Jarmila píše: (23. 2. 2009, 16.02)

Dobrý den, je to jen pár dní, kdy jsem Vám psala o vztahu s rozvedeným mužem se kterým žiji a po předchozích špatných zkušenostech mu nemohu důvěřovat. A je to přesně tak jak mi říkalo celé okolí. Opět má milenku. Dalo se to čekat? Může se takový člověk opravdu změnit jak sliboval? Snížila jsem se k tomu nejhoršímu a sledovala ho, viděla jsem přesně to, co jsem vidět nechtěla...podívala se do mobilu a další rána. Rána? Vždyť on takový byl celý život, měla jsem s tím počítat, že to udělá zase? Chová se báječně ale je to jedinečný lhář. Myslela jsem si, že když dostane další šanci, že se umoudří...cítím se naprosto zdrceně, to je asi pochopitelné. Toho muže velice miluji, mám pocit, že další takouvou ránu už nezvládnu. Opravdu už nevím co dělat. Je to ten typ, který ani nepřijde odprosit, toho se asi bojím nejvíc, že ho opustím a on se nevrátí. Jsem na něm až příliš závislá.
Předem moc děkuji za radu.
Velice ráda bych si s Vámi pohovořila osobně ale bohužel jsem až z jižní moravy. S pozdravem Jarmila.

Odpověď: (2. 3. 2009, 9.40)

Z vašeho psaní:
Snížila jsem se ....
Myslela jsem si, že když dostane další šanci, že se umoudří...... Je to ten typ, který ani nepřijde odprosit, toho se asi bojím nejvíc, že ho opustím a on se nevrátí.
....Jsem na něm až příliš závislá.

Milá Jarmilo,
jakou hru to hrajete? oběť - zachránce ? kdo je kdo ?

platí to, co jsem vám psala minule - přečtěte si to, prosím, ještě jednou ...

Chápu, že to bolí, ale vězte, že dokážete zvládnout život i bez něj ...

Lucka píše: (23. 2. 2009, 15.38)

Dobrý den, mám takový osobní problém. Měla jsem přítele a ani jsem si neuvědomila, jak ho vlastně mám ráda. Bylo mi s ním strašně fajn a jemu se mnou myslím taky, ale rozešel se se mnou. V tu chvíli jsem to snad ani nepochopila, ale když jsem si to všechno urovnala, řekla jsem si, že nechám na něm, jestli se třeba ještě ozve. Ale neozval. Bylo mi z toho strašně a myslela jsem na něj skoro pořád. Tajně jsem doufala, že mě to za nějaký čas přejde, ale asi jsem se spletla. Je to teď sice lepší, ale přemýšlím o něm stále a pořád mě to mrzí. Ani jednou jsem s ním od té doby nemluvila, ale pořád se mi tak nějak v hlavě vrací. Tak jsem se chtěla zeptat na Váš názor. Děkuju :))

Odpověď: (2. 3. 2009, 9.34)

Milá Lucko,
působí to, jako kdyby jste s ním měla něco nedořešeného. Nevím, co mezi vámi bylo ... co kdybyste mu řekla/napsala, co pro vás znamenal, poděkovala za hezké... popřála hezký život (a nečekala, že se za to k vám vrátí...)
a taky se rozloučila s tím, co vás mrzí...
* Držím * palečky *
*******************

Pul píše: (23. 2. 2009, 12.36)

Dobrý den,
je mi 32 let, jsem narozen ve znamení ryb a trápí mně komunikace s lidmi. Nemám problém něco řešit technicky či obchodně s cizími lidmi,oslovit je atd. , ale pokud mám mluvit s člověkem, kterého např. znám nebo člověk a měl bych říci něco duchaplného a nebo s ním véct rozhovor o obecných věcech vždycky ze mne vypadne buď nějaká blbost a nebo nedokážu véct rozhovor. V podstatě se pak radši těmto lidem vyhýbám a bojím se těchto setkání. Existuje nějaká rada či návod jak změnit svoje chování a snad i změnit trochu svojí povahu? Může se stát s nekomunikativní osoby osoba "ukecaná".
Děkuji za odpověď

Odpověď: (25. 2. 2009, 19.09)

Milý P.,
samozřejmě, že změna je možná...
doporučuji vydat se na cestu sebepoznání, probádat pečlivě pocity, které jsou spojené s bližšími vztahy, prozkoumat pocity z primární rodiny a kdo ví, kam by vás postupné uzdravování zavedlo. Nejde o to jen pocity popsat, ale postupně proměnovat a to je lepší v doprovodu zkušené osoby.
Přeji odvahu vykročit (budete-li chtít, můžete mne kontaktovat)

m.m. píše: (23. 2. 2009, 11.44)

Chci vás poprosit o radu.Mám maminku 62 let a hrozné tušení, že propadla alkoholu.Já sama nepiju a tak nevím až jakou závislost může vyvolat červené víno.Má prudké změny v chování,velice hluboké deprese a žádnou radost.Přestala dbát o sebe i o domácnost, stále vyčítá a je až zlostná.Bolesti hlavy, dolních končetin, bolesti břicha a nespavost.Občas pozoruji, že zapomíná, nepamatuje si a je abnormálně lekavá.Slyší hovor i přesto, že je ticho.Nespí, nejí, kouří 60 až 80 cigaret a myslím, že 2 až 3 krabice vína ale dokáže to úžasně tajit.K lékaři zarputile odmítá jít a napadá své blízké tím, že chcem aby umřela, že nám vadí a vyhrožuje sebevraždou nebo útěkem.Má úžasného partnera, můj otec se jí snaží pomoci ale už je to beznadějné a jen se to zhoršuje.Děkuji m.m.

Odpověď: (2. 3. 2009, 9.30)

Miá M.,
to co popisujete, že prožívá vaše maminka poukazuje na kombinované psychické problémy, nevím, zda alkohol je v tomto případě důsledek nebo příčina. Patrně to nevíte ani vy. Z nějakého důvodu se maminka rozhodla žít na vlně negativity a destrukce vůči životu svému.... Mnoho toho nemůžete. Pro vás i pro tátu je důležité, naučit se to respektovat a nechat ji v podstatě vlastnímu osudu, nereagovat na vyhrožování, vydírání.  Můžete zkusit dohovořit se s nějakým lékařem (nejlépe psychiatrem) na předepsání nějakých antipsychotik, ale v kombinaci s užíváním vámi zmíněných drog ... hmmm... (ale trochu to pomoci může a nic se tím nezkazí...)
Přiji vám i tatínkovi dost sil (nezapomeňte ani jeden na sebe a prožívání radosti v jiných oblastech života)

lulu píše: (23. 2. 2009, 11.20)

Dobrý deň, chcela by som poprosť o radu. mám 22 rokov priateľ 25, sme spolu už 6,5roka. Máme pekný vzťah a chceli by sme sa vziť. V lete sme sa zasnúbili. Teraz však máme 2 problémy. Priateľ ma 4 mesiace podvádzal. Bolo to už po zásnubách, keď sme začali hovoriť o termíne svadby. Prišla som na to a vyriešili sme si to. Povedal, že už vie že chce byť len somnou a ja mu verím. keď sme ale zas začali hovoriť o svadbe, vykrúca sa a stále to odkladá. Vedela som, že na to musí mať dôvod, pretože už presne vieme čo a ako chceme, len nám stále chýba dátum. Teraz sa mi priznal, že sa svadby bojí a nevie prečo. Viem, že tú svadbu chce a som si tým istá a preto by som chcela vedieť, ako sa toho strachu môže zbaviť. Ako mu môžem pomôcť. Ďakujem

Odpověď: (25. 2. 2009, 19.05)

Milá Lulu,
proč píšete vy a ne váš přítel - když začne on aktivně se svým strachem pracovat a přizve vás ke spolupráci, můžete mu "pomáhat". V tuto chvíli je tah na něm - najděte si třeb aněco o rodinných konstelacích - tžeba by to bylo zajímavé i pro přítele...
Přeji vše dobré

lenka píše: (23. 2. 2009, 11.13)

dobrý den,potřebovala bych poradit!moje mladší sestra je jí 14 let!neustále se trápí...v noci věčně nespí,a má časté bolesti hlavy.,,nesnáší se,,
má neustále výčitky svědomí!ráda bych jí pomohla ale nevím jak.v poslední době se to zlepšilo.!dřív byla furt sama a ubližovala si,ztratila duvod k životu.!postupem času se vše začalo zlepšovat.Ted se ale trápí třeba dvakrát do měsíce ale bez duvodně.chtěla by se toho všeho zbavit a já bych jí ráda pomohla ale nevím jak!nenosí trička z krátkým rukávem jelikož má ruce z jizvené už s i nic nedělá ale neustále se nesnáší zato co si dělala!pomocte mi prosím..

Odpověď: (27. 2. 2009, 12.11)

MIlá Lenko,
kolik je vám? nechá si od vás sestra poradit? ví o problému rodiče? chce sestra zlepšení? Můžeš ji zavést k profesionálovi, který na tebe dělá dobrý dojem? Můžeš ji vzít do skupiny prima lidí? Můžeš ji nabídnout zajímavou literaturu? Kniha např. Alchymista se líbívá ...  Víš, neznám vaše kulisy, nemohu dát moc konkrétnější rady... Můžeš mne kontaktovat a můžeme to probrat aspon na skype...

zlomené srdce píše: (23. 2. 2009, 10.58)

Chodili jsme spolu 6 a půl roku, přes 3 roky spolu bydlíme. Mě je teď 23, jemu 27. Vždycky jsem si myslela, že jsme ideální pár, prostě pro sebe stvořeni. Máme rádi stejné filmy, máme stejné názory skoro na všechno, prostě se máme i po tolika letech o čem bavit až do noci. Žádné větší problémy (nevěra, lži) jsme neměli, občas nějaká ta ostřejší hádka i s nějakou tou fackou, ale za hodinu to už bylo dobrý. On je strašně hodný a nerad mluví o svých pocitech a vztazích, já naopak.
Problém je, že jsem na něm už od začátku vztahu závislá. Kam jde on, jdu já. Raději než jít s někým jiným na pivo, sedím s ním před televizí i po tolika letech. Pár dní bez něho bylo trápení, nesnáším samotu. Nemám žádné pořadné kamarádky, spíš známé. On je můj nejlepší kamarád.
Před pár dny jsem přišla domů, on seděl na gauči, vypadal  jako kdyby někdo umřel, a řekl mi, že odchází. Už měl všechno odstěhované (k rodičům). Bez jakéhokoli upozornění nebo náznaku. Prostě mě má rád jako kamarádku, ale necítí ke mě to co dřív, prostě už mě nemiluje, je prázdný. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Už jsem s ním plánovala budoucnost, děti,vlastní bydlení apod, ale nestrašila jsem ho, protože jsem vždycky připoměla, že chci děti až po třicítce.
Vůbec to nechápu, takhle z ničeho nic. Samozřejmě že jsem psychicky úplně v pr... Nedokážu se na nic soustředit, několik dní skoro nejím. Samozřejmě sem se s ním už druhý den setkala a snažila se ho přemluvit, že mu dám víc volnosti, víc času na jeho koníčky a kamarády, že mu nebudu nic vnucovat, že oddělíme finance (protože mi pořád vyčítal, že všechno utrácím jenom já) atd... Přiznala jsem mu, že jsem se k němu nechovala tak hezky, jak si zaslouží, a že jsem mu příliš diktovala život a že vím, že to tak není správně a proto to chci zkusit napravit. Jenže on nevěří, že to pomůže, respektive že se změním, ani neví, jestli je to opravdu tím, nebo mě jen prostě přestal milovat. Zajít společně do poradny kategoricky odmítnul.
Nejhorší na tom je, jak je pořád hodný. Nechal mi tady věci (různou elektroniku), kterou jsme koupili společně, a nic za ni nechce. Ještě 2 měsíce mi bude platit polovinu nájmu, abych měla čas si najít něco jiného levnějšího. Prý se budem dál vídat, pořád jsem superkamarádka, se kterou si rozumí a nechce mě odstranit ze svýho života.
Řekla jsem mu, že takhle rychle to nejde, že je to moc narychlo, že potřebuju čas si zvyknout na to, že jsem sama a že se mnou není. A on souhlasil, takže poslední dny za mnou vždycky přišel a strávili jsme spolu skoro celý den, zůstal i přes noc, a jsme domluveni že mě bude chodit navštěvovat.
Já stále věřím, že je to jen krize, kterou můžeme překonat, třeba si od sebe jen odpočinout, ale že to půjde....on tomu nevěří. Jinou určitě nemá.
Nevím co mám dělat, chci aby se do mě znovu zamiloval. Napadlo mě, že bychom se třeba neměli měsíc vůbec vidět, aby si to v hlavě utřídil, jestli mu chybím nebo jestli je mu líp beze mě. Jenže to bych zase nezvládla já, úplně sama. Nechci jen tak zahodit 6 let života, chci to zkusit nějak napravit. Jsem zoufalá.... dávám si to za vinu, jak jsem se k němu chovala a myslím si, že to byl jeden z hlavních důvodů, proč už mě nemiluje.
Prosím poraďte, nevím co mám dělat.

Odpověď: (27. 2. 2009, 12.07)

Milá x.,
těžko říci, co vše se ve vašem vztahu odehrálo... na vztah jste byly dva - vy jste asi dělala něco, co není optimální, ale jeho mlčení a nekomunikace o problémech byl zas jeho podíl...
Asi ani on nyní neví, co je rozchod, že nejde z partnerského, milostného vztahu přejít plynule do kamarádského - máte-li začít sama bez něj, potřebujete se odpoutat a během toho, co se budete kamarádit, tak se vám to moc nepodaří, když se odpoutáte a pak znovu sejdete, můžete se kamarádit... Ale ke cti mu slouží, že se snaží provést rozchod slušně...
Jak píšete, potřebujete si zvyknout, že jste sama za sebe... dle toho jednejte...
Držím palečky...

five píše: (23. 2. 2009, 10.08)

Dobrý den,velmi děkuji za Vaši odpověď.Dovoluji si napsat jěště jednou a budu ráda za Váš názor i radu.V poslední době má vztah s přítelem trhliny.Jak jsem již uvedla,zkoušela jsem vztah ukončit,ale ptz city byli silnější,nešlo to.K problému-chci řici,že mi stále více vadí,jak mi neustále připomíná moji minulost.Víme o sobě vše,co,kdo,kde a jak žil každý z nás a myslím si,že toho zneužívá,ta otevřenost se mi teď nevyplatila.Myslím si,že má představu toho,že mu udělám to samé co bývalému muži a proto také otálí s rozvodem.Navíc bych řekla,že se začala stupňovat jeho žárlivost a mám pocit jako kdybych byla sešněrovaná a moje osobnost už není to co bylo.Jsem společenský typ,mám mnoho známých,on nikoho.Připadá mi jako kdyby mě chtěl izolovat a mít jen sám pro sebe,stále mě bezdůvodně podezírá,kontroluje atd.Tohle bych nezvládla,udusila bych se.Před pár dny jsme byli na jedné společenské akci.Věnovala jsem se mu celý večer,všechno bylo OK a pak najednou začal o tom co bylo dřív.Všechno se pokazilo a odjeli jsme domů.Myslím že je lepší v tomto vztahu nebýt.Řekla jsem mu,že náš vztah nemá budoucnost,protože se nedokáže přenést přes to,co bylo dříve tak jako já.Ale přítel to nechce pochopit,stále zůstává a tak nevím jak důrazněji mu říci aby odešel.
Prosím,pomozte mi jak toto vyřešit,nedokážu pochopit jeho jednání,proč se tak změnil.
Děkuji
Five

Odpověď: (25. 2. 2009, 19.02)

Milá F.,
kdybyste byla o konci vztahu přesvědčena a byla si jím jista, zaznamenal by to i přítel a akceptoval by to... cítí, že vaše pouto k němu trvá...

Vlado píše: (23. 2. 2009, 9.21)

Dobry den. Chcel by som sa prosim poradit. Mam manzelku ktoru moc milujem a s ktorou toho mame velmi vela spolocneho -sme spolu uz 10 rokov od mojich 17nastich a bola to moja prva baba, ale prendedavnom sa so svojim priatelom rozisla kamaratka po ktorej sexualne nesmierne moc tuzim.
S tou kamaratkou som bol par krat plavat a vasnivo sme sa boskavali a hladili... nezamiloval som sa do nej a myslim ze ani ona domna, ale moc ju tuzim pomilovat, ale na druhej strane viem ze by som tym ublizil manzelke...
No a mam problem ze neviem ci sa s nou pomilovat mam alebo nie, ked myslim na to ze nie si vzdy pomyslim ze by som toho mohol zvisok zivota lutovat, ale zasa na druhej strane, neviem ci nebudem lutovat ak to urobim, alebo ci sa mi to az moc nezapaci a nebudem ju chciet stale? Este nikdy sa mi to nestalo a este nikdy som svoju zenu nepodviedol, ale tentokrat je tuzba tak strasne silna... naviac sa mi este nikdy ziadna zena tak moc nepacila...
Viete mi prosim poradit?

Odpověď: (25. 2. 2009, 19.00)

Milý Vlado,
ve fantazii je dovoleno vše ...
píšete, že svou ženu milujete a ona vás? proberte své pocity a touhy s ní... třeba vám ten zážitek bude přát...

five píše: (22. 2. 2009, 15.29)

Dobrý den,prosím o radu.
Po 22letém manželství jsem se rozvedla k vůli přítelovi.Plánovali
jsme spolu mnoho společného,máme stejné zájmy a záliby,prostě
jsme se zamilovali a byli jako dva blázni.Žijeme spolu,plánujeme
budoucnost(mj.řeším soudně vyrovnání SJM) ale on je stále
ženatý.Svoje věci má stále doma,u mě jen to nejnutnější.Slíbil že
se rozvede ale stále se k tomu nemá a když se k vůli tomu
pohádáme,řekne že to je jenom papír a to pro něj nic neznamená.Ví
že mi to vadí,několikrát jsem měla snahu vztah ukončit,mluvili
jsme o tom,ale vždy to dopadne stejně.Doma u manželky má stále
dveře otevřené.Jaký má důvod k takovému jednání,proč to dělá,já
jsem k vůli němu obětovala vše a on se nemůže rozhodnout???

Odpověď: (22. 2. 2009, 15.44)

Milá Five,
váš přítel neuzavřel minulost tak jako vy ...
možná jste si v určitém čase neřekli přesně, co kdo chce a co kdo očekává a co dává...
jestli tomu dobře rozumím, tak vy jste si pořídila své bydlení - nepořídili jste si společné bydlení...
bud se spokojíte s tím, co vám muž momentálně dává nebo se budete trápit a vztah ukončíte...

jiřina píše: (17. 2. 2009, 17.56)

Potřebujeme poradit s 3,5 ročním chlapcem,který odmítá týden chodit na wc až venku to udělá do kalhot.Jinak na wc chodil normálně a teď tam chodí jen čůrat.Raději bude celý den jen ležet a zadržovat stolici.

Odpověď: (22. 2. 2009, 14.40)

Milá Jiřino,
jestli tomu dobře rozumím, tak ono se mu nechce ani chodit? Problém je širšího charakteru - dobré by bylo nalézt psycholéčitele, který se specializuje na práci s malými dětmi.

Luca píše: (17. 2. 2009, 17.37)

Dobrý den,jsem ženatý a mám 3 syna.můj problém je v tom,že jednou mám dobrou náladu druhý den špatnou až depresivní,jsem pak protivnej a vzteklej nevím proč to tak je,manželka mi řekla ať si zajdu k doktorovi,že nejsem normální.Problém je ten vztek nejsem žádný násilník,ale kolikrát na synka zvednu hlas a jsem opravdu rozzuřenej,ale za chvilku je to pryč a je mi to pak líto vím,že jsem náladovej,můžete mi prosím ňák pomoci

Odpověď: (22. 2. 2009, 14.36)

Milý L.,
kdybychom spolu začali spolupracovat, jistě bychom dokázali s vaším vztekm provést něco konstruktivního...
budu se těšit :)

EN píše: (17. 2. 2009, 16.17)

Dobrý den, mám problém se svojí matkou. Mě je 22 a matce lehce přes 50. Většinou je vztah mezi námi v pohodě, jsou ale chvíle, kdy mám chuť si sbalit kufr a odejít z domu-stále bydlím u matky, studuji. Když jsme například byli u jejích rodičů a já neudělala to, o co mě děda žádal, tak po příjezdu mi matka vyčinila. Prý se mám s babičkou a dědou rozloučit, že už k nim nesmím. Že jim zavolá a ať oni se také rozloučí se mnou. Naprosto přehnaná reakce, téměř kvůli ničemu. Nakonec to byly jen výhrůžky. Je to bohužel cholerička a své citové výlevy a nenálady si léčí výhradně na mě. Mě to však velmi ničí. Naposledy tuto neděli opět excelovala. Odjela za svými rodiči, já jsem uvařila oběd a vysála celý dům, jako je mým zvykem již od 14 let a na neochotu s domácími pracemi si opravdu má matka stěžovat nemůže. Dále jsem jí slíbila, že dojdu s naším psem ven. Byly 3 hodiny když přijela a já zrovna douklízela. Když jsem jí na otázku „zda byl pes již venku“ odpověděla, že ne a proč (protože zatím nebyl čas, protože jsem vařila oběd a poté uklízla), tak po mě začala řvát, jak je to možné. Připomínám, že máme zahradu, na kterou psa pouštíme, aby se mohl vyvenčit sám, tudíž šlo jen o jeho „vylítání se na procházce.“ Připomněla jsem jí, že jsou teprve 3 hodiny odpoledne, ne 10 večer a ven s ním samozřejmě půjdu. To ji však neuspokojilo, vyloženě se na mě potřebovala vybít, vybít svůj vztek. Nedovedete si představit jak na mě řvala a plyvala okolo sebe oheň. Za nic. Mohla jen v klidu přijet, dát „nohy na stůl“, protože vše bylo hotovo a s jejím psem bych došla. Měla jsem slzy při té hádce na krajíčku a ona byla na koni. Prý jsem chudinka, řekla sarkastickým tónem. Nejradši bych se v tu chvíli sbalila a odešla, ať dělám co dělám, je zle a nezavděčím se jí s ničím. Teď momentálně je na mě naštvaná, se psem jsem poté samozřejmě šla, ale jsem v „klatbě“. Prosím o radu, jak s ní mám jednat, co dělat dál. Já už si s ní nevím rady a velmi mě toto ničí, zatímco ona z toho vždy vyjde  jako „vítěz“, naše neustálé hádky jí nemrzí, to jen mě a nechci se již od ní nechat psychicky terorizovat. Situace je pro mě již neúnosná, proto se obracím na Vás... Prosím o jakoukoli radu. Moc děkuji.

Odpověď: (22. 2. 2009, 14.34)

Milá EN,
postupně budeš muset dokončit separační proces na všech úrovních (fyzický máš za sebou :), zbývá ještě psychosociální a ekonomický a budeš velká holka :))...
Doporučuji, aby jsi nespojovala své prožívání s náladami své matky, s jejím jednáním...  akceptovala to, že ona někdy nechce s tebou jednat s úctou... doporučuji nenechat se zatáhnout do konfliktu, přerušit ho mlčením, odejít ...
Její nálady ponech jí... a sobě pohlad srdíčko, které bolí to, že od ní nepřichází láska, úcta, kterou si přeješ, kterou k ní zářiš ty...
Přeji vše dobré a držím palce

vanda píše: (17. 2. 2009, 14.51)

Dobrý den, obracím se n Vás s prosbou o radu. Již od svých osmnácti let se léčím na psychiatrii s diagnózou obsedantně kompulzivní porucha. Před dvěma roky jsem onemocněla silnou chřipkou a vrátily se mi psychické problémy-pocit, že si neustále myslím an pohyby svých úst. Musela jsem kvůli tomu být hospitalizovaná na psychiatrii. Nasadili mi silné léky-Zyprexa, což si myslím, že mě dost utlumilo a zdá se mi, že jsem začala být jiná. Nyní jsem sama, studuji, nechodím do práce. Problém se mi v hlavě rozrostl natolik, že si nejsem schopná myslet na nic jiného, když jdu někam se známými, je mi zle, doma o tom pořád mluvím. Vyčítám si, že jsem si zkazila život. Nemohu se pořádně soustředit ve škole, nevěřím si, nevím, co bude dál. Svět se mi scvrknul na ústa. Mám strach, že se z toho nedostnu. Myšlenky na sebevraždu.
Chtěla ybch se zeptat, zda antipsychotika typu Zyprexy mění osobnost, co mi radíte dělat?

Odpověď: (22. 2. 2009, 14.23)

Milá Vando,
antipsychotika mohou měnit osobnost... Co doporučuji? Hledat cestu jak z toho ven, je dobré si všimnout, kam dosavadní psychitrická péče vedla a zda by nebylo dobré hledat i jinou cestu. Bylo by užitečné, dát si za úkol dělat něco dobrého, užitečného pro druhé (třeba práce dobrovolníka v ústavu ...)  To je kus inspirace, pak je třeba hledat, s kým a jak můžete pracvat na svém psycho-.
Nebudete-li si vědět rady, můžete se objednat.

Jana píše: (17. 2. 2009, 14.21)

Dobrý den, mám problém,který mě tíží a nevím jak z toho ven . .  Mám 3,5 letého syna a 8měsíční holčičku. Nechápu, jak se to stalo, ale po porodu dcery, se mi syn odcizil a šel úplně stranou. Uvědomila jsem si to však až nedávno - láska k dceři mě natolik zaslepila.
Snažila jsem to napravit,ale zjistila jsem,že nevím, jak na něj. Připadá mi, že už k synovi nic necítím a dokonce když pořád něco mluví, tak jsem podrážděná.Ale on za to chudáček vůbec nemůže! Je mi ho tak líto, ale já prostě nevím,co mám dělat.
Mám časté deprese,rozhodí mě každá maličkost.Když mi manžel dá najevo, že se chce milovat, tak se mi chce brečet a nenávidím ho. Druhý den už třeba chuť mám.Já sama sobě vůbec nerozumím :(  
Myslíte,že je to hormonální problém? Může to být z kojení nebo po antikonc.injekci depo-provera?

Odpověď: (22. 2. 2009, 14.16)

Milá Jano,
zasloužíte pochvalu, že sama sebe reflektujete a uvědomujete si dopady vašeho prožívání na jednání a na fungování rodiny. Láska k dceři je krásná  vazba, ale nějak vypadává ze zorného úhlu Lásky mužský prvek... Pročpak? Jak to bylo ve vaší původní rodině? Jak kdyby ve vás fungoval archetyp Amazonky. Vím, že jste dost vytížena péčí o rodinu, ale doporučuji vám, abyste si udělala i čas na práci se sebou (individuálně nebo na vhodném semináři) - když se něco chce, lze najít cestu, jak to zařídit...
Přeji vše dobré

Jarmila píše: (17. 2. 2009, 14.08)

Dobrý den. Žiji s mužem který je rozvedený a má za sebou docela bouřlivou minulost, co se týče žen. Od rozvodu bydlí se mnou a vše se zdá v pohodě, řekl, že za minulostí udělal tlustou čáru a snaží se mi maximálně věnovat. Přesto mu nedokážu věřit, neboť mě několikrát zklamal. Zbytečně vyvolávám hádky, jen přijde z práce a už na něj útočím, jestli byl zase v tom obchodě kde se mu líbila ta prodavačka, jestli s ním jela nějaká pěkná cestující a povídali si...Zní to asi jako klasická žárlivost, ale v minulosti moje podezírání bylo oprávněné. Nevím jak mu dát šanci. Mám pocit, že za minulostí až tak tlustou čáru neudělal. Bohužel ho velice miluji již tři roky a neumím si život bez něj představit. Děkuji za radu.

Odpověď: (22. 2. 2009, 14.04)

Milá Jarmilo,
bylo by fajn, dovolit si vidět realitu takovou, jaká je... přijmout ji...
je to proces... uvidíte, zda milujete iluzi o tomto muži nebo opravdu jeho se vším všudy... zda milujete nebo jste závislá... zda láska je oboustranně vyrovnaná... Nebojte se, jste šikovná žena a doufám, že si sama sebe vážíte... :) (a víte, že výčitkami nic nevyřešíte...)
Držím palce
(pro zlepšení vnitřní stability se samozřejmě můžete zastavit :)

Lucka píše: (16. 2. 2009, 21.53)

Dobrý den,
chtěla bych Vás požádat o radu popř. o doporučení, co dál dělat. Poslední dobou (cca půl roku) se mi vůbec nedaří - dvakrát jsem neuspěla při státnicích na VŠ, nemůžu najít práci, do toho rodinná situace (matka od nás odešla bez udání důvodu ze dne na den, otec jezdí na montáže do zahraničí a já bydlím s babičkou)..Na své okolí zřejmě působím jako náladová a nesnesitelná osoba - když mi někdo něco vyčte (i když z legrace) neúměrně reaguji. Nejhorší na tom je, že si to hned uvědomím a pak mě to dost mrzí, ale už to nejde vzít zpátky. Jsou dny kdy jsem v pohodě a jsou dny, kdy bych se nejradši neviděla...S přítelem je to zatím v pohodě, ale vím, že ho ty moje nálady ubíjí a o to víc mě to na mě vadí, protože se bojím, že by mě mohl opustit, pokud se to nezlepší...Děkuji za odpověď

Odpověď: (22. 2. 2009, 13.57)

MIlá Lucko,
je fajn, že reflektujete sama sebe, své prožívání. Vnímám vás momentálně jako dívku vystrašenou, nejistou... Bylo by dobré umět přijmout sama sebe i s nedostky - nezlobit se za ně na sebe, akceptovat je, protože víte, že jste dělala to nejlepší, co momentálně dělat šlo. Pak byste nemusela neúměrně reagovat... Taky by bylo příjemné, kdybyste se pustila do aktualizace vnitřní síly a stability...můžete si dřepnout, zavřít oči a vybavit si, že jste semínko, že na vás svítí slunce a vy postupně rostete ve strom, vnímejte, jak kořeny vámi proudí energie země a hromadí se v oblasti kostrče, pohlavních orgánů, teprve pak pokračuje páteří nahoru a ven... užívejte si tuto sílu ... je možné, že někdy budete cítit nejistotu v těle ... to by už ale bylo na osobní setkání... - to víte, přes nett se operovat nedá :)
hezké dny

simona píše: (16. 2. 2009, 13.21)

Hezký den, prosím Vás o radu. Poslední dva roky jsem se výrazně změnila. Bývala jsem společenská a stále mezi lidmi, nyní se lidem vyhýbám, bojím se jich, nechci s nikým mluvit. Může to být způsobeno asi tím, že se objevily některé problémy, za které se i stydím. Např zadrhávám v řeči, zkomolím slovo, nemohu si vzpomenout. Jsem hodně unavená, jak když mám na hlavě betonovou desku, špatně se mi chodí, zakopávám, někdy i upadnu. Nic mě netěší, mám strach z nečekaných situací, hned se mi rozklepou i ruce. Obvodní lékař mi diagnostikoval přepracování.Moc vám děkuji za pochopení a odpověď.

Odpověď: (22. 2. 2009, 13.45)

Milá Simono,
chápu, že se necítíte dobře a že tento stav je z 90% psychického původu a má cca 5 psychických příčin. Chápu, že vlastními silami se vám nedaří navodit žádoucí změnu. ... pustíte se do systematické práce s profesionálem? ... ráda se s vámi setkám....
Přeji vše dobré

AKTUALITA píše: (16. 2. 2009, 7.58)

AKTUALNĚ

Odpověď: (16. 2. 2009, 7.59)

pro všechny zvídavé, hledající...:
12.2. vyšlo DVD: CO MY JEN VÍME (populárně naučné - 44Kč)
tématem je: podstata bytí - věda/kvantová fyzika - psychologie - teologie ...
kromě zajímavého filmu si všimněte i bonusů...  
o filmu více: http://www.whatthebleep.cz/wtb…

Fiona píše: (10. 2. 2009, 17.02)

Dobrý den, obracím se na vás s prosbou o pomoc, neboť už sama nevím jak dál.
Před více než rokem a půl jsem potkala jednoho muže. Ale abych nepředbíhala. Po složitém rozvodu s člověkem, kterému nebylo cizí mě udeřit, s člověkem, kterému přednější než jeho vlastní děti a žena byl alkohol a zájmy, jsem byla rozhdonutá svůj život a život mých dětí radikálně změnit. To se mi také povedlo....
Byl rok 2007. Jmenuje se David. Je mu dnesk už 29 let.Když jsme se poznali, vyložila jsem karty na stůl. Že mám dvě děti věděl od samého začátku vzahu,který byl naprosto doknalý. Jeho rodina mě a děti přijala víc než dobře a já byla š´tastná,že máme rodinu,jako jsem vždycky chtěla mít. David neměl tatínka,zemřel mu, když mu bylo 15.let. O to více, jsem si vážila a do dnešnho dne vážím jeho maminky a sestry.
S Davidem jsem jezdila snad úplně všude, s dětmi na výlety a postupem času jsem poznala celou rodinu. Všichni nás mají moc rádi. Jenže se objevila zásadní trhlina. David, po naší asi týdení známosti, jak řekl on "uletěl" se svou bývalou přítelkyní. Přešla jsem to, neboť jsme byli na začátku a všeho a nepřikládala jsem tomu velký význam. Jenže milá přítelkyně, když zjistila, že má novou známost a k tomu s dětmi,což bylo patrné už podle jeho chování (byl hrdý na to,že má v autě autosedačky, doma postýlku a hračky) začala útočit. Celé tři měsíce Davida vydírala,že s ním čeká dítě. Mě nic neřekl,až po delším čase, když se mezi námi něco změnilo se přiznal.Tenkrát jsem mu byla oporou, ani mě nenapadlo ho v tom nechat a do celé věci jsem se vložila já sama.Posléze i Davida maminka. Naednou byl klid.....bohužel však ten zlověstný klid před bouří.
David jednoho dne přišel s tím,že neví,zda by dvě děti zvládl. Pak přiznal,že u něj doma byla bývalá a nechápala všechny dětí věci po bytě. Nebyla s ním řeč, rozešli jsme se. Nebyla jsem z toho špatná jen já, nicméně jsem všechno zvládla hrdě a s přehledem vstoupila do Nového roku 2008. V kontaktu jsem byla s jeho celou rodinou,ale s Davidem jsem přetrhala veškeré vazby.V lednu se David vrátil s tím,že s námi chce být,že mu chybíme a že spolu půjdeme žít. Věřila jsem. Za dva týdny bylo znovu vše jinak. S postupem času jsem zjišťovala další a další věci. Začal mi lhát. Na večírky jeho firmy jej vozila jeho bývalá, na narozeniny a Vánoce mu dávala dárky, i na sv.Valentýna. pořád mě ujišťoval,že spolu nic nemají. A tak to šlo dál.Vrátil se, odešel a tak pořád dokola. V květnu roku 2008 jsem přes antikoncepci otěhotněla. Jeho jediná reakce byla otřesná. Jen mi zavolal,že mi nechá doma peníze na potrat a že víc nechce řešit. Začala jsem krvácet a odvezli mě do nemocnice, kde mi diagnostikovali samovolný potrat. David za mnou ani jednou nepřišel. Pouze jeho maminka a sestra mě držely a s dětmi mi pomáhaly. David mi ustavičně volal a chtěl důkaz,že skutečně nebude otcem. O jeho komentářích k mé osobě se nebudu ani vyjadřovat.
Od té doby uteklo 9 měsíů. Dnes mi volá,píše a hledá si známosti na internetu. drží si mě u sebe tím,že by s námi být chtěl,že se ale bojí dvou dětí. že se necítí jako jejich otec, což je logické, neboť jím ani není. Zahrává si s mými city urážkami, ponižováním a postavením holky na telefon. Vycítá mi,že děti mám,že bez nich by bylo vše jiné. Když jsme spolu někde na akci, nedělá mu problém flirtovat s ostatními. stýká se s několika slečnami a mě vyčítá,že nechci čekat další rok než se rozhodne. Nervově jsem se vyčerpala, dostala jsem antidepresiva a snažím se jak můžu. Stejně pořád slysým jeho lži,urážky a ponižování. Vidím jaké to bylo a nejde mi se od toho všeho odpoutat. Nejsem schopná začít si budovat nový vztah. Nevěřím nikomu. Postavil me do role matky, co má litovat, že dala život svým dětem kvůli muži? Moje děti jsou to jediné,co na světě mám a uhájím si je. Jen nevím jak se zbavit té manipulace, jakou na mě uplatňuje, protože sama na to už síly nemám.

Odpověď: (13. 2. 2009, 19.07)

Milá Fionu,
najděte ve svém okolí psychoterapeuta, se kterým můžete nastartovat obnovu sil, sebeúctu a vystoupení ze závislosti.
Doporučuji přerušit styky s ním zcela (nebrat telefony, neodepisovat...)- poslat ho zcela "k šípku".
Vy si zasloužíte sebelásku a sebepéči - dopřejte si ji (opravdu vyhledejte někoho, s kým se na cestu seberegenerace pustíte; můžete si i sehnat knihu Osobní síla)
Přeji vše dobré