Zde naleznete písemnou psychologickou poradnu. Odpovídá psycholog,
psychoterapeut více;
dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do
týdne rovněž zde. Psychologická poradna online se uzavře
po položení desátého dotazu v týdnu.
Pokud si přejete odpověď mimo psychologickou poradnu online, je třeba
uhradit 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.
Pokud si přejete online kontakt s psychologem, ten naleznete
zde online
psycholog
- Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
- Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
- Vše zde napsané bude zveřejněno
Na zodpovězení čekají: EK, LJ, Janulka, sisa, Romana Jandová, john, Metalinda, Dita
< novější | 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >
Mája... píše: (3. 2. 2009, 9.37)
Chtěla bych se zeptat,jak mám zapomenout na svého bývalého kluka...
Před 2 lety jsme se dali dohromady,byli jsme spolu šťastný.Nejúžasnější
chvíle sem s nim prožila a on mi dával najevo svojí lásku,pak se něco v
našem vztahu pokazilo a my jsme se rozešli..Pak to šlo furt dokola,jak u
malejch dětí,rozchod pak jsme se dali zase dohromady atd..Když jsme to jednou
už vážně skončili,byla jsem z toho úplně v háji..Nevím jak mám na něj
zapomenout...
Odpověď: (7. 2. 2009, 12.30)
Milá Májo,
nezapomeneš. Lásku v sobě uchovej a svobodu sobě i jemu přej.... láska je
svobodná.
Takovou lásku, kterou jsi od něj cítila, jistě umíš i sama vytvořit...
tak ji použij i k pohlazení sama sebe...
:)
geeni píše: (2. 2. 2009, 22.31)
Dobry vecer, jako vsichni tady - vim, ze mam problem. Mam od detstvi spatny vztah s otcem, kdy jsme videli vse, co jsme videt nemeli, jako deti. Pak doslo k tomu, ze jsem musela odejit a postavit se na vlastni nohy. Od te doby se snazim byt dospela, realisticka, mit v sobe neco tvrdeho, aby na me clovek nepoznal tu krehkou dusi, ktera byva vetsinou vyuzivana. Moje mama je skvela zenska, ale diky ni a obetavemu vztahu k otci, mam v sobe zafixovan pocit neustaleho obetovani se, ktery mi znemoznuje jednat racionalne ve vztazich a k lidem, kteri treba jen "neco banalniho potrebuji" i pres to, ze jsou jen lenivi si pomoci sami. Ve vztahu k chlapum jsem vetsinou odmerena, bojim se dalsiho citovyho zklamani, pak kdyz se zamiluju, uvedomim si pozde, ze ten clovek se mnou jen zameta...vetsinou v dobe, kdy uz jsem ta, co se ve vztahu obetuje. Ted jsem na dne, premyslim o tom, co bylo v detstvi, vsechno ve me zanechava strasny jizvy, vsechno se mi vraci. Mam vztah, ktery se nepodoba ani kamaradstvi, jen necemu, co mi dela a zpusobuje bolest...ted se musim do toho rozhodnout, co s praci, mam skvele misto, skvele placene, jen v ni travim hodne casu...nezbyva mi cas pak na nic, jen o vikendu, kdy jedu domu, a kolotoc je tady znova. Prosim, pokud mate nejake reseni, jak mi pomoci, budu vam velice vdecna. dekuju, geeni
Odpověď: (7. 2. 2009, 12.25)
Milá G.,
déledobější psychoterapie, která bude pracovat i na úrovni emocí, by vám
měla přinést dospělost v oblasti citové vyrovnanosti, ve vztahu k sobě.
Při výběru terapeuta by bylo vhodné vybrat si muže min. o 15 let staršího
(pro osvojení některých technik při práci se sebou - např.péče o
vlastní srdce, můžete oslovit i mne).
Jednodušší radu pro vás nemám, jizvy a jjeich následky je potřeba
léčit...
Přeji vše dobré
renda píše: (2. 2. 2009, 20.24)
Dobrý den,sedm měsíců chodím s přítelem.Jsme spolu jen o víkendech ,protože pocházíme každý z jiného města.Mám ale velký problém s jeho potřebou denně pít. Pije sice jen víno s perlivou vodou,tedy vinný střik,ale není to jedna nebo dvě sklenky.Průměrně pije litr a půl vína denně a k tomu litr a půl vody. Prostě popíjí celé odpoledne až do noci. Každý náš společný den. O vánocích jsme byli spolu poprvé celé tři týdny,ale ani jeden den nevynechal bez vína. Tvrdí ,že pije na žízeň. Je mi to nepříjemné,není sice moc opilý,ale každý den,to je moc.Bojím se ,že časem bude pít víc a víc.Jsem dcerou vyléčeného alkoholika,tak si nedovedu představit život se závislým člověkem.On tvrdí,že to není nic špatného,ale já vím,že to normální není. Co dělat,zvyknout si na to,neřešit to. Někdy mám chuť , mu dát na výběr buď já a nebo víno.Předem moc děkuji za odpověď,snad mne navede správným směrem a vyřeším tento problém.
Odpověď: (7. 2. 2009, 12.17)
Milá Rendo,
uváděné množství vypitého alkoholu denně je skutečně mnoho - je to
množství, jehož negativní vliv na organismus byl prokázán. Tolerance ke
spotřebě alkoholu je u nás veliká a neprospívá zdraví (fyzickému,
duševnímu, vztahovému)... Víte-li, že nechcet žít se závislým
člověkem, položte mu ultimátum až tehdy, když budete schopna přijmout i
variantu, že jste druhá a že dokážete odejít... (a i když v tuto chvíli
"vyhrajete", budoucnost je nejistá...)
Přeji dost síly
terezka píše: (2. 2. 2009, 19.48)
dobry den!!Chtela bych se zeptat v posledni dobe toho na me bylo moc, nemuzu najit partnera pokazde se neco stane a po tydnu je konec a navic pracuju 12 hodin za barem a ted me zacali potoze s jidlem a spankem sem uplne na dne obcas mam zachvaty strachu a menecenosti!!Co mam delat??predem dekuji za odpoved
Odpověď: (7. 2. 2009, 12.08)
Milá Terezko,
přeju ti, aby jsi sobě dopřála psycho- péči, kde rozproudíš sebelásku a
rozpustíš strachy... Obecně: dlej si hezky, věci pro radost, nezapomeň
sportovat... užívej s kamarády aktivity...
Přeji radostné dny...
Alča píše: (2. 2. 2009, 12.43)
Dobrý den,
mám teď nějaké problémy doma, v práci se školou (což má asi nejspíš
každý), ale mám pocit, že už je toho na mě příliš. Za poslední 3
týdny jsem se 2x úmyslně zranila nožem. Myslíte, že by jsem měla vyhledat
nějakou odbornou pomoc a na koho se v takovém případě obrátit?
Moc děkuji za odpověď.
Odpověď: (7. 2. 2009, 12.03)
Milá Alčo,
myslím, že ty nejlépe víš, co potřebuješ...
Když mi případně napíšeš, co od odborné pomoci očekáváš, mohu tě
nasměrvat konkrétněji.
KAMA píše: (2. 2. 2009, 11.27)
Dobrý den.Mám takový problém.Jsme s manželkou svoji 15 let.máme dvě děti.Manželství bylo spokojené,nikdy jsme se nehádali,až na nejaké drobnosti.Dalo by se říci,že v posledních letech jsme si žily takovým vyhovujícím stereotypem.Manželka před necelým rokem získala zaměstnání po kterém vždy toužila.Moc ji ho přeji.Je spokojená.Dostala se více mezi lidi.Problém nastal asi v tom.Já jelikož mám sezónní zaměstnání,jsem již měsíc doma.Začal jsem více pomáhat v domácnosti s určitými věcmi,které za normálních okolnotí musí manželka zvládat když se vrátí z práce.Bohužel bez žádné odezvy.Zřejmě je to asi ode mě sobeckost,když jsem od manželky očekával nejakou pochvalu.Vyvrcholilo to tím,že při jedné veřejné akci jsem viděl manželku s jejím kolegou z práce,jak se spolu baví.Samozřejmě žádné intimnosti,ale byla veselá,rozzářená,(těžko více popsat).Prostě jsem v té chvíli tomu dotyčnému záviděl,protože sám jsem manželkou už dlouho nic podobného nezažil.Jak už jsem psal-stereotip.A začal ve mě hlodat pocit,jestli náhodou někoho nemá.Začal jsem špatně spát a jenom přemýšlel a hledal důvody,které by mě v tom utvrdili.Asi po čtrnácti dnech jsem se se svými obavami manželce svěřil.To zřejmě byla chyba.Nehádali jsme se,jen co prý si o ní myslím a co mě to popadlo.Bavili jsme se o tom,já ji popravdě nedokázal vysvětlit příčinu svého chování.Utvrdila mě, že jí v tomto ohledu mohu naprosto věřit.A já ji věřím.Vysvětlil jsem jí,že bych rád náš vztah vylepšil.Ale docílil jsem pravého opaku.Zřejmě ji mrzí, že jsem si o ní mohl něco takového myslet.Od té doby spolu mnohem méně komunikujeme(i když já bych rád),zkrátka jen to nejnutnější.Po společné debatě mi manželka sdělila,že čím víc se budu snažit,tím to bude horší a ať tomu nechám čas a volný průběh.Jenomže já nedokážu,chodit kolem druhého beze slova a dělat že toho druhého nevidím.Přímo mě to deptá.Mám manželku moc rád, ale nevím co s tím. Proto prosím o radu a prědem děkuji za odpověď.
