Odpovídá psycholog, psychoterapeut více ; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu.

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Vážený pisateli,

tento týden již bylo položeno mnoho dotazů a není v mých silách odpovědět na více. Máte-li zájem, vyčkejte, poradna se otvírá vždy v neděli o půlnoci.
 Pokud máte zájem o zodpovězení dotazu mimo poradnu on-line, zašlete dotaz na email: radana@rovena.info a 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.

< novější | 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >

Bětka píše: (10. 2. 2009, 12.57)

Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o radu. Mám kamarádku, která je teď ve druhém ročníku střední školy. Doma má docela dobré rodinné prostředí, i když její rodiče se podle vyprávění občas docela dost hádají. Od té doby co je na střední škole, tak se docela dost změnila, řekla bych k lepšímu. Dříve byla spíše hodně uzavřená, moc se s nikým nebavila a neuměla se prosadit, teď už si dokáže jít za svým. Ale při každé příležitosti nezapomene připomenout, že za její proměnu může jedna paní ( někdo ze školy, snad učitelka.. to mi nechce říct), která jí naučila se lépe prosadit, víc si věřit a podobně a je jí za to hrozně vděčná. Až sem by to bylo docela normální. Ale přijde mi, že ona se na tu dotyčnou osobu velice silně upnula. Sice říká, že v ní nalézá oporu a přátelství ( možná spíše vysněné), ale přijde mi, že dá víc na její názor, než třeba názor vlastní mámy. Nebo když se děje něco zásadního, několikrát přede mnou spíše bezmyšlenkovitě vyslovila, že se nemůžem dočkat než jí to řekne. Podle mě tohle není moc normální. Ještě ke všemu, ta paní odešla před 2 měsíci na mateřskou, a moje kamarádka ačkoli se tváří jako že nic, tak na tom  byla psychicky dost blbě ( ačkoli je jedničkářka, zhoršila si v té době značně prospěch) a do dneška se s tím podle mě úplně nevyrovnala, protože při každé příležitosti si na ní vzpomene. Jak je možné, že se na ní tak upnula (dokonce se mi zdá, že jak k nějaké druhé mámě nebo tak něco), když její rodinné zázemí je dobré? Děkuji za odpověď. Přeji hezký den. Bětka

Odpověď: (13. 2. 2009, 19.00)

Milá Bětko,
je fajn, že si všímáš životů kolem sebe, přemýšlíš o nich ... budeš-li v tom pokračovat, zjistíš, že lidská duše je složitá, že "věci" mohou být jinak než vypadají při jednom úhlu pohledu.... Mohla bych tu rozvíjet hypotézy proč tomu tak je, nemám však pocit, že to je cílem tohoto okénka. Obecně: 1.v životě opravdu potkáváme různé lidi, kteří jsou pro nás důležití, ze setkání s nimi se můžeme mnohé naučit, mohou nás svým bytím inspirovat... 2. kamarádka si tu vazbu udělala, protože to potřebovala (proč? to nám v tuto chvíli zůstává skryto:)) V jedné větě píšeš, že na názor té paní dá více než na názor své mámy - je tedy primární pro ni samotnou vlastní úsudek a vlastní rozhodnutí..?.. (je-li tomu jinak, bylo by dobré občas si spolu popovídat o důležitosti vlastní nezávislosti... včt. nezávislosti na rodičích)
Přeji schopnoust hloubky pohledu a vytrvalost při studiu života...

karin píše: (10. 2. 2009, 0.15)

Dobry den mam strasne velky problem mam 24.pritela me je 16.let jsme spolu mesic ja mam syna a bydlim s nim u toho pritele.s timto pritelem jsem byla tehotna ale potratila jsem od te doby se jen hadame a neklape nam to v sobotu jsem s nim jela na diskoteku a tam jsem mu zahla s jinym klukem on se domu vratil jeste ten den ale ja se vratila az druhy den rano...s tim kluem  s kterym jsem byla celou noc jsem si padla do oka a ted nevim jak z toho ven se soucasnym pritelem si uz nerozumime.co mam tedy delat

Odpověď: (13. 2. 2009, 18.48)

Milá Karin,
neznám váš život...bylo by fajn postupně se postavit na vlastní nohy... nelze-li žít s rodiči, bylo by dobré žít např. v domě pro svobodné matky a postupně se začít stávat dospělou... Zaujme-li vás tato myšlenka a nevíte-li jak na to, napište mi na mail nebo zatelefonujte.

Iveta píše: (9. 2. 2009, 21.32)

Dobrý den,mám problém s dcerou. Je jí 15 let ve třídě měla nerozlučnou kamarádku. Jenže dcera si našla kamaráda spíše přítele a tím pádem s ním tráví více času a na kamarádku nemá tolik času. Jenže ona to asi pravděpodobně těžce nese i přesto, že i ona má kamaráda. Nejdříve jí začala vyprávět, že má jinou holku a i jiné lži o kterých vím, že jsou naprostá blbost. Potom jí začala vyhrožovat, že když se s ním nerozejde tak se s ní ve škole nechá rozesadit a nebude mít ve škole žádné kamarády, že všechny přetáhne k sobě. Prostě šíří ve škole samé lži jen, aby ona byla ta důležitá a ta dobrá. Musím upozornit na to, že je ve škole takový vůdčí typ. Mám strach, aby dcera opravdu neztratila spolužáky a hlavně bych chtěla vědět jak má reagovat na její lži. Není takový pohotový typ, který má ihned odpověď na každou otázku. Děkuji

Odpověď: (13. 2. 2009, 18.43)

Milá Iveto,
škoda, že dotaz nenapsala dcera... projevila by samostatnost, která je pro život i tuto situaci důležitá...Píšete, že je vůdčí typ, proč ji neveříte, že si se situací dokáže poradit sama? Vy za ni život vskutku odžít nemůžete.

Swan píše: (9. 2. 2009, 16.45)

Dobrý den,
mému příteli se už třetí týden špatně dýchá. Nemůže se pořádně nadechnout. Byl na různých kardiologických vyšetření, bral různé prášky a pořád nic. Myslíte, že to může být např. ze stresu? Děkuji za odpověď

Odpověď: (13. 2. 2009, 18.40)

Milá Sw.,
rozumím tomu tak, že lékařská vyšetření neprokázala příčinu obtíží s dýcháním? (kromě kardiologie, vyšetření alergií, astma...?..) V tom případě je potíž psychosomatická a příčiny opravdu souvisí se stavem duše a stres může být spouštěčem... Léčebná meditace by přinesla uvolnění...

Romana píše: (9. 2. 2009, 16.26)

Dobry den mam vazny problem.Mam 4.mesicniho syna a stale nejsem plnoleta bojim se ze nic nezvladam myslim ze mu nedokazu zajistit radnou vychovu,mam takovy divny poci jako by mezi nami nebyl zadny matersky vztah.Pripadam si spis jako jeho starsi sestra a ne jako matka.Neumim se odpoutat od vselijakych akci jako jsou diskoteky atd.neumim si rict DOST.Bojim se ze nic nezvladnu.Otec ditete s nami nezije,nasla jsem si pritele ktery me prijmul takovou jaka jsem a to i s mym synem nas vztah byl ze zacatku skvely ale ve me se pohnulo neco takoveho ze jsem se mu prestala venovat a zacal se mi odcizovat sama nevim proc...Zacala jsem na nem hledat vselijake chyby.Vim ze on ma svych problemu taky dost a ja mu to nejak neulehcuji.Bojim se ze nas vztah uz nebude takovy jako byl a ja ze nezvladnu vychovat syna.Prosim pordta mi a dekuji

Odpověď: (13. 2. 2009, 18.35)

Milá Romano,
vašemu rodinému zázemí nerozumím - kde jsou vaši rodiče? Působíte jako dívka, která je v  životní situaci hodně zmatená. Kdybyste měla možnost chodit k psychoterapeutovi, bylo by to pro vás přínosem. Nedovoluji si vám napsat více, protože tento způsob komunikace mezi námi není pro vás řešením. (kontaktovat mne samozřejmě můžete osobně)

nemanic píše: (9. 2. 2009, 16.23)

dobrý den,je mi
50let a mám problém se sestrou.Bydlíme každý se svou rodinou v rod.domcích ,které jsou od sebe vzdálené 5m.Já s rodinou bydlím v domě našich rodičů,s naší tělesně postiženou maminkou.Já i manželka chodíme do práce a vstáváme již okolo 4h.ráno a uléháme každý večer okolo 23h a to i v době volna-z důvodu naši maminky.Problém je v tom,že sestra bere příspěvek na postiženou maminku-IIIstupen-,a pečuje o ni v době od7h.do 17h,s tím ,že k mamince zajde,podá lék a pomúže jí se zvednout ze židle,zajde s ní na záchod.Celkem k ní zajde 6x po půl hodině.Léky dávkuji na celý den a objednávám je u lékaře.Na mé stížnosti,že by mi mohla s maminkou víc pomoci,odpovídé větou,že mám celý barák,tudíž jsem povinen se o ní starat.To,že se nevyspíme celá rodina,protože maminka překřičí skoro každou noc,jí nezajíma.Nevím už kudy kam.Mám nějakou možnost to změnit?

Odpověď: (13. 2. 2009, 18.32)

MIlý nemanic,
není zjevné, co přesně si přejete změnit. Co si zkusit najmout člověka, který zprostředkuje dohodu (říká se tomu mediace např. psychoterapeuta s tímto vzdělaním). Z jakého důvodu maminka překřičí celou noc? Prokonzultovali jste to s lékařem - co medikace tlumící? co ústavní péče? Vy máte určitě právo se vyspat více než 5h.

bubu píše: (9. 2. 2009, 15.21)

Dobrý deň. Chcela by som sa spýtať na moje problémy. Najprv som mala ráno,večer, v noci úzkosti, strach ale už je to aj cez deň. Nemôžem spať, cítim tlak na prsiach a búšenie srdca,strach, úzkosť, všetko robím pomalšie a nemôžem sa sústrediť. Každý malý stres zvládam zle že úplne neviem čo mám robiť. Mám navštíviť psychológa alebo rovno psychiatra. Vždy som zvládala problémy normálne, keď ich bolo veľa som si poplakala a našla riešenie ale teraz sa to už nedá. Bojím sa čo bude so mnou. Mám nastúpiť po očr do roboty a bojím sa ako to zvládnem keď som akoby mimo. Zdá sa mi, že len prežívam.

Odpověď: (13. 2. 2009, 18.24)

Milá Bubu,
chcete-li být sama vládcem svého domu, doporučuji hledat techniky, které vás naučí vlastními silami problémy řešit. Psychofarmaka, která jsou v rukou psychiatra vám mohou psychické starosti zbavit "zadarmo" (a také nemusí, nebo zčásti)

Petr píše: (9. 2. 2009, 9.58)

Dobrý den! Potřebuji poradit mám v péči dcerku má 26 měsíců odešla od ní máma, jako za bydlením. No na vánoční svátky se vrátila,že za malou, nadělala spoustu problémů a je pryč , ale když tu byla malá se začala jako zajíkat, mámu jsem na to upozornil, ale že malá jenom tak blbne, tak jsem to nechal, ale bohužel když její máma zmizela malá mi začala koktat no omezil jsem kontakt s její mámou. Jelikož když jsem jí o tomto informoval skočila mi do řeči s tím, že jí je fajn!! Během 14 dní si ale vynutila hovor s malou telefonem- malá s ní mluvit nechtěla, tak celý hovor trval cca 15 min. No ale malá mi začala koktat víc- navíc, že ji máma bije, že utekla do vláčku a ujela, že chce druhou jinou maminku!! Vše jsem nahlásil na sociálku + jsme objednaní k psychologovi+ logopedovi,a v tom je ten problém logoped chce vyjádření psychologa a tam mám jít prý první já sám , potom snad máma malé a potom teprve dcera, nebo snad všichni, je to v pořádku? Bojím se aby nebylo potom pozdě vůbec na zdravotní problém. Jaké máte s tímto zkušenosti? Spraví se to koktání? Já tím moc trpím a kladu si toto za vinu, nikdy jsem tu paní neměl pouštět zpět. Děkuji.

Odpověď: (13. 2. 2009, 18.21)

Milý Petře,
ta paní je její máma - nelze ji vymazat. Ze zákona o sociálně právní ochrany dětí je možné, aby "sociálka" nařídila rodinnou terapii jako podmínku dalšího kontaktu... Tuto oficiální cestu po státních institucích můžete absolvovat a kvůli zákonu je to v pořádku. Dále bych doporučovala psychoenergetickou léčbu, která bude kombinována s péčí logopeda. Koktavost bývá vleklý problém... Sebeobviňováním a roztáčením negativních emocí situaci zhoršíte nejen pro sebe.

Milada píše: (9. 2. 2009, 5.58)

Dobrý den,
.........
Milada

Odpověď: (13. 2. 2009, 18.09)

Milado,
chcete-li svou starost probrat, je lépe navštívit pedagogicko psychologickou poradnu ve vašem regionu a osobně ji konzultovat tam.

piskle píše: (3. 2. 2009, 13.37)

Dobrý den,chtěla bych poradit.Mám 7 letéo syna a ten je opravdu děsný.Nadává nám sprostě,občas nás i kopne,bouchne,je to čím dál tím horší.Zakážu mu věci co má rád a je hroznej,je vzteklej a nadává, nevím, co s ním mám dělat.

Odpověď: (7. 2. 2009, 12.35)

Můžete požádat o spolupráci rodinného videotrenéra. Myslíte-li opravdově svůj záměr situaci změnit, bude vás to stát vaši práci, čas a práci profesionála, kterého musíte zaplatit. Budete-li  při hledání řešení dělat si spíše alibi, budete za čas stát před neradostnými rozhodnutími....

Sandra píše: (3. 2. 2009, 10.16)

Dobrý den,už nějakou dobu mám problémy s mamkou. Mamka je manipulotár(používá všechny 3 typy-diktátor,obětavec,chudáče­k) a většinu života diktovala mně, sestře i ta´tkovi, co máme a hlavně nemáme dělat!Když jsem si našla přítele(minulého i současného - je z Ostravy a já ze Zlína),začala jsem prosazovat své vlastní názory a to jí teda hodně vadí.Neustále mi říká,kam zmizela ta hodná Sandruška?Ta,kterou vychovala a která "nevystrkovala růžky" atd.X-krát jsem jí řekla,a´t mě nechá dělat si věci po svém (je mi 21 let!!!),a ona že ano, ALE..!Takže vždycky to skončí u toho, že vlastně nemám ŽÁDNÉ právo volby! :( Pořád mi říká, ať ji respektuju, jenže to znamená, poslouchat ji na slovo!!! :( A proč jí nevracím to, že se o mě starala?!Čím víc se snažím bojovat za můj názor, tím víc mě omezuje! :( Te´d mi řekla, že se můžu vídat s přítelem JEN jednou za 3 týdny! Ale to jsou max 3 dny za 21 dnů! A na čem ten vztah mám potom stavět,když se nebudeme moct téměř vídat?! :(( Myslím si, že jí vadí, že ztrácí kontrolu a že jezdím za přítelem. Jenže jiná možnost zatím "není". U mě doma bývat téměř nemůžeme,ptž se sestrou je tady plno; máme ještě koupený byt,kde bydlím přes týden,když jsem ve škole - ale ten mám také zakázaný,ptž mamka nechce,aby se tam střádali kluci (Co když budu mít příští rok jiného, že?!!....), tak kde máme podle ní bývat?! Nevím co mám dělat, už mi tak zničila jeden vztah. Ten minulý. Bývalý přítel prohlásil, že nechce žít na bitevním poli...Mamka pořád prohlašuje, že se bude od mého vztahu s přítelem distancovat,ale pořád nám do něj zasahuje!!!!!

Odpověď: (7. 2. 2009, 12.57)

Milá Sandro,
nikdo nemá právo řídit tvůj život - ani rodiče. Je třeba, aby jsi se vymezila... Mamina tě asi drží ekonomicky? Hmm.... nelehká situace, pokus se ji nějak uchopit - najít řešení, jak se vymezit ekonomicky (jestliže jsi nepřerušila své vzdělávání = docházku do školy, máš právo na výživné od rodičů, o které můžeš zažádat soudně) Doporučuji začít vyjednáváním, připravit si věcnou strategii....  Je jen na tobě, zda se necháš řídit či nikoliv a jakou cenu za to zaplatíš.

Mája... píše: (3. 2. 2009, 9.37)

Chtěla bych se zeptat,jak mám zapomenout na svého bývalého kluka...
Před 2 lety jsme se dali dohromady,byli jsme spolu šťastný.Nejúžasnější chvíle sem s nim prožila a on mi dával najevo svojí lásku,pak se něco v našem vztahu pokazilo a my jsme se rozešli..Pak to šlo furt dokola,jak u malejch dětí,rozchod pak jsme se dali zase dohromady atd..Když jsme to jednou už vážně skončili,byla jsem z toho úplně v háji..Nevím jak mám na něj zapomenout...

Odpověď: (7. 2. 2009, 12.30)

Milá Májo,
nezapomeneš. Lásku v sobě uchovej a svobodu sobě i jemu přej.... láska je svobodná.
Takovou lásku, kterou jsi od něj cítila, jistě umíš i sama vytvořit... tak ji použij i k pohlazení sama sebe...
:)

geeni píše: (2. 2. 2009, 22.31)

Dobry vecer, jako vsichni tady - vim, ze mam problem. Mam od detstvi spatny vztah s otcem, kdy jsme videli vse, co jsme videt nemeli, jako deti. Pak doslo k tomu, ze jsem musela odejit a postavit se na vlastni nohy. Od te doby se snazim byt dospela, realisticka, mit v sobe neco tvrdeho, aby na me clovek nepoznal tu krehkou dusi, ktera byva vetsinou vyuzivana. Moje mama je skvela zenska, ale diky ni a obetavemu vztahu k otci, mam v sobe zafixovan pocit neustaleho obetovani se, ktery mi znemoznuje jednat racionalne ve vztazich a k lidem, kteri treba jen "neco banalniho potrebuji" i pres to, ze jsou jen lenivi si pomoci sami. Ve vztahu k chlapum jsem vetsinou odmerena, bojim se dalsiho citovyho zklamani, pak kdyz se zamiluju, uvedomim si pozde, ze ten clovek se mnou jen zameta...vetsinou v dobe, kdy uz jsem ta, co se ve vztahu obetuje. Ted jsem na dne, premyslim o tom, co bylo v detstvi, vsechno ve me zanechava strasny jizvy, vsechno se mi vraci. Mam vztah, ktery se nepodoba ani kamaradstvi, jen necemu, co mi dela a zpusobuje bolest...ted se musim do toho rozhodnout, co s praci, mam skvele misto, skvele placene, jen v ni travim hodne casu...nezbyva mi cas pak na nic, jen o vikendu, kdy jedu domu, a kolotoc je tady znova. Prosim, pokud mate nejake reseni, jak mi pomoci, budu vam velice vdecna. dekuju, geeni

Odpověď: (7. 2. 2009, 12.25)

Milá G.,
déledobější psychoterapie, která bude pracovat i na úrovni emocí, by vám měla přinést dospělost v oblasti citové vyrovnanosti, ve vztahu k sobě. Při výběru terapeuta by bylo vhodné vybrat si muže min. o 15 let staršího (pro osvojení některých technik  při práci se sebou - např.péče o vlastní srdce, můžete oslovit i mne).
Jednodušší radu pro vás nemám, jizvy a jjeich následky je potřeba léčit...
Přeji vše dobré
 

renda píše: (2. 2. 2009, 20.24)

Dobrý den,sedm měsíců chodím s přítelem.Jsme spolu jen o víkendech ,protože pocházíme každý z jiného města.Mám ale velký problém s jeho potřebou denně pít. Pije sice jen víno s perlivou vodou,tedy vinný střik,ale není to jedna nebo dvě sklenky.Průměrně pije litr a půl vína denně a k tomu litr a půl vody. Prostě popíjí celé odpoledne až do noci. Každý náš společný den. O vánocích jsme byli spolu poprvé celé tři týdny,ale ani jeden den nevynechal bez vína. Tvrdí ,že pije na žízeň. Je mi to nepříjemné,není sice moc opilý,ale každý den,to je moc.Bojím se ,že časem bude pít víc a víc.Jsem dcerou vyléčeného alkoholika,tak si nedovedu představit život se závislým člověkem.On tvrdí,že to není nic špatného,ale já vím,že to normální není. Co dělat,zvyknout si na to,neřešit to. Někdy mám chuť , mu dát na výběr buď já a nebo víno.Předem moc děkuji za odpověď,snad mne navede správným směrem a vyřeším tento problém.

Odpověď: (7. 2. 2009, 12.17)

Milá Rendo,
uváděné množství vypitého alkoholu denně je skutečně mnoho - je to množství, jehož negativní vliv na organismus byl prokázán. Tolerance ke spotřebě alkoholu je u nás veliká a neprospívá zdraví (fyzickému, duševnímu, vztahovému)... Víte-li, že nechcet žít se závislým člověkem, položte mu ultimátum až tehdy, když budete schopna přijmout i variantu, že jste druhá a že dokážete odejít... (a i když v tuto chvíli "vyhrajete", budoucnost je nejistá...)
Přeji dost síly

terezka píše: (2. 2. 2009, 19.48)

dobry den!!Chtela bych se zeptat v posledni dobe toho na me bylo moc, nemuzu najit partnera pokazde se neco stane a po tydnu je konec a navic pracuju 12 hodin za barem a ted me zacali potoze s jidlem a spankem sem uplne na dne obcas mam zachvaty strachu a menecenosti!!Co mam delat??predem dekuji za odpoved

Odpověď: (7. 2. 2009, 12.08)

Milá Terezko,
přeju ti, aby jsi sobě dopřála psycho- péči, kde rozproudíš sebelásku a rozpustíš strachy... Obecně: dlej si hezky, věci pro radost, nezapomeň sportovat... užívej s kamarády aktivity...
Přeji radostné dny...

Alča píše: (2. 2. 2009, 12.43)

Dobrý den,
mám teď nějaké problémy doma, v práci se školou (což má asi nejspíš každý), ale mám pocit, že už je toho na mě příliš. Za poslední 3 týdny jsem se 2x úmyslně zranila nožem. Myslíte, že by jsem měla vyhledat nějakou odbornou pomoc a na koho se v takovém případě obrátit?
Moc děkuji za odpověď.

Odpověď: (7. 2. 2009, 12.03)

Milá Alčo,
myslím, že ty nejlépe víš, co potřebuješ...
Když mi případně napíšeš, co od odborné pomoci očekáváš, mohu tě nasměrvat konkrétněji.

KAMA píše: (2. 2. 2009, 11.27)

Dobrý den.Mám takový problém.Jsme s manželkou svoji 15 let.máme dvě děti.Manželství bylo spokojené,nikdy jsme se nehádali,až na nejaké drobnosti.Dalo by se říci,že v posledních letech jsme si žily takovým vyhovujícím stereotypem.Manželka před necelým rokem získala zaměstnání po kterém vždy toužila.Moc ji ho přeji.Je spokojená.Dostala se více mezi lidi.Problém nastal asi v tom.Já jelikož mám sezónní zaměstnání,jsem již měsíc doma.Začal jsem více pomáhat v domácnosti s určitými věcmi,které za normálních okolnotí musí manželka zvládat když se vrátí z práce.Bohužel bez žádné odezvy.Zřejmě je to asi ode mě sobeckost,když jsem od manželky očekával nejakou pochvalu.Vyvrcholilo to tím,že při jedné veřejné akci jsem viděl manželku s jejím kolegou z práce,jak se spolu baví.Samozřejmě žádné intimnosti,ale byla veselá,rozzářená,(těžko více popsat).Prostě jsem v té chvíli tomu dotyčnému záviděl,protože sám jsem manželkou už dlouho nic podobného nezažil.Jak už jsem psal-stereotip.A začal ve mě hlodat pocit,jestli náhodou někoho nemá.Začal jsem špatně spát a jenom přemýšlel a hledal důvody,které by mě v tom utvrdili.Asi po čtrnácti dnech jsem se se svými obavami manželce svěřil.To zřejmě byla chyba.Nehádali jsme se,jen co prý si o ní myslím a co mě to popadlo.Bavili jsme se o tom,já ji popravdě nedokázal vysvětlit příčinu svého chování.Utvrdila mě, že jí v tomto ohledu mohu naprosto věřit.A já ji věřím.Vysvětlil jsem jí,že bych rád náš vztah vylepšil.Ale docílil jsem pravého opaku.Zřejmě ji mrzí, že jsem si o ní mohl něco takového myslet.Od té doby spolu mnohem méně komunikujeme(i když já bych rád),zkrátka jen to nejnutnější.Po společné debatě mi manželka sdělila,že čím víc se budu snažit,tím to bude horší a ať tomu nechám čas a volný průběh.Jenomže já nedokážu,chodit kolem druhého beze slova a dělat že toho druhého nevidím.Přímo mě to deptá.Mám manželku moc rád, ale nevím co s tím. Proto prosím o radu a prědem děkuji za odpověď.

Odpověď: (7. 2. 2009, 12.00)

Milý K.,
co s čím? S vaší nejistotou?
Napadá mne, co je s vaší jistotu, vnitřní radostí, vlastní seberealizací... Proč si ubíráte na záři?
Být krásným stromem v krajině, který přitahuje pozornost sám o sobě...
(v té věci  můžete vyhledat profesionála..)
Přeji vše dobré

Jitka píše: (2. 2. 2009, 10.57)

Dobrý den,obracím se na Vás s prosbou o radu.Minulý týden jsem byla na plese a hodně jsem to přehnala s alkoholem.Dost jsem se opila a pamatuji si věci tak do 0:30, ale domů jsem přišla ve 3 hodiny ráno.V sobotu mi bylo po psychické stránce ještě fajn, ale v neděli jsem začla vzpomínat a přemýšlet co jsem tam ty 2 hodiny mohla ještě dělat a jak jsem přemýšlela, tak se mi začaly v hlavě vybavovat různé scénáře, např.viděla jsem se úplně živě jak  mluvím s konkrétním člověkem, který na plese byl a povídám mu tajemství, které neměl NIKDO vědět.Už je to víc jak týden a můj mozek "vymyslí???" každý den aspon 3 takové scénáře.Já už nedokáži myslet na nic jiného, v hlavě mi šrotují hrozné věci, vidím se úplně živě i jak říkám někomu hrozné lži, co nejsou vůbec pravda a čekám z toho akorát problémy.Už nemůžu dál, třesou se mi ruce a v hlavě mi úplně tluče, bojím se už i lidí, když někoho potkám tak mě hned napadne že tento člověk byl na plese taky a kdo ví co jsem mu vykládala a nevím kam koukat a co dělat, je to hrozný.Může se jednat o paranoidní myšlenky nebo co se to děje????Děkuji moc za odpověď.S pozdravem Jitka

Odpověď: (7. 2. 2009, 11.52)

Milá Jitko,
důležité je, že za tvé opití ty ani nikdo jiný nepřišel o život ani o nohy... To je fakt!!! Ostatní události v tomto kontextu jsou...?...
Tento zážitek pro tebe byl zkušeností... přinesla-li ti nějaké poznání, které ovlivní tvé budoucí jednání, pak  to byla užitečná událost...
(zlobíš-li se na sebe za to, je dobré si odpustit...)
Přeji vše dobré :)

Jirka píše: (2. 2. 2009, 9.35)

Dobry den.Je mi 28 let.Na oslave narozenin meho kamarada,jsem provedl hroznou vec.Opil jsem se a vsechny lidi kolem sebe,jsem zacal vulgarne,dokonce i fyzicky napadat.Choval jsem se proste jako nejaky blazen.Kdyz jsem se rano vzbudil,nic jsem si z toho,co se stalo nepamatoval a vubec jsem tomu nemohl uverit.Uz v minulosti jsem mel pod vlivem alkoholu problem s chovanim,ale to jsem byl maximalne protivny.Nikdy jsem nikoho fyzicky nenapadl.Navic to nebylo pravidlem,stavalo se to hlavne kdyz jsem toho moc vypil.Bohuzel jsem situaci podcenil a mel ji resit uz pri prvnich priznacich.Nenechavat to proste zajit tak daleko.Jeste dodam ze nepiju nijak pravidelne pouze prilezitostne.
Ted vseho moc lituji,nejen ze jsem prisel o dobre kamarady,malem i o pritelkyni,navic se bojim ze se mnou neni neco po psychicke strance v poradku.Vypada to jako kdybych v sobe neco zadrzoval a po poziti nadmerneho mnozstvi alkoholu proste vybuchl.Bohuzel zatim nenachazim odvahu zajit treba za psychologem nebo nekym, kdo by mohl pomoci a tak doufam ze ziskam alespon nejakou uzitecnou rady tady.Jsem presvedcen,ze kdyz prestanu pit alkohol,tak se to nebude opakovat,ale stejne bych rad vedel, kde je chyba.Zatim nemam silu vubec na nic,jsem otresen z toho, co jsem provedl a jak jsem se zachoval vuci ostatnim... porad si opakuji -to proste nejsem vubec ja.
Poradte mi prosim jak spravne vyresit tento problem.
Dekuji.

Odpověď: (7. 2. 2009, 11.45)

Milý Jirko,
sám velmi dobře píšete, že to vypadá tak, jako kdyby byl ve vašem podvědomí schován ještě jeden velmi naštvaný a .... Jirka. Jeho poznání by mohlo vést k jeho uvolnění, k integraci... Odkud tento "druhý" Jirka pochází vám v tuto chvíli nemohu říci.  Máte dvě (tři :)) možnosti: 1. nepít a věřit, že jiná síla Jiřího2 neprobudí, 2. poznat Jirku2 a "zpracovat" ho (s profesionálem) (3. "být cestujícím ve voze bez řidiče"...)
Milý Jiří, není třeba být otřesen, je dobré tuto událost vzít jako informaci o sobě ....
Přeji vše dobré

Lucie J. píše: (26. 1. 2009, 21.23)

Dobrý den..Poslední dobou jsem začla na internetu vyhledávat články o sociální fobii,protože začínám mít pocit,že jí trpím.
Vás bych se chtěla zeptat konkrétně na tělesné příznaky,u mě konkrétně se jedná o rudé fleky na krku a dekoltu,které se objeví při každé sebemenší pozornosti zaměřené na mě.Jedná se o začarovaný kruh-fleky mám kvůli tomu,že mám strach,co si o mě dotyčný myslí,jk vypadám v dané situaci atd.,jenže poslední dobou už se mi objevují právě proto,že jsem nervózní z toho,že se mi fleky objeví..
Prostě se bojím že zrudnu,kvůli tomu jsem nervózní,a pak vážně zrudnu..Jedná se o skutečně výrazné zrudnutí které mi komplikuje život,dá se říct denně..
Myslíte,že v tomhle případě by mi pomohl psycholog?Děkuji za odpověď..

Odpověď: (1. 2. 2009, 17.36)

MIlá Lucie,
můžete pohledat i něco o erytrofobii...
doporučuji vyhledat někoho, kdo s vámi bude pracovat i na emocionální úrovni.
A přijměte sama sebe (mějte se ráda, taková, jaká jste...mmj i: "ano, červenám se a je to o.k." - už tím se začnete cítit lépe - brát tento stav tak, že k vám patří. ) Pak je možné pracovat s vašimi pocity mezi lidmi dál
Přeji vše dobré
(objednat se samozřejmě můžete)

< novější | 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >