Zde naleznete písemnou psychologickou poradnu. Odpovídá psycholog, psychoterapeut více; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Psychologická poradna online se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
Pokud si přejete odpověď mimo psychologickou poradnu online, je třeba uhradit 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.
Pokud si přejete online kontakt s psychologem, ten naleznete zde online psycholog

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Vážený pisateli,

tento týden již bylo položeno mnoho dotazů a není v mých silách odpovědět na více. Máte-li zájem, vyčkejte, poradna se otvírá vždy v neděli o půlnoci pro 10 dotazů.
 Pokud máte zájem o zodpovězení dotazu mimo poradnu on-line, zašlete dotaz na email: radana@rovena.info a 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.

Na zodpovězení čekají: Jan, Bea, sovic, Petra, Nikol, Karla, exot 79, Dana

< novější | 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >

Blanka píše: (13. 2. 2008, 9.37)

Dobý den,
potřebuji poradit, nevím jak postupovat. Mám 18ti letou dceru, která má vztah s22letým hochem. On je výdělečně činný a dcera chodí na střední školu. Neustále jí hlídá, když dcera mu nesdělí,že ji přivezl instruktor autoškoly domů,tak stropí žárlivou scénu. Např. v sobotu večer ji přijel zkontrolovat o půl noci. Stále jí domlouvám, že jejich vztah není zdravý, ale dcera je nerozhodná. Asi cítí, že to není ono, ale neumí se rozhodnout.Právě jsme ji poslali na týdenní pobyt do hor s partou mladých lidí ať si urovná myšlenky co chce od života.Jsem zoufalá, protože dcera není vyrovnaná a je velmi labilní. Mám strach, abych nezhoršovala situaci.Děkuji Blanka

Odpověď: (17. 2. 2008, 0.09)

Milá Blanko,
při čtení vašeho dopisu mne napadlo:
1. cítí-li dcera ve vás oporu, je to fajn
2. zkušenosti každý sbíráme sám a jsou nepřenositelné
3. je dobré důvěřovat životu, že každý dělá takové zkušenosti, které jsou pro něj dobré (přestože tomu vždy nemusíme rozumět)
4. místo dolmlouvání doporučuji spíše povídání, ve kterém bude minimálně tlaku na dceru. Klást otázky, nechat ji vyprávět...
Přeji pohodové dny

Andrea píše: (12. 2. 2008, 23.40)

Dobrý večer,dá se říci že vím co udělat ale je tu ještě malá ale silná jiskřička naděje a tak Vám píšu. Zdá se to být velice jednoduché,bývalého a částečně současného přítele jsem poznala v době kdy byl krátce po skončení dlouholetého vztahu,jeho přítelkyně si našla jiného. Po měsíci od seznámení jsme spolu začali chodit od začátku věděl že jsem rozvedená a mám 7letého synka.Ovšem po 3letech kdy jsme  se začali bavit o společném životě se něco změnilo,on byl odtažitý a já jsem bohužel žárlivá a tak jsem občas byla náladová na což mě upozornil,jenže jeho chování mi jen nahrávalo.Ve finále kdy jsem myslela že je to dobré mi řekl,že v tomto vztahu nemůže pokračovat a že by byl rád kdybychom zůstali kamarádi.Byl to šok o to větší že mé podezření bylo oprávněné dozvěděla jsem se že má inzerát na seznamce.Asi 14dní od rozchodu jsme se neviděli ale potom jsme se spolu vyspali a tak vlastně trvá vztah milenecko kamarádský ovšem z mé strany tam jsou vřelé city.Od našeho rozchodu se stalo hodně věci,měl sportovní úraz a já mu pomáhala skoro rok se z toho dostat,koupil s bratrem chalupu a já tam s ním jezdím pomáhat,to místo jsem si velice zamilovala,ale a to je můj současný problém.Poslední 3týdny je jiný,občas kouká do prázdna,kontroluje často mobil a když mu volám tak nebere telefon a nebo jen občas.Vidíme se jen o víkendu a já každý den soupeřím s tím mu nepsat a nevolat,někdy úspěšně někdy ne.Myslím že někoho má,bohužel jsem  se to dozvěděla náhodou a svou zvědavostí z jeho mobilu.Byla to chyba ale nyní vím že jsme ve stádiu kdy čekáme, co ten druhý udělá. Já ale nechci tento  vztah - nevztah ještě zahodit. Chci jen poradit jak se zbavit závislosti na něm dříve než to opět ukončí, teď už definitivně. JE mi 35let a zlobím se na sebe za svou nerozhodnost. Děkuji za  přečtení mého dopisu a Vaši odpověď.

Odpověď: (17. 2. 2008, 0.04)

Milá Andreo,
věřím, že víte... Zbavit se závislosti na partnerovi? Dělat si program pro sebe, dělat věci, které vás těší, jít se pobavit s kamarády... dál něco udělá čas, neco urovnání myšlenek a tu lásku, kterou jste dávala jemu a nevracela se, začněte dávat sobě... jemu poděkujte za vše hezké...i za to, že jste mu mohla dávat, protože jste dávala určitě ráda...k loučení patří i slzy a pohladit si místo svého zranění... Není nutné se na sebe zlobit, vždyt jste to dělala z lásky a tak, jak nejlépe jste dovedla.

equemisii píše: (12. 2. 2008, 22.10)

Dobry den,pres 2 roky beru lek Zyprexa.Drive az do vanoc 2007 jsem bral 1x 5 mg.Nyni po nechtenem vysazeni a naslednem nespani mi byo davkovani zvyseno na 10 mg.Asi pred peti lety jsem brala Zeldox,ktery jsem ale po pul roce prestala sama brat.Pote jsem se po druhe psychicky slozila a od te doby beru Zyprexu.Drive jsem obcas,tak jednou do mesice,kourila travu a kazdy druhy tyden jsem byla opila.Nyni bych se chtela zbavit zavislosti na Zyprexe.Chtela jsem se zeptat jak dlouho ji budu jeste muset minimalne uzivat,kdyz psychicky problemy nemam mimo tech se spatnym soustredenim.A jeste zda budu muset podstoupit nejakou terapii po vysazeni nebo ne.Dekuji.Sarka

Odpověď: (16. 2. 2008, 23.51)

Milá E.,
vaše anamnéza zde je velmi kusá. Tyto dotazy by bylo lepší směřovat na vašeho ošetřujícího lékaře. Zyprexa i zeldox se předepisují při psychózách. Máte-li pocit, že vám psychiatrická léčba zcela nevyhovuje nebo že není komplexní, kontaktujte psychoterapeuta, abyste s ním mohla podrobněji situaci zanalyzovat.

Amélie 29let píše: (12. 2. 2008, 21.40)

Dobrý večer, ani nevím, kde začít. Jsme spolu s manželem už 12let. První tři roky jsme za sebou dojížděli 350km a to každý týden, to vše jsme vydrželi. Po ukončení školy se přistěhoval ke mě, je z velkého města a já z vesnice. Takže to od samého počátku dělalo problémy byl zvyklý na jiný životní styl. Měl několik krizových okamžiků to vše jsme ustáli. Po čtyřech letech jsme se vzali nejspíš z lásky, po dalších dvou letech se nám narodil první syn. A tehdy začali naše problémy, syn vůbec nespal a neustále plakal, já byla unavená a nervozní a manžel také. Začali jsme se odcizovat. Po třech letech se narodil druhý syn. A dvě děti starosti, peníze atk, manžel začal od nás a ode mě utíkat. Já jsem neměla čas ani sílu se o sebe starat a neměla jsem chu´t sním někam chodit, byla jsem hrozně unavená (manžel mi sničím nepomáhal ani s dětmi) náš starší syn je hyperaktivní dítě bude mu šest let a pořád nespinká. je to sním hodně těžké manžel začal chodit za zábovou sám, našel si kamarády, kteří nemají děti. Tak asi rok možná delší domu jsme žili jakocizí lidé, sex jen z povinnosti. U mě se nic nezměnilo miluju manžela pořád, ale on se změnil. Den před štědrým dnem jsem zjistila, že mě podvádí, už delší dobu, dokonce byli dvě. Nějak jsem to ustála kvůli dětem snaží, říká, že si teprve te´d uvědomil jak moc mě miluje co vše mohl ztratit, jak moc lituje, ať mu to odpustím. Ale já nemůžu, vždy když si vzpomenu, že byl sní nebo z tou druhou, říkal jim, že je miluje a miloval se s ní. Psal jí zprávy jestli je připravená na to, že nebude mít peníze a děti,... Jeho milenka mi vše napsala a já si toho mnoho přečetla na internetu a zjistila jak moc mi lhal. Pro mě bylo manželství něčím posvátným ,něco co vydrží celý život, půjdete stím člověkem kterého milujete životem, vychováte děti, zestárnete a něco si užijete, ale te´d není nic připadám si úplně prázdná, zrazená a podvedená nejde mi to přejít a začít znovu, prostě všechno zničil a já dál nic nevidím. Strašně ho miluju, ale nevím jestli to bude stačit abych sním dokázala žít, a někdy mu odpostila nebo stím dokázala žít. Nevím jak si ulevit, jak na to přestat myslet, pořád jen brečím jsem nervozní, nemůžu jíst ani žít, jsem zlá na svoje dva miláčky a to mi je líto nejvíc.

Odpověď: (16. 2. 2008, 23.42)

Milá Amélie,
situace nelehká. Potřebujete  ošetřit své zranění, věnovat pozornost sobě, dopřát si něco hezkého - třeba relaxační víkend pro ženy s kamarádkou... a postupně uklízet vaše manželství. Doporučuji konzultaci u psychoterapeuta, třeba nejprve pro vás, ale i manželskou.

Žaneta píše: (12. 2. 2008, 16.59)

Dobrý den, jsem strašně nešťastná. Tedy abych uvedla věci na pravou míru. Je mi 30 let, jsem šťastně vdaná, mám 6ti letou dcerku a začátkem dubna se nám narodí druhé děťátko. Malá bude mít brášku. To vše je jako z pohádky, doma převládá, láska, harmonie, porozumění. Nikdy jsem si tak krásný vztah nedokázala představit. Zle v mém životě mi způsobuje má matka, která mi od malička vyčítá, že jsem se narodila a že mě měla zabýt v postýlce. A slýchávala jsem jen samé drasťárny, které se ani ve filmech nevyskytují. Když jsem se vdávala odmítla nám jít na svatbu a pak nám dodatečně popřála, že se stejně postará aby jsme se rozešli. Když jsme ohlásili, že budeme mít druhé dítě, vynadala mi, proč dítě proč nám nestačí koně co chováme. (máme pár krásných ARABSKÝCH PLNOKREVNÍKŮ a pro děti poníčka a máme rádi přírodu, vše co k ní patří a vyjížďky na konících jsou krásné i pro děti) Nepodívala se ani ne fotografii z ultrazvuku, na kterou jsme byli pyšní. Bylo nám jedno jestli bude miminko děvčátko, nebo chlapeček, ale od začátku jsem cítila, že to bude chlapeček. A manžel by měl s kým běhat po pozemcích jsem si říkala. Matka nám pořád tvrdila, že to bude holčička (jako by to bylo neco špatného) a k vánocům nám koupila sadu osušek pro miminko, což mě překvapilo, že by jí to konečně začalo zajímat? Ne jen tím přišla provokovat, že mít syna nikdy nemůžeme. A Když se dozvěděla, že miminkobude skutečně chapeček, všichni nám ho moc přáli a jen ona se začala před lidmi z práce rozčilovat co to má být. To měla být holka a že nám ho nepřeje. No bylo mi dost trapně před tolika diváky. Poprvé jí takovou viděli, vždycky si hrála na to jak je vše super. A beze svědků bylo vždy ouvej. Tak když nás prozatím nerozeštvala, začala povídat naší dcerce nesmysli. Až se prej miminko narodí, tak už jí prý nebudeme chtít a zůstane sama a pak si ji babička vezme k sobě. Malá přišla s brekem domů a vše mi řekla, popovídali jsme si o tom a malá se na miminko moc těší jako dřív. Já už nevím, co mám dělat, ať se snažím jakkoliv, je to stejné a dokonce bych řekla, že se to stupňuje. Malá tam odmítá chodit a proto jí nenutím. Byla jsem jednou svědkem toho, jak na ní křičela,že už k ní nesmí a nechce malou nikdy vidět, nepotřebuje jí. Vzala jsem malou domů a vysvětlila babičce, že si může sama zato, že k ní mani malá teď nechce chodit. Je to chytrá holčička a kde se necítí dobře nechce tam být. Mám ještě starší sestru, to je ještě horší kopie matky. To už by bylo na dlouhé povídání. Jen obdivuji svého manžela, jak ochotně to všechno snáší se mnou. Být to někdo jimý, už bysme se zozešli.

Odpověď: (16. 2. 2008, 23.13)

Žaneto,
není pravda, že jsem váš dotaz (nedotaz) přeskočila. Víte,  nevím, na co se mne ptáte. Je dobré rozlišovat věci, které můžeme změnit a které změnit nemůžeme. Měnit druhé lidi nemůžeme, můžeme měnit sebe a svůj vztah, postoj k nim. Doporučuji vám, seznámit se s vaším vnitřním dítětem, existuje na to téma kniha, ale bylo by lepší absolvovat na to téma seminář či několik konzultací u psychoterapeuta.

Vendula píše: (12. 2. 2008, 16.57)

Dobrý den, potřebovala bych poradit co mám se sebou dělat. Je mi 20 let, mám 2 letou dceru. Od začátku těhotenství jsem sama, přítel mě opustil a to mě velice zasáhlo, jelikož jsem to od něj nečekala. Sama jsem prožila celé těhotenství, a po celou dobu jsem na dceru sama. Pokoušela jsem se najít si partnera, ale vždy se ukázalo, že to nejsou vhodní partneři pro život. Neustále přemýšlím nad tím, co dělám špatně, proč zrovna já zůstala sama, a mé myšlenky se neustále vrací k mému bývalému příteli. Nevím jak si někoho normálního najít, a začít normálně žít rodinný život. Závidím každému páru nebo rodině co potkám. Je to pro mě bolestné vidět ostatní jak si rozumí a každý někoho má. Žiju sama s dcerou, rodinu mám daleko, a známých také moc nemám, a ani nemám moc šancí si je najít. Trvá to už 4 roky, a cítím se opuštěná, na vše sama. Jak mám dál pokračovat, abych se z té samoty dostala?? Děkuji

Odpověď: (16. 2. 2008, 23.34)

Milá Vendulo,
trochu mi nevychází počty (dcera 2roky, samota 4?), to není podstatné. Zasloužíte obdiv, že se dokážete o dceru sama postarat, že jste přijala zodpovědnost. Odchod partnera byl/je pro vás traumatem a tak je třeba s tím zacházet. Ohledně této věci doporučuji pár sezení s psychoterapeutem. To je cesta k tomu, aby vaše duše byla připravena na nový, plnohodnotný vztah.  Lidi kolem sebe určitě potřebujete, i hlídání, abyste mohla jít se někdy pobavit, zacvičit si - proč je rodina daleko? Porozhlédněte se po svém okolí - např. mateřské centrum a zkuste nalézt kamarádky... vše má svůj čas... držím palečky.

Radka píše: (12. 2. 2008, 15.14)

Dobrý den,

těžko se mi to píše, ale doufám, že mi alespoň trochu poradíte. Mám přítele, se kterým chodím rok a půl, z toho rok spolu žijeme v jedné domácnosti. Máme celkem harmonický vztah, ale přece nám ho teď mé zdravotní, teď už možná i psychické problémy kazí. Od dubna loňského roku mám časté gynekologické potíže, navštěvuji proto nemocnici, kde se léčím, na různé záněty - na které bohužel trpím už od mládí. Zhruba od září nemohu mít pohlavní styk se svým přítelem, jde o to, že nejsem vůbec vlhká a mám bolesti. V prosinci jsem podstoupila biopsii děložního čípku a tajně doufala, že to něco vyřeší, ale zdá se, že problém to neodstranilo. Dle lékařu jsem zatím zdravá. Ale výtoky mě provazí po celou dobu. Můžete mi prosím poradit jak tento problém řešit nebo koho navštívit? Obávám se, že kvůli těmto problémům přítele ztratím.
Moc děkuji a přeji hezký den!

Odpověď: (16. 2. 2008, 23.23)

Milá Radko,
patrně se u vás jendá o psychosomatický problém. Bylo by dobré zkombinovat několik metod. Můžete mi zavolat.

zoufalá píše: (12. 2. 2008, 14.00)

Dobrý den, jako všichni tady vás prosím o radu, jak se chovat k muži, s kterým žiji přes dva roky. I když jsem nechtěla, přečetla jsem si jeho maily, protože mě pořád pronásleduje nedůvěra k němu. Můžeme se sebe dotýkat, milovat, bavit se. Jenže od doby, kdy se mi potvrdilo, že mě na začátku našeho vztahu podváděl (teď už asi ne), se už nedokážu soustředit na to, co jsme doposud prožívali. Měl lásku půl roku a já byla ta druhá, pořád mi sice říkal, že se mnou do budoucna nepočítá (v té době byl ženatý, měl milenku-vážná známost a mě). Když jsem s ním začala chodit, věděla jsem, že byl velmi zamilován, ale tvrdil mi, že s ní už nespí a komunikuje s ní minimálně-nechala ho. s manželkou taky nespal a přesvědčoval, že má jenom mě, ale pouze na sex...s tím já byla smířena, ale co čert nechtěl, zamiloval se do mě (já ho milovala od samého začátku) a rozhodli jsme se spolu žít. Mezitím se rozvedl, ale jeho už skoro dospělé děti o mně pořád nevědí, moc se nemůžu ukazovat po jeho boku, protože jeho bývalá manželka o mně taky neví-asi jen tuší...Ve městě, kde bydlíme, se nemůžeme držet za ruce-"co kdyby nás někdo viděl, nemusíme dělat scény". Jsem studentka a on je skoro padesátník, nevadí mi věkový rozdíl, ale to, že mi na začátku lhal. Představa, že s milenkou, co měl předemnou chtěl žít, neskutečně ji miloval, ale přesto ji podváděl se mnou, mě děsí. Vyvolává to vě mě neutuchající nedůvěru v něj a nevím, jak se k němu chovat. Kdyby se dověděl, že jsem četla jeho maily, nevím, co by bylo. Mám chuť mu o tom říct, ale asi by top mezi námi skončilo. Asi by to bylo nejlepší, ale jelikož studuji, jsem na něm plně závislá a nikoho nemám. Nevydělávám si, nepracuji. Jenže kvůli tomu, že nemám kam jít s ním zůstavat nechci. Mám nějak navybranou? Prosím o pomoc, jsem skutečně zoufalá!

Odpověď: (16. 2. 2008, 23.19)

Milá studentko,
vybrala sis nelehký vztah. Ty jsi čerstvá, mladá, neopotřebovaná a zamilovala jsi se do muže zatíženého minulostí. To s sebou nese komplikace. Ten muž se k tobě opravdu nechová tak, jak si zaslouží žena po jeho boku - není důvod, aby tě schovával. Budeš muset pořešit lásku, svoji čest, důstojnost a ekonomickou situaci. Není to lehké, ale věřím, že to zvládneš tak, aby sis připravila hezký život.

Míla píše: (12. 2. 2008, 13.24)

Dobrý den, chtěl bych vás požádat o radu. Neměl jsem lehké dětství (problémy v rodině, zejména alkohol u mé matky). Již osmým rokem žiju s přítelkyní, kterou velice miluji a myslím si, že nám to celkem klape až na jednu věc. Občas mívám nekontrolavené výbuchy vzteku kdy na svojí přítelkyni začnu křičet kvůli něčemu  co se mi nelíbí. Ale potom si vždycky uvědomím, že jsem to ze svojí reakcí přehnal a pak je mi to vždycky moc líto, protože vím, že tím své přítelkyni moc ubližuji. Ona mi to vždycky odpustí já slíbím, že se pokusím aby se to neopakovalo ale bohužel se to po nějaké době stane znovu (cca 1 za 2 měsíce). Já nechci aby se to stávalo ale bohužel mi to prostě vždycky ujede aniž bych chtěl. Opravdu se snažim, myslim si, že se to i zlepšilo ale úplně to odstranit nedokážu. Myslím si, že to může být ovliněno tím co se dělo u nás doma když sem byl dítě ale nechci se na to donekonečna vymlouvat, protože vím, že trpělivost mojí přítelkyně nebude nekonečná a já bych se toho opravdu chtěl už jednou pro vždy zbavit, protože nechci náš vztah zničit. Mohla by jste mi prosím poradit co by se s tím dalo dělat? I když vím, že takhle na dálku je to těžké. Bydlím v Milovicích, takže bych se za vámi mohl stavit v poradně. Mám opravdu velkou vůli se svých výbuchů zbavit. Děkuji vám za odpověď.

Odpověď: (14. 2. 2008, 17.03)

Milý Mílo,
je sympatické, že máte opravdovou vůli se svým problémem něco dělat a že jste schopen uvažovat o širších souvislostech. Na řešení s vámi budu ráda spolupracovat při osobních setkání. Jsem přesvědčena o tom, že je to řešitelné. Pro domluvení termínu nebo dalších konkrétních dotazů, mi zavolejte. Přeji vše dobré.

Renča píše: (12. 2. 2008, 13.15)

Dobrý den,
bylo mi řečeno at si s někým promluvím bebo napíšu co mě trápí.Jsem štastně vdaná 6 rokem,máme čtyřletého chlapečka a před dvěmi lety jsme se rozhodli o další miminko,jsem už utrápená bolestí a pocitem proč nemohu otěhotnět,manžel na vyšetření byl,vše má v pořádku,já již beru rok podpurné léky k pomoci otěhotnění a nic.Při každých měsíčkách mám slzy v očích,nejvíce mě ale bolí že v mojim okolím je ted spoustu těhotných a ted navíc čeká miminko i má sestra.Já jí to strašně přeji ale já už to pomalu asi nezvládám,nevím jak dál nebo jak mám na to přestat myslet.Kvuli toho jsem i dřív nastoupila do práce at na to nemyslím,ale nic,přitom mám v práci perfektní kolektiv a kamarádku která mě umí podržet.Nevím zda mi můžete nějak poradit ale byla bych ráda.Doktor mi říkal že nemohu asi otěhotnět psychikou,že to hodně v sobě držím,ale já fakt nevím jak na to mimi přestat myslet.Manžel je taky perfektní,drží mě a utěšuje ale kdyby jste mi poradila byla bych ráda.S pozdravem Renča.

Odpověď: (14. 2. 2008, 16.59)

Milá Renčo,
je prima, že máte čtyřletého chlapečka... (někomu se nepodaří ani to), Bylo by dobré, kdybyste si uměla představit život, bez dalšího vlastního miminka - mmj. je možná i pěstounská péče. Takový postoj vede k uklidnění psychiky a často i k otěhotnění, to vám však zaručit nemohu. Při osobním setkání je možné pracovat konkrétně s vaší situací, s faktory, které vaši rodinu a vás ovlivňují. Také doporučuji, abyste nehleděla na rodící se děti v okolí se závistí (byť potlačenou). Přeji vaší rodině usměvavou ženu-maminku.

Aneta píše: (12. 2. 2008, 12.35)

Dobrý den.. Potřebovala bych od Vás poradit.. Mám takový problém, že vždy, když s někým mluvím, červenám se.. Je mi to hrozně trapné.. Ale pokaždé, když se mě někdo na něco zeptá, nebo když se na mě soustředí více lidí pokaždé zčervenám.. Vůbec nevím proč se mi to stává.A hodně mi to vadí.. A dokonce i několik lidí mi při rozhovoru řeklo, proč se tak čerrvenám.. Můžete mi poradit co s tím mám dělat?? Předem Děkuji za Vaši odpověď!!!

Odpověď: (14. 2. 2008, 16.53)

Milá Aneto,
jedna věc je stresvat se z toho červenání (erytrofobie). Tak nejprve bych doporučovala přijmout stav - "ano, červenám se a je to o.k." - už tím se začnete cítit lépe - brát tento stav tak, že k vám patří. Pak by stálo za to, podrobněji se věnovat vašim pocitům, při kontaktu s lidmi. Za tímto účelem doporučuji osobní setkání. Přeji hezké dny.

Jana píše: (12. 2. 2008, 8.50)

Dobrý den,mám trápení a bolest v srdíčku a nevím si rady.Jsem rozvedená(38let) s dvěmi dospívajícími dětmi.Nyní mám přítele s kterým jsme osm let a máme spolu šestiletou dceru.V prvním manžeství jsem se zklamala nevěrou svého manžela a manželství se rozpadlo po 10 letech.Teď prožívám nedůvěru k svému příteli,kterého moc miluji a měli jsme krásný a harmonický vztah do té doby,kdy skoro každý den mu píše sms nějaká kamarádka.Myslím si že to asi bude více než kamarádství.Stále si do kola opakuji,vždyť nikde nechodí je s námi doma a celkem se nám věnuje.Ale také často začal hrát na PC hry právě s ní a píšou si na ICQ.Říkal mi,že mě moc miluje,že by mi to nikdy neudělal a že jsme jen jeho zlatíčka(já a jeho hodně milující dcera).S dcerou mají moc krásný vztah otce a dcery.Je skvělý otec!!! Moc,moc se trápím a nevím jak z toho kruhu ven.Přítel mi říká,že se zbytečně trápím a on také.Hodně moc ho miluji a nedovedu si představit život bez něj.Asi ho příliš miluji a mám o něj strach,že mi ho někdo vezme. Moc vám děkuji,když mi napíšete pár slovíček a nebo mi poradíte abych si někam zašla a popovídala si snějakým odborníkem.Děkuji moc Jana.

Odpověď: (14. 2. 2008, 14.47)

Milá Jano,
tak trochu nevím, proč jste se nevzali. Bylo by zajímavé, nalézt pravou příčinu vaší nedůvěry a strachu. Je pravda, že zbytečnými myšlenkami si často navozujeme negativní a zbytečné pocit. Když se rozhodnete někam zajít, zkuste dát jako svou zakázku přijít na  zdroj vašeh strachu. Domnívám se, že by to chtělo alespoň tři sezení. U profíka by se nemuselo jednat pouze o povádání, bylo by dobré pracovat přímo s tou emocí - strachem. Držím palce, aby se vám podařilo obnovit stabilitu vztahu a každopádně nezapomeňte důvěřovat sobě.

Amalka píše: (9. 2. 2008, 22.34)

Dobrý den paní doktorko, uz delší dobu se snažím řešit můj problém, ale nikdy jsem nenašla způsob jak ho řešit,prosím o radu tedy Vás. Je mi 18 let a už od doby, kdy mi začla puberta jsem zjístila, že se nedokážu v některých situacích kontrolovat. Studuju prvním rokem nástavbové studium na nové škole. Setkala jsem se zde s člověkem, kterého nemohu ustát kvůli jeho chování. Jedná se mou třídní učitelku. Všichni studenti, kteří ji znají, ví, že je nespravedlivá, snaží se nám vnutit její nesmyslné názory, a když s ní nesouhlasíme, trestá nás, takže s ní musíme nakonec stejně souhlasit. Libuje si v zasedávání a nadržování, nemůžeme proti tomu nic dělat. Nezbývá nám nic jiného, než si všechnu tuto nespravedlivost nechávat líbit. Už mnohokrát jsme se celá třída chtěli obrátit na vedení školy, ale ona nás stále ujišťuje, že když něco takového uděláme, nenechá nás projít u maturity. A teď k mému hlavnímu problému. Nedokážu se s tím smířit, prostě mě to psychicky tak ničí, že vybouchnu a končí to tak, že jí řeknu vše narovinu, vůbec ji nešetřím, vyjadřuju se sprostě, narovinu jí sdělím svůj názor, tím si vysložím zápisy do třídní knihy, důtky apod. Chtěla bych se kontrolovat a prostě ji nechat být a nevzrušovat se tím, ale tohle mi dělá vždy velká problém. Prosím poraďte mi, jak se stím mám vyrovnat, abych si už nenadělávala zbytečné problémy. Děkuji Vám a přeji příjemný den.

Odpověď: (14. 2. 2008, 14.06)

Milá Amálko,
jsi-li někde z okolí, domluv si se mnou konzultaci. jedna z věcí, která by v té věci mohla pomoci je, naučit se focusing. Odpověď zde - nauč se přenášet pozornost k sobě - pozoruj v téchvíli své pocity, pojmenuj si je, tuším však, že bys k tomu potřebovala spolupráci s profíkem... Ohledně celého problému by možná nebylo zcela od věci, aby vstoupilo do jednání s ředitelstvím několik rodičů.

Klára píše: (9. 2. 2008, 20.25)

Dobrý den ,prosim o radu.Přítel před půl rokem ukoncil dlouholeté manzelstvi,problem byl ten ze vyprchala laska a zustalo jen kamaradtvi,take se nedarily deti,mel pocit ze se doma dusi,navic si zacal pomer se mnou a zamilovali jsme se.Zuzovalo ho ze žene ublizil,take zmena prostredi jiny dum ale Meli jsme spolu pul roku krasny vztah.Jiz drive trpel pritel depresemi a nyni byl u psychiatra a dostal nove silnejsi leky.Uz po druhe davce se zacal chovat jinak.Citi ze nedokaze oplacet lasku ani prijmat,zacina byt tak trochu lhostejny,nevola nepise.Bavili jsme se a chce nas vztah nechat na kamaradske urovni jelikoz ma strach ze mi svym chovanim bude ublizovat,nechce abych se na nej dale vazala protoze nevi jak dlouho se v tomhle bude zmítat a nechce me jeste vic zranovat.Take ma mozna strach z toho ze jsem mladsi a muzu mu utect a ze se jednou muze opakovat minulost,protoze to ze nemeli deti,mu mozna zkazilo manzelstvi.Mam ho poslechnout???mam ale pocit ze vydrzim na nej cekat..

Odpověď: (14. 2. 2008, 13.54)

Milá Kláro,
to, co jste napsala, dává tušit, že vztah s vaším přítelem nemůže být snadný. Troufám si dokonce tvrdit, že vám není schopen, nemůže dát to, co byste chtěla. Chcete-li radu - poděkujte za vše hezké a vztah ukončete.

Simona18 píše: (9. 2. 2008, 15.23)

Dobrý den,
ocitla jsem se pro mě v dost špatné situaci. S manželem čekáme druhé dítě(34.týden, 3.letý chlapeček) a zjistila jsem, že mi je nevěrný. Odstěhovali jsme se před půl rokem do Čech, kde si manžel dobře placenou práci. Sliboval mi, že záčátek sice bude náročný, ale po třech měsících, že bude vše zase fajn, vše mi vynahradí a budeme se mít líp. opustila jsem rodinu a známé a vzdala se všeho pro to, abychom mohli být spolu a vychovávat své děti. Vše bylo jen horší. Dlouhé dny v práci, i před noc. Přestal komunikovat a vše bral jako výčitku. Zjistila jsem také, že má dluhy, o kterých vůbec nevím. A tak jsem se ještě teď ve vysokém stupni těhotenství vrátila zpátky na Moravu, kde mám prozatím, kde bydlet. Manžel nemá vůbec zájem se mnou nějakým způsobem komunikovat. Pořád ho miluji, ale už mu nedokáži věřit. Jsem z toho zoufalá už kvůli dětem. Strašně se bojím. Poradí mi někdo?

Odpověď: (14. 2. 2008, 13.50)

Milá Simono,
situace opravdu nezáviděníhodná. Bylo by fajn, kdybyste se nebála - tím nepomůžete ani sobě ani dětem... věřte, že vše nakonec nějak půjde...dokážete se postarat... rodina vám pomůže... asi bych vám doporučila, abyste opravdu myslela především na sebe a na děti a zajistila si bezpečný domov... držím palce.

Tereza píše: (9. 2. 2008, 14.25)

Dobrý den, mám takový problém s přítelem. Teda spíš si myslím, že má nějaký problém přítel.Jsme spolu necelé 3 roky,poznali jsme se na VŠ,máme se hrozně moc rádi,společnou budoucnost spolu plánujeme už od začátku vztahu a asi už rok a půl plánujeme společné bydlení.Teď k tomu došlo.Před týdnem se přítel ke mně přistěhoval.Moji rodiče si koupili a zrekonstruovali byt a mně s přítelem přenechali svůj nájemní byt.Vše se zdá být v pořádku, ale není. Přítel není šťastný, možná je to tím, že má stresující práci, do které musí dojíždět, kterou vzal jen z nouze, abychom spolu mohli začít bydlet a finančně utáhli byt. Jelikož je čerstvě po škole, s minimální praxí, je těžké najít jinou práci.Možná je to tím, že má už asi rok a půl problémy se zubama, který pořád žádný zubař není schopen vyřešit.Možná je to tím, že se mu stýská po zaběhnutém stylu života, možná je to tím, že mu něco chybí, ale každopádně si nevíme rady. Doma měl kompletní servis od rodičů, ale vždyť i já mu ho dávám, peru, žehlím, uklízím a vařím..On nemá s bytem prakticky žádné starosti..Ale přitom pořád říká, že by se nejraději odstěhoval zpět k rodičům, že je tady v tom novém bytě nešťastný. Že dřív, když jsme se vídali jen na chvíli po práci, nebo spolu byli na víkend, že to bylo lepší, že neměl žádný starosti..Já se na něj nezlobím, vím, že to jak říká není mnou, ale ať se snažím jakkoli, prostě vidím, jak trpí a trápí se. Chtěla bych mu nějak pomoct, ale myslím si, že se s tou změnou potřebuje vyrovnat sám a že to bude chtít asi hodně času a pochopení.. V týdnu těžce pracuje, má stresovou práci, doma by se měl znovu nabít energií, měl by si odpočinout.Ale on je doma stejně smutný, nešťastný. Za domov pořád považuje byt svých rodičů, na který je zvyklý. Ani on sám tyhle svoje pocity nechápe. I pro mě je těžké, když ho vidím jak trpí. Možná by se mohlo zdát, že řešením by bylo aby se zas odstěhoval zpátky k rodičům, ale já se bojím, že bych to pak sama nezvládla psychicky, být v prázdném bytě sama, bez milované osoby..Nechci a ani nemůžu ho tady držet, ale myslím si, že jednou to stěhování muselo přijít. Tak opravdu nevím jak mu pomoct. Můžete mi prosím nějak poradit?

Odpověď: (14. 2. 2008, 13.46)

Milá Terezo, je možné, že váš přítel z nějakého důvodu neudělal krok k psychické dospělosti a tím je, odchod i psychický z domu rodičů a přistoupení ke své ženě (mmj. svadba tento proces v symbolické, rituální rovině dělá) a vzal plnou zodpovědnost za novou rodinu. Tento problém by bylo dobré, aby uviděl váš partner - v tom vy nemůžete udělat nic. Možná by pro vás oba mohla být zajímavá návštěva semináře rodinných konstelací.

Tomino píše: (9. 2. 2008, 13.03)

ahoj nevim,jak začit!je mi 22 let a hledam nejaky smysl života!davam lasku k jedy holce ale ta me nechce. už pul roku se snažim to zmenit!stojito strašne sil!nemam chut nic delat už ani prace me nebaví dřiv bylo všechno jini!nevim co se se mnou deje!dřiv jsem mival sny o budoucnosti a ted vubec!prosim poradte co mam delat? dekuji moc

Odpověď: (14. 2. 2008, 13.40)

Milý Tomino,
vnímám, že potřebujete své zranění z této zamilovanosti uzdravit, pohladit. To, myslím, by byl dobrý odraz k lepšímu prožívání života. Jak se to dělá? Tak, že člověk začne dávat lásku sám sobě. Doporučuji, abyste se ke mně objednal, abych vám  cestu k naplnění návodu mohla ukázat. Opravdu si myslím, že by bylo dobré, párkrát se sejít.

Natalie26 píše: (8. 2. 2008, 16.50)

Dobry den,
konecne jsem nasla "toho praveho - 30" a chci s nim byt a mit rodinu. Jsme spolu pres pul roku a bydlime spolu. Miluji ho  a on me taky, vyhovujeme si ve vsem. Problem je v tom, ze me obcas nesnasi proto, ze jsem pred nim mela 3 vztahy (dva pul rocni a jeden 2,5 roku). Nedokaze se smirit s tim, ze jsem s temito muzi intimne zila. On sam mel 1 pritelkyni 11 let. A pry to tak maji v rodine a nikdo, ani jeho znami, nevystridali tolik partneru kolik ja. Se svou pritelkyni se rozesel proto, ze uz jim to par let neklapalo. Poznal to, kdyz spolu zacali bydlet. Pry by se s ni ale nerozesel, kdyby nepoznal me. Sam rikal, ze mi trochu zavidi, ze jsem poznala vice partneru a on ne, ale nechape, proc jsem chodila s nekym tak kratkou dobu. Citim se bezmocna a nevim, jak to resit. Nechci, aby me nesnasel proto, ze si obcas neco predstavuje. V intimnich zalezitostech se pak neuvolnim a myslim na to, co si predstavuje. Nevim, jestli to je chlapska jesitnost nebo to, ze byl s 1 partnerkou a on byl taky jeji prvni a ted to tak neni.
Prosim o radu, zda by mel jit on k psychologovi nebo ja, aby me tak netrapilo, ze on se trapi.  

Odpověď: (14. 2. 2008, 13.35)

Milá Natalí,
Zkuste oba popřemýšlet, které myšlenky vám co přinášejí... (obecně platí to, že muži se hůře vyrovnávají se svými předchůdci, ale to váš problém neřeší)
Je třeba, aby přítel akceptoval vaši minulost tzn. 3milence a žádného manžela -prvním manželem  by mohl být on. Vám nedoporučuji, abyste se v intimních situacích stresovala - věnujte myšlenky prožitku svému a nestudujte - na co myslí on... K psycho- zajděte pro úvod  společně.

lukka píše: (8. 2. 2008, 15.24)

Dobrý deň
Neviem ako začať. Už veľmi dlhú dobu prežívam krízu, ktorú neviem vyriešiť. Som výrazný introvert, ktorý má strach z kontaktu ostatných ľudí.( Mám 25 rokov a doteraz som nemala žiadneho priatela, ani len tzv. platonickú lásku).Už od puberty  som mávala pocity depresie a úzkosti, ktoré sa po príchode ns Vysokú školu ešte zvýraznili. Ked som bola asi v štvrtom ročníku dostala som anorexiu, a musela som na rok prerušiť štúdium. Po návrate na školu sa všetko zmenilo. Aj tá troška sebadôvery, ktorú som mala zmizla. Teraz ma čakajú štátnice a ja viem, že to nespravím. Rozmýšlam o tom , že to nechám. Jednoducho cítim , že na to nemám, a nezvládnem to. Celé dni a týždne, len sedím doma a vôbec nevychádzam von. Prestala som sa kontaktovať s bývalími spolužiakmi a dokonca obmedzujem i styki s mojimi príbuznými. Moji rodičia sa mi snažia pomôcť, sú trpezlivý a ústretový, a to ešte viac prehlbuje vo mne pocit, že som pre nich skamaním. V noci nemôžem spávať a už sa nedokážem na nič zmôcť. I nákup v obchode je pre mna utrpením. Jednoducho mám strach, obrovský strach z obyčajných bežných maličkostí, a ja s ním nedokážem bojovať. Toto je moja prbá prosbva o pomoc.
Dakujem.

Odpověď: (14. 2. 2008, 13.21)

Milá Luko,
opravdu nemám pro vás  lepší radu, než abyste začala chodit na psychoterapii. Můžu vám  ještě doporučit několik knih, ale ty nenahradí pravidelnou spolupráci s profesionálem, protože na setkání se vám spíše dostane toho, co potřebujete... Z knih: Miluj svůj život, Emoční alchymie, Umění prožívat emoce, Agorafobie a panická porucha... Takže držím palce

Renata píše: (8. 2. 2008, 13.52)

Dobrý den, mám dotaz. Musí dát manžel souhlas k ústavní léčbě závislosti na hypnotikách? Bojím se o něj a ráda bych věc jako manželka nějak řešila.

Odpověď: (14. 2. 2008, 13.27)

Pokud člověk není zbaven svéprávnosti a či nekoná nesvéprávně (pokus o sebevraždu, psychotická ataka), musí k hospitalizaci dát souhlas.

< novější | 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >