Zde naleznete písemnou psychologickou poradnu. Odpovídá psycholog, psychoterapeut více; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Psychologická poradna online se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
Pokud si přejete odpověď mimo psychologickou poradnu online, je třeba uhradit 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.
Pokud si přejete online kontakt s psychologem, ten naleznete zde online psycholog

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Vážený pisateli,

tento týden již bylo položeno mnoho dotazů a není v mých silách odpovědět na více. Máte-li zájem, vyčkejte, poradna se otvírá vždy v neděli o půlnoci pro 10 dotazů.
 Pokud máte zájem o zodpovězení dotazu mimo poradnu on-line, zašlete dotaz na email: radana@rovena.info a 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.

Na zodpovězení čeká: Jan

< novější | 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >

Léto píše: (5. 1. 2009, 19.50)

Potřebovala bych poradit s problémem: je mi 40 let, jsem rozvedená a žiju s přítelem pět let. Jedním z problémů je, že přítel se semnou miluje 1x možná 2x za měsíc, a to pouze, když přijdu já. Tato situace trvá již tak rok. Dříve jsme se milovali 2x - 3x týdně, vše bylo v pořádku. Poslední dobou (rok) neustále vyvolává hádky a spory. Večer po hádce řekne, že se těšil na milování, ale kvůli hádce nemá náladu. Před rokem se mnou 3 měsíce nemiloval, když jsme to řešili, tak mi řekl, že to mám za trest (nevím za jaký trest), že se semnou nemiluje. Nebo jindy tvrdil, že si to dělá sám, že to má ještě zvyk z vojny (je mu 40 let, takže z vojny je už 20 let doma). Mám velké podezření, že někoho má, ale nemám to, jak dokázat. Otázkou je, jestli se mám snažit mu případnou nevěru dokazovat? Pracuje velmi nepravidelně, takže z domu odchází kdykoliv i na dva dny, nemám možnost zjistit, jestli je v práci, nebo někde jinde. Ve vztahu jsou ještě další problémy - přítel ve vzteku rozbíjí věci, je závislý na matce, nerozumí si s mojí dcerou a synem.
Můžete mi poradit řešení situace: mám se snažit ještě o zachránění vztahu nebo ze situace vyplývá raději konec vztahu? Děkuji za Váš názor.

Odpověď: (7. 1. 2009, 17.15)

A co hezkého vám ten muž přináší do života? Co převažuje? Máte v něm oporu? Na kolik procent?
Přeji vše dobré

Marek píše: (5. 1. 2009, 19.48)

Dobry den mam dotaz..Chtel bych se prestehovat k memu tatkovi, ale moje mamka s tim nesouhlasi. Tatka by si me vzal k sobe. Je mi 15 let. Ale mamka opravdu neche abych tam bylel a tak chci vedet jakou mam sanci se k nemu prestehovat.

Odpověď: (5. 1. 2009, 20.39)

Šanci máš velkou (pokud tatka není alkoholik)
V 15 letech by tvoje přání mělo být rozhodující. Táta musí zažádat o změnu svěření do péče - kdyby mu byl OSPOD nakloněn, bylo by dobré, udělat to přes něj - tam můžete zajít spolu. Vzhledem k tomu, že úřady a soudy občas fungují všelijak - bylo by dobré, kdyby mi táta třeba zavolal, abych mu mohla říci některé detaily postupu.

důvěřivka píše: (5. 1. 2009, 18.57)

Dobrý den, je mi 23 let, už přes 4 roky chodím s přítelem, ze začátku to bylo super, jak už to bývá, ale postupem času, se to změnilo...V současné době u něj v nájmu bydlím půl roku, platím na půl nájem, plyn, vodu a jídlo..Napřed moc chtěl abych s ním byla v jeho bytě a ted když mu řeknu at je rád, že s ním (na vesnici, kde mají pečivo do 10,00) jsem (jinak jsem bydlela 22let ve městě kde jsem měla na každém rohu na co si vzponu), tak mi řekne at jsem ráda, že po mně nechce i za nájem za věci co v jeho bytě využívám -jako je sedačka, postel, skříně apod.Přijde mi to nefér, protože mimo to v tom jeho bytě dělám vše - uklízím, vařím, peru žehlím a on se válí u televize, což mi přijde nefér. Pracuji s ním ve firmě jeho otce krátce a on mi nikdy nechce poradit co mám dělat, za pracovní dobu mi řekne tak 3 slova, po práci jede vyřizovat pracovní věci to trvá tak hodinu a půl a pak jde za kámošama na 2 hodiny, tak ho vlastně vidím za celý den pořádně jen v práci.. a když to vezmu celkově, tak mi za celý den řekne jen pár slov a to, že má hlad a že chce sex, k tomu už začínám mít odpor, protože se mi vůbec nelíbí jeho přístup.A to já chodím spát kolem 22,00 a mu se nechce a jde až v 01,00.není schopný jít se mnou ani spat..připadnu si uplně k ničemu, domů k rodičům, už se vrátit nemůžu, už jsem s nimi o tom mluvila...já nevím co mám dělat, každý den po práci brečím.. s přítelem jsem o všem mluvila, ale ho to nezájímá, je to žeprej můj problém... už jsme přemýšlela i o nejhorším, já už si nevím rady... předem děkuji za odpověď.

Odpověď: (7. 1. 2009, 17.11)

Milá neznámá,
vaše tělo vám dává jednoznačnou odpoveď...
Je dobře, že toto vidíte a ještě nemáte děti...
Přeji dost sebedůvěry, sebelásky a odvahy k činu (nejde-li se vrátit na dobu dočasnou k rodičům, určitě najdete i jiné řešení)

CENDA píše: (5. 1. 2009, 16.32)

Dobrý den, jsem  zoufalý a tak zkouším najít nějakou pomoc, mám přítelkyni, jsme spolu skor 6 let, vztah je to takový spíše na dálku ale oboum to vyhovuje, přítelkyně má stavy kdy je se mnou ráda, milujeme se, vše je v pořádku, potom přijde nějaký impuls a vše se hroutí, odmítá mě, tvrdí že mě nemá ráda.... vím že to není pravda, když to přejde, je jí to líto a vše je dobré, jak jí pomoci? děkuji moc.

Odpověď: (7. 1. 2009, 17.06)

Milý Čendo,
napište si poctivě, co od vztahu chcete, co jste schopen a ochoten ženě dát, co byste rád od ženy dostával.  Pak si odpovězte na otázku, na kolik procent tento vztah toto splňuje.
6let vztah na dálku? Jste životem opotřebován? jste vázán výchovou dětí?
Přeji lásku živou a plynoucí

Tereza píše: (5. 1. 2009, 16.26)

Dobrý den,je mi 30 let,měla jsem přítele se kterým jsem "chodila" tři roky,on byl ženatý,ale říkal že zůstává se ženou jen kvůli dětem,opravdu jsem ho milovala,myslela jsem že on mě taky.Před půl rokem jsem otěhotněla,on měl sice radost ale řekl mi,že nemůže opustit děti,že mě bude finančně pomáhat,bude se se mnou scházet,ale dál zůstane se svou ženou.Určitě v nejbližších pár letech.Šla jsem na interupci a dodnes si to vyčítám.Pořád si říkám,že by se mnou třeba byl,že by ho přesvědčilo třeba to miminko.Asi je to blbost ale pořád se nemůžu zbavit pocitu viny.Děkuji Terka

Odpověď: (7. 1. 2009, 17.02)

Terezo,
kdybyste nešla na přerušení těhotenství, byla byste matkou.

Amanda píše: (5. 1. 2009, 14.20)

Dobrý den. Mám veliký problém. Žili s přítelem už pomalu rok ale Vím na sto procent že mě podvádí a neustále mi lže.nedokážu ho opustit,stále ho miluji. Už jsem zhubla 5kg.dostala jsem prášky na uklidnění, jsou to nějaké antidepresíva. Už nevím jak dál. Vždy,když to chci s přítelem probrat v klidu on se rozčílí a začne mi rozbíjet věci po bytě..Už vážně nevím jak dál.Prosím porad te mi.Děkuji.

Odpověď: (7. 1. 2009, 17.00)

Chová se k vám tak, protože mu to dovolíte. To není láska, ale závislost.
Buď najdete sebeúctu a sebelásku a rozejdete se nebo se necháte zničit.
Volte!

haculka píše: (5. 1. 2009, 13.53)

zdravim mam problem bude mi 35 a mému priteli 25 máme spolu 8mesicního syna a já dvě  dcery 14 a 12,ted na svátky jsme byli spolu a na novy rok mi rekl ze chce pauzu nevim co mam delat jsem v koncich svých sil

Odpověď: (7. 1. 2009, 16.57)

Žít a postarat se o sebe a své děti!
Váš život není závislý na přízni tohoto muže.
A žádejte alimenty...

cci píše: (5. 1. 2009, 11.48)

Dobrý den,
mám několik problémů s partnerem a ráda bych se zeptala, jak reagovat na následující situace tak, abych neublížila ani jedné straně, případně co ve svém chování změnit, aby k nim nedocházelo:
•        Nejí u nás, přestože má hlad a třeba je mu kvůli tomu špatně – prý aby nepříživničil.
•        Říká mi, že jsem sobec (chtěl se kvůli tomu rozejít), ale když chci, aby něco rozhodl on, záleželo na jeho přání, případně si nechal ode mě vrátit peníze, nebo dát dárek, nejde to. Nedá mi šanci nebýt sobec. Navíc neřekne, co chce, co mu vadí, jak mu je...
•        Tak, jak něco pochopí on, tak je to navždy správně – nepomůže vysvětlování, že jsem to třeba myslela jinak.
•        Za každým slovem a gestem hledá negativní význam – dělám z něj blbce/hajzla. (spolu s předchozím bodem častá a zničující kombinace...)
•        Cokoliv udělám špatně, předhazuje mi, vyčítá, i když se omluvím.
 Děkuji.

Odpověď: (7. 1. 2009, 16.52)

Mno, budete-li v tomto vztahu pokračovat, budete dřívě či pozdějí pěkně "vyšťavená".
Můžete zkusit společně navštívit partnerského terapeuta, ale je-li neomylný...
A pamatujte, že on o lásce rozhodně neví více než vy (i když se tak třeba tváří).
Přeji vše dobré

Natalka 01 píše: (5. 1. 2009, 9.03)

Dobrý den,
mám takový problém, asi jsem se dostala do deprese, jsem strašně fyzicky vyčerpaná, mám problémy se spánkem, cítím jak jsem přetažená, Důvodem je nejspíš nemoc mé matky ALS (amyotrofní laterární skleroza), její stav se zhoršuje a já se s tím nemůžu vyrovnat, i když se snažím na to nemyslet a nepřipouštět si to. K tomu se vrátila mojí babičce rakovina, má to v kostech a je to poslední stanice, zabírá jen morfium a léčba už nemá význam. Mam dvě malé děti (4 roky, 20 měsíců) a chtěla bych se jim zase naplno věnovat, ale nějak nemam sílu, sice se přetvařuju, že je vše v pořádku, ale vím že není. Do toho mladší syn vtáčí nožičky a musíme 6X denně cvičit.Měla byste pro mě nějakou radu?? Snažím se odpočívat, chodit na procházky atd, Ale jsem pořád strašně napjatá, mluvím o tom s partnerem i okolím, ale nějak to nepomáhá. Děkuji za každou radu Natálie

Odpověď: (7. 1. 2009, 16.48)

Milá Natálko,
zázraky nejlépe na počkání i přes net;)... sice bych vám to přála, ale tak to nefunguje. Sice vám něco poradím, ale obávám se, že bez zkušenosti s předchozí psycho-energetickou prací to půjde jen obtížně.
Je třeba nepřebírat tíhu osudu mamky a babičky na sebe (tím nepomůžete sobě ani jim)Je třeba respektovat osud vašich předků (oni vámjistě přejí, abyste se měla lépe...) Vzít lásku, kterou vám obě rády daly a svou energii držet u sebe. Musíte vyživovat sebe! (ve vaší řeči: být tak trochu sobec)
Naučit se pracovat energeticky - inspirace: http://zivotni-energie.cz/deek…­, http://www.cchi-kung.cz/
Můžete se objednat ke mně, kde práce bude přímo vám šitá "na míru".
Druhá varianta - léky z rukou psychiatra.
Přeji vše dobré

Barča píše: (2. 1. 2009, 1.18)

Dobrý den, je mi 13 let a rozhodla jsem se vám sem napsat protože mám takový problém, který si neumim vyřešit a vyhnat ho z hlavy. Když jsem četla ostatních pár článků usoudila jsem že ten můj sem asi nepatří, ale stejně to zkusím.
Víte musim pořád myslet nato jaký to bude po smrti, že se nevyrovnám s tím že mi umřou příbuzní a že nechci aby mi zemřeli rodiče,......atd. Jsem kvůli tomu už zoufalá a nevim co mám dělat. Trápí mě to jenom večer a ráno už mi to takové nepříde. Vždy když něco pěknýho s rodiči zažijeme, tak si uvědomim že jednou umřem. Každý večer kvůli tomu brečim a moc mě to trápí. Už totiž nevim jak dál. Přestala jsem se kvůli tomu dívat na televizi, protože mi to skoro každý film nebo seriál připomíná. Prosím poraďte mi co mám dělat.

Odpověď: (3. 1. 2009, 13.46)

Milá Barčo,
kdyby nebylo smrti, nebylo by ani filosofie (což je věda, hledající odpověd na místo člověka ve světě - zjednodušeně). Než abych ti tu dávala jednoduchou odpověď, bude pro tebe lepší, když se o to téma budeš zajímat sama více a podrobněji - bylo již před námi mnoho a mnoho lidí, kteří tento fenomén zkoumali, někteří napsali i knihy... např.: Tibetská kniha mrtvých, Život po životě, Reinkarnace (Dethlefsen Thorwald)
Přeji světlo na cestě poznání.
p.s.: Duše je nesmrtelná (a to, že žijeme v ateistických Čechách, na tom nic nemění) a taky je dobré vyrovnat se s tím, že tu na světě jsi sama za sebe.

Charlie píše: (1. 1. 2009, 23.58)

Ahooj, moje pritelkyne ma problem, kdyz byla jeste mala (kolem 10), tak ji jeden chlap skoro znasilnil... A ma z toho problemy do ted psychologickeho puvodu... Brani nam to v sexu... Da se to nejak odbourat? Nejake sezeni nebo navod alespon pro me co mam delat? Predem dekuji za odpoved... :)

Odpověď: (3. 1. 2009, 13.35)

Nazdáár Charlie,
bylo by dobré, aby problém chtěla řešit partnerka - měla by vyhledat odbornou pomoc - např. abreaktivní terapii. Můžete nastudovat knihu Léčení sexuálních dysfunkcí (Kratochvíl), ale bez její aktivní spolupráce by to bylo zbytečné.
Samozřejmě, že se může objednat...
Přeji vše dobré.

martina píše: (30. 12. 2008, 19.33)

Dobrý den, trpím strašnou přecitlivělostí, všechno mě rozbrečí, když se hádám tak se zachvilku rozbrečím, protože mi to příjde líto, dokonce když se směju, tak brečím já už nevím co s tím. Já mám celkem divnou povahu každá maličkost mě rozčílí a hned potom rozbrečí. Já si to uvědomuji a snažím se nebrečet ale moc se nedaří je to fakt otravný. Prosím poraďte co s tím. Děkuji za odpověď

Odpověď: (3. 1. 2009, 13.32)

Milá Martino,
bylo by dobré naučit se pracovat se svými emocemi, s centrem své bytosti - a to touto cestou nelze.
Přeji vše dobré.

Janča píše: (30. 12. 2008, 12.22)

Dobrý den, potřebovala bych už pomoc! S rodičema. jsem už úplně v koncích, jen se nervuju a stresuju, 14 už nic nejím, prootže mi je špatně, zhubla jsem už asi 3 kila, rodiče mě psychicky týrají, nemůžu nic. JE mi 17 a půl, před vánocema jsem nemohla ani  ven tak sjem si zbalila a chtěla jsem odejít, jenže mě máma zamkla abych nemohla odjeít, celý noci nespim a brečim, a ještě k tomu jsem mám ráda jendoho kluka, stýkam se s ním potají ale hodně málo což štve mě i jeho, chtěla bych s nim hrozně moc být ale nejde to. ROdiče mi nikdy nedovolí mít kluka, mají na to jiný názor, je mu totiž 29 ale nevěděla jsme to, nechová s etakani tak nevypadá, ale i kdybych si našla dvacetiletýho tak mi řkenoou že mám mčaasu dost, atd...jenže já jesm už úplně neštastná, kvůli ordičům nemůžu nic, chtěla bych si užít tenhle věk jako každý jiný ale nemůžu nic, nemůžu jim nic ani říct atd. nejde to popsat v jendom textu, ale potřebuju už pomoct aspon trochu nebo se z toho psychicky zhroutim už. nedokážu se bavit už ani s kamarádama protože se hend rozbrečim jak si vzpomenu na mojí situaci a na jejich užasný rodiče...prosím poradte mi co nejdříve

Odpověď: (3. 1. 2009, 13.30)

MIlá Jančo,
jak píšeš, nejde to popsat v jednom textu, tuším že za řádky je více bolesti než je popsáno. Nesnadno se mi i bude odpovídat. Můžeš vyhledat pomoc v okolí -opravdu nevím, která by byla nejvhodnější (učitelka ve škole, pomoc na oddělení sociálně právní ochrany dětí = OSPOD -  při MÚ, prarodiče) - každopádně v 18ti letech můžeš od rodičů odejít - přes ten OSPOD zažádat o výživné a dále studovat. Také by bylo dobré, abys našla někoho, kdo tě tímto nelehkým obdobím bude moci provádět.
Přeji ti, abys  věděla, že jsi zodpovědná za sebe a že rodiče tě nemohou vlastnit (a taky si uvědom, že toho půl roku nejde o život, že máš zdravé ruce a nohy...- takže máš vlastně štěstí)

trnecka petr píše: (30. 12. 2008, 10.21)

potrebuji ziskat svoje sebevjedim

Odpověď: (3. 1. 2009, 13.20)

:)

siba píše: (30. 12. 2008, 9.37)

Před týdnem jsem byla cestou do práce přepadena úchylem. nechtěl mě asi přímo znásilnit, ale hlavně se dostat pod kalhoty. Byla jsem u toho pokousána, trochu i škrcena, ale rozhodně jsem se jen tak nevzdávala, bila jsem ho pěstmi do obličeje a když mě škrtil, uvolnily se mi nohy, tak sem ho i kopala do obličeje. Dokonce jsem mu asi i zlomila 2  prsty, ale on vůbec na nic nereagoval, asi byl i nadrogovaný. Do obličeje jsem mu neviděla, měl kuklu, ale ran dostal dost, krev, co byla na mém oblečení nebyla moje. Naštěstí mě zachránil kolemjedoucí cyklista a úchyl utekl. V práci jsme hned volali policii. A co se týká mě, myslím si, že jsem dost silná osobnost, taková pohodářka a nemám problém se o tomto tématu bavit s přáteli, prostě s kýmkoliv. Ale ten pocit strachu a na druhou stranu i strašnýho vzteku a agrese, že se takový věci vůbec dějí a že to těm úchylům prochází, to ve mě je a dost. Myslíte, že mám vyhledávat odbornou pomoc psychologa? Přejde to potom rychleji? Já vím, je to věc, na kterou se prostě nedá zapomenout, ale mám teď strach jít třeba ve tmě s košem a to jsem byla vždycky strašně nebojácná. Nikdy jsem se ničeho nebála (mimo zubaře) a to mám za to. Myslím si, že to nesu dost statečně, navíc to beru tak, že jsem vlastně zvítězila a den poté musel on vypadat mnohem hůř než já.Mám prostě ale strach, abych se z toho jednou nesesypala.Tak co myslíte, vyhledat odbornou pomoc a nebo stačí zanadávat si s kamarády v hospodě u vínka a být příště víc opatrnější a nosit s sebou pomůcky na obranu? Předem moc děkuji za Vaši radu!

Odpověď: (3. 1. 2009, 13.20)

Milá S.,
jak čtu vaše řádky, je docela možné, že vaše návrhy uvedené v závěru budou postačující. CCa za 2 týdny si zkontrolujte, co je s vaším strachem...  Budete-li chtít tento zážitek doladit do čista - je možné se na sezení objednat.
Přeji vše dobré (jste šikovná ženská:))

Anna píše: (29. 12. 2008, 15.47)

Dobrý den, můj blízký přítel má otce, který často mluví o sebevraždě a má různé zvláštní chování. Odešla od něj manželka před sedmnácti lety a on jí stále miluje a ona a jeho rodina jsou asi smyslem jeho života. Myslím, že se jeho stav zhoršuje a mám o něj strach. Prosím poraďte mi, jak k takovému člověku přistupovat a jak by se mu mohlo pomoct?

Odpověď: (3. 1. 2009, 13.14)

Milá Anno,
je hezké, že se lidé o sebe staráme, ale je také důležité rozlišovat, co můžeme a co nemůžeme, za co zodpovědnost skutečně máme a za co ne. Vy ani nikdo jiný (krome dotyčného) nemá zodpovědnost za to, zda se zabije či nikoliv.
Vy mu můžete říci svůj názor, můžete mu doporučit návštěvu u psycho-. Pro váš strach o něj: přejte mu cestu, osud, který si vybral.
Přeji vše dobré.

VH píše: (29. 12. 2008, 15.44)

Dobrý den,
prosím o informaci, jak nejlépe vysadit antidepresiva.Manžel
užívá 2 roky Zypexu,Mitrazapin.Má lepší období, potom přijde zpět
deprese a já už nevím jak mu pomoci.Jak se chovat,nebo jak k němu
přistupovat, když nám nevěří a nevěří ve zlepšení.Říká, že mu
tento stav nevyhovuje, snaží se, ale situace začíná být kritická,
máme miminko a já už potřebuji také pomoc. Děkuji

Odpověď: (3. 1. 2009, 13.10)

Milá VH,
život s depresivním partnerem je náročný, protože ono ho "kus" ve vztahu chybí.
Patrně se jedná o léky Zyprexu (antipsychotikum) a Mirtazapin (antidepresivum).  Víte, já neznám anamnézu a potíže vašeho muže, nemohu tedy touto cestou dát konkrétní odpověď. Obecně platí, že by bylo dobré, aby léčbu manžel kombinoval vytrvale s psycho- péčí a hledáním a nalézáním řešení u sebe.  Pro vás je důležité, abyste "hlídala" sebe - stála ve svém středu a byla přítomna pro miminko, abste nebrala zodpovědnost na sebe, za něco, co není vaše (psycho- potíže manžela). I vy si zasloužíte psycho- péči. (a nezapomeňte, vy jste partnerka, nikoliv pečovatelka)

nika píše: (29. 12. 2008, 15.17)

Dobrý den, žiju ve spokojeném manželství se starším mužem,je mi
36 let a máme dvě děti, jejichž výchovy se můj dotaz týká. Prosím
poraďte mi, jak dobře vycházet se 6 letou dcerou ( prvorozenou ).
Začala teď chodit do první třídy. Je to zdravá, bystrá holčička,
kterou velmi miluji, ale náš vztah není jednoduchý. Nějak nám to
spolu nejde hezky, těžko se pomazlíme, těžko se domlouváme, mám
na ní vysoké nároky a těžko jí odpouštím prohřešky. Se synem,
dvouletým, je vztah velmi nekomplikovaný, vřelý, důvěrný (v rámci
možností se snažím být spravedlivá a přísná na obě děti stejně) a
o to víc se trápím pro dceru. Kudy chodím, tudy přemýšlím, jak to
prolomit. Racionálně to zvládám, ale nakonec dojde vždycky ke
konfliktu. Bojím se, abych jí nezpůsobila nějaké hlubší trápení.
Může být vztah matky a dcery obtížnější než matky se synem? Sama
pocházím z kompletní rodiny, kde moje maminka je mi velmi blízká
a naopak otec byl a je osoba, se kterou si od své puberty
víceméně nerozumím.
No, zkrátka, neprožívám žádnou rodinnou tragédii, ale ráda bych
začala u sebe a chtěla bych se naučit vidět svou dceru
pozitivněji a být k ní vřelejší. Děkuji za odpověď a zdravím

Odpověď: (3. 1. 2009, 12.46)

Milá Niko,
je moc hezké, že o situaci přemýšlíte s láskou. Jednoduchá odpověď mne nenapadá. Doporučuji, abyste se rozhodla pro pravidelnější spolupráci s psychoterapeutam, se kterým naleznete "zauzlení", které vyplývá z vašeho života, dětství. Kromě nalezení těchto zauzlení je třeba  emočně/energeticky je uvolnit.
Vztah matka - dcera bývá důležitý, formující - držím vám palce, abyste ho spolu zvládly co nejlépe :) (strach není dobrý rádce)

marci píše: (29. 12. 2008, 15.10)

Dobrý den,
prosím o radu, mám neustále pocity úzkosti,strachu...
Je mi 33let, mám přítele, jsme spolu cca 16let, máme 5letého syna, oba jsou úžasní, přítel je dokonalý táta, syn na něm visí.
Jde o mě, mám strach z budoucnosti, že přijdu o práci,že si nenajdu novou,mám problém se změnami, rychle se adaptovat a zvykat na nové prostředí, lidi...
Nerada jsem středem pozornosti,nedokážu promluvit před více lidmi, mám řidičák,ale nejezdím,mám hrůzu z řízení..přitom vím,že bych měla jezdit a nebýt
závislá...
Před týdnem jsem potratila v 6tt, beru antibiotika po revizi dělohy a necítím se dobře.
Ale po psychické stránce se mi jakoby ulevilo, měla jsem strach z těhotenství,porodu,aby vše proběhlo bez komplikací a dítě bylo zdravé,poté spousta starostí a práce se dvěmi dětmi,
hledání práce se dvěmi dětmi po mateřské dovolené,fungování domácnosti atd...
Přitom první těhotenství,porod a vše proběhlo dobře, máme krásného zdravého klučinu.
Přítel moc chce druhé dítě,ale já mám obavy a dá se říct,že druhé dítě nechci, ale pak mě přepadne strach z toho,že by se synovi něco stalo a já bych si nikdy neodpustila,že jsem už nechtěla druhé dítě..
Nevím jak z toho ven, roky utíkají a mám pocit,že nemám moc času na rozmyšlenou, nechci být matkou skoro ve 40ti..
Máme vlastní bydlení bez půjček a úvěrů, finanční situaci dobrou, ale mám strach,že bude hůř, fin.krize, propouštění...
Vůbec nevím, co mám dělat, jak se rozhodnout, nedokážu žít ze dne na den a netrápit se budoucností..Jsem taková už od mala,ale teď se mi zdá,co mám syna,že se pocit úzkosti
stupňuje, myslím na to,jak bude syn prospívat ve škole,puberta atd..prostě vzdálená budoucnost a já ji řeším už teď..
Nikdy jsem u psychologa nebyla a brát antidepresiva nechci,nevím jak dál žít s tímto pocitem strachu...
 
Budu ráda, pokud mi odpovíte a poradíte.
Díky moc

Odpověď: (3. 1. 2009, 12.42)

Milá Marci,
bylo by dobré vyhledat emoční bloky v energetickém poli, které souvisí s vaší úzkostí. Pak by bylo třeba je pročistit. Také by bylo dobré najít spojení s proudem života, ke kterému je důvěra přirozeností.
Přeji vytrvalost v hledání a nalézání řešení.
(objednat se samozřejmě můžete)

21j píše: (29. 12. 2008, 14.52)

Dobry den, pisem Vam lebo som zufaly. Ale to asi vsetci co Vam
pisu. Mam 21 rokov a mam priatelku. Sme spolu par mesiacov. Pocas
vianoc sme boli obaja doma na sviatky lebo sme od seba vzdialeni
(studujem na VS mimo domova). A po sviatkoch sa mi zdala divna.
Najprv mi vravela ze sa nic nedeje, no potom sa mi priznala ze
bola von s kamaratom a on ju pobozkal a stravili spolu cely den.
A teraz je zmetena a ma v sebe boj. Vsetko nam klapalo ako ma,
boli sme spolu velmi stastni a nasa laska bola vzajomna a silna.
Neviem preco to urobila. Vraj potrebuje cas. Som z toho moc
zufaly lebo mame teraz problemy aj v rodine a je toho na mna uz
moc. Prosim Vas ak je to vo vasich silach poradte mi co mam robit
a ako sa mam k zachovat. Chcel by som nas vztah zachranit lebo
neviem co si bez nej pocnem. Je pre mna vsetkym. Moc Vas prosim o
radu. Vopred Vam dakujem.

Odpověď: (3. 1. 2009, 12.37)

Milý j,
hlavně si uvědom, že jsi schopen dobře žít s ní i bez ní!
Nalézej sílu v sobě - bude-li z tebe zářit, budeš přitažlivější.
Přeji vše dobré.

< novější | 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >