Odpovídá psycholog, psychoterapeut více ; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu.

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Vážený pisateli,

tento týden již bylo položeno mnoho dotazů a není v mých silách odpovědět na více. Máte-li zájem, vyčkejte, poradna se otvírá vždy v neděli o půlnoci.
 Pokud máte zájem o zodpovězení dotazu mimo poradnu on-line, zašlete dotaz na email: radana@rovena.info a 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.

Na zodpovězení čekají: kači, Jana, Jakub, LUCKA, Lucka, Netečna, Petra, Nicolle, slunečnice, Neya

< novější | 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Michaela píše: (7. 1. 2008, 3.01)

Dobrý den. Už několik týdnů mě trápí špatné spaní. Se spánkem mám problém už několik let, potíže ale nepřetvávají stále. Posledních pár týdnů se mi nespavost opět vrátila. Večer nemůžu usnout, ikdyž jsem hodně unavená a spát se mi chce. Ale jak zavřu oči, hlavou se mi honí spoustu myšlenek, které nemůžu ničím zahnat. Usínám kolem půlnoci a někdy až po půlnoci. Někdy nespím vůbec. Během spánku se několikrát budím. Zdají se mi špatné sny. Ráno se cítím unavená a nevyspalá. Už nevím, co s tím mám dělat. Přes den nespím, navečer ale ani během dne nepiju kávu ani čaj a před spaním nejím nic těžkého. Mám špatnou náladu, jsem podrážděná, na nic se nesoustředím. Jsem nepříjemná na své okolí a to mě mrzí. Jsem studentka, tak to může trochu souviset se zkouškovým obdobím. Ale takovéto potíže jsem během minulých zkouškových období neměla...Děkuji za odpověď, Michaela (23 let)

Odpověď: (8. 1. 2008, 14.05)

Milá Míšo, bohužel ve vašem psaní není otázka, může to být signál, že nejste připravena  k řešení. Při takto dlouhodobé poruše spánku se jedná o to, že mozková centra neumějí odpočívat, vypnout. Lékaři na to předepisují hypnotika, která jsou návyková. Doporučuji naučit se "vypínat" myšlenky, uvádět mozek do činnosti klidu - do stavu alfa. To znamená naučit se relaxaci, meditaci. Vím, že sám se tyto techniky člověk učí obtížněji, než v doprovodu s druhým člověkem, nejlépe profesionálem. Zároveň je možné, věnovat se i tomu, co signalizují sny. Čaj z meduňky bývá nápomocen.

Věra píše: (6. 1. 2008, 14.53)

Jsem rozvedená a mám 11letou dceru.S tatínkem se vidí jen sporadicky,ale i tak ho má hluboko v srdci.Domnívám se s rodiči, že mě snad dcera trestá že o tatínka přišla,že s ním není.Chodila jsem už dřív k psychologům, le většinou se shodli, že chyby ve výchově nedělám,že naopak se až moc snažím tatínka nahrazovat dárky a celkovou péčí.Mám přítele,se kterým žiju už 7měsíců a přijde mi,že ho tam dcera nechce a dává to najevo.Dá se něco dělat?Nějak poradit?Děkuji

Odpověď: (7. 1. 2008, 11.47)

Milá Věro, při čtení vašich řádků mne napadlo:
1. je v pořádku, že vaše dcera má ráda oba rodiče
2. vaší dceři je již 11 let a bylo by vhodné, aby i ona zpracovávala rozvod rodičů konstruktivně jak na racionální tak emocionální úrovni
3. a je dobře, že vám je již jasné, že nejste povina tatínka nahrazovat a už vůbec ne dárky
4. chybí mi některé důležité informace k tomu, jak postupovat dále...
5. schůzka s terapeutem by jistě byla dobrá
Přeji Vám i dceři, aby se vám podařilo najít harmonii ve vztazích

Šárka píše: (4. 1. 2008, 11.40)

Už devátým rokem žiju s gemblerem, své obrovské dluhy řeší automatama a já místo abych od toho utekla, jsem mu vzala pár/dost půjček na sebe, abych ho zachránila z nejhoršího, kolikrát mi nedá ani korunu a já vše táhnu sama, proč to dělám? Bojím se, že dopodnu zle.

Odpověď: (4. 1. 2008, 16.35)

Milá Šárko,
nutno uznat, že máte vytrvalost. K vaší otázce - takové sebedestruktivní chování mívá motivy různé - několik jich uvedu a vy si můžete zkusit sama sebe poctivě zanalyzovat a vybrat. Možnosti, které se mohou doplňovat: 1. nedostatek sebeúcty ("nemám na to, abych žila lepší život"), 2. strach z budoucnosti (lepší známé "peklo", než krok do neznáma), 3. naivita ("kvůli mně se změní"), 4. být "samaritánka"  - pocit být ta lepší, silnější v páru, ta která zachraňuje 5. potřeba adrenalinu (někdo rád horskou dráhu, někdo nebezpečné vztahy). Tak rozum do hrsti, máte v první řadě povinnost zachránit sama sebe... Držím palce.

Petr píše: (2. 1. 2008, 0.48)

Dobrý den. Seznámil jsem se se svou přítelkyní teprve před 3,5 měsíci a z toho 3 měsíce čekáme miminko. Všechno bylo v úplném pořádku až do předminulého týdne. Moje partnerka se z ničehonic začala chovat vůči mně naprosto netečně. Došlo to tak daleko, že mi napsala, že čím jsem k ní hodnější a starostlivější, tím víc jí to dráždí. Prý se k sobě nehodíme a ona, protože čeká naše dítě, to vnímá jako hrůzu a nemůže se s tím vyrovnat. Mně je z toho opravdu hrozně zle. Mám pocity stesku po ní i po rostoucím miminku. Neviděl jsem ji od 20. prosince 2007 a jediná naše komunikace probíhá prostřednictvím ICQ či sms zpráv a nepřál bych Vám ani vědět, co všechno mi vyčetla. Nevím, co dál. Mám spoustu povinností, ale nemůžu se na ně soustředit. Prosím, poraďte. Jsem opravdu zoufalý. Nevím, jak se k ní mám chovat a zda tím, že jí budu volat či se pokoušet o sekání, se jí nebudu vnucovat a ještě to nezhorším. Mám pocit, že mé city už nesdílí. Potřeboval bych vědět, že mě chce mít vedle sebe a že se se mnou těší na miminko. Zatím mám pocit, že jí jsem spíš na obtíž a že můžu za všechno, čím teď trpí. Hrozně mi chybí. Děkuji moc za odpověď, Petr 25, student.

Odpověď: (2. 1. 2008, 11.30)

Milý Petře,
cením si vaší otevřenosti. Každý vztah má svůj vývoj a každý z partnerů prochází svým tempem fází rozhodovací. To, že na partnerský vzah je třeba souhlasu obou partnerů, jistě víte. Je dobře, že maminka vašeho dítěte zná váš vstřícný postoj jak k ní tak k miminku. Jak situaci popisujete, ona v tuto chvíli vás nechce mít vedle sebe a sám tušíte, že když toto nebudete respektovat, její nechuť k vám to spíše posílí. Doporučuji vám, abyste ji tedy oznámil, že její přání respektujete a nevidíte tedy jinou možnost, než se stáhnout a kontaktovat ji jednou za čas (vám doporučuji ozvat se ji tak za 14 dní - dříve ne), abyste se ji poptal na zdraví a zeptal, zda od vás něco nepotřebuje. Přímo teď nemusíte řešit, jak to bude po narození vašeho dítěte, vím, že se ho nezříkáte a je to od vás dobré, ale dejte vývoji čas. Rozhodně nejste zodpovědný za to, čím ona trpí (pokud jste ji neznásilnil, a to nepředpokládám). Chápu, že na klidu vám situace nepřidává,  držím vám palce, abyste se dokázal soustředit na své povinnosti - může vám to právě pomoci, odvést  myšlenky, které vás bolí a zneklidňují zároveň. Když budete potřebovat  orientovat se v nové, složité situaci, můžete mne opět kontaktovat. Přeji vám i vašemu potomku vše dobré.

roxana píše: (31. 12. 2007, 0.32)

dobry den , som vydata 1 rok , 3 roky sme s manzelom zili v spolocnej domacnosti , takze sme vcelku spolu nieco cez 4 roky.. hned po svadbe nastali problemy.. po troch rokoch spoluzitia musel vziat k sebe svoju 15-rocnu dceru , pretoze byvala manzelka ju nechcela.. takze uz rok zije s nami. zo zaciatku to bol pre mna problem , ale postupne som sa s tym vyrovnala.nemame uzasny vztah medzi sebou , ale respektujeme sa navzajom.nechcem deti , som typ ,ktory uprednostnuje viac pracu a materialne hodnoty. moj manzel to vedel od zaciatku,spoznal ma v lokali , kde som spievala so zivou kapelou. po svadbe sa rozhodol,ze kupi byt.ja som s tym nesuhlasila,nevidela som to ako dobru investiciu,no napriek tomu sa rozhodol.rozhodnutie som akceptovala,s tym ze nechcem byt napisana na byte,a nechcem mat ziadne pravo na jeho byt.Nepacilo sa mi,ze nas troch bral ako rodinu.nepovedal mi priamo,ale citila som,ze je pre neho normalne ,ze sa budem starat o jeho 15-rocnu dceru,a tym budeme mat aj spolocne prijmy,teda spol.kasu.zacali problemy a to v tom zmysle,ze manzel prestal zvladat situaciu.kupa noveho bytu,kde som sa ja nikdy necitila ako doma, starostlivost o jeho dceru z prveho manzelstva, oddelene kasy. zacali hadky , urazky a agresivne spravanie z jeho strany ,ktore vyvrcholilo az k bitkam.. chodievala som domov z roboty a pocuvala som tie najspinavsie slova,ake mozu z ust cloveka len vyjst..nezvladala som situaciu, az som postupne prisla do fazy , kde som ochladla voci akymkolvek vycitkam, urazkam a agresivite. medzi nami je 18 rocny rozdiel,amam pocit , ze by ma chcel drzat pod kontrolou,aj ked sam pripustil,ze nikdy ma nemusel tak drzat nakratko,lebo nikdy nepocul o mne nic zle. mam pocit,ze by sa mal skor zamerat na vychovu svojej dcery , ktora bola vzdy tak trochu probölematicka,ktora ma pravidelne problemy v skole. namiesto toho sa sustredil vzdy az prilis na mna. dosla som k jedinemu zaveru-opustit ho. nasla som si byt , on zacal chodit k psychiatrovi , najskor , ze aby som aj ja s nim isla,lebo obidcvaja potrebujeme üpomoc , ze je to viac-menej manzelska poradna. nesla som tam, lebo si myslim, zeby potreboval pomoc zmenit svoje spravanie,ovladat svoju agresivitu,a sustredit sa na ine veci okolo seba, nie len na mna. poradte mi, co je najvhodnejsie riesenie? mam ho opustit , alebo mam dalej pri nom zostat , a verit mu,ze sa zmenil a este sa len zmeni pre mna? dakujem

Odpověď: (2. 1. 2008, 10.52)

Vnímám, že jste vůči tomuto vztahu již uzavřena a že je to tak v pořádku.
Doporučuji nějaký čas si odpočinout (své srdce s láskou ošetřit) a postupně
svou bytost rozzářit... Třeba číst i knihy o lásce... Přeji vše dobré.

lucie píše: (28. 12. 2007, 8.44)

Hezký den, je mi 22 let. V létě plánujeme s přítelem svatbu. Jenže poslední dobou pociťuji divné stavy.. skoro neustále mám pocit, že mi leží nějaký balvan na hrudi, neustále cítím srdce, jak zrychleně buší. Nemám zájem skoro o nic, vím, že bych třeba měla doma žehlit, nebo umýt koupelnu, ale já se k tomu prostě nepřinutím. Když do sebe začnu soukat nějaké jídlo, udělá se mi tak nějak nevolno. Cítím se prostě jak před nějakou zkouškou, maturitou... Přes Vánoce se toho na mě nakupilo docela dost - kupovali jsme si auto, oznamovali svatbu rodičům (což pro mě mělo obrovský význam)..na druhou stranu mi začly hrozně padat vlasy, krevní testy v pořádku, hemoroidy, ekzém na rtech, který není moje kožařka schopna vyléčit.. Mám pocit, že to na mě všechno spadlo a jsem neustále nervní, bez nálady, mám strach.. jakmile začnu řešit nějaký problém, ihned je mi hůř..na svatbu se hrozně těším a moc si jí přeju, ale jakmile se o ní začneme bavit, zrychlí se mi tep ještě víc.. vůbec nevím čím se uklidnit, připadám si jak v jiném světě... uf, tak jsem se tu vypovídala.. ani nevím jestli se jedná o depresi, ale nic jiného mě nenapadlo co by to mohlo být... Přeji pěkný den. Lucka M.

Odpověď: (28. 12. 2007, 13.24)

Milá Lucie, vaše symptomy jsou docela výrazné a doporučuji opravdu jim věnovat pozornost, ne se z nich pouze "vypovídat". Naznačují nerovnováhu systému v několika rovinách. Budete-li chtít, můžete mi zavolat o bližší informace, jak v celé věci postupovat.

Marie píše: (27. 12. 2007, 23.15)

Dobrý večer, je mi 30 let a mám 2-letého synka, dodělávám si školu a nepravidelně pracuji (1x někdy 2x za měsíc se mi navalí práce, která spěchá, ale je jen na 2-4dny). K tomu mám jěště maminku, o kterou se musím také postarat. Nestíhám se učit - přes den nemám čas a večer, když se snažím  něco naučit, tak je to jako bych četla to bílé mezi řádky a druhý den si připadám, jako bych to nikdy neviděla. Zanedbávám domácnost a mám i pocit, že se synovi dost nevěnuji. Rozhodla jsem se školou skončit a věnovat se víc rodině, můj manžel z toho není nadšený a prý mi bude víc pomáhat. To je ale k ničemu, protože chodí z práce většinou mezi 17. a 18.hodinou.
Co mě trápí ze všeho nejvíc, je moje nynější velmi silná přecitlivělost - nekdo mi něco řekne a ani to nemusí být přímo výčitka a já se ihned rozpláču a nemohu to zastavit. Vlastně pláču s menšími přestávkami třetí den. Mám navštívit odborníka? Moc se mi nechce, ale asi by nebyly na škodu nějaké prášky na nervy. Mé nervy trpí asi 2 měsíce, ale co jsem se rozhodla skončit se školou, je to takhle hrozné. Prosím o Vaši pomoc, už nevím co mám dělat.

Odpověď: (28. 12. 2007, 13.09)

Milá Marie,
váš příběh na mne působí tak, že jste z dobré vůle vyčerpala své energetické zdroje, že jste z různých příčin přepínala své psychické síly. Hospodařit se svými zdroji tak, aby byly v rovnováze je naší poviností, patří do toho i naslouchat potřebám svého těla i duše, poskytnout sama sobě péči alespoň takovou, jakou dáváte okolí. Vaše duše volá po odpočinku a regeneraci sil. V tuto chvíli si netroufám radit vám, jak si přeorganizovat režim dnů, jen vám v tuto chvíli říkám, nebojte se být "sobec". Určitě by bylo dobré, dopřát si prodloužený víkend pro sebe (možnosti různé - semináře, regenerační víkend pro ženy..., volné srazy žen... - mohu sehnat kontakt)Pro začátek si můžete najít pravidelně alespoň nějakou tu hodinu pro svůj aktivní odpočinek - zacvičit si, zajít k psychoterapeutovi na regeneraci psychických sil  A nešlo by školu zatím jen přerušit (nebo rozložit ročník) než ji ukončit? Marie, slzy jsou voláním vaší duše o pozornost, najděte si, po čem vaše duše volá a dejte jí to (dovoluji si pochybovat o tom, že to jsou léky). Rozhodnete-li se, že ode mne přijmete pomoc při psychické regeneraci sil, ráda vás uvidím.

romana píše: (27. 12. 2007, 13.25)

Dobrý den, je mi 32 let a zemřel mi manžel, bylo mu 33 let. Měl srdeční
vadu, o které nikdo nevěděl. Poradíte mi prosím, jak tuto skutečnost
vysvětlit našemu téměř čtyřletému synovi? Co mu říci, aby si s sebou do
života nenesl nějaké trauma? Moc děkuji za Vaši pomoc.
Romana

Odpověď: (27. 12. 2007, 13.25)

Milá Romano,
Vím, že je to situace nelehká... a odpovídat písemně není zcela ono, protože
nevidím vaši reakci a je možné, že odpověď nebude pochopena, protože nebude
zcela vysvětlena a přizpůsobena vašemu uvažování a situaci...
Obecně:  není dobré smrt tabuizovat.... tatínek odešel, má tě rád, ale
odjinud... (odkud? někdy stačí ukázat na hvězdy či říct, tam z té
hvězdičky..., jste-li věřící, máte to jednodušší), můžete mu společně popřát
šťastnou cestu a k tomu třeba i říci, je nám to líto, ale víme, že to jinak
nešlo...navždy zůstaneš v našich srdcích a dívej se na nás s láskou, my tu
ještě chvíli zůstaneme a uděláme ze života něco hezkého... (bolest, která s
tím je spojena, je třeba citlivě ošetřit - nejen u syna, ale i u vás) - je moc důležité, jak smrt manžela má vnitřně zpracovanou maminka (tedy vy...)
Držím palečky a přeji vše dobré.

< novější | 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1