Moz.zk píše: (29. 12. 2008, 14.49)

Dobrý den,rád by jsem poprosil o radu,dá se říct,že už jsem v koncích.Věci se mají takto-udělal jsem v teď ve svém životě velikou chybu a nevím už kudy kam.Jsem ženatý 10let a miluji svou ženu a děti,ale měl jsem poměr s jinou ženou a přiznal jsem to manželce a teď prožívám peklo jak ze strany manželky,tak i já sám se děsně ubíjím,tím co jsem způsobil,nikdy jsme to neudělal,nevím vůbec co mám dělat,chápu,ženu,že se ke mě teď chová jinak a nadává mi,ale strašně jí miluji.Mám strach hodně velký,jsem zoufálý.Prosím pomozte nějakou odpovědí.Děkuji Moz.zk

Odpověď: (3. 1. 2009, 12.33)

Milý M.,
nevěra je  zásah do intimity a důvěry milenců/manželů.
Vy nemůžete udělat nic jiného, než že vám je to líto a požádat o důvěru. Můžete se jí zeptat, co můžete udělat pro obnovení důvěry. Pokračování v sebemrskání nepřinese uvolnění.
Sice ženě může chvíli trvat, než tuto událost zpracuje, ale není důvod, aby se k vám chovala nedůstojně. Její zloba a povýšenost rovněž nepřinesou uvolnění a lásku. Bude-li v nedobrém jednání pókračovat, můžete se jí zeptat, zda by pro ni bylo lepší, abyste odešel...
Nemůže trvat hezký vztah manželský mezi "světicí a hříšníkem" - tuto hru  v tuto chvíli oba hrajete.
Nevěra je něco, co se stalo, nikdo při tom nezemřel, ani o zdraví nepřišel a dokonce se ani nenarodil.
Přeji vše dobré
p.s.: Plzákovo "zapírat, zapírat, zapírat" má často něco do sebe...:)

bartosek.b 26let píše: (26. 12. 2008, 14.44)

Dobrý den, jednoho dne jsem mel vytok z penisu po riz. sexualnim styku, tak jsem sel na urologii. Neprisli mi na zadnou diagnozu vsechno sem mel negativni(chlamidy,kapavka) ale v moci nadmerne bakterie a leukocity. Tak jsem bral asi mesic antibiotika a vytoky zmizeli ale paleni mam stale. V moci uz se vsak nic nenaslo tak sem se prestal lecit i kdyz me sem tam jeste pali pri moceni. Kdyz sem dobiral antibiotika tak se mi udelalo spatne zamotala hlava, citil se slaby a mel navaly horka. Tak sem sel na pohotovost tam mi zmeril tlak(180/95) dostal sem injekci a prasek pod jazyk. Sel sem domu a asi za pul hodiny se mi prihorsilo zacal se klepat a potit tak sem si zavolal sanitku. Delali mi ekg bylo v poradku tak me odvezli na internu kde mi udelali krevni obraz(4ampule krve) a podrobnejsi ekg. Vse bylo v poradku jen mirne zviseny kreatin a leukocity nejspis s tech antibiotik. Poslal me k obvodnimu lekari. Ja na to kaslal ale kdyz sem tyhle stavy zacal mit casteji az jeden vecer se mi zase udelalo strasne spatne zaval horka na hrudi tak sem sel zase na pohotovost tam sem mel tlak v norme, tak mi pichli apaurin a Mg. A rikal mi at si zajdu za tou obvodni ze to je neco s moji hlavou, ze to musi byt od psychiky. Tak sem hned v pondeli sel protoze uz sem mel fakt strasne stavy uzkosti a furt sem se bal ze umiram ze mam rakovinu nebo neco na co neprisli. Doktorka mi dala Cipralex a k tomu Rivotril kdyz se mi udela spatne. Jenze me se po cipralexu udelalo jeste hur. Beru ho 11 dni a mam hrozne stavy furt mam navaly horka uz ani ten Rivotril me neuklidni. Cetl sem si letak a tam je napsane ze muze i stavy uzkosti prohloubit v prni fazi tak to nevzdavam a beru ho. Chci se jen zeptat jestli vas nenapada jina diagnoza jestli nemam zkusit jine leky nebo tak neco. Je to hrozne uz skoro dva mesice mam pocit ze umiram. A hlavne me nenapada nic z ceho bych mel mit deprese, nic me nestresuje. Snad je to neco z podvedomi a Cipralex mi zabere jinou moznost si nechci pripustit a verim ze to tak je a bude mi zase fajn. Dekuji za odpoved

