitom když už nějaký ten program mám, tak jsem spokojená, baví mě to a nijak neteskním. Když jsem ale přímo s ním a mám se s ním rozloučit (i kdyby na pár hodin), je to pro mě těžké a trápím se tím. Sama doma nejsem moc schopna nic dělat, protože mám neustále pocit, že je to náš domov a měl by tam být také. Partnera jeho práce baví a naplňuje, nechtěla bych po něm, aby ji měnil kvůli mně, protože to by nikomu nepomohlo, ale vím, že kdyby z nějakého vyššího důvodu mohl mít "normální" pracovní dobu, hodně by se mi ulevilo a pravděpodobně bych dočasné odloučení snášela lépe, když bych měla jistotu, že se zase brzy uvidíme. S tím ale nemůžu počítat, proto by bylo pro oba lepší, když bych se se současnou situací smířila a naučila se v ní normálně žít. Měla byste prosím pro mě v tomto ohledu nějakou radu, nebo mi spíše doporučíte nějakou osobní konzultaci s psychologem? Nebo je pro mě každá rada drahá? :-)
Mockrát děkuji za váš čas!
Lenka

Odpověď: (3. 7. 2009, 10.18)

Milá Lenko,
on každý životní princip má své opodstatnění - i řád, i volná organizace, která se nejeví jako řád. Měly byste o tom s partnerem mluvit - říci, co to dělá s vámi... navrhnout třeba nějaké minimum, které si společně můžete naplánovat a vám přinese naplnění - třeba jeden víkend v měsíci... dále je potřeba to, co sama tušíte - organizovat si čas dle sebe, tak jako to dělá on, zda to váš vztah uvolní do vzájemné pohody nebo vás to odloučí ukáže čas...
Hezké dny

Pajule píše: (29. 6. 2009, 17.30)

Dobrý den,mám problém.A to,že neumim nic řešit.mám i problém,že lžu a nevim proč!vždycky když něco provedu,tak ze sebe neumim vyslovit ani hlásku,hrozně mě to vadi,ale nejde to!nikdy jsem s nikym nic neřešila,nikdy jsem s nikym nic neprobírala,co se týče života.Proto prosím jestli se s  tim dá něco dělat,opravdu si nevim rady.Co mám dělat,pokažde jak na mě někdo zvíší hlas,rozbrečim se.Pomozte mi prosim!!!

Odpověď: (1. 7. 2009, 20.55)

Milá Pajule,
nějak se to kupí. Kdybys měla možnost chodit pravidelně např. ke školní psycholožce, bylo by to prima. Prima by bylo, i kdyby jsi našla jinou důvěryhodnou osobu, se kterou o životě budeš mluvit.
Také je dobré, zavést si deník a do něj psát pravdivě své myšlenky, pocity...
Jako program do sebe by bylo vhodné uložit afirmaci např.: Mám dost odvahy k tomu, abych žila s pravdou. Lež bere sílu životu, proto ji do svého života už nechci. Jsem statečná holka, která unese pravdu a unese život v jeho syrovosti, protože jinak to nejde, jinak to je iluze.
Taky by bylo dobré, aby jsi tu dívku v zrcadle měla ráda.
Jsi-li z okolí, můžeme se sejít. Budeš-li chtít, můžeš mi napsat na email.

kol.e píše: (29. 6. 2009, 17.11)

Dobrý den! Prosím pěkně, mám k Vám dotaz. 24 letý syn bydlí s
námi ve společné domácnosti, jelikož studuje vysokou školu.
Nemohu s ním naprosto vyjít. Doma nic nepomůže, nic po něm nemohu
chtít, je obskakován, což je patrně špatně. Je na mě agresivní,
několikrát mě uhodil. Když se ho zeptám na školu tak mi řekne, že
mi do toho nic není a sprostě mi nadává. Už si nevím rady. Jsem z
toho na pokraji zhroucení. Manžel s ním nic nezmůže, dokonce
nahlíží situaci, když mě syn někdy uhodí a nic na to neřekne. Syn
nemá z manžela autoritu a to je ten hlavní
problém.

Odpověď: (1. 7. 2009, 20.47)

Milá E.,
to neni zdravá vztahová situace. Je dobře, že víte, že není dobře, aby dospělý syn byl obskakován, aby jen bral... Myslím, že tušíte, co vše je špatně a co by bylo třeba narovnat. Je třeba, aby žil na své náklady. Mohla bych tu sice napsat několik opatření, ale myslím, že by bylo lépe, abyste si došla někam urovnat myšlenky a možnosti. Opravdu vám držím palce, abyste dokázala být důsledná. Jste-li z okolí, kontaktujte mne. Jinak můžete pro formální možnosti vyhledat konzultaci např. v občanské poradně.
Přeji vše dobré

Bára píše: (29. 6. 2009, 8.51)

Dobrý den,
 mám obrovský problém. S manželem sme letos 2 roky, máme malou dcerku a do nedávna nam to ještě klapalo. Ale koupil se počítač a manžel se od něj nehne a nebo je v práci. Travá to asi pul roku, nemáme spolu vubec žádný vztah. Manžel se vymlouval, že na to nemá náladu, nebo že je unavený , nebo že mu není dobře...
 Teď to vyvrcholilo, řekl mi do očí, že mě nemiluje, že ho nepřitahuju a že mě nemuže už snést. Chce se rozvést...:( Nedokáži se ho vzdát, miluji ho, ale pokud by byl se mnou jen kvuli malé nemá to cenu spolu být, ale bojím se, že to psychicky nezvládnu... Předem děkuji za radu...

Odpověď: (1. 7. 2009, 20.41)

Milá Báro,
situace tíživá... ale strach není dobrý rádce.. krom toho, nezbývá nic jiného, než situaci zvládnout :) - manžela nechat jít, pustit ho (nebojovat s ním, nemstít se mu) a postarat se o sebe a dcerku.
Sama víte, že není možné ani pro vás není důstojné, abyste žadonila o jeho lásku a pozornost.
Držím palce v tomto nelehkém období, ale věřte,že bude nejen líp, ale bude i dobře (hodně záleží na vás)

Petra píše: (27. 6. 2009, 15.12)

Dobrý den,
mám problém,který mi pěkně znepříjemňuje život. Jde o to, že se mezi lidmi nedokážu uvolnit, nemyslím tím třeba, že bych nedokázala jednat s cizími lidmi, něco si někde domluvit nebo třeba jenom zaraženě seděla a bála se něco říct. To ne, něčím takovým jsem si prošla a díky bohu to dokázala sama vyřešit, všechno se vylepšilo, až se mi to zdálo neskutečné. ALE někdy se ten pocit jakoby vrátí a i když vím, že mě ti lidé s kterými někde jsem mají rádi, a proto mě taky pozvali, tak přesto najednou jakoby ztuhnu, něco mě začne brzdit a já začnu být nervózní a najednou nedokážu být spontánní, nedokážu se pořádně rozesmát, nedokážu někoho pošťouchnout vtipem, nedej bože abych si ulevila nějakou peprnou poznámkou ...začnu se něčeho bát, nevím, proč se mi to děje. Uvědomuju si, že bych někdy dokázala být třeba vtipnější, ráznější než ostatní,ale musela bych být sama sebou. V tu chvíli to ale nedokážu. Přitom ale vím, že se nemám absolutně za co stydět. Rozhodně nejsem hloupá, šeredná,.. Nevím, třeba je to něčím, co jsem udělala v minulosti, třeba jsem si nějak ublížila, možná by mě i pár takových věcí napadlo, ale nevím, co bych s tím měla dělat. Asi bych potřebovala něčí pomoc, někoho, kdo by se na můj problém podíval z jiného pohledu a nějak se k tomu vyjádřil. Přemýšlela jsem, že bych zašla k psychologovi, ale mám z toho trochu strach. Myslíte, že je to dobrý nápad? Nemohla byste mi doporučit někoho z okolí Nového Města nad Metují? Byla bych radši, kdyby to byla psycholožka.
Děkuju :)

Odpověď: (1. 7. 2009, 20.36)

Milá Petro,
poznání a uvolňování bloku, strachu, napětí, které souvisí s uvedenou situací by bylo dobré v rámci psychoterapie včt. využití léčebné meditace. V okolí Nového Města nikoho neznám. Ale najdete-li si několik specialistů, a pošlete-li mi na ně odkazy, můžeme odtušit, který pro vás bude vhodný.
Přeji nalezení cesty...

Viki píše: (26. 6. 2009, 19.18)

Dobrý den.. potřebovala bych pomoct. Je mi 14 let a s našima se stěhujeme. Tady kde bydlíme mám přátele na kterých mi mco záleží. Mám ted moc dlouhé období kdy jsem vysloveně zoufalá, v jednom kuse brečím. Nevím co se semnou děje... Nějaký rady jak se mi uleví.. ?

Odpověď: (27. 6. 2009, 13.09)

Milá Viki,
prožívaš smutek z loučení, z opouštění důvěrně známého, bezpečného... kus smutnění je i na místě, ale posupně by bylo fajn to pustit... vše, co jsi s nimi zažila i láska mezi vámi navždy zůstane v tvém srdci - a to je důležité - je fajn, že se to vůbec stalo :) Věř, že vše, co přichází je dobré, že se ti otvírají nové příležitosti.

verča píše: (26. 6. 2009, 12.34)

Dobrý den.Problém který mám už mě tíží delší dobu a trpím tím já i můj přítel.Je mi 20 a zažila jsem už pár zklamání.Žárlím a jsem upnutá na svého přítele.Na jednu stranu mi nevadí,že někam jde ale na druhou mě hned napadají myšlenky, kvůli nimž se trápíme a hádáme.Chci být se svým přítelem co nejvíc.On má hodně práce a své koníčky.Tomu rozumím.Mě pak tvrdí že zamnou nemůže třeba přijet, že nemá čas.Chvíli na to se ale dozvím,že jde někam se svýma kamarádama.Vadí mi když se baví s jinýma holkama.Potřebuju aby mi dával často najevo, že mě má rád, že mu na mě záleží..Myslím tím slovně, žádné dárky, nic.Snažím se mu věnovat co nejvíc.Jde nějak má žárlivost zkrotit?Má mě opravdu rád,i když mi to neříká tak často jak bych potřebovala?Mám pocity méněcenosti?Opravdu ho miluju a nechci ho mím chováním ztratit.Poradte mi prosím.Děkuji

Odpověď: (27. 6. 2009, 12.59)

Milá Verčo,
bylo by docela fajn, kdybyste si chodila k nějakému psychoterapeutovi rovnat myšlenky o sobě, vztahu, lásce. Někdy tam můžete zajít společně. A Verčo, dělejte si radosti, žijte tak, jak vás to baví, věnujte se svým zájmům, nemějte jeho jako hlavní náplň...
Přeji hezké letní dny

lucka píše: (24. 6. 2009, 19.07)

Dobrý den. Mam takovou krizi. Bojím se nějakých bakteriích. Měla jsem delší čas problémy se spotkem jako mykoza a pak mi stoho asi nějak hráblo.nejdřív jsem simyla jenom ruce a těď si namlouvám i věci. Bojím se třeba když jdu ven a otřu se o popelnici tak mam hrůzu stoho že tam jsou ty bakterie a nemusím se ani otřít a prostě si to nemluvim. Když jdu ven tak se už koukám kde jsou a měřím si to jak jsou daleko. a nebo dneska jsem se utřela o bezdáka nalinko rukávem a jsem s toho celej den špatná. nejrači bych se vydrhla celá a i věci vyprala a když jsem prala ten den věci tak mam hrůzu že se tam něco dostalo protože jsem šahala na věci když jsem si sundavala tu mikinu. Jsem s toho celá špatná neustále si myju ruce a už se mi dělá i egzem manželství se mi taky už hroutí nebo už lezu tím manželovi na nervy. Známí mě posílají k psychologovi ale já o tom neumím mluvit líp se mi povída když to můžu napsat.Prosím pomocte mi. Už jsem byla u psyckoložky a dala mi prášky a le jak se mam toho zbavit abych to nedělala?Děkuji

Odpověď: (27. 6. 2009, 12.55)

Milá Lucko,
patrně se jedná o obsedantně kompulzivní poruchu. Pohledejte na internetu. Podívejte se na související materiály na http://cz.lundbeck.com/cz/publ…
Jste-li z okolí, objednejte.
Přeji vše dobré a držím palce.

