Klááárik píše: (20. 4. 2009, 18.30)

Dobrý den, než začnu psát příběh, chci říct, že se o tom nesmí dozvědět mamka ani taťka. Mamka mi sehnala na doučování chemie. Mamka tvrdí, že hodně naučí a tak je u nás asi 4× do týdne. Když se začínáme učit, tak je tam mamka s námi a tak je to super, ale když odejde, tak se mně začne ptát na věci jako jsou s kým chodím, jestli jsem se líbala a začne mně i osahávat (někdy). Většinou mi vypráví nechutnosti jako je něco o sexu a vyhrožuje, že až nás moje mamka pustí spolu na kola, ukáže se mi v praxi. Ale nejhorší byla asi tato poslední hodina. Tatka odjel s prací pryč a tak nebyl doma a mněl se vrátit druhý den, mamka měla inventůru, tak ¨že se vrací a někdy v 9 večer. A já byla sama s ním u nás doma. On se mně zeptal, jestli je někdo doma a já řekla že ne, že jsme tu sami, ale to jsem říkat neměla. On mně hodil na postel a pusu ucpal šátkem a řekl mi a mlčím, že do jara je dost dlouho a zatím prý u sexuální výchovu brát budem a tak a jsem na ni připravená. Já jsem nic říct nemohla, protože jsem měla v puse ten šátek. Hrozně jsem se bála a tak jsem mu začala odporovat, on mi dal facku a tak jsem se rozbrečela a nechala ho, kdy jsem byla před ním jenom v podprsence a kalhotkách, řekl mi, že to udělá i s předehrou a svlíknul se celý, já jsem zavřela oči, ale on mně je donutil otevřít a řekl, abch mu ho lízala, nic jiného mi nezbylo, potom ze mně serval i zbytek prádla a vniknul do mně. Bylo mi hrozně a hrozně to bolelo. Chtěla jsem, aby se rodiče vrátili dřív, ale věděla jsem, že nepříjdou. Ta hodina byla fakt odporná. Nejhorší bylo, kdy do mně vystříkal to sperma a pak i do pusy a já ho musela spolknout. Teď je mi ode dne ke dni hůř, dokonce jsem se dnes rozešla i se svým klukem, protože s ním nedoká u být. Rodičům to fakt říct nemohu. I když vím, že za to můžu já. Nevím co mám dělat Děkuji za odpověď

Odpověď: (25. 4. 2009, 10.23)

Klárko - nebo Míšo?
je třeba sebrat odvahu a mluvit... doma nebo na policii... nebo chceš aby se to opakovalo či se to stalo jiné dívce?
Bez toho ti pomoci nemohu. Budeš-li se chtít zbavit psychických následků, pak mne můžeš kontaktovat (mmj. můžeš se dlouze sprchovat a při tom smývat ten pocit divnosti, hnusu... - opakovat tak dlouho, dokud se nebudeš zase cítit čistá)

zoufalá píše: (20. 4. 2009, 18.22)

Dobrý den, potřebuji poradit, máma se dozvěděla o tom, že jsem se pokusila o sebevraždu a za to mě zkopala. Udělala to proto, že je zvyklá mě mlátit skoro pořád. Jak se zabít na 100%, aby to bylo jisté že zemřu? Nic mě nenapadá, a  už kvůli mámě žít nechci. Děkuji

Odpověď: (25. 4. 2009, 10.09)

Tato otázka nepatří do této porady.
V případě, že se budete chtít naučit chránit, můžete mne kontaktovat i nadále.

Helena píše: (20. 4. 2009, 18.20)

Dobrý den, potřebovala bych poradit. Přišla jsem na to, že moje sestra se řeže nožem. Udělala to minimálně dvakrát. Je jí 14 let, ve škole má problémy s prospěchem, s rodiči se momentálně více hádá. Kamarády má. Rodinné prostředí si myslím, že je úplně normální. Rodiče se o ní zajímají.Prosím poraďte první kroky jak naši situaci řešit, jak se k ní máme chovat my (rodiče a já jako sestra) a na koho se obrátit.Děkuji Helena

Odpověď: (24. 4. 2009, 13.42)

Milá Heleno,
chovej se k ní zcela normálně...
Rodičům můžeš navrhnout rodinnou terapii...

Klára píše: (20. 4. 2009, 16.22)

Dobrý den,mám dotaz,u nás doma se pořád zrácejí peníze,mám ještě téměř 17-letého bráchu. Už kdysi se tátovi ztratili peníze,já jsem je nevzala,bydlíme ještě s rodiči mého tty,ale s těma se nebavíme. Takze jak se tátovi poprvé ztratily peníze tak jsme si vyměnili zámek na dveřích a máme klíče jen my 4. Včera si táta počítal zase peníze a zase se mu ztratili,já jsem je nevzala takže zbývá jedině brácha,ten se ani před tím ani teď nepřiznal,neím co mám dělat. Je u nás dusno a to já nesnáším. Prosím o odpověď, předem děkuji Klára.

Odpověď: (24. 4. 2009, 13.41)

Milí Klárko,
- otevřeně komunikovat - popisuj třeba přede všemi co se děje. např.: "Milá rodinko, někdo tu vzal peníze, atmosféra nedůvěry by se tu dala krájet... Nelíbí se mi to. Co s tím budeme dělat? Jaké jsou možnosti? Táta špatně počítal. Peníze vzala máma nebo brácha. Já ne, za sebe totiž ručím. Co s tím budeme dělat? Zničíme si domácí atmosféru a v ní se budeme potichu otravovat? Co navrhujete?"
... můžeš navrhnou, že tu částku, která chybí, uhradíte každý z jedné čtvrtiny...
Nenech se ovládnout dusnem ani strachem... mluv... popisuj...
Držím palce

Terka píše: (20. 4. 2009, 15.55)

Mamka mi říká, že je to normální chování, že táta nedělá nic špatného, ale mě to špatné příjde, jelikož, kdyby mě a mamku běl rád, tak by nás přeci nemlátil. On mlátí i dvouročního Matyáše. Je mi 12 let. A mám ještě staršího bráchu, ale tomu je už 18 let a pak je tu ještě ten Matyáš, kterému jsou 2 roky. Mám strach, že se to zhorší, včera mě táta docela dost skopal a mě bylo pak docela špatně. Nevím co dělat. Prosím, co dělat, aby to vše přestalo.
Jinak můj email je : @mujmail.cz
Děkuji. Terka

Odpověď: (24. 4. 2009, 13.27)

Terko,
odepsala jsme ti na mail
Uvažuješ správně: Láska nemlátí.
- už došel?

Soňa píše: (20. 4. 2009, 8.56)

Dobrý den,

obracím se na Vás s problémem, který se týká mého přítele. Již několik let je závislý v sázení v sázkových kancelářích. Situace je opravdu neúnosná a já bych mu chtěla v tomto problému pomoci. Veškeré rady, prosby, pláč, jak jistě tušíte jsou k ničemu, proto se hodlám obrátit na pomoc odborníků. Byla bych Vám velice vděčná, kdyby bylo možné mi zaslat nějaké kontakty na psychoterapeuty, kteří se zabývají přímo tímto problémem.

Velice děkuji s pozdravem a přáním krásného dne, Kotoučová Soňa

Odpověď: (24. 4. 2009, 12.59)

Milá Soňo,
http://blog.aktualne.centrum.c…
Dvě otázky pro vás: Má problém přítel nebo vy? Kdo hledá řešení? (odpovídáte-li na každou otázku jinak, je odpověd na první otázku špatně)
S pozdravem
R.š.

zuzka píše: (20. 4. 2009, 8.54)

Dobrý den .Mám takový problém . Jsem nezaměstnáná a chtěla bych si najít práci , ale můj problém spočívá vtom že se bojím už dopředu že to nezvládnu , že to nebudu umět a pod. a tak tam radši nejdu ani se zeptat. Kvůli tomu jsem už propásla hodně příležitostí. Jenom bych se chtěla zeptat co s tím děkuji.

Odpověď: (24. 4. 2009, 12.53)

Milá Zuzko,
je třeba trénovat odvahu. Odvaha patří k Lásce. A je dobré vědět, že to, co bude v práci pro vás nové, tak na tom poctivě maximálně zamakáte. (Odpovězte si na otázku, co nejhorší se vlastné ,ůže stát? čeho se bojíte? např. že se ztrapníte? Mno - tak si v nejhorším někdo bude myslet... - to opravdu nejde o život...)

veronika píše: (20. 4. 2009, 7.05)

dobry den chodila sem s klukem a mne mne rad  a tet posledni tyden je osklivi a rikami ze sem trapna  a chodi ven z moji kamoskou ale stou se take nemuzu bavit jeji rodice to zakazali co mam delat chtela bych je vratit spatky  pomocte mi dekuji

Odpověď: (24. 4. 2009, 12.48)

Milá Verčo,
nevím, co se stalo, kdo jsi ... bylo by lepší, kdyby jsi toto téma probrala s někým, kdo tě zná a důvěřuješ mu. Vracet zpět nic nejde, je třeba žít: Tady a teď s tím co je... a proměnovat ...

Terka píše: (15. 4. 2009, 6.39)

Dobrý den, bojím se, co se bude dít. Táta pořád mlátí mámu a nedovolí ji nic, vvšechno ji zakazuje a ona musí dělat to, co on ji řekne. Jsou rozvedeni, ale bydlí spolu. Táta někdy mlátí i mě a někdy mám pocit, že za vše mohu já. Někdy to je strašné, jelikož je to k nevydržení vidět, jak on mámu trápí, co mám dělat, aby se nic takového nedělo, aby táta mamku nemlátil atd..? Děkuji za odpověd

Odpověď: (19. 4. 2009, 20.12)

Milá Terko,
uff - máma musí spolupracovat s policií. Existuje paragraf, na základě kterého mohou otce vykázat na čas z místa páchání násilí. Bylo by dobré, aby se máma o rady a pomoc obrátila např.: http://www.domacinasili.cz/ind…    http://www.donalinka.cz/index.…
http://www.rosa-os.cz/ http://www.acorus.cz/
Terko, ty za to skutečně nemůžeš, za to, co je mezi nimi, jsou opravdu zodpovědní pouze oni dva. Máma by měla být ochotná a schopná postupně ochránit sebe i své děti před násilím...
Mám pocit, že jsi statečná holka a dokážeš o pomoc případně požádat ty - můžeš o násilí informovat úřad... kolik ti je? konkrétněji tuto či jinou možnost můžeme probrat na emailu či skypu.
Držím palce.

Anicka píše: (14. 4. 2009, 22.50)

Dobry den. Predem dekuji za tyto stranky, kterymi pomahate mnoha lidem. Jsem studentkou a prave dokoncuji VS. Obecne mi vadi jakekoli zvuky (vice nez 3 roky)- nemusi to byt hlasita hudba, ale jen trochu vic nahlas; hlas topeni, vytahu a ja se nemohu vubec soustredit a zameruji se pouze na tyto zvuky. Nyni jsem ve stavu, kdy mam strach kamkoli se jit ucit, aby mne tam neco nerusilo, protoze potrebuju temer "absoulutni" klid. Da se s tim neco delat? Rada bych to nejak resila. A co? Preji prijemny den.

Odpověď: (19. 4. 2009, 20.05)

Milá Aničko,
i rada pro vás je o vnitřní, cílené a vytrvalé práci a sebekázni. Učit se pozornost záměrně přemistovat do svého středu... efektivní je učit se koncntraci, meditaci... špunty do uší jsou ale také součástí řešení (to myslím zcela vážně - existují z různých materiálů - vyzkoušejte ty nejvhodnější)

zdenek píše: (14. 4. 2009, 21.32)

Dobry den,mam na vas dotaz,muže jse člověk (muž),stat neplodnym dusledkem časte
onanije?dekuji za odpoved.

Odpověď: (19. 4. 2009, 20.01)

ne

Jana píše: (14. 4. 2009, 17.41)

MOC VÁS ZDRAVÍM,
MÁM PROBLÉM VE VÝBĚRU PARTNERŮ- ZJISILA JSEM, ŽE V MÉM ŽIVOTĚ SI  VYBÍRÁM NEUPNÝ, NEVYROVNANÝ OSOBNOSTI, SOBCE ATD. VĚTŠINOU SE PROJEVÍ AŽ ČASEM..
CHTĚLA BYCH VÁS POPROSIT O RADU, CO MÁM SE SEBOU DĚLAT, JAK SE ZMĚNIT!!!  ABYCH MOHLA NAJÍT NORMÁLNÍHO PARTNERA, KTEREJ  MĚ NEBUDE PONIŽOVAT A TYRANIZOVAT ZA SVÉ NEUSPĚCHY?
PŘEMÝŠLELA JSEM, JE MI 32 LET, JESTLI SI NEMÁM HLEDAT MUŽE STARŠÍHO, S ŽIVOTNÍM NADHLEDEM, ALE KDYŽ JSEM SE ROZHLÍDLA, JEN TAK V MYSLI, TAK SI NEJSEM UPLNĚ JISTÁ, ZDA BY  TO BYLA SPRÁVNÁ VOLBA, ..JE TO KOLIKRÁT I HORŠÍ ..
VÍM, ŽE CHYBA JE VE MĚ, A TAK BYCH VÁS CHTĚLA PORADIT ORADU NĚJAKÉHO SMĚRU.
PŘEDEM DĚKULI ZA KLADNOU ODPOVĚD.
S POZDRAVEM
JANA

Odpověď: (19. 4. 2009, 20.00)

Milá Jano,
bylo by fajn zjistit, co vám dělá dobře při tomto typu výběru... I když se to projeví až časem, je ve vás něco, co takový výběr udělá a také to, že dovolíte, aby k takovému jednání ze strany partnera došlo. Za tím účelem doporučuji několik terapeutických sezení. Otázka věku budoucího partnera není ta správná otázka...
Přeji vše dobré

Lenoch píše: (14. 4. 2009, 17.37)

Dobrý den. Je mi téměř až trapné se s tímto problémem svěřovat, ale myslím, že to sám nezvládám a dřív než z toho bude řádný průšvih, raději tedy píši s nadějí na pomoc.
Mám dojem, že jsem velmi líný a to zejména ve svém zaměstnání při řešení pracovních úkolů. Pracuji v organizaci, kde mám dostatek prostoru pro vlastní aktivitu, nemám nad sebou nějakého striktního šéfa, který by mi diktoval nesmysly, ke všemu níže uvedenému si myslím, že se ve výsledcích i docela daří a lidé v okolí jsou s výsledky poměrně spokojení. Jenže já sám ze své činnosti dobrý pocit nemám. Řešení veškerých úkolů vždy odkládám až na poslední chvíli. Některé tím pádem ani neudělám. Sem tam se na něco nebo někoho vymluvím nebo „se zapomene“, nevšimne apod. Úkoly, které se udělat musí, řeším až „na poslední chvíli“. Mám dojem, že bez stresu nebo nějaké negativní emoce (hrozba průšvihu u vedení či spolupracovníků apod.) ani nejsem schopen něco realizovat. Vše odkládám až opravdu na poslední chvíli, kdy už musím. Jinak den pro klábosím s kolegy, pročtu na internetu, procivím „do blba“. Pochopitelně z toho pak večer, když si uvědomím jak jsem prožil den, dostávám depresi, trpím nespavostí, event. nedodělky doháním po večerech a po nocích na úkor rodiny kdy se vymlouvám na velké množství práce. Do nekonečna zažívám: „od zítřka jinak“. Nepomáhá mi rozdělit si větší úkoly na drobnější, na jednotlivé kroky, lépe plánovat. Úkoly rozdělím, rozplánuju, ale když mám začít jednotlivé kroky realizovat, tak … se mi nechce. Přichází spousta výmluv, kterým rád podléhám … „ještě si musím přečíst tohle“, „k řešení ještě musím zjisti tohle“ „ještě musím jít kolegovi povědět o zážitku z víkendu“ apod. K metodě vnitřní motivace (odměny, pozitivní představy o výsledcích) jsem nedůsledný, což je další moje chyba, ale myslím, že to jen souvisí opět s tou leností. Prosím tedy o radu s tímto problémem. Rád bych to řešil ještě před tím, než dojde k nějakému většímu problému a přijdu o zaměstnání nebo až si neustálými depresemi přivodím nějaký vážnější zdravotní problém (nejsou-li jím již problémy se spánkem). Předem děkuji za jakoukoli odpověď. Lenoch

Odpověď: (19. 4. 2009, 19.56)

Milý Lenochu,
lenost je neřest a jako s takovu je třeba s ní nakládat... Vy máte to štěstí, že máte příležitost se s ní utkat (že nemáte nad sebou drába a dokonce nejste ani OSVČ) máte krásné tréninkové pole :). Je třeba ocenit, že v sobě máte zodpovědnost (a úkoly doma nakonec děláte) a vůli ke zlepšení. Kromě vámi zmíněné lenosti mi připadá problém se schopností vnitřní koncentrace - ruší vás potřeba být v kontaktu s vnějším světem, dostávat skrze to sebepotvrzení...
S podobným problémem se se u svého klienta setkala, a tehdy velmi hezky zafungovala léčebná meditace...
Přeji vám, aby vítězem jste byl vy a nikoliv "smrtelný hřích lidstva" :))

Verča píše: (14. 4. 2009, 13.14)

Dobrý den,
jsem společenský člověk a přátelství pro mě hodně znamená. Mám ale problém v navazování vztahů s lidmi. Trápí mě to už od dětství. Už na základní a střední škole se se mnou nikdo nebavil. Byla jsem taková ušlápnutá, odstrčená holka v koutku....Všichni se mě stranili nebo se mi posmívali a dělali si ze mě srandu....
I když jsem uvnitř společenská, navenek působím jako tichý nejistý člověk, uzavřený do sebe... Teď je mi 22, pracuji, ale i v práci mám podobný problém. Přitom jsem nerada sama, ale když už si najdu nějakou kamarádku, moc dlouho nám to nevydrží. Já si myslím, že jsem zábavná, spolehlivá, férová, mám spoustu nápadů, jak strávit volný čas... Ale většinou to dopadne tak, že mě začnou kamarádky zničehonic ignorovat nebo se pohádáme kvůli nějaké blbosti a stojí mě moře námahy dát to zase dohromady a usmířit se, někdy se to nepodaří vůbec.
Tak zbytečně přicházím o své přátele, jsem pořád sama a jsem už z toho zoufalá. Nejvíc si to připouštím, když jdu po městě, všude vidím hloučky přátel, jak se spolu baví o všem možném, podnikají různé akce, zábavu a já chodím jen všude sama a jsem z toho nešťastná....
Proto prosím o nějakou radu, jak to změnit. Předem moc děkuji,
Verča

Odpověď: (19. 4. 2009, 19.47)

Milá Verčo,
je patrně něco, co nevidíte. Proto, abyste to uviděla, bude třeba udělat něco jiného, než psát dotaz na netu.
Bylo by dobré poprosit někoho, kdo vás zná o to, aby vám pravdivě odpověděl na vaše otázky.
Hypotézy: závislostní chování vůči kamarádkám (tlaky na ně, chtít je vlastnit)- může být jiná příčina... Staváte-li se na konzultaci, můžeme přecijen uchopit problém jasněji....
Přeji vše dobré a opravdu se nevzdávejte...

luděk píše: (14. 4. 2009, 13.10)

Dobrý den, před 14 dny se se mnou rozešla přítelkyně po 6-letém vztahu, vztah probíhal docela v pohodě až na nějaké hádky, to k tomu ale asi patří.Poslední tři roky už u mě přítelkyně bydlela, já osobně to s ní myslel vážně, mě je 25 a jí 21 let, já jsem už spíš domácí typ a ona taková divočejší. Poslední půlrok to bylo jiné, dělali jsme si naschvály, nedávali tolik lásky jako dřív. Nemyslel jsem nic ve zlém, všechno jsem dělal pro nás, ale ona jako kdyby to nepochopila, chtěl jsem být i sní doma někdy o víkendu, a ona ne, já chci ven a tak jsme se pohádali, byly to spíše maličkosti, až jednoho rána přišla domů a oznámila mi konec, že už jí to všechno přeteklo přes hlavu a odešla a na druhý den si odvezla i věci. Nemůžu to vůbec pochopit, vždyť já ji strasně miloval a stále miluju. Moc bych si přál aby se vrátila. Celé noci nespím, nic nejím, strašně mě to vzalo. Co by jste mi poradila? Děkuji

Odpověď: (19. 4. 2009, 19.29)

Milý Luďku,
láskyplný vztah je něco, o co je třeba pečovat s láskou. Proměnit ho v kolbiště v bitvě o moc není cesta k rozmnožení lásky ve vztahu. V tuto chvíli je vhodné tuto situaci vzít jako fakt a nezapomenout, že každý konec je začátek něčeho nového. Není vyloučeno, že opravdu každý v tuto chvíli potřebujete jiné životní zkušennosti, partnerka je od svých 15 let s vámi, pravděpodobně potřebuje prožít žití ve společenství vrstevníků... přejte jí to a buďte rád, že se jí toulavé boty nerozchodily po narození dětí...... i vy se radujte z nově nabyté svobody a z příležitosti najít k sobě partnerku, která s vámi bude sdílet stejný pohled na život a stejné hodnoty. Každopádně se o sebe s láskou starejte, chodte s přáteli ven pobavit se... a postupně uzdravte své srdce...

Myjaa píše: (14. 4. 2009, 9.52)

Dobrý den paní doktorko, děkuji za odpověď, ráda bych Vaší pomoci využila bohužel se k Vám nedostanu, jsem až ze Severní Moravy :-(.

Odpověď: (19. 4. 2009, 19.19)

pak je tedy možné využít služeb http://www.doceo.cz/

Ivča píše: (13. 4. 2009, 14.13)

Dobrý den,
Chtěla bych vás poprosit o radu. Dřív jsem byla hodně stydlivá a měla hrozně nízké sebevědomí. Myslím si, že jsem to dokázala řešit a teď už to o mně úplně neplatí a opravdu tomu jsem hrozně ráda a vím, že takhle jsem šťastná…ALE…nedávno jsem přišla na to, že důvodem mých problémů se sebevědomím můžou být vztahy v mé rodině a nevím si rady, jak to řešit…Abych tak trochu nastínila situaci…Nedávno mi bylo 18, chodím na ekonomku a opravdu někdy potřebuji být sama a mít klid na učení do školy, protože toho teď je opravdu hodně…jenomže mám společný pokoj se svou mladší sestrou, která tolik času nad učením zatím trávit nemusí, a tak je věčně na počítači, kde si přes skype pořád s někým povídá. Opravdu mě to ruší a všechno mi pak trvá ještě déle. Vždycky se snažím ji na to nějak upozornit a vysvětlit jí, že opravdu potřebuju klid. Jenomže sestra je teď akorát v pubertě a není to s ní zrovna jednoduchý. Tak mi nezbyde než jít za našima, aby ji teda nějakým způsobem dostali z pokoje…oni mi vyjdou vstřic, chápou, že potřebuju mít aspoň chvíli klidu…ALE vždycky se to neobejde bez hrozný scény, kdy se táta na ségru opravdu rozzlobí a naštve, takže je zase na další chvíli po klidu… vím, že takhle to dál nejde… tak je teda na chvíli klid, ale mě to tak vždycky psychicky vyčerpá, že stejně nejsem schopná v klidu a bez nervů se něco naučit…nevím, co s tím mám dělat, náš pokoj je opravdu malý a opravdu mi chybí soukromí…když nemám náladu a chtěla bych být chvíli sama, tak to prostě taky nejde. Taky jsem už dospělá. Neměli by mít dospělí lidé nárok na soukromí? Našim jsem to už tolikrát takhle řekla, ale oni to nijak neřeší, protože na to nemají peníze.
        Dále jsem nedávno přišla na to, že je někde mezi námi hrozná chyba. Mám rodiče i sestru ráda, ale hrozně jsme se všichni od sebe vzdálili…Uvědomila jsem si to na rodinné oslavě mých osmnáctých narozenin, šli jsme si sednout do restaurace a já jsem si najednou uvědomila, že místo abych se s nimi cítila dobře, tak je tomu spíš naopak …nevěděla jsem, o čem se s nimi mám tak nějak bavit…samozřejmě, že se o něčem mluvilo, ale jenom tak nějak, aby se neřeklo (takhle mi to připadlo). Taťka se snažil, to musím uznat, ale mamka do sebe rychle naházela jídlo a už se těšila domů, až si lehne do postele (dokázala bych to pochopit, ale takhle je to s ní vždycky a proč by se teda aspoň jednou na moje narozeniny nemohla překonat?). Začalo mi to v tu chvíli být tak líto, že jsem musela odejít na záchod, abych se vybrečela. Já nevím…prostě jsem si to představovala jinak…myslela jsem, že bychom si mohli aspoň jednou takhle dohromady popovídat, ale nešlo to. Vím, že mě naši mají rádi, ale někdy v takových chvílích o tom vážně pochybuju a to mě hrozně sráží. Mohla byste mi nějak poradit? Opravdu jsem se do toho sama zamotala a potřebovala bych na to názor někoho, kdo to dokáže posoudit z nadhledu. Taky vím, že si tenhle problém musím vyřešit, abych mohla jít „dál“. Koukám že jsem toho tady na vás vychrlila opravdu hodně.J

Odpověď: (19. 4. 2009, 19.15)

Milá Ivčo,
ohledně organizace klidu na učení vám pomoci neumím (vyjednávání se sestrou,s rodiči jistě děláte...a velikost vašeho bytu a chod domácnosti neznám)
Chladnější rodinné prožitky... milá Ivčo, k tomu bych vám chtěla říci, jedno moudro: "To, že tě někdo nemá rád neznamená, že tě nemá rád maximálně jak je schopen..." Ty sama můžeš vědomě pracovat na svém umění být proudem lásky, budeš-li chtít... Ohledně toho, abys lépe porozuměla proudům ve vaší rodině může být dobré, aby jste věnovala pozornost www.konstelace.info
Držím palce

Alexia píše: (13. 4. 2009, 11.40)

Zdravím Vás,nevím si rady s malým problémem.V práci jsme se do sebe vzájemně zamilovi s mým nynějším přítelem,je to již rok a už půl roku bydlíme spolu,rozvedli jsme se a jsme velice šťastní,říkáme tomu osudové setkání,jelikož si ve všem rozumíme,máme stejné koníčky a názory,prostě krásný a šťastný život.Jediný problém je v tom,že mne jeho rodiče nechtějí příjmout a stále si zvou na návštěvu jeho bývalou ženu.Já jsem kolikrát posílala přítele at k rodičům jede,když ho pozvali a on nechtěl,přesto jsem ho vždycky přemluvila,říkal,že chce být radši se mnou.Jelikož je to pořád stejné,jsem vždycky naštvaná a celý den mám zkaženou náladu.Nevím jak to řešit,jestli dál mlčet a nebo má říct přítel,že dokud nezačnou respektovat i mne tak že tam jezdit nebude.Oba jsme se rozvedli po 12 letém manželství s tím rozdílem,že mě je 42let a příteli 34.Můžete mi poradit?Vztah máme krásný,jen při tomto problému se nedokážu ovládat.Děkuji moc za radu.

Odpověď: (19. 4. 2009, 19.04)

Milá Alexi,
od rodičů to není moudré. Váš přítel jedná instinktivně správně, když chce zůstat s vámi. Opravdu přítele nemusíte k rodičům posílat. Můžete společně pozvat rodiče třeba na vaši svatbu (nebo alespoň k vám např. na přítelovi narozeniny, či svátek)
Přeji vše dobré

Kacka píše: (7. 4. 2009, 12.56)

Přeji hezký den,prosím o radu,mám problém se svoji 16-ti letou dcerou.Vím,že občas kouřila trávu,myslela jsem,že domluvou se vše vyřešilo,ale tedˇ má časté změny nálad,vždy jsem se ji snažila brát spíš jako kamarádku,věřila jí,ale včera jsem zjistila,že nám sebrala lék Neurolog,který kdysi předepsal manželovi lékař při problémech v práci,on však ho neužíval,balení bylo skoro celé.Bojím se,že je to začátek konce a nevím,jak to řešit,zatím mlčím.Prosím o pomoc

Odpověď: (10. 4. 2009, 10.10)

Milá Kačko,
jakého konce? života? čí života? vztahu? světa? Život je vývoj...každý je zodpovědný za svůj... a příběhy jsou různé. Můžete  vyhledat rodinného terapeuta.

bufmen píše: (7. 4. 2009, 11.26)

dobry den mam takovej problem mam přitelkyni už 5 let ale jedna ma kamoška mi stale zabizi vstach uz  pul roku nabizi mi klice od bytu ja mam svuj vlast ni byt ale furt chce semnou byt a bych uni prespal a ale ja mam pritom svoji holku a stale ji miluji ale ta kamoska je o 10 let starsi nez ja me je 24 a ji 34 je vazne zkusena tak ví jak se ma chovat a jak me muzu dostat ale nevim jak ji to rict at to ukoncim  stou kamoskou muze te mi poradit prosim??

Odpověď: (9. 4. 2009, 8.58)

Milý Bufy,
rozumím tomu tak, že vy chcete, aby ta starší kámoška na vás již nenaléhala a nejlépe, abyste se již nestýkali?
Mno - říci ji, že máte svou přítelkyni rád, že nechcete svůj základní vztah ohrožovat ani nevěrou, ani dvojím vztahem a proto se s ní již nechete stýkat. Neříkejte slovo nemohu - v tom ženy slyší, že byste chtěl, ale že máte strach... je třeba formulace - Nechci!
Držím palce