jarka píše: (30. 3. 2009, 21.06)

Dobrý den, chci jen zjistit,kam mám zařadit mou třináctiletou dceru.Neustále nám lže,odcizuje peníze a ted jsme zjistily že chodí za školu.Nevím e si s ní rady a chcem to řešit.Jedná se o poruchu osobnosti?

Odpověď: (1. 4. 2009, 11.07)

Milá Jarko,
vyhledejte ve svém okolí středisko výchovné péče a objednejte se na konzultaci. Měli byste pak spolupracovat nejlépe celá rodinu v intervalech 14 dní (1x za měsíc pokec s dcerou je málo) Jste-li z Prahy - vyhledejte RIAPS.

jirka píše: (30. 3. 2009, 21.04)

dobrý den, jak mam resit uzavrenost do sebe kdyz se chci zmenit a nevim jak nedokazu se normalne bavit z lidma, ale do oci jim dokazu rict ze jim ublizim a jeste jim davam na vyber jak chctej ublizit, ale stejne to pak neudelam vzdycky s tim jen desim co s tim mam delat. Děkuji za odpověd

Odpověď: (1. 4. 2009, 11.04)

Milý Jirko,
rozumím-li tomu dobře, již jsi svou starost zkoušel samostatně řešit a nefunguje to... Jirko, prosím tě, zkus si zakázat vyhrožování lidem... nepůsobí to dobře, raději jim řekni, že se ti nelíbí, jak se k tobě chovají... Bylo by dobré vyhledat člověka - nejlépe psychoterapeuta, se kterým na své změně, kterou si přeješ, budeš pracovat - měli byste spolu odhalit bloky, které tomu brání a proměnit je...
Přeji ti, aby jsi se mohl pohybovat po Zemi s pocitem harmonie, Lásky a pohody...

karolinesska píše: (30. 3. 2009, 21.03)

Dobrý den, mám takový problém,občas mam dny kdy chci být hubená a skoro nic nejím... se zase příšerne přejídam ale nazvracim je mi sice špatne ale když rychle pak usnu pak je to vpohode, a mívam hrozne pohklesy nálad až se z toho málem uchyluju k sebepoškozování.. snažim se to nedelat ale nejde to.Navíc mi vyšichni říkají že jsem hrozne hubená(váha 55kg, výška 178cm).. nevím co delat a hlavne co se se mnou deje!! Díky za odpoved

Odpověď: (1. 4. 2009, 11.01)

Milá Karolino,
kolik let ti je? Jste již dospělá, samostatná  žena nebo studentka? Projevuje se u tebe závislostní vztah k jídlu, celkově tvé psaní signalizuje, že máš nevyrovnaný vztah k sobě, že jsi vnitně nevyrovnaná (což je spousta lidí). Bylo by dobré, kdyby jsi začala pravidelně spolupracovat s psychoterapeutem. Držím palce, aby jsi pro sebe pomoc opravdu vyhledala...
Jsi-li  z okolí, můžeš se samozřejmě objednat.

Ellen píše: (30. 3. 2009, 17.56)

Dobrý den, může vést nesmělost až k vadnému držení těla? A nesmělost je způsobená vrozenou povahou nebo špatnou výchovou?
Dále mám problém s nervozitou, je mi 16 a od střední mám problémy s nervozitou, třes rukou při písemkách či zkoušení, červenání se a jakoby se mi třese hlas. Podobný problém má i jeden můj kamarád, ale on to měl už na základní škole, ale navíc se mu dělá špatně, bolí ho žaludek ale nečervená se. Při zkoušení je mi to trapné, člověk potřebuje přemýšlet nebo počítat a vidí jak se mu klepe ruka nebo cítí jak se červená. Co s tím mám dělat? Ráda bych se toho zbavila, nevím, proč takhle přehnaně reaguji, rodiče o tom neví, ani jim to nechci říkat. Děkuji za odpověď.

Odpověď: (1. 4. 2009, 10.57)

Milá Ellen,
nesmělost může podpořit špatné držení těla. Vliv výchovy a "genů" se různě kombinuje...
Práce na své duševní pohodě, jistotě je práce. Tak jako se učíš angličtinu s lektorem, tak by bylo dobré nalézt někoho, s kým se budeš učit pracovat na svém vnitřním světě. Hledej psychoterapeuta ve svém okolí... a třeba si domluv s rodiči, že se potřebuješ naučit lépe vystupovat před lidmi, aby tě v tom podpořili (pravděpodobně budeš potřebovat peníze na uhrazení této služby)
Držím palce, aby jsi našla odvahu takový krok pro sebe udělat.

petruska píše: (30. 3. 2009, 15.30)

Dobrý den, co mám dělat, když mě spolužáci šikanují?
Rozbíjí mi věci, vydírají mě, chtěji po mě peníze, berou mi sešity a jiné věci, atd..
Mamce jsem to řekla a ta to řekla ve škole, ale učitelé řekli, že za to spolužáci nemůžou, že by nic takového nedělali, ale dělají, co mám teda dělat já, aby mě přestali šikanovat? Děkuji za odpovědˇ petra

Odpověď: (1. 4. 2009, 10.52)

Milá Petruško,
nepomohla-li škola, může se mamka obráti na českou školní inspekci. Mamka může požádat nejprve ředitele o pomoc a ten by měl nařídit oddborné a profesionální šetření v té věci.
(můžeš požádat kamarády, kamarádky, aby se tě zastali, jde-li to, ale vím obecně, že lidé jsou sraby a neumí se druhých zastat, třeba budeš mít ale štěstí:)
Můžeš mi napsat na email, jak to jde...

kati píše: (30. 3. 2009, 14.54)

Dobry den,
uz delsi dobu me trapi jedna vec. Jde o moji mamu. Mam podezreni, ze ma tzv. syndrom messie. Nasla jsem si informace v internetu a myslim, ze to tak bude.Uz jako dite jsem se stydela nekoho privest domu, ale tento problem si uvedumuji v plne mire az ted. Naposledy jsem byla doma pred rokem a zase jsem se musela zhrozit!!!!Zjistila jsem, ze kdyz ji pomuzu a uklidim /kolikrat cele noci/, je efekt po kratke dobe nulovy. Misto toho ma porad pripravenou novou vymluvu. Pokazde nejakou jinou. Ze je na vsechno sama, nema cas, to nemuze vyhodit, prtoze se uz na nic nezmuze atd. Uz neverim ani jedne vymluve a nadruhe strane nevim, jak pomoci. Domacnost je vybydlena, nefunguje ani socialni zarizeni, vsude se hromadi jen harampadi a dokonce 2 roky zije v koupelne jeste k tomu veliky pes. Rozhodla jsem se navstevy prerusit, protoze to fakt nezvladam. P.S. u matky me matky to vypadalo v domacnosti podobne!!! Co mi radite, jsem bezmocna a stydim se za tuto situaci.

Odpověď: (1. 4. 2009, 10.48)

Milá Kati,
byť vám to bude znít absurdně, přejte mamce životní styl, který si vybrala, jí to tak vyhovuje, ona to tak chce... Přijměte tuto situaci s láskou a respektek k její volbě...a přijměte i svou bezmoc v té věci... když to tak budete cítit,  můžete se na ni zajít podívat...
Držím palce

Nekdo... píše: (30. 3. 2009, 12.00)

Dobrý den,mám přítele, který hraje automaty.Nehraje často, tak jednou až dvakrát za měsíc, ale prohraje vždy dost vysoké částky, samozřejmě nám pak ty peníze chybí a dluhy se zvyšují a zvyšují.Vždy je z toho velice na dne, ale nepouci se z toho!Co mam delat?

Odpověď: (1. 4. 2009, 10.41)

Můžete mu nabídnout, že budete spravovat peníze, že při sobě on bude nosit jen částku, kterou nezbytně potřebuje. Může se objednat na několik "sezení".... A vy zvažte, jak moc je pro vás bezpečné s ním žít...
Přeji vše dobré

Milena Prášková píše: (30. 3. 2009, 11.28)

Dobrý den,
máme problém v rodině se snachou a její dcerou. Vnučce je nyní 13 let.Když se vnučka narodila, byla zdravá, ale měla problém, nespala, nejedla, plakala, později byla hodně živá. Snacha s ní neměla trpělivost, byla nervozní a všechen vztek si vylévala na ní - nechala jí i dvě hodiny plakat v postýlce, v noci málokdy jí chovala,neměla trpělivost při krmení, prostě takový přístup co řeknu, to udělá a když ne tak její chyba.Často jsem si jí brávala domů, abych ulehčila snaše a dala dítěti alespoň částečně to, co potřebovala. Když byla větší, začala chodit do školky, ale protože byla neposedná,tak prý zlobila a snacha jí často tloukla a celkově se k ní chovala hrubě - třeba dělej, hni se, už Tě mám plné zuby, dostaneš apod. To v podstatě přetrvává. Když bylo vnučce asi 7 let, začala už lépe jíst a to si zase snacha vzpoměla, že jí tolik jídla dávat nebude, protože by byla tlustá jako byla ona, a že seš jí děti budou smát. Takže jednou třeba jedla odpoledne,a protože "žrala celé odpoledne" (rodiče také), tak doma všichni jedli jenom ne vnučka, Nesměla si vzít, co bylo třeba na stole i když se s tím všichni ládovali. Myslím, že vnučka byla často nešťastná, v 10 letech začala mít snahu sebepoškozování, měla by tendenci skočit z okna a pod.Snacha jí od mala vede k tomu, aby byla samostatná - podle mě je to spíše pro to, že si chce se vším ulehčit práci. Učila se dobře, ale muselo se na ní dohlédnout, jinak by se na učení vykašlala. Mezitím začala hrát basketbal, kde má výborné výsledky, ale i tam začíná zlobit a neposlouchat.
A nyní problém. Začala se kamarádit ve škole se staršími dětmi, namluvila si i na krátkou dobu chlapce a není s ní k vydržení. Je drzá, ve škole si dělá co chce,nechce poslouchat,nepořádná, (ale já tvrdím, že to vidí o snachy, která je schopná poslat i dítě do školky s nevyžehleným trikem a to nemluvím o naprosto zpřeházených věcech ve skříni), ve škole jsou na ní stížnosti. Snacha jí řeže jako psa, vnučka se na pár dní zklidní a jak něco provede tak jí snacha zase zbije. I 6tiletý vnuk řídá, že je máma na vnučku zlá.Vnučka ale nedá na mámu dopustit, pořád jí říká, jak jí má ráda, maluje jí obrázky, nyní je třeba napsala ať si užije Velikonoce a že jí má ráda, ale to že už asi máma zapoměla.K vnukovi se chová báječně.
Jinak má všechno, oblečení, nějaké peníze  a pod.
Jak do toho něco řeknu, tak jsem samozřejmě špatná, mám ale přesto za to, že původní chyba je ve snaše, která si nenašla ten správný mateřský přístup.
Jak mám na snachu působit, aby byla na vnučku hodnější a vnučka aby si zase nestavěla hlavu

Odpověď: (1. 4. 2009, 10.39)

Milá paní Mileno,
neradostné čtení... Jak sama v poslendím odstavci píšete - nemůžete na snachu v podstatě intervenovat. Vy děláte to nejlepší, co můžete, je prima, má-li vnučka milující babičku. Udržíte-li mezi sebou vztah důvěru, je to to a bude to pro život vnučky velmi cenné. Vyhrocení konfliktu mezi matkou a dcerou je v budoucnu pravděpodobně nevyhnutelné. Jedině mne napadá otázka, pozeptat se syna, jak on vnímá situaci mezi matkou a dcerou, jakou roli v té věci může udělat on...
Přeji vše dobré (on i konflikt, vymezení se vnučky vůči své matce, je důležitý - lepší, než zůstat otloukánkem)

LussiB píše: (24. 3. 2009, 8.38)

Dobrý den! Jmenuji se Lucie a je mi 25let.Chtěla bych poradit ohledně žárlivosti. Jestli se dá nějak léčit nebo se jí nějak zbavit. Víte já mám skvělou rodinu. Manžela Josef 24let a dcery Terezku 5let, Aničku 4měsíce. Jenže jsem hrozně žárlivá a nechci tím zničit vše co mám. Jsem z toho smutná! Můj manžel je moc hodný člověk a nezaslouží si abych ho stále obviňovala z něčeho co nedělá! Jsme spolu přes čtyři roky a manželé přes rok ale já se neumím ovládnout. Jednám v afektu a pak toho lituji! Nevím jestli to s tím nějak souvisí ale můj bývalí přítel se kterým jsem byla před manželem čtyři roky a sekterým mám dceru Terezku mě celé ty roky podváděl a já stále doufala že se změní ale nezměnil a nakonec mě opustil! Svého manžela miluji a to mnohem víc než bývalého přítele ale mám strach. Pořád se kvůli tomu hádáme a já se bojím že tím zničím naše manželství! Já jsem to zkoušela potlačovat ale pak to bylo ještě horší. Třeba teď. Předělávali jsme kuchyň a pomáhal nám jeho nejlepší kamarád. Teď ale on předělává sestře byt a Pepa mu chodí pomáhat to je v pořádku. Jenže včera mi řekl že půjde sám dělat podlahu protože Milan někam jede a jeho sestra to potřebuje mít hotové. Bude tam s ní sám celý den a to jsem prostě nepřekousla a zase jsem vyletěla. Pohádali jsme se. On mi sice říkal že jí bere jako svojí sestru ale já to nezvládla. Nevěřím mu! Je to hrozné ale já to prostě nedokážu i když moc chci! Prosím pomozte mi! Slyšela jsem že by se to dalo zvládnout hypnózou ale nevím kam se obrátit! Sama to prostě nezvládnu!Předem moc děkuji! LussiB

Odpověď: (24. 3. 2009, 18.48)

Milá L.,
a nechcete si dopřát několik lekcí s psychoterapeutem, se kterým byste svou žárlivost lépe poznala a naučila se s ní lépe pracovat. Co se týče hypnózy, nevidím ji v této věci jako příliš efektivní.
Budete-li chtít, můžete mne kontaktovat.
Přeji vše dobré.

janicka píše: (23. 3. 2009, 21.23)

Dobry den,
Je mi 32 let, se svým partnerem (o 3 roky starsi) jsem 15 let, zaroven pracujeme ve spolecne firme. Nas vztah je však mnoho let nefunkcni. Zijeme spise jako sourozenci, komunikujeme, nehadame se, ale sexualne spolu přes 6 let nezijeme (z me strany to proste nejde). Na muj vkus je partner prilis lenivy, nezodpovedny a nemohu se o nej oprit v krizovych situacich. Samozrejme ma spoustu kladnych stranek (tolerance, rozhodnost, atd.), jinak bychom asi nevydrzeli takovou dobu ve spolecne domacnosti. Před 5 lety jsem se zamilovala do stejne stareho kluka (svobodny, bezdetny), s kterym – zda se, by vztah mohl lepe fungovat, dovedu si jej i predstavit jako zodpovedneho otce, ale tezko hodnotit vztah s clovekem, s kterym jsem nikdy nezkusila zit. Partner o milenci nevi, ten druhy o partnerovi ano a prestoze by se mnou moc chtel byt, jeho prani mi nejak nejde splnit. Nedovedu dlouhodoby „vztah“ s partnerem ukoncit. Tak si rikam, jestli když to tak nejak „samo“ nejde, jestli me city k partnerovi nejsou hlubsi nez si priznavam a nejedna se u nas o jakousi pokrocilou formu lasky, nebo zda-li je silnejsi zvyk, pohodlnost nebo setrvacnost ci jak to pojmenovat. Jak se to pozna? A cim se ridit v takoveto situaci? Nechat cas vyresit to za mne? Ten ale tak utika…Co se vztahu tyce, jsem hroznej pesimista a neverim v lasku ani vernost na vecnost, coz je mozna další duvod proc pohodlne zustavam, kde nehrozi nejake hluboke citove zklamani, a do jiste miry mi to takto vyhovuje. Na druhou stranu nechci donekonecna oba trapit. Tezko mi pomoci, ze:-)? Presto dekuji za odpoved a preji hezky den.

Odpověď: (24. 3. 2009, 18.45)

Milá Janičko,
díky za smajlíka na konci :). Vztah k partnerovi, se kterým žijete je určitě významný a asi hlubší než si myslíte (mmj. nepoužíváte slovo spolubydlící, ani kamarád a slovo partner jste nedala ani do uvozovek) Bylo by dobré si s tímto mužem otevřeně vyjasnit, jak to s vaším vztahem je, jak se v něm jeden i druhý cítíte a tak... Kdybyste  v této projasňující záležitosti chtěla napomoci, můžete mne samozřejmě kontaktovat. Teprve po té, co dáte tomuto vztahu jasné kontury je vhodné řešit vztah nový.
Přeji vše dobré

Kathy píše: (23. 3. 2009, 19.10)

Máte pravdu, že když někoho mám ráda, tak to mlácením neprojevuji, ale když nemá rád mě tak alspoň snad děti. Jenom mi prosím řekněte, jak se mám napravit, jak mám zjistit co dělám špatně, věřím, že když se zlepším, že to přestane, ale jak se změnit? Prosím poraďte mi. Kathy

Odpověď: (24. 3. 2009, 10.11)

Milá Katuško,
ráda bych ti poradila, ale nejsem s vámi v těch situacích a hlavně si myslím, že jste v pořádku a mrzí mne, že to nevíte. Katuško, tak opravdu přemýšlí týrané ženy, psychicky závislé na partnerovi, jakoby ztrácejí svoji jistotu sebeceny...

zuza píše: (23. 3. 2009, 18.35)

Dobrý den.Mám takový problém a vůbec si s ním nevím rady.S
> přítelem jsme spolu už 3 roky a půl roku spolu bydlíme u jeho
> rodičů.Bydlí se nám tam docela dobře ale já bych radši aby jsme
> si našli nějaké svoje bydlení protože nejlepší je když je pár o
> samotě.Ale když to řeknu před přítelem že bycd byla ráda kdyby
> jsme byli sami dva ve svém tak začne argumentovat že proč že
> jedna malá místnost nám stačí že mě na byt nepůjde že chce doma
> tatínkovi pomáhat spravovat dům i když ten dům jeho nebude že
> prostě chce stavět ale pomezek nemá a peníze na to aby postavil
> dům taky nemá.on se prostě nehodlá hnout z domu kde se narodil a
> já nevím co mám dělat je nás tam moc a kdyby se nám podařilo
> splodit ditě tak by jsme ze sebe měli ponorkovou nemoc.prosímvás
> mohli byste mi poradit co s přítelem mám dělat aby se konečně
> rozkýval

Odpověď: (24. 3. 2009, 18.38)

Milá Zuzo,
jediné co můžete měnit, je měnit sebe. Zda vedlejším účinkem bude změna i v jednání partnera není ve vaší moci.
Ohledně místa bydlení by bylo vhodné jasně se domluvit. Vidíte-li, že příteli  (proč ne manželovi?) stačí k životu jedna místnost u rodičů, že chce žít v domě, kde žijete, je třeba s tím počítat a rozhodnout se, zda tam s ním žít chcete či nechcete, event. za jakých podmínek.

Romana píše: (23. 3. 2009, 14.04)

Dobrý den,
mám takový problém, na začátku ledna jsem měla potíže se zádama,které jsem se snažila vyřešit jednak návstěvou na neurologii,rehabilitacema.... atd.... vše vzniklo samozřejmě přepracováním a také mám málo zádového svalstava laicky řečeno... doktor mi doporučil samozřejmě rehabilitaci,cvičení.... což dodržuji a doporučil mi nasadit andidepresíva - asentru- kterou jsem začala užívat,po třech dnech jsem pocitovala obrovské návaly horka,závratě.... myslela jsem,že je to problém související od těch zad,tudíž jsem se snažila dál fungovat,ovšem po dalším užívání jsem téměř omdlela a skončila jsem v nemocnici... po propuštění mi navíšili dávku na celou tabletku asentry a v ten den se kolabs opakoval,znovu jsem byla v nemocnici a v ten okamžik jsem si uvědomila,že to způsobila ta asentra....po měsíci mi znovu nasadili cipralex... první dva dny byly v pořádku a třetí den se opakovala stejná situace jako u asentry... akorát mi bylo doporučeno užívat u toho lexaurin....nemyslím si,že mám PP jen jsem absolvovala spoustu vyšetření a trochu se obávala,ať mi na něco nepřijdou... ale to je u všech pochopitelné,pokud to je v rozumné míře... nyní beru cipralex dva týdny / samozžejmě doplnění serotoninu/ lze očekávat nejdříve za tři týdny, mám spíš problém s pálením po celém těle,není to uvedeno jako vedlejší účinek a tudíž nevím jestli to má souvislost pořád s požívaným cipralexem,musím podotknout,že první týden mi opravdu bylo hodně špatně,nevzládala jsem pracovní povinnost,domácnost ani pohyb po domě.. druhý týden je o něco lepší,ale ty stavy se mi zdají dost nepřiměřené a taky se chci zeptat beru lexaurin už měsíc 1/2 ráno a 1/2 večer 1,5 mg jestli to není moc dlouho, mám pořád pocit,že ho potom nezvládnu vysadit...
Ještě na závěr musím podotknout,že všechna vyšetření mám v pořádku a žádné
problémy nepocituji - mám namysli psychického rázu.... na původně asentru jsem přistoupila na základě velké pracovní zátěže...děkuji za Váš názor

Odpověď: (24. 3. 2009, 18.31)

Medikaci je lépe probrat s MUDr. - můžete navštívit i web http://www.lekari-online.cz/ Já se věnuji lidem, kteří mají mmj. zájem aktivně na sobě pracovat v psychické rovině, což z vašeho psaní nevnímám.

Téra píše: (23. 3. 2009, 14.00)

Dobrý den,mám problém s mojí 5 letou dcerou,poslední dobou trpí hysterickým pláčem který nemá důvod,zničeho nic začne brečet a nemůžu jí uklidnit(v noci taky občas pláče).Radila jsem se i s dětskou dr.kde může být příčina a tak se obracím i na vás jestli my poradíte.Tyhlety stavy se objevují třeba i 10  krát denně,zkoušela jsem to po dobrým i po zlym ale nic nezabírá + najednou chce po mně aby jsem jí začala oblékat a krmit a když na to řeknu:ty chceš aby jsem se o tebe starala jako o malou sestřičku tak odpoví,že ne že ona už je velká holka.Jěště musím napsat,že když byla malinká tak jsme se často stěhovali a v partnerském životě to nebylo zrovna taky ono,ještě máme 8 měsíční dceru - napadlo mě jestli v tom není třeba žárlení na mladší sestřičku.Teď žádné problémy v nové rodině i s novým tatínkem nejsou ale bohužel nás čeká další stěhování.Prosím poraďte jak na ní,už nevím co by zabíralo.Děkuji za odpověď

Odpověď: (24. 3. 2009, 18.26)

Milá Téro,
nejsem s vámi v běhu dne... chůvy v akci pozorovala celou situaci v rodině v průběhu času... nemohu vám dát konkrétní odpověď. Nejsem si jista ani diagnózou hysterického pláče... chce jimi něco dosáhnot nebo to mohou být smutky...

Janka píše: (23. 3. 2009, 12.03)

Už nevím jak dál,nemám si s kym popovídat,nic se mi nedaří,vše se na mě valí ze všech stran,jsem zbytečná

Odpověď: (24. 3. 2009, 10.08)

Milá Janko,
máš dost sil se životem prokousávat. Život je jak houpačka - někdy jsi dole a pak musíš nahoru... Život tu není peříčko - poptej se lidí a uvidíš, že i ostatní se cítí z toho životního pachtění unavení...
Je dobré nalézt člověka, se kterým budeš  systematicky pracovat (můžeš si přečíst knihy doporučené v dotazech níže).
Komunikovat se dá i na chatu apod.
Držím palečky a nezoufej :)

KOS píše: (23. 3. 2009, 9.38)

Dobry den, mam takovy problem, ktery mi v zivote hodne pritezuje a myslim si, ze dokud neudelam nejaky krok, tak pritezovat bude. Jde o pristup rodicu ke me. V cervenci mi bude 20 let,studuji VS a moji rodice (spise otec, ale matka se necha otcem naprosto ovlivnit) ke me pristupuji, jako kdyby mi bylo 15. Otcovi je 49 let a nema krome myslivosti zadny konicek, zadne zajmi a je to hrozny workoholik. Neustále od něho slýcham "Ci chleba jis, toho pisen zpivej".Ale zpet k problemu. Jde o to, ze kdyz chci nekam jit, vse se musi konzultovat. Reknu mu tedy kam jdu a s kym a pak prijde otazka:"Kdy se vratis?" A sama jiste vite ze 1 az 2 hodiny rano neni cas na to aby se koncilo, ale otec rekne v 22hod budes doma. Tak s nim smlouvam tak dlouho dokud nepadne nejaky prijatelny cas obycejne to je 00:00hod ne-li min a nikdy si neodpusti pripominku pokud se mi to nelibi tak nemusim jit vubec(nechodim zas tak casto aby jim to muselo lezt na nervy a taky nejsem problemovy).A vetsinou to, ze nekam chci doprovazi podminka "udelas tohle a tohle a pak muzes jit".A s tim taky souvisi, ze nedokaze rozhodnout za vcasu, (ostatni se potrebuji taky zaridit ze jo, ale nebudou cekat do posledni chvile) takze rozhodne na posledni chvili.Touzim po tom neodchazet prvni z oslav, nebyt ten na ktereho se porad ceka s rozhodnutim a rozhodovat sam za sebe jestli smim nebo ne. Myslim si ze ne to vek a rozum mam.
Dekuji moc za konstruktivni odpoved...

Odpověď: (24. 3. 2009, 10.01)

Ano - máš právo rozhodovat o svém čase
Ve 20letech jsi dospělý! Hledej tedy konstruktivní cestu jak samostanou dospělost projevit.
Nepřerušil-li jsi přípravu na povolání (= studium po 18 věku), máš nárok na výživné od rodičů...(konzultuj na OSPOD), nalézt brigádičku, případně se poptat na studentský úvěr a osamostatnit se v bydlení...
Je to dost konstruktivní odpověď? Máš na to odvahu? Jsi opravdu dospělý?

M píše: (23. 3. 2009, 7.17)

Dobrý den,
ocitla jsem se v situaci, kterou nevím "vnitřně" řešit.Já jsem dost citlivý, lítostivý a depresivní člověk - to je fakt. Ale tohle už je síla i pro mé okolí. Před půl rokem jsem se vdala a přistěhovala k partnerovým rodičům do domečku. Domácnosti byli oddělené ale vchod společný. Tchýně dostála své pověsti a opravdu s ní nelze žít dlouhodobě pod jednou střechou. Přivádí mě do depresivních a ještě snad i horších stavů. Takže hledáme bydlení... jenže jsme narazili. Před pár lety manžel i jeho bratr podepsali s rodiči hypoteční úvěr. Nejhorší je, že kluci ani netušili co podepsují. Mě hned bylo jasné že se toho dlužnictví vůbec nepůjde zbavit. V tu chvíli jsem byla a asi ještě jsem mimo... manžel ztratil iluze o rodičích, o tom jak to s náma myslí dobře. Nevím jak žít... nic mě nebaví, manžel je taky v depresi. ...

Odpověď: (24. 3. 2009, 9.56)

Milá M.,
můžete se inspirovat v knize Tibetské umění duševní vyrovnanosti, Čtyři dohody...
Obecně: nelze-li jinak - omezit kontakt na pozdrav, izolovat svůj život, domácnost, nalánovat si hezký čas...
(právní či finanční poradce nic nevymyslí?)
Držím palce

Ngiel píše: (23. 3. 2009, 0.33)

Dobrý den,
již delší dobu se s mojí kamarádkou potýkáme s problémem, který se jí nedaří vyřešit. Proto jsem se rozhodla obrátit se s prosbou o radu k vám.
Jak jsem již psala, je to problém hlavně mojí kamarádky, i když já se jí snažím ze všech sil pomáhat, jen už nevím jak. Odmalička má problémy s komunikací, neumí mluvit s lidmi, bojí se, přehnaně se kontroluje, nedokáže se zapojit. Na základce se jí děti posmívaly, což poznamenalo její sebevědomí, které je teď opravdu velmi nízké. Dál trpí komplexem méněcennosti a stydí se za svůj vzhled, nemá ráda svoje tělo. Momentálně je jí sedmnáct let. Přestože nejen já, ale i spousta dalších lidí, obdivujeme její vzhled, je to totiž moc hezká holka, ona si pořád myslí, že je ošklivá. Chtěla bych jí pomoci nějak to všechno překonat, jak její pohnutý názor na sebe samu, tak problémy s komunikací. Proto vás prosím o radu, co by se s tím dalo dělat. S tím, že pomoc psychologa nechceme vyhledat, protože si nepřeje, aby se o jejích problémech dozvěděli rodiče a jiní lidé.
Děkuji za Váš čas a doufám v brzkou odpověď

Odpověď: (24. 3. 2009, 9.50)

Zkuste se inspirovat v knize Miluj svůj život či v knize Osobní síla

Kathy píše: (17. 3. 2009, 18.51)

Na ty stránky jsem se podívala, ale stejně jsem přesvědčena že za to mohu já. On do svých 21 let byl normální, ale pak jsem se potkala se svou dávnou kamarádkou, vlastně jsme se znaly už od školky. A dřív jsem se věnovala jenom jemu a teď i kamarádce a to mu vadilo, to je moje chyba, měla jsem se mu víc věnovat.
Ke všemu mu říká, že jestli se to, co se děje někdo dozví, tak zabije obě děti. A to nechci, doufám, že se nikdy nedozví, že jsem Vám napsala, protože jinak by udělal to co řekl a já o své děti přijít nechci.
Ne, on není surovec, mlátí mě proto, že něco dělám špatně, jenom ještě nevím co, a to je to co potřebuji vědět, aby to přestalo. Vím, že mě tím mlácením za něco trestá, on by mě nemlátil proto, že by byl surovej, on surovej není, on mě má i děti rád a když ne mě tak děti.
Nevíte, jak mám zjistit co dělám špatně? Snažím se dělat vše co on říká, ale někdy to nepomáhá. Já chci, aby děti měli úlnou rodinu, nechci aby měli "jiného" otce, chci aby měli svého vlastního, tak mi poraďte jak to mám všechno udělat. Děkuji Kathy

Odpověď: (22. 3. 2009, 17.43)

Milá Kathy,
vaše děti už jiného tátu mít opravdu nebudou.
Píšete: Snažím se dělat vše, co on říká, ale někdy to nepomáhá...

...když vy máte někoho ráda a vážíte si ho, také to projevujete tím, že vyžadujete více než poslušnost, že ho mlátíte?

Zkuste na stránkách České televize shlédnout film: dokument Tomáše Kudrny: To všechno z lásky …

Skutečně přeji vše dobré

asiliana píše: (17. 3. 2009, 17.57)

Dobrý den, mám jeden nemalý problém, který řeším už dlouho ale pořád se mi to nevede dojít k zdárnému vítězství a tak se chci poradit. takže je to asi spíš pro psychiatra nebo pro koho ale teda......takže je to jakoby strach v věcí jako předmětů nebo něčeho takového.Když se kouknu na nějakou věc je jedno na jakou nebo i na člověka nevím jesli se mám na něj pak ještě kouknout ne že nevím ale jako by mě ta věc mučila nemyslím to doslova prostě dám příklad: Kouknu na mobil a pak se na něj kouknu znova a pak to začne někdy jo někdy ne nevím proč a jak prostě to někdy přijde ale je to často. Začnou mě bolet oči musím pořád zívat a hrozně mě to unavuje a zbělám a udělají se mi kruhy pod očima ale fakt hodně. četla jsem si nějaké knížky a nevím připadalo mi jestli netrpím schizofrenií ale nevím a tak chci poradit. Fakt by mi vaše rada moc pomohla. děkuji a přeji hezký den
PS: Nedočkavě čekám na odpověď protože se to děje každý den a v tom dnu nespočetně tak to chci užý konečně vyřešit ať mě to neužírá.

Odpověď: (22. 3. 2009, 17.31)

Milá Liano,
schizofrenii nevylučuji, ale doporučovala bych systematickou energetickou práci - můžete se objednat k pravidelné spolupráci se mnou. Neuděláte-li to, doporučuji objednat se k psychiatrovi a s ním probrat možnosti medikace...