Odpověď: (29. 12. 2008, 14.33)

Milý B.,
když si přečtu vaši předposlední větu, nevím moc, jakou odpověď chcete. Je to věta, kterou s vámi nemohu sdílet, ale mohu vám přát, aby vám přinesla to, co potřebujete.  
Zvýšené leukocyty - měly nějakou příčinu - jakou? zvýšené leukocyty = nemoc, zánět, infekce, může být i důsledek po proběhlé infekci, nikoliv jako důsledek užívání  antibiotik ...
Zvýšený kreatin - hmm? to měří? to je látka přirozená, ve svalech zdroj energie - to, že ho tam máte, je v pořádku.
Vámi popisované stavy jsou panické, úzkostné - nikoliv depresivní (cipralex je antidepresivum, vy potřebujete anxiolytika)
Rivotril je předepisován při alespoň drobném nálezu na EEG, který připomíná epilepsii...
Zasloužíte si komplexnější pozornost - můžete se objednat http://www.firmy.cz/detail/147…  nebo ke mně.
Potřebujete srovnat životní energii - cesty jsou různé, některé kratší, jiné zdlouhavější.
(užívání dalších "psycho-" léků vám může pomoci necítit život, nejsem si však jistá, že je to to, co chcete - život není zkratka)
Přeji vše dobré.

kikina píše: (25. 12. 2008, 23.49)

opustila jsem pritele na stedry den,kteryho asi miluji,ale uz jsem nemohla - ted me to boli vic nez kdyz jsem byla s nim proste nam to dost dlouho neslo a ja ted nevim jestly to zvladnu bez nej zit...odstěhovala jsem se kvůly němu do Prahy z male vesničky a zůstanu tam sama..všechno je ted na mě a ja nevim co mám dělat.

Odpověď: (29. 12. 2008, 13.55)

Určitě zvládnete být dospělá s ním i bez něj.
Na konci každého tunelu je světlo (a ten neproražený tunel je třeba prorazit:))
Přeji vše dobré.

miska píše: (25. 12. 2008, 14.27)

Dobry den
S pritelem jsem pres dva roky a pripada mi ze uz o me nejevi vubec zadny zajem porad mluvi o jinych holkach predemnou jak jsou krasny ze by snima klidne i chodil a ja uz proste nemuzu strasne se trapim a nevim co delat.Vypada to i ze me prestava milovat.Kdyz si snim chci o tom promluvit tak nechce.Mam i zakazene kamarady od neho.

Odpověď: (29. 12. 2008, 13.50)

Milá Miško,
posbírej svou důstojnost a pošli ho k šípku. Partner ti má projevovat úctu a vyjadřovat, že jsi pro něj jedinečná a ne hloupě plkat. A to, že ti zakazuje kamarády a že se vyhýbá komunikaci o tématu pro tebe důležitém, velmi hovoří v jeho neprospěch. Máš na víc!

Radek píše: (24. 12. 2008, 1.03)

Dobrý den. Mám 39 let.Rád bych znal váš názor na následující. Jsem 4.5 roku rozvedený. S manželkou jsme se rozvedli po 8 letém spokojeném manželství,alespoň mě se to tak jevilo. Máme dvě holky,7a12 let. Důvod rozchodu byl ten,že manželka po nástupu do zaměstnání, po ukončení mateřské dovolené,začala mít na mě vyšší nároky.Stála kritika za to,že jí málo pomáhám,nejsem spolehlivý a věnuji se jen svým zájmům. Myslím,že objektivně dokážu říct,že měla asi tak z půlky pravdu. Ale ta druhá půlka hovoří v můj prospěch. Často jsem koupal děti,někdy vařil krupici,a vždycky četl pohádky. Nikam jsem nechodil,jiný vztah ani z jedné strany nikdy nebyl.Co potřebovala a řekla si o to,to jsem udělal. Třeba ne hned,ale do nějaké doby. Objektivní finanční problémy nebyly. Začala však vydělávat víc,než já a chtěla, abych byl stejně ctižádostivý,jako ona. V té době jsme měli obchod, kde mi dříve také pomáhala. Tržby však klesaly a bylo to na zavření. Ujistil jsem ji tenkrát, že jí vždycky nějaký základ peněz dám a že bylo i hůř. Ona však společensky vyrostla a měla peníze,o které jakoby se nechtěla moc dělit. Nikdy jsem se nehádal a to jí dokázalo úplně rozčílit. Postupně argumentovala že neumím vychovávat děti, vše musí ona apod. To je už historie a skončilo to tím rozvodem.
   Domluvili jsme se na všem, děti to vzaly relativně dobře, také díky tomu,že jsme vše řešili v klidu a neházeli jsme ani před dětma vinuna sebe navzájem. Lze říci,že jsme se harmonicky rozvedli.
   Ona si našla přítele, já přítelkyni. A v tom je ten problém. Už krátce po rozvodu mě začala chtít zpátky. Řekla mi to, píše mi,já se bráním a odvolávám na důvody,proč jsme se rozešli s tím, že by se to časem zopakovalo. Ona přiznává chybu. Já taky. Ale vím,že i kdybychom se pokusili změnit, v zásadě člověk zůstává stejný. Ta změna je většinou dočasná a pak šup,je takový,jaký byl. Prakticky to vypadá tak,že spolu vycházíme mnohem  lépe, než před rozvodem. Pro mě je to otázka slušného chování a jakési solidarity a vůle vycházet i nadále vstříc člověku, se kterým jsem roky žil, znám ho, svým způsobem mám i rád,máme spolu děti,ale partnerský život je pasé. A přichází ta pointa. Mé současné partnerce se to nelíbí. To, že nadále dobře vycházím se svou bývalou ženou. Má strach,že ji upřednostním v případě,že k něčemu dojde. A já přiznávám, že pokud bude potřebovat pomoct, tak pomůžu. Ale z mé strany už nejde ani o návrat,ani o sex, jak si všichni (bohužel ženy) myslí, To už hrozí,že bych si našel jinou milenku,ale ne býv.ženu. To bych strčil hlavu do oprátky.
   A teď právě se tato situace, po 4 letech vyhrocuje. Partnerka už nemůže dál, já se mám rozhodnout.Má po mě partnerka právo chtít,abych dal býv.ženě jasně najevo,ať nepočítá s jakoukoli pomocí a neobrací se na mě? Nebo mám právo chtít po partnerce,aby mě brala i s mou představou chování a jednání v tomto případě k býv.manželce ? Přítelkyně je rozvedená 8 let, má dítě 13 let a se svým manželem a otcem dítěte se v podstatě nebaví. To samé chce po mě.
Děkuji moc za odpověď. Radek

Odpověď: (29. 12. 2008, 13.48)

Milý Radku,
nebavit se s druhým rodičem svých dětí je nerozumné a dětem neprospívající (v konečném důsledku ani osobě, která se tak chová).
Vypadá to tak, že přítelkyně se chová v jednom extrému a vy možná v druhém. Je možné, ža partnerka cítí, že skrze žádání o pomoc, vámi bývalá žena manipuluje... možná to tak je, možné ne...
Vychovávat děti externě je takové... chudší, omezenější...
Přeji vše dobré

Pajinka058 píše: (23. 12. 2008, 22.02)

Dobry den,
Mám takový problém.Jsem už dva roky zamilovaná do Roma,chodila jsem s ním,moji rodiče o tom nevěděli,ale jednoho dne to zjistili.Mamka se se mnou vůbec nebavila,všechno mi zakázala,říkala mi,jak se za mě stydí.Že nechápe,jak mohu být tak hloupá,chodit s Romem,když jestě ke všemu chodím na gymnázium.Asi tři měsíce jsem se s ním od té doby nestýkala.Bylo to v létě,takže dva měsíce jsem ani nebyla ve svém měste,ale stále jsem na něj myslela.A na podzim jsme se potkali na pouti.Ted si asi tři týdny zase píšeme a tajně s ním i chodím.Na jednu stranu jsem strašně moc štastná,protože už je zase můj.Ale na druhou stranu jsem neštastná,protože až to zjistí mamka,tak si radši ani nepředstavuju,co by udělala.Jenže když jsem bez něj,tak tady pro mě nemá nic smysl.Často trpím depresemi,také už jsem premyýšlela,že si něco udělám,nebo že si vezmu nějakou drogu.Prosím,poradte mi,co byste udělala na mém místě?Rozešla byste se s ním a nebo s nim dal chodila tajne s rizikem,že to někdo zjistí a budu z toho mít problémy?Prosím,napište mi na můj e-mail.
Předem děkuji za odpověd.

Odpověď: (29. 12. 2008, 13.36)

Milá Pájinko,
přeji ti, abys měla tolik obyčejné odvahy stát si za svým životem, kolik je třeba. Měnit  rozhodnutí proto, že se někomu bude nebo nebude líbit, byť je to vlastní rodič, není dobré - ztrácíš pak sama sebe!!!
(mmj. co by mohla mamka udělat? křičet? vyhrožovat? přivázat tě na řetěz? poslat do polepšovny? hmm... většina dost nepravděpodobná - také můžeš mámě říci, jak ti její jednání připadá... a zeptat se ji, proč ti nevěří, že si dokážeš se životem poradit).
:) - to zvládneš!

jajar. píše: (23. 12. 2008, 17.09)

myslym,že mam prolém s alkoholem.

Odpověď: (29. 12. 2008, 13.21)

to je fajn, že myslíte :)
až budete vědět, že problém chcete řešit, vyhledejte kompetentní pomoc např.:
http://www.mujweb.cz/zdravi/ap…
přeji vše dobré

h.h. píše: (22. 12. 2008, 21.57)

Dobrý je mi 19 let a už 3 a půl roku chodím s mužem (32) vše bylo v pořádku ale už delší dobu mám pocit jakoby mi něco utíkalo.Prostě mám najednou potřebu zažít co nejvíc věcí a poznat více mužů.Teď se často hádáme a chováme se k sobě opravdu hrozně.Vždy si řeknu že to ukončím ale pak dostanu starch ze samoty, že to neunesu.Jsem na něj hodně zvyklá a nevím jak to řešit.Navíc jsme si pořídili dva pejsky a nevím jak by to dopadlo zrkz ně.Teď jsem potkal jiného muže (30) zatím si jen píšeme a chodíme na procházky...nic jiného v tom není ale já začínám k němu něco cítit.Jsem teď zmatená a hlavně se neumím přetvařovat.Jaký máte na to názor??Měla bych jít dál a vztah ukončit??.............Děkuji

Odpověď: (29. 12. 2008, 13.19)

Milá h.h.,
mno - zůstávat ve vztahu ze strachu  ze samoty není dobrý motiv. Nejsem si však ani jistá, zda dobrým motivem je spatření jiného květu na obzoru...
Chtělo by vědět, co potřebuješ poznat, prožít... Zajímavá kniha může i pto tebe být: Nevyšlapanou cestou.
Přeji vše dobré

Lucie píše: (22. 12. 2008, 19.49)

Dobrý den,

Prosím Vás o radu. Před půl rokem jsem si našla stávajícího přítele, se kterým jsem velmi šťastná. Můj život je také vcelku spokojený. Měla jsem kolem puberty období, kdy jsem byla dost háklivá na všechno. Prožila jsem si sebepoškozování, deprese, měla jsem sklony k bulimii, ale z toho všeho jsem se vlastní vůlí dostala. Od té doby jsem zase byla optimistkou. V posledních dvou, téměř třech měsících, mě začínaly přepadat divné nálady. Intervaly mezi mými pocity beznaděje se zkracovaly. Nyní mě minimálně jednou denně přepadne taková chvilková deprese, že padnu na kolena a pláču, jako malé dítě. Vždy má nějaký začátek, ale vše to jsou jen hlouposti. Jako bych čekala na nějaký spouštěč té nahromaděné beznaděje. Kvůli naprostému nesmyslu (např. Když mi přítel zavolá, že bohužel nemá čas. Kamarádka je v něčem úspěšnější než já.) který bych jindy brala s humorem, se sesypu. Sic se v mém životě nyní objevil jiný muž, přiznám se, je mi velmi sympatický, ale nemyslím si, že by byl důvodem k mým divným náladám, které velmi škodí všem mým vztahům. A to hlavně mému vztahu s přítelem. Bývám vzteklá a protivná na své okolí. Prosím poraďte. Nevím co dělat, když sama nedokáži najít důvod pro tyto své citové výlevy.

Předem děkuji.

Odpověď: (29. 12. 2008, 13.15)

Milá Lucie,
jak vidno, duše se občas hlásí o pozornost. Chcete-li nejen nalézt příčinu momentálního rozkolísání nálad, ale i řešení, budete muset vykonat více než  dotaz na internetu. Doporučuji zajímat se např. o emoční terapii, duševně duchovní léčitelství, léčebné meditace na míru... (teorie např. v kineziologii, biomodulační léčba). Ani operaci "slepáku" lékař nemůže vykonat přes net. (pravděpodobně se jedná o nahromaděný smutek, zranění, pocit méněcennosti až marnosti... )
Přeji vše dobré a vytrvalost.

Leia píše: (22. 12. 2008, 15.10)

Osm let mám velký problém - šikanu a teď už spíše následky z ní. Doma pochopení nenacházím, dovím se maximálně Mě taky šikanovali, no a co, okamžitě se sprav, nemůžeš si to dovolit. Potřebuju poradit, jak z toho ven, jak začít zase normálně žít. Kamarády nemám, všichni jsou na straně bývalé spolužačky, která mi celý druhý stupeň zš ubližovala a postupem času se mi všichni noví, s kým se seznámím začnou posmívat a urážet mě. Potřebovala bych poradit, dík.

Odpověď: (29. 12. 2008, 13.01)

Milá L.,
je hezké, že bys ráda změnil to, co nepříjemné, co se ti v životě opakovaně děje. Touto cestou ti však neumím poradit, pomoci. Odpověď by byla příliš obecná a ty potřebuješ konkrétní informace, které se tě týkají. Vyhledej ve svém okolí někoho, s kým bys mohla opakovaně spolupracovat na uchopení svého problému a nalézání řešení. Jsi-li z okolí, samozřejmě se můžeš obrátit - nebo na mail napiš, odkud jsi a pokusíme se nalézt v tvém okolí někoho vhodného. Přeji vše dobré a věř, že jsi důležitá, a proto řešení nepřestávej hledat.

R. píše: (22. 12. 2008, 10.19)

dobrýden je mi 13 let Pomoc!!!!!!!!!
Chodil jsem s holkou ta se se mnou rozesla protoze sem dal kamaradum precist jeji smsky a odesla z koni a pise mi sprosty sms a vsichni na konich jsou radi ze odesla ale ja newim proc se s tim musim porad uzirat, prosím, odepiste nekdo!!!!!!!!

Odpověď: (29. 12. 2008, 12.50)

Milý mladíku,
vypadá to tak, že k dospívání trochu trápení s láskou patří. Asi jsi ji měl rád a mrzí tě, že už s tebou nechce být. Možná tě mrzí, že svým neuváženým jednáním jsi zradil něco hezkého, co bylo mezi vámi... (opravdu, to hezké, intimní mezi dvěmi lidmi nepatří do veselé konverzace nezúčastněných...) tak ji popřej hezký život, i když se v něm už nebudete potkávat...
Držím palečky a věř, že tě čekají další hezká setkání s lidmi.

zoufalá M. píše: (16. 12. 2008, 20.06)

dobrý den, je mi 13 let a mám problém...moje mamka je na mě poslední dobou hodně zlá, nadává mi nadávkami, které tady nebudu ani jmenovat a nicc mi nevěří...jednoduše mě nenávidí..v tom by ani ten problém nebyl..na to jsem si už zvykla...problém je v tom, že se ke mě začala takhle chovat až po odtěhování...a i když se jí tady moc líbí a našla si i po dlouhé době přítele..nechápu to, ale pořád to není ten problém...já jsem měla velkou lásku v mé bývalé třídě, kam jsem chodila, než jsme se odstěhovali..nikdy jsem mu to neřekla, a ani jsem se to nechystala, ale pořád se mi po něm stýskám..ráda bych si sním popovídala, že je to asi poprvé kdy jsme k někomu něco cítila, ale on mě nenávidí a neustále mě pomlouvá...i to bych přežila..ale dnes se stalo něco jiného.už 2 měsíce se mi ani trochu nelíbil ani jeden kluk a to se mě ještě nikdy nestalo..dneska jsme s holkama v mé nové třídě cvičili vystoupení na besídku..hip hop...a po nás cvičila též hip hop holky z devítky..a jak se tam tak kroutily, všimla jsem si jedné holky...strašně se mi zalíbila...a čím víc jsme na ní koukala, tím horší to bylo..začala se mi líbit víc a víc...a najednou sem k ní začala něco cítit..to samé co jsem cítila k tomu klukovi, který se mi moc líbil...bojím se co to se mnou je...nevím zda tenhle problém je z hlediska psychyatrického, ale potřebuju vědět alespoň něčí názor, na odpově´d, proč?

Odpověď: (18. 12. 2008, 19.14)

Milá M.,
nezoufej :) - podívej se na na něco hezkého (třeba na květ, na motýla, na slunce... - život je hezký i když je někdy těžký) Také je třeba, aby jsi věděla, že jsi součástí toho krásného světa!!! Jsi jedním květem!
Vnímám, že prožíváš emocionálně rozjitřené období, bylo by dobré, kdy jsi našla ve svém okolí někoho, ke komu budeš mít důvěru a budeš si s ním povídat o tom, co prožíváš, co cítíš. Bylo by fajn, kdyby to byl  moudrý  dospělý (co babička?) Je hezké, že umíš cítit lásku, náklonost... Potřebovala by jsi se naučit, jak se chránit před šípy, které vnímáš, že z okolí k tobě přicházejí, jak zářit a nebýt zranována.
Ohledně toho, že se ti líbí  kluci i holky, není třeba panikařit. Můžeš mít i hezký vztah s dívkou.  To, že se ti dva měsíce nelíbil žádný kluk není nic neobvyklého!!!  Spíše není obvyklé, že se ti pořád někdo líbí... Jsou lidé, kteří si bisexualitu hýčkají. Přemýšlej, co ti to přinese. Chceš to?  Budeš-li chtít se zastavit, na kus řeči a probrat situaci podroběněji, určitě je možné domluvit si se mnou termín.

rmgd píše: (16. 12. 2008, 20.00)

Dobrý den,
Obracím se na Vás s žádostí o radu.
Nevím,jak začít.Asi tím že od nás odešl můj manžel a táta dvou
dětí (10 a 2 roky). Náš vztah trval 11let.
Jelikož jsem na mateřské dovolené, docházelo mezi námi poslední
dobou k neshodám.Moje žárlivost,unáva(tudíž z mé strany vázl i
sexuální život) a věčné upozorňování,že mi manžel dostatečně
nepomáha a urážky z mé strany k tomu taky nepřidaly.
Manžel nastoupil od září do nového zaměstnání,jako učitel,kde se
bohužel potkal s onou paní kolegyní,také matkou od tří dětí,která
je sama. Mého manžela  okouzlila a on má pocit,že může začít nový lepší
vztah.Prý si nemůže pomoci,ale v našem vztahu prý nevidí smysl,
krom toho,že máme spolu děti.
Mé omluvě nevěří,neboť prý je to vždy dokola.Odešl hned,jak mi to
oznámil,prý že má sám toho plnou hlavu.Odešl k ní a tam si tu
hlavu asi moc nevyčistí.Bude pod jejím nátlakem a jelikož jim ve
vztahu nic nebrání,nedávám si naději.Druhý den to oznámil s citem
i naší dceři. Řekla jsem mu,že jsem pro záchranu našeho vztahu udělat cokoliv i odpustit pokud bude chtít on. Z jeho slov,ale usuzuji,že je pevně
rozhodnut.
Teď zpětně si uvědomuji,že manžel vlastně pomáhal.Ráno vstával s
dcerou do školy ,venčil psa dokázal i utřít prach a vysát.O
rodinu se vždy staral a to mi bylo asi málo....Bohužel až, když
člověk zůstane sám,pak si vše uvědomí a vidí to z jiného pohledu.
Ráda bych slyšela Váš názor a radu ,jak se správně zachovat.Aby
mé šance na obnovu našeho vztahu,byli co nejvyšší.
Předem děkuji

Odpověď: (18. 12. 2008, 18.46)

Milá ...,
vážím si vaší schopnosti zanalyzovat vývoj manželského vztahu. Bohužel vylitá voda z lahve a slova vyšlá z úst nelze vzít zpět... Slepovaný zvon již nevydá krásný zvuk...
Vaše momentální šance na obnovu vztahu nevidím  velké.
Používat děti jako prostředek k obnově vašeho manželství nedoporučuji.
Budete-li se chovat důstojně, je to nejlepší předpoklad pro to, aby váš vztah v budoucnu dosáhl nejvyšší možné kvality, která je možná.
Přeji vám, abyste situaci zvládla s důstojností.

Petra píše: (16. 12. 2008, 12.59)

Dobrý den, potřebuju poradit.
Rodina mé nejlepší kamarádky měla tragickou autonehodu,otec na místě zemřel matka a starší sestra v kritickém stavu a nejmladší sestra skončila na psychiatrické klinice.O této záležitosti se dověděla včera.
Rodina mojí kamarádky bydlí na sokolovsku zavinil to opilý řidič a oni měli tu smůlu že zrovna jeli tam kde on... Ona bydlí na Prostějovsku takže okamžitě vyrazila za nimi a absolvovala dlouhou cestu.A teď ji čeká řada náležitostí,které musí vyřídit od vyřízení pohřbu,přes starosti o všechny co jí zbyli a jejich zdravotní stav,má sebou sice partnera, který bude nepochybně oporou, ale hrozně ráda bych jí nějak nenásilně pomohla.Ona je neuvěřitelně citlivý človíček, po zdravotní stránce stále v nepořádku,alergie, vyrážky, nemoci.. i přesto,doteď byla relativně šťastná,spokojená, zdravotně se začala dávat dohromady,chystali se s totiž že s jejím partnerem založí rodinu.A teď přišlo tohle,mám o ni hroznou starost.Tohle by snad zlomilo každého, natož tak křehkou duši,sice ví že ji teď potřebují, ale nedovedu si představit jak to vše ponese,jak zodpovědnost tak smrt otce a závažné stavy matky a sestry a do toho úředníky.

Odpověď: (18. 12. 2008, 19.02)

Milá Petro,
marně jsem hledala otázku ve vašem psaní, s čím potřebujete poradit. Chápu, že máte o kamarádku starost. Můžete ji nabídnout podporu, být s ní v kontaktu, nějaký čas s ní strávit, být ji nápomocna, bude-li o to stát. Také vám přeji důvěru v její dospělou duši, která je zodpovědná za sebe... Mmj. dle popisu jejího stavu bych doporučovala naučit se(ji) alespon základy energetické práce
Přeji vše dobré.

Dana píše: (16. 12. 2008, 9.34)

Dobrý den, mám doma maminku 79 let. Poslední dobou nechce tolik dodržovat hygienu, nemá o nic zájem když jí na to upozorním, řekne, že si vymýšlím, a že si