Lucie píše: (12. 1. 2009, 18.48)

Dobrý večer,

Chtěla bych se vrátit ke svému níže zmíněnému dotazu. Stala věc, která mi ráz na ráz pomohla vyléčit se ze všeho smutku. Jsem zase šťastná a veselá, jako už jsem dlouho nebyla, dokáži brát věci pozitivně a válčit s nástrahami života. Měla bych se teď dostat k tomu, co mě dokázalo tak náhle vyléčit. Bude to však znít bláznivě. Nechala jsem se ostříhat a změnila jsem hodně svůj vzhled. A najednou jako by ze mě všechen ten stres spadnul. Asi s těmi kratšími vlasy(a delším rozumem?) cítím více elánu. Možná jsem prostě jenom potřebovala změnu. Vytáhnout ze stereotypu.

Odpověď: (18. 1. 2009, 12.28)

:)

valedoria píše: (12. 1. 2009, 18.30)

Dobry den, mam problem a neviem kam sa obratit. Mala som raz nechceny sex a odvtedy akoby som niekedy mala k tomu odpor a niekedy zase chut. Prehanaju sa mi rozne myslienky a predstavy po hlave. neviem to zastavit. niekedy ked som to nezvladla, tak som pozerala vselico na nete a potom ma to tazi,lebo sa za to hanbim. citim sa niekedy ako vadna,lebo som veriaca a nechcela by som praktizovat sex pred manzelstvom a preto ma niektori chalani poslu prec.ano, som sama,ale uz si naozaj zacinam pripadat divna. jednak preto, ze to nechcem skor a potom preto, ze ma predstavy umaraju a neviem co s tym. prosim, velmi vas prosim, pomozte mi.

Odpověď: (18. 1. 2009, 12.27)

MIlá V.,
bez sexuálního pudu bychom tu nebyli :) - proto je přirozené, že vás zajímá... to, co potlačujeme, za co se stydíme se dere k vědomí vlastní silou...a nedá to pokoj, dokud to nepřijmeme.
Doporučuji vám, abyste se přijala jako sexuální bytost...
abyste odpustila sobě vše...
a své sexualitě dovolila projevit se...

kubik píše: (12. 1. 2009, 18.13)

Dobry den,pred casem mi zemrela dcera a zustal nám po dceri 2,5 lety vnuk.Od mala byl veskery cas se mnou a ted bydli ze zetem a pokazde jak po vikendu vracim maleho tak strasne place a krici ze nechce jit za tatou - ZA TATOU NE !!! Jsem s toho zoufala a bojim se o vnuka at neni nejak psychicky nebo nervove poznamenan.Muzete mi poradit?Dekuji Renata

Odpověď: (18. 1. 2009, 12.23)

Milá Renato,
mohla by být pro vás (v konečném důsledku i pro vnuka) zajímavá návštěva semináře: www.konstelace.info
Přeji vše dobré

Barča píše: (12. 1. 2009, 15.20)

Dobrý den,
 už jsem vám sem dřív napsala a opravdu mi vaše rada pomohla, hodně jsem se změnila, jsem šťastnější a možná i spokojenější sama se sebou, ale cítím, že to ještě není úplně ono. Potřebovala bych si o tom ještě s někým podrobněji promluvit. Tak jsem se chtěla zeptat, jestli byste si na mě nenašla chviličku a zkusila to třeba přes mail. Děkuju.

Odpověď: (12. 1. 2009, 19.32)

Milá žačko Barčo,
můžeme to spolu probrat - můžeš mi napsat na mail ( radana@rovena.info )

David H píše: (12. 1. 2009, 10.57)

Dobrý den, jsem Moravy přehoupl jsem se pře 30-cátý věk svého života a po mnoha letech relativního klidu jsem přišel k pracovnímu ůrazu ne vlastní vinou. Stručně řečeno měl jsem zlomené obě nohy a 3 měsíce jsem byl na invalidním vozíku. Již déle než půl roku objíždím ústavy, rehabilitační a zdravotnická středika. Abych měl změnu, jezdím na krátké mezidobí domů. Jsem člověk který je zvyklý manuálně pracovat, nyní jsou mé možnosti velice omezené. Problém mám nejen s vyrovnáním se se situací, která nastala v mém životě, ale s BUDOUCNOSTÍ. Plánujeme s přítelkyní společný život.Do budoucna bych měl být relativně v pořádku s malým handycapem,to ovšem ukáže čas. Asi všichni znají ten pocit, kdy se na vás hroutí celé okolí.Podívejte se jenom na zprávy, ruku na srdce, Kolik pozitivních zpráv jste v polední době slyšeli???A co se týká nespravedlnosti, kde jaký LUMP je v našem státě chráněný a podporovaný, ale to je otázka pro jiné lidi. Ano, jistě když je ZLO je také DOBRO. Proč vám toto vše píši?, prostě mám strach co bude dál? Bude to horší nebo lepší? Vím, že tuto odpověd by chtělo znát spoustu lidí a vím,že nikdo z lidí nemá tu moc to vědět.Jen těch špatných zpráv je ne nás nějak moc. Vážená Paní Magistro, děkuji vám za jakkoukoliv odpověd, která věřím potěší a povzbudí nejen mne, ale též spoustu lidí, kteří se v dnešní době cítí nejistě.                 S pozdravem David H

Odpověď: (18. 1. 2009, 12.20)

Milý Davide,
děkuji za méně tradiční vzkazík... takové trochu filosofické téma,jehož rozsah se vymyká poradně on-line, takže hledání odpověďi pro vás na tomto místě není pro mne jednoduché.
Je otázka opravdu jen akademická nebo je důležitější ta, která se týká vašeho strachu... Svůj strach jste mnoho nezkonkretizoval... Může být pro vás užitečné, svůj strach zkonkretizovat... pak by měla následovat další psycho práce s tímto tématem...
- Pro uchopení vlastního života je třeba lásky k životu, kráse... je ji třeba podpořit odvahou, která se spojuje se silou...
- Je dobré vidět různé jevy ve světě, který nás obklopuje a vybrat si, kým, čím chci být... a jak to udělat...
- Je dobré vědět, že se dějí věci, které nejsou hezké a rozhodnout se konat to, co dělá váš svět a svět ve vašem okolí hezkým...
- Je dobré naučit se vidět ve světě kolem i to hezké a třeba to i podpořit...
- Není moc užitečné věnovat pozornost zlu a kazit si tím vlastní prožívání...
- Ano, doba je nejistá, je třeba zachytit sílu vlastního středu, srdce a rozvíjet ji...
- Na každém z nás záleží, kým budeme ...
- A viděl jste film Láska nebeská? (už ten úvod stojí za to:))
http://www.pozitivni-noviny.cz…
Přeji vše dobré a nalezení správné literatury, která se takovým tématům věnuje...

zoufalá píše: (12. 1. 2009, 10.48)

OPRAVA:Dobrý den, prosím o radu:poslední 2 roky jsem měla potíže si najít práci(důvody:žiji v Ostravě,je mi 34 let,byla jsem adept na to mít miminko, atd.).Jsem 1,5 roku vdaná a čekám miminko.Z těch 2 let jsem dohromady pracovala cca.14 měsíců(ať už na HPČ či brigády).Z 1.práce jsem odešla kvůli lepší nabídce do svého oboru(2.práce),to byla chyba,musela jsem odejít z neúnosných sociálních podmínek. 3.práce byl podvod,dodnes mi dluží za 3,5 měsíce peníze,které neuvidím.Mezi tím byly brigády.4.práce byla v pohodě, jenomže jsem otěhotněla a dostala na konci zkuš.doby výpověď (prosinec 2008).Tolik jsem se snažila a byl to jen začarovaný kruh, ze kterého jsem byla i tak dost špatná,trápila se,plakala.Největším problémem je však můj manžel.Za ty 2 roky mám pocit,dle jeho chování,že pro něj není nic důležitějšího,než peníze a on sám.Za celou tu dobu mě ani jednou neobjal a neřekl,neboj to bude dobré,neboj to spolu zvládnem,neboj pomůžu ti... jen  vyčítal a vyčítá dosud.Že jsem neschopná se postarat(i o sebe),nezodpovědná,že on si nemůže nic koupit a to si vydělává(koupil si-počítač),dokonce mě nutil lhát do životopisu,i na konkurzech a abych na nikoho nebrala ohledy.Přitom nestrádáme,máme na vše co potřebujem a i navíc.Když mě ve 3.práci podvedli,řekl,že jsme blbá,že jsem se nechala napálit, a že on už mě taky finančně podporovat nebude a stalo se na 4 měsíce,pouze platil byt a 1/2 nákupů jídla,druhou polovinu jsem platila já z půjčených peněz od mamky(i když se stydím-musela jsem si půjčit,neměla bych na normální výdaje a mé potřeby-nikoliv rozmary) a starala se o celou domácnost,abych vyvážila to,že nevydělávám(šlo o 10 měsíců,ale i tak jsem přispívala do rozpočtu z ušetřených peněz z předchozích zaměstnání-i když menšími částkami).Jsem moc zoufalá,co je nejhorší,dodnes to mám každý měsíc na talíři(i 2x),vždy si najde záminku,aby toto vytáhl a vyčítal, i když je to už od října passé(našla jsem si práci, ale otěhotněla-po té co na mě rok tlačil,abysme měli miminko).Je na mě dost sprostý,vyčítá a jak nemá argument zpět,pošle mě ,vulgárně, do háje a řekne,vulgárně,ať držím pusu a pak mě ignoruje-totálně(nebere ohled ani na těhotenství-stres).Poslední hádku(včera) ukončil s tím,že pojedem napůl ve všem... mám min.nemocenskou a jsem těhotná-jak jednoduché!!!Jsem zoufalá a nevím jak se chovat,co dělat,připadám si jako bezcenný kus nečeho,místo,abych se těšila na budoucnost,po každé hádce mám spíš strach o svou a miminkovu budouctnost,přestávám věřit na lásku a marně si přehrávám slib:v dobrém i zlém,v nemoci i ve zdraví,v bohatství i chudobě.Za těch 7 let spolu,měl spoustu problémů i on sám,vždycky jsem při něm stála,obímala ho,konejšila,pomáhala mu,vždy byla oporou (i když už mě jednou opustil),obráceně to však necítím.
Prosím ,poraďte mi,jak dál,kdo je můj muž(z Vašeho pohledu),jsem v pátém měsíci a mám strach. Promiňte,stručněji jsem to nezvladla. Děkuji moc

Odpověď: (18. 1. 2009, 11.48)

Milá neznámá,
chápu vaši nelehkou životní situaci a přeji vám, abyste se porozhlédla a uviděla, jak můžete sobě a miminku dopřát bezpečí... Rodiče?... To, že se k vám váš muž chová nehezky, není důvod, abyste si připadala jako bezcenný kus, je to důvod k tomu, abyste našla sílu a lásku v sobě. Jednání vašeho muže je trochu nelogické - vy jste momentálně dva, náklady s děckem spojené jdou tedy plně na vás? To není rytířské ani láskyplné... proto není důvod nejít k Lásce, jen váš muž bude asi stát trochu stranou... Takovou péči, lásku, jakou jste poskytovala muži, dejte momentálně sobě a dítěti...
Držím palce

TOJA píše: (12. 1. 2009, 10.46)

Je mi 35 let. Jsem 15let vdaná, mám 2 chlapce, manželství vcelku
normální - prosím o radu-před 2 lety jsem docházela do psychiatr.poradny s
úzkostí a strachu ze zaměstnání /měla jsem strach ze ztráty
zaměstnání/.Pak jsem změnila zaměstnání a léky snížila,až úplně
vysadila/brala jsem zoloft 2xdenně/.Nyní jsem v zaměstnání
1,5roku-v kanceláři,nemusím se bát ztráty zaměstnání,práci
zvládám,ale opět se mi dostavily stavy úzkosti-mám strach chodit
do práce,při představě velkého množství práce,které mě tam čeká.
V práci si mě chválí,vše zvládám, ale jen fyzicky,uvnitř sebe mám
úzkost,mám problém se soustředit, v noci špatně spím.
I když si říkám, že nemám důvod se bát, nepomáhá mi to. Brát opět
léky nechci, chtěla bych to zvládnout bez nich, ale nevím jak.
Moc Vás prosím o radu, jak se mám vyrovnat se svými pocity, jak
se zbavit úzkosti. Jinak jsem vcelku veselé povahy, mám hodně
přátel, našly by se i malé záliby/čtení,květiny/.
Pokud si paní doktorko najdete chvilku a i po mailu odpovíte a
poradíte, velmi Vám děkuji.

Odpověď: (18. 1. 2009, 11.34)

Milá Tojo,
jak píšete, mnohé se vám v životě daří rozumím-li tomu dobře, chtěla byste zvládat lépe i sama sebe. Podle toho, jak svůj vnitřní stav popisujete,  doporučuji vám, abyste se naučila s tímto světem pracovat systematicky. Sama tušíte, že jedna laciná rada na úrovni ženských časopisů to nespraví. Na cestu do vnitřního světa je dobré nalézt průvodce, který se na těchto cestách orientuje... Odkud jste?... Přeji vše dobré...

Martina píše. píše: (12. 1. 2009, 9.24)

Dobry den,nevím jestli muj dotaz tady patří,ale nevím co mám dělat.Muj syn chodí do 6 třídy a jen z jednoho předmětu nosí špatné známky a pořád poznámky.Ja si myslím,že je na něho učitelka zasedla.V pátek donesl z jednoho předmětu 3 pětky,dvě z vyzkoušení a jednu z písemky.Myslíte,že muže učitel dát žákovi v jedné hodině 3 pětky.S učitelkou jsem mluvila před vánocemi a tože by byla na něho zasedlá vyvrátila.Prosím poradte mi,děkuji

Odpověď: (12. 1. 2009, 11.43)

Milá M.,
můžete požádat o spolupráci školního psychologa či speciálního pedagoga, který by byl mediátorem vztahu učitel, žák. Můžete požádat o spolupráci ředitele té školy ....
Přeji vše dobré

T. píše: (12. 1. 2009, 8.05)

Dobrý den, mám zamotanou hlavu. Příčinou je kolegyně v práci, která je ale vdaná a má děti. To jsem věděl od začátku, přesto se to stalo. Píšeme si maily, na návštěvách trávíme dost času, že si toho všimli už skoro všichni spolupracovníci. Ona mě má ráda, ale já ji asi víc. Rozvádět se nechce a (fyzicky) podvádět manžela taky ne, i když jejich vztah není úplně ideální. Tohle naše přátelství už trvá skoro rok, ale poslední dobou mám pocit, že se mi to nějak vymyká z kontroly. Začínám např. žárlit na její aktivity, ve kterých nefiguruju. A krom toho nevím, jakou mám šanci na nějaký vztah s někým jiným, když mám plnou hlavu jí. Probrali jsme to a navrhl jsem, že to skončíme a přestaneme se stýkat. Ona řekla, že jestli to tak chci, bude to respektovat, ale nechce o mě jako přítele přijít. A bojí se, že to bude pro oba těžké, což je určitě pravda. Co byste radila? Díky.

Odpověď: (12. 1. 2009, 11.40)

Milý T.,
jste rozumný muž a situaci jste si sám vyhodnotil. Ona je vdaná žena a svému manželskému slibu chce dostát. Pro vás to znamená, že ona vám nemůže nabídnout to, co nabízíte vy ji... Proto váš návrh se ukazuje jako rozumný ... bylo by dobré na vnitřní úrovni tento vztah dokončit s láskou, svému srdci poslat dostatek lásky a péče... je to taková jemná chirurgická práce...
Přeji vše dobré

Majda píše: (5. 1. 2009, 20.04)

Dobrý večer jsem 4 raky vdana a ted muj manžel přišel že se chce rozvést jenže jeden den chce rozvod za dva dny se rozvádět nechce tyden je klid a pak zase hrozí rozvodem duvod je pry že nemá rad mojí mamku a ja zase jeho nevěřím že je to praví duvod ted mi přiznal že si píše s nakou slecnou ale že ona není duvod rozvodu dneska mi řek že chce žít semnou a když jsem se ho zeptala na tu slečnu řekl že sní si píše a neví proč ale nedokáže to ukončit vymazal její číslo ale ona mu napsala a tak si píší dal neví proč to děla ja to nechápu do doby než si sní začal psát jsme měli spokojené manželství nikdy jsme se nehádali.Nabídla jsem mu že sním pujdu k psychlogovi a on souhlasí pry ví že je chyba někde v něm jen neví kde a proč to děla.Bydlíme v Mnichově Hradišti mužete mi poradit nakého psychologa poblíž třeba v Mladé Boleslavi.Bojím se aby si to nerozmyslel než k nějakému psychologovi pujdem děkuji

Odpověď: (12. 1. 2009, 11.36)

Milá Majdo,
chápu, že sitace vám připadá nepřehledná. Bohužel vám v M.B. či v M.H. dát jiné kontakty, než najdete na internetu.
Můžete si společně přečíst knihu Nevyšlapanou cestou, bylo by dobré, kdybyste společně zvětšovali proudění lásky mezi vámi - nemůže to však dělat jen jeden, je třeba oboustranného svobodného rozhodnutí.
Přeji vše dobré

Léto píše: (5. 1. 2009, 19.50)

Potřebovala bych poradit s problémem: je mi 40 let, jsem rozvedená a žiju s přítelem pět let. Jedním z problémů je, že přítel se semnou miluje 1x možná 2x za měsíc, a to pouze, když přijdu já. Tato situace trvá již tak rok. Dříve jsme se milovali 2x - 3x týdně, vše bylo v pořádku. Poslední dobou (rok) neustále vyvolává hádky a spory. Večer po hádce řekne, že se těšil na milování, ale kvůli hádce nemá náladu. Před rokem se mnou 3 měsíce nemiloval, když jsme to řešili, tak mi řekl, že to mám za trest (nevím za jaký trest), že se semnou nemiluje. Nebo jindy tvrdil, že si to dělá sám, že to má ještě zvyk z vojny (je mu 40 let, takže z vojny je už 20 let doma). Mám velké podezření, že někoho má, ale nemám to, jak dokázat. Otázkou je, jestli se mám snažit mu případnou nevěru dokazovat? Pracuje velmi nepravidelně, takže z domu odchází kdykoliv i na dva dny, nemám možnost zjistit, jestli je v práci, nebo někde jinde. Ve vztahu jsou ještě další problémy - přítel ve vzteku rozbíjí věci, je závislý na matce, nerozumí si s mojí dcerou a synem.
Můžete mi poradit řešení situace: mám se snažit ještě o zachránění vztahu nebo ze situace vyplývá raději konec vztahu? Děkuji za Váš názor.

Odpověď: (7. 1. 2009, 17.15)

A co hezkého vám ten muž přináší do života? Co převažuje? Máte v něm oporu? Na kolik procent?
Přeji vše dobré

Marek píše: (5. 1. 2009, 19.48)

Dobry den mam dotaz..Chtel bych se prestehovat k memu tatkovi, ale moje mamka s tim nesouhlasi. Tatka by si me vzal k sobe. Je mi 15 let. Ale mamka opravdu neche abych tam bylel a tak chci vedet jakou mam sanci se k nemu prestehovat.

Odpověď: (5. 1. 2009, 20.39)

Šanci máš velkou (pokud tatka není alkoholik)
V 15 letech by tvoje přání mělo být rozhodující. Táta musí zažádat o změnu svěření do péče - kdyby mu byl OSPOD nakloněn, bylo by dobré, udělat to přes něj - tam můžete zajít spolu. Vzhledem k tomu, že úřady a soudy občas fungují všelijak - bylo by dobré, kdyby mi táta třeba zavolal, abych mu mohla říci některé detaily postupu.

důvěřivka píše: (5. 1. 2009, 18.57)

Dobrý den, je mi 23 let, už přes 4 roky chodím s přítelem, ze začátku to bylo super, jak už to bývá, ale postupem času, se to změnilo...V současné době u něj v nájmu bydlím půl roku, platím na půl nájem, plyn, vodu a jídlo..Napřed moc chtěl abych s ním byla v jeho bytě a ted když mu řeknu at je rád, že s ním (na vesnici, kde mají pečivo do 10,00) jsem (jinak jsem bydlela 22let ve městě kde jsem měla na každém rohu na co si vzponu), tak mi řekne at jsem ráda, že po mně nechce i za nájem za věci co v jeho bytě využívám -jako je sedačka, postel, skříně apod.Přijde mi to nefér, protože mimo to v tom jeho bytě dělám vše - uklízím, vařím, peru žehlím a on se válí u televize, což mi přijde nefér. Pracuji s ním ve firmě jeho otce krátce a on mi nikdy nechce poradit co mám dělat, za pracovní dobu mi řekne tak 3 slova, po práci jede vyřizovat pracovní věci to trvá tak hodinu a půl a pak jde za kámošama na 2 hodiny, tak ho vlastně vidím za celý den pořádně jen v práci.. a když to vezmu celkově, tak mi za celý den řekne jen pár slov a to, že má hlad a že chce sex, k tomu už začínám mít odpor, protože se mi vůbec nelíbí jeho přístup.A to já chodím spát kolem 22,00 a mu se nechce a jde až v 01,00.není schopný jít se mnou ani spat..připadnu si uplně k ničemu, domů k rodičům, už se vrátit nemůžu, už jsem s nimi o tom mluvila...já nevím co mám dělat, každý den po práci brečím.. s přítelem jsem o všem mluvila, ale ho to nezájímá, je to žeprej můj problém... už jsme přemýšlela i o nejhorším, já už si nevím rady... předem děkuji za odpověď.

Odpověď: (7. 1. 2009, 17.11)

Milá neznámá,
vaše tělo vám dává jednoznačnou odpoveď...
Je dobře, že toto vidíte a ještě nemáte děti...
Přeji dost sebedůvěry, sebelásky a odvahy k činu (nejde-li se vrátit na dobu dočasnou k rodičům, určitě najdete i jiné řešení)

CENDA píše: (5. 1. 2009, 16.32)

Dobrý den, jsem  zoufalý a tak zkouším najít nějakou pomoc, mám přítelkyni, jsme spolu skor 6 let, vztah je to takový spíše na dálku ale oboum to vyhovuje, přítelkyně má stavy kdy je se mnou ráda, milujeme se, vše je v pořádku, potom přijde nějaký impuls a vše se hroutí, odmítá mě, tvrdí že mě nemá ráda.... vím že to není pravda, když to přejde, je jí to líto a vše je dobré, jak jí pomoci? děkuji moc.

Odpověď: (7. 1. 2009, 17.06)

Milý Čendo,
napište si poctivě, co od vztahu chcete, co jste schopen a ochoten ženě dát, co byste rád od ženy dostával.  Pak si odpovězte na otázku, na kolik procent tento vztah toto splňuje.
6let vztah na dálku? Jste životem opotřebován? jste vázán výchovou dětí?
Přeji lásku živou a plynoucí

Tereza píše: (5. 1. 2009, 16.26)

Dobrý den,je mi 30 let,měla jsem přítele se kterým jsem "chodila" tři roky,on byl ženatý,ale říkal že zůstává se ženou jen kvůli dětem,opravdu jsem ho milovala,myslela jsem že on mě taky.Před půl rokem jsem otěhotněla,on měl sice radost ale řekl mi,že nemůže opustit děti,že mě bude finančně pomáhat,bude se se mnou scházet,ale dál zůstane se svou ženou.Určitě v nejbližších pár letech.Šla jsem na interupci a dodnes si to vyčítám.Pořád si říkám,že by se mnou třeba byl,že by ho přesvědčilo třeba to miminko.Asi je to blbost ale pořád se nemůžu zbavit pocitu viny.Děkuji Terka

Odpověď: (7. 1. 2009, 17.02)

Terezo,
kdybyste nešla na přerušení těhotenství, byla byste matkou.

Amanda píše: (5. 1. 2009, 14.20)

Dobrý den. Mám veliký problém. Žili s přítelem už pomalu rok ale Vím na sto procent že mě podvádí a neustále mi lže.nedokážu ho opustit,stále ho miluji. Už jsem zhubla 5kg.dostala jsem prášky na uklidnění, jsou to nějaké antidepresíva. Už nevím jak dál. Vždy,když to chci s přítelem probrat v klidu on se rozčílí a začne mi rozbíjet věci po bytě..Už vážně nevím jak dál.Prosím porad te mi.Děkuji.

Odpověď: (7. 1. 2009, 17.00)

Chová se k vám tak, protože mu to dovolíte. To není láska, ale závislost.
Buď najdete sebeúctu a sebelásku a rozejdete se nebo se necháte zničit.
Volte!

haculka píše: (5. 1. 2009, 13.53)

zdravim mam problem bude mi 35 a mému priteli 25 máme spolu 8mesicního syna a já dvě  dcery 14 a 12,ted na svátky jsme byli spolu a na novy rok mi rekl ze chce pauzu nevim co mam delat jsem v koncich svých sil

Odpověď: (7. 1. 2009, 16.57)

Žít a postarat se o sebe a své děti!
Váš život není závislý na přízni tohoto muže.
A žádejte alimenty...

cci píše: (5. 1. 2009, 11.48)

Dobrý den,
mám několik problémů s partnerem a ráda bych se zeptala, jak reagovat na následující situace tak, abych neublížila ani jedné straně, případně co ve svém chování změnit, aby k nim nedocházelo:
•        Nejí u nás, přestože má hlad a třeba je mu kvůli tomu špatně – prý aby nepříživničil.
•        Říká mi, že jsem sobec (chtěl se kvůli tomu rozejít), ale když chci, aby něco rozhodl on, záleželo na jeho přání, případně si nechal ode mě vrátit peníze, nebo dát dárek, nejde to. Nedá mi šanci nebýt sobec. Navíc neřekne, co chce, co mu vadí, jak mu je...
•        Tak, jak něco pochopí on, tak je to navždy správně – nepomůže vysvětlování, že jsem to třeba myslela jinak.
•        Za každým slovem a gestem hledá negativní význam – dělám z něj blbce/hajzla. (spolu s předchozím bodem častá a zničující kombinace...)
•        Cokoliv udělám špatně, předhazuje mi, vyčítá, i když se omluvím.
 Děkuji.

Odpověď: (7. 1. 2009, 16.52)

Mno, budete-li v tomto vztahu pokračovat, budete dřívě či pozdějí pěkně "vyšťavená".
Můžete zkusit společně navštívit partnerského terapeuta, ale je-li neomylný...
A pamatujte, že on o lásce rozhodně neví více než vy (i když se tak třeba tváří).
Přeji vše dobré

Natalka 01 píše: (5. 1. 2009, 9.03)

Dobrý den,
mám takový problém, asi jsem se dostala do deprese, jsem strašně fyzicky vyčerpaná, mám problémy se spánkem, cítím jak jsem přetažená, Důvodem je nejspíš nemoc mé matky ALS (amyotrofní laterární skleroza), její stav se zhoršuje a já se s tím nemůžu vyrovnat, i když se snažím na to nemyslet a nepřipouštět si to. K tomu se vrátila mojí babičce rakovina, má to v kostech a je to poslední stanice, zabírá jen morfium a léčba už nemá význam. Mam dvě malé děti (4 roky, 20 měsíců) a chtěla bych se jim zase naplno věnovat, ale nějak nemam sílu, sice se přetvařuju, že je vše v pořádku, ale vím že není. Do toho mladší syn vtáčí nožičky a musíme 6X denně cvičit.Měla byste pro mě nějakou radu?? Snažím se odpočívat, chodit na procházky atd, Ale jsem pořád strašně napjatá, mluvím o tom s partnerem i okolím, ale nějak to nepomáhá. Děkuji za každou radu Natálie

Odpověď: (7. 1. 2009, 16.48)

Milá Natálko,
zázraky nejlépe na počkání i přes net;)... sice bych vám to přála, ale tak to nefunguje. Sice vám něco poradím, ale obávám se, že bez zkušenosti s předchozí psycho-energetickou prací to půjde jen obtížně.
Je třeba nepřebírat tíhu osudu mamky a babičky na sebe (tím nepomůžete sobě ani jim)Je třeba respektovat osud vašich předků (oni vámjistě přejí, abyste se měla lépe...) Vzít lásku, kterou vám obě rády daly a svou energii držet u sebe. Musíte vyživovat sebe! (ve vaší řeči: být tak trochu sobec)
Naučit se pracovat energeticky - inspirace: http://zivotni-energie.cz/deek…­, http://www.cchi-kung.cz/
Můžete se objednat ke mně, kde práce bude přímo vám šitá "na míru".
Druhá varianta - léky z rukou psychiatra.
Přeji vše dobré

Barča píše: (2. 1. 2009, 1.18)

Dobrý den, je mi 13 let a rozhodla jsem se vám sem napsat protože mám takový problém, který si neumim vyřešit a vyhnat ho z hlavy. Když jsem četla ostatních pár článků usoudila jsem že ten můj sem asi nepatří, ale stejně to zkusím.
Víte musim pořád myslet nato jaký to bude po smrti, že se nevyrovnám s tím že mi umřou příbuzní a že nechci aby mi zemřeli rodiče,......atd. Jsem kvůli tomu už zoufalá a nevim co mám dělat. Trápí mě to jenom večer a ráno už mi to takové nepříde. Vždy když něco pěknýho s rodiči zažijeme, tak si uvědomim že jednou umřem. Každý večer kvůli tomu brečim a moc mě to trápí. Už totiž nevim jak dál. Přestala jsem se kvůli tomu dívat na televizi, protože mi to skoro každý film nebo seriál připomíná. Prosím poraďte mi co mám dělat.

Odpověď: (3. 1. 2009, 13.46)

Milá Barčo,
kdyby nebylo smrti, nebylo by ani filosofie (což je věda, hledající odpověd na místo člověka ve světě - zjednodušeně). Než abych ti tu dávala jednoduchou odpověď, bude pro tebe lepší, když se o to téma budeš zajímat sama více a podrobněji - bylo již před námi mnoho a mnoho lidí, kteří tento fenomén zkoumali, někteří napsali i knihy... např.: Tibetská kniha mrtvých, Život po životě, Reinkarnace (Dethlefsen Thorwald)
Přeji světlo na cestě poznání.
p.s.: Duše je nesmrtelná (a to, že žijeme v ateistických Čechách, na tom nic nemění) a taky je dobré vyrovnat se s tím, že tu na světě jsi sama za sebe.