Odpověď: (7. 2. 2009, 12.00)
Milý K.,
co s čím? S vaší nejistotou?
Napadá mne, co je s vaší jistotu, vnitřní radostí, vlastní
seberealizací... Proč si ubíráte na záři?
Být krásným stromem v krajině, který přitahuje pozornost sám o
sobě...
(v té věci můžete vyhledat profesionála..)
Přeji vše dobré
Jitka píše: (2. 2. 2009, 10.57)
Dobrý den,obracím se na Vás s prosbou o radu.Minulý týden jsem byla na plese a hodně jsem to přehnala s alkoholem.Dost jsem se opila a pamatuji si věci tak do 0:30, ale domů jsem přišla ve 3 hodiny ráno.V sobotu mi bylo po psychické stránce ještě fajn, ale v neděli jsem začla vzpomínat a přemýšlet co jsem tam ty 2 hodiny mohla ještě dělat a jak jsem přemýšlela, tak se mi začaly v hlavě vybavovat různé scénáře, např.viděla jsem se úplně živě jak mluvím s konkrétním člověkem, který na plese byl a povídám mu tajemství, které neměl NIKDO vědět.Už je to víc jak týden a můj mozek "vymyslí???" každý den aspon 3 takové scénáře.Já už nedokáži myslet na nic jiného, v hlavě mi šrotují hrozné věci, vidím se úplně živě i jak říkám někomu hrozné lži, co nejsou vůbec pravda a čekám z toho akorát problémy.Už nemůžu dál, třesou se mi ruce a v hlavě mi úplně tluče, bojím se už i lidí, když někoho potkám tak mě hned napadne že tento člověk byl na plese taky a kdo ví co jsem mu vykládala a nevím kam koukat a co dělat, je to hrozný.Může se jednat o paranoidní myšlenky nebo co se to děje????Děkuji moc za odpověď.S pozdravem Jitka
Odpověď: (7. 2. 2009, 11.52)
Milá Jitko,
důležité je, že za tvé opití ty ani nikdo jiný nepřišel o život ani o
nohy... To je fakt!!! Ostatní události v tomto kontextu jsou...?...
Tento zážitek pro tebe byl zkušeností... přinesla-li ti nějaké poznání,
které ovlivní tvé budoucí jednání, pak to byla užitečná
událost...
(zlobíš-li se na sebe za to, je dobré si odpustit...)
Přeji vše dobré :)
Jirka píše: (2. 2. 2009, 9.35)
Dobry den.Je mi 28 let.Na oslave narozenin meho kamarada,jsem provedl hroznou
vec.Opil jsem se a vsechny lidi kolem sebe,jsem zacal vulgarne,dokonce i fyzicky
napadat.Choval jsem se proste jako nejaky blazen.Kdyz jsem se rano vzbudil,nic
jsem si z toho,co se stalo nepamatoval a vubec jsem tomu nemohl uverit.Uz v
minulosti jsem mel pod vlivem alkoholu problem s chovanim,ale to jsem byl
maximalne protivny.Nikdy jsem nikoho fyzicky nenapadl.Navic to nebylo
pravidlem,stavalo se to hlavne kdyz jsem toho moc vypil.Bohuzel jsem situaci
podcenil a mel ji resit uz pri prvnich priznacich.Nenechavat to proste zajit tak
daleko.Jeste dodam ze nepiju nijak pravidelne pouze prilezitostne.
Ted vseho moc lituji,nejen ze jsem prisel o dobre kamarady,malem i o
pritelkyni,navic se bojim ze se mnou neni neco po psychicke strance v
poradku.Vypada to jako kdybych v sobe neco zadrzoval a po poziti nadmerneho
mnozstvi alkoholu proste vybuchl.Bohuzel zatim nenachazim odvahu zajit treba za
psychologem nebo nekym, kdo by mohl pomoci a tak doufam ze ziskam alespon
nejakou uzitecnou rady tady.Jsem presvedcen,ze kdyz prestanu pit alkohol,tak se
to nebude opakovat,ale stejne bych rad vedel, kde je chyba.Zatim nemam silu
vubec na nic,jsem otresen z toho, co jsem provedl a jak jsem se zachoval vuci
ostatnim... porad si opakuji -to proste nejsem vubec ja.
Poradte mi prosim jak spravne vyresit tento problem.
Dekuji.
Odpověď: (7. 2. 2009, 11.45)
Milý Jirko,
sám velmi dobře píšete, že to vypadá tak, jako kdyby byl ve vašem
podvědomí schován ještě jeden velmi naštvaný a .... Jirka. Jeho poznání
by mohlo vést k jeho uvolnění, k integraci... Odkud tento "druhý"
Jirka pochází vám v tuto chvíli nemohu říci. Máte dvě (tři :))
možnosti: 1. nepít a věřit, že jiná síla Jiřího2 neprobudí, 2. poznat
Jirku2 a "zpracovat" ho (s profesionálem) (3. "být cestujícím
ve voze bez řidiče"...)
Milý Jiří, není třeba být otřesen, je dobré tuto událost vzít jako
informaci o sobě ....
Přeji vše dobré
Lucie J. píše: (26. 1. 2009, 21.23)
Dobrý den..Poslední dobou jsem začla na internetu vyhledávat články o
sociální fobii,protože začínám mít pocit,že jí trpím.
Vás bych se chtěla zeptat konkrétně na tělesné příznaky,u mě
konkrétně se jedná o rudé fleky na krku a dekoltu,které se objeví při
každé sebemenší pozornosti zaměřené na mě.Jedná se o začarovaný
kruh-fleky mám kvůli tomu,že mám strach,co si o mě dotyčný myslí,jk
vypadám v dané situaci atd.,jenže poslední dobou už se mi objevují právě
proto,že jsem nervózní z toho,že se mi fleky objeví..
Prostě se bojím že zrudnu,kvůli tomu jsem nervózní,a pak vážně
zrudnu..Jedná se o skutečně výrazné zrudnutí které mi komplikuje
život,dá se říct denně..
Myslíte,že v tomhle případě by mi pomohl psycholog?Děkuji za
odpověď..
Odpověď: (1. 2. 2009, 17.36)
MIlá Lucie,
můžete pohledat i něco o erytrofobii...
doporučuji vyhledat někoho, kdo s vámi bude pracovat i na emocionální
úrovni.
A přijměte sama sebe (mějte se ráda, taková, jaká jste...mmj i: "ano,
červenám se a je to o.k." - už tím se začnete cítit lépe - brát
tento stav tak, že k vám patří. ) Pak je možné pracovat s vašimi pocity
mezi lidmi dál
Přeji vše dobré
(objednat se samozřejmě můžete)
Tynus píše: (26. 1. 2009, 21.13)
Dobrý večer, jsem studentka OA a mám osobní problém. Týká se mého přítele a do toho všeho zasahuje moje matka. S přítelem jsem 15 měsíců a poslední měsíc se vše hroutí. Hádáme se čím dál více. Všechnu vinu hází jen na mě. Když vím, že jsem udělala chybu já, přiznám to, omluvím se a snažím se to napravit, jenže on to nikdy neudělá. Nikdy se mi za nic neomluví a dává mi podmínky. Já se musím snažit, já se musím hlídat apod. Nejsem žádný andílek, ale myslím si, že v tom máme podíl oba. Když se mu snažím něco vysvětlit a říct, jak to chápu já, snaží se mi podstrčit něco jiného. Sám mi řekl, že mě miluje a že semnou chce stále být. To i já, ale už nevím jak dál. Stále jen brečím a myslím na to nejhorší. Přemýšlela jsem o tom, že bych si vzala nějaké prášky, ale uvědomila jsem si, že je tu spoustu lidí, které mám moc ráda a už kvůli nim bych to nezvládla. Chci s ním strašně moc být, ale ne s tím,že budu počítat jak dlouho jsme se nepohádali. On byl ten ,,první" se vším všudy - jestli mi rozumíte:-). S mojí matkou jsem si vždy povídala narovinu a o všem! Ale poslední dobou se měním a nedokážu jí nic říct a i jsem drzejší nedělám, co mám apod. Proto vás žádám, jestli je nějaký způsob jak tohle zastavit a jak být s mým přítelem dál jako to bylo dřív. Děkuji předem, Týna.
Odpověď: (1. 2. 2009, 17.30)
Milá Týno,
...nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, zítřek nebude stejný jako dnešek
ani jako včerejšek... Život s člověkem, který se neumí omluvit a je
neomylný (a ještě dává podmínky) bývá často "peklem". Někdy
nezbývá nic jiného než dotyčnému říci: děkuji ti za to hezké, je mi
líto, že to jinak nejde, ale naše cesty se rozcházejí. Přeji tobě i sobě
vše hezké...
Ohledně tvé změny - to by bylo lepší osobně.
Kate píše: (26. 1. 2009, 20.44)
Dobrý den,
je mi 17 let a nedávno jsme zjistila, že moje mamka podvádí tátu. Tušila
jsme to už delší dobu, ale bohužel o vánocích jsem na to přišla. Vlezla
jsem jí do mobilu (to jsme neměla dělat a moc dobře to vím), ale dlouho mě
to trápilo a vlastně jsme si to už chtěla jenom potvrdit. Teď nevím co mam
dělat, na jednu stranu za to mamku nesnášim, ale na druhou stranu se jí
nemůžu moc divit, jelikož to s tátou taky neni zrovna moc jednoduché.
Nevím jak moc je to mezi nimi vážné. Možná, že jenom hledá takovou tu
útěchu, kterou prostě doma nemá:-(Ale je to pro mě těžké, když se
koukám na to, jak po večerch mizí, když využívá toho, že je táta v
práci. Nevím jak se mam potom druhý den tvářit, když táta přijde po
noční a koukám se na ně jak společně sedí u jednoho stolu. Mam ještě
dvě setsry, ty o ničem nevědí, neřekla jsem jim to, ale bojím se toho co
se bude dít až na to také přijdou...
Odpověď: (1. 2. 2009, 17.22)
Milá K.,
je dobré plně přijmout to, že to, co je mezi rodiči je jejich věc - plně!
Netýká se tě to. Zkus si představit, že tu tíhu, kterou nyní cítíš,
pokládáš zpět mezi ně, k nim to patří... ty můžeš vydechnout...
(zkus to párkrát)
Nepůjde to, popovídej si s mamkou... (s vědomím toho, že je to skutečně
věc mezi mámou a tátou...) a neboj se, rodiče svůj život zvládnou...
Držím palce :)
Marty píše: (26. 1. 2009, 17.26)
Dobrý den.
Mám 4,5letého chlapečka s downovým syndromem.Potřebovala bych poradit s
jeho výchovou.Do ted jsem to nějak zvládala,ale poslední dobou je
nezvladatelný.
Chodí do speciální školky,tam s ním nemají žádné problémy,akorád,že
občas utíká po školce do jiných tříd...Doma mě a přítele přestává
poslouchat,na vše co mu řekneme,tak má hned odpověd ne nebo nechci.Venku mu
řeknu "stůj jede auto" a on se nezastaví a klidně by pod auto
skočil.Nevím už jak mu mám vysvětlit,že některé věci jsou opravdu
nebezpečné...
Když mu řeknu,že topení pálí,tak si na něj sáhne a druhý den to udělá
znovu,jako kdyby se předtím už nespálil.Když jdeme ven,tak mi neustále
utíká,volám na něj a vůbec mě nereaguje,když se náhodou zastaví,tak se
na mě otočí a utíká dál..
Máme ještě mladšího syna,2,5letého.Je to dost náročné jít s nima
oběma jen třeba před barák do auta.
Mladší syn celkem poslouchá,občas i staršího chytne,aby stál.
Snažím se vše řešit v klidu a po dobrém,občas to nejde a musím mu jednu
plácnout přes zadek,ale ani to nepomáhá.
Poraďte mi prosím jak na výchovu staršího syna.
Děkuji
Odpověď: (1. 2. 2009, 17.14)
Milá Marty,
najděte si společenství rodičů, kteří řeší podobné problémy, kde si
vyměníte zkušenosti, předáte inspiraci a podporu... Napadlo mne:
http://www.downuv-syndrom.cz/s…
- můžete však najít asi i jiné sdružení...
Marty, potřebujete se smířit s tím, že váš syn je a bude jiný... i když
to bolí
(tu bolest je třeba nechat prosvětlit, vydýchat, vyplakat)
Přeji hodně lásky a trpělivosti
Radek píše: (26. 1. 2009, 17.09)
Dobrý den,
rozešel jsem se s družkou po dlouholetem vztahu ,mame spolu 2 kluky a duvodem
byl družčin neaktivní život ,nic se ji nechtělo podnikat ,nic nevymyslela
na volné dny ,takzvaně se vezla ,drželo to z mé strany dlouho kvůli
dětem.Našel jsem si přítelkyni ,která je její pravý opak ,má jednoho
kluka,podnikali jsme výlety ,všech nás pět ,bavili jsme se ,kluci se
vždycky těšili na setkání s novou tetou ,prostě super.Navzájem jsme si
vyhovovali.Já jsem po celou tuto dobu byl pod psychickým tlakem ,jelikož
družka požádala o svěření dětí do péče (jen kvůli alimentům ,bydlí
v mém bytě,bydlení si nehledá,do podnájmu nechce,podle ní je
drahý,společnou péči odmítá ,nekomunikuje ,čekáme na druhý soud ,první
nerozhodl,to pro vysvětlenou),navíc se přidali mí rodiče ,resp.matka
,která i přesto,že s přítelkyni jsem se poznal až po rozchodu s
družkou,ji označuje za rozvracečku rodiny.Přítelkyně si před 2 měsíci
našla práci ,předtím byla 8 let doma se svým dítětem ,a začaly
problémy.Nová práce ,stres,už se mi nemohla věnovat tolik co dřív ,a já
zdegradovaný minulým vztahem(družka mě doslova ubila svou leností,moje
chyba,)jsem nepochopil ,že ji mám podporovat.Místo toho jsem to celé vnímal
jako nezájem o mě ,poměr zamilovanosti se měnil postupně tak ,že já ji
teď miluju a ona už řekla,že je konec.Stalo se to,že jsem ke všemu začal
nsmyslně žárlit,není důvod,očekával jsem od ní ,že mi bude opětovat
lásku ,každý to chápal jinak,dokonce jsem byl takový kretén ,že jsem ji
párkrát dost hnusně vynadal ,byl jsem vzteklý ,bouchal jsem do zdi,nedá se
to omluvit ,nebyl jsem to já ,byla to beznaděj ,přítelkyni jsem tím
dusil,ona začala ztrácet city ke mě až to úplně ukončila.Já jsem pak
začal náš vztah probírat s mýma i jejíma známyma,otevřel jsem oči
,našel jsem chyby ,co jsem dělal,vím jak se mám teď chovat a co dělat
,věřím v ten náš vztah ,věřím,že by teď fungoval ještě
líp.Přítelkyně ale o tomto nechce slyšet ,že už mi nevěří a bojí se
,že by se toto mohlo kdykoli vrátit,nechce mi dát druhou šanci ,snažím se
o kontakt s ní ,ale vždycky to dopadne špatně.Občas spolu telefonujeme a
když se jí toto snažím vysvětlit,mám pocit ,že by snad i chtěla,ale
druhý den je to všechno jinak,říká že se do toho vztahu bojí vrátit a
že to skončilo.Já ji opravdu hodně miluju ,jsem přesvědčený o tom,že by
jsme teď spolu žili skvěle,ona o tom asi uvažuje ,ale mě nevěří a k
poradkyni ji nedostanu,poradtě,co mám dělat ,už se k ní snažím vrátit 2
měsíce ,mám ji v hlavě 24 hodin denně,pořád přemýšlím jak to
vrátit,když mi nedá šanci,nemůžu ji dokázat co říkám.Jsem možná
blázen,ale myslím si že ona je ta,s kterou chci žít a starat se o
kluky.Klapalo to skvěle.Prosím poraďte.
Odpověď: (1. 2. 2009, 17.07)
Milý Radku,
cítím váš smutek, snad i únavu... Dopřejte si péči o sebe, dělejte si
hezky... užívejte si svého času...
Omluvil jste se, vysvětlil, dal nabídku - dál neškemrejte...nekontaktujte
(Za dva měsíce ji můžete pozvat do kina, když se vám bude chtít jít s
ní a dětmi)
Přeji vše dobré
Libuška píše: (26. 1. 2009, 14.07)
Dobrý den,nevím zda řešíte i manželské krize,ale zkusím to.Jsem 22let vdaná,ve vztahu jsem já spokojená a nyní mi manžel oznámil,že již přes rok ho náš vztah nenaplňuje,když jsem se ho zeptala co dělám špatně a co mu na mě vadí tak tvrdí,že nic jen prostě neví.Domluvili jsme se,že vztah se pokusíme zachovat,prosím o radu jak se mám k němu nyní chovat,stále ho mám ráda .děkuji za pomoc.Libuška
Odpověď: (1. 2. 2009, 16.52)
Milá Libuško,
je třeba chovat se tak, aby dávání a braní bylo v rovnováze
(netlačte).
Neznám vaše manželství ani manžela... co manžel chce, co očekává, co se
sebou chce..., chce spolupracovat na rozvoji lásky... Pro oba vhodná kniha
Láska duše
( http://www.ini.cz/ranka/knihy/…
)
Přeji vše dobré
Kristýna píše: (26. 1. 2009, 12.15)
Dobrý den,
mám čtyřletého syna. je velmi bystrý, vnímavý, nemá nejmenší problém
ve školce. Je však trochu přecitlivělý. Kvůli každé maličkosti se
rozbrečí. Stále se mu snažím vystvětlovat, že vše se dá vyřešit, že
stačí když za mnou nebo za tatínkem přijde, že mu poradíme či
pomůžeme, a že pláč neřeší nic. Není to však nic platné. Občas mi
pak ujíždějí nervy a zlobím se na něj, že pořád jen bulí a kňourá.
Vím, že to chce trpělivost. Chci se však zeptat jaká je nejlepší reakce v
danou chvíli, kdy se rozeřve, třeba proto, že mu mladší sestra pomalovala
obrázek, nebo mu sestřenice řekla, že neumí lyžovat. Mám ho nějak
konejšit, nebo si ho vůbec nevšímat? Vysvětlování, že se nic neděje,
že obrázek opravíme, nebo namalujeme jiný, nějak nepomáhá.
Ve školce tyto problémy nemá. Před kolektivem se asi stydí.
Jinak má i problém s větším počtem lidí, obzvláště pak cizích. Drží
se mě vždy jako klíště a nechce většinou ani pozdravit. Mám ho nutit,
nebo to přehlížet. Domluva je opět k ničemu.
Děkuji moc
Kristýna
Odpověď: (1. 2. 2009, 16.47)
MIlá Kristýno,
stačí, když ten smutek přijmete v tichosti (a třeba řeknete: "Chápu,
že ti je líto znišeného obrázku (že tě mrzí, že ti sestřenice
řekla....), tak si poplač, kolik potřebuješ... " za nějaký čas
můžete dodávat: "... a já jsem ráda, že se ti nestalo nic
horšího:))
I druhou situaci doporučuji v tomto čase akceptovat...
Přeji vše dobré
Lucka píše: (26. 1. 2009, 11.31)
Dobrý den, máme krizi v partnerském životě kvůli mému žárlení na partnera a za 3 roky mi nyní vyčítá, že jsem mu udělala 4 scény. Prý se v něm něco zlomilo a neví jak najít cestu zpět. Poraďte co mám dělat. Stále a moc ho miluji.
Odpověď: (1. 2. 2009, 16.37)
Milá Lucko,
jak je to s vaším žárlením? bylo kromě scén i "ve vzduchu"?
Partner je vždy svobodný..., to je třeba respektovat i nyní...
Láska respektuje svobodnou volbu druhého...
Své srdíčko si pohladte a milujte ho takovou láskou, jakou byste si přála,
aby k vám přicházela...
Přeji vše dobré
Berunka píše: (26. 1. 2009, 10.28)
Dobrý den,
chtěla bych Vás moc poprosit o radu a názor.Je mi 29let.Před skoro dvěma
lety jsem chodila s jedním mužem (30let) ,kterého jsem velmi milovala.Byly
jsme spolu asi půl roku,přítel o mě pomalu přestával mít zájem.Dělilo
nás 60km.Nereagoval na moje prozby o to aby mi své chování vysvětlil a nebo
ukončil náš vztah.Nakonec jsem to ukončila já z důvodu,že nejevil zájem
a ani mu nevadilo že jsme se poslední 2měsíce neviděly .Po nějakém čase
jsem si našla přítele,který je rozvedený a má každých 14dní na víkend
či dovolenou svou 9letou dceru.Vycházíme spolu báječně (s přítelem)ale s
jeho dcerou je to komplikované bere mě občas jako vetřelce a i když se
velmi snažím tak si přijdu zbytečná a odstrčená.Mám jiný názor na
její výchovu,prostě se kvůli ní občas pohádáme.(př.nelíbí se mi,že
dostane všechno co chce.Z výchovného hledista.Těží z toho že pro ní
tatínek udělá vše.)Nic méně se mi ozval ten můj bývalý přítel a chce
mě zpátky.Omlouvá se a prosí abych se vrátila.Své chování mi vysvětlil
tím,že měl spoustu starostí a mě s nimi nechtěl trápit.Příště by se
prý určitě poradil a svěřil.Nikdy prý na mě nepřestal myslet.Nevím co
mám dělat.Cítím,že ho mám stále moc ráda, ale bojím se abych neudělala
chybu tím,že bych se k němu vrátila a opustila muže s kterým vím,že bych
mohla být šťastná.I když máme rozbroje kvůli jeho dceři.
Děkuji moc za nezaujatý názor a přeji Vám krásný den :-)
Odpověď: (1. 2. 2009, 16.30)
Milá Beru,
pro vás je důležitá odpověď na otázku: jak cítíte, že při vás
současný partner stojí - zda váš pocit zbytečnosti a odstrčenosti je
opravdu pouze váš problém nebo zda na tomto pocitu se podílí
chování/postoj partnera... jak to cítíte...? proč věta - mohla bych s
ním být štastná.... kdybyste byla štastná, tak byste mi nepsala...
Věřím, že dilema vyřešíte s láskou a opravdovostí....
LostAngel111 píše: (26. 1. 2009, 7.37)
Vážená paní Štěpánková, je mi 18 let a chodím do 3.ročníku na gymnáziu. Vcelku řečeno mám velké množství problémů. Sedím v první lavici sama a mnohokrát za celý den ani nepromluvím. Za mnou sedí totiž kluci a já nevím o čem bych s nima měla mluvit. Do školy se mi vůbec nechce ani přijít protože mě tam ani nic netáhne, nemám moc kamarádů, držím se spíše v ústraní, zkrátka takový vlk samotář. Kvůli špatnému prospěchu mě spolužáci začali pomlouvat, ale v poslední době mě pomlouvají i když dostanu lepší znamky než oni. Zaslechla jsem dokonce že si myslí že chci odejít. To je ale hloupost když mám příští rok maturovat.Navíc kdykoliv jdu k tabuli nebo píšu písemku tak vše co jsem se naučila najednou zapomenu, prostě se mi zatmí před očima a nic nevymyslím. Je to příšerná situace, protože nyní jsem rupla v matice a to mě vcelku dost mrzí, na základce jsem ji totiž měla dost ráda a patřila jsem k těm lepším, navíc to není ani vinou mého učitele, který snahu pomoci nám má. Z těchto důvodů mnohokrát nechodím do školy, protože se mi udělá příšerně nevolno. Paní doktorka mi říkala že je to psychykou. To je sice pravda ale já nevím jak to mám řešit. Navíc doma je na mě tvořen neustálý nátlak, když otec něco vypije a začíná na nás hledat chyby. Častokrát tento den končí hádkou a máma také už párkrát řekla že se sním dá rozvést, protože nám nadává a minulý rok na silvestra nás dokonce vyhodil z domu, zatímco já jsem to odnestla obraženým prstem, protože jsem bránila mámu a ségru. Vím že to příliš rozepisuju ale nutně jsem se někomu potřebovala svěřit. Je to jako začarovaný kruh ze kterého není úniku, proto potřebuji pomoci alespoň radou, neboť to v poslední době přestávám zvládat. Děkuji za pochopení a těším se na radu kterou mi napíšete:)
Odpověď: (29. 1. 2009, 11.29)
Milá Andělko,
myslím, že sama tušíš, že jednoduchá rada to nespraví - protože se
jedná o celý balík starostí...
Přála bych ti, aby jsi našla cestu ke své vnitřní síle a lásce. To se
snadno řekne a hůře dělá , vidˇ :). Odkud jsi? Bylo by dobré najít
někoho, komu budeš věřit a na tu cestu se vydáš...
Pro začátek ti mohu doporučit např knihy: http://www.ini.cz/ranka/knihy/…
a naučit se zklidnování (s osobním trenérem je to jednodušší)
Taky by bylo fajn trénovat komunikaci s kluky - překonat obavy, strach... a
udělat zkušenost, že se s tebou baví, že ti odpovídají... tu novu
zkušenost si uvědomit! (tušíš, že takový odcizený vztah s chlapci
souvisí se vztahem s tátou...)
Držím palce!
swen.iorgen píše: (20. 1. 2009, 8.24)
dobry den
mam problem sam se sebou,v posledni dobe se nedokazu na nic soustredit,nemam
zadnou trpelivost,v nicem si neverim,vsechno zpochybnuji a jsem hrozne
nerozhodnej!!!jsem ve znameni ,,vah´´ tak z toho neco pochopim ale proc ta
nejistota a nevericnost????budu rad kdyz poradite:-(
Odpověď: (24. 1. 2009, 18.17)
zkontaktuj se s člověkem v zrcadle a měj ho rád ...
Lenka píše: (19. 1. 2009, 20.05)
Hezky vecer!ja uz jsem vam psala myslim ze 8.12 nejsem si jista ted datumem a rikala jste, ze by jste mi mohla pomoct naucit me uvolnit se. Byla jsem se svou uzkosti u psychiatra a ten mi predepsal prosulpin a poslal me k psychologovi a tam jsem byla 2x ale vykladat si muzu s rodinou myslim si ze psycholog mi nepomuzu potrebuju se vnitrne uklidnit. Mam strach z rakoviny a z nejake predtuchy ze si jednou vzpomenu jak bylo dobre porad se toho bojim. Bojim se o sve blizke. a kolikrat si rikam ze stesti ktere mam tak o neho prijdu moc se bojim a denne na to myslim. Co stim da se s tim nejak vyrovnat? nebo neco .. poradte dekuji mnohokrat.
Odpověď: (24. 1. 2009, 18.16)
Dáte-li si práci, zkusíte nalézt rozdíl v tom, co vám nabídl váš
psycholog a co nabízí můj způsob práce, který je na mých stránkách
nastíněn...(včt. toho, že učím lidi, jak nalézt vnitřní klid) Vy si
volíte... (Omlouvá vás všeobecná neinformovanost, ale řešení to pro vás
není...)
Přeji vše dobré
< novější | 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >