Charlie píše: (1. 1. 2009, 23.58)

Ahooj, moje pritelkyne ma problem, kdyz byla jeste mala (kolem 10), tak ji jeden chlap skoro znasilnil... A ma z toho problemy do ted psychologickeho puvodu... Brani nam to v sexu... Da se to nejak odbourat? Nejake sezeni nebo navod alespon pro me co mam delat? Predem dekuji za odpoved... :)

Odpověď: (3. 1. 2009, 13.35)

Nazdáár Charlie,
bylo by dobré, aby problém chtěla řešit partnerka - měla by vyhledat odbornou pomoc - např. abreaktivní terapii. Můžete nastudovat knihu Léčení sexuálních dysfunkcí (Kratochvíl), ale bez její aktivní spolupráce by to bylo zbytečné.
Samozřejmě, že se může objednat...
Přeji vše dobré.

martina píše: (30. 12. 2008, 19.33)

Dobrý den, trpím strašnou přecitlivělostí, všechno mě rozbrečí, když se hádám tak se zachvilku rozbrečím, protože mi to příjde líto, dokonce když se směju, tak brečím já už nevím co s tím. Já mám celkem divnou povahu každá maličkost mě rozčílí a hned potom rozbrečí. Já si to uvědomuji a snažím se nebrečet ale moc se nedaří je to fakt otravný. Prosím poraďte co s tím. Děkuji za odpověď

Odpověď: (3. 1. 2009, 13.32)

Milá Martino,
bylo by dobré naučit se pracovat se svými emocemi, s centrem své bytosti - a to touto cestou nelze.
Přeji vše dobré.

Janča píše: (30. 12. 2008, 12.22)

Dobrý den, potřebovala bych už pomoc! S rodičema. jsem už úplně v koncích, jen se nervuju a stresuju, 14 už nic nejím, prootže mi je špatně, zhubla jsem už asi 3 kila, rodiče mě psychicky týrají, nemůžu nic. JE mi 17 a půl, před vánocema jsem nemohla ani  ven tak sjem si zbalila a chtěla jsem odejít, jenže mě máma zamkla abych nemohla odjeít, celý noci nespim a brečim, a ještě k tomu jsem mám ráda jendoho kluka, stýkam se s ním potají ale hodně málo což štve mě i jeho, chtěla bych s nim hrozně moc být ale nejde to. ROdiče mi nikdy nedovolí mít kluka, mají na to jiný názor, je mu totiž 29 ale nevěděla jsme to, nechová s etakani tak nevypadá, ale i kdybych si našla dvacetiletýho tak mi řkenoou že mám mčaasu dost, atd...jenže já jesm už úplně neštastná, kvůli ordičům nemůžu nic, chtěla bych si užít tenhle věk jako každý jiný ale nemůžu nic, nemůžu jim nic ani říct atd. nejde to popsat v jendom textu, ale potřebuju už pomoct aspon trochu nebo se z toho psychicky zhroutim už. nedokážu se bavit už ani s kamarádama protože se hend rozbrečim jak si vzpomenu na mojí situaci a na jejich užasný rodiče...prosím poradte mi co nejdříve

Odpověď: (3. 1. 2009, 13.30)

MIlá Jančo,
jak píšeš, nejde to popsat v jednom textu, tuším že za řádky je více bolesti než je popsáno. Nesnadno se mi i bude odpovídat. Můžeš vyhledat pomoc v okolí -opravdu nevím, která by byla nejvhodnější (učitelka ve škole, pomoc na oddělení sociálně právní ochrany dětí = OSPOD -  při MÚ, prarodiče) - každopádně v 18ti letech můžeš od rodičů odejít - přes ten OSPOD zažádat o výživné a dále studovat. Také by bylo dobré, abys našla někoho, kdo tě tímto nelehkým obdobím bude moci provádět.
Přeji ti, abys  věděla, že jsi zodpovědná za sebe a že rodiče tě nemohou vlastnit (a taky si uvědom, že toho půl roku nejde o život, že máš zdravé ruce a nohy...- takže máš vlastně štěstí)

trnecka petr píše: (30. 12. 2008, 10.21)

potrebuji ziskat svoje sebevjedim

Odpověď: (3. 1. 2009, 13.20)

:)

siba píše: (30. 12. 2008, 9.37)

Před týdnem jsem byla cestou do práce přepadena úchylem. nechtěl mě asi přímo znásilnit, ale hlavně se dostat pod kalhoty. Byla jsem u toho pokousána, trochu i škrcena, ale rozhodně jsem se jen tak nevzdávala, bila jsem ho pěstmi do obličeje a když mě škrtil, uvolnily se mi nohy, tak sem ho i kopala do obličeje. Dokonce jsem mu asi i zlomila 2  prsty, ale on vůbec na nic nereagoval, asi byl i nadrogovaný. Do obličeje jsem mu neviděla, měl kuklu, ale ran dostal dost, krev, co byla na mém oblečení nebyla moje. Naštěstí mě zachránil kolemjedoucí cyklista a úchyl utekl. V práci jsme hned volali policii. A co se týká mě, myslím si, že jsem dost silná osobnost, taková pohodářka a nemám problém se o tomto tématu bavit s přáteli, prostě s kýmkoliv. Ale ten pocit strachu a na druhou stranu i strašnýho vzteku a agrese, že se takový věci vůbec dějí a že to těm úchylům prochází, to ve mě je a dost. Myslíte, že mám vyhledávat odbornou pomoc psychologa? Přejde to potom rychleji? Já vím, je to věc, na kterou se prostě nedá zapomenout, ale mám teď strach jít třeba ve tmě s košem a to jsem byla vždycky strašně nebojácná. Nikdy jsem se ničeho nebála (mimo zubaře) a to mám za to. Myslím si, že to nesu dost statečně, navíc to beru tak, že jsem vlastně zvítězila a den poté musel on vypadat mnohem hůř než já.Mám prostě ale strach, abych se z toho jednou nesesypala.Tak co myslíte, vyhledat odbornou pomoc a nebo stačí zanadávat si s kamarády v hospodě u vínka a být příště víc opatrnější a nosit s sebou pomůcky na obranu? Předem moc děkuji za Vaši radu!

Odpověď: (3. 1. 2009, 13.20)

Milá S.,
jak čtu vaše řádky, je docela možné, že vaše návrhy uvedené v závěru budou postačující. CCa za 2 týdny si zkontrolujte, co je s vaším strachem...  Budete-li chtít tento zážitek doladit do čista - je možné se na sezení objednat.
Přeji vše dobré (jste šikovná ženská:))

Anna píše: (29. 12. 2008, 15.47)

Dobrý den, můj blízký přítel má otce, který často mluví o sebevraždě a má různé zvláštní chování. Odešla od něj manželka před sedmnácti lety a on jí stále miluje a ona a jeho rodina jsou asi smyslem jeho života. Myslím, že se jeho stav zhoršuje a mám o něj strach. Prosím poraďte mi, jak k takovému člověku přistupovat a jak by se mu mohlo pomoct?

Odpověď: (3. 1. 2009, 13.14)

Milá Anno,
je hezké, že se lidé o sebe staráme, ale je také důležité rozlišovat, co můžeme a co nemůžeme, za co zodpovědnost skutečně máme a za co ne. Vy ani nikdo jiný (krome dotyčného) nemá zodpovědnost za to, zda se zabije či nikoliv.
Vy mu můžete říci svůj názor, můžete mu doporučit návštěvu u psycho-. Pro váš strach o něj: přejte mu cestu, osud, který si vybral.
Přeji vše dobré.

VH píše: (29. 12. 2008, 15.44)

Dobrý den,
prosím o informaci, jak nejlépe vysadit antidepresiva.Manžel
užívá 2 roky Zypexu,Mitrazapin.Má lepší období, potom přijde zpět
deprese a já už nevím jak mu pomoci.Jak se chovat,nebo jak k němu
přistupovat, když nám nevěří a nevěří ve zlepšení.Říká, že mu
tento stav nevyhovuje, snaží se, ale situace začíná být kritická,
máme miminko a já už potřebuji také pomoc. Děkuji

Odpověď: (3. 1. 2009, 13.10)

Milá VH,
život s depresivním partnerem je náročný, protože ono ho "kus" ve vztahu chybí.
Patrně se jedná o léky Zyprexu (antipsychotikum) a Mirtazapin (antidepresivum).  Víte, já neznám anamnézu a potíže vašeho muže, nemohu tedy touto cestou dát konkrétní odpověď. Obecně platí, že by bylo dobré, aby léčbu manžel kombinoval vytrvale s psycho- péčí a hledáním a nalézáním řešení u sebe.  Pro vás je důležité, abyste "hlídala" sebe - stála ve svém středu a byla přítomna pro miminko, abste nebrala zodpovědnost na sebe, za něco, co není vaše (psycho- potíže manžela). I vy si zasloužíte psycho- péči. (a nezapomeňte, vy jste partnerka, nikoliv pečovatelka)

nika píše: (29. 12. 2008, 15.17)

Dobrý den, žiju ve spokojeném manželství se starším mužem,je mi
36 let a máme dvě děti, jejichž výchovy se můj dotaz týká. Prosím
poraďte mi, jak dobře vycházet se 6 letou dcerou ( prvorozenou ).
Začala teď chodit do první třídy. Je to zdravá, bystrá holčička,
kterou velmi miluji, ale náš vztah není jednoduchý. Nějak nám to
spolu nejde hezky, těžko se pomazlíme, těžko se domlouváme, mám
na ní vysoké nároky a těžko jí odpouštím prohřešky. Se synem,
dvouletým, je vztah velmi nekomplikovaný, vřelý, důvěrný (v rámci
možností se snažím být spravedlivá a přísná na obě děti stejně) a
o to víc se trápím pro dceru. Kudy chodím, tudy přemýšlím, jak to
prolomit. Racionálně to zvládám, ale nakonec dojde vždycky ke
konfliktu. Bojím se, abych jí nezpůsobila nějaké hlubší trápení.
Může být vztah matky a dcery obtížnější než matky se synem? Sama
pocházím z kompletní rodiny, kde moje maminka je mi velmi blízká
a naopak otec byl a je osoba, se kterou si od své puberty
víceméně nerozumím.
No, zkrátka, neprožívám žádnou rodinnou tragédii, ale ráda bych
začala u sebe a chtěla bych se naučit vidět svou dceru
pozitivněji a být k ní vřelejší. Děkuji za odpověď a zdravím

Odpověď: (3. 1. 2009, 12.46)

Milá Niko,
je moc hezké, že o situaci přemýšlíte s láskou. Jednoduchá odpověď mne nenapadá. Doporučuji, abyste se rozhodla pro pravidelnější spolupráci s psychoterapeutam, se kterým naleznete "zauzlení", které vyplývá z vašeho života, dětství. Kromě nalezení těchto zauzlení je třeba  emočně/energeticky je uvolnit.
Vztah matka - dcera bývá důležitý, formující - držím vám palce, abyste ho spolu zvládly co nejlépe :) (strach není dobrý rádce)

marci píše: (29. 12. 2008, 15.10)

Dobrý den,
prosím o radu, mám neustále pocity úzkosti,strachu...
Je mi 33let, mám přítele, jsme spolu cca 16let, máme 5letého syna, oba jsou úžasní, přítel je dokonalý táta, syn na něm visí.
Jde o mě, mám strach z budoucnosti, že přijdu o práci,že si nenajdu novou,mám problém se změnami, rychle se adaptovat a zvykat na nové prostředí, lidi...
Nerada jsem středem pozornosti,nedokážu promluvit před více lidmi, mám řidičák,ale nejezdím,mám hrůzu z řízení..přitom vím,že bych měla jezdit a nebýt
závislá...
Před týdnem jsem potratila v 6tt, beru antibiotika po revizi dělohy a necítím se dobře.
Ale po psychické stránce se mi jakoby ulevilo, měla jsem strach z těhotenství,porodu,aby vše proběhlo bez komplikací a dítě bylo zdravé,poté spousta starostí a práce se dvěmi dětmi,
hledání práce se dvěmi dětmi po mateřské dovolené,fungování domácnosti atd...
Přitom první těhotenství,porod a vše proběhlo dobře, máme krásného zdravého klučinu.
Přítel moc chce druhé dítě,ale já mám obavy a dá se říct,že druhé dítě nechci, ale pak mě přepadne strach z toho,že by se synovi něco stalo a já bych si nikdy neodpustila,že jsem už nechtěla druhé dítě..
Nevím jak z toho ven, roky utíkají a mám pocit,že nemám moc času na rozmyšlenou, nechci být matkou skoro ve 40ti..
Máme vlastní bydlení bez půjček a úvěrů, finanční situaci dobrou, ale mám strach,že bude hůř, fin.krize, propouštění...
Vůbec nevím, co mám dělat, jak se rozhodnout, nedokážu žít ze dne na den a netrápit se budoucností..Jsem taková už od mala,ale teď se mi zdá,co mám syna,že se pocit úzkosti
stupňuje, myslím na to,jak bude syn prospívat ve škole,puberta atd..prostě vzdálená budoucnost a já ji řeším už teď..
Nikdy jsem u psychologa nebyla a brát antidepresiva nechci,nevím jak dál žít s tímto pocitem strachu...
 
Budu ráda, pokud mi odpovíte a poradíte.
Díky moc

Odpověď: (3. 1. 2009, 12.42)

Milá Marci,
bylo by dobré vyhledat emoční bloky v energetickém poli, které souvisí s vaší úzkostí. Pak by bylo třeba je pročistit. Také by bylo dobré najít spojení s proudem života, ke kterému je důvěra přirozeností.
Přeji vytrvalost v hledání a nalézání řešení.
(objednat se samozřejmě můžete)

21j píše: (29. 12. 2008, 14.52)

Dobry den, pisem Vam lebo som zufaly. Ale to asi vsetci co Vam
pisu. Mam 21 rokov a mam priatelku. Sme spolu par mesiacov. Pocas
vianoc sme boli obaja doma na sviatky lebo sme od seba vzdialeni
(studujem na VS mimo domova). A po sviatkoch sa mi zdala divna.
Najprv mi vravela ze sa nic nedeje, no potom sa mi priznala ze
bola von s kamaratom a on ju pobozkal a stravili spolu cely den.
A teraz je zmetena a ma v sebe boj. Vsetko nam klapalo ako ma,
boli sme spolu velmi stastni a nasa laska bola vzajomna a silna.
Neviem preco to urobila. Vraj potrebuje cas. Som z toho moc
zufaly lebo mame teraz problemy aj v rodine a je toho na mna uz
moc. Prosim Vas ak je to vo vasich silach poradte mi co mam robit
a ako sa mam k zachovat. Chcel by som nas vztah zachranit lebo
neviem co si bez nej pocnem. Je pre mna vsetkym. Moc Vas prosim o
radu. Vopred Vam dakujem.

Odpověď: (3. 1. 2009, 12.37)

Milý j,
hlavně si uvědom, že jsi schopen dobře žít s ní i bez ní!
Nalézej sílu v sobě - bude-li z tebe zářit, budeš přitažlivější.
Přeji vše dobré.

Moz.zk píše: (29. 12. 2008, 14.49)

Dobrý den,rád by jsem poprosil o radu,dá se říct,že už jsem v koncích.Věci se mají takto-udělal jsem v teď ve svém životě velikou chybu a nevím už kudy kam.Jsem ženatý 10let a miluji svou ženu a děti,ale měl jsem poměr s jinou ženou a přiznal jsem to manželce a teď prožívám peklo jak ze strany manželky,tak i já sám se děsně ubíjím,tím co jsem způsobil,nikdy jsme to neudělal,nevím vůbec co mám dělat,chápu,ženu,že se ke mě teď chová jinak a nadává mi,ale strašně jí miluji.Mám strach hodně velký,jsem zoufálý.Prosím pomozte nějakou odpovědí.Děkuji Moz.zk

Odpověď: (3. 1. 2009, 12.33)

Milý M.,
nevěra je  zásah do intimity a důvěry milenců/manželů.
Vy nemůžete udělat nic jiného, než že vám je to líto a požádat o důvěru. Můžete se jí zeptat, co můžete udělat pro obnovení důvěry. Pokračování v sebemrskání nepřinese uvolnění.
Sice ženě může chvíli trvat, než tuto událost zpracuje, ale není důvod, aby se k vám chovala nedůstojně. Její zloba a povýšenost rovněž nepřinesou uvolnění a lásku. Bude-li v nedobrém jednání pókračovat, můžete se jí zeptat, zda by pro ni bylo lepší, abyste odešel...
Nemůže trvat hezký vztah manželský mezi "světicí a hříšníkem" - tuto hru  v tuto chvíli oba hrajete.
Nevěra je něco, co se stalo, nikdo při tom nezemřel, ani o zdraví nepřišel a dokonce se ani nenarodil.
Přeji vše dobré
p.s.: Plzákovo "zapírat, zapírat, zapírat" má často něco do sebe...:)

bartosek.b 26let píše: (26. 12. 2008, 14.44)

Dobrý den, jednoho dne jsem mel vytok z penisu po riz. sexualnim styku, tak jsem sel na urologii. Neprisli mi na zadnou diagnozu vsechno sem mel negativni(chlamidy,kapavka) ale v moci nadmerne bakterie a leukocity. Tak jsem bral asi mesic antibiotika a vytoky zmizeli ale paleni mam stale. V moci uz se vsak nic nenaslo tak sem se prestal lecit i kdyz me sem tam jeste pali pri moceni. Kdyz sem dobiral antibiotika tak se mi udelalo spatne zamotala hlava, citil se slaby a mel navaly horka. Tak sem sel na pohotovost tam mi zmeril tlak(180/95) dostal sem injekci a prasek pod jazyk. Sel sem domu a asi za pul hodiny se mi prihorsilo zacal se klepat a potit tak sem si zavolal sanitku. Delali mi ekg bylo v poradku tak me odvezli na internu kde mi udelali krevni obraz(4ampule krve) a podrobnejsi ekg. Vse bylo v poradku jen mirne zviseny kreatin a leukocity nejspis s tech antibiotik. Poslal me k obvodnimu lekari. Ja na to kaslal ale kdyz sem tyhle stavy zacal mit casteji az jeden vecer se mi zase udelalo strasne spatne zaval horka na hrudi tak sem sel zase na pohotovost tam sem mel tlak v norme, tak mi pichli apaurin a Mg. A rikal mi at si zajdu za tou obvodni ze to je neco s moji hlavou, ze to musi byt od psychiky. Tak sem hned v pondeli sel protoze uz sem mel fakt strasne stavy uzkosti a furt sem se bal ze umiram ze mam rakovinu nebo neco na co neprisli. Doktorka mi dala Cipralex a k tomu Rivotril kdyz se mi udela spatne. Jenze me se po cipralexu udelalo jeste hur. Beru ho 11 dni a mam hrozne stavy furt mam navaly horka uz ani ten Rivotril me neuklidni. Cetl sem si letak a tam je napsane ze muze i stavy uzkosti prohloubit v prni fazi tak to nevzdavam a beru ho. Chci se jen zeptat jestli vas nenapada jina diagnoza jestli nemam zkusit jine leky nebo tak neco. Je to hrozne uz skoro dva mesice mam pocit ze umiram. A hlavne me nenapada nic z ceho bych mel mit deprese, nic me nestresuje. Snad je to neco z podvedomi a Cipralex mi zabere jinou moznost si nechci pripustit a verim ze to tak je a bude mi zase fajn. Dekuji za odpoved

Odpověď: (29. 12. 2008, 14.33)

Milý B.,
když si přečtu vaši předposlední větu, nevím moc, jakou odpověď chcete. Je to věta, kterou s vámi nemohu sdílet, ale mohu vám přát, aby vám přinesla to, co potřebujete.  
Zvýšené leukocyty - měly nějakou příčinu - jakou? zvýšené leukocyty = nemoc, zánět, infekce, může být i důsledek po proběhlé infekci, nikoliv jako důsledek užívání  antibiotik ...
Zvýšený kreatin - hmm? to měří? to je látka přirozená, ve svalech zdroj energie - to, že ho tam máte, je v pořádku.
Vámi popisované stavy jsou panické, úzkostné - nikoliv depresivní (cipralex je antidepresivum, vy potřebujete anxiolytika)
Rivotril je předepisován při alespoň drobném nálezu na EEG, který připomíná epilepsii...
Zasloužíte si komplexnější pozornost - můžete se objednat http://www.firmy.cz/detail/147…  nebo ke mně.
Potřebujete srovnat životní energii - cesty jsou různé, některé kratší, jiné zdlouhavější.
(užívání dalších "psycho-" léků vám může pomoci necítit život, nejsem si však jistá, že je to to, co chcete - život není zkratka)
Přeji vše dobré.

kikina píše: (25. 12. 2008, 23.49)

opustila jsem pritele na stedry den,kteryho asi miluji,ale uz jsem nemohla - ted me to boli vic nez kdyz jsem byla s nim proste nam to dost dlouho neslo a ja ted nevim jestly to zvladnu bez nej zit...odstěhovala jsem se kvůly němu do Prahy z male vesničky a zůstanu tam sama..všechno je ted na mě a ja nevim co mám dělat.

Odpověď: (29. 12. 2008, 13.55)

Určitě zvládnete být dospělá s ním i bez něj.
Na konci každého tunelu je světlo (a ten neproražený tunel je třeba prorazit:))
Přeji vše dobré.

miska píše: (25. 12. 2008, 14.27)

Dobry den
S pritelem jsem pres dva roky a pripada mi ze uz o me nejevi vubec zadny zajem porad mluvi o jinych holkach predemnou jak jsou krasny ze by snima klidne i chodil a ja uz proste nemuzu strasne se trapim a nevim co delat.Vypada to i ze me prestava milovat.Kdyz si snim chci o tom promluvit tak nechce.Mam i zakazene kamarady od neho.

Odpověď: (29. 12. 2008, 13.50)

Milá Miško,
posbírej svou důstojnost a pošli ho k šípku. Partner ti má projevovat úctu a vyjadřovat, že jsi pro něj jedinečná a ne hloupě plkat. A to, že ti zakazuje kamarády a že se vyhýbá komunikaci o tématu pro tebe důležitém, velmi hovoří v jeho neprospěch. Máš na víc!

Radek píše: (24. 12. 2008, 1.03)

Dobrý den. Mám 39 let.Rád bych znal váš názor na následující. Jsem 4.5 roku rozvedený. S manželkou jsme se rozvedli po 8 letém spokojeném manželství,alespoň mě se to tak jevilo. Máme dvě holky,7a12 let. Důvod rozchodu byl ten,že manželka po nástupu do zaměstnání, po ukončení mateřské dovolené,začala mít na mě vyšší nároky.Stála kritika za to,že jí málo pomáhám,nejsem spolehlivý a věnuji se jen svým zájmům. Myslím,že objektivně dokážu říct,že měla asi tak z půlky pravdu. Ale ta druhá půlka hovoří v můj prospěch. Často jsem koupal děti,někdy vařil krupici,a vždycky četl pohádky. Nikam jsem nechodil,jiný vztah ani z jedné strany nikdy nebyl.Co potřebovala a řekla si o to,to jsem udělal. Třeba ne hned,ale do nějaké doby. Objektivní finanční problémy nebyly. Začala však vydělávat víc,než já a chtěla, abych byl stejně ctižádostivý,jako ona. V té době jsme měli obchod, kde mi dříve také pomáhala. Tržby však klesaly a bylo to na zavření. Ujistil jsem ji tenkrát, že jí vždycky nějaký základ peněz dám a že bylo i hůř. Ona však společensky vyrostla a měla peníze,o které jakoby se nechtěla moc dělit. Nikdy jsem se nehádal a to jí dokázalo úplně rozčílit. Postupně argumentovala že neumím vychovávat děti, vše musí ona apod. To je už historie a skončilo to tím rozvodem.
   Domluvili jsme se na všem, děti to vzaly relativně dobře, také díky tomu,že jsme vše řešili v klidu a neházeli jsme ani před dětma vinuna sebe navzájem. Lze říci,že jsme se harmonicky rozvedli.
   Ona si našla přítele, já přítelkyni. A v tom je ten problém. Už krátce po rozvodu mě začala chtít zpátky. Řekla mi to, píše mi,já se bráním a odvolávám na důvody,proč jsme se rozešli s tím, že by se to časem zopakovalo. Ona přiznává chybu. Já taky. Ale vím,že i kdybychom se pokusili změnit, v zásadě člověk zůstává stejný. Ta změna je většinou dočasná a pak šup,je takový,jaký byl. Prakticky to vypadá tak,že spolu vycházíme mnohem  lépe, než před rozvodem. Pro mě je to otázka slušného chování a jakési solidarity a vůle vycházet i nadále vstříc člověku, se kterým jsem roky žil, znám ho, svým způsobem mám i rád,máme spolu děti,ale partnerský život je pasé. A přichází ta pointa. Mé současné partnerce se to nelíbí. To, že nadále dobře vycházím se svou bývalou ženou. Má strach,že ji upřednostním v případě,že k něčemu dojde. A já přiznávám, že pokud bude potřebovat pomoct, tak pomůžu. Ale z mé strany už nejde ani o návrat,ani o sex, jak si všichni (bohužel ženy) myslí, To už hrozí,že bych si našel jinou milenku,ale ne býv.ženu. To bych strčil hlavu do oprátky.
   A teď právě se tato situace, po 4 letech vyhrocuje. Partnerka už nemůže dál, já se mám rozhodnout.Má po mě partnerka právo chtít,abych dal býv.ženě jasně najevo,ať nepočítá s jakoukoli pomocí a neobrací se na mě? Nebo mám právo chtít po partnerce,aby mě brala i s mou představou chování a jednání v tomto případě k býv.manželce ? Přítelkyně je rozvedená 8 let, má dítě 13 let a se svým manželem a otcem dítěte se v podstatě nebaví. To samé chce po mě.
Děkuji moc za odpověď. Radek

Odpověď: (29. 12. 2008, 13.48)

Milý Radku,
nebavit se s druhým rodičem svých dětí je nerozumné a dětem neprospívající (v konečném důsledku ani osobě, která se tak chová).
Vypadá to tak, že přítelkyně se chová v jednom extrému a vy možná v druhém. Je možné, ža partnerka cítí, že skrze žádání o pomoc, vámi bývalá žena manipuluje... možná to tak je, možné ne...
Vychovávat děti externě je takové... chudší, omezenější...
Přeji vše dobré

Pajinka058 píše: (23. 12. 2008, 22.02)

Dobry den,
Mám takový problém.Jsem už dva roky zamilovaná do Roma,chodila jsem s ním,moji rodiče o tom nevěděli,ale jednoho dne to zjistili.Mamka se se mnou vůbec nebavila,všechno mi zakázala,říkala mi,jak se za mě stydí.Že nechápe,jak mohu být tak hloupá,chodit s Romem,když jestě ke všemu chodím na gymnázium.Asi tři měsíce jsem se s ním od té doby nestýkala.Bylo to v létě,takže dva měsíce jsem ani nebyla ve svém měste,ale stále jsem na něj myslela.A na podzim jsme se potkali na pouti.Ted si asi tři týdny zase píšeme a tajně s ním i chodím.Na jednu stranu jsem strašně moc štastná,protože už je zase můj.Ale na druhou stranu jsem neštastná,protože až to zjistí mamka,tak si radši ani nepředstavuju,co by udělala.Jenže když jsem bez něj,tak tady pro mě nemá nic smysl.Často trpím depresemi,také už jsem premyýšlela,že si něco udělám,nebo že si vezmu nějakou drogu.Prosím,poradte mi,co byste udělala na mém místě?Rozešla byste se s ním a nebo s nim dal chodila tajne s rizikem,že to někdo zjistí a budu z toho mít problémy?Prosím,napište mi na můj e-mail.
Předem děkuji za odpověd.

Odpověď: (29. 12. 2008, 13.36)

Milá Pájinko,
přeji ti, abys měla tolik obyčejné odvahy stát si za svým životem, kolik je třeba. Měnit  rozhodnutí proto, že se někomu bude nebo nebude líbit, byť je to vlastní rodič, není dobré - ztrácíš pak sama sebe!!!
(mmj. co by mohla mamka udělat? křičet? vyhrožovat? přivázat tě na řetěz? poslat do polepšovny? hmm... většina dost nepravděpodobná - také můžeš mámě říci, jak ti její jednání připadá... a zeptat se ji, proč ti nevěří, že si dokážeš se životem poradit).
:) - to zvládneš!

jajar. píše: (23. 12. 2008, 17.09)

myslym,že mam prolém s alkoholem.

Odpověď: (29. 12. 2008, 13.21)

to je fajn, že myslíte :)
až budete vědět, že problém chcete řešit, vyhledejte kompetentní pomoc např.:
http://www.mujweb.cz/zdravi/ap…
přeji vše dobré

h.h. píše: (22. 12. 2008, 21.57)

Dobrý je mi 19 let a už 3 a půl roku chodím s mužem (32) vše bylo v pořádku ale už delší dobu mám pocit jakoby mi něco utíkalo.Prostě mám najednou potřebu zažít co nejvíc věcí a poznat více mužů.Teď se často hádáme a chováme se k sobě opravdu hrozně.Vždy si řeknu že to ukončím ale pak dostanu starch ze samoty, že to neunesu.Jsem na něj hodně zvyklá a nevím jak to řešit.Navíc jsme si pořídili dva pejsky a nevím jak by to dopadlo zrkz ně.Teď jsem potkal jiného muže (30) zatím si jen píšeme a chodíme na procházky...nic jiného v tom není ale já začínám k němu něco cítit.Jsem teď zmatená a hlavně se neumím přetvařovat.Jaký máte na to názor??Měla bych jít dál a vztah ukončit??.............Děkuji

Odpověď: (29. 12. 2008, 13.19)

Milá h.h.,
mno - zůstávat ve vztahu ze strachu  ze samoty není dobrý motiv. Nejsem si však ani jistá, zda dobrým motivem je spatření jiného květu na obzoru...
Chtělo by vědět, co potřebuješ poznat, prožít... Zajímavá kniha může i pto tebe být: Nevyšlapanou cestou.
Přeji vše dobré

Lucie píše: (22. 12. 2008, 19.49)

Dobrý den,

Prosím Vás o radu. Před půl rokem jsem si našla stávajícího přítele, se kterým jsem velmi šťastná. Můj život je také vcelku spokojený. Měla jsem kolem puberty období, kdy jsem byla dost háklivá na všechno. Prožila jsem si sebepoškozování, deprese, měla jsem sklony k bulimii, ale z toho všeho jsem se vlastní vůlí dostala. Od té doby jsem zase byla optimistkou. V posledních dvou, téměř třech měsících, mě začínaly přepadat divné nálady. Intervaly mezi mými pocity beznaděje se zkracovaly. Nyní mě minimálně jednou denně přepadne taková chvilková deprese, že padnu na kolena a pláču, jako malé dítě. Vždy má nějaký začátek, ale vše to jsou jen hlouposti. Jako bych čekala na nějaký spouštěč té nahromaděné beznaděje. Kvůli naprostému nesmyslu (např. Když mi přítel zavolá, že bohužel nemá čas. Kamarádka je v něčem úspěšnější než já.) který bych jindy brala s humorem, se sesypu. Sic se v mém životě nyní objevil jiný muž, přiznám se, je mi velmi sympatický, ale nemyslím si, že by byl důvodem k mým divným náladám, které velmi škodí všem mým vztahům. A to hlavně mému vztahu s přítelem. Bývám vzteklá a protivná na své okolí. Prosím poraďte. Nevím co dělat, když sama nedokáži najít důvod pro tyto své citové výlevy.

Předem děkuji.

Odpověď: (29. 12. 2008, 13.15)

Milá Lucie,
jak vidno, duše se občas hlásí o pozornost. Chcete-li nejen nalézt příčinu momentálního rozkolísání nálad, ale i řešení, budete muset vykonat více než  dotaz na internetu. Doporučuji zajímat se např. o emoční terapii, duševně duchovní léčitelství, léčebné meditace na míru... (teorie např. v kineziologii, biomodulační léčba). Ani operaci "slepáku" lékař nemůže vykonat přes net. (pravděpodobně se jedná o nahromaděný smutek, zranění, pocit méněcennosti až marnosti... )
Přeji vše dobré a vytrvalost.

Leia píše: (22. 12. 2008, 15.10)

Osm let mám velký problém - šikanu a teď už spíše následky z ní. Doma pochopení nenacházím, dovím se maximálně Mě taky šikanovali, no a co, okamžitě se sprav, nemůžeš si to dovolit. Potřebuju poradit, jak z toho ven, jak začít zase normálně žít. Kamarády nemám, všichni jsou na straně bývalé spolužačky, která mi celý druhý stupeň zš ubližovala a postupem času se mi všichni noví, s kým se seznámím začnou posmívat a urážet mě. Potřebovala bych poradit, dík.

Odpověď: (29. 12. 2008, 13.01)

Milá L.,
je hezké, že bys ráda změnil to, co nepříjemné, co se ti v životě opakovaně děje. Touto cestou ti však neumím poradit, pomoci. Odpověď by byla příliš obecná a ty potřebuješ konkrétní informace, které se tě týkají. Vyhledej ve svém okolí někoho, s kým bys mohla opakovaně spolupracovat na uchopení svého problému a nalézání řešení. Jsi-li z okolí, samozřejmě se můžeš obrátit - nebo na mail napiš, odkud jsi a pokusíme se nalézt v tvém okolí někoho vhodného. Přeji vše dobré a věř, že jsi důležitá, a proto řešení nepřestávej hledat.