Verca20 píše: (18. 6. 2009, 21.06)

Dobrý den, mám problém... v poslední době mám hlavně k večeru celkem velké deprese, mám pocit že život už nemá cenu, stále mám pocit, že život jde tak nějak do kelu. Před spaním často brečím a zaobírám se věcmi, které mi následující den připadají tak trochu histerické, večer už se nimi opět zabývám. Je to takový kolotoč, který má stále sílu se točit a vůbec nevím, kde takovou sílu bere. Problém je, že se s tím ani nemám nějak komu svěřit, nechci a nepotřebuji slyšet že to bude dobrý, když vím, že to jen tak samo od sebe dobré nebude, potřebovala bych někoho kdo mi opravdu rozumí a nemá mě za nějakou histerku, která z nudy už neví jak by na sebe upozornila. Dříve mi tuto dá se říci oporu dělal partner, který měl často různé melancholické nálady... dalo se s ním diskutovat o různých věcech, které nás trápí. Často mi pomáhal, vyslechl mě a poradil mi. Potom ale začal brát na předepsání od lékaře Fevarin, jeho stav se "bohužel" dost zlepšil, má téměř stále dobrou náladu, je plný energie, nic ho netrápí. Přeju mu to a jsem strašně ráda, že se mu jeho psychika zlepšila, ale mám pocit, že jsem ho dříve měla raději, byl to prostě on, i když občas se špatnými náladami... Měla jsem ho ráda takovýho jaký byl, on si zřejmě myslí, že mě jeho špatné nálady obtěžovaly, nyní mám pocit, že ho nyní obtěžují ty mé. Ani nevím co po vás chci... vím že mi asi nepomůžete, asi si budu muset nějak pomoci sama, ve své hlavě. Ale jsem ráda, že to mohu někam anonymě napsat a třeba se i dočkám nějaké odezvy. Byla bych ráda, přeji pěkný večer bez špatných myšlenek.

Odpověď: (20. 6. 2009, 10.02)

Děkuji za sympatický vzkazík, dává tušit, že jste poctivě přemýšlející a vyvíjející se bytost. Sama cítíte, že vás přepadájí nějaké nálady, energie, které si neobjednáváte, ale jsou silnější než vy, proto doporučiji věnovat pozornost hledání vnitřního zdroje těchto nálad. Vzhledem k tomu, že toto se na školách neučí, dovoluji si vám doporučit, abyste se objednala ke konzultaci.
(nebo proč si nedojdete také pro pilulky?;))
Přeji vše dobré

Pavel píše: (17. 6. 2009, 21.26)

Dobrý den, mám takový závažný problém a nevím kam se obrátit. Moje sestřička 32 let má nejspíše nějakou poruchu osobnosti. Líčila mi že nemůže spát někdy ani hodinu za noc a to trvá třeba  3-4 dny v týdnu z toho že se jí přehrávají pořád ty samé scénáře o smrti z bližních a to pořád dokola a se vším všudy od umření bližního až po přípravy na pohřeb a samotnej pohřeb a pokaždé s nějakým členem z rodiny a to pořád dokola a z toho nemůže spát. Snažila se před spánkem myslet na jiné věci, ale prý nějaká "svině" ji tyto myšlenky podstrčí a nejde s tím nic dělat. Tím pádem je psychicky vyřízená a nespí. Kolikrát je tak unavená, když to trvá delší dobu, ale neusne. Nevím kam se mám s ní obrátit nechce si nikam zajít a mě už došla trpěliost protože vidím jak je psych. na dně a kolikrát je už i před fyzickým i psychickým zhroucením. PROSÍM PORADTE!!!! Co můžu pro to udělat a kam se obrátit. Mám o ní strach aby neskončila někde na psychiatrii. Děkuji za rady pěkný den Pavel

Odpověď: (18. 6. 2009, 10.15)

Milý Pavle,
sestra je dospělá a rozhoduje o sobě, nechce-li ona hledat řešení, je třeba to respektovat a vzít na vědomí, že se rozhoduje v tomto stavu pokračovat, setrvávat a vyčerpat se...
Kdyby chtěla, může mne kontaktovat. Poloviční řešení a ne zcela perspektivní z dlouhodobého pohledu je, nechat si předepsat hypnotika (léky na spaní).

dj píše: (17. 6. 2009, 14.19)

Dobrý den ,
prosím Vás o pomoc a radu se svým přítelem. Poprvé se to stalo
před půl rokem a kousek, kdy mi začal lhát psal si se dvěma
holkami s práce forma emailu byla dost koketní na nanějakou dobu
přestal s tím že už to neudělá atd.... pak jsem se mu podívala do
telefonu a posílal jedné holce smskou pusu a děkoval jí za večer
, když jsem na něj nastoupila řekl mi že s ní byl na večeři aby
si prý uvědomil jestli  se mnou má být. Tak začalo opět slibování
hory doly i s horákama.............. Dopadlo to tak, že jsme si
dali pauzu na půl roku, odstěhoval se ode mne a bydlel u kamaráda.
Užíval si života chodil po plesech a barech......... Pak jsem se
spolu sešli a on mi říkal jak si vše uvědomil, že jsem pro něj ta
jediná. Nebude mi už nikdy lhát nechce zase ztratit moji důvěru
.Mám ho pořád ráda, jen jsem mu zase jako blbec naletěla.
Otěhotněla jsem s ním a včera jsem se dozvěděla, že si opět píše
zase s nějakou s holkou s Prahy, prý se nikdy neviděli jen si
píšou ta údajná má před svatbou a napsala mu : doboru noc lásko.
On si vymýšlel že to je kamarád, protože mu samozřejmě volala i
domů, nikdy to nevzal!! Přišla jsem na tu smsku protože jsem mu
opět nevěřila, vím že se nemá koukat jinému do telefonu, že je to
jeho soukromá věc ale mě to fakt nedalo a jen jsem se utvrdila v
tom co jsem si celou dobu myslela. Kdyby jsem s ním nebyla
těhotná tak jde jen už musím myslet na dítě. Včera jsem vedli
dlouho rozhovor a on s brekem mě prosil, že to dělá protože to je
pro něj něco zakázáného a že je na tom závislý a prosil mě aby
jsem s ním došla k psychologovi aby jsme to spolu vyřešili.
Nevím jestli to může být nějaká porucha. Jen já fakt už nemám
sílu s ním být . NEVĚŘÍM mu, ztratila jsem v něm veškerou důvěru.
Prosím Vás poraďtě mi co mám dělat a jak se mám zachovat. Nejvíc
mě mrzí že ani moje těhotenství ho nepřimělo aby to s ní to
dopisování ukončil.
děkuji Vám

Odpověď: (20. 6. 2009, 9.50)

Milá dj,
chápu vaše zklamání i nedůvěru. Je dobře, že víte, že nyní již nerozhodujete jen za sebe. Situace působí  trochu tak, jako kdybyste vy byla jeho královna a on jen malý kluk, který potřebuje skotačit a po vyskotačení ví, kam se vracet, kde je doma. Chápu, že jste měla o partnerovi jinou představu, ale když se na to podíváte se shovívavostí, ztratí jeho chování punc zakázaného ovoce a...?...
Je od něj dost hezké, že to nazval závislostí a chce s tím něco dělat. Pravidelná spolupráce s psychoterapeutem mu může napomoci v jeho dalším osobnostním vývoji.
Vám přeji dost sil, nadhledu a radosti.

Tassie píše: (17. 6. 2009, 10.06)

Dobry den, potrebovala bych poradit, jak se vyporadat s pritelovou ex. Zhruba pred rokem jsme se s pritelem poznali (on byl stale ve vztahu s nynenjsi ex-pritelkyni) a zacali jsme si 'romanek', ktery ale prerostl ve velikou lasku. Bohuzel jsme oba z jineho statu a tak jsme jsme se videli jen 1 za mesic, pozdeji potom casteji. Slibili jsme si, ze uvidime, jak se nas vztah vyvine a kdyz to bude fungovat, tak 1 az 1,5, ze svou pritelkyni opusti a ja se nastehuju k nemu. Ja jsem oproti nemu velmi mlada a on chtel mit jistotu, ze ma laska k nemu je stala (on 30, ja 20), a ja take si chtela byt jista, zda on za to stoji - zmenit skolu, bydliste, kulturu, jazyk.. kvuli vztahu, ktery muze byt jen takove poblouzneni . Nasledujici rok byl pro me hodne bolestivy, protoze jsem zila v 'trojuhelniku', kdy jeho pritelkyne samorejme nic nevedela. Zili spolu v jednom byte vice nez 5 let, ale ke konci se zacal vztah hroutit a on ji zacal zahybat...tak vlastne poznal me. Vsichni jeho pratele verili, ze by se jejich vztah rozpadl tak jako tak, i kdybych do toho nevstoupila ja. Musim priznat, ze dalsim z duvodu, proc jsme potrebovali 1 ci 1,5 roku, bylo kvuli financni situaci - pritel potreboval nashromazdit penize nez ji opusti, aby sme spolu nezacali potom od nuly, navic kvuli ekonomicke krizi mu neustale hrozilo (a hrozi), ze prijde o zamestnani. Jenze jeho pritelkyne udelala pred 3 mesici prekvapivy krok - rozesla se ona s nim. Me utrpeni melo skoncit, ale nestalo se tomu tak. Sice jsme se k sobe uz nastehovali (do jineho bytu), ale ja mam neustale problem s jeho ex. Boli me, kdyz vidim fotky, jak jsou spolu stastni, darky, ktere si dali z lasky, mista, kde spolu byli. Vidim ji proste jako stale svoji rivalku a nemuzu se ubranit zarlivosti, kdyz si s ni muj pritel telefonuje 2 hodiny, nebo kdyz neustale probira minuly vztah, spehovani a kdovico jeste s kamarady (kteri me maji hodne radi a vedi o vsem, o nasem trojuhelniku), telefonuje s kamoskami sve ex a ja porad musim vystupovat inkognito - podle jeho slov pripravuje pudu pro me 'legalni' predstaveni verejnosti, aby nikdo nepojal podezreni, ze by kdy mohl podvadet svou ex. Potrebuju pomoc. Pomoc, jak minulost hodit za hlavu a neznicit nas vztah, protoze se neustale hadame...a jenom kvuli me zarlivosti. Moc ho miluju a nechci ho ztratit kvuli me vybusnosti a jizlivosti, kdykoli se vzpomene je ex. Prosim poradte, jak muzu jeho ex akceptovat, kdyz vim, jak moc jsem trpela v minulosti, a kdyz tak moc zarlim, na krasne chvile, ktere spolu prozili i davno prede mnou....
dekuji za odpoved

Odpověď: (18. 6. 2009, 10.09)

Milá T.,
ona je jedna věc vaše žárlivost, ale je třeba si uvědomit, zda partner svým  chováním dává dostatečně najevo, že jste pro něj jedinečná a jediná. Z vašeho psaní si tím nejsem zcela jistá - figurujete v jeho životě oficiálně a skrývá vás pouze před expřítelkyní a jejími kamarádkami nebo i jinde např. před rodinou? To by bylo nedobré, vy jste kvůli němu radikálně změnila život, že?Kdyby jste figurovala jinde jako jeho jednička, pak by bylo dobré vzít prostě na vědomí, že on si potřebuje svou minulost pozvolna dokončit a uzavřít, že je to tak přirozené.(Proč se díváte na jeho  fotografie s ní, proč na jejich dárky? - jestli vám je ukazuje, tak řekněte, že toto s ním sdílet nechcete, že to patří do intimity jeho minulého vztahu - což by měl mmj.vědět)
A nezapomeňte mu říci o svých pocitech - pravých pocitech, že máte z jeho chování pocit, že  vás nemá rád tak, jako vy jeho, že už se nebudete rozčilovat, ale že vás to bolí.
Přeji vše dobré

Karol píše: (15. 6. 2009, 23.07)

Dobrý den, potřebuju se zeptat co mam dělat... jelikož já si vůbec nevím rady. Zamilovala jsem se do zadaného, žije s přítelkyní už 2 roky, scházeli jsme se, a prostě normálka... jenže jeho cit ke mě také nebyl jen přátelský, a u mě se to prohlubovalo... Na mé přání se ted nevídáme, nepíšeme si, nevoláme si, abych na něj zapoměla, ale já to prostě nedokážu, když po mě jde nějakej kluk, odmítnu ho protože já ho furt miluju... nedokážu na něj zapomenout, chci jeho jen jeho, ale nikdy ho mít nemůžu, co mam dělat, abych na něj opravdu dokázala zapomenout,já už se z toho hroutim. Skutečně jsem se už zhroutila z nervů.. Poslední záchrana..jinak nwm co mam dělat, děkuji

Odpověď: (18. 6. 2009, 9.49)

Milá Karol,
nechcete přijít osobně?  - při setkání se "dávají nervy dohromady" nejlépe - opravdu. To by byl docela dobrý začátek - dát dohromady sebe a tak postupně se pozornost přenese jinam ... rozpouštění vazby souvisí s několika faktory, které by bylo vskutku dobré probrat osobě.
Je důležité vědět, že svůj život můžete žít štasně i bez něj, sama se sebou mezi jinými lidmi... uzdravit své srdce aby mohlo znvu zářit pro sebe, pro svět, pro nového milého...
Držím palce

flashgordon píše: (15. 6. 2009, 12.18)

Dobrý den,

díky za odpověď, já vím, že si budu muset poradit s odchodem přítelkyně sám a že to chce asi čas. Problém je ale v tom, že spolu nadále bydlíme a já vůbec netuším, jak si to ona představuje. Nadále platím celý nájem vlastně za ni i za jejího už dospělého syna, který  má už měsíc po maturitě a do práce se mu nechce.Přítelkyně sice vaří, pere a jinak ostatní činnost je prakticky stejná jako před "tím". Jen si chodí kam chce a já zatím sedím doma nebo chodím do práce abych zvládl všechno zaplatit. Ona si prostě užívá, protože prakticky nemá žádné starosti, vše leží na mně. Mám ji vyhodit na ulici? Já ji nechci dávat nějaká ultimata, ale takhle to přeci dál nejde, navíc je u mne přihlášená k trvalému pobytu. Opravdu nevím co dělat, pomozte prosím. Díky Láďa.

Odpověď: (17. 6. 2009, 19.57)

Láďo,
máte pravdu, že takhle to dál nejde, je třeba udržovat rovnováhu mezi dáváním a přijímáním na všech úrovních. Je vaší povinností nenechat se využívat. Jste-li majitelem bytu, můžete ji přihlásit na obecní úřad - v tom by neměl být až takový problém. Udělejte rozhodnutí, jak to skutečně chcete, pak si rozpracujte plán, jaké kroky a kdy budete realizovat. Můžete se objednat na konzultaci, která by pro vás byla přínosnější.
Přeji vše dobré a držím palce.

AKTUALITA píše: (15. 6. 2009, 10.59)

Od včera je na http://radanastepankova.blog.i…

Odpověď: (15. 6. 2009, 11.01)

takže pokračování na téma muži a ženy si již můžete přečíst.
hezké dny

akinom píše: (15. 6. 2009, 3.49)

Dobrý den,
po dvouleté známosti jsem se vdala. Nyní jsme přes dva roky manželé a od té doby také spolu bydlíme. Máme tři děti(dvě jsem si již do manželství přivedla). Manžel se přestěhoval za námi, což představovalo 200km a z vesnice do města, změnu zaměstnání. V oblasti vztahů byl tzv. nepolíben.
Je nám 35let. Ráda bych se poradila, co se týče vnímání manžela. Zjistila jsem, že jsme odlišné energie a po čase mi vyprchala potřebná úcta k manželovi. Cítím se v pasti, nelíbí se mi samotné jak se k němu chovám. Jsem kritická, mám potřebu věci řídit. Což si odůvodňuji jeho pasivitou a hlavně melancholií. Sranda s ním rozhodně není a připadá mi, že je zde spíše do počtu. Nevnímám ho jako oporu a chlapa vedle sebe. Máme odlišné nároky na sebe i na věci kolem nás. Snažíme se mluvit, ale moc nám to nejde. Už i kvůli tomu, že se díky našemu vztahu necítím na další dítě, což ho velmi zraňuje a vyčítá, odvolává se na sliby před svatbou.

Odpověď: (17. 6. 2009, 19.49)

Milá Aki,
prožíváte náročnou životní etapu.  Není mi zcela jasná otázka: "Ráda bych se poradila, co se týče vnímání manžela." Bylo by dobré napsat si možnosti, jaké máte (minimálně tři) - pak si uvědomit výhody a nevýhody (opravdu ze široka) a pak hledat cestu, jak k takovému řešení.
Kdybyste byli z okolí, bylo by dobré, abyste se objednali.

koko píše: (11. 6. 2009, 0.46)

dobry den,pritel uziva cca 1 mesic cymbaltu 60 mg a zajimalo by mne,jestli se daji nejak ovlivnit vedlejsi ucinky jako jsou..nespavost a nocni buzeni a pak taky sexualni vedlejsi ucinky..dekuji

Odpověď: (14. 6. 2009, 11.10)

toto konzultujte s jeho ošetřujícím lékařem - může mu předepsat jiné léky, které na přítele nebudou mít takové vedlejší účinky - hledání vhodného léku je alchymie a hledání.

andrea píše: (10. 6. 2009, 15.22)

moj priatel ma 7 rocnu dceru ktora nielenze nevie a nechce spat bez svojho otca ale doteraz ju nenaucil ani on ani jej matka jest s priborom ale ani hygienickym navykom co znamena utierat si zadok po velkej potrebe, splachovat zachod a umyvat si ruky. ja deti nemam ale to neznamena ze naviem co by malo dieta v jej veku vediet. on mi vzdy povie ze ja nemam skusenosti a ze jeho dcera je este male dieta. poradte mi ako by som to mohla zmenit. postupom casu ma to psychicky nici viac a viac a zacinam byt alergicka na dni kedy ju mame mat

Odpověď: (14. 6. 2009, 11.07)

Milá Andreo,
to chápu, že na ty dny začínáte být alergická - protože v tu chvíli se stáváte pátým kolem u vozu, což je špatně. Změnit to bohužel není ve vaší kompetenci, to je v kompetenci přítele. Jestli přítel neví, že ložnice je vaše soukromá oblast, nedávám vašemu vztahu velké šance.
(o tom, že sedmileté dítě by mělo zvládat to, co říkáte, vůbec nepochybujte)
Mějte se hezky (a dny, kdy má dceru, nemusíte s nimi trávit)

pamětlivka píše: (10. 6. 2009, 15.13)

Dobrý den, jsem už zoufalá. Před půl rokem se se mnou rozešel "asi" můj přítel. Chodili jsme spolu velice krátce. Párkrát jsme spolu byli venku, hlavně jsme si psali přes počítač. Ale já od té doby nemůžu zapomenout. Pořád se mi vybavuje, pořád ho asi miluju, jestli je tohle láska. Nevím, co mám dělat. Chci zapomenout, ale prostě to nejde a nepřipadá mi, že by čas nějak pomáhal. Dokázala byste mi prosím poradit, co mám dělat? Nikdy by mě nenapadlo, že je tohle možné.

Odpověď: (14. 6. 2009, 11.01)

Milá Pamětlivko,
cesty lásek jsou složité...:)
Obecný princip - poděkovat za to hezké, to hezké v srdci uschovat a popřát jemu i sobě svobodnou cestu... Potřebuješ-li, napiš mu, že si občas vzpomeneš na vaše společné povídání, že pro tebe bylo hezké a že mu za to děkuješ.
"Operace srdce" se lépe prováději při osobním setkání, které zahrnuje celou duhu příběhu...

petr píše: (10. 6. 2009, 11.59)

ahoj. potřeboval bych poradit, moje přítelkyně, je jí 16, má občas "záchvaty" začnou se jí klepat ruce, začne brečet. Nemůžeme přijít na to z čeho to může mít, občas se hádá s rodiči,ale to bych řekl že je asi normální, většinou pokaždé když přijde i malinký problém, tak to na ní příjde, potřeboval bych vědět co v takových situacích dělat, jak ji utěšit. děkuju Petr

Odpověď: (14. 6. 2009, 10.54)

Milý Petře,
skoro bych doporučila, aby odbornou pomoc vyhledala vaše přítelkyně. Vzhledem k tomu, že nevím přesně, o jaký typ malých problém jde, zda se týkají i vás nebo pouze ji, nechci dávat konkrétnější odpověď. Obecně platí, zachovejte klid - naučte ji klidově dýchat....

Carol píše: (10. 6. 2009, 9.35)

Dobrý den,prosím o radu ohledně mé dcery (19),která neustále lže.Studuje střední školu a teď nám zatajila,že propadla z jednoho předmětu,protože  reparát dělá příští týden tak si myslela,že se to nedozvíme.Dozvěděla jsem se to z dopisu od školy. Ohledně známek ve škole lže opakovaně a když to s ní probírám tak mi řekne ,že chce od nás mít klid.Nehorší pro mě je ta nedůvěra a to ,že jí v podstatě nevěřím skoro nic ,lhaní je opakované.Nevím jak se mám chovat,jestli si všechno (pro mě podstatné ),mám ověřovat (což mi je v jejím věku trapné).Můžete mi prosím poradit nějaký návod na přežití s notorickou lhářkou atmosféra doma je napjatá.Jinak máme doma pohodu,vždy se snažíme to nějak překonat a na další lež nejsme dost připraveni.Děkuji za váš čas A ještě dotaz nepracujete někdy v Praze?

Odpověď: (14. 6. 2009, 10.51)

Milá Carol,
dcera je dospělá, měla by tedy nést důsledky svých činů. Váš vztah by  měl  být partnerský - tzn. mělo by být srozumitelné co za co.
Nevím, zda dcera své jednání považuje za normální či si je vědoma toho, že to není zdravý postoj, jehož příčinou je nedostatek vnitřní stability, strach, závislost... to jsou faktory, se kterými by bylo možné pracovat.
Máte možnost využít mediátora, psychoterapeuta k tomu, abyste společně domuvili kontrakt (cca 2-3setkání), dále vy sama zvažte, jak by se vám hodila pomoc s vnitřním smířením se s tímto procesem/stavem.
Kdyby dcera chtěla změnit svůj zlozvyk, měla by s psychterapeutem pracovat i ona.
Já v Praze nepracuji - místem mé působnosti je Nymburk (cca 40min. od Černého mostu)
Přeji vše dobré

hemi píše: (9. 6. 2009, 20.31)

Děkuji za předešlou odpověd. Je mi 24 let.Můžete mi ještě poradit jak mám začít s mím otcem o tom mluvit?

Odpověď: (14. 6. 2009, 10.36)

Tak to jste už dospělá/ý,
můžete říci, co víte, jak vám to připadá, ale nezapomeňte, že rodiče mají svůj život, respektujte to a pokud možno nesuďte.

didiqa píše: (8. 6. 2009, 22.47)

dobrý den chcela by som opýtať či môže existovať taká choroba pri ktorej človek musí neustále klamať aj ked je to len normálny rozhovor

Odpověď: (14. 6. 2009, 10.30)

ano, existuje taková patologie

flashgordon píše: (8. 6. 2009, 20.03)

Dobrý den,

před 14 dny jsem se dověděl, že přítelkyně má jiného a ona se přiznala i k tomu, že v loňském roce měla s jiným mužem půlroční poměr, který teda úspěšně tajila, byla prakticky pořád doma nebo alespoň každý večer. Řekla mi, že mě má sice ráda a že si mě váží, ale že už mě nemiluje. Já sám bych jí i odpustil, snažím se s ní mluvit , nabízel jsem jí i návštěvu poradny, ale ona se ke mně chová zle, jako kdybych ji to provedl já. Když jsem se s ní před 6 lety seznámil, tak mě někteří její známí varovali, že často střídala partnery, já nevěřil. Problém je taky v tom, že po nehodě v roce 2000 mám ochrnutou pravou ruku a rázem spoustu věcí nemohu dělat. Tak mě ale již poznala a tvrdlla, že ji to nevadí a teď mi to předhazuje. Nejhorší je, že nadále spolu bydlíme, zatím, a je to hrozný pocit, já nevím, jak se chovat, mám dělat jako že nic? Hrozně se trápím, rozejít se nechci, ale nevidím vůbec vůli to řešit z její strany. Poraďte, jak se mám v současné situaci zachovat? Děkuji.

Odpověď: (14. 6. 2009, 10.29)

Milý neznámý,
vím, že to bolí, ale nezbývá nic jiného než si pohadit své srdce sám a nechat ji jít. Vztah jsou dva - je proto třeba aktivní účasti obou, je-li tomu jinak, vzniká nerovnováha, která nedělá dobře ani jednomu.
Přeji vše dobré

hemi píše: (8. 6. 2009, 16.38)

dobrý den potřebuji poradit co mám dělat při nevěře mého otce mám si sním otom  promluvit?

Odpověď: (8. 6. 2009, 21.05)

milá hemi,
nevím, kolik ti je... ani další souvislosti, ale v zásadě odpověď na tvou otázku zní ANO.

Akeity píše: (8. 6. 2009, 11.02)

Dobrý den,
obracím se na Vás s prosbou o radu. Mám přítele, chodíme spolu s pár přestávkami 7 let. Takže bych řekla, že se známe velmi dobře. Problém je v tom, že se přítel v určitých vyhrocených situacích nedokáže ovládnout a chová se nepřiměřeně danému problému. Je často náladový a stačí menší konflikt k tomu, aby se vytočil. Například včera ho vytočilo, když jsem mu nerozuměla co říkal a pak mu tvrdila, že něco neříkal, i když to prý říkal. Prostě hádání kvůli hloupostem. On pak říká věci, které tak ani nemyslí a samotnému mu je to líto. Chtěla bych Vás poprosit o radu, jak na něj, aby se takhle nechoval? Mám ho ráda, na našem vztahu mi záleží a nechci, aby jeho chování všechno zničilo.
Moc děkuji za odpověď.

Odpověď: (8. 6. 2009, 21.04)

Milá A.,
přestože si myslím, že hledat řešení, jak se "netočit" by měl váš partner, pro vás mám jednu radu: zůstat klidná, v klidu na něj hledět a slovy snad ani nereagovat, nebo mu s úsměvem říci: "stejně tě miluju" Až se to malý dítě dovzteká, tak s ním můžete pokračovat v komunikaci (pokud nezůstává uražen :))
Mějte se spolu hezky

monoboxu píše: (4. 6. 2009, 18.49)

Zdravím. Mám lehké potíže, které bych přešel, nebýt skutečnosti, že mi ztěžijí studium, co se poněkud negativně projevuje na mých šancích postoupit do dalších ročníků. Popis vychází ze stavu, kdy jsem odpočinutý, v neutrální náladě a v klidu (tj. ne v pohybu). Nepočítaje téměř nepřetržité lehké zrnění obrazu a "vypalování" (když se pár sekund dívám na jakýkoliv objekt, často zůstane efekt jako při dívání se do žárovky), mám silné potíže s odlišením fantazie od reality - oboje je téměř stejně skutečné, což bývá zvlášť nebezpečné při občasných fyzických konfliktech se spolužáky (představa někoho párkrát nakopnout se v zápětí, lehce bez mého vědomí, stala skutečností).
  Taktéž mám potíže s orientací v prostoru. Tím nemyslím např. odhad vzdálenosti, ale neustále se cítím jako ve vodě; hlavně při sezení.
  Z uvedených problémů pak nepřímo vyplývají lehce neřízené a instinktivní jednání a pudová agresivita (silně omezovaná, na to jsem při vědomí ještě dost :)).
  Je pro to nějaké jednoduché a efektivní řešení?

Děkuji za odpověď.

Odpověď: (5. 6. 2009, 9.00)

Milý monoboxi,
polévky vitana  jsou jednoduché a efektivní řešení pro vytížené lidi.
Proč si myslíte, že jste jednodušší než váš PC?
Popíšete-li své potíže psychiatrovi, pravděpodobně vám předepíše antipsychotika (na kolik procent vás zbaví potíží, to vám předem nikdo neřekne, po té případně zvýší dávky).
Až budete připraven hledat složitější řešení, můžete mne kontaktovat nejlépe osobně.
nyní si můžete přečíst jednu informaci z mnoha, kterou potřebujete: http://www.lekari-online.cz/ps…
 

kat píše: (4. 6. 2009, 18.07)

Dobrý den moc děkuji za další odpověď kamarád se mi omluvil ale ten druhý ne jelikož má papíry na hlavu tak pořád pokračuje a když sem ho poslala do patřičných míst tak sem myslela že to nebude moc vnímat!Ale děkuji za vaše odpovědi a pomoc v nouzi v které sem byla moc děkuju

Odpověď: (5. 6. 2009, 8.47)

Katy,
děkuji za info i poděkování. Zkušenostmi se člověk učí :) jednat s úctou k druhému v každé situaci dokáží královny :), kterou i ty můžeš i díky této situci být.
Držím palce.