Tess píše: (24. 6. 2009, 16.39)

Dobrý den, mám problém se sestřenicí. Je jí 21. Vůbec nechodí mezi lidi, celý den je zamčena ve svém pokoji a nikoho tam nepustí (ani svou matku), chová se k ni velice ošklivě, je pro ni zlá a prolhaná, přitom pro ni udělá všechno co si přeje a se svým otcem se jen ignorují a navíc nemá vůbež žádné kamarády.
  Další věc je, že se všeho štítí, bojí se vyhodit kelímek od jogurtu do odpadkového koše a chodí se dvacetkrát za den sprchovat, několikrát za den vysává svůj pokoj...Myslím, že to až přehání...Chtěla bych se zeptat, jestli ji může někdo nějak pomoct a udělat z ní zase "normálního" člověka?

Děkuji za odpověď...Tess

Odpověď: (27. 6. 2009, 12.49)

Milá Tess,
popisované chování působí jako symptomy duševní poruchy. Je možné, že k významnému zlepšení nedojde. Je možné, aby rodiče osobně konzultovali situaci s psychiatrem.
Tess, ty tu situaci můžeš pouze sledovat a v případě ochoty sestřenice, můžeš ji říci, jak situaci vidíš....

Elizabeth píše: (23. 6. 2009, 22.29)

Dobrý den, prestehovala jsem se za manzelem pred 7lety, za tu dobu tu mam jen par znamych, zadnevelke kamarady, nyní máme 2,5lete dite, uz pres rok vim ze se manzel kontaktuje sruznymi zenami, i pod jinymi jmeny, a jelikoz pracuje
s lidmi cely den navazuje vztahy i v praci, nevim na 100% jestli je mi neverny, ale vim ze se k nim bohuzel chova lepe nez ke mě,on porad rika ze seč nic nedeje, vse zapira, bohuzel i to co vim ze se stalo, můj nazorje ze je se mnou jen kvuli diteti, nejak jsem to tu zacala nenavidet a kdybych se nebala nechat syna samotneho uz tu nejsem, kdyz jsem chtela odejit(pred 14dni) bylo mi receno at jdu ale syna uz nikdy neuvidim, vylozene utect nemuzu nemam kam a s prijmem-materska to ani neni mozne. Co s tím? K tomu mi pribyli predstavy, jsou to jen takovy zablesky, kdy vidim ze se synovi neco stane, asi se bojim ze si ublizi, protoze je aktivnejsi. Cely muj zivot neni hezky... Dekuji za jakoukoliv odpoved.

Odpověď: (27. 6. 2009, 12.46)

Milá Elizabeth,
bylo by docela fajn, kdybyste společně navštívili psychoterapeuta (patrně víckrát než jednou) Poproste v té věci manžela o spolupráci.
V další fázi by bylo třeba promyslet existenční otázky a možná řešení rozvodu. Existují.
Přeji vše dobré.

pusinka píše: (23. 6. 2009, 17.03)

mam problem s moji mamou.porad proti me neco ma a rejpe coz uz si toho vimlul i muj pritel ktery se ke me bude stehovat.bydlim v rodinnym baracku kde v dolnim pate jsou rodice a ve 2 patre ja a bracha!v tom 2 patre je muj pokoj,brachy pokoj-vetsi-,kuchyn,koupelna a zachod!Brachovi se narodilo dite a stou jeho a stim harantem jsem pujdou bydlet(do mistnosti vedle me)!dneska jsme si chteli s pritelke tady nahore v ty kuchyniuvarit brambory k obedu ale mama mi nechal po pritelovi vzkazat at je du uvarit dolu abych tady neudelala bordel!!!jako ja tady bydlim prece taky a kort v tom 2 patre a ja tu nsmi nic delat...jako kdyby ta koupelna a ta kuchyn byla brachy!i koupat se musim chodit dolu!!!!!!rodice nikdy nepochopi ze mi proste vadi ze sem dou a tisickrat za noc a denne budu poslouchat ten rev toho haranta a to jest kdyz jsem rekla mame ze se pritel bude ke me steovat tak na me vyjela a jeste se nebavi!pry jak si to predstavuju tohle to!a jaktoze bracha vzdycky mohl vsechno?brachovi je 24 a me ted bude 21!!!kdyz se mama dozvedela ze bude babicka tak byla rada ale kdybych otehotnela ja tak je schopna me vyhodit!odtud bych sla ale jeste nemuzu,pritel jde na vejsku a ja teprve ted odmaturovala-jedina maturantka z rodiny-porad jsem ja ta spatna a blba a uz toho mam dost...jednaj semnou jak nevim s cim nebo skym!nevim co se to tu deje ale uztoho mam plny zuby...jeste ta brachy frajerka je na to dite uplne debilni..kdyz usne tak vsichni snad musi choit po spickach ani nemluvit!to prece nejde tohle to!a to jeste mi rekla mama at volnim jednu svoji skrin aby si meli kam dat veci!nechci se porad podrizovat!kdyz bratr si sem nastehoval tu frajeu tak se ani nemusel pta,nic proste a byla radost.ja nesmim tady skoro nic!on mue proste vsechno a ja nic!!!!porad mi prosim co delat,jak se chovat

Odpověď: (27. 6. 2009, 12.41)

Milá Pusinko,
je to dům rodičů? Jste plnoletá...?
Hodně štěstí

Pavlínka4 píše: (23. 6. 2009, 16.03)

Dobrý den,

  v poslední době mívám "šílené stavy úzkosti" - strach z odpadnutí, bušení srdce, točení hlavy, silné pocení, nucení na wc, strach, že se mi něco stane. A to všechno jen, když jsem někde sama, většinou doma. Jsem už totiž čtvrtý měsíc doma bez práce a také jsem letos v lednu potratila. Tak nevím z čeho tyto stavy mívám, ale mám z nich velký strach. Prosím vás o radu. Zatím jsem se s tím nikomu nesvěřila, ani manželovi. Děkuji za odpověď

Odpověď: (27. 6. 2009, 12.38)

Milá Pavlínko,
doporučuji buď intenzivní spolupráci s psychoterapeutem nejlépe psycholéčitelem nebo návštěvu psychiatra a předepsání medikace - možné je samozřejmě kombinovat oboje.
Doporučuji neotálet a udělat to pro sebe.

Kačka píše: (23. 6. 2009, 15.17)

Kouření = rozvod??
...už nevím,komu se se svým problémem svěřit a tak to zkouším tady. Již 7 let žiji se svým již manželem a máme krásného, malého chlapečka. Byla jsem hrozně šťastná, že jsem si našla takového muže, jakým je ten můj - hodný, milý a milující, pracovitý, vtipný a hlavně nekuřák. Poslední rok se začal více stýkat se svými kamarády - kuřáky, než dříve a podlehl tomuto nechutnému zlozvyku také. Sice nekouří doma a jak tvrdí, není na tom závislý, ale mě osobně to strašně vadí. Nejprve jsem tomu nepřikládala takovou důležitost, ale poslední dobou se kvůli tomu jen hádáme. Manžel se o tomto tématu odmítá bavit a ve mě se už vypěstoval vůči kouření takový blok, že když vím, že manžel kouří, nejde mi se s ním ani milovat. Nevím, co s tím.... Když jsem o tom manželovi řekla, aby se snažil třeba s tím něco udělat, nebo si o tom promluvit, ještě se urazil, prohodil něco jako, jestli náš vztah má vůbec budoucnost a zmizel bůhví kam. Opravdu nevím, zda je problém tedy jen ve mě a tak se obracím na vás s prosbou o radu. Nevím, jak dál....
Děkuji K.

Odpověď: (27. 6. 2009, 12.36)

Milá Kačko,
je prima, že stále víte, co je na vašem manželovi dobré. Je pravda, že jste si ho brala jako nekuřáka. Tuto skutečnost změnil. Vy mu můžete říci, že sice chápete, že jeho chování nemůžete ovlivnit, ale že se vám to nelíbí, a že tím se něco mění i na vašem vztahu k němu a že nevíte, co to udělá dál. Dále ho informujte o tom, že pozitivní je, že nekouří doma kdyby i toto své jednání změnil, pak by to pro vás skutečně byl důvod k přehodnocení možnosti vašeho soužití v jednom společném prostoru.
Vám doporučuji, abyste svou pozornost nezaměřovala na kouření, ale na jiné, běžné hezké věci ve vašem vztahu. Opakovaný a rozsáhlý rozhovor nemá význam. Pouze ho informujte o svém stanovisku.
Rozvod kvůli kouření nedoporučuji.

Monika píše: (22. 6. 2009, 22.49)

Dobrý den,
ráda bych Vás požádala o radu. Jsem jedináček (22let) a celý život jsem vyrůstala pouze s matkou, té je nyní 60 let. Matka poslední půl rok reaguje velice popuzeně na každou maličkost, křičí, řve, sotva přijde domů z práce tak je oheň na střeše, stejné je to ale i o víkendu. Pomalu se s přítelem začínáme bát o její psychické zdraví, protože už nám to nepřijde normální a komunikaci s ní se raději vyhýbáme. Je toto její chování jakýmsi volání o pomoc? Nebo se mě chce matka konečně zbavit a dává to takto najevo? Již se nemůžu dočkat vlastního bydlení. Na druhou stranu mě tato situace velice mrzí, protože z rodiny mám pouze matku a ona se tímto způsobem chová. Obávám se, že už to lepší nebude.

Prosím, poraďte.

Odpověď: (27. 6. 2009, 12.21)

Milá Moniko,
její neefektivní chování opravdu může bý způsobeno tím, že se cítí neštastná. To je však její zodpovědnost. Že budete bydlet samostatně je přirozené a třeba to napomůže i narovnání vztahu.

Tomáš píše: (20. 6. 2009, 15.17)

Dobrý deň, obraciam sa na vás s prosbou v oblasti partnerských vzťahoch...
S priatelkou (obaja 19) sme sa spoznali pred priblizne rokom, dokopy sme sa dali prd 4 mesiacmi a vsetko klapalo perfektne (niekolkohodinove rozhovory ci uz osobne alebo cez net, rovnake zivotne potoje,vztah k sportu atd...)... Vsetko bolo uplne super a nevedel som sa dockat na letne prazdniny a spolocne straveny cas, avsak dva tyzdne pred ich zaciatkom som zacal badat odmietavejsi pristup priatelky (odisla bez upozornenia od icq na hodinu aj ked sme si spolu pisali a nic si z toho nerobila, neodpisovala na kazdu sms, v jej sms uz nebolo tak citit lasku ako predtym, vyhybala sa schodzkam) a hned na ich zaciatku ma cakala nevyslovitelna rana v podobe mailu v ktorom mi napisala, ze sa neciti na vztah, s niekym sa viazat ale ze mam ma strasne rada a chce so mnou stravit leto, ale ako kamosi...  Chcel som sa s nou o tom porozpravat ale vyhybala sa mi, nebrala telefon, odcestovala a doteraz sa mi neozvala (tyzden)... Je to jej prvy vztah a mam trosku tak pocit, ze ma strach takto sa viazat, vycitil som to aj z oho, ked mi vavela, ze nebudeme moct byt cele leto spolu, pretoze pojde na rozne miesta s tak...Akokeby sa bala, ze tym, ze bude so mnou o to vsetko pride... Ale je to len moj dojem, neviem v com to naozaj je, pretoze sme sa o tom dodnes nerozpravali...
Som z toho uplne zniceny, nedokazem nic robit a neviem, co mozem pre nas vztah urobit, aby sa vsetko vratilo do starych kolaji.. Je mi s nou fajn, a pristal by som aj na priatelstvo, ale to co predchdzalo vztahu, pretoze takto po rozchode by to uz nikdy kamaratstvo byt nemohlo, vzdy ba som sa na nu musel divat zalubenymi ocami a ona by sa mi urcite zas chcela vyhybat, citila by sa trapne....  Rad by som teda obnovil vztah, ale bojim sa, ze proste uz nebude chciet (bojim sa aj toho, ze ked to uz povedala rodine a okoliu, ze sa bude bat vratit to spat, ze sa bude hanbit priznat so omyl a vratit to spat, pretoze nebude chciet, aby ju nahodou niekto nesudil)...
Prosim vas co mozem pre to urobit? Ako sa da bojovat proti problemom v prvom vztahu, kedy ten druhy partner mozno robi rozhodnutia, ktore nevyplyvaju z nedostatku lasky, ale prave z toho, ze je to pre nich nieco nove, mozno stresujucejsie nez pred vztahom??? (som si isty, ze to nieje preto, zeby si nasla ineho alebo zeby som jej nejako vazne ublizil) nechcem ju stratit...

Odpověď: (27. 6. 2009, 12.18)

Milý Tomáši,
je hezké, že jsi pocítil lásku, zamilovanost. To, co tě teď bolí je touha, která chce, aby jsi byl milován od té, kterou miluješ. Z nějakého důvodu se to neděje. Pro váš vztah můžeš udělat to, že si uvědomíš, že láska je svobodná a přeje tomu druhému, aby se měl dobře s tebou či bez tebe. Sám cítíš, že tlačit nemá význam... Popřej ji i sobě svobodu...
Držím palce ve věcech lásky :)

Inusha píše: (19. 6. 2009, 8.19)

Dobry den, mam problem s mojim priatelom(snubencom) i so mnou samotnou ...Mam tento rok 23 a ideme sa s priatelom brat , strasne moc ho lubim a uz som pre neho spravila vela ustupkov- mam dost komplikovanu povahu a velmi lahko vyletim, zvlast ked mam tazky den. Potom poviem veci, ktore ma mrzia ,ale ja sa proste v danej chvili neviem vobec ovladat. Proste mi prepne a ja kricim , nadavam a potom sa rozplacem. A to je asi najhorsie ,lebo ked sa zacnem s priatelom hadat a placem tak proste mam pocit,ze ta hadka nikdy neskonci a mne je len horsie a horsie (velakrat sa stalo,ze proste som plakala aj 2 hodiny v kuse) a podla mna to asi neni v poriadku.Ked sa priatel prestane hadat a ja este placem,tak pravdepodobne sama sebe este zhorsujem situaciu (lebo vsetko to zle co som pocula sa mi ozyva stale v hlave a muci ma to stale dookola, vela krat sa stalo,ze som nespala takmer celu noc) Navyse kazda hadka konci tym, ze po tom co sa ospravedlnujem sa priatel len viac a viac certi a zacne mi hadzat do oci vsetko to co som kedy spravila a ja uz nevladzem ... niekolko krat ma uz vo vyhrotenych situaciach aj napadlo si nieco urobit (napr. porezat sa, ale nikdy som to nespravila) len aby ta dusevna bolest co citim ma prestala mucit. Mam kamaratov a myslim si ,ze som aj oblubena ,ale ludia, ktori su mi najblizsi obcasne trpia mojimi vybuchmi zlosti a mna to potom strasbe mrzi,lenze kamarati mi nedokazu odpustat donekonecna a ja som zo seba cela nestastna. Prosim poradte mi co mam robit, ja to uz nezvladam. Mam za sebou dalsiu noc bez spanku,lebo vcera som nakricala uz druhy krat na moju najlepsiu kamaratku a jej priatela,lebo mi najskor slubila, ze pojdu s nami na dovolenku ,na ktoru som sa moc tesila a potom mi povedali ,ze nemozu a ja som to brala ako zradu.. naozaj som v koncoch , prosim poradte.

Odpověď: (20. 6. 2009, 10.15)

Milá Inu,
je prima, že jste si vědoma toho, co na vašem jednání může být pro okolí zatěžující a že byste to snad chtěla změnit. Doporučuji naučit se pracovat meditativně a postupně své vzteky rozpouštět. Můžete se přihlásit na skupinovu arteterapii, mohlo by vás to i bavit. Když cítíte, že doposud vyzkoušenými cestami to nešlo, chtělo by to vyzkoušet a nalézat jiné cesty - to zní rozumně, že?
Dále by bylo vhodné pracovat na tom, abyste nebyla tak závislá na náladách partnera? nesouvisí ta vnitřní bolest s tím? Doporučuji knihu Láska duše.
Přeji vše :)