Sunny píše: (3. 6. 2009, 22.39)

Chtela jsem poradit,co mam delat kdyz chodim uz pet let s pritelem,ale stale miluji sveho byvaleho pritele a nemuzu mu otom rict jelikoz mam strasny strach jak by zareagoval,a jeste to,ze sveho pritele podvadim,i kdyz nechci,vzdycky se to ve mne vzbouri a podvedu ho.
Jsem spatna pritelkyne?mnela bych mu to rict?Poradte mi prosim!!

Odpověď: (5. 6. 2009, 8.43)

Milá Sunny,
nemyslím, že by bylo dobré současnému příteli říkat, že milujete jiného (to se opravdu nedělá). Nebo se to bojíte říci bývalému? Tomu byste to říci každopádně měla (strach je lásky škůdce) a vy nebudete litovat toho, co jste neudělala.
Jestli tomu dobře rozumím, tak s bývalým jste v kontaktu a občas zkončíte v posteli? Proč jste se rozešli? Bylo by třeba věnovat poctivou pozornost tomuto stavu. Co zůstává mezi vámi a "bývalým"? Lepší by byla osobní konzultace.
Držím palce.

zabounice píše: (3. 6. 2009, 19.23)

Dobrý den,
nevím zda jsem tu správně, ale nevím kam se mám obrátit. Mám dvouletého syna, který na roce a půl přestal mluvit. Předtím říkal (máma,táta,bába,děda,kolo..).B­yli jsme na vyšetření na foniatrii, zda dobře slyší a potvrdilo se, že uši má v pořádku. V té době co přestal mluvit, se začal pořád točit dokolečka (dnes už nedělá), všude vše zavírá a když na něj mluvíme, tak na nás nereaguje, jak kdyby nás neslyšel. Dnes mu jsou dva roky a v postatě skoro nemluví, řekne táta, něco breptá, ale nerozumíme mu. Trápí mě, že když po něm něco chci, tak mě nevnímá a přijde mi, že mi vůbec nerozumí. Je nesoustředěný a hyperaktivní. Máme podezření, že by mohl být autista. Sourozence nemá, je to naše první dítě.
Děkuji za odpověď

Odpověď: (3. 6. 2009, 19.45)

Milá z.,
při čtení projevů mne také napadl autismus :(. Bylo by dobré, abyste vyhledala specializované - opravdu specializované pracoviště - kvůli diferenciální diagnostice. Pak zjištujte možnosti terapie, reedukace ...to nevylučuje spolupráci s psycholéčiteli... A možná vás čeká nelehké období přijetí společného údělu...
Držím palce

kat píše: (3. 6. 2009, 16.45)

Dobrý den děkuji za odpověď chodím do 9třídy na základná škole a je to prostě neúnosná situace kterou řeším sebepoškozováním při kterým se mi vždycky uleví.Nejvíc mě překavpuje kluk který mi řekl že mě miluje a já ho neslušně poslala do patřičných míst a  ted dělá tohle!!!! a můj nelepší kámoš kterej tohle všechno vyprovokoval se ke mě pořád chová jako by bylo všechno stejné!! Nerada bych chodila za školním poradcem nebo za třídní učitelkou která je na mě zasedlá.Tohle začalo tak rychlo a jsem zvědavá kdy to skončí!začalo to 5.6 a bohužel dneska to jelo dál a už je na spolužácích nová anketa!!!! Kamarádky které se mě zastali mám ale zajímalo by mě najak dlouho!

Odpověď: (3. 6. 2009, 19.40)

Milá Katko,
jsem ráda za odpověd i za upřímnost.  Katuško, už víš, že lásku není dobré zesměšnovat? Raněné zvíře i člověk v bolesti má sklon útočit... Jednání spolužáka je samozřejmě taky velmi nemoudré. Jednej, prosím, s lidmi s úctou. Odmítnout intimní city lze i s taktem... (kdyby jsi si dokázala promluvit s tím chlapcem v klidu, konstruktivně a taktně - třeba by to vedlo i ke smíru)
A další dobrá zpráva: máš to za pár...
Sebepoškozování nedoporučuji, protože tím vyjadřuješ nelásku k sobě (a mmj. se ničíš, tak jak si přeje raněný milenec). Bylo by dobré, aby jsi sama sobě poskytla oporu, úctu.
Držím palce

Petr15 píše: (2. 6. 2009, 22.08)

ahoj,
sem se chtěl poradit s nějakou starší ženskou, protože
radit se o těchle věcech s našima je dost blbý. Jestli teda
můžu poprosit?
Já totiž hlavně nechápu, jestli to vlastně holky taky
chtěj. Protože mi příjde, že se tomu hrozně brání, zatímco
kluci by do toho šli rovnou. Tak já nevím, mají ženský
rády sex, nebo je tam nějaký problém. Já rozhodně tušim,
co by se na tom líbilo mě, ale
nevim, jak to mají holky. A hloupý je ptát se holek, co to
ještě nikdy nedělaly.  holky ze třídy na to přece už jsou taky dost dospělý.

