Klára píše: (19. 5. 2009, 10.46)

Dobrý den, prosím vás chci poprosit o radu. Asi 2 měsíce neberu antikoncepci a každou chvíli pláču. Nevím jestli to nemůže být tím...Jsem lítostivá, vším se moc zabírám..hrozně moc přecitlivělá a chci se naučit se trochu obrnit ale nevím jak na to..děkuji.

Odpověď: (25. 5. 2009, 9.19)

http://www.kosmas.cz/knihy/122…
+ kniha Osobní vyrovnanosti

+ hledejte dále... co je ve vás smutného....
rozlišování věcí, které se vás týkají ? proč?
a které se vás netýkají...
a nemůžete ovlivnit

aja píše: (18. 5. 2009, 23.11)

Dobrý večer mám určitý problém nebo spíš starost o svého 3letého syna.S manželem jsme v rozvodovém období  nebo spíše jsme se domluvili že už to tak dál nejde a po rozumné dohodě jsme si řekli rozvod. Manžel s námi už nějaký měsíc nežije bydlíme v rodinném domě a teď řešíme majetek. Jasné je že manžela nevyplatím tak z domu budu odcházet do bytu a syn samozřejmě jde se mnou začíná velice vnímat naši situaci chápe že si ho tatínek bere do jiného bytu a maminka tam nebude a začíná mít otázky jako tatínek s námi už nebydlí a kde má tatínek ručník.Teď nastane období kdy se budeme stěhovat do nového bytu mám velké obavy aby zvlád nástup do školky. Je velice na mě závislý ano podněcuji to tím že chci i více jeho lásky a mám potřebu jemu být na blízku, ale vidím na něm změny v chování a reakcí na jiné lidi je velice přecitlivělý. Snažíme se s manželem max. o to, aby to syna nezasahovalo hodně s ním komunikovat nelhat mu a rozumně mu vše vysvětlovat, chválime ho při každé příležitosti. Ale začíná být uzavřenější,smutnější říkává že plakal a je smutný že není šikula mám strach že to bude horší a ty změny pro něho nechci aby byl ve stresu a ani nechci aby se nám to výchovně vymklo z rukou a nezačal naší velké přízně a péče zneužívat. V tuhle chvíli už nám jde jen o to aby syn vše zvladnul a snažíme se manžel i já dělat pro to max. děkuji za radu K.

Odpověď: (25. 5. 2009, 9.15)

Milá Ájo,
když už jste se rozhodli rozvést, synovi nezbývá nic jiného, než to zvládnout ...
Holt je třeba vnitřně přijmout myšlenku: "Milý synu, chtěli jsme, aby jsi se narodil, aby se ti dobře žilo, ale naše osobnosti nejsou shopny žít spolu. Potkali jsme se, aby jsi se narodil, ne proto, abychom spolu žili jako manželé. To patří k tvému osudu."
Pozor na: " syn je na mě závislý, ano podněcuji to tím že chci i více jeho lásky a mám potřebu jemu být na blízku" - to jsou vaše potřeby. Při výchově je rodič ten, který dává... používá-li dítě k naplnění svých potřeb, není to dobré... (mmj. takový přístup matek se v posledních desetiletích podílel na "slabosti" mužů)
Kontakt otcem se synem jistě budete podporovat - to je dobré...
Školku je možné třeba o rok odložit?

lolka píše: (18. 5. 2009, 19.40)

Děkuji, že jste i mně věnovala pozornost. Z Vaší odpovědi chápu, že malinkou to prostě musí přebolet samo a já ji můžu mít prostě dál stejně ráda jako dosud. Je mi ale líto, že ji toho nemohu zbavit sama.
Kupodivu teď by se měla mít mnohonásobně lépe, protože chování jejího otce opravdu bylo velmi nehezké a teď má vlastně úplný klid od jakéhokoliv stresu. Zřejmě prožívá jiný druh stresu, kterým je změna bydliště a nový život ve dvou. Tu hrůzu vlastně brala jako normální stav, tak doufám, že se z toho brzy dostane, ještě nedávno se asi ze stehného důvodu i znovu začla počůrávat, ale to už ustalo, tak nám držte palečky, ať to brzy přebolí, děkujeme.

Odpověď: (25. 5. 2009, 9.01)

:)

nd píše: (18. 5. 2009, 14.51)

Dobrý den,potřebovala bych pomoci,Vaší odpovědí ,na mojí nelehkou životní otázku.
Je mi 48 let.Jsem svobodná,bezdětná.Starám se o svoji 80 letou matku,která trpí těžkou artrozou a téměř nemůže chodit.
V lednu mi zemřel přítel,se kterým jsm byla 15 let,byl ale o 37 let starší,byl lékař a nebyl to žádný pobuda.
Moje matka tento věkový rozdíl nikdy neschválila.S přítelem jsme měli opravdu krásný vztah,který však byl poznamenán negativním přístupem mé matky ,k mému příteli.Měla jsem přesně daný rozvrh,kdy u něho mohu být,byly to dva dny v týdnu a jeden víkend,každých 14 dnů.Jinak by bylo doma zle.Rovněž dovolená byla rozpůlená.Protože jsme se měli opravdu rádi,přítel to toleroval A já jsem nechtěla maminku nechávat samotnou, i když tehdy byla ještě pohyblivá .
Protože jsme nemohli mít děti konzultovala jsem s odborníky umělé oplodnění,maminka však zakázala,nebo se musím vystěhovat k příteli a ona už nemá dceru.Zase jsem jí nechtěla nechat samotnou a IVF jsem zrušila.
Nyní jezdím s maminkou na její chatu.Protože doma dělám všechno já,neříkám že vzorně,ale stačí to,chtěla jsem si na zahradní práce na chatě objednat pracovníka.Reakce maminky byla,že jsem líná,že ona dělala třikrát tolik a že že se mám vystěhovat.Tato věta padne vždy,když se chci s nějakou manuální záležitostí na někoho obrátit.Samozřejmě bych vše uhradila.Mám ještě svoji chalupu a tam si vše nechávám dělat.Pracuji na celý úvazek na jedné klinice v Praze.
Ještě bych měla dodat,že mi v 15 letech zemřel oetc a maminka ze svého malého platu dokončila stavbu chaty a opravdu se mi moc věnovala a dobře mě vychovala.Vlastně žila jen pro mě.
Nyní mi maminka stále vyčítá,že jsem jí zkazila život,že má srdce nemocné jen kvůli mě,že jsem se zahodila s o 37 let starším  mužem a obvinuje mne,že čekám až exne potom si u jejího hrobu mohu jenom  vyčítat,protože jí mám na svědomí a nnikdo z jejích přátel takového zmetka nemá. Má ischomickou chorobu na podkladě aterosklerozy a nemyslím si,že náš vztah její chorobu zhoršil.
Píšu Vám proto,že hledám odpověd,zda mám vůči své matce opravdu nějaký dluh,který by vyplýval z výše uvedeného.
O maminku se chci dále starat a pomáhat jí ,jak to bude v mých silách.
Mnohokrát děkuji za Vaší odpověd,která je pro mě velmi cenná.

Odpověď: (25. 5. 2009, 8.58)

Milá ND,
jakpak je to s mládaty v přírodě? Je touhou rodičů mít dítě stále na pupeční šňuře? Nebo chtějí, aby mládě bylo zcela samostatné a soběstačné?
Vaše máma se rozhodla o vás pečovat (dělala to, protože chtěla, protže to mpotřebovala), vy jste se rozhodla ji věnovat kus svého dospělého života...
Přála bych vám, abyste si dopřála pravidelnou psychoterapii, kde zbilancujete svůj vztah s mámou, ke svému životu...
Každopádně vůči ní dluh nemáte...
Přeji vše dobré

Michala píše: (18. 5. 2009, 12.56)

Dobrý deň
Volam sa Michala a mam 23 rokov.
Potrebovala by som poradiť čo robiť pre to, aby som nebola chorobne žiarlivá a nepútala sa len na jednu osobu ktorú velmi ľúbim.Tento problem zasahuje do našho partnerskeho vztahu toľko, že hrozí rozchod, ktorý tak veľmi nechcem.Viete mi poradiť čo pre to treba urobiť?

Odpověď: (25. 5. 2009, 8.30)

Milá Míšo,
změna je dlouhodobý proces, který souvisí s vnitřní prací - tj. probádat svoji samostatnost, vztah k sobě, schopnost sebelásky, představu o lásce, vztahu... k lásce patří svoboda? majetnickost?
Doporučuji spolupráci se zkušeným člověkem v této věci.

nejistá píše: (18. 5. 2009, 12.35)

dobrý den koukala jsem na vaše stránky a tak mě napadlo zda by jste mi mohli nějakým zpusobem poradit máme s manželem 3 děti jednomu je 9,7,3 nyní jsme se dostali do finančních problému máme závazky na 5 let žiji na severu kde není možno sehnat práci a ještě ke všemu nemám nikoho kdo by se mi mohl postarat o děti pokud bych byla v zaměstnání už sem uvažovala že se vrátím ke svému puvodnímu povolání do nemocnice do prahy a děti ponechám rodičum jenže mám strach že by to děti špatně nesly a mohlo by se to podepsat na jejich psychice tak nevím co mám dělat manžel si nepřeje abych pracovala někde mimo a tudíž chce tento problém vyřešit  dalším dítětem  potom už po mateřské budeme mít po všech závazkách a nejstarší syn už bude schopný se postarat o ty mladší sourozence jenže já opravdu nevím co mám dělat když já to ve skutečnosti nechci prosím o radu děkuji moc

Odpověď: (18. 5. 2009, 16.20)

Milá nejistá,
asi obě chápeme, že dlouhodobá rozluka od rodiny není optimální, ekonomická situace je pro rodinu však také životně důležitá. Dilema, na které si musíte odpovědět společně s manželem. Zda chcete 4. dítě je hodně na vašem cítění, aby se dítě rodilo jako řešení ekonomické krize rodiny - je takové zvláštní ;) - chtělo by to se na něj těšit... :)

Anna píše: (18. 5. 2009, 11.24)

Dobrý den,mám následující problém  s manželem. Je  pro rodinu, pomáhá,ale když se mu řekne něco co se mu nelíbí tropí ostudu i třeba mezi lidmi, začne křičet ať to všichni slyší,že je mi hanba a nejraději bych se ostudou propadla. Doma i rozbije  třeba nádobí .Už se mu bojím něco říkat, protože se pak celý den z toho klepu.Neovládne se . Je nějaká rada jak s takovým člověkem jednat?  Přeci se nedá pořád raději mlčet .Děkuji předem za odpověď

Odpověď: (18. 5. 2009, 16.10)

Milá Anno,
bylo by dobré, abyste se naučila být vůči jeho scénám imunní... ve společnosti se od něj v takovém případě oddělte, dejte najevo, že s jeho afektem nemáte nic společného, podobně můžete jednat i v soukromí...

MAJA píše: (18. 5. 2009, 7.33)

Dobrý den, jen jsem se ještě chtěla zeptat. S tím novým přítelem je mi fakt hezzky tak proč se mi do mysli, když ho chci oslovit dere jméno mého přítele s kterým ještě nemám rozchod dokončen. Čekala jsem kdy to jeho jméno řeknu doopravdy pač doted jsem si vždy zarazila než jsem jeho jméno řekla. Ale dnes se mi to stalo po ránu že jsem řekla jeho jméno místo toho co bych měla..Je to jen že jsem byla zvyklá tohle jméno 8let používat??Ikdyž ze začátku nového vztahu se mi to tak nestávalo až ted poslední měsíc (s novým přítelem se stýkáme tak od ledna) tak proč až ted se mi plete jméno co chci říct?? Je k tomu vysvětlení? Děkuji

Odpověď: (18. 5. 2009, 12.11)

Milá Májo,
odpověd se vztahuje i kdotazu z minulého týdne. Pro vztah je  důvěra důležitá, vaši nejistotu při rozhodování však chápu - společných 8 let života, hezké chvíle, naděje je něco, co nezmizí. Sama nyní připomínáte, že vztah starší přitahuje vaši pozornost, je potřeba vyřešit ho poctivě společně s partnerem, říci, co vedle něj prožíváte, čemu nerozumíte a že máte pocit, že váš vztah končí, i když je vám to líto.(o milenci zatím nemluvit). Májo, je přirozené, že na partnera se potřebujete spolehnout a sdílet spolu každodennost - připadá mi, že něco z toho jste společně neuchopili. (když se vnitřně poctivě i s nějakou tou slzou rozloučíte s dlouholetým přítelem, pak se jeho jméno pravděpodobně přestane vkrádat do vašich úst)
Držím palce

fernando píše: (12. 5. 2009, 12.36)

mam taky problem ze sa neviem vobec prinutit ucit a mam v piatok skusku a dokonca mesiaca bakalarku,neviem si uvedomit co ma caka a ako to mam zvladnut.

Odpověď: (18. 5. 2009, 16.08)

učení se sebeorganizace...
sebekázeň +  time management
http://zbozi.cz/searchScreen?q… management

bobina píše: (12. 5. 2009, 8.36)

Dobrý den,prosím chtěla bych poradit s výchovou mé dcery které je 27 měsíců dcera je hodná ale pouze když jsme sami nepotřebuje moji pozornost sama si hraje ale když se vrátí druhá dcera 9 ze školy začíná hotové peklo,nic jí nechce půjčit,pokud se věnuji starší dceři malá hrozně brečí,ječí vzteká se.Když přijdeme někam do kolektivu nebo někdo k nám a jen se dotkne její hračky ztropí velkou scénu strašně brečí,dupe,ječí,vzteká se když ji ignoruji nebo ji zavedu na jiné místo její histerie se ještě zhorší nakonec jí po 10-15 minutách pochovám aby se zklidnila je vždy uplně zpocená a sotva dýchá (je astmatik)a hračku kterou chce jí druhé děcko dá.Bojím se školky která nás od září čeká.Prosím o radu jak postupovat děkuji

Odpověď: (18. 5. 2009, 16.06)

Milá B.,
školka opravdu může být docela problém (to ji nebudou asi ani tři roky...:()
Učit se dělit je úkolem vaší dcery (čemuž odpovídá i psychosomatický význam astmatu) Můžete navštívit i psycholéčitele, šikovného kineziologa...

lolka píše: (11. 5. 2009, 22.21)

Dobrý den, jsem rozvedená a odstěhovala jsem se od bývalého manžela do bytu. Moje dcerka, 3roky, začala kreslit černé obrázky vodovými barvami, prostě je vždy vybarví na černo i když třeba začne jinou barvou, takřka vždy je to oranžová, kterou přemaluje na černou. Vím, že to znamená trauma nebo deprese. Jak se ale zachovat, aby to přestalo??

Odpověď: (18. 5. 2009, 16.02)

Milá L.,
i smutek má místo v životě člověka, dobré je o svém smutku a jeho příčině vědět, tak nejsnadněji přijde čas dosmutnění...

MiaBel píše: (11. 5. 2009, 21.58)

Dobrý den, obracím se na Vás s velkou prosbou. Je mi 23 let, můj prvni vztah trval 4,5 roku, plný lásky, vášně, měli jsme se brát, vše bylo úžasné, partner byl o 5 let starší než já. Bydleli jsme spolu v pronájmu, poté společně zařídili byt. Poslední rok jsem tušila, že mě podvádí, ale nikdy jsem neměla důkaz. Vždy mi to nějak vymluvil, byla jsem mladá, velmi naivní, nechtěla tomu asi sama věřit. Blížila se svatba a vše se začalo odkrývat, přestal být opatrný a já přišla na to, že mě celou dobu podváděl. Byl úžasný, toto byla jeho velká slabost. Chtěla jsem to vysvětlit, lhal mi do očí neustále. Věděla jsem to na 100%, čekala jsem vysvětlení, omluvu, odůvodnění, co bylo špatně. Nic, tenkrát rozchod propukl velkou hádkou. Vyvolala jsem ji já hysterií a řvaním, že chci vědět PROČ. Teď vím, že tím jsem dosáhla jen toho, že odešel. Kdybych jednala jinak, možná by se změnil. Přitom byl šťastný, vždy pro mě udělal vše, mnoho společných zážitků, krásných chvil. Poté jsem byla rok sama a seznámila se se současným přítelem. Náš vztah fungoval bez problému asi 3 měsíce, teď po 1,5 roce je to o stálém rozcházení a scházení se. Je mu 28, jeho problém je neřešit žádné problémy a v maličkostech hledat velké věci a vztahovat je proti sobě. Stačí říct vtip, který nepochopí, vztáhne ho jako urážku proti sobě a okamžitě si balí věci a utíká za maminkou. Není schopen se za mě v ničem postavit. Neustále jsem ta, kdo vydělává a je neustále v práci já, kdo vše doma dělá a vše zařídí. Když mi je nejhůř, nikdy se mnou není, nedokáže pocítit, že už toho mám dost a nezvládám.Já navíc neustále myslím na svého ex a nedokážu se zbavit myšlenky k návratu. Jenže vím, že někoho má, vím, že mi ublížil a nechci si říkat, že by to bylo jiné, protože vím, že by podváděl vždy. Mám v hlavě hrozný zmatek, stále cítím hořkost a nenávist, na druhé straně asi lásku? Před pár měsící jsme si psali, chtěli jsme zajít na kávu, ale najednou přestal reagovat na zprávy, nechápu proč. Myslím, že kdybych se s ním po takové době viděla, třeba zjistím, že si vlastně nemáme co říct a budu vědět, že tudy cesta nevede. Je tolik nevyřešených otázek z té doby a mně to nedá stále spát. Nechci na to myslet, ale nejde to.

Odpověď: (18. 5. 2009, 15.44)

Milá MiaBel,
váš dopis obsahuje několik důležitých témat.
1. nepřijetí rozchodu před svatbou (k tomu stručně ode mne: "na kdyby se nehraje..." + neberte na sebe více viny, než vám za konec vztahu náleží... - sebeobviňování, které děláte není patrně zcela na místě, bylo by dobré uvidět váš příběh v realitě ... k tomu můžete vyhledat např. i psychoterapeuta.
2. to, že vztah funguje 1. tři měsíce O.k. je znamení toho, že funguje patrně sexuální přitažlivost - nic víc, nic miň - cca po třech až šesti měsích je první prověření vztahu.
3. současný partner je opravdu vaším partnerem?
Přeji vše dobré a hodně síly a odvahy na cestu...

Ailyne píše: (11. 5. 2009, 14.56)

Dobrý den,
Potřebovala bych poradit,zda-li jsem normální nebo ne.Co má pamět sahá mám v hlavě utvořený imaginární svět s imaginárními přáteli.Svým imaginárním přátelům se svěřuji se svými problémy a mluvím snimi vlastně kdykoliv.Těžko se mi to popisuje.Nemluvím s nimi přímo,spíše k nim vyšlu myšlenku a oni mi odpoví(tedy odpovím si já v jejich roli).Místo toho abych trávila čas třeba venku nebo ve společnosti trávím čas hovory s nimi.Moji imaginární přátelé mají charakter,vzhled a jsou prostě dokonalí.Svěřuji se jim s problémy a oni mě nikdy nezradí a vždy pomohou.Nedávno jsem se s tím svěřila kamrádovi.Řekl mi,že se to podle něj zhoršuje.Nejdříve to byli přátelé z knížek a pohádek v pohádkovém světě,potom přišli normální lidé ve fantastickém světě a nyní se jedná o normální lidi v normálním světě.Dokonce jsem pro jednoho z nich založila email a občas si ním dopisuji.Myslíte,že se to může brát jako zhoršení,že se tito "přátelé" postupně více a více zařazují do reality?Je to normální,nebo mám vyhledat odbornou pomoc?Můžou za to třeba jen hormony a až budu starší zlepší se to (teď mi je 14 let)?
Někdo mi řekl,že se může jednat o AS nebo o začínající schizofrenii a další mi naopak tvrdili,že je to normální..co s i o tom myslíte vy?

Odpověď: (18. 5. 2009, 15.10)

Milá A.,
pro dospívání je fantazijní svět důležitý. Jsi schopna rozeznat, co je realita a co imaginace. To je fajn. Bylo by dobré, aby jsi věděla, proč unikáš do svého imaginárního světa, co ti chybí v reálném světě, co je v něm nesnesitelné či příliš bolestivé. Myslím, že nyní je to pro tebe zajímavá hra.. hlídej si, aby jsi nezapomínala žít tady a teď a ty světy stále uměla rozlišit. Zda budeš chtít odpovědi hledat s někým nebo sama je tvá volba. Doporučuji ti, aby tvůj kontakt s imagiárním světem probíhal před usnutím nebo když se budeš nudit při čekání na vlak apod.
:) hezké dny

zoufalá dcera píše: (11. 5. 2009, 13.50)

Hezký den,
mám docela velký problém, no vlastně to nejsem já kdo ten problém má ale je to moje matka!Je závislá na počítači spíše na internetu nevím už co mám dělat:( ona si to bohužel neuvědomuje. Jediný co dělá je že ráno vztane zapne počítač a občas zajde do krámu ale to dělám spíše já. Jako že já i vařím uklízím a takový ty věci co by měla dělat každá pořádná matka. Máma byla dlouho na mateřský a není zvyklá pracovat. Mám ještě 4 letou sestru o kterou vůbec nejeví zájem. Zajímá jí jen jak jí budu hlídat děti a ona si o víkendech bude chodit pařit, no vlastně dělá to co bych měla já dělat když už mi je 17 let. A všechny potřebné věci dělám za ní. Jsem z toho zoufalá. Dostala jsem počítač asi před 4 roky. Před rokem jí kamarádka ukázala co všechno na internetu může dělat a dopadlo to takhle. Vzala mi pokoj šoupla mě k dětem a rozdělila můj pokoj skříněma kde nemám abslolutně nic jen skříně a postel. Počítač si dala do obýváku kde tráví většinu volného času občas si chodí přivydělat jako servírka furt se vymlouvá a nechodí tam tak jak by měla jen aby mohla sedět u počítače. Minulý týden sem se rohodla že toho mám dost tak sme s přítelem který u nás momentálně bydlí vzali počítač a dali si ho do svého pokoje jelikož sem ho dostala J8 od svého táty který snámi nežije. Jsou rozvedení. No a to ste měli vidět co se stalo když přišla domů. Dostala záchvat šílenství ( ona je dost velkej nervák když není něco po jejím tak je schona v fetku hrozných věcí, je věčně sprostá já jí nikdy nemůžu říct co si myslím protože pro ní je to hned drzost a hned mě zmlátí) Takže okamžitě na nás začala řvát co sem si to dovolila že je to vrchol začala se klepat měla vykulený oči jak blázen řvala at to okmažitě dám zpátky a já na ní vkliddu ale mami ten počítač je muj já sem ho dostala od táty ne ty!ale ne to jí nezajímalo. Prostě hned všechno vypínala tak sme to vzdali a šli pryč a ona furt voalal já  jí říkám do telefonu že se nestará o děti že jí zajímá jen počítač a chlapi nic víc a to ona hned zase začala řvát jak blázen:(tak sem jí to pokládala cchvíli sní vždycky mluvila a jak zas začala řvát položila sem to. neumí se ovládat take t je sní celej život ale ted se to zhoršilo. Nechce chodit do práce dělá si víc a víc dluhů o děti se vůbec nestará moje malá segra za celej den kdyby nechodila do školky sní ráno rohlík s kakaem a večer to samí a kdybych odpoledne neuvařila dá jí k jídlu bůh ví co:(.. Už nevím co sní ona to prostě nechápe že tohle neni normální že takhle se máma nechová:( nevim co mám dělat už se těšim až mi příští rok bue 18 možná už dřív se odstěhuju ten počítač jí tu nechám at se tím zničí:( ale jde mi o sestru že ta ještě dalších 14let bude prožívat takové věci ještě v horším než já do teď:(..poradte mi ale předem uopzornuji sní se nedá řešit nic v klidu:( nemůžu si sní sednout a říct jí to normálně to nejde: ona protstě vidí jen sama sebe a všichni osatatní sou blbci a ona je ta nejlepší:(..poradte prosím...kdyžtak mi piště na email sem mo  často nechodím jen náhodou sem na to narazila.
Předem děkuji za odpovědi.
Můj mail:
děkuju..

Odpověď: (18. 5. 2009, 14.57)

Milá dcerko,
opravdu to, co popisuješ je trochu pomatení rolí... máma nevzala zodpovědnost za svou roli - asi určitě k tomu má nějaký vnitřní důvod, proč roli mámy není schopna plně prožít. Za tvoji péči o domácnost ti přísluší dík. Chceš-li se odstěhovat již brzy (na což máš právo) a myslíš-li na kvalitní výchovu své sestry, tak víš, že 4-5leté dítě není schopno se o sebe postarat, natož se rozvíjet... Bylo by dobré tuto situaci probrat s tátou sestry, s babičkami (v pokročilejší fázi vyjednávání třeba i s OSPOD)
Budeš-li chtít, můžeš mi napsat, jak se celá záležitost vyvíjí, jak se v tom cítíš (na email)

trapiko píše: (11. 5. 2009, 13.33)

Dobrý den,
obracím se na Vás s prosbou o radu. Před 2 měs. jsem přišla na přítelovu nevěru, byli jsme spolu 12 let a já jsem o 7 let starší než on (mně je 39 a jemu 33) já mám 2 dospělé dcery, on děti nemá a nechce, tuto otázku jsme řešili několikrát. Já jsem si myslela, že máme krásný vztah plný porozumění a citu, rozuměli jsme si i rozumíme si dál výborně i jako kamarádi, on sám řekl, že se mnou si má i po 12 letech víc co říct než s ní po 2 hodinách. Neměli jsme problémy v žádném směru ani ve financích, v intimních chvílích, prostě jsem měla pocit pohody dlouhodobého vztahu, ve kterém my dva ustojíme vše. Přítel pořád mlžil a nechtěl mně přiznat, že je mezi němi něco víc, až po mém naléhání, že vše vím, se přiznal, že s ní udržuje poměr asi 7 měsíců, po tomto, jsme se ještě asi 2 měsíce snažili nějak situaci překonat, já jsem si myslela, že se naše vztahy lepší a že spolu oba dva chceme trávit čas, i když jsme se spolu intimně nestýkali. Po jednom příjemném večeru jsme prožili vášnivé polibky a doteky v autě a já se za ním druhý den stavila domů, potkalo mě překvapení v podobě návštěvy dotyčné slečny. Přítel mně po mém naléhání řekl, že neví jestli ji miluje, že asi ne, ale že s ní má vztah a asi s ní chce začít chodit, byl to pro mě naprostý šok, nečekala jsem to ani v nejmenším, párkrát jsem se ho ptala v průběhu těch 2 měs. jestli s ní je a vždy řekl, že ne. Mně řekl, že měl strach mně to říct, že bych ho už nikdy nechtěla vidět. Při našich hovorech mně řekl, že si uvědomuje a vadí mu její pohnutá minulost, i to, že není moc inteligentní, i její rodinu, to, že se ve 30 letech není schopna postarat sama o sebe, ale přesto to s ní chce zkusit, řekl mně, že náš vztah vidí jako koleje, že dříve byly u sebe spolu, teď nevidí nic, ale v budoucnu nás vidí zase spolu, že si myslí, že jedině když to s ní zkusí, tak ho to přejde. Také mně řekl, že kdybych na vše nepřišla, tak by se mnou byl dál, protože ví, že ho to s ní přejde a my bychom zůstali spolu,,,, Vůbec mu nerozumím, říká, že je velká část jeho srdce pořád u mě, ale rozhodl se pro ni! On se se mnou chce pořád dál vídat a i se se mnou milovat, prý ho pořád silně přitahuji vždycky když mě vidí, v poslední době mně pořád říká jak mně to sluší a pod. Připadám si jako naprostá troska, pořád jej velmi silně miluji a chtěla bych ho zpět, ale zároveň mně působí obrovskou bolest to, že jí dá přednost přede mnou, že se mnou si půjde na kávu popovítat a potom noc stráví s ní, nebo že i noc stráví se mnou ,ale vrátí se k ní.... nevím jak se mám chovat jeslti s ním nadobro skončit a nevídat ho a čekat až mně sejde z očí i mysli, ale i já jemu.... a doufat, že mu po 12 letech poprvé budu chybět nebo se s ním vídat dál a doufat, že ho to s ní třeba přejde a vrátí se ke mně, že mu budu na očích a taky jí přece časem musí též začít vadit, že se dál vídá se mnou-teda pokud se to dozví.... Zapomněla jsem dodat, že dotyčná žena byla přítelkyní našeho dobrého kamaráda, tak jsou i vztahy v naší komunitě narušené a přítel se - jak sám přiznal za ni i pro tu minulost i pro tyto vazby stydí, takže zatím čas tráví asi u něj doma, ale myslím, že to je jen otázka času, kdy se s ní začne objevovat na veřejnosti... děkuji za radu s pozdravem T.
------------------------------­------------------------------­--------------------

Odpověď: (18. 5. 2009, 12.22)

Milá T.,
chápu, že vaše srdíčko je ted moc rozbolavělé... a chvíli bude potřebovat čas na rekonvalescenci... vaše srdce zářilo jinak než srdce partnera... Něco ve vašem vztahu bylo zvláštně - ? - váš partner vedle vás postupně dozrával (možná), potřeboval vás jako kamarádku, oporu (asi) - teď možná chce být on, který vede, "zachraňuje".  Vám přeji, abyste neztratila důvěru v sebe, své srdce ošetřila a mohla zářit i nadále.
Držím palce a hlaďte si srdíčko.

naivka píše: (11. 5. 2009, 9.43)

jen teď nevím,co je v mém případě kvalita a co cena :-(((((((

Odpověď: (11. 5. 2009, 10.01)

to bylo myšleno k seminářům  rodinných konstelací
(naleznete i levnější, avšak kvalita nezaručena)

MAJA píše: (11. 5. 2009, 9.35)

Dobrý den,mám asi rozsáhlý problém tak nevím zda poradíte.Zkusím stručněji.Mám 8mi letý vztah ze začátku pár rozchodů a návratů pak lepší, 3,5roku spolu bydlíme a asi rok máme koupený byt.Byly vždy problémy s penězmi z přítelovi strany vždy v práci kde nedostával plat nevím zda náhoda.Takže už i má nedůvěra zda je to fakt tak že kamkoliv jde tam jsou pak problémy s vyplácením peněz ale dělal v restauraci takže tam to časté i je.Ted dělá jinde a zas..Od listopadu jezdí mimo republiku pracovat a stejně dostává peníze ještě později.Čekáme i dva měsíce na jeho výplatu.On 14dní pryč a na jeden víkend doma atak dokola už přes půl roku. V prosinci jsem se dozvěděla ne od něj ale z pošty co došla že si vzal půjčku bez mého vědomí a to už máme úvěry na byt.Dost mě to dostalo že mi o tom neřekl a tady začal problém.Ještě měsím před tím zas přišel nějaký výpis o kreditné kartě kterou teda nepoužil ale vyřizoval si ji Prý ji zrušil a vzal si tu pujčku v bance. Chtěl zplatit dluhy z mládí a chtěl si to vyřešit sám asi mu nedošlo že není sám a že finance řešíme spolu..Hodně mě to ranilo a zklamalo když mi řekl že už to bude vše OK tak za měsíc na to jsem se dozvěděla že si půjčil o něco víc než mi bylo řečeno takže další rána pod pás. Tak tohoto člověka si mám vzít a plánovat rodinu??No ale mám k tomu ještě další problém potkala jsem se s jiným mužem který mi pomohl přes to nejhorší se dotat protože jsem to nikomu nechtěla nějak říct. Ale s tímto mužem se to zamotalo tak že jsme se dost zblížili. A já ted řeším chci zůstat s přítelem který mě zklamal ale máme za sebou 8let a neříkám že jen on byl ten špatný. Anebo zkusit nový vztah který teda mám už 4měsíce a je to fajn.Jsem zmatená asi mám strach ze špatného rozhodnutí.Možná ta nová známost neměla přijít v tuto dobu ale je to tady A páč je partner stále pryč vidíme se denně, skoro spolu žijem trávíme víkendy aj se hádáme a usmiřujeme Takže mi ted připadá že žiju dva životy ale dál to tak nejde.Ale není nový přítel jen náhrada za tu bolest co jsem měla tím zklamáním.. Nevím co dělat. Jsem už zoufalá Lze nějak poradit.. Když si řeknu že se rozejdu tak řeším co bude s bytem, úvěrem atd bude s tím problém vše řešit. Joo nerada řeším životní trable.. Díky moc za cokoliv MAJA

Odpověď: (18. 5. 2009, 12.11)

viz. odpověd pro vás ze dne 18.5.

naivka píše: (11. 5. 2009, 8.42)

Dobrý den,
mám potíže s rozhodováním,moc bych potřebovala znát názor specialisty.Stručně..6let jsem žila s partnerem,mám s ním dceru,jenže jsem ho opustila,protože jsem pořád měla pocit,že mu nejsem dost dobrá,byl posedlý prací,neměl na nás čas..našla jsem si muže,nyní manžela,dal mi vše,co mi chybělo,pozornost,lásku,pomáhá mi s dcerou,jenže je šíleně žárlivý,kontroluje mi tel.,maily,spodní prádlo,přivádí mě to k šílenství a asi před půl rokem jsem si uvědomila,že mi bývalý strašně chybí,po celou dobu mi byl oporou,začal se nám věnovat,tráví s námi volný čas,po 4 letech jsme našli odvahu si vše vyříkat,jenže já jsem vdaná a on má také partnerku,které nechce ublížit,manžel o všem ví a přes to,že se trápí,nehodlá se vzdát,cítím,že z mé strany je to definitivní,nesnesu jeho dotek,nedokáži s ním žít,přes to nedokáži odejít,mám strach,že se upije nebo si ublíží,je strašně sebe lítostivý,zapomněla jsem se zmínit,že mám problém vést sex život,v dětství jsem byla zneužívaná,nechtěla jsem si přiznat,že to ve mě zanechalo následky,jakmile začnu mít pocit,že je sex povinnost,stáhnu se a vyhýbám se tomu,jenže manžel trpělivý není,pokud má chuť,nedokáže se ovládat,naučila jsem se jen držet,omlouvá se po TOM,že se neovládl,že je mu to líto a já ho začínám strašně nesnášet,na druhou stranu je ale pozorný,věnuje se i malé...a já vlastně nevím,kudy kam,naučit se trpět manželovy nedostatky(mám strašný strach,že pokud s ním nepovedu sex žití já,on se zaměří na mou 7letou dceru)?Nebo risknout odejít a čekat,zda i bývalý bude chtít opustit svou přítelkyni.....moc děkuji za Váš čas strávený u mého nepřehledného dopisu P.B.

Odpověď: (11. 5. 2009, 9.27)

doporučuji vám, věnovat se cca 1 rok rodinným konstelacím např.: www.konstelace.info nebo http://www.familyconstellation… (doporučuji jít po kvalitě, nikoliv ceně)
podrobnější odpověď ode mne by vám nepřinesla očekávané uvolnění ani řešení.
držím palce

martin f píše: (6. 5. 2009, 12.10)

Děkuji moc za odpověd.Jenom ještě jedna otázka,jak by se měla naučit serotonin produkovat sama.

Odpověď: (11. 5. 2009, 9.22)

Světlonoši :)?,
http://cs.wikipedia.org/wiki/S…
http://www.novinky.cz/zena/zdr…
http://www.zdravionline.cz/o/Z…
Krom toho, psychický stav neovlivňuje pouze serotonin ...
osvědčená vlastní práce: léčebné meditace, energoinformační práce, aktivní pohyb (běh, aerobik..)
ptát se a konat by měla ona.

Libor píše: (5. 5. 2009, 22.48)

Dobrý den, rád bych Vás tímto požádal o radu. S přítelkyní jsem více jak rok. Náš vztah byl vyvážený plný lásky a něhy. Před půl rokem začala přítelkyně navštěvovat psychoterapie. Řekla mi k tomu, že si potřebuje odstranit určitá traumata z dětství a že ji tato terapie zajímá. Detailně se však nezmiňovala. Nekladl jsem tomu velkou váhu.Od té doby se však začal náš vztah ochlazovat.Ve stejné době psala diplomovou práci. Říkal jsem si, to bude z toho stresu kolem. Po ukončení studia mi sdělila (před dvěma měsíci), že se snaží za pomoci psychologa znovu prožít traumatické situace z děctví často spojené s emocí a bolestmi. To už jsem zpozorněl. V posledních týdnech přestala mít chuť se milovat, často mívala a mívá stavy špatné nálady. V těchto situacích nevím, jak bych se měl zachovat. Snažil jsem se   neztratit hlavu a nic jsem ji nevyčítal. Poslední víkend jsem se přímo zeptal na průběh terapie.Měl jsem pocit, že by mě ráda něco sdělila. Z výsledku jsem se doslova posadil na zadek. Při emotivním rozhovoru mi odhalila svoji nejtajnější komnatu. V dětství byla sexuálně zneužívána.Její odvahy si strašně vážím. Dále mi vyčetla, že jsem se v poslední době také změnil. Neřekl ji nic o jejich špatných náladách, byl jsem v pohodě, utěšoval ji a smířil se s dny bez sexu. Asi jsem to s matkou Terezou přehnal. Přitom trpím jako pes. Nevím jak se mam ke své přítelkyni chovat, jak bych ji mohl pomoci? Jak asi dlouho trvá léčba? Mám pocit, že právě hledá svoje pravé já. V tomto stavu dlouho nevydržím.

Odpověď: (11. 5. 2009, 9.18)

Milý Libore,
bylo by lepší po dohodě s partnerkou kontaktovat jejího terapeuta. Terapeut nemusí vědět o dopadech na současné partnerství. Partnerka nemusí vědět, že minulost je minulostí... a může ji zaměnovat za přítomnost...
Samozřejmě, že pro vás není dobré žít minulost své přítelkyně. Chovejte se k ní jako k partnerce, nikoliv jako k pacientce, žijte za sebe ...
:)