Odpovídá psycholog, psychoterapeut více ; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu.

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Vážený pisateli,

tento týden již bylo položeno mnoho dotazů a není v mých silách odpovědět na více. Máte-li zájem, vyčkejte, poradna se otvírá vždy v neděli o půlnoci.
 Pokud máte zájem o zodpovězení dotazu mimo poradnu on-line, zašlete dotaz na email: radana@rovena.info a 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.

Na zodpovězení čekají: kači, Petra, Nicolle, slunečnice, Neya

< novější | 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >

fernando píše: (12. 5. 2009, 12.36)

mam taky problem ze sa neviem vobec prinutit ucit a mam v piatok skusku a dokonca mesiaca bakalarku,neviem si uvedomit co ma caka a ako to mam zvladnut.

Odpověď: (18. 5. 2009, 16.08)

učení se sebeorganizace...
sebekázeň +  time management
http://zbozi.cz/searchScreen?q… management

bobina píše: (12. 5. 2009, 8.36)

Dobrý den,prosím chtěla bych poradit s výchovou mé dcery které je 27 měsíců dcera je hodná ale pouze když jsme sami nepotřebuje moji pozornost sama si hraje ale když se vrátí druhá dcera 9 ze školy začíná hotové peklo,nic jí nechce půjčit,pokud se věnuji starší dceři malá hrozně brečí,ječí vzteká se.Když přijdeme někam do kolektivu nebo někdo k nám a jen se dotkne její hračky ztropí velkou scénu strašně brečí,dupe,ječí,vzteká se když ji ignoruji nebo ji zavedu na jiné místo její histerie se ještě zhorší nakonec jí po 10-15 minutách pochovám aby se zklidnila je vždy uplně zpocená a sotva dýchá (je astmatik)a hračku kterou chce jí druhé děcko dá.Bojím se školky která nás od září čeká.Prosím o radu jak postupovat děkuji

Odpověď: (18. 5. 2009, 16.06)

Milá B.,
školka opravdu může být docela problém (to ji nebudou asi ani tři roky...:()
Učit se dělit je úkolem vaší dcery (čemuž odpovídá i psychosomatický význam astmatu) Můžete navštívit i psycholéčitele, šikovného kineziologa...

lolka píše: (11. 5. 2009, 22.21)

Dobrý den, jsem rozvedená a odstěhovala jsem se od bývalého manžela do bytu. Moje dcerka, 3roky, začala kreslit černé obrázky vodovými barvami, prostě je vždy vybarví na černo i když třeba začne jinou barvou, takřka vždy je to oranžová, kterou přemaluje na černou. Vím, že to znamená trauma nebo deprese. Jak se ale zachovat, aby to přestalo??

Odpověď: (18. 5. 2009, 16.02)

Milá L.,
i smutek má místo v životě člověka, dobré je o svém smutku a jeho příčině vědět, tak nejsnadněji přijde čas dosmutnění...

MiaBel píše: (11. 5. 2009, 21.58)

Dobrý den, obracím se na Vás s velkou prosbou. Je mi 23 let, můj prvni vztah trval 4,5 roku, plný lásky, vášně, měli jsme se brát, vše bylo úžasné, partner byl o 5 let starší než já. Bydleli jsme spolu v pronájmu, poté společně zařídili byt. Poslední rok jsem tušila, že mě podvádí, ale nikdy jsem neměla důkaz. Vždy mi to nějak vymluvil, byla jsem mladá, velmi naivní, nechtěla tomu asi sama věřit. Blížila se svatba a vše se začalo odkrývat, přestal být opatrný a já přišla na to, že mě celou dobu podváděl. Byl úžasný, toto byla jeho velká slabost. Chtěla jsem to vysvětlit, lhal mi do očí neustále. Věděla jsem to na 100%, čekala jsem vysvětlení, omluvu, odůvodnění, co bylo špatně. Nic, tenkrát rozchod propukl velkou hádkou. Vyvolala jsem ji já hysterií a řvaním, že chci vědět PROČ. Teď vím, že tím jsem dosáhla jen toho, že odešel. Kdybych jednala jinak, možná by se změnil. Přitom byl šťastný, vždy pro mě udělal vše, mnoho společných zážitků, krásných chvil. Poté jsem byla rok sama a seznámila se se současným přítelem. Náš vztah fungoval bez problému asi 3 měsíce, teď po 1,5 roce je to o stálém rozcházení a scházení se. Je mu 28, jeho problém je neřešit žádné problémy a v maličkostech hledat velké věci a vztahovat je proti sobě. Stačí říct vtip, který nepochopí, vztáhne ho jako urážku proti sobě a okamžitě si balí věci a utíká za maminkou. Není schopen se za mě v ničem postavit. Neustále jsem ta, kdo vydělává a je neustále v práci já, kdo vše doma dělá a vše zařídí. Když mi je nejhůř, nikdy se mnou není, nedokáže pocítit, že už toho mám dost a nezvládám.Já navíc neustále myslím na svého ex a nedokážu se zbavit myšlenky k návratu. Jenže vím, že někoho má, vím, že mi ublížil a nechci si říkat, že by to bylo jiné, protože vím, že by podváděl vždy. Mám v hlavě hrozný zmatek, stále cítím hořkost a nenávist, na druhé straně asi lásku? Před pár měsící jsme si psali, chtěli jsme zajít na kávu, ale najednou přestal reagovat na zprávy, nechápu proč. Myslím, že kdybych se s ním po takové době viděla, třeba zjistím, že si vlastně nemáme co říct a budu vědět, že tudy cesta nevede. Je tolik nevyřešených otázek z té doby a mně to nedá stále spát. Nechci na to myslet, ale nejde to.

Odpověď: (18. 5. 2009, 15.44)

Milá MiaBel,
váš dopis obsahuje několik důležitých témat.
1. nepřijetí rozchodu před svatbou (k tomu stručně ode mne: "na kdyby se nehraje..." + neberte na sebe více viny, než vám za konec vztahu náleží... - sebeobviňování, které děláte není patrně zcela na místě, bylo by dobré uvidět váš příběh v realitě ... k tomu můžete vyhledat např. i psychoterapeuta.
2. to, že vztah funguje 1. tři měsíce O.k. je znamení toho, že funguje patrně sexuální přitažlivost - nic víc, nic miň - cca po třech až šesti měsích je první prověření vztahu.
3. současný partner je opravdu vaším partnerem?
Přeji vše dobré a hodně síly a odvahy na cestu...

Ailyne píše: (11. 5. 2009, 14.56)

Dobrý den,
Potřebovala bych poradit,zda-li jsem normální nebo ne.Co má pamět sahá mám v hlavě utvořený imaginární svět s imaginárními přáteli.Svým imaginárním přátelům se svěřuji se svými problémy a mluvím snimi vlastně kdykoliv.Těžko se mi to popisuje.Nemluvím s nimi přímo,spíše k nim vyšlu myšlenku a oni mi odpoví(tedy odpovím si já v jejich roli).Místo toho abych trávila čas třeba venku nebo ve společnosti trávím čas hovory s nimi.Moji imaginární přátelé mají charakter,vzhled a jsou prostě dokonalí.Svěřuji se jim s problémy a oni mě nikdy nezradí a vždy pomohou.Nedávno jsem se s tím svěřila kamrádovi.Řekl mi,že se to podle něj zhoršuje.Nejdříve to byli přátelé z knížek a pohádek v pohádkovém světě,potom přišli normální lidé ve fantastickém světě a nyní se jedná o normální lidi v normálním světě.Dokonce jsem pro jednoho z nich založila email a občas si ním dopisuji.Myslíte,že se to může brát jako zhoršení,že se tito "přátelé" postupně více a více zařazují do reality?Je to normální,nebo mám vyhledat odbornou pomoc?Můžou za to třeba jen hormony a až budu starší zlepší se to (teď mi je 14 let)?
Někdo mi řekl,že se může jednat o AS nebo o začínající schizofrenii a další mi naopak tvrdili,že je to normální..co s i o tom myslíte vy?

Odpověď: (18. 5. 2009, 15.10)

Milá A.,
pro dospívání je fantazijní svět důležitý. Jsi schopna rozeznat, co je realita a co imaginace. To je fajn. Bylo by dobré, aby jsi věděla, proč unikáš do svého imaginárního světa, co ti chybí v reálném světě, co je v něm nesnesitelné či příliš bolestivé. Myslím, že nyní je to pro tebe zajímavá hra.. hlídej si, aby jsi nezapomínala žít tady a teď a ty světy stále uměla rozlišit. Zda budeš chtít odpovědi hledat s někým nebo sama je tvá volba. Doporučuji ti, aby tvůj kontakt s imagiárním světem probíhal před usnutím nebo když se budeš nudit při čekání na vlak apod.
:) hezké dny

zoufalá dcera píše: (11. 5. 2009, 13.50)

Hezký den,
mám docela velký problém, no vlastně to nejsem já kdo ten problém má ale je to moje matka!Je závislá na počítači spíše na internetu nevím už co mám dělat:( ona si to bohužel neuvědomuje. Jediný co dělá je že ráno vztane zapne počítač a občas zajde do krámu ale to dělám spíše já. Jako že já i vařím uklízím a takový ty věci co by měla dělat každá pořádná matka. Máma byla dlouho na mateřský a není zvyklá pracovat. Mám ještě 4 letou sestru o kterou vůbec nejeví zájem. Zajímá jí jen jak jí budu hlídat děti a ona si o víkendech bude chodit pařit, no vlastně dělá to co bych měla já dělat když už mi je 17 let. A všechny potřebné věci dělám za ní. Jsem z toho zoufalá. Dostala jsem počítač asi před 4 roky. Před rokem jí kamarádka ukázala co všechno na internetu může dělat a dopadlo to takhle. Vzala mi pokoj šoupla mě k dětem a rozdělila můj pokoj skříněma kde nemám abslolutně nic jen skříně a postel. Počítač si dala do obýváku kde tráví většinu volného času občas si chodí přivydělat jako servírka furt se vymlouvá a nechodí tam tak jak by měla jen aby mohla sedět u počítače. Minulý týden sem se rohodla že toho mám dost tak sme s přítelem který u nás momentálně bydlí vzali počítač a dali si ho do svého pokoje jelikož sem ho dostala J8 od svého táty který snámi nežije. Jsou rozvedení. No a to ste měli vidět co se stalo když přišla domů. Dostala záchvat šílenství ( ona je dost velkej nervák když není něco po jejím tak je schona v fetku hrozných věcí, je věčně sprostá já jí nikdy nemůžu říct co si myslím protože pro ní je to hned drzost a hned mě zmlátí) Takže okamžitě na nás začala řvát co sem si to dovolila že je to vrchol začala se klepat měla vykulený oči jak blázen řvala at to okmažitě dám zpátky a já na ní vkliddu ale mami ten počítač je muj já sem ho dostala od táty ne ty!ale ne to jí nezajímalo. Prostě hned všechno vypínala tak sme to vzdali a šli pryč a ona furt voalal já  jí říkám do telefonu že se nestará o děti že jí zajímá jen počítač a chlapi nic víc a to ona hned zase začala řvát jak blázen:(tak sem jí to pokládala cchvíli sní vždycky mluvila a jak zas začala řvát položila sem to. neumí se ovládat take t je sní celej život ale ted se to zhoršilo. Nechce chodit do práce dělá si víc a víc dluhů o děti se vůbec nestará moje malá segra za celej den kdyby nechodila do školky sní ráno rohlík s kakaem a večer to samí a kdybych odpoledne neuvařila dá jí k jídlu bůh ví co:(.. Už nevím co sní ona to prostě nechápe že tohle neni normální že takhle se máma nechová:( nevim co mám dělat už se těšim až mi příští rok bue 18 možná už dřív se odstěhuju ten počítač jí tu nechám at se tím zničí:( ale jde mi o sestru že ta ještě dalších 14let bude prožívat takové věci ještě v horším než já do teď:(..poradte mi ale předem uopzornuji sní se nedá řešit nic v klidu:( nemůžu si sní sednout a říct jí to normálně to nejde: ona protstě vidí jen sama sebe a všichni osatatní sou blbci a ona je ta nejlepší:(..poradte prosím...kdyžtak mi piště na email sem mo  často nechodím jen náhodou sem na to narazila.
Předem děkuji za odpovědi.
Můj mail:
děkuju..

Odpověď: (18. 5. 2009, 14.57)

Milá dcerko,
opravdu to, co popisuješ je trochu pomatení rolí... máma nevzala zodpovědnost za svou roli - asi určitě k tomu má nějaký vnitřní důvod, proč roli mámy není schopna plně prožít. Za tvoji péči o domácnost ti přísluší dík. Chceš-li se odstěhovat již brzy (na což máš právo) a myslíš-li na kvalitní výchovu své sestry, tak víš, že 4-5leté dítě není schopno se o sebe postarat, natož se rozvíjet... Bylo by dobré tuto situaci probrat s tátou sestry, s babičkami (v pokročilejší fázi vyjednávání třeba i s OSPOD)
Budeš-li chtít, můžeš mi napsat, jak se celá záležitost vyvíjí, jak se v tom cítíš (na email)

trapiko píše: (11. 5. 2009, 13.33)

Dobrý den,
obracím se na Vás s prosbou o radu. Před 2 měs. jsem přišla na přítelovu nevěru, byli jsme spolu 12 let a já jsem o 7 let starší než on (mně je 39 a jemu 33) já mám 2 dospělé dcery, on děti nemá a nechce, tuto otázku jsme řešili několikrát. Já jsem si myslela, že máme krásný vztah plný porozumění a citu, rozuměli jsme si i rozumíme si dál výborně i jako kamarádi, on sám řekl, že se mnou si má i po 12 letech víc co říct než s ní po 2 hodinách. Neměli jsme problémy v žádném směru ani ve financích, v intimních chvílích, prostě jsem měla pocit pohody dlouhodobého vztahu, ve kterém my dva ustojíme vše. Přítel pořád mlžil a nechtěl mně přiznat, že je mezi němi něco víc, až po mém naléhání, že vše vím, se přiznal, že s ní udržuje poměr asi 7 měsíců, po tomto, jsme se ještě asi 2 měsíce snažili nějak situaci překonat, já jsem si myslela, že se naše vztahy lepší a že spolu oba dva chceme trávit čas, i když jsme se spolu intimně nestýkali. Po jednom příjemném večeru jsme prožili vášnivé polibky a doteky v autě a já se za ním druhý den stavila domů, potkalo mě překvapení v podobě návštěvy dotyčné slečny. Přítel mně po mém naléhání řekl, že neví jestli ji miluje, že asi ne, ale že s ní má vztah a asi s ní chce začít chodit, byl to pro mě naprostý šok, nečekala jsem to ani v nejmenším, párkrát jsem se ho ptala v průběhu těch 2 měs. jestli s ní je a vždy řekl, že ne. Mně řekl, že měl strach mně to říct, že bych ho už nikdy nechtěla vidět. Při našich hovorech mně řekl, že si uvědomuje a vadí mu její pohnutá minulost, i to, že není moc inteligentní, i její rodinu, to, že se ve 30 letech není schopna postarat sama o sebe, ale přesto to s ní chce zkusit, řekl mně, že náš vztah vidí jako koleje, že dříve byly u sebe spolu, teď nevidí nic, ale v budoucnu nás vidí zase spolu, že si myslí, že jedině když to s ní zkusí, tak ho to přejde. Také mně řekl, že kdybych na vše nepřišla, tak by se mnou byl dál, protože ví, že ho to s ní přejde a my bychom zůstali spolu,,,, Vůbec mu nerozumím, říká, že je velká část jeho srdce pořád u mě, ale rozhodl se pro ni! On se se mnou chce pořád dál vídat a i se se mnou milovat, prý ho pořád silně přitahuji vždycky když mě vidí, v poslední době mně pořád říká jak mně to sluší a pod. Připadám si jako naprostá troska, pořád jej velmi silně miluji a chtěla bych ho zpět, ale zároveň mně působí obrovskou bolest to, že jí dá přednost přede mnou, že se mnou si půjde na kávu popovítat a potom noc stráví s ní, nebo že i noc stráví se mnou ,ale vrátí se k ní.... nevím jak se mám chovat jeslti s ním nadobro skončit a nevídat ho a čekat až mně sejde z očí i mysli, ale i já jemu.... a doufat, že mu po 12 letech poprvé budu chybět nebo se s ním vídat dál a doufat, že ho to s ní třeba přejde a vrátí se ke mně, že mu budu na očích a taky jí přece časem musí též začít vadit, že se dál vídá se mnou-teda pokud se to dozví.... Zapomněla jsem dodat, že dotyčná žena byla přítelkyní našeho dobrého kamaráda, tak jsou i vztahy v naší komunitě narušené a přítel se - jak sám přiznal za ni i pro tu minulost i pro tyto vazby stydí, takže zatím čas tráví asi u něj doma, ale myslím, že to je jen otázka času, kdy se s ní začne objevovat na veřejnosti... děkuji za radu s pozdravem T.
------------------------------­------------------------------­--------------------

Odpověď: (18. 5. 2009, 12.22)

Milá T.,
chápu, že vaše srdíčko je ted moc rozbolavělé... a chvíli bude potřebovat čas na rekonvalescenci... vaše srdce zářilo jinak než srdce partnera... Něco ve vašem vztahu bylo zvláštně - ? - váš partner vedle vás postupně dozrával (možná), potřeboval vás jako kamarádku, oporu (asi) - teď možná chce být on, který vede, "zachraňuje".  Vám přeji, abyste neztratila důvěru v sebe, své srdce ošetřila a mohla zářit i nadále.
Držím palce a hlaďte si srdíčko.

naivka píše: (11. 5. 2009, 9.43)

jen teď nevím,co je v mém případě kvalita a co cena :-(((((((

Odpověď: (11. 5. 2009, 10.01)

to bylo myšleno k seminářům  rodinných konstelací
(naleznete i levnější, avšak kvalita nezaručena)

MAJA píše: (11. 5. 2009, 9.35)

Dobrý den,mám asi rozsáhlý problém tak nevím zda poradíte.Zkusím stručněji.Mám 8mi letý vztah ze začátku pár rozchodů a návratů pak lepší, 3,5roku spolu bydlíme a asi rok máme koupený byt.Byly vždy problémy s penězmi z přítelovi strany vždy v práci kde nedostával plat nevím zda náhoda.Takže už i má nedůvěra zda je to fakt tak že kamkoliv jde tam jsou pak problémy s vyplácením peněz ale dělal v restauraci takže tam to časté i je.Ted dělá jinde a zas..Od listopadu jezdí mimo republiku pracovat a stejně dostává peníze ještě později.Čekáme i dva měsíce na jeho výplatu.On 14dní pryč a na jeden víkend doma atak dokola už přes půl roku. V prosinci jsem se dozvěděla ne od něj ale z pošty co došla že si vzal půjčku bez mého vědomí a to už máme úvěry na byt.Dost mě to dostalo že mi o tom neřekl a tady začal problém.Ještě měsím před tím zas přišel nějaký výpis o kreditné kartě kterou teda nepoužil ale vyřizoval si ji Prý ji zrušil a vzal si tu pujčku v bance. Chtěl zplatit dluhy z mládí a chtěl si to vyřešit sám asi mu nedošlo že není sám a že finance řešíme spolu..Hodně mě to ranilo a zklamalo když mi řekl že už to bude vše OK tak za měsíc na to jsem se dozvěděla že si půjčil o něco víc než mi bylo řečeno takže další rána pod pás. Tak tohoto člověka si mám vzít a plánovat rodinu??No ale mám k tomu ještě další problém potkala jsem se s jiným mužem který mi pomohl přes to nejhorší se dotat protože jsem to nikomu nechtěla nějak říct. Ale s tímto mužem se to zamotalo tak že jsme se dost zblížili. A já ted řeším chci zůstat s přítelem který mě zklamal ale máme za sebou 8let a neříkám že jen on byl ten špatný. Anebo zkusit nový vztah který teda mám už 4měsíce a je to fajn.Jsem zmatená asi mám strach ze špatného rozhodnutí.Možná ta nová známost neměla přijít v tuto dobu ale je to tady A páč je partner stále pryč vidíme se denně, skoro spolu žijem trávíme víkendy aj se hádáme a usmiřujeme Takže mi ted připadá že žiju dva životy ale dál to tak nejde.Ale není nový přítel jen náhrada za tu bolest co jsem měla tím zklamáním.. Nevím co dělat. Jsem už zoufalá Lze nějak poradit.. Když si řeknu že se rozejdu tak řeším co bude s bytem, úvěrem atd bude s tím problém vše řešit. Joo nerada řeším životní trable.. Díky moc za cokoliv MAJA

Odpověď: (18. 5. 2009, 12.11)

viz. odpověd pro vás ze dne 18.5.

naivka píše: (11. 5. 2009, 8.42)

Dobrý den,
mám potíže s rozhodováním,moc bych potřebovala znát názor specialisty.Stručně..6let jsem žila s partnerem,mám s ním dceru,jenže jsem ho opustila,protože jsem pořád měla pocit,že mu nejsem dost dobrá,byl posedlý prací,neměl na nás čas..našla jsem si muže,nyní manžela,dal mi vše,co mi chybělo,pozornost,lásku,pomáhá mi s dcerou,jenže je šíleně žárlivý,kontroluje mi tel.,maily,spodní prádlo,přivádí mě to k šílenství a asi před půl rokem jsem si uvědomila,že mi bývalý strašně chybí,po celou dobu mi byl oporou,začal se nám věnovat,tráví s námi volný čas,po 4 letech jsme našli odvahu si vše vyříkat,jenže já jsem vdaná a on má také partnerku,které nechce ublížit,manžel o všem ví a přes to,že se trápí,nehodlá se vzdát,cítím,že z mé strany je to definitivní,nesnesu jeho dotek,nedokáži s ním žít,přes to nedokáži odejít,mám strach,že se upije nebo si ublíží,je strašně sebe lítostivý,zapomněla jsem se zmínit,že mám problém vést sex život,v dětství jsem byla zneužívaná,nechtěla jsem si přiznat,že to ve mě zanechalo následky,jakmile začnu mít pocit,že je sex povinnost,stáhnu se a vyhýbám se tomu,jenže manžel trpělivý není,pokud má chuť,nedokáže se ovládat,naučila jsem se jen držet,omlouvá se po TOM,že se neovládl,že je mu to líto a já ho začínám strašně nesnášet,na druhou stranu je ale pozorný,věnuje se i malé...a já vlastně nevím,kudy kam,naučit se trpět manželovy nedostatky(mám strašný strach,že pokud s ním nepovedu sex žití já,on se zaměří na mou 7letou dceru)?Nebo risknout odejít a čekat,zda i bývalý bude chtít opustit svou přítelkyni.....moc děkuji za Váš čas strávený u mého nepřehledného dopisu P.B.

Odpověď: (11. 5. 2009, 9.27)

doporučuji vám, věnovat se cca 1 rok rodinným konstelacím např.: www.konstelace.info nebo http://www.familyconstellation… (doporučuji jít po kvalitě, nikoliv ceně)
podrobnější odpověď ode mne by vám nepřinesla očekávané uvolnění ani řešení.
držím palce

martin f píše: (6. 5. 2009, 12.10)

Děkuji moc za odpověd.Jenom ještě jedna otázka,jak by se měla naučit serotonin produkovat sama.

Odpověď: (11. 5. 2009, 9.22)

Světlonoši :)?,
http://cs.wikipedia.org/wiki/S…
http://www.novinky.cz/zena/zdr…
http://www.zdravionline.cz/o/Z…
Krom toho, psychický stav neovlivňuje pouze serotonin ...
osvědčená vlastní práce: léčebné meditace, energoinformační práce, aktivní pohyb (běh, aerobik..)
ptát se a konat by měla ona.

Libor píše: (5. 5. 2009, 22.48)

Dobrý den, rád bych Vás tímto požádal o radu. S přítelkyní jsem více jak rok. Náš vztah byl vyvážený plný lásky a něhy. Před půl rokem začala přítelkyně navštěvovat psychoterapie. Řekla mi k tomu, že si potřebuje odstranit určitá traumata z dětství a že ji tato terapie zajímá. Detailně se však nezmiňovala. Nekladl jsem tomu velkou váhu.Od té doby se však začal náš vztah ochlazovat.Ve stejné době psala diplomovou práci. Říkal jsem si, to bude z toho stresu kolem. Po ukončení studia mi sdělila (před dvěma měsíci), že se snaží za pomoci psychologa znovu prožít traumatické situace z děctví často spojené s emocí a bolestmi. To už jsem zpozorněl. V posledních týdnech přestala mít chuť se milovat, často mívala a mívá stavy špatné nálady. V těchto situacích nevím, jak bych se měl zachovat. Snažil jsem se   neztratit hlavu a nic jsem ji nevyčítal. Poslední víkend jsem se přímo zeptal na průběh terapie.Měl jsem pocit, že by mě ráda něco sdělila. Z výsledku jsem se doslova posadil na zadek. Při emotivním rozhovoru mi odhalila svoji nejtajnější komnatu. V dětství byla sexuálně zneužívána.Její odvahy si strašně vážím. Dále mi vyčetla, že jsem se v poslední době také změnil. Neřekl ji nic o jejich špatných náladách, byl jsem v pohodě, utěšoval ji a smířil se s dny bez sexu. Asi jsem to s matkou Terezou přehnal. Přitom trpím jako pes. Nevím jak se mam ke své přítelkyni chovat, jak bych ji mohl pomoci? Jak asi dlouho trvá léčba? Mám pocit, že právě hledá svoje pravé já. V tomto stavu dlouho nevydržím.

Odpověď: (11. 5. 2009, 9.18)

Milý Libore,
bylo by lepší po dohodě s partnerkou kontaktovat jejího terapeuta. Terapeut nemusí vědět o dopadech na současné partnerství. Partnerka nemusí vědět, že minulost je minulostí... a může ji zaměnovat za přítomnost...
Samozřejmě, že pro vás není dobré žít minulost své přítelkyně. Chovejte se k ní jako k partnerce, nikoliv jako k pacientce, žijte za sebe ...
:)

katka píše: (5. 5. 2009, 18.56)

Dobrý den, jak mám říct příteli, že s ním čekám dítě, je to dítě nechtěné, ale stalo se, teda já ho docela chtěla, ale pak už ani ne, ale než jsem začala brát antikoncepci, tak se zjistilo, že jsem těhotná, nevím jak to přítel přijme, bojím se, že ho nebude chtít, a já ho pryč dát nechci, poradte co mám dělat. Je mi 28 a příteli je 26. Děkuji Kata

Odpověď: (11. 5. 2009, 9.11)

Milá Katko,
držím vám palce, abyste toto nelehké období zvládla a stála na straně života (jak jsem zde již několikrát psala, neznám ženu, která by nelitovala svého rozhodnutí jít na potrat, opačných příběhů je mnoho - to vy, ale tušíte; kdybyste pod vlivem partnera na potrat šla, vaše partnerství by stejně bylo ohroženo a patrně by se rozpadlo ...) Vy přijměte svou zodpovědnost za své dítě, můžete partnerovi říci, co byste si přála, a další nechat na něm. Uvidíte, zda je váš partner jinoch nebo muž...
Přeji vše dobré

martin píše: (5. 5. 2009, 14.05)

dobrý den,
jenom doplnění k tomu, co jsem psal a na co Vy se nepřímo ptáte - je mi necelých třicet, partnerce také. odešel jsem ze vztahu a nyní nemám byt - bydlím v pronájmu v praze, garsonce. pro mě ale není podstatné, aby se partnerka nastěhovala přímo ke mně (mám jí rád a vím že to přijde a nerad bych to nějak uspěchával) - pro mě je podstatné, aby vyřešila tu situaci s bytem a nastěhovala se na nějaký čas třeba k nějaké kamarádce nebo samozřejmě si můžeme najít něco svého vlastního, v tom by nebyl problém a byl bych rád. - toto všechno jsem jí ale řekl. tam jde o to, aby to nějakým způsobem dořešila se svým bývalým přítelem a já už nemám sílu se o tom s ní příliš bavit, ale nevím, není to důležité si promluvit a říct, že co bych chtěl a navrhnout cosi jako řešení a také chtít, aby mi partnerka řekla, jak to cítí ona? - jak jsem psal minule, pro mě je to už velmi nepříjemné téma dialogu s ní...
díky

Odpověď: (5. 5. 2009, 16.19)

Samozřejmě, že je důležitá jasná a srozumitelná komunikace mezi vámi ... zvažte, zda dostáváte to, co dáváte...

martin f píše: (5. 5. 2009, 13.30)

Dobrý den,
 
mám na Vás velkou prosbu.Moje přítelkyně bere prášek serlift(má své problémy s psychikou) a otěhotněla.Je tem lék nebezpečný pro plod?Jestli ano,existuje nějaký ekvivalent,který by nebyl nebezpečný?Zatím nám nikdo konkrétně nic neřekl?Moc děkuji za odpověd. Martin

Odpověď: (5. 5. 2009, 16.08)

Milý Martine,
http://www.anamneza.cz/moduly/… - což je obsah příbalového letáku - čtěte kontraindikace. Je třeba zvážit rozsah psychických potíží přítelkyně... Nejde-li jinak, serotonin by plod poškodit závažně neměl. Takže nebojte... (přítelkyni bych doporučila naučit se, produkovat serotonin sama)
:)

Monča píše: (4. 5. 2009, 21.02)

Dobrý den, je mi 17 let a od malička má strach z pavouků,docela mi to komplikuje život..Dá se to vyléčit? Děkuji za odpověď Monika

Odpověď: (5. 5. 2009, 15.59)

Zkus se na pavouky dívat jako na úžasné, dokonalé bytosti... jaký to jemný mechanismus, život, šikovnost, jak náročný život mají - co práce je stojí vytvořit pavučinu a pak čekat, zda nějaký hmyz do jejich pavučiny vletí... nevletí-li, umřou hlady... dívej se na nějaký pořad o nich, najdi si knihu...
Když je poznáš a budeš jim přát život na Zemi, zjistíš, že není třeba se jich bát. Strach, lenost, hloupost a neláska vedou člověka do záhuby.... Nedej se :)

Víťa píše: (4. 5. 2009, 12.36)

Dobrý den, domnívám se že v sobě mám nějaký blok, týkající se mého partnerského života... Partnerku žádnou nemám, a to je právě to co mě trápí. Na každou, kterou potkám, a myslím si, že by z toho mohlo být něco více, se snažím být hodný, snažím se být jejich oporou a nakonec a ze všeho nejvíce bych chtěl být jejím protějškem... Těmto slečnám se mé chování velice líbí, avšak když dojde, jak se říká, na lámání chleba, jakoby se najednou změnily, říkají takové věci, jako že si nedokážou představit žít se mnou, že je sice fajn jak se k nim chovám, ale že jim to prostě nevyhovuje... Prostě si myslím že mé chování ke slečnám je mi mnohdy i nevýhodou, už se mi to stalo dvakrát... Moc prosím o radu jak proti tomuto bojovat... Už nevím na koho se obrátit :(

Odpověď: (5. 5. 2009, 15.54)

Milý Víťo,
neznám tvé chování konkrétně, tak jen několik inspirativních nápadů. Být oporou je fajn, ale při námluvách je dobrý být "frajer gentleman". Pozoruj úspěšné "samečky", kteří se ti líbí, uč se od nich (neuč se od trubců)
Tancuj, buď spontánní. Můžeš se zastavit na konzultaci, informace budou pro tebe přesnější, trénink užitečný ....
:)

Ivetka píše: (4. 5. 2009, 11.41)

Dobrý den. Mám přítele, který je o dost starší a zkušenější než a já se najednou začala bát polohy Na koníčka. Byla jsem před ním jen s jedním, a to byl vlastně taky panic, takže jsem se tak nebála, že bych mohla něco zkazit. Nevím teď docela co dělat, ještě taky nejsem docela nejhubenější, tak se toho dost bojím a nevím jak se přemoci. Už mě to samotnou strašně štve, sama bych to taky možná chtěla, jen se toho strachu prostě nemůžu zbavit. Samozdřejmě i vůči němu mě to mrzí, jelikož už mi několikrát říkal při řeči nebo i v posteli, že tuhle polohu má rád. Předem děkuji za odpověď. Iveta

Odpověď: (5. 5. 2009, 15.41)

Milá Iveto,
víte čeho se bojíte? Že se ztrapníte? Že uvidí, že jste boubelka? Že vás přestane milovat? Co přijmout sama sebe ve své podobě...?  Přemůžete se tak, že se nebudete bát sama sebe, sama svého projevu, že se budete chovat spontáně. Můžete partnerovi o svém strachu říci, budujte důvěru ve vašem vztahu - v té se lásce daří nejlépe. A věřte, že nejde o sexuální dostihy...
Přeji podové májové dny :)

Jana píše: (4. 5. 2009, 9.46)

Dobrý den, prosím o následující radu.Mám tchyni, s kterou bych potřebovala poradit. Při každém našem setkání dříve vypravovala s kterým ze sourozenců má konflikt i s dcerou, pak se všemi několik let nemluvila, v současné době zase vypravuje   kdo z nich byl u ní na návštěvě. Téměř ničím jiným nás nebaví. I když nic neodpovídáme pořád vede svou. Pokud naznačím, že bychom všichni mohli mluvit o něčem jiném dělá pak  konflikt mezi mnou a manželem.Jak se k tomuto postavit, nemám ráda pokaždé mluvit jinak. Děkuji předem za odpověď

Odpověď: (5. 5. 2009, 15.34)

Milá Jano,
...vidíte-li tchýni jednou za čas, pak bych to moc neřešila. Nevidíte-li ji jednou za čas, tak doporučuji zařídit si to tak, abyste se s ní potkala jen vskutku jen občas. Váš neutrální výraz je v pořádku. (konflikt mezi vámi a manželem by nemohla vyvolat, kdybyste ji na "špek" neskákali)
:)
http://www.lazne-podebrady.cz/…

carolinka píše: (4. 5. 2009, 6.15)

Dobrý den, je mi 12 let a rodiče se pořád hádají, někdy dojde i k tomu, že táta dá mámě facku, házejí věcma, atd. Nevím co s tím mám dělat, jelikož se v tomto prostředí nedá učit a mám docela o ně strach, aby si něco neudělali, tak co mám dělat, nechci jen nečinně přihlížet, jsem z toho zoufalá. Děkuji za odpověd Kája

Odpověď: (5. 5. 2009, 15.28)

Milá Carolinko,
vím, že to je pro tebe těžké... ale sama tušíš, že ty rodiče nevychováš... můžeš ale s oběma (s každým zvlášť) mluvit o tom, že je ti to nepříjemné, že máš strach o ně... mmj. že se nemůžeš učit. Když se budou hádat, doporučuji, aby jsi odešla a nechala je být - jsou dospělí... Jinak věz, že kdyby to rodiče nebavilo, nedělali by to - je třeba, aby jsi věděla, že je to jejich volba, volba obou... mohli by se chovat jinak, ale oni nechtějí...
Hezké jaro

< novější | 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >