Zde naleznete písemnou psychologickou poradnu. Odpovídá psycholog, psychoterapeut více; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Psychologická poradna online se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
Pokud si přejete odpověď mimo psychologickou poradnu online, je třeba uhradit 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.
Pokud si přejete online kontakt s psychologem, ten naleznete zde online psycholog

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Jan, Pavel Bornfleth

< novější | 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >

P.T. píše: (19. 1. 2009, 18.08)

Dobrý den,
je mi 17 let a mám problém, se kterým mi rodiče nedokáží pomoci a tak se obracím na Vás. Neumím se chovat přirozeně - hlavně ve společnosti holek, protože chci být dokonalý, jenomže to samozřejmě nejde. Pokaždé do mě vjede podivný pocit, jsem nesvůj a ke všemu jsem v křeči (např. chodím jak robot apod. :D)...Možná je také příčinou to, že jsem nezkušený. Potřeboval bych poradit, jak se chovat přirozeně, zvednout si sebevědomí a zároveň nebýt v křeči... Zřejmě to zní poněkud komicky, ale jakákoliv rada by mi pomohla...děkuji...

Odpověď: (24. 1. 2009, 17.56)

Hmm, rada? spíše trénink - kurz psychosociálních dovedností by byl pro tebe prima...
Ale také ti doporučuji přijmout se ve své nedokonalosti (je-li to nutné - odpustit si nedokonalost)
Kdyby to bylo možné, pokus se navázat kamarádství s jednou obyčejnou holkou, bavit se s ní, trénovat, že to jde, že tě bere...(a ty ji)
A prozradím ti jednu věc: dokonalí lidé po naší Zemi zrovna moc neběhají ;)

sara píše: (19. 1. 2009, 17.36)

Dobrý večer,mám už asi 2 roky dost velký problém se svým synem..Je mu nyní 17 let,na učiliště ani na střední školu nikde nechodí,jelikož už měl 3 pokusy..bohužel k ničemu...do školy chodil minimálně,věčně byl za školou..ať jsem se snažila sebevíc..Jsem rozvedená,jeho otec byl agresivní,nedokončil také školu,syn byl kolikrát svědkem našich rozepří..a už jako malý kluk se mě snažil bránit..Myslím,že tohle všechno se mu nějak zapsalo do jeho mysli..a on je teď jaký je...Zoufale hledá ve svém životě nějaký mužský element,který by mu pomohl najít správnou cestu a odrazit se člověka,co by mu věřil....motivaci..ale nepřizná to samozřejmě..."maskuje" to velkými řečmi,nadávkami,vulgárností..a­le vevnitř je to citlivý a inteligentní kluk...což mi potvrdili i učitelé a psycholog..Nevím,jak z toho všeho ven,jak mu pomoci najít ten správný směr..Nyní se rozhoduji,zdali mu dovolit rekvalifikační kurz,který mu nabízí úřad práce,poněvadž v případě,že by ho  neudělal,mi hrozí,že ho budu muset zaplatit já jako jeho zákonný zástupce..poraďte mi prosím,jak se mám zachovat,jestli mám jít opět s kůží na trh a věřit mu..i když vím,že už jsem se v něm párkrát spletla,ale taky vím,že potřebuje,abychom mu více věřili...

Odpověď: (24. 1. 2009, 17.49)

Milá Sáro,
sama cítíte, že vy už nejste schopna být zodpovědnou za činy svého 17letého syna. Vy se rozhodujete za sebe, zrovna tak, jako se rozhoduje syn. Syn je zodpovědný za svůj život! Rozhodnete-li se podpořit syna v rekvalifikačním kurzu, děláte to pro sebe, abyste věděla, že jste učinila maximum, které jste mohla... Synův život je jeho příležitost, jeho boj a to nejlepší, co rodič v určité chvíli pro dítě může udělat je: nechat ho jít. Přeji vám, abyste ten okamžik poznala.

malicka píše: (19. 1. 2009, 16.59)

dobry den prosim potrebovala bych nutne pomoc uz nevim co mam delat v sobotu vecer se nam prihodila tragedije v rodine mam mamku ktre je 35let a moc si prala miminko a ted kdyz se ji to podarilo a otehotnela tak v sobotu to potratila ted uz je doma z nemocnice ale ja nevim co mam delat jak se k ni mam chovat co ji mam rikat abych ji nak tim neublizila jak ji mam pomoc od soboty vudec nespim spin jen 3 hodiny a vecne placu ale placu jen kdyz me nikdo nevidi potrebovala bych pomoc co mam delat mam si sni otom promluvit nebo co a nejhorsi je ze ona je smutna je to nani vydet ale vubec neplace je to dobre nebo by se mela vyplaka

Odpověď: (24. 1. 2009, 17.41)

Milá maličká,
cítíš mamčin smutek, můžete si poplakat spolu a spolu si dodat síly dívat se dál do života. Ty postupně ponech smutek a bolest u mamky (tím, že ho budeš prožívat s mamkou ji neulehčíš - věz, že je to mamčin život, osud...) Každopádně se nemusíš bát s mamkou o potratu mluvit a říci ji třeba o svém smutku...

Buginka96 píše: (19. 1. 2009, 15.56)

Dobry den cela bych se vas na neco zeptat. co mam delat kdyz muj byvalej kluk si neustale pise se svou holkou moji nej kami pred demnou furt rikaji jak se maji radi furt vsecko predemnou ale ja porad ece miluju a ja se brzo zblaznim ci se zabit.............  poradte mi!!!  plosim dekuju

Odpověď: (24. 1. 2009, 17.37)

Milá B.,
své nej kamarádce by jsi o svých pocitech mohla říci a požádat ji o trochu taktu... Postupně by bylo dobré, kdyby jsi jim jejich setkání přála a cítila se v citech svobodná pro jiného chlapce...
:)

barbara píše: (19. 1. 2009, 13.07)

Dobrý den, mám takový problém a nevím na koho se s ním mám obrátit.
Jsem studentka 3. ročníku medicíny a dříve být doktorkou byl můj jediný sen.
Jenomže každé zkouškové je to stejné, chytají mě úplně záchvaty úplného breku a beznaděje, přitom, když se to snažím analyzovat proč vlastně brečím tak nevím- nevím jestli je to z toho, že se mi zdá, že si to co se učím nepamatuju, nebo z toho, že se musím celý den učit a už si do hlavy nechci cpát spousty názvů a nejraději bych už někde pracovala abych se toho nemusela tolik učit. Každé zkouškové chci opravdu odejít ze školy, protože i když to byl můj sen být doktorkou, tak teď si dovedu představit, že mě budou bavit i jiná zaměstnání. Momentálně bych chtěla ze školy odejít, ale všichni mě přemlouvají, že jsem chytrá, že mě na zkoušce vyhodili jen jednou a jinak se mi všechno daří, jenže nikdo neví, jak se opravdu cítím. Když zase skončí zkouškové období a všechno je za mnou tak zase zůstanu na škole- dostanu se zase do toho koloběhu a doufám, že další zkouškové bude lepší, nějak během semestru nemám odvahu s tím vším skončit a jít si hledat práci. Pořád mě trápí otázka: Jakou si jen najdu práci?a bude se mi tam líbít? nebudu pak litovat toho, že jsem odešla ze školy?a proto zůstávám, a ta původní motivace, že jsem chtěla pomáhat lidem  se nějak postupně vytrácí. Prosím poraďte mi co s tím mám udělat nebo aspoň kam se s tím mám obrátit, když ani sugesce typu zvládnu to a psaní seznamů pro a proti mi nepomáhá. moc a moc děkuji

Odpověď: (24. 1. 2009, 17.35)

Milá Báro,
léčebné meditace může být pro vás užitečná... může to být pro vás zajímavá zkušenost... potřebujete vykročit z beznaděje, kterou jste občas pohlcována...
Přeji vše dobré

Jarmila píše: (19. 1. 2009, 10.50)

Dobrý den. Žiji se svým přítelem který je rozvedený, chtěli jsme být spolu proto se odhodlal k tomuto životnímu kroku. Nedávno začly chodit podivné anonymy o tom, že čeká dítě s jinou ženou. Ptala jsem se ho mockrát a prosila ho aby mi řekl pravdu, že by jsme to spolu vyřešili, ale on stále tvrdí, že s tím nemá nic společného. Bohužel mu moc nevěřím, neboť některé věci mi zapírá. Jsem zoufalá a nevím co dělat. Tu ženu neznám, vím jen, že je ze sousední vesnice a znám křestní jméno. Mám ji snad vyhledat a promluvit si s ní? Žít v tak hrozném pocitu nejistoty je opravdu strašné a nedá se to vydržet. Zřejmě pracují nervy, mívám často pocity bezmoci, zoufalství, vzteku. Nevím na koho se obrátit. Moc děkuji za radu.

Odpověď: (24. 1. 2009, 17.06)

Milá Jarmilo,
mám pocit, že pocity bezmoci, zoufalství, vzteku jsou ponejvíce ve vašem zorném úhlu. Pokuste se tyto emoce nějak zpracovat, dostat se k sobě a pak se po jevišti znovu porozhlédnout. Poodstupte trochu od vnímání vztahu a zaměřte pozornost k sobě. (nemáte-li v té věci trénink, bylo by vhodné se to naučit s někým, kdo takovým technikám učí)
Přeji vše dobré

cunchvajka píše: (19. 1. 2009, 10.48)

Dobry den,chtela bych Vas poprosit o radu.Byla jsem lecena psychologem pro psychosomata,pak jsem byla i jednou u psychiatra ten mi dal leky na deprese.Leky se jmenuji Neurol 0,5 a Citalon.Mívam stavy deprese, casto me napadaji myslenky o sebevrazde a jinych nesmyslech.Jsem ze sebe nestastna.Vim kde je puvodce toho vseho.Zacalo to uz v dospivani.Ve 14letech me prodali do Nemecka a tam jsem byla dva roky v clubu.NEmohla jsem uteci,byla jsem jeste pred tim dvakrat znasilnena.Vse je uz davno,ale nosim si to stale sebou.Rodice na me zanevreli uz pred 15lety,mam deset let pritele,ale nemuzeme spolu zit sexualne,mam i tri deti ve veku 8 let,6 let a 5 mesicu.Po tech praskach co mi pan doktor napsal,se mi chce jen spat,nemuzu vubec fungovat jako clovek.O deti se musim postarat,ale pri nich nemuzu.Prosim poradite a reknete co to semnou muze byt? Predem moc dekuji

Odpověď: (24. 1. 2009, 17.00)

Milá R.,
prožitá traumata se uložila do vašeho emočního prožívání dost hluboko. Máte narušený vztah sama k sobě, uvnitř si nejste jistá, kým jste  a svou minulost jste nepřijala/neintegrovla jako část sebe samé. Ani smutek z přerušeného vztahu s rodiči bych nepodceňovala.
Zpracovat výše uvedené bych doporučovala při osobních "konzultacích" (cca 10 lekcí) Buďte pro sebe tak důležitá, že si je dopřejete (nemůžete-li opravdu ke mně dojet, napište, odkud jste a třeba někoho vhodného ve vašem okolí najdeme)
Přeji vše dobré

kiki píše: (19. 1. 2009, 6.14)

Dobry den,rada bych se vas optala na Vas nazor ohledne meho problemu. Prestehovala jsem se za pritelem (cizinec) do jeho rodne zeme (demokraticka zeme).Dost jsem sama cestovala, takze mi zivot v jinych zemich nedelal problem, az zde, tady si nejak nemuzu zvyknout.Odchodem z jine zeme, ve ktere jsem zila, jsem tim padem opustila mou praci manazerky a pratele.Tady mam jen jeho a jsem bez prace a pratel (jsou tu na hlavu postavene zakony,same omezeni, a jako cizinka tu nemam moc sanci...prozatim).Pritel me pozadal o ruku. Od te doby si vice vsimam jeho negativnich vlastnosti,mam strach z budoucnosti, jsem plactiva, nervozni, nespim, mam strach z toho, ze se mi v teto zemi nepodari ujmout, ze budu muset delat podradne prace(jsem asi dost hrdy clovek).Hlavne mam strach sama ze sebe, jelikoz vim, ze kdyz se dlouho neco nevede, nebo mi neco az tak nevoni, palim mosty a zacinam novy zivot jinde a sama. Vim, ze on je soucasti meho zivota, ze se na nej muzu spolehnout,ale tyto myslenky mi trochu nahaneji strach.Nechci ublizit ani jemu ani sobe.Prosim poradte mi.Predem dekuji.

Odpověď: (24. 1. 2009, 16.52)

Milá Kiki,
váš dotaz v sobě zahrnuje několik rovin - více jich je skryto a nepřipadají mi vhodné pro tento prostor.
Každopádně je dobré o tématu, o vašich obavách hovořit s přítelem vcelku podrobně.
Rozhodnete-li se žít v cizině za situace, kterou popisujete, je velmi aktuální nalezení vašeho klidu, domova v sobě (a to není jen tak - to je cesta sama k sobě, cesta sebepoznání). Docílit toho lze zabýváním se sebou např. na seminářích, na individuálních "sezení"...  
Budete-li mít chuť tématem se zabývat podrobněji, kontaktujte mne a sdělte rozsah/hloubku, který tématu jste ochotna věnovat.
Přeji vše dobré

hefina píše: (12. 1. 2009, 19.31)

dobry den. ja mam taky problem v kamaratstve. mam najlepsiu kamaratku, ale asi pred tyzdnom sme akosi prestali komunikovat, pretoze jeden kolega z prace jej povedal nieco, co nie je pravda. ona je teraz v soku a ja tak trochu tiez, pretoze akosi si obe nevieme najst k sebe zasa cestu. stale mi pise ze chce aby to kamaratstvo bolo ako predtym ale ze nevie, co ma robit. a ja tiez nie.prosim poradte ako sa s nou mam o tom porozpravat, ked aj to rozpravanie s nou je take tazke. aspon mala rada by pomohla. dakujem.

Odpověď: (18. 1. 2009, 12.31)

Věřím, že to spolu zvládnete... (možná nějaké vzájemné  odpuštění je třeba, přijetí kamarádky jako omylné bytosti....:))
Jet spolu na výlet, může prolomit ledy ...

Lucie píše: (12. 1. 2009, 18.48)

Dobrý večer,

Chtěla bych se vrátit ke svému níže zmíněnému dotazu. Stala věc, která mi ráz na ráz pomohla vyléčit se ze všeho smutku. Jsem zase šťastná a veselá, jako už jsem dlouho nebyla, dokáži brát věci pozitivně a válčit s nástrahami života. Měla bych se teď dostat k tomu, co mě dokázalo tak náhle vyléčit. Bude to však znít bláznivě. Nechala jsem se ostříhat a změnila jsem hodně svůj vzhled. A najednou jako by ze mě všechen ten stres spadnul. Asi s těmi kratšími vlasy(a delším rozumem?) cítím více elánu. Možná jsem prostě jenom potřebovala změnu. Vytáhnout ze stereotypu.

Odpověď: (18. 1. 2009, 12.28)

:)

valedoria píše: (12. 1. 2009, 18.30)

Dobry den, mam problem a neviem kam sa obratit. Mala som raz nechceny sex a odvtedy akoby som niekedy mala k tomu odpor a niekedy zase chut. Prehanaju sa mi rozne myslienky a predstavy po hlave. neviem to zastavit. niekedy ked som to nezvladla, tak som pozerala vselico na nete a potom ma to tazi,lebo sa za to hanbim. citim sa niekedy ako vadna,lebo som veriaca a nechcela by som praktizovat sex pred manzelstvom a preto ma niektori chalani poslu prec.ano, som sama,ale uz si naozaj zacinam pripadat divna. jednak preto, ze to nechcem skor a potom preto, ze ma predstavy umaraju a neviem co s tym. prosim, velmi vas prosim, pomozte mi.

Odpověď: (18. 1. 2009, 12.27)

MIlá V.,
bez sexuálního pudu bychom tu nebyli :) - proto je přirozené, že vás zajímá... to, co potlačujeme, za co se stydíme se dere k vědomí vlastní silou...a nedá to pokoj, dokud to nepřijmeme.
Doporučuji vám, abyste se přijala jako sexuální bytost...
abyste odpustila sobě vše...
a své sexualitě dovolila projevit se...

kubik píše: (12. 1. 2009, 18.13)

Dobry den,pred casem mi zemrela dcera a zustal nám po dceri 2,5 lety vnuk.Od mala byl veskery cas se mnou a ted bydli ze zetem a pokazde jak po vikendu vracim maleho tak strasne place a krici ze nechce jit za tatou - ZA TATOU NE !!! Jsem s toho zoufala a bojim se o vnuka at neni nejak psychicky nebo nervove poznamenan.Muzete mi poradit?Dekuji Renata

Odpověď: (18. 1. 2009, 12.23)

Milá Renato,
mohla by být pro vás (v konečném důsledku i pro vnuka) zajímavá návštěva semináře: www.konstelace.info
Přeji vše dobré

Barča píše: (12. 1. 2009, 15.20)

Dobrý den,
 už jsem vám sem dřív napsala a opravdu mi vaše rada pomohla, hodně jsem se změnila, jsem šťastnější a možná i spokojenější sama se sebou, ale cítím, že to ještě není úplně ono. Potřebovala bych si o tom ještě s někým podrobněji promluvit. Tak jsem se chtěla zeptat, jestli byste si na mě nenašla chviličku a zkusila to třeba přes mail. Děkuju.

Odpověď: (12. 1. 2009, 19.32)

Milá žačko Barčo,
můžeme to spolu probrat - můžeš mi napsat na mail ( radana@rovena.info )

David H píše: (12. 1. 2009, 10.57)

Dobrý den, jsem Moravy přehoupl jsem se pře 30-cátý věk svého života a po mnoha letech relativního klidu jsem přišel k pracovnímu ůrazu ne vlastní vinou. Stručně řečeno měl jsem zlomené obě nohy a 3 měsíce jsem byl na invalidním vozíku. Již déle než půl roku objíždím ústavy, rehabilitační a zdravotnická středika. Abych měl změnu, jezdím na krátké mezidobí domů. Jsem člověk který je zvyklý manuálně pracovat, nyní jsou mé možnosti velice omezené. Problém mám nejen s vyrovnáním se se situací, která nastala v mém životě, ale s BUDOUCNOSTÍ. Plánujeme s přítelkyní společný život.Do budoucna bych měl být relativně v pořádku s malým handycapem,to ovšem ukáže čas. Asi všichni znají ten pocit, kdy se na vás hroutí celé okolí.Podívejte se jenom na zprávy, ruku na srdce, Kolik pozitivních zpráv jste v polední době slyšeli???A co se týká nespravedlnosti, kde jaký LUMP je v našem státě chráněný a podporovaný, ale to je otázka pro jiné lidi. Ano, jistě když je ZLO je také DOBRO. Proč vám toto vše píši?, prostě mám strach co bude dál? Bude to horší nebo lepší? Vím, že tuto odpověd by chtělo znát spoustu lidí a vím,že nikdo z lidí nemá tu moc to vědět.Jen těch špatných zpráv je ne nás nějak moc. Vážená Paní Magistro, děkuji vám za jakkoukoliv odpověd, která věřím potěší a povzbudí nejen mne, ale též spoustu lidí, kteří se v dnešní době cítí nejistě.                 S pozdravem David H

Odpověď: (18. 1. 2009, 12.20)

Milý Davide,
děkuji za méně tradiční vzkazík... takové trochu filosofické téma,jehož rozsah se vymyká poradně on-line, takže hledání odpověďi pro vás na tomto místě není pro mne jednoduché.
Je otázka opravdu jen akademická nebo je důležitější ta, která se týká vašeho strachu... Svůj strach jste mnoho nezkonkretizoval... Může být pro vás užitečné, svůj strach zkonkretizovat... pak by měla následovat další psycho práce s tímto tématem...
- Pro uchopení vlastního života je třeba lásky k životu, kráse... je ji třeba podpořit odvahou, která se spojuje se silou...
- Je dobré vidět různé jevy ve světě, který nás obklopuje a vybrat si, kým, čím chci být... a jak to udělat...
- Je dobré vědět, že se dějí věci, které nejsou hezké a rozhodnout se konat to, co dělá váš svět a svět ve vašem okolí hezkým...
- Je dobré naučit se vidět ve světě kolem i to hezké a třeba to i podpořit...
- Není moc užitečné věnovat pozornost zlu a kazit si tím vlastní prožívání...
- Ano, doba je nejistá, je třeba zachytit sílu vlastního středu, srdce a rozvíjet ji...
- Na každém z nás záleží, kým budeme ...
- A viděl jste film Láska nebeská? (už ten úvod stojí za to:))
http://www.pozitivni-noviny.cz…
Přeji vše dobré a nalezení správné literatury, která se takovým tématům věnuje...

zoufalá píše: (12. 1. 2009, 10.48)

OPRAVA:Dobrý den, prosím o radu:poslední 2 roky jsem měla potíže si najít práci(důvody:žiji v Ostravě,je mi 34 let,byla jsem adept na to mít miminko, atd.).Jsem 1,5 roku vdaná a čekám miminko.Z těch 2 let jsem dohromady pracovala cca.14 měsíců(ať už na HPČ či brigády).Z 1.práce jsem odešla kvůli lepší nabídce do svého oboru(2.práce),to byla chyba,musela jsem odejít z neúnosných sociálních podmínek. 3.práce byl podvod,dodnes mi dluží za 3,5 měsíce peníze,které neuvidím.Mezi tím byly brigády.4.práce byla v pohodě, jenomže jsem otěhotněla a dostala na konci zkuš.doby výpověď (prosinec 2008).Tolik jsem se snažila a byl to jen začarovaný kruh, ze kterého jsem byla i tak dost špatná,trápila se,plakala.Největším problémem je však můj manžel.Za ty 2 roky mám pocit,dle jeho chování,že pro něj není nic důležitějšího,než peníze a on sám.Za celou tu dobu mě ani jednou neobjal a neřekl,neboj to bude dobré,neboj to spolu zvládnem,neboj pomůžu ti... jen  vyčítal a vyčítá dosud.Že jsem neschopná se postarat(i o sebe),nezodpovědná,že on si nemůže nic koupit a to si vydělává(koupil si-počítač),dokonce mě nutil lhát do životopisu,i na konkurzech a abych na nikoho nebrala ohledy.Přitom nestrádáme,máme na vše co potřebujem a i navíc.Když mě ve 3.práci podvedli,řekl,že jsme blbá,že jsem se nechala napálit, a že on už mě taky finančně podporovat nebude a stalo se na 4 měsíce,pouze platil byt a 1/2 nákupů jídla,druhou polovinu jsem platila já z půjčených peněz od mamky(i když se stydím-musela jsem si půjčit,neměla bych na normální výdaje a mé potřeby-nikoliv rozmary) a starala se o celou domácnost,abych vyvážila to,že nevydělávám(šlo o 10 měsíců,ale i tak jsem přispívala do rozpočtu z ušetřených peněz z předchozích zaměstnání-i když menšími částkami).Jsem moc zoufalá,co je nejhorší,dodnes to mám každý měsíc na talíři(i 2x),vždy si najde záminku,aby toto vytáhl a vyčítal, i když je to už od října passé(našla jsem si práci, ale otěhotněla-po té co na mě rok tlačil,abysme měli miminko).Je na mě dost sprostý,vyčítá a jak nemá argument zpět,pošle mě ,vulgárně, do háje a řekne,vulgárně,ať držím pusu a pak mě ignoruje-totálně(nebere ohled ani na těhotenství-stres).Poslední hádku(včera) ukončil s tím,že pojedem napůl ve všem... mám min.nemocenskou a jsem těhotná-jak jednoduché!!!Jsem zoufalá a nevím jak se chovat,co dělat,připadám si jako bezcenný kus nečeho,místo,abych se těšila na budoucnost,po každé hádce mám spíš strach o svou a miminkovu budouctnost,přestávám věřit na lásku a marně si přehrávám slib:v dobrém i zlém,v nemoci i ve zdraví,v bohatství i chudobě.Za těch 7 let spolu,měl spoustu problémů i on sám,vždycky jsem při něm stála,obímala ho,konejšila,pomáhala mu,vždy byla oporou (i když už mě jednou opustil),obráceně to však necítím.
Prosím ,poraďte mi,jak dál,kdo je můj muž(z Vašeho pohledu),jsem v pátém měsíci a mám strach. Promiňte,stručněji jsem to nezvladla. Děkuji moc

Odpověď: (18. 1. 2009, 11.48)

Milá neznámá,
chápu vaši nelehkou životní situaci a přeji vám, abyste se porozhlédla a uviděla, jak můžete sobě a miminku dopřát bezpečí... Rodiče?... To, že se k vám váš muž chová nehezky, není důvod, abyste si připadala jako bezcenný kus, je to důvod k tomu, abyste našla sílu a lásku v sobě. Jednání vašeho muže je trochu nelogické - vy jste momentálně dva, náklady s děckem spojené jdou tedy plně na vás? To není rytířské ani láskyplné... proto není důvod nejít k Lásce, jen váš muž bude asi stát trochu stranou... Takovou péči, lásku, jakou jste poskytovala muži, dejte momentálně sobě a dítěti...
Držím palce

TOJA píše: (12. 1. 2009, 10.46)

Je mi 35 let. Jsem 15let vdaná, mám 2 chlapce, manželství vcelku
normální - prosím o radu-před 2 lety jsem docházela do psychiatr.poradny s
úzkostí a strachu ze zaměstnání /měla jsem strach ze ztráty
zaměstnání/.Pak jsem změnila zaměstnání a léky snížila,až úplně
vysadila/brala jsem zoloft 2xdenně/.Nyní jsem v zaměstnání
1,5roku-v kanceláři,nemusím se bát ztráty zaměstnání,práci
zvládám,ale opět se mi dostavily stavy úzkosti-mám strach chodit
do práce,při představě velkého množství práce,které mě tam čeká.
V práci si mě chválí,vše zvládám, ale jen fyzicky,uvnitř sebe mám
úzkost,mám problém se soustředit, v noci špatně spím.
I když si říkám, že nemám důvod se bát, nepomáhá mi to. Brát opět
léky nechci, chtěla bych to zvládnout bez nich, ale nevím jak.
Moc Vás prosím o radu, jak se mám vyrovnat se svými pocity, jak
se zbavit úzkosti. Jinak jsem vcelku veselé povahy, mám hodně
přátel, našly by se i malé záliby/čtení,květiny/.
Pokud si paní doktorko najdete chvilku a i po mailu odpovíte a
poradíte, velmi Vám děkuji.

Odpověď: (18. 1. 2009, 11.34)

Milá Tojo,
jak píšete, mnohé se vám v životě daří rozumím-li tomu dobře, chtěla byste zvládat lépe i sama sebe. Podle toho, jak svůj vnitřní stav popisujete,  doporučuji vám, abyste se naučila s tímto světem pracovat systematicky. Sama tušíte, že jedna laciná rada na úrovni ženských časopisů to nespraví. Na cestu do vnitřního světa je dobré nalézt průvodce, který se na těchto cestách orientuje... Odkud jste?... Přeji vše dobré...

Martina píše. píše: (12. 1. 2009, 9.24)

Dobry den,nevím jestli muj dotaz tady patří,ale nevím co mám dělat.Muj syn chodí do 6 třídy a jen z jednoho předmětu nosí špatné známky a pořád poznámky.Ja si myslím,že je na něho učitelka zasedla.V pátek donesl z jednoho předmětu 3 pětky,dvě z vyzkoušení a jednu z písemky.Myslíte,že muže učitel dát žákovi v jedné hodině 3 pětky.S učitelkou jsem mluvila před vánocemi a tože by byla na něho zasedlá vyvrátila.Prosím poradte mi,děkuji

Odpověď: (12. 1. 2009, 11.43)

Milá M.,
můžete požádat o spolupráci školního psychologa či speciálního pedagoga, který by byl mediátorem vztahu učitel, žák. Můžete požádat o spolupráci ředitele té školy ....
Přeji vše dobré

T. píše: (12. 1. 2009, 8.05)

Dobrý den, mám zamotanou hlavu. Příčinou je kolegyně v práci, která je ale vdaná a má děti. To jsem věděl od začátku, přesto se to stalo. Píšeme si maily, na návštěvách trávíme dost času, že si toho všimli už skoro všichni spolupracovníci. Ona mě má ráda, ale já ji asi víc. Rozvádět se nechce a (fyzicky) podvádět manžela taky ne, i když jejich vztah není úplně ideální. Tohle naše přátelství už trvá skoro rok, ale poslední dobou mám pocit, že se mi to nějak vymyká z kontroly. Začínám např. žárlit na její aktivity, ve kterých nefiguruju. A krom toho nevím, jakou mám šanci na nějaký vztah s někým jiným, když mám plnou hlavu jí. Probrali jsme to a navrhl jsem, že to skončíme a přestaneme se stýkat. Ona řekla, že jestli to tak chci, bude to respektovat, ale nechce o mě jako přítele přijít. A bojí se, že to bude pro oba těžké, což je určitě pravda. Co byste radila? Díky.

Odpověď: (12. 1. 2009, 11.40)

Milý T.,
jste rozumný muž a situaci jste si sám vyhodnotil. Ona je vdaná žena a svému manželskému slibu chce dostát. Pro vás to znamená, že ona vám nemůže nabídnout to, co nabízíte vy ji... Proto váš návrh se ukazuje jako rozumný ... bylo by dobré na vnitřní úrovni tento vztah dokončit s láskou, svému srdci poslat dostatek lásky a péče... je to taková jemná chirurgická práce...
Přeji vše dobré

Majda píše: (5. 1. 2009, 20.04)

Dobrý večer jsem 4 raky vdana a ted muj manžel přišel že se chce rozvést jenže jeden den chce rozvod za dva dny se rozvádět nechce tyden je klid a pak zase hrozí rozvodem duvod je pry že nemá rad mojí mamku a ja zase jeho nevěřím že je to praví duvod ted mi přiznal že si píše s nakou slecnou ale že ona není duvod rozvodu dneska mi řek že chce žít semnou a když jsem se ho zeptala na tu slečnu řekl že sní si píše a neví proč ale nedokáže to ukončit vymazal její číslo ale ona mu napsala a tak si píší dal neví proč to děla ja to nechápu do doby než si sní začal psát jsme měli spokojené manželství nikdy jsme se nehádali.Nabídla jsem mu že sním pujdu k psychlogovi a on souhlasí pry ví že je chyba někde v něm jen neví kde a proč to děla.Bydlíme v Mnichově Hradišti mužete mi poradit nakého psychologa poblíž třeba v Mladé Boleslavi.Bojím se aby si to nerozmyslel než k nějakému psychologovi pujdem děkuji

Odpověď: (12. 1. 2009, 11.36)

Milá Majdo,
chápu, že sitace vám připadá nepřehledná. Bohužel vám v M.B. či v M.H. dát jiné kontakty, než najdete na internetu.
Můžete si společně přečíst knihu Nevyšlapanou cestou, bylo by dobré, kdybyste společně zvětšovali proudění lásky mezi vámi - nemůže to však dělat jen jeden, je třeba oboustranného svobodného rozhodnutí.
Přeji vše dobré

Léto píše: (5. 1. 2009, 19.50)

Potřebovala bych poradit s problémem: je mi 40 let, jsem rozvedená a žiju s přítelem pět let. Jedním z problémů je, že přítel se semnou miluje 1x možná 2x za měsíc, a to pouze, když přijdu já. Tato situace trvá již tak rok. Dříve jsme se milovali 2x - 3x týdně, vše bylo v pořádku. Poslední dobou (rok) neustále vyvolává hádky a spory. Večer po hádce řekne, že se těšil na milování, ale kvůli hádce nemá náladu. Před rokem se mnou 3 měsíce nemiloval, když jsme to řešili, tak mi řekl, že to mám za trest (nevím za jaký trest), že se semnou nemiluje. Nebo jindy tvrdil, že si to dělá sám, že to má ještě zvyk z vojny (je mu 40 let, takže z vojny je už 20 let doma). Mám velké podezření, že někoho má, ale nemám to, jak dokázat. Otázkou je, jestli se mám snažit mu případnou nevěru dokazovat? Pracuje velmi nepravidelně, takže z domu odchází kdykoliv i na dva dny, nemám možnost zjistit, jestli je v práci, nebo někde jinde. Ve vztahu jsou ještě další problémy - přítel ve vzteku rozbíjí věci, je závislý na matce, nerozumí si s mojí dcerou a synem.
Můžete mi poradit řešení situace: mám se snažit ještě o zachránění vztahu nebo ze situace vyplývá raději konec vztahu? Děkuji za Váš názor.

Odpověď: (7. 1. 2009, 17.15)

A co hezkého vám ten muž přináší do života? Co převažuje? Máte v něm oporu? Na kolik procent?
Přeji vše dobré

< novější | 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >