koko píše: (11. 6. 2009, 0.46)

dobry den,pritel uziva cca 1 mesic cymbaltu 60 mg a zajimalo by mne,jestli se daji nejak ovlivnit vedlejsi ucinky jako jsou..nespavost a nocni buzeni a pak taky sexualni vedlejsi ucinky..dekuji

Odpověď: (14. 6. 2009, 11.10)

toto konzultujte s jeho ošetřujícím lékařem - může mu předepsat jiné léky, které na přítele nebudou mít takové vedlejší účinky - hledání vhodného léku je alchymie a hledání.

andrea píše: (10. 6. 2009, 15.22)

moj priatel ma 7 rocnu dceru ktora nielenze nevie a nechce spat bez svojho otca ale doteraz ju nenaucil ani on ani jej matka jest s priborom ale ani hygienickym navykom co znamena utierat si zadok po velkej potrebe, splachovat zachod a umyvat si ruky. ja deti nemam ale to neznamena ze naviem co by malo dieta v jej veku vediet. on mi vzdy povie ze ja nemam skusenosti a ze jeho dcera je este male dieta. poradte mi ako by som to mohla zmenit. postupom casu ma to psychicky nici viac a viac a zacinam byt alergicka na dni kedy ju mame mat

Odpověď: (14. 6. 2009, 11.07)

Milá Andreo,
to chápu, že na ty dny začínáte být alergická - protože v tu chvíli se stáváte pátým kolem u vozu, což je špatně. Změnit to bohužel není ve vaší kompetenci, to je v kompetenci přítele. Jestli přítel neví, že ložnice je vaše soukromá oblast, nedávám vašemu vztahu velké šance.
(o tom, že sedmileté dítě by mělo zvládat to, co říkáte, vůbec nepochybujte)
Mějte se hezky (a dny, kdy má dceru, nemusíte s nimi trávit)

pamětlivka píše: (10. 6. 2009, 15.13)

Dobrý den, jsem už zoufalá. Před půl rokem se se mnou rozešel "asi" můj přítel. Chodili jsme spolu velice krátce. Párkrát jsme spolu byli venku, hlavně jsme si psali přes počítač. Ale já od té doby nemůžu zapomenout. Pořád se mi vybavuje, pořád ho asi miluju, jestli je tohle láska. Nevím, co mám dělat. Chci zapomenout, ale prostě to nejde a nepřipadá mi, že by čas nějak pomáhal. Dokázala byste mi prosím poradit, co mám dělat? Nikdy by mě nenapadlo, že je tohle možné.

Odpověď: (14. 6. 2009, 11.01)

Milá Pamětlivko,
cesty lásek jsou složité...:)
Obecný princip - poděkovat za to hezké, to hezké v srdci uschovat a popřát jemu i sobě svobodnou cestu... Potřebuješ-li, napiš mu, že si občas vzpomeneš na vaše společné povídání, že pro tebe bylo hezké a že mu za to děkuješ.
"Operace srdce" se lépe prováději při osobním setkání, které zahrnuje celou duhu příběhu...

petr píše: (10. 6. 2009, 11.59)

ahoj. potřeboval bych poradit, moje přítelkyně, je jí 16, má občas "záchvaty" začnou se jí klepat ruce, začne brečet. Nemůžeme přijít na to z čeho to může mít, občas se hádá s rodiči,ale to bych řekl že je asi normální, většinou pokaždé když přijde i malinký problém, tak to na ní příjde, potřeboval bych vědět co v takových situacích dělat, jak ji utěšit. děkuju Petr

Odpověď: (14. 6. 2009, 10.54)

Milý Petře,
skoro bych doporučila, aby odbornou pomoc vyhledala vaše přítelkyně. Vzhledem k tomu, že nevím přesně, o jaký typ malých problém jde, zda se týkají i vás nebo pouze ji, nechci dávat konkrétnější odpověď. Obecně platí, zachovejte klid - naučte ji klidově dýchat....

Carol píše: (10. 6. 2009, 9.35)

Dobrý den,prosím o radu ohledně mé dcery (19),která neustále lže.Studuje střední školu a teď nám zatajila,že propadla z jednoho předmětu,protože  reparát dělá příští týden tak si myslela,že se to nedozvíme.Dozvěděla jsem se to z dopisu od školy. Ohledně známek ve škole lže opakovaně a když to s ní probírám tak mi řekne ,že chce od nás mít klid.Nehorší pro mě je ta nedůvěra a to ,že jí v podstatě nevěřím skoro nic ,lhaní je opakované.Nevím jak se mám chovat,jestli si všechno (pro mě podstatné ),mám ověřovat (což mi je v jejím věku trapné).Můžete mi prosím poradit nějaký návod na přežití s notorickou lhářkou atmosféra doma je napjatá.Jinak máme doma pohodu,vždy se snažíme to nějak překonat a na další lež nejsme dost připraveni.Děkuji za váš čas A ještě dotaz nepracujete někdy v Praze?

Odpověď: (14. 6. 2009, 10.51)

Milá Carol,
dcera je dospělá, měla by tedy nést důsledky svých činů. Váš vztah by  měl  být partnerský - tzn. mělo by být srozumitelné co za co.
Nevím, zda dcera své jednání považuje za normální či si je vědoma toho, že to není zdravý postoj, jehož příčinou je nedostatek vnitřní stability, strach, závislost... to jsou faktory, se kterými by bylo možné pracovat.
Máte možnost využít mediátora, psychoterapeuta k tomu, abyste společně domuvili kontrakt (cca 2-3setkání), dále vy sama zvažte, jak by se vám hodila pomoc s vnitřním smířením se s tímto procesem/stavem.
Kdyby dcera chtěla změnit svůj zlozvyk, měla by s psychterapeutem pracovat i ona.
Já v Praze nepracuji - místem mé působnosti je Nymburk (cca 40min. od Černého mostu)
Přeji vše dobré

hemi píše: (9. 6. 2009, 20.31)

Děkuji za předešlou odpověd. Je mi 24 let.Můžete mi ještě poradit jak mám začít s mím otcem o tom mluvit?

Odpověď: (14. 6. 2009, 10.36)

Tak to jste už dospělá/ý,
můžete říci, co víte, jak vám to připadá, ale nezapomeňte, že rodiče mají svůj život, respektujte to a pokud možno nesuďte.

didiqa píše: (8. 6. 2009, 22.47)

dobrý den chcela by som opýtať či môže existovať taká choroba pri ktorej človek musí neustále klamať aj ked je to len normálny rozhovor

Odpověď: (14. 6. 2009, 10.30)

ano, existuje taková patologie

flashgordon píše: (8. 6. 2009, 20.03)

Dobrý den,

před 14 dny jsem se dověděl, že přítelkyně má jiného a ona se přiznala i k tomu, že v loňském roce měla s jiným mužem půlroční poměr, který teda úspěšně tajila, byla prakticky pořád doma nebo alespoň každý večer. Řekla mi, že mě má sice ráda a že si mě váží, ale že už mě nemiluje. Já sám bych jí i odpustil, snažím se s ní mluvit , nabízel jsem jí i návštěvu poradny, ale ona se ke mně chová zle, jako kdybych ji to provedl já. Když jsem se s ní před 6 lety seznámil, tak mě někteří její známí varovali, že často střídala partnery, já nevěřil. Problém je taky v tom, že po nehodě v roce 2000 mám ochrnutou pravou ruku a rázem spoustu věcí nemohu dělat. Tak mě ale již poznala a tvrdlla, že ji to nevadí a teď mi to předhazuje. Nejhorší je, že nadále spolu bydlíme, zatím, a je to hrozný pocit, já nevím, jak se chovat, mám dělat jako že nic? Hrozně se trápím, rozejít se nechci, ale nevidím vůbec vůli to řešit z její strany. Poraďte, jak se mám v současné situaci zachovat? Děkuji.

Odpověď: (14. 6. 2009, 10.29)

Milý neznámý,
vím, že to bolí, ale nezbývá nic jiného než si pohadit své srdce sám a nechat ji jít. Vztah jsou dva - je proto třeba aktivní účasti obou, je-li tomu jinak, vzniká nerovnováha, která nedělá dobře ani jednomu.
Přeji vše dobré

hemi píše: (8. 6. 2009, 16.38)

dobrý den potřebuji poradit co mám dělat při nevěře mého otce mám si sním otom  promluvit?

Odpověď: (8. 6. 2009, 21.05)

milá hemi,
nevím, kolik ti je... ani další souvislosti, ale v zásadě odpověď na tvou otázku zní ANO.

Akeity píše: (8. 6. 2009, 11.02)

Dobrý den,
obracím se na Vás s prosbou o radu. Mám přítele, chodíme spolu s pár přestávkami 7 let. Takže bych řekla, že se známe velmi dobře. Problém je v tom, že se přítel v určitých vyhrocených situacích nedokáže ovládnout a chová se nepřiměřeně danému problému. Je často náladový a stačí menší konflikt k tomu, aby se vytočil. Například včera ho vytočilo, když jsem mu nerozuměla co říkal a pak mu tvrdila, že něco neříkal, i když to prý říkal. Prostě hádání kvůli hloupostem. On pak říká věci, které tak ani nemyslí a samotnému mu je to líto. Chtěla bych Vás poprosit o radu, jak na něj, aby se takhle nechoval? Mám ho ráda, na našem vztahu mi záleží a nechci, aby jeho chování všechno zničilo.
Moc děkuji za odpověď.

Odpověď: (8. 6. 2009, 21.04)

Milá A.,
přestože si myslím, že hledat řešení, jak se "netočit" by měl váš partner, pro vás mám jednu radu: zůstat klidná, v klidu na něj hledět a slovy snad ani nereagovat, nebo mu s úsměvem říci: "stejně tě miluju" Až se to malý dítě dovzteká, tak s ním můžete pokračovat v komunikaci (pokud nezůstává uražen :))
Mějte se spolu hezky

monoboxu píše: (4. 6. 2009, 18.49)

Zdravím. Mám lehké potíže, které bych přešel, nebýt skutečnosti, že mi ztěžijí studium, co se poněkud negativně projevuje na mých šancích postoupit do dalších ročníků. Popis vychází ze stavu, kdy jsem odpočinutý, v neutrální náladě a v klidu (tj. ne v pohybu). Nepočítaje téměř nepřetržité lehké zrnění obrazu a "vypalování" (když se pár sekund dívám na jakýkoliv objekt, často zůstane efekt jako při dívání se do žárovky), mám silné potíže s odlišením fantazie od reality - oboje je téměř stejně skutečné, což bývá zvlášť nebezpečné při občasných fyzických konfliktech se spolužáky (představa někoho párkrát nakopnout se v zápětí, lehce bez mého vědomí, stala skutečností).
  Taktéž mám potíže s orientací v prostoru. Tím nemyslím např. odhad vzdálenosti, ale neustále se cítím jako ve vodě; hlavně při sezení.
  Z uvedených problémů pak nepřímo vyplývají lehce neřízené a instinktivní jednání a pudová agresivita (silně omezovaná, na to jsem při vědomí ještě dost :)).
  Je pro to nějaké jednoduché a efektivní řešení?

Děkuji za odpověď.

Odpověď: (5. 6. 2009, 9.00)

Milý monoboxi,
polévky vitana  jsou jednoduché a efektivní řešení pro vytížené lidi.
Proč si myslíte, že jste jednodušší než váš PC?
Popíšete-li své potíže psychiatrovi, pravděpodobně vám předepíše antipsychotika (na kolik procent vás zbaví potíží, to vám předem nikdo neřekne, po té případně zvýší dávky).
Až budete připraven hledat složitější řešení, můžete mne kontaktovat nejlépe osobně.
nyní si můžete přečíst jednu informaci z mnoha, kterou potřebujete: http://www.lekari-online.cz/ps…
 

kat píše: (4. 6. 2009, 18.07)

Dobrý den moc děkuji za další odpověď kamarád se mi omluvil ale ten druhý ne jelikož má papíry na hlavu tak pořád pokračuje a když sem ho poslala do patřičných míst tak sem myslela že to nebude moc vnímat!Ale děkuji za vaše odpovědi a pomoc v nouzi v které sem byla moc děkuju

Odpověď: (5. 6. 2009, 8.47)

Katy,
děkuji za info i poděkování. Zkušenostmi se člověk učí :) jednat s úctou k druhému v každé situaci dokáží královny :), kterou i ty můžeš i díky této situci být.
Držím palce.

Sunny píše: (3. 6. 2009, 22.39)

Chtela jsem poradit,co mam delat kdyz chodim uz pet let s pritelem,ale stale miluji sveho byvaleho pritele a nemuzu mu otom rict jelikoz mam strasny strach jak by zareagoval,a jeste to,ze sveho pritele podvadim,i kdyz nechci,vzdycky se to ve mne vzbouri a podvedu ho.
Jsem spatna pritelkyne?mnela bych mu to rict?Poradte mi prosim!!

Odpověď: (5. 6. 2009, 8.43)

Milá Sunny,
nemyslím, že by bylo dobré současnému příteli říkat, že milujete jiného (to se opravdu nedělá). Nebo se to bojíte říci bývalému? Tomu byste to říci každopádně měla (strach je lásky škůdce) a vy nebudete litovat toho, co jste neudělala.
Jestli tomu dobře rozumím, tak s bývalým jste v kontaktu a občas zkončíte v posteli? Proč jste se rozešli? Bylo by třeba věnovat poctivou pozornost tomuto stavu. Co zůstává mezi vámi a "bývalým"? Lepší by byla osobní konzultace.
Držím palce.

zabounice píše: (3. 6. 2009, 19.23)

Dobrý den,
nevím zda jsem tu správně, ale nevím kam se mám obrátit. Mám dvouletého syna, který na roce a půl přestal mluvit. Předtím říkal (máma,táta,bába,děda,kolo..).B­yli jsme na vyšetření na foniatrii, zda dobře slyší a potvrdilo se, že uši má v pořádku. V té době co přestal mluvit, se začal pořád točit dokolečka (dnes už nedělá), všude vše zavírá a když na něj mluvíme, tak na nás nereaguje, jak kdyby nás neslyšel. Dnes mu jsou dva roky a v postatě skoro nemluví, řekne táta, něco breptá, ale nerozumíme mu. Trápí mě, že když po něm něco chci, tak mě nevnímá a přijde mi, že mi vůbec nerozumí. Je nesoustředěný a hyperaktivní. Máme podezření, že by mohl být autista. Sourozence nemá, je to naše první dítě.
Děkuji za odpověď

Odpověď: (3. 6. 2009, 19.45)

Milá z.,
při čtení projevů mne také napadl autismus :(. Bylo by dobré, abyste vyhledala specializované - opravdu specializované pracoviště - kvůli diferenciální diagnostice. Pak zjištujte možnosti terapie, reedukace ...to nevylučuje spolupráci s psycholéčiteli... A možná vás čeká nelehké období přijetí společného údělu...
Držím palce

kat píše: (3. 6. 2009, 16.45)

Dobrý den děkuji za odpověď chodím do 9třídy na základná škole a je to prostě neúnosná situace kterou řeším sebepoškozováním při kterým se mi vždycky uleví.Nejvíc mě překavpuje kluk který mi řekl že mě miluje a já ho neslušně poslala do patřičných míst a  ted dělá tohle!!!! a můj nelepší kámoš kterej tohle všechno vyprovokoval se ke mě pořád chová jako by bylo všechno stejné!! Nerada bych chodila za školním poradcem nebo za třídní učitelkou která je na mě zasedlá.Tohle začalo tak rychlo a jsem zvědavá kdy to skončí!začalo to 5.6 a bohužel dneska to jelo dál a už je na spolužácích nová anketa!!!! Kamarádky které se mě zastali mám ale zajímalo by mě najak dlouho!

Odpověď: (3. 6. 2009, 19.40)

Milá Katko,
jsem ráda za odpověd i za upřímnost.  Katuško, už víš, že lásku není dobré zesměšnovat? Raněné zvíře i člověk v bolesti má sklon útočit... Jednání spolužáka je samozřejmě taky velmi nemoudré. Jednej, prosím, s lidmi s úctou. Odmítnout intimní city lze i s taktem... (kdyby jsi si dokázala promluvit s tím chlapcem v klidu, konstruktivně a taktně - třeba by to vedlo i ke smíru)
A další dobrá zpráva: máš to za pár...
Sebepoškozování nedoporučuji, protože tím vyjadřuješ nelásku k sobě (a mmj. se ničíš, tak jak si přeje raněný milenec). Bylo by dobré, aby jsi sama sobě poskytla oporu, úctu.
Držím palce

Petr15 píše: (2. 6. 2009, 22.08)

ahoj,
sem se chtěl poradit s nějakou starší ženskou, protože
radit se o těchle věcech s našima je dost blbý. Jestli teda
můžu poprosit?
Já totiž hlavně nechápu, jestli to vlastně holky taky
chtěj. Protože mi příjde, že se tomu hrozně brání, zatímco
kluci by do toho šli rovnou. Tak já nevím, mají ženský
rády sex, nebo je tam nějaký problém. Já rozhodně tušim,
co by se na tom líbilo mě, ale
nevim, jak to mají holky. A hloupý je ptát se holek, co to
ještě nikdy nedělaly.  holky ze třídy na to přece už jsou taky dost dospělý.

Odpověď: (3. 6. 2009, 19.47)

milý Petře,
ano, i dívky mají rády sex... ale je fajn, jestli tvé
spolužačky odmítly tvé návrhy na sexuální hrátky.
1. v 15ti moc staré nejsou - psychologicky, když začnou tak
brzo, něco v duši se často otupí nebo se dělají takový malý
jizvičky... a krom toho, v 15ti si ho málokterá umí
vychutnat...
2. naštěstí ještě stále asi i mladé holky upřednostnují sex
s citem, zjednodušeně totiž lze říci, že kluci snadněji
rozdělí lásku duševní od lásky sexuální. Neplatí to
samozřejmě vždy ...
Když se k holkám budeš chovat jemně a s citem, máš větší
šanci, prosím tě, nezneužívej je, ono to je tak, že žena se
otvírá a muže do sebe vpouští, odevzdává se mu... muž
dobíjí, proniká... nenechávej za sebou naivní, zraněná
srdce...
Ty nechceš propojit sex s láskou? - znám i několik mužů,
kteří vědí, že sex s láskou je fakt krásnější... neboj, nic
ti neuteče....
třeba se atky můžeš naučit hře svádění...
pečuj o sebe i svou lásku...

kat píše: (2. 6. 2009, 18.49)

Dobrý den, poslední dobou mám problémy ve škole i mimo školu.Doma s rodiči se neustále hádám a ve škole mě všichni provokujou a dělají ankety ve třídě na tabuli na nástěnce a dokonce i na spolužácích kdo mě nesnáší je to docela neúnosné slýchat takové hnusné názory ostatních a ještě pozorovat jak kamarádi ze třídy hlasujou pro to že jsem p... a že mě nesnášíjou! ! dneska jsem se sesipala ve škole když začali dělat čárky na tabuli a ještě je dali do kosočtverce.A hlavní aktér toho všeho mi napsal že to byl jen začátek!Na icq mi xxx ‎(18:47):
Btw nenavidim te a budes toho litovat cawe!
Nevím co mám dělat a jak se zachovat až přijde další útok na mojí osobu! Děkuju moc za radu a doufám že mi to pomůže!

Odpověď: (3. 6. 2009, 9.29)

Milá Katko,
uff - docela dřina období. Do kolikáté třídy chodíš? Víš, že co tě nezabije, to tě posílí? Můžeš pozorovat, jaké to je být obětí skupinového myšlení a linčování davu. Je to síla - viď. Jak jsou "kamarádi" ve svých osobnostech slabí, jak se bojí, že by i oni mohli ztratit přízeň, kdyby se tě zastali...
Radu? raději bych s tebou mluvila, abych věděla souvztažnosti a možnosti...
Cítíš se na to, že to zvládneš sama? Že sama nebo snad s nějakou kamarádkou situaci ukoriguješ? Bylo by dobré požádat o spolupráci školního psychologa, který bude situaci moderovat. Třeba máte ve škole šikovného výchovného poradce, byl by potřeba někdo, kdo bude mít čas se této situaci věnovat.
Aktéra by bylo dobré oznámit každopádně např. třídní...
Taky můžeš zvážit odchod ze školy. Můžeš mne kontaktovat na emailu či skypu...
Držím palce

zuzka píše: (2. 6. 2009, 12.40)

Dobrý den, potřebovala bych poradit spíš v tom, jestli mám vyhledat nějakou pomoc v podobě prášků a podobně... Byla jsem poprvé těhotná, narodilo s nám dítě s vážnou nemocí. Lékaři to vidí na vylečení, ale jezdíme na chemoterapie a budeme zhruba do října v nemocnicíh. Jde spíš o to, že jsem přijela domů z porodnice a hned za týden jsme jeli na vyšetření bulky a bohužel se to prokázalo zhoubné.  Hned jdem začala jezdit z 14 týdenním miminem po vyšetřeních a ležela s ním v nemocnicíh - doposud. Jde o to, že malého mám ráda, ale prostě mě hrajou strašně nervy, nevím co k němu cítím, ze začátku jsem ho obviňovala, že jsem pořád v nemocnici, že to bude nadlouho, teď už jsem začala k němu něco cítit víc, ale nastal problém takový, že když jsem opravdu v depresi, že například nejí, tak jsem se přistila, že jsem na něho docela hrubá - nemyslím, hrubé násilí, ale že mu dávám jíst i když nechce, jsem na něho sprostá, už jsem ho i pleskla přes plýnu. Vím, že to není dobře a docela se tohoto chování bojím.... Pokaždé pak mám ale veliké výčitky svědomí, deprese jsou větší, samozřejmě řvu..prostože je to miminko, a vím, že se k němu mám chovat jinak..

Odpověď: (3. 6. 2009, 9.17)

Milá Zuzko,
doporučuji spíše uvědomit si, jaké různé emoce se ve vás motají..., jak jste fyzicky unavena... upřednostnila bych spíše několik konzutací s psychoterapeutem, kde se tomuto tématu budete věnovat, než antidepresíva. Volba je však na vás.

Aja píše: (1. 6. 2009, 16.57)

Dobry den,doufam,ze mi na moji otazku budete moct odpovedet...S pritelem cekam miminko,momentalne se chystame v tydnu na matriku,aby podepsal papir-prohlaseni otcovstvi...take prjmeni miminka..a to se chci optat..muj pritel rika,ze kdyz bude mi prijmeni po nem,tak jsou s tim pak v budoucnu problemy????moc vas prosim,abyste mi napsali,co to obnasi,zda je lepsi,aby se mimi jmenovalo po me ci po priteli...Dekuji za odpoved

Odpověď: (3. 6. 2009, 9.12)

Milá Ájo,
asi vašemu dotazu moc nerozumím. Asi nerozumím celé situaci.
Jaké problémy? On se o dítě nechce starat? Proč chcete, aby se dítě jmenovalo po příteli? Budete mít svatbu? Na matrice vám jistě sdělí formální náležitosti.
Přeji vám radost a společné chvíle.

a píše: (1. 6. 2009, 14.20)

Dobrý den nebylo mi ještě 15 ale neměla sem ještě kluka bojím se ,že už ho nikdy mít nebudu laska mi strašně chybí ale sem baculatá,myslíte ,že sou někteří kluci jako já? že jim až tolik nezáleží na vzhledu? já osobně mam rači baculatější kluky nevi jestli je tohle tema pro psychologa nebo na každopadně bych potřebovala poradit.....děkuji

Odpověď: (3. 6. 2009, 9.06)

Milá a.,
když se porozhlédneš po světě, tak uvidíš, že páry tvoří i méně hezcí i neatraktivní lidé, takže ... nezoufej :)a líbí-li se tobě baculatí chlaci, proč by jsi se nelíbila ty jim?
Děvče, nemít kluka v 15 je dost normální.
A víš že, péčí o sebe můžeš udělat přitažlivou... připadej sama sobě přitažlivá... rozvíjej své ženské půvaby (mmj. inspiruj se i zdravým životním stylem...)
držím palce