Petra píše: (27. 6. 2009, 15.12)

Dobrý den,
mám problém,který mi pěkně znepříjemňuje život. Jde o to, že se mezi lidmi nedokážu uvolnit, nemyslím tím třeba, že bych nedokázala jednat s cizími lidmi, něco si někde domluvit nebo třeba jenom zaraženě seděla a bála se něco říct. To ne, něčím takovým jsem si prošla a díky bohu to dokázala sama vyřešit, všechno se vylepšilo, až se mi to zdálo neskutečné. ALE někdy se ten pocit jakoby vrátí a i když vím, že mě ti lidé s kterými někde jsem mají rádi, a proto mě taky pozvali, tak přesto najednou jakoby ztuhnu, něco mě začne brzdit a já začnu být nervózní a najednou nedokážu být spontánní, nedokážu se pořádně rozesmát, nedokážu někoho pošťouchnout vtipem, nedej bože abych si ulevila nějakou peprnou poznámkou ...začnu se něčeho bát, nevím, proč se mi to děje. Uvědomuju si, že bych někdy dokázala být třeba vtipnější, ráznější než ostatní,ale musela bych být sama sebou. V tu chvíli to ale nedokážu. Přitom ale vím, že se nemám absolutně za co stydět. Rozhodně nejsem hloupá, šeredná,.. Nevím, třeba je to něčím, co jsem udělala v minulosti, třeba jsem si nějak ublížila, možná by mě i pár takových věcí napadlo, ale nevím, co bych s tím měla dělat. Asi bych potřebovala něčí pomoc, někoho, kdo by se na můj problém podíval z jiného pohledu a nějak se k tomu vyjádřil. Přemýšlela jsem, že bych zašla k psychologovi, ale mám z toho trochu strach. Myslíte, že je to dobrý nápad? Nemohla byste mi doporučit někoho z okolí Nového Města nad Metují? Byla bych radši, kdyby to byla psycholožka.
Děkuju :)

Odpověď: (1. 7. 2009, 20.36)

Milá Petro,
poznání a uvolňování bloku, strachu, napětí, které souvisí s uvedenou situací by bylo dobré v rámci psychoterapie včt. využití léčebné meditace. V okolí Nového Města nikoho neznám. Ale najdete-li si několik specialistů, a pošlete-li mi na ně odkazy, můžeme odtušit, který pro vás bude vhodný.
Přeji nalezení cesty...

Viki píše: (26. 6. 2009, 19.18)

Dobrý den.. potřebovala bych pomoct. Je mi 14 let a s našima se stěhujeme. Tady kde bydlíme mám přátele na kterých mi mco záleží. Mám ted moc dlouhé období kdy jsem vysloveně zoufalá, v jednom kuse brečím. Nevím co se semnou děje... Nějaký rady jak se mi uleví.. ?

Odpověď: (27. 6. 2009, 13.09)

Milá Viki,
prožívaš smutek z loučení, z opouštění důvěrně známého, bezpečného... kus smutnění je i na místě, ale posupně by bylo fajn to pustit... vše, co jsi s nimi zažila i láska mezi vámi navždy zůstane v tvém srdci - a to je důležité - je fajn, že se to vůbec stalo :) Věř, že vše, co přichází je dobré, že se ti otvírají nové příležitosti.

verča píše: (26. 6. 2009, 12.34)

Dobrý den.Problém který mám už mě tíží delší dobu a trpím tím já i můj přítel.Je mi 20 a zažila jsem už pár zklamání.Žárlím a jsem upnutá na svého přítele.Na jednu stranu mi nevadí,že někam jde ale na druhou mě hned napadají myšlenky, kvůli nimž se trápíme a hádáme.Chci být se svým přítelem co nejvíc.On má hodně práce a své koníčky.Tomu rozumím.Mě pak tvrdí že zamnou nemůže třeba přijet, že nemá čas.Chvíli na to se ale dozvím,že jde někam se svýma kamarádama.Vadí mi když se baví s jinýma holkama.Potřebuju aby mi dával často najevo, že mě má rád, že mu na mě záleží..Myslím tím slovně, žádné dárky, nic.Snažím se mu věnovat co nejvíc.Jde nějak má žárlivost zkrotit?Má mě opravdu rád,i když mi to neříká tak často jak bych potřebovala?Mám pocity méněcenosti?Opravdu ho miluju a nechci ho mím chováním ztratit.Poradte mi prosím.Děkuji

Odpověď: (27. 6. 2009, 12.59)

Milá Verčo,
bylo by docela fajn, kdybyste si chodila k nějakému psychoterapeutovi rovnat myšlenky o sobě, vztahu, lásce. Někdy tam můžete zajít společně. A Verčo, dělejte si radosti, žijte tak, jak vás to baví, věnujte se svým zájmům, nemějte jeho jako hlavní náplň...
Přeji hezké letní dny

lucka píše: (24. 6. 2009, 19.07)

Dobrý den. Mam takovou krizi. Bojím se nějakých bakteriích. Měla jsem delší čas problémy se spotkem jako mykoza a pak mi stoho asi nějak hráblo.nejdřív jsem simyla jenom ruce a těď si namlouvám i věci. Bojím se třeba když jdu ven a otřu se o popelnici tak mam hrůzu stoho že tam jsou ty bakterie a nemusím se ani otřít a prostě si to nemluvim. Když jdu ven tak se už koukám kde jsou a měřím si to jak jsou daleko. a nebo dneska jsem se utřela o bezdáka nalinko rukávem a jsem s toho celej den špatná. nejrači bych se vydrhla celá a i věci vyprala a když jsem prala ten den věci tak mam hrůzu že se tam něco dostalo protože jsem šahala na věci když jsem si sundavala tu mikinu. Jsem s toho celá špatná neustále si myju ruce a už se mi dělá i egzem manželství se mi taky už hroutí nebo už lezu tím manželovi na nervy. Známí mě posílají k psychologovi ale já o tom neumím mluvit líp se mi povída když to můžu napsat.Prosím pomocte mi. Už jsem byla u psyckoložky a dala mi prášky a le jak se mam toho zbavit abych to nedělala?Děkuji

Odpověď: (27. 6. 2009, 12.55)

Milá Lucko,
patrně se jedná o obsedantně kompulzivní poruchu. Pohledejte na internetu. Podívejte se na související materiály na http://cz.lundbeck.com/cz/publ…
Jste-li z okolí, objednejte.
Přeji vše dobré a držím palce.

Tess píše: (24. 6. 2009, 16.39)

Dobrý den, mám problém se sestřenicí. Je jí 21. Vůbec nechodí mezi lidi, celý den je zamčena ve svém pokoji a nikoho tam nepustí (ani svou matku), chová se k ni velice ošklivě, je pro ni zlá a prolhaná, přitom pro ni udělá všechno co si přeje a se svým otcem se jen ignorují a navíc nemá vůbež žádné kamarády.
  Další věc je, že se všeho štítí, bojí se vyhodit kelímek od jogurtu do odpadkového koše a chodí se dvacetkrát za den sprchovat, několikrát za den vysává svůj pokoj...Myslím, že to až přehání...Chtěla bych se zeptat, jestli ji může někdo nějak pomoct a udělat z ní zase "normálního" člověka?

Děkuji za odpověď...Tess

Odpověď: (27. 6. 2009, 12.49)

Milá Tess,
popisované chování působí jako symptomy duševní poruchy. Je možné, že k významnému zlepšení nedojde. Je možné, aby rodiče osobně konzultovali situaci s psychiatrem.
Tess, ty tu situaci můžeš pouze sledovat a v případě ochoty sestřenice, můžeš ji říci, jak situaci vidíš....

Elizabeth píše: (23. 6. 2009, 22.29)

Dobrý den, prestehovala jsem se za manzelem pred 7lety, za tu dobu tu mam jen par znamych, zadnevelke kamarady, nyní máme 2,5lete dite, uz pres rok vim ze se manzel kontaktuje sruznymi zenami, i pod jinymi jmeny, a jelikoz pracuje
s lidmi cely den navazuje vztahy i v praci, nevim na 100% jestli je mi neverny, ale vim ze se k nim bohuzel chova lepe nez ke mě,on porad rika ze seč nic nedeje, vse zapira, bohuzel i to co vim ze se stalo, můj nazorje ze je se mnou jen kvuli diteti, nejak jsem to tu zacala nenavidet a kdybych se nebala nechat syna samotneho uz tu nejsem, kdyz jsem chtela odejit(pred 14dni) bylo mi receno at jdu ale syna uz nikdy neuvidim, vylozene utect nemuzu nemam kam a s prijmem-materska to ani neni mozne. Co s tím? K tomu mi pribyli predstavy, jsou to jen takovy zablesky, kdy vidim ze se synovi neco stane, asi se bojim ze si ublizi, protoze je aktivnejsi. Cely muj zivot neni hezky... Dekuji za jakoukoliv odpoved.

Odpověď: (27. 6. 2009, 12.46)

Milá Elizabeth,
bylo by docela fajn, kdybyste společně navštívili psychoterapeuta (patrně víckrát než jednou) Poproste v té věci manžela o spolupráci.
V další fázi by bylo třeba promyslet existenční otázky a možná řešení rozvodu. Existují.
Přeji vše dobré.

pusinka píše: (23. 6. 2009, 17.03)

mam problem s moji mamou.porad proti me neco ma a rejpe coz uz si toho vimlul i muj pritel ktery se ke me bude stehovat.bydlim v rodinnym baracku kde v dolnim pate jsou rodice a ve 2 patre ja a bracha!v tom 2 patre je muj pokoj,brachy pokoj-vetsi-,kuchyn,koupelna a zachod!Brachovi se narodilo dite a stou jeho a stim harantem jsem pujdou bydlet(do mistnosti vedle me)!dneska jsme si chteli s pritelke tady nahore v ty kuchyniuvarit brambory k obedu ale mama mi nechal po pritelovi vzkazat at je du uvarit dolu abych tady neudelala bordel!!!jako ja tady bydlim prece taky a kort v tom 2 patre a ja tu nsmi nic delat...jako kdyby ta koupelna a ta kuchyn byla brachy!i koupat se musim chodit dolu!!!!!!rodice nikdy nepochopi ze mi proste vadi ze sem dou a tisickrat za noc a denne budu poslouchat ten rev toho haranta a to jest kdyz jsem rekla mame ze se pritel bude ke me steovat tak na me vyjela a jeste se nebavi!pry jak si to predstavuju tohle to!a jaktoze bracha vzdycky mohl vsechno?brachovi je 24 a me ted bude 21!!!kdyz se mama dozvedela ze bude babicka tak byla rada ale kdybych otehotnela ja tak je schopna me vyhodit!odtud bych sla ale jeste nemuzu,pritel jde na vejsku a ja teprve ted odmaturovala-jedina maturantka z rodiny-porad jsem ja ta spatna a blba a uz toho mam dost...jednaj semnou jak nevim s cim nebo skym!nevim co se to tu deje ale uztoho mam plny zuby...jeste ta brachy frajerka je na to dite uplne debilni..kdyz usne tak vsichni snad musi choit po spickach ani nemluvit!to prece nejde tohle to!a to jeste mi rekla mama at volnim jednu svoji skrin aby si meli kam dat veci!nechci se porad podrizovat!kdyz bratr si sem nastehoval tu frajeu tak se ani nemusel pta,nic proste a byla radost.ja nesmim tady skoro nic!on mue proste vsechno a ja nic!!!!porad mi prosim co delat,jak se chovat

Odpověď: (27. 6. 2009, 12.41)

Milá Pusinko,
je to dům rodičů? Jste plnoletá...?
Hodně štěstí

Pavlínka4 píše: (23. 6. 2009, 16.03)

Dobrý den,

  v poslední době mívám "šílené stavy úzkosti" - strach z odpadnutí, bušení srdce, točení hlavy, silné pocení, nucení na wc, strach, že se mi něco stane. A to všechno jen, když jsem někde sama, většinou doma. Jsem už totiž čtvrtý měsíc doma bez práce a také jsem letos v lednu potratila. Tak nevím z čeho tyto stavy mívám, ale mám z nich velký strach. Prosím vás o radu. Zatím jsem se s tím nikomu nesvěřila, ani manželovi. Děkuji za odpověď

Odpověď: (27. 6. 2009, 12.38)

Milá Pavlínko,
doporučuji buď intenzivní spolupráci s psychoterapeutem nejlépe psycholéčitelem nebo návštěvu psychiatra a předepsání medikace - možné je samozřejmě kombinovat oboje.
Doporučuji neotálet a udělat to pro sebe.

Kačka píše: (23. 6. 2009, 15.17)

Kouření = rozvod??
...už nevím,komu se se svým problémem svěřit a tak to zkouším tady. Již 7 let žiji se svým již manželem a máme krásného, malého chlapečka. Byla jsem hrozně šťastná, že jsem si našla takového muže, jakým je ten můj - hodný, milý a milující, pracovitý, vtipný a hlavně nekuřák. Poslední rok se začal více stýkat se svými kamarády - kuřáky, než dříve a podlehl tomuto nechutnému zlozvyku také. Sice nekouří doma a jak tvrdí, není na tom závislý, ale mě osobně to strašně vadí. Nejprve jsem tomu nepřikládala takovou důležitost, ale poslední dobou se kvůli tomu jen hádáme. Manžel se o tomto tématu odmítá bavit a ve mě se už vypěstoval vůči kouření takový blok, že když vím, že manžel kouří, nejde mi se s ním ani milovat. Nevím, co s tím.... Když jsem o tom manželovi řekla, aby se snažil třeba s tím něco udělat, nebo si o tom promluvit, ještě se urazil, prohodil něco jako, jestli náš vztah má vůbec budoucnost a zmizel bůhví kam. Opravdu nevím, zda je problém tedy jen ve mě a tak se obracím na vás s prosbou o radu. Nevím, jak dál....
Děkuji K.

Odpověď: (27. 6. 2009, 12.36)

Milá Kačko,
je prima, že stále víte, co je na vašem manželovi dobré. Je pravda, že jste si ho brala jako nekuřáka. Tuto skutečnost změnil. Vy mu můžete říci, že sice chápete, že jeho chování nemůžete ovlivnit, ale že se vám to nelíbí, a že tím se něco mění i na vašem vztahu k němu a že nevíte, co to udělá dál. Dále ho informujte o tom, že pozitivní je, že nekouří doma kdyby i toto své jednání změnil, pak by to pro vás skutečně byl důvod k přehodnocení možnosti vašeho soužití v jednom společném prostoru.
Vám doporučuji, abyste svou pozornost nezaměřovala na kouření, ale na jiné, běžné hezké věci ve vašem vztahu. Opakovaný a rozsáhlý rozhovor nemá význam. Pouze ho informujte o svém stanovisku.
Rozvod kvůli kouření nedoporučuji.

Monika píše: (22. 6. 2009, 22.49)

Dobrý den,
ráda bych Vás požádala o radu. Jsem jedináček (22let) a celý život jsem vyrůstala pouze s matkou, té je nyní 60 let. Matka poslední půl rok reaguje velice popuzeně na každou maličkost, křičí, řve, sotva přijde domů z práce tak je oheň na střeše, stejné je to ale i o víkendu. Pomalu se s přítelem začínáme bát o její psychické zdraví, protože už nám to nepřijde normální a komunikaci s ní se raději vyhýbáme. Je toto její chování jakýmsi volání o pomoc? Nebo se mě chce matka konečně zbavit a dává to takto najevo? Již se nemůžu dočkat vlastního bydlení. Na druhou stranu mě tato situace velice mrzí, protože z rodiny mám pouze matku a ona se tímto způsobem chová. Obávám se, že už to lepší nebude.

Prosím, poraďte.

Odpověď: (27. 6. 2009, 12.21)

Milá Moniko,
její neefektivní chování opravdu může bý způsobeno tím, že se cítí neštastná. To je však její zodpovědnost. Že budete bydlet samostatně je přirozené a třeba to napomůže i narovnání vztahu.

Tomáš píše: (20. 6. 2009, 15.17)

Dobrý deň, obraciam sa na vás s prosbou v oblasti partnerských vzťahoch...
S priatelkou (obaja 19) sme sa spoznali pred priblizne rokom, dokopy sme sa dali prd 4 mesiacmi a vsetko klapalo perfektne (niekolkohodinove rozhovory ci uz osobne alebo cez net, rovnake zivotne potoje,vztah k sportu atd...)... Vsetko bolo uplne super a nevedel som sa dockat na letne prazdniny a spolocne straveny cas, avsak dva tyzdne pred ich zaciatkom som zacal badat odmietavejsi pristup priatelky (odisla bez upozornenia od icq na hodinu aj ked sme si spolu pisali a nic si z toho nerobila, neodpisovala na kazdu sms, v jej sms uz nebolo tak citit lasku ako predtym, vyhybala sa schodzkam) a hned na ich zaciatku ma cakala nevyslovitelna rana v podobe mailu v ktorom mi napisala, ze sa neciti na vztah, s niekym sa viazat ale ze mam ma strasne rada a chce so mnou stravit leto, ale ako kamosi...  Chcel som sa s nou o tom porozpravat ale vyhybala sa mi, nebrala telefon, odcestovala a doteraz sa mi neozvala (tyzden)... Je to jej prvy vztah a mam trosku tak pocit, ze ma strach takto sa viazat, vycitil som to aj z oho, ked mi vavela, ze nebudeme moct byt cele leto spolu, pretoze pojde na rozne miesta s tak...Akokeby sa bala, ze tym, ze bude so mnou o to vsetko pride... Ale je to len moj dojem, neviem v com to naozaj je, pretoze sme sa o tom dodnes nerozpravali...
Som z toho uplne zniceny, nedokazem nic robit a neviem, co mozem pre nas vztah urobit, aby sa vsetko vratilo do starych kolaji.. Je mi s nou fajn, a pristal by som aj na priatelstvo, ale to co predchdzalo vztahu, pretoze takto po rozchode by to uz nikdy kamaratstvo byt nemohlo, vzdy ba som sa na nu musel divat zalubenymi ocami a ona by sa mi urcite zas chcela vyhybat, citila by sa trapne....  Rad by som teda obnovil vztah, ale bojim sa, ze proste uz nebude chciet (bojim sa aj toho, ze ked to uz povedala rodine a okoliu, ze sa bude bat vratit to spat, ze sa bude hanbit priznat so omyl a vratit to spat, pretoze nebude chciet, aby ju nahodou niekto nesudil)...
Prosim vas co mozem pre to urobit? Ako sa da bojovat proti problemom v prvom vztahu, kedy ten druhy partner mozno robi rozhodnutia, ktore nevyplyvaju z nedostatku lasky, ale prave z toho, ze je to pre nich nieco nove, mozno stresujucejsie nez pred vztahom??? (som si isty, ze to nieje preto, zeby si nasla ineho alebo zeby som jej nejako vazne ublizil) nechcem ju stratit...

Odpověď: (27. 6. 2009, 12.18)

Milý Tomáši,
je hezké, že jsi pocítil lásku, zamilovanost. To, co tě teď bolí je touha, která chce, aby jsi byl milován od té, kterou miluješ. Z nějakého důvodu se to neděje. Pro váš vztah můžeš udělat to, že si uvědomíš, že láska je svobodná a přeje tomu druhému, aby se měl dobře s tebou či bez tebe. Sám cítíš, že tlačit nemá význam... Popřej ji i sobě svobodu...
Držím palce ve věcech lásky :)

Inusha píše: (19. 6. 2009, 8.19)

Dobry den, mam problem s mojim priatelom(snubencom) i so mnou samotnou ...Mam tento rok 23 a ideme sa s priatelom brat , strasne moc ho lubim a uz som pre neho spravila vela ustupkov- mam dost komplikovanu povahu a velmi lahko vyletim, zvlast ked mam tazky den. Potom poviem veci, ktore ma mrzia ,ale ja sa proste v danej chvili neviem vobec ovladat. Proste mi prepne a ja kricim , nadavam a potom sa rozplacem. A to je asi najhorsie ,lebo ked sa zacnem s priatelom hadat a placem tak proste mam pocit,ze ta hadka nikdy neskonci a mne je len horsie a horsie (velakrat sa stalo,ze proste som plakala aj 2 hodiny v kuse) a podla mna to asi neni v poriadku.Ked sa priatel prestane hadat a ja este placem,tak pravdepodobne sama sebe este zhorsujem situaciu (lebo vsetko to zle co som pocula sa mi ozyva stale v hlave a muci ma to stale dookola, vela krat sa stalo,ze som nespala takmer celu noc) Navyse kazda hadka konci tym, ze po tom co sa ospravedlnujem sa priatel len viac a viac certi a zacne mi hadzat do oci vsetko to co som kedy spravila a ja uz nevladzem ... niekolko krat ma uz vo vyhrotenych situaciach aj napadlo si nieco urobit (napr. porezat sa, ale nikdy som to nespravila) len aby ta dusevna bolest co citim ma prestala mucit. Mam kamaratov a myslim si ,ze som aj oblubena ,ale ludia, ktori su mi najblizsi obcasne trpia mojimi vybuchmi zlosti a mna to potom strasbe mrzi,lenze kamarati mi nedokazu odpustat donekonecna a ja som zo seba cela nestastna. Prosim poradte mi co mam robit, ja to uz nezvladam. Mam za sebou dalsiu noc bez spanku,lebo vcera som nakricala uz druhy krat na moju najlepsiu kamaratku a jej priatela,lebo mi najskor slubila, ze pojdu s nami na dovolenku ,na ktoru som sa moc tesila a potom mi povedali ,ze nemozu a ja som to brala ako zradu.. naozaj som v koncoch , prosim poradte.

Odpověď: (20. 6. 2009, 10.15)

Milá Inu,
je prima, že jste si vědoma toho, co na vašem jednání může být pro okolí zatěžující a že byste to snad chtěla změnit. Doporučuji naučit se pracovat meditativně a postupně své vzteky rozpouštět. Můžete se přihlásit na skupinovu arteterapii, mohlo by vás to i bavit. Když cítíte, že doposud vyzkoušenými cestami to nešlo, chtělo by to vyzkoušet a nalézat jiné cesty - to zní rozumně, že?
Dále by bylo vhodné pracovat na tom, abyste nebyla tak závislá na náladách partnera? nesouvisí ta vnitřní bolest s tím? Doporučuji knihu Láska duše.
Přeji vše :)
 

Verca20 píše: (18. 6. 2009, 21.06)

Dobrý den, mám problém... v poslední době mám hlavně k večeru celkem velké deprese, mám pocit že život už nemá cenu, stále mám pocit, že život jde tak nějak do kelu. Před spaním často brečím a zaobírám se věcmi, které mi následující den připadají tak trochu histerické, večer už se nimi opět zabývám. Je to takový kolotoč, který má stále sílu se točit a vůbec nevím, kde takovou sílu bere. Problém je, že se s tím ani nemám nějak komu svěřit, nechci a nepotřebuji slyšet že to bude dobrý, když vím, že to jen tak samo od sebe dobré nebude, potřebovala bych někoho kdo mi opravdu rozumí a nemá mě za nějakou histerku, která z nudy už neví jak by na sebe upozornila. Dříve mi tuto dá se říci oporu dělal partner, který měl často různé melancholické nálady... dalo se s ním diskutovat o různých věcech, které nás trápí. Často mi pomáhal, vyslechl mě a poradil mi. Potom ale začal brát na předepsání od lékaře Fevarin, jeho stav se "bohužel" dost zlepšil, má téměř stále dobrou náladu, je plný energie, nic ho netrápí. Přeju mu to a jsem strašně ráda, že se mu jeho psychika zlepšila, ale mám pocit, že jsem ho dříve měla raději, byl to prostě on, i když občas se špatnými náladami... Měla jsem ho ráda takovýho jaký byl, on si zřejmě myslí, že mě jeho špatné nálady obtěžovaly, nyní mám pocit, že ho nyní obtěžují ty mé. Ani nevím co po vás chci... vím že mi asi nepomůžete, asi si budu muset nějak pomoci sama, ve své hlavě. Ale jsem ráda, že to mohu někam anonymě napsat a třeba se i dočkám nějaké odezvy. Byla bych ráda, přeji pěkný večer bez špatných myšlenek.

Odpověď: (20. 6. 2009, 10.02)

Děkuji za sympatický vzkazík, dává tušit, že jste poctivě přemýšlející a vyvíjející se bytost. Sama cítíte, že vás přepadájí nějaké nálady, energie, které si neobjednáváte, ale jsou silnější než vy, proto doporučiji věnovat pozornost hledání vnitřního zdroje těchto nálad. Vzhledem k tomu, že toto se na školách neučí, dovoluji si vám doporučit, abyste se objednala ke konzultaci.
(nebo proč si nedojdete také pro pilulky?;))
Přeji vše dobré

Pavel píše: (17. 6. 2009, 21.26)

Dobrý den, mám takový závažný problém a nevím kam se obrátit. Moje sestřička 32 let má nejspíše nějakou poruchu osobnosti. Líčila mi že nemůže spát někdy ani hodinu za noc a to trvá třeba  3-4 dny v týdnu z toho že se jí přehrávají pořád ty samé scénáře o smrti z bližních a to pořád dokola a se vším všudy od umření bližního až po přípravy na pohřeb a samotnej pohřeb a pokaždé s nějakým členem z rodiny a to pořád dokola a z toho nemůže spát. Snažila se před spánkem myslet na jiné věci, ale prý nějaká "svině" ji tyto myšlenky podstrčí a nejde s tím nic dělat. Tím pádem je psychicky vyřízená a nespí. Kolikrát je tak unavená, když to trvá delší dobu, ale neusne. Nevím kam se mám s ní obrátit nechce si nikam zajít a mě už došla trpěliost protože vidím jak je psych. na dně a kolikrát je už i před fyzickým i psychickým zhroucením. PROSÍM PORADTE!!!! Co můžu pro to udělat a kam se obrátit. Mám o ní strach aby neskončila někde na psychiatrii. Děkuji za rady pěkný den Pavel

Odpověď: (18. 6. 2009, 10.15)

Milý Pavle,
sestra je dospělá a rozhoduje o sobě, nechce-li ona hledat řešení, je třeba to respektovat a vzít na vědomí, že se rozhoduje v tomto stavu pokračovat, setrvávat a vyčerpat se...
Kdyby chtěla, může mne kontaktovat. Poloviční řešení a ne zcela perspektivní z dlouhodobého pohledu je, nechat si předepsat hypnotika (léky na spaní).

dj píše: (17. 6. 2009, 14.19)

Dobrý den ,
prosím Vás o pomoc a radu se svým přítelem. Poprvé se to stalo
před půl rokem a kousek, kdy mi začal lhát psal si se dvěma
holkami s práce forma emailu byla dost koketní na nanějakou dobu
přestal s tím že už to neudělá atd.... pak jsem se mu podívala do
telefonu a posílal jedné holce smskou pusu a děkoval jí za večer
, když jsem na něj nastoupila řekl mi že s ní byl na večeři aby
si prý uvědomil jestli  se mnou má být. Tak začalo opět slibování
hory doly i s horákama.............. Dopadlo to tak, že jsme si
dali pauzu na půl roku, odstěhoval se ode mne a bydlel u kamaráda.
Užíval si života chodil po plesech a barech......... Pak jsem se
spolu sešli a on mi říkal jak si vše uvědomil, že jsem pro něj ta
jediná. Nebude mi už nikdy lhát nechce zase ztratit moji důvěru
.Mám ho pořád ráda, jen jsem mu zase jako blbec naletěla.
Otěhotněla jsem s ním a včera jsem se dozvěděla, že si opět píše
zase s nějakou s holkou s Prahy, prý se nikdy neviděli jen si
píšou ta údajná má před svatbou a napsala mu : doboru noc lásko.
On si vymýšlel že to je kamarád, protože mu samozřejmě volala i
domů, nikdy to nevzal!! Přišla jsem na tu smsku protože jsem mu
opět nevěřila, vím že se nemá koukat jinému do telefonu, že je to
jeho soukromá věc ale mě to fakt nedalo a jen jsem se utvrdila v
tom co jsem si celou dobu myslela. Kdyby jsem s ním nebyla
těhotná tak jde jen už musím myslet na dítě. Včera jsem vedli
dlouho rozhovor a on s brekem mě prosil, že to dělá protože to je
pro něj něco zakázáného a že je na tom závislý a prosil mě aby
jsem s ním došla k psychologovi aby jsme to spolu vyřešili.
Nevím jestli to může být nějaká porucha. Jen já fakt už nemám
sílu s ním být . NEVĚŘÍM mu, ztratila jsem v něm veškerou důvěru.
Prosím Vás poraďtě mi co mám dělat a jak se mám zachovat. Nejvíc
mě mrzí že ani moje těhotenství ho nepřimělo aby to s ní to
dopisování ukončil.
děkuji Vám

Odpověď: (20. 6. 2009, 9.50)

Milá dj,
chápu vaše zklamání i nedůvěru. Je dobře, že víte, že nyní již nerozhodujete jen za sebe. Situace působí  trochu tak, jako kdybyste vy byla jeho královna a on jen malý kluk, který potřebuje skotačit a po vyskotačení ví, kam se vracet, kde je doma. Chápu, že jste měla o partnerovi jinou představu, ale když se na to podíváte se shovívavostí, ztratí jeho chování punc zakázaného ovoce a...?...
Je od něj dost hezké, že to nazval závislostí a chce s tím něco dělat. Pravidelná spolupráce s psychoterapeutem mu může napomoci v jeho dalším osobnostním vývoji.
Vám přeji dost sil, nadhledu a radosti.

Tassie píše: (17. 6. 2009, 10.06)

Dobry den, potrebovala bych poradit, jak se vyporadat s pritelovou ex. Zhruba pred rokem jsme se s pritelem poznali (on byl stale ve vztahu s nynenjsi ex-pritelkyni) a zacali jsme si 'romanek', ktery ale prerostl ve velikou lasku. Bohuzel jsme oba z jineho statu a tak jsme jsme se videli jen 1 za mesic, pozdeji potom casteji. Slibili jsme si, ze uvidime, jak se nas vztah vyvine a kdyz to bude fungovat, tak 1 az 1,5, ze svou pritelkyni opusti a ja se nastehuju k nemu. Ja jsem oproti nemu velmi mlada a on chtel mit jistotu, ze ma laska k nemu je stala (on 30, ja 20), a ja take si chtela byt jista, zda on za to stoji - zmenit skolu, bydliste, kulturu, jazyk.. kvuli vztahu, ktery muze byt jen takove poblouzneni . Nasledujici rok byl pro me hodne bolestivy, protoze jsem zila v 'trojuhelniku', kdy jeho pritelkyne samorejme nic nevedela. Zili spolu v jednom byte vice nez 5 let, ale ke konci se zacal vztah hroutit a on ji zacal zahybat...tak vlastne poznal me. Vsichni jeho pratele verili, ze by se jejich vztah rozpadl tak jako tak, i kdybych do toho nevstoupila ja. Musim priznat, ze dalsim z duvodu, proc jsme potrebovali 1 ci 1,5 roku, bylo kvuli financni situaci - pritel potreboval nashromazdit penize nez ji opusti, aby sme spolu nezacali potom od nuly, navic kvuli ekonomicke krizi mu neustale hrozilo (a hrozi), ze prijde o zamestnani. Jenze jeho pritelkyne udelala pred 3 mesici prekvapivy krok - rozesla se ona s nim. Me utrpeni melo skoncit, ale nestalo se tomu tak. Sice jsme se k sobe uz nastehovali (do jineho bytu), ale ja mam neustale problem s jeho ex. Boli me, kdyz vidim fotky, jak jsou spolu stastni, darky, ktere si dali z lasky, mista, kde spolu byli. Vidim ji proste jako stale svoji rivalku a nemuzu se ubranit zarlivosti, kdyz si s ni muj pritel telefonuje 2 hodiny, nebo kdyz neustale probira minuly vztah, spehovani a kdovico jeste s kamarady (kteri me maji hodne radi a vedi o vsem, o nasem trojuhelniku), telefonuje s kamoskami sve ex a ja porad musim vystupovat inkognito - podle jeho slov pripravuje pudu pro me 'legalni' predstaveni verejnosti, aby nikdo nepojal podezreni, ze by kdy mohl podvadet svou ex. Potrebuju pomoc. Pomoc, jak minulost hodit za hlavu a neznicit nas vztah, protoze se neustale hadame...a jenom kvuli me zarlivosti. Moc ho miluju a nechci ho ztratit kvuli me vybusnosti a jizlivosti, kdykoli se vzpomene je ex. Prosim poradte, jak muzu jeho ex akceptovat, kdyz vim, jak moc jsem trpela v minulosti, a kdyz tak moc zarlim, na krasne chvile, ktere spolu prozili i davno prede mnou....
dekuji za odpoved

Odpověď: (18. 6. 2009, 10.09)

Milá T.,
ona je jedna věc vaše žárlivost, ale je třeba si uvědomit, zda partner svým  chováním dává dostatečně najevo, že jste pro něj jedinečná a jediná. Z vašeho psaní si tím nejsem zcela jistá - figurujete v jeho životě oficiálně a skrývá vás pouze před expřítelkyní a jejími kamarádkami nebo i jinde např. před rodinou? To by bylo nedobré, vy jste kvůli němu radikálně změnila život, že?Kdyby jste figurovala jinde jako jeho jednička, pak by bylo dobré vzít prostě na vědomí, že on si potřebuje svou minulost pozvolna dokončit a uzavřít, že je to tak přirozené.(Proč se díváte na jeho  fotografie s ní, proč na jejich dárky? - jestli vám je ukazuje, tak řekněte, že toto s ním sdílet nechcete, že to patří do intimity jeho minulého vztahu - což by měl mmj.vědět)
A nezapomeňte mu říci o svých pocitech - pravých pocitech, že máte z jeho chování pocit, že  vás nemá rád tak, jako vy jeho, že už se nebudete rozčilovat, ale že vás to bolí.
Přeji vše dobré

Karol píše: (15. 6. 2009, 23.07)

Dobrý den, potřebuju se zeptat co mam dělat... jelikož já si vůbec nevím rady. Zamilovala jsem se do zadaného, žije s přítelkyní už 2 roky, scházeli jsme se, a prostě normálka... jenže jeho cit ke mě také nebyl jen přátelský, a u mě se to prohlubovalo... Na mé přání se ted nevídáme, nepíšeme si, nevoláme si, abych na něj zapoměla, ale já to prostě nedokážu, když po mě jde nějakej kluk, odmítnu ho protože já ho furt miluju... nedokážu na něj zapomenout, chci jeho jen jeho, ale nikdy ho mít nemůžu, co mam dělat, abych na něj opravdu dokázala zapomenout,já už se z toho hroutim. Skutečně jsem se už zhroutila z nervů.. Poslední záchrana..jinak nwm co mam dělat, děkuji

Odpověď: (18. 6. 2009, 9.49)

Milá Karol,
nechcete přijít osobně?  - při setkání se "dávají nervy dohromady" nejlépe - opravdu. To by byl docela dobrý začátek - dát dohromady sebe a tak postupně se pozornost přenese jinam ... rozpouštění vazby souvisí s několika faktory, které by bylo vskutku dobré probrat osobě.
Je důležité vědět, že svůj život můžete žít štasně i bez něj, sama se sebou mezi jinými lidmi... uzdravit své srdce aby mohlo znvu zářit pro sebe, pro svět, pro nového milého...
Držím palce

flashgordon píše: (15. 6. 2009, 12.18)

Dobrý den,

díky za odpověď, já vím, že si budu muset poradit s odchodem přítelkyně sám a že to chce asi čas. Problém je ale v tom, že spolu nadále bydlíme a já vůbec netuším, jak si to ona představuje. Nadále platím celý nájem vlastně za ni i za jejího už dospělého syna, který  má už měsíc po maturitě a do práce se mu nechce.Přítelkyně sice vaří, pere a jinak ostatní činnost je prakticky stejná jako před "tím". Jen si chodí kam chce a já zatím sedím doma nebo chodím do práce abych zvládl všechno zaplatit. Ona si prostě užívá, protože prakticky nemá žádné starosti, vše leží na mně. Mám ji vyhodit na ulici? Já ji nechci dávat nějaká ultimata, ale takhle to přeci dál nejde, navíc je u mne přihlášená k trvalému pobytu. Opravdu nevím co dělat, pomozte prosím. Díky Láďa.

Odpověď: (17. 6. 2009, 19.57)

Láďo,
máte pravdu, že takhle to dál nejde, je třeba udržovat rovnováhu mezi dáváním a přijímáním na všech úrovních. Je vaší povinností nenechat se využívat. Jste-li majitelem bytu, můžete ji přihlásit na obecní úřad - v tom by neměl být až takový problém. Udělejte rozhodnutí, jak to skutečně chcete, pak si rozpracujte plán, jaké kroky a kdy budete realizovat. Můžete se objednat na konzultaci, která by pro vás byla přínosnější.
Přeji vše dobré a držím palce.

AKTUALITA píše: (15. 6. 2009, 10.59)

Od včera je na http://radanastepankova.blog.i…

Odpověď: (15. 6. 2009, 11.01)

takže pokračování na téma muži a ženy si již můžete přečíst.
hezké dny

akinom píše: (15. 6. 2009, 3.49)

Dobrý den,
po dvouleté známosti jsem se vdala. Nyní jsme přes dva roky manželé a od té doby také spolu bydlíme. Máme tři děti(dvě jsem si již do manželství přivedla). Manžel se přestěhoval za námi, což představovalo 200km a z vesnice do města, změnu zaměstnání. V oblasti vztahů byl tzv. nepolíben.
Je nám 35let. Ráda bych se poradila, co se týče vnímání manžela. Zjistila jsem, že jsme odlišné energie a po čase mi vyprchala potřebná úcta k manželovi. Cítím se v pasti, nelíbí se mi samotné jak se k němu chovám. Jsem kritická, mám potřebu věci řídit. Což si odůvodňuji jeho pasivitou a hlavně melancholií. Sranda s ním rozhodně není a připadá mi, že je zde spíše do počtu. Nevnímám ho jako oporu a chlapa vedle sebe. Máme odlišné nároky na sebe i na věci kolem nás. Snažíme se mluvit, ale moc nám to nejde. Už i kvůli tomu, že se díky našemu vztahu necítím na další dítě, což ho velmi zraňuje a vyčítá, odvolává se na sliby před svatbou.

Odpověď: (17. 6. 2009, 19.49)

Milá Aki,
prožíváte náročnou životní etapu.  Není mi zcela jasná otázka: "Ráda bych se poradila, co se týče vnímání manžela." Bylo by dobré napsat si možnosti, jaké máte (minimálně tři) - pak si uvědomit výhody a nevýhody (opravdu ze široka) a pak hledat cestu, jak k takovému řešení.
Kdybyste byli z okolí, bylo by dobré, abyste se objednali.