Odpověď: (3. 6. 2009, 19.47)

milý Petře,
ano, i dívky mají rády sex... ale je fajn, jestli tvé
spolužačky odmítly tvé návrhy na sexuální hrátky.
1. v 15ti moc staré nejsou - psychologicky, když začnou tak
brzo, něco v duši se často otupí nebo se dělají takový malý
jizvičky... a krom toho, v 15ti si ho málokterá umí
vychutnat...
2. naštěstí ještě stále asi i mladé holky upřednostnují sex
s citem, zjednodušeně totiž lze říci, že kluci snadněji
rozdělí lásku duševní od lásky sexuální. Neplatí to
samozřejmě vždy ...
Když se k holkám budeš chovat jemně a s citem, máš větší
šanci, prosím tě, nezneužívej je, ono to je tak, že žena se
otvírá a muže do sebe vpouští, odevzdává se mu... muž
dobíjí, proniká... nenechávej za sebou naivní, zraněná
srdce...
Ty nechceš propojit sex s láskou? - znám i několik mužů,
kteří vědí, že sex s láskou je fakt krásnější... neboj, nic
ti neuteče....
třeba se atky můžeš naučit hře svádění...
pečuj o sebe i svou lásku...

kat píše: (2. 6. 2009, 18.49)

Dobrý den, poslední dobou mám problémy ve škole i mimo školu.Doma s rodiči se neustále hádám a ve škole mě všichni provokujou a dělají ankety ve třídě na tabuli na nástěnce a dokonce i na spolužácích kdo mě nesnáší je to docela neúnosné slýchat takové hnusné názory ostatních a ještě pozorovat jak kamarádi ze třídy hlasujou pro to že jsem p... a že mě nesnášíjou! ! dneska jsem se sesipala ve škole když začali dělat čárky na tabuli a ještě je dali do kosočtverce.A hlavní aktér toho všeho mi napsal že to byl jen začátek!Na icq mi xxx ‎(18:47):
Btw nenavidim te a budes toho litovat cawe!
Nevím co mám dělat a jak se zachovat až přijde další útok na mojí osobu! Děkuju moc za radu a doufám že mi to pomůže!

Odpověď: (3. 6. 2009, 9.29)

Milá Katko,
uff - docela dřina období. Do kolikáté třídy chodíš? Víš, že co tě nezabije, to tě posílí? Můžeš pozorovat, jaké to je být obětí skupinového myšlení a linčování davu. Je to síla - viď. Jak jsou "kamarádi" ve svých osobnostech slabí, jak se bojí, že by i oni mohli ztratit přízeň, kdyby se tě zastali...
Radu? raději bych s tebou mluvila, abych věděla souvztažnosti a možnosti...
Cítíš se na to, že to zvládneš sama? Že sama nebo snad s nějakou kamarádkou situaci ukoriguješ? Bylo by dobré požádat o spolupráci školního psychologa, který bude situaci moderovat. Třeba máte ve škole šikovného výchovného poradce, byl by potřeba někdo, kdo bude mít čas se této situaci věnovat.
Aktéra by bylo dobré oznámit každopádně např. třídní...
Taky můžeš zvážit odchod ze školy. Můžeš mne kontaktovat na emailu či skypu...
Držím palce

zuzka píše: (2. 6. 2009, 12.40)

Dobrý den, potřebovala bych poradit spíš v tom, jestli mám vyhledat nějakou pomoc v podobě prášků a podobně... Byla jsem poprvé těhotná, narodilo s nám dítě s vážnou nemocí. Lékaři to vidí na vylečení, ale jezdíme na chemoterapie a budeme zhruba do října v nemocnicíh. Jde spíš o to, že jsem přijela domů z porodnice a hned za týden jsme jeli na vyšetření bulky a bohužel se to prokázalo zhoubné.  Hned jdem začala jezdit z 14 týdenním miminem po vyšetřeních a ležela s ním v nemocnicíh - doposud. Jde o to, že malého mám ráda, ale prostě mě hrajou strašně nervy, nevím co k němu cítím, ze začátku jsem ho obviňovala, že jsem pořád v nemocnici, že to bude nadlouho, teď už jsem začala k němu něco cítit víc, ale nastal problém takový, že když jsem opravdu v depresi, že například nejí, tak jsem se přistila, že jsem na něho docela hrubá - nemyslím, hrubé násilí, ale že mu dávám jíst i když nechce, jsem na něho sprostá, už jsem ho i pleskla přes plýnu. Vím, že to není dobře a docela se tohoto chování bojím.... Pokaždé pak mám ale veliké výčitky svědomí, deprese jsou větší, samozřejmě řvu..prostože je to miminko, a vím, že se k němu mám chovat jinak..

Odpověď: (3. 6. 2009, 9.17)

Milá Zuzko,
doporučuji spíše uvědomit si, jaké různé emoce se ve vás motají..., jak jste fyzicky unavena... upřednostnila bych spíše několik konzutací s psychoterapeutem, kde se tomuto tématu budete věnovat, než antidepresíva. Volba je však na vás.

Aja píše: (1. 6. 2009, 16.57)

Dobry den,doufam,ze mi na moji otazku budete moct odpovedet...S pritelem cekam miminko,momentalne se chystame v tydnu na matriku,aby podepsal papir-prohlaseni otcovstvi...take prjmeni miminka..a to se chci optat..muj pritel rika,ze kdyz bude mi prijmeni po nem,tak jsou s tim pak v budoucnu problemy????moc vas prosim,abyste mi napsali,co to obnasi,zda je lepsi,aby se mimi jmenovalo po me ci po priteli...Dekuji za odpoved

Odpověď: (3. 6. 2009, 9.12)

Milá Ájo,
asi vašemu dotazu moc nerozumím. Asi nerozumím celé situaci.
Jaké problémy? On se o dítě nechce starat? Proč chcete, aby se dítě jmenovalo po příteli? Budete mít svatbu? Na matrice vám jistě sdělí formální náležitosti.
Přeji vám radost a společné chvíle.

a píše: (1. 6. 2009, 14.20)

Dobrý den nebylo mi ještě 15 ale neměla sem ještě kluka bojím se ,že už ho nikdy mít nebudu laska mi strašně chybí ale sem baculatá,myslíte ,že sou někteří kluci jako já? že jim až tolik nezáleží na vzhledu? já osobně mam rači baculatější kluky nevi jestli je tohle tema pro psychologa nebo na každopadně bych potřebovala poradit.....děkuji

Odpověď: (3. 6. 2009, 9.06)

Milá a.,
když se porozhlédneš po světě, tak uvidíš, že páry tvoří i méně hezcí i neatraktivní lidé, takže ... nezoufej :)a líbí-li se tobě baculatí chlaci, proč by jsi se nelíbila ty jim?
Děvče, nemít kluka v 15 je dost normální.
A víš že, péčí o sebe můžeš udělat přitažlivou... připadej sama sobě přitažlivá... rozvíjej své ženské půvaby (mmj. inspiruj se i zdravým životním stylem...)
držím palce

AKTUALITA píše: (31. 5. 2009, 22.46)

Právě  vznikl jeden nový blog.

Odpověď: (2. 6. 2009, 22.11)

tak kdybyste se chtěli podívat, zde je adresa na něj:
http://radanastepankova.blog.i…
pohodové dny

Sik píše: (29. 5. 2009, 11.48)

Dobrý den, před 14 dny se semnou rozešel přítel (29let, já 31let), hrozně to bolí, byť jsme spolu byli půl roku, bylo to intenzivní, já ho ale do ničeho netlačila, je to beran, on se bavil o dětech, spolubydlení atd. Jenže pak přišel den, kdy dostal podmínku....to ho zlomilo, jelikož byl proces nespravedlivý (odsouzen bez důkazů) a musel začít od znova, jelikož už nemohl dělat tu práci co chtěl, začal intenzivně něco hledat, myslel si, že s bc.diplomem bude mít větší šance, bohužel...tak se trochu pustil do menšího podnikání, jenže začal mít stále méně a méně času a byl neustále unavený.....posléze se semnou rozešel z důvodu, že je hrozně unavený, že nemá na nic náladu vč. sexu, a že ho ten soud zlomil a že i zvažuje jet pracovat do zahraničí.....samozřejmě jsem začala i přemýšlet, kde jsem chybu udělala já...moc jsem ho zřejmě nepodporovala či co....stále o něj stojím, vlastně je to hodně "čistej" a čestnej chlap a mám pocit, že je to ten pravej....co udělat pro to, aby si to rozmyslel a vrátil se....vím ale, že nemůžu tlačit na pilu, to bych to celý úplně pokadila....děkuji za odpověď.

Odpověď: (30. 5. 2009, 11.34)

Milá Sik,
sama víte, že druhý je svobodný a k lásce nemůžeme nutit... cením na vás, že si ho vážíte, že v něm vidíte to dobré... jistě mu tedy přejete, aby se měl dobře s vámi či bez vás.... můžete mu být kamarádkou... vnímejte, co je pro vás nyní důležité, jak to cítíte...
Přeji vše dobré

Hela píše: (29. 5. 2009, 8.18)

Dobrý den,
pokusím se o popsat svoje trápení srozumitelně, i když se mně zdá tak komplikované.
Žiji 4 roky s přítelem, dohromady se známe 10 let. Před půlrokem se zamiloval do jiné ženy, tušila jsem to a otevřeně se ho ptala - zatloukal, nakonec se přiznal. Rozešel se se mnou s tím, že ona byla jenom důsledek toho, že se mnou není šťastný. Nechtěla jsem rozchod, on to věděl. Odešla jsem od něj a hodně mě to bolelo. Po 14 dnech za mnou přijel s tím, že udělal chybu, jestli mu mužu odpustit, že mě miluje a že chce, abychom byli spolu. Vzala jsem ho zpatky s tim, ze jsem mu rekla, ze musim obnovit duveru k nemu, coz se nestane pres noc. Snazil se mesic, do toho musel nejakou dobu resit i to, co udelal "te druhe", takze "tady porad byla" a mne se stale vracelo, jak me podvadel a lhal mi. Obecne se snazim porad o vecech mluvit, takze jsem mu o svych pocitech rikala - zapomenout na to, co se stalo, mi neslo tak rychle, jak by si pral. Postupne se zacal odcizovat, prestal se mnou spat, rekl mi, ze se na me netesi, ale ze se netesi na nic, ze ho krome jednoho jeho zajmu nic nebavi, ani prace, ze ma problem sam se sebou. Opakovane jsem se ho ptala, co ode me ceka, ze udelam, kdyz me ignoruje, snazila jsem se s nim bavit o tom, jak se citi celkove, radila mu, at si jde s nekym popovodat - s odbornikem. A nic. Ted je zretelne, ze se o nicem bavit nechce, rika, ze to chce nechat byt, ovsem musi i videt, ze ja se trapim. Chybi mi fyzicky, je pro me tezke vedne neho zit, kdyz mam pocit, jako bych tu nebyla. Nevim, jestli mi touhle neverbalni formou dava najevo, abych odesla, coz ja nechci. Nevim, jak tuhle situaci zmenit, protoze pro me se tim, ze se neni schopny vyjadrit konkretne - chci te nebo nechci te - dostava nas vztah do hlubsiho odcizeni. I kdyz jsme meli konflikty i driv, nikdy se ode mne fyzicky nedistancoval (ani kdyz byl tenhdy s ni). Ja se trapim, on rika, at to necham byt. Nevim, jestli je to docasne, ale necitim, ze by mel chut neco menit, nechava me v nejistote.

Odpověď: (30. 5. 2009, 11.28)

Milá Helo,
ve vztahu jste dva,  spolupráce, komunikace spolu s několika dalšími ingrediencemi jsou podstatou vztahu. Každý máte v moci svou polovinu. Vy můžete udělat jen tu svou... a sama si vyhodnotte, kdy jste udělala dost a co je pro vás dostačující a co nikoliv... co je výměna a co závislost.
Držím palce

Dan píše: (28. 5. 2009, 19.55)

Dobry den,
mám veliky problém se svojí manželkou,máme spolu dvě děti 10 a 5let jsme spolu přes 14let,do ted nám vše klapalo jak má být,všichni kolem nám říkali že jsme ukázkoví pár,manželka mi uctívala a milovala a já jí též,náš vztach byl založený na velký lásce duvěře toleranci a kamaráctví nevím jak to napsat,ale bylo vše dokonalí máme spousta společných zájmu atd.Po 10letech manželka šla do práce a tam se to stalo už 5den se zamilovala přesně do obráceného typu člověka,který nikdy nemlěla ráda,já to vše poznal asi po 8 dnech a bylo zle manželka mi moc prosila at ji neopouštím že sním nic zatím nemněla že ho opustí at ji zase začnu věřit,tak já jsem do toho šel máme děti a veřil jsem jí do opravdy,pak mi tvrdila že už tam nedělá a já měl klid na duši,vše bylo v pohodě každej tyden jsme jezdili na ruzny akce a uživali jsme si,po 7měsících se začala měnit a byla ledová,tak jsem jí řek jestli se měco děje at mi to řekne začala plakat a už to zní lezlo že už je měsíc sním že v práci zustal že jezdí k němu potají domu že už zná rodiče a že semnou komčí,takže mě se během chvilky zhroutil život nevím jak dál máme děti a on nemá nic je o 8 let mladší bydlí u rodiču je zadluženej,ona k němu bydlet nemuže má malej pokojíček,jeho rodiče to podporujou a já skoušel všechny cesty aby se vrátila ted je to 25dní co mi to řekla a už požádala o rozvod, nejlepší je na tom je že když jsem v pohodě a nevibuchnu tak se k sobě chováme slušně s manželkou,chodíme spolu do posilovny zvemi na obědy,chováme se k sobě jako nejlepší přátele jen stím že já se hrozně moc trápím a nemužu bez své rodiny žít,prej ho miluje na 100%a že ho neopustí že se chce sama postavit na nohy a to že zaním jezdí deně na dvě hodiny to ji prej stačí.Děti se moc trápí stejska se jim po mě v šichni ji zavrhli nikdo nechápe že muže bejt doslova s takovím vandrákam,jde přes mrtvoli a chce aby jsme se spolu starali o děti a každý měl jinýho partnera a já to nezvladnu možná až budu mít někohgo jinýho tak to pujde,ted bydlím jinde a navštěvuju je,potřeboval bych pomoc bud jak se odmilovat a začít žít,nebo kdojí vysvětlí že rodina je na prvním místě a začali jsme od znova,řekla mi že mi má strašně moc ráda že mi věří na sto procen a at se postavím na nohy a je ze mě znova ten sebevědomej chlap,nevím co si otom mám myslet,předem moc děkuji za pomoc

Odpověď: (30. 5. 2009, 11.19)

Milý Dane,
chápu, že je to velmi nelehká situace. Vám nezbývá nic jiného, než přijmout to, že manželka miluje jiného muže, že vás ctí jako člověka, jako otce svých dětí a přítele. Je třeba začít pracovat na své "operaci srdce" - vnímat to zranění, ošetřit ho ...  svoji záři vůči ženě stáhnout zpět do bezpečného prostoru... tyto úkony doporučuji provést s "průvodcem".... (můžete se ke mně objednat)....
Přeji vše dobré

Japonečka píše: (28. 5. 2009, 15.04)

Dobry den pani Radano,
potkala jsem na internetu Vasi poradnu. Pisi s prosbou o drahocenou radu, jak opet najit vnitrni klid, soustredeni a silu i k beznym ukonum. Studuji na vysoke skole, ktera neni podle mych predsav, ale uz je prilis pozde ji menit(finance a jine zavazky), ale cim dal vice je pro mne slozitejsi se ucit, mozna to je skutecny duvod nespokojenosti. Rada bych ve vecech opet videla smysl a hlavne mela chut i do beznych ukonu v zivote. Hlavne si vubec neverim, ze neco zvladnu a mam pocit, ze brzy spadnu na usta. Velmi tezce zvladam prohry a osobni nezdary(dalsi z veci nad kterou musim zapracovat). Ono tech veci je mnoho a vubec se mi nedari najit ten konec z ktereho zacit na sobe pracovat.

preji pekny den a dekuji za Vas cas nad mym problemem.

Odpověď: (30. 5. 2009, 11.11)

Milá Japonečko,
jít v souladu se svou podstatou, vidět smysl, je důležitá součást harmonie. Pozitivní a láskyplný přístup je také součást cesty k vašemu řešení. Jak pracovat se sebou? Doporučuji spolupracovat s psychoterapeutem, který vás naučí, jak sama sebe proměňovat. Inspirací mohou být knihy: Miluj svůj život, Osobní síla...
Držím palce k aktivitě na své sebeproměně.

Martin píše: (25. 5. 2009, 22.40)

Studuji střední školu a bohužel jsem začal chodit za školu. Vím že mi to hrozně ubližuje ale teť mám obrovské mezery a mám strach do té školy jít. Když jsem to asi před měsícem překonal tak asi po týdnu jsem do toho zase spadnul. Kamarád měl stejné potíže na základní škole a dostal od psychyatra nějaké prášky které mu pomohly myslíte že e to možné i u mě?

Odpověď: (26. 5. 2009, 19.54)

To mi píše mladý muž nebo sralbotka?
Muže dělá schopnost nést následky svých činů bez bázně a hany.
Budeš-li dál podléhat svým strachům, moc toho v životě nedokážeš.
Uvědom si, že tvůj fyzický život ohrožen není a dál to má řešení - i kdyby znova první ročník...! Takže se do řešení pust s hlavou vzpřímenou a nezfetovanou!

OTEC píše: (25. 5. 2009, 16.40)

Dobrý den paní rádkyně chtěl bych vědět jak máme postupovat jedná se o naše děti sestra a brácha ,které máme podezření že šlo o sexuální styk jak máme udělat předem děkuji OTEC

Odpověď: (26. 5. 2009, 20.27)

Dobrý den pane otče,
otevřený rozhovor nic nezkazí ...

Petule píše: (25. 5. 2009, 13.55)

Dobry den,mam dotaz oledne me 5lete dcerunky.ja jsm rozvedena a s byvalim manzelem mam dceru.Ted v dubnu jsme meli soud,ohledne stridave peci,ale ja jsem s tim nesouhlasila.Tak soudkyne rozhodla tak ze kazdy sudy tyden dcera bude u byvaleho od patke,do nedele,a lichy od stredy do patku.Ted ale vim,ze to neni dobre.dcera se zacina pocuravat,ma problemi se spanim,place v noci,kdyz se probudi.Vetsinu casu travi u babicky nedaleko od jeho bytu.on si i sice vezme,ale jak pisi,odvezeji ke sve matce,a ta se oni pak stara.dcera je zmatena a chlela bych poradit,jestli muzu podat novy navrh k soudu.Dekuji

Odpověď: (30. 5. 2009, 11.05)

Můžete podat nový návrh k soudu, prokonzultujte celou věc s OSPOD a zvažte odborný posudek.

Pája píše: (25. 5. 2009, 13.31)

Dobrý den. Mám dotaz, který se týká mého syna. Je mu 10let.Již druhý rok má v tomto období problém s bouřkou. Ráno se mu nechce jít do školy, je mu na zvracení. Přisuzuji to tomu, že se strašně bojí bouřky. Právě asi před 2 roky, šel při velké bouřce ze školy. Ptám se ho, jestli to není něčím jiným, jestli ve škole mu někdo neubližuje. Tvrdí, že ne. Problémy s učením také nemá. Myslíéte si, že máme vyhledat odbornou pomoc nebo počkat, že se to časem zlepší? Děkuji.

Odpověď: (30. 5. 2009, 11.04)

doporučuji abreaktivní terapii, kineziologii nebo něco podobného...

eva píše: (25. 5. 2009, 2.18)

dobrý večer, mám velký problém s celým svým životem, ale pokusím se být stručná. Mám pocit, že nikam nepatřím, tedy já skutečně nikam nepatřím - nemám totiž práci, ani přítele ani zdraví. Přitom od narození jsem byla krásné a zdravé dítě. ale ve 21 letech jsem se nakazila od přítele pohlavní chorobou, kterou lékaři zanedbali a zničila mi život. Nyní je mi 33 let, tu chorobu mám stále a zničila mi studium na vysoké i mé vztahy s muži. Nakonec jsem v důsledku přetížené imunity přišla o štítnou žlázu a mám teď ještě vážnější zdravotní problémy, kvůli kterým se se mnou rozešel můj poslední přítel a to se slovy: "je mi líto tvého budoucího muže, protože žít s tebou je jako žít s padesátiletou babkou ( tím myslel mé zdravotní problémy a neustálé polykání léků). Tento rozchod mě zlomil, protože jsem tohoto muže milovala víc než svůj život ( víte, jak se říká, že v nejhorších chvílích každý volá svoji matku - tak já v nejhorších bolestech volala jeho jméno) a při životě mě udržovala naděje, že se jednou zase sejdeme.
Rozešli jsme se před rokem a já od té doby nemohu spát. Pomáhá mi jen běhání a cvičení a poté usnu. Ale nemám chut nic dělat, nevidím již důvod proč se snažit, vždyť kdo by chtěl mít nemocnou ženu. Navíc mi ten bývalý přítel neustále píše, co dělá, což nechápu. Jako například nyní mi napsal, že se konečně vrací z londýna do své rodné Afriky a nemůže se dočkat až vypadne z té ... rasistické evropy. Nerozumím, proč mě neustále kontaktuje, ale strašně mi to ubližuje. Kdyby mi totiž napsal, že se oženil, asi bych se zabila. Už teď mám k tomu blízko, protože se svým zdravím a současným zdravotnictvím nemám šanci na normální život. Ten pocit, že nikam nepatřím pramení také z toho, že zde v mé rodné zemi mi nikdo nedal šanci - nikdy jsem zde nedostala práci a přitom mám několik škol a IQ podle testů nadprůměrné, nikdy jsem neměla českého přítele ( vždy jen cizince) ani dobré přátele. Dobrou práci, dobré přátele a přítele jsem měla v londýně, kde jsem žila 5 let se svým přítelem do našeho rozchodu v září 2008. Chtěla jsem se tam vrátit a namlouvala jsem si, že kvůli přátelům a práci. Ovšem po jeho zprávě, že opouští londýn, jsem zjistila, že už tam nechci. Jako by Londýn už nebyl tím, čím byl bez něho. Prosím poraďte, co mám dělat. Kde mám brát sílu? Vždyť i sami lékaři se diví, jak se svými zdravotními problémy zvládám žít, ale ty psychické jsou mnohem horší. Zkoušela jsem jít k psychologům, ale nejsem schopna s nimi mluvit, protože se vždy rozbrečím a tak raději odejdu. Zkoušela jsem nějaká antidepresiva, ale po nich se mi ještě zostřilo mé myšlení a já jsem si ještě více uvědomila bezvýchodnost mé situace a mé deprese se tudíž ještě zhoršily. A je normální, že se svým bývalým přítelem stále vduchu mluvím? Nerozumím tomu, protože jsem už měla nějaké vztahy před ním, ale nikoho jsem tak moc nemilovala a i on mě kdysi miloval, chtěl mít se mnou dítě a svatbu. Mám pocit, že brzy zešílím. Děkuji moc za radu eva

Odpověď: (25. 5. 2009, 9.56)

Milá Evo,
smutný příběh... bylo fajn číst, že můžete běhat a cvičit...
je to tak, že každý máme nějaký životní příběh, do kterého se rodíme, někteé body se v našem životě musí odehrát, záleží však na tom, jak se k nim postavíme, jak přijmeme to, co nás potkalo... K tomuto tématu je skvělá kniha:
http://www.knihkupectvi.cz/668… (anotace je psaná tak, že zcela nevystihuje opravdu unikatní obsah knihy.)
Života běh nás vrací k nám samým ... zjistíte, že sílu máte v sobě...a tu můžete spojit s nekonečnou silou Vesmíru...
Slzy, které souvisí s bolestí nad tím, že vaše rodná zem nevidí vaši krásu, chápu... tuto bolest je třeba si ošetřit sebeláskou... když to uděláte, můžete opravdu zvážit život v jiné zemi, která je k vám laskavější...
(že mluvíte k ex. příteli, je normální - člověk potřebuje druhého... postupně můžete poděkova svému ex. za kus společné cesty životem, říci mu, že jeho zprávy již nechcete dostávat - cítíte-li to skutečně tak.... ke svému vnitřnímu dialogu můžete pozvat svého anděla... je u vás...
Kdybyste se chtěla stavit na kus řeči, udělejte to...

volfka píše: (19. 5. 2009, 21.19)

Dobrý den, mám sestru, která nechce nikomu nic o tom, co se jí děje říct, tak chci poprosit o radu alespom Váás. Je jí 16 let, máma ji v ničem nevěří a ted se ve škole řeší psané omluvenky a její nejlepší kamarádka svedla na ni, že ji psala ona ty omluvenky, nevím co mám dělat, jelikož se bojím, že ted nebude už nikomu důvěřovat, a že se uzavře do sebe, dřív, když se s nikým nekamarádila, tak se kvůli tomu i řezala, bojím se, že s tím začne znovu, nikomu o tom nechce říct, myslím si, ale že to řešit chce, jenom asi neví jak. Nevím jak jí mám pomoc, mám o ni docela velký strach, nechci aby si ublížila jenom kvůli tomu, že jedna její kamarádka, se kterou se kamarádila rok, možná o trochu déle ji zklamala a ona neví co stím má dělat, ale řešit se jí to nechce.
Rodičům to také říst nechce, jelikož máma jí nic nevěří, protože je už takové povahy, nevěří ani nic mě, natož ji, když je starší.
Vím, že jeden as mluvila o smrti a to je další důvod proč mám o ni strach. Nechci aby se zabila, aby si něco udělala. Nevím zda by to bylo kvůli kamarádce nebo kvůli mámě. Máma ji totiž řekla, že omluvenku, kterou ji máma napsala ji nakonec nenapsala, nevím zda to dělá schválně, asi jo, ale já jsem byla svědkem, že ji to tam napsala, ale nevěří ani mě ani ji, ani když jí to řekneme obě. Nevím co mám dělat a hlavně jak mám pomoc ségře? Mám o ni hrozný strach, nechci aby si ublížila, z minulého řezání se dostávala půl roku a spadla do něj během jednoho dne, kvůli hloupé poznámce mámy. Tak co tedy dělat? Děkuji Volfka

Odpověď: (25. 5. 2009, 9.36)

Milá V.,
nedůvěra mezi mámou a dcerou je pro dospívající dceru bolestivá...
Tvoje sestra má štěstí, že má takovou sestru, která ji má ráda. Bud ji kamarádkou, povídej si s ní o tom, co jsi mi psala, rozeberte spolu pečlivě jednotlivá témata... (víc pro ni uděat nemůžeš).
Téma pro sestru: sebeláska...
držím palce

Janacka píše: (19. 5. 2009, 19.22)

Dobry den,prosim o radu,ziji v cizi zemi,a mam pocit ze trpim socialni fobii ci paranoiou,chtela bych poradit jak toto vse prekonat,jak ziskat nadhled a jak celit pomluvam.Ziji na malem meste kde se vsichni znaji,mam pocit ze me kazdy pomlouva a porad o me mluvi,pomlouvaji,prece jenom jsem ceska.Dam priklad,mame psa,ktery je vesmes pres cely den na zahrade,a kolikrat me uz sousede ptali zda s nim chodime na prochazky,zda uz pes jedl,nebo kde ma vodu,prosim podotykam ze ji jidlo a piti davam,a to ze si sousedi nevsimnou ze zrovna ji,a jako ze psi zblajznou jidlo raz dva,a pak zustane miska prazdna,tak ji prece nebudu neustale plnit,kdyz by to mohlo tomu psu spis ublizit,rozhodne to neni podvizivena chudinka,ja nevim,ale zacina se me zmocnovat ze asi jako opravdu necdo delam spatne a ze me tu vsichni nesnaseji,sleduji me porad,tim padem se chovam divne,navic jsem dnes slysela opet hovor o nas,sousedka ktera bydli hned vedle upadla a zlomila si kycelni kloub je ji 90let,byla od pulnoci az do rana na podlaze,ja nic neslysela,mam pocit ze nam to davaji za vinu ze jsme ji nepomohli,nebo hlavne ja,jelikoz jsem vesmes porad doma,proste citim se hrozne,je mi uzko a neverim nikomu,kolikrat sama premyslim zda jsem normalni nebo ze snad smulu privolavam,jazyk nezvladam jeste uplne dokonale,co si prosim myslite?co s otazkama nebo poznamk&ama ohledne psa a da se vse zvladnout svepomoci?Moc vas prosim o odpoved,citim se strasne sama a v depresi.DEkuji za odpoved.

Odpověď: (25. 5. 2009, 9.31)

Milá Janacko,
život v cizí zemi není snadný - tvoření nových známých, přátel, bez širší sociální opory... je to zkouška osobní síly, sebedůvěry...
Návrh odpovědi na otázku o psu: Náš pejsek se u nás má jak v luxusním hotelu, má vše co potřebuje :). A jak často chodíte k veterináři se svou kočičkou?
neprospívá vám, že jste pořád doma...
Chtělo by to srovnat trochu myšlenky - např. na tom, co řeknou lidi, nezáleží, dělám vše, jak nejlépe dovedu.
Najděte si tam nějakou kamarádku, chodte cvičit...
Na internetu lidé občas také získávají lidi pro komunikaci a sdílení svých myšlenek, starostí...
Máte-li možnst u vás chodit k psychoterapeutovi, využijte toho...