Odpovídá psycholog, psychoterapeut více ; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu.

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Vážený pisateli,

tento týden již bylo položeno mnoho dotazů a není v mých silách odpovědět na více. Máte-li zájem, vyčkejte, poradna se otvírá vždy v neděli o půlnoci.
 Pokud máte zájem o zodpovězení dotazu mimo poradnu on-line, zašlete dotaz na email: radana@rovena.info a 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.

Na zodpovězení čekají: kači, Petra, Nicolle, slunečnice, Neya

< novější | 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >

jiřina píše: (17. 2. 2009, 17.56)

Potřebujeme poradit s 3,5 ročním chlapcem,který odmítá týden chodit na wc až venku to udělá do kalhot.Jinak na wc chodil normálně a teď tam chodí jen čůrat.Raději bude celý den jen ležet a zadržovat stolici.

Odpověď: (22. 2. 2009, 14.40)

Milá Jiřino,
jestli tomu dobře rozumím, tak ono se mu nechce ani chodit? Problém je širšího charakteru - dobré by bylo nalézt psycholéčitele, který se specializuje na práci s malými dětmi.

Luca píše: (17. 2. 2009, 17.37)

Dobrý den,jsem ženatý a mám 3 syna.můj problém je v tom,že jednou mám dobrou náladu druhý den špatnou až depresivní,jsem pak protivnej a vzteklej nevím proč to tak je,manželka mi řekla ať si zajdu k doktorovi,že nejsem normální.Problém je ten vztek nejsem žádný násilník,ale kolikrát na synka zvednu hlas a jsem opravdu rozzuřenej,ale za chvilku je to pryč a je mi to pak líto vím,že jsem náladovej,můžete mi prosím ňák pomoci

Odpověď: (22. 2. 2009, 14.36)

Milý L.,
kdybychom spolu začali spolupracovat, jistě bychom dokázali s vaším vztekm provést něco konstruktivního...
budu se těšit :)

EN píše: (17. 2. 2009, 16.17)

Dobrý den, mám problém se svojí matkou. Mě je 22 a matce lehce přes 50. Většinou je vztah mezi námi v pohodě, jsou ale chvíle, kdy mám chuť si sbalit kufr a odejít z domu-stále bydlím u matky, studuji. Když jsme například byli u jejích rodičů a já neudělala to, o co mě děda žádal, tak po příjezdu mi matka vyčinila. Prý se mám s babičkou a dědou rozloučit, že už k nim nesmím. Že jim zavolá a ať oni se také rozloučí se mnou. Naprosto přehnaná reakce, téměř kvůli ničemu. Nakonec to byly jen výhrůžky. Je to bohužel cholerička a své citové výlevy a nenálady si léčí výhradně na mě. Mě to však velmi ničí. Naposledy tuto neděli opět excelovala. Odjela za svými rodiči, já jsem uvařila oběd a vysála celý dům, jako je mým zvykem již od 14 let a na neochotu s domácími pracemi si opravdu má matka stěžovat nemůže. Dále jsem jí slíbila, že dojdu s naším psem ven. Byly 3 hodiny když přijela a já zrovna douklízela. Když jsem jí na otázku „zda byl pes již venku“ odpověděla, že ne a proč (protože zatím nebyl čas, protože jsem vařila oběd a poté uklízla), tak po mě začala řvát, jak je to možné. Připomínám, že máme zahradu, na kterou psa pouštíme, aby se mohl vyvenčit sám, tudíž šlo jen o jeho „vylítání se na procházce.“ Připomněla jsem jí, že jsou teprve 3 hodiny odpoledne, ne 10 večer a ven s ním samozřejmě půjdu. To ji však neuspokojilo, vyloženě se na mě potřebovala vybít, vybít svůj vztek. Nedovedete si představit jak na mě řvala a plyvala okolo sebe oheň. Za nic. Mohla jen v klidu přijet, dát „nohy na stůl“, protože vše bylo hotovo a s jejím psem bych došla. Měla jsem slzy při té hádce na krajíčku a ona byla na koni. Prý jsem chudinka, řekla sarkastickým tónem. Nejradši bych se v tu chvíli sbalila a odešla, ať dělám co dělám, je zle a nezavděčím se jí s ničím. Teď momentálně je na mě naštvaná, se psem jsem poté samozřejmě šla, ale jsem v „klatbě“. Prosím o radu, jak s ní mám jednat, co dělat dál. Já už si s ní nevím rady a velmi mě toto ničí, zatímco ona z toho vždy vyjde  jako „vítěz“, naše neustálé hádky jí nemrzí, to jen mě a nechci se již od ní nechat psychicky terorizovat. Situace je pro mě již neúnosná, proto se obracím na Vás... Prosím o jakoukoli radu. Moc děkuji.

Odpověď: (22. 2. 2009, 14.34)

Milá EN,
postupně budeš muset dokončit separační proces na všech úrovních (fyzický máš za sebou :), zbývá ještě psychosociální a ekonomický a budeš velká holka :))...
Doporučuji, aby jsi nespojovala své prožívání s náladami své matky, s jejím jednáním...  akceptovala to, že ona někdy nechce s tebou jednat s úctou... doporučuji nenechat se zatáhnout do konfliktu, přerušit ho mlčením, odejít ...
Její nálady ponech jí... a sobě pohlad srdíčko, které bolí to, že od ní nepřichází láska, úcta, kterou si přeješ, kterou k ní zářiš ty...
Přeji vše dobré a držím palce

vanda píše: (17. 2. 2009, 14.51)

Dobrý den, obracím se n Vás s prosbou o radu. Již od svých osmnácti let se léčím na psychiatrii s diagnózou obsedantně kompulzivní porucha. Před dvěma roky jsem onemocněla silnou chřipkou a vrátily se mi psychické problémy-pocit, že si neustále myslím an pohyby svých úst. Musela jsem kvůli tomu být hospitalizovaná na psychiatrii. Nasadili mi silné léky-Zyprexa, což si myslím, že mě dost utlumilo a zdá se mi, že jsem začala být jiná. Nyní jsem sama, studuji, nechodím do práce. Problém se mi v hlavě rozrostl natolik, že si nejsem schopná myslet na nic jiného, když jdu někam se známými, je mi zle, doma o tom pořád mluvím. Vyčítám si, že jsem si zkazila život. Nemohu se pořádně soustředit ve škole, nevěřím si, nevím, co bude dál. Svět se mi scvrknul na ústa. Mám strach, že se z toho nedostnu. Myšlenky na sebevraždu.
Chtěla ybch se zeptat, zda antipsychotika typu Zyprexy mění osobnost, co mi radíte dělat?

Odpověď: (22. 2. 2009, 14.23)

Milá Vando,
antipsychotika mohou měnit osobnost... Co doporučuji? Hledat cestu jak z toho ven, je dobré si všimnout, kam dosavadní psychitrická péče vedla a zda by nebylo dobré hledat i jinou cestu. Bylo by užitečné, dát si za úkol dělat něco dobrého, užitečného pro druhé (třeba práce dobrovolníka v ústavu ...)  To je kus inspirace, pak je třeba hledat, s kým a jak můžete pracvat na svém psycho-.
Nebudete-li si vědět rady, můžete se objednat.

Jana píše: (17. 2. 2009, 14.21)

Dobrý den, mám problém,který mě tíží a nevím jak z toho ven . .  Mám 3,5 letého syna a 8měsíční holčičku. Nechápu, jak se to stalo, ale po porodu dcery, se mi syn odcizil a šel úplně stranou. Uvědomila jsem si to však až nedávno - láska k dceři mě natolik zaslepila.
Snažila jsem to napravit,ale zjistila jsem,že nevím, jak na něj. Připadá mi, že už k synovi nic necítím a dokonce když pořád něco mluví, tak jsem podrážděná.Ale on za to chudáček vůbec nemůže! Je mi ho tak líto, ale já prostě nevím,co mám dělat.
Mám časté deprese,rozhodí mě každá maličkost.Když mi manžel dá najevo, že se chce milovat, tak se mi chce brečet a nenávidím ho. Druhý den už třeba chuť mám.Já sama sobě vůbec nerozumím :(  
Myslíte,že je to hormonální problém? Může to být z kojení nebo po antikonc.injekci depo-provera?

Odpověď: (22. 2. 2009, 14.16)

Milá Jano,
zasloužíte pochvalu, že sama sebe reflektujete a uvědomujete si dopady vašeho prožívání na jednání a na fungování rodiny. Láska k dceři je krásná  vazba, ale nějak vypadává ze zorného úhlu Lásky mužský prvek... Pročpak? Jak to bylo ve vaší původní rodině? Jak kdyby ve vás fungoval archetyp Amazonky. Vím, že jste dost vytížena péčí o rodinu, ale doporučuji vám, abyste si udělala i čas na práci se sebou (individuálně nebo na vhodném semináři) - když se něco chce, lze najít cestu, jak to zařídit...
Přeji vše dobré

Jarmila píše: (17. 2. 2009, 14.08)

Dobrý den. Žiji s mužem který je rozvedený a má za sebou docela bouřlivou minulost, co se týče žen. Od rozvodu bydlí se mnou a vše se zdá v pohodě, řekl, že za minulostí udělal tlustou čáru a snaží se mi maximálně věnovat. Přesto mu nedokážu věřit, neboť mě několikrát zklamal. Zbytečně vyvolávám hádky, jen přijde z práce a už na něj útočím, jestli byl zase v tom obchodě kde se mu líbila ta prodavačka, jestli s ním jela nějaká pěkná cestující a povídali si...Zní to asi jako klasická žárlivost, ale v minulosti moje podezírání bylo oprávněné. Nevím jak mu dát šanci. Mám pocit, že za minulostí až tak tlustou čáru neudělal. Bohužel ho velice miluji již tři roky a neumím si život bez něj představit. Děkuji za radu.

Odpověď: (22. 2. 2009, 14.04)

Milá Jarmilo,
bylo by fajn, dovolit si vidět realitu takovou, jaká je... přijmout ji...
je to proces... uvidíte, zda milujete iluzi o tomto muži nebo opravdu jeho se vším všudy... zda milujete nebo jste závislá... zda láska je oboustranně vyrovnaná... Nebojte se, jste šikovná žena a doufám, že si sama sebe vážíte... :) (a víte, že výčitkami nic nevyřešíte...)
Držím palce
(pro zlepšení vnitřní stability se samozřejmě můžete zastavit :)

Lucka píše: (16. 2. 2009, 21.53)

Dobrý den,
chtěla bych Vás požádat o radu popř. o doporučení, co dál dělat. Poslední dobou (cca půl roku) se mi vůbec nedaří - dvakrát jsem neuspěla při státnicích na VŠ, nemůžu najít práci, do toho rodinná situace (matka od nás odešla bez udání důvodu ze dne na den, otec jezdí na montáže do zahraničí a já bydlím s babičkou)..Na své okolí zřejmě působím jako náladová a nesnesitelná osoba - když mi někdo něco vyčte (i když z legrace) neúměrně reaguji. Nejhorší na tom je, že si to hned uvědomím a pak mě to dost mrzí, ale už to nejde vzít zpátky. Jsou dny kdy jsem v pohodě a jsou dny, kdy bych se nejradši neviděla...S přítelem je to zatím v pohodě, ale vím, že ho ty moje nálady ubíjí a o to víc mě to na mě vadí, protože se bojím, že by mě mohl opustit, pokud se to nezlepší...Děkuji za odpověď

Odpověď: (22. 2. 2009, 13.57)

MIlá Lucko,
je fajn, že reflektujete sama sebe, své prožívání. Vnímám vás momentálně jako dívku vystrašenou, nejistou... Bylo by dobré umět přijmout sama sebe i s nedostky - nezlobit se za ně na sebe, akceptovat je, protože víte, že jste dělala to nejlepší, co momentálně dělat šlo. Pak byste nemusela neúměrně reagovat... Taky by bylo příjemné, kdybyste se pustila do aktualizace vnitřní síly a stability...můžete si dřepnout, zavřít oči a vybavit si, že jste semínko, že na vás svítí slunce a vy postupně rostete ve strom, vnímejte, jak kořeny vámi proudí energie země a hromadí se v oblasti kostrče, pohlavních orgánů, teprve pak pokračuje páteří nahoru a ven... užívejte si tuto sílu ... je možné, že někdy budete cítit nejistotu v těle ... to by už ale bylo na osobní setkání... - to víte, přes nett se operovat nedá :)
hezké dny

simona píše: (16. 2. 2009, 13.21)

Hezký den, prosím Vás o radu. Poslední dva roky jsem se výrazně změnila. Bývala jsem společenská a stále mezi lidmi, nyní se lidem vyhýbám, bojím se jich, nechci s nikým mluvit. Může to být způsobeno asi tím, že se objevily některé problémy, za které se i stydím. Např zadrhávám v řeči, zkomolím slovo, nemohu si vzpomenout. Jsem hodně unavená, jak když mám na hlavě betonovou desku, špatně se mi chodí, zakopávám, někdy i upadnu. Nic mě netěší, mám strach z nečekaných situací, hned se mi rozklepou i ruce. Obvodní lékař mi diagnostikoval přepracování.Moc vám děkuji za pochopení a odpověď.

Odpověď: (22. 2. 2009, 13.45)

Milá Simono,
chápu, že se necítíte dobře a že tento stav je z 90% psychického původu a má cca 5 psychických příčin. Chápu, že vlastními silami se vám nedaří navodit žádoucí změnu. ... pustíte se do systematické práce s profesionálem? ... ráda se s vámi setkám....
Přeji vše dobré

AKTUALITA píše: (16. 2. 2009, 7.58)

AKTUALNĚ

Odpověď: (16. 2. 2009, 7.59)

pro všechny zvídavé, hledající...:
12.2. vyšlo DVD: CO MY JEN VÍME (populárně naučné - 44Kč)
tématem je: podstata bytí - věda/kvantová fyzika - psychologie - teologie ...
kromě zajímavého filmu si všimněte i bonusů...  
o filmu více: http://www.whatthebleep.cz/wtb…

Fiona píše: (10. 2. 2009, 17.02)

Dobrý den, obracím se na vás s prosbou o pomoc, neboť už sama nevím jak dál.
Před více než rokem a půl jsem potkala jednoho muže. Ale abych nepředbíhala. Po složitém rozvodu s člověkem, kterému nebylo cizí mě udeřit, s člověkem, kterému přednější než jeho vlastní děti a žena byl alkohol a zájmy, jsem byla rozhdonutá svůj život a život mých dětí radikálně změnit. To se mi také povedlo....
Byl rok 2007. Jmenuje se David. Je mu dnesk už 29 let.Když jsme se poznali, vyložila jsem karty na stůl. Že mám dvě děti věděl od samého začátku vzahu,který byl naprosto doknalý. Jeho rodina mě a děti přijala víc než dobře a já byla š´tastná,že máme rodinu,jako jsem vždycky chtěla mít. David neměl tatínka,zemřel mu, když mu bylo 15.let. O to více, jsem si vážila a do dnešnho dne vážím jeho maminky a sestry.
S Davidem jsem jezdila snad úplně všude, s dětmi na výlety a postupem času jsem poznala celou rodinu. Všichni nás mají moc rádi. Jenže se objevila zásadní trhlina. David, po naší asi týdení známosti, jak řekl on "uletěl" se svou bývalou přítelkyní. Přešla jsem to, neboť jsme byli na začátku a všeho a nepřikládala jsem tomu velký význam. Jenže milá přítelkyně, když zjistila, že má novou známost a k tomu s dětmi,což bylo patrné už podle jeho chování (byl hrdý na to,že má v autě autosedačky, doma postýlku a hračky) začala útočit. Celé tři měsíce Davida vydírala,že s ním čeká dítě. Mě nic neřekl,až po delším čase, když se mezi námi něco změnilo se přiznal.Tenkrát jsem mu byla oporou, ani mě nenapadlo ho v tom nechat a do celé věci jsem se vložila já sama.Posléze i Davida maminka. Naednou byl klid.....bohužel však ten zlověstný klid před bouří.
David jednoho dne přišel s tím,že neví,zda by dvě děti zvládl. Pak přiznal,že u něj doma byla bývalá a nechápala všechny dětí věci po bytě. Nebyla s ním řeč, rozešli jsme se. Nebyla jsem z toho špatná jen já, nicméně jsem všechno zvládla hrdě a s přehledem vstoupila do Nového roku 2008. V kontaktu jsem byla s jeho celou rodinou,ale s Davidem jsem přetrhala veškeré vazby.V lednu se David vrátil s tím,že s námi chce být,že mu chybíme a že spolu půjdeme žít. Věřila jsem. Za dva týdny bylo znovu vše jinak. S postupem času jsem zjišťovala další a další věci. Začal mi lhát. Na večírky jeho firmy jej vozila jeho bývalá, na narozeniny a Vánoce mu dávala dárky, i na sv.Valentýna. pořád mě ujišťoval,že spolu nic nemají. A tak to šlo dál.Vrátil se, odešel a tak pořád dokola. V květnu roku 2008 jsem přes antikoncepci otěhotněla. Jeho jediná reakce byla otřesná. Jen mi zavolal,že mi nechá doma peníze na potrat a že víc nechce řešit. Začala jsem krvácet a odvezli mě do nemocnice, kde mi diagnostikovali samovolný potrat. David za mnou ani jednou nepřišel. Pouze jeho maminka a sestra mě držely a s dětmi mi pomáhaly. David mi ustavičně volal a chtěl důkaz,že skutečně nebude otcem. O jeho komentářích k mé osobě se nebudu ani vyjadřovat.
Od té doby uteklo 9 měsíů. Dnes mi volá,píše a hledá si známosti na internetu. drží si mě u sebe tím,že by s námi být chtěl,že se ale bojí dvou dětí. že se necítí jako jejich otec, což je logické, neboť jím ani není. Zahrává si s mými city urážkami, ponižováním a postavením holky na telefon. Vycítá mi,že děti mám,že bez nich by bylo vše jiné. Když jsme spolu někde na akci, nedělá mu problém flirtovat s ostatními. stýká se s několika slečnami a mě vyčítá,že nechci čekat další rok než se rozhodne. Nervově jsem se vyčerpala, dostala jsem antidepresiva a snažím se jak můžu. Stejně pořád slysým jeho lži,urážky a ponižování. Vidím jaké to bylo a nejde mi se od toho všeho odpoutat. Nejsem schopná začít si budovat nový vztah. Nevěřím nikomu. Postavil me do role matky, co má litovat, že dala život svým dětem kvůli muži? Moje děti jsou to jediné,co na světě mám a uhájím si je. Jen nevím jak se zbavit té manipulace, jakou na mě uplatňuje, protože sama na to už síly nemám.

Odpověď: (13. 2. 2009, 19.07)

Milá Fionu,
najděte ve svém okolí psychoterapeuta, se kterým můžete nastartovat obnovu sil, sebeúctu a vystoupení ze závislosti.
Doporučuji přerušit styky s ním zcela (nebrat telefony, neodepisovat...)- poslat ho zcela "k šípku".
Vy si zasloužíte sebelásku a sebepéči - dopřejte si ji (opravdu vyhledejte někoho, s kým se na cestu seberegenerace pustíte; můžete si i sehnat knihu Osobní síla)
Přeji vše dobré

Bětka píše: (10. 2. 2009, 12.57)

Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o radu. Mám kamarádku, která je teď ve druhém ročníku střední školy. Doma má docela dobré rodinné prostředí, i když její rodiče se podle vyprávění občas docela dost hádají. Od té doby co je na střední škole, tak se docela dost změnila, řekla bych k lepšímu. Dříve byla spíše hodně uzavřená, moc se s nikým nebavila a neuměla se prosadit, teď už si dokáže jít za svým. Ale při každé příležitosti nezapomene připomenout, že za její proměnu může jedna paní ( někdo ze školy, snad učitelka.. to mi nechce říct), která jí naučila se lépe prosadit, víc si věřit a podobně a je jí za to hrozně vděčná. Až sem by to bylo docela normální. Ale přijde mi, že ona se na tu dotyčnou osobu velice silně upnula. Sice říká, že v ní nalézá oporu a přátelství ( možná spíše vysněné), ale přijde mi, že dá víc na její názor, než třeba názor vlastní mámy. Nebo když se děje něco zásadního, několikrát přede mnou spíše bezmyšlenkovitě vyslovila, že se nemůžem dočkat než jí to řekne. Podle mě tohle není moc normální. Ještě ke všemu, ta paní odešla před 2 měsíci na mateřskou, a moje kamarádka ačkoli se tváří jako že nic, tak na tom  byla psychicky dost blbě ( ačkoli je jedničkářka, zhoršila si v té době značně prospěch) a do dneška se s tím podle mě úplně nevyrovnala, protože při každé příležitosti si na ní vzpomene. Jak je možné, že se na ní tak upnula (dokonce se mi zdá, že jak k nějaké druhé mámě nebo tak něco), když její rodinné zázemí je dobré? Děkuji za odpověď. Přeji hezký den. Bětka

Odpověď: (13. 2. 2009, 19.00)

Milá Bětko,
je fajn, že si všímáš životů kolem sebe, přemýšlíš o nich ... budeš-li v tom pokračovat, zjistíš, že lidská duše je složitá, že "věci" mohou být jinak než vypadají při jednom úhlu pohledu.... Mohla bych tu rozvíjet hypotézy proč tomu tak je, nemám však pocit, že to je cílem tohoto okénka. Obecně: 1.v životě opravdu potkáváme různé lidi, kteří jsou pro nás důležití, ze setkání s nimi se můžeme mnohé naučit, mohou nás svým bytím inspirovat... 2. kamarádka si tu vazbu udělala, protože to potřebovala (proč? to nám v tuto chvíli zůstává skryto:)) V jedné větě píšeš, že na názor té paní dá více než na názor své mámy - je tedy primární pro ni samotnou vlastní úsudek a vlastní rozhodnutí..?.. (je-li tomu jinak, bylo by dobré občas si spolu popovídat o důležitosti vlastní nezávislosti... včt. nezávislosti na rodičích)
Přeji schopnoust hloubky pohledu a vytrvalost při studiu života...

karin píše: (10. 2. 2009, 0.15)

Dobry den mam strasne velky problem mam 24.pritela me je 16.let jsme spolu mesic ja mam syna a bydlim s nim u toho pritele.s timto pritelem jsem byla tehotna ale potratila jsem od te doby se jen hadame a neklape nam to v sobotu jsem s nim jela na diskoteku a tam jsem mu zahla s jinym klukem on se domu vratil jeste ten den ale ja se vratila az druhy den rano...s tim kluem  s kterym jsem byla celou noc jsem si padla do oka a ted nevim jak z toho ven se soucasnym pritelem si uz nerozumime.co mam tedy delat

Odpověď: (13. 2. 2009, 18.48)

Milá Karin,
neznám váš život...bylo by fajn postupně se postavit na vlastní nohy... nelze-li žít s rodiči, bylo by dobré žít např. v domě pro svobodné matky a postupně se začít stávat dospělou... Zaujme-li vás tato myšlenka a nevíte-li jak na to, napište mi na mail nebo zatelefonujte.

Iveta píše: (9. 2. 2009, 21.32)

Dobrý den,mám problém s dcerou. Je jí 15 let ve třídě měla nerozlučnou kamarádku. Jenže dcera si našla kamaráda spíše přítele a tím pádem s ním tráví více času a na kamarádku nemá tolik času. Jenže ona to asi pravděpodobně těžce nese i přesto, že i ona má kamaráda. Nejdříve jí začala vyprávět, že má jinou holku a i jiné lži o kterých vím, že jsou naprostá blbost. Potom jí začala vyhrožovat, že když se s ním nerozejde tak se s ní ve škole nechá rozesadit a nebude mít ve škole žádné kamarády, že všechny přetáhne k sobě. Prostě šíří ve škole samé lži jen, aby ona byla ta důležitá a ta dobrá. Musím upozornit na to, že je ve škole takový vůdčí typ. Mám strach, aby dcera opravdu neztratila spolužáky a hlavně bych chtěla vědět jak má reagovat na její lži. Není takový pohotový typ, který má ihned odpověď na každou otázku. Děkuji

Odpověď: (13. 2. 2009, 18.43)

Milá Iveto,
škoda, že dotaz nenapsala dcera... projevila by samostatnost, která je pro život i tuto situaci důležitá...Píšete, že je vůdčí typ, proč ji neveříte, že si se situací dokáže poradit sama? Vy za ni život vskutku odžít nemůžete.

Swan píše: (9. 2. 2009, 16.45)

Dobrý den,
mému příteli se už třetí týden špatně dýchá. Nemůže se pořádně nadechnout. Byl na různých kardiologických vyšetření, bral různé prášky a pořád nic. Myslíte, že to může být např. ze stresu? Děkuji za odpověď

Odpověď: (13. 2. 2009, 18.40)

Milá Sw.,
rozumím tomu tak, že lékařská vyšetření neprokázala příčinu obtíží s dýcháním? (kromě kardiologie, vyšetření alergií, astma...?..) V tom případě je potíž psychosomatická a příčiny opravdu souvisí se stavem duše a stres může být spouštěčem... Léčebná meditace by přinesla uvolnění...

Romana píše: (9. 2. 2009, 16.26)

Dobry den mam vazny problem.Mam 4.mesicniho syna a stale nejsem plnoleta bojim se ze nic nezvladam myslim ze mu nedokazu zajistit radnou vychovu,mam takovy divny poci jako by mezi nami nebyl zadny matersky vztah.Pripadam si spis jako jeho starsi sestra a ne jako matka.Neumim se odpoutat od vselijakych akci jako jsou diskoteky atd.neumim si rict DOST.Bojim se ze nic nezvladnu.Otec ditete s nami nezije,nasla jsem si pritele ktery me prijmul takovou jaka jsem a to i s mym synem nas vztah byl ze zacatku skvely ale ve me se pohnulo neco takoveho ze jsem se mu prestala venovat a zacal se mi odcizovat sama nevim proc...Zacala jsem na nem hledat vselijake chyby.Vim ze on ma svych problemu taky dost a ja mu to nejak neulehcuji.Bojim se ze nas vztah uz nebude takovy jako byl a ja ze nezvladnu vychovat syna.Prosim pordta mi a dekuji

Odpověď: (13. 2. 2009, 18.35)

Milá Romano,
vašemu rodinému zázemí nerozumím - kde jsou vaši rodiče? Působíte jako dívka, která je v  životní situaci hodně zmatená. Kdybyste měla možnost chodit k psychoterapeutovi, bylo by to pro vás přínosem. Nedovoluji si vám napsat více, protože tento způsob komunikace mezi námi není pro vás řešením. (kontaktovat mne samozřejmě můžete osobně)

nemanic píše: (9. 2. 2009, 16.23)

dobrý den,je mi
50let a mám problém se sestrou.Bydlíme každý se svou rodinou v rod.domcích ,které jsou od sebe vzdálené 5m.Já s rodinou bydlím v domě našich rodičů,s naší tělesně postiženou maminkou.Já i manželka chodíme do práce a vstáváme již okolo 4h.ráno a uléháme každý večer okolo 23h a to i v době volna-z důvodu naši maminky.Problém je v tom,že sestra bere příspěvek na postiženou maminku-IIIstupen-,a pečuje o ni v době od7h.do 17h,s tím ,že k mamince zajde,podá lék a pomúže jí se zvednout ze židle,zajde s ní na záchod.Celkem k ní zajde 6x po půl hodině.Léky dávkuji na celý den a objednávám je u lékaře.Na mé stížnosti,že by mi mohla s maminkou víc pomoci,odpovídé větou,že mám celý barák,tudíž jsem povinen se o ní starat.To,že se nevyspíme celá rodina,protože maminka překřičí skoro každou noc,jí nezajíma.Nevím už kudy kam.Mám nějakou možnost to změnit?

Odpověď: (13. 2. 2009, 18.32)

MIlý nemanic,
není zjevné, co přesně si přejete změnit. Co si zkusit najmout člověka, který zprostředkuje dohodu (říká se tomu mediace např. psychoterapeuta s tímto vzdělaním). Z jakého důvodu maminka překřičí celou noc? Prokonzultovali jste to s lékařem - co medikace tlumící? co ústavní péče? Vy máte určitě právo se vyspat více než 5h.

bubu píše: (9. 2. 2009, 15.21)

Dobrý deň. Chcela by som sa spýtať na moje problémy. Najprv som mala ráno,večer, v noci úzkosti, strach ale už je to aj cez deň. Nemôžem spať, cítim tlak na prsiach a búšenie srdca,strach, úzkosť, všetko robím pomalšie a nemôžem sa sústrediť. Každý malý stres zvládam zle že úplne neviem čo mám robiť. Mám navštíviť psychológa alebo rovno psychiatra. Vždy som zvládala problémy normálne, keď ich bolo veľa som si poplakala a našla riešenie ale teraz sa to už nedá. Bojím sa čo bude so mnou. Mám nastúpiť po očr do roboty a bojím sa ako to zvládnem keď som akoby mimo. Zdá sa mi, že len prežívam.

Odpověď: (13. 2. 2009, 18.24)

Milá Bubu,
chcete-li být sama vládcem svého domu, doporučuji hledat techniky, které vás naučí vlastními silami problémy řešit. Psychofarmaka, která jsou v rukou psychiatra vám mohou psychické starosti zbavit "zadarmo" (a také nemusí, nebo zčásti)

Petr píše: (9. 2. 2009, 9.58)

Dobrý den! Potřebuji poradit mám v péči dcerku má 26 měsíců odešla od ní máma, jako za bydlením. No na vánoční svátky se vrátila,že za malou, nadělala spoustu problémů a je pryč , ale když tu byla malá se začala jako zajíkat, mámu jsem na to upozornil, ale že malá jenom tak blbne, tak jsem to nechal, ale bohužel když její máma zmizela malá mi začala koktat no omezil jsem kontakt s její mámou. Jelikož když jsem jí o tomto informoval skočila mi do řeči s tím, že jí je fajn!! Během 14 dní si ale vynutila hovor s malou telefonem- malá s ní mluvit nechtěla, tak celý hovor trval cca 15 min. No ale malá mi začala koktat víc- navíc, že ji máma bije, že utekla do vláčku a ujela, že chce druhou jinou maminku!! Vše jsem nahlásil na sociálku + jsme objednaní k psychologovi+ logopedovi,a v tom je ten problém logoped chce vyjádření psychologa a tam mám jít prý první já sám , potom snad máma malé a potom teprve dcera, nebo snad všichni, je to v pořádku? Bojím se aby nebylo potom pozdě vůbec na zdravotní problém. Jaké máte s tímto zkušenosti? Spraví se to koktání? Já tím moc trpím a kladu si toto za vinu, nikdy jsem tu paní neměl pouštět zpět. Děkuji.

Odpověď: (13. 2. 2009, 18.21)

Milý Petře,
ta paní je její máma - nelze ji vymazat. Ze zákona o sociálně právní ochrany dětí je možné, aby "sociálka" nařídila rodinnou terapii jako podmínku dalšího kontaktu... Tuto oficiální cestu po státních institucích můžete absolvovat a kvůli zákonu je to v pořádku. Dále bych doporučovala psychoenergetickou léčbu, která bude kombinována s péčí logopeda. Koktavost bývá vleklý problém... Sebeobviňováním a roztáčením negativních emocí situaci zhoršíte nejen pro sebe.

Milada píše: (9. 2. 2009, 5.58)

Dobrý den,
.........
Milada

Odpověď: (13. 2. 2009, 18.09)

Milado,
chcete-li svou starost probrat, je lépe navštívit pedagogicko psychologickou poradnu ve vašem regionu a osobně ji konzultovat tam.

piskle píše: (3. 2. 2009, 13.37)

Dobrý den,chtěla bych poradit.Mám 7 letéo syna a ten je opravdu děsný.Nadává nám sprostě,občas nás i kopne,bouchne,je to čím dál tím horší.Zakážu mu věci co má rád a je hroznej,je vzteklej a nadává, nevím, co s ním mám dělat.

Odpověď: (7. 2. 2009, 12.35)

Můžete požádat o spolupráci rodinného videotrenéra. Myslíte-li opravdově svůj záměr situaci změnit, bude vás to stát vaši práci, čas a práci profesionála, kterého musíte zaplatit. Budete-li  při hledání řešení dělat si spíše alibi, budete za čas stát před neradostnými rozhodnutími....

< novější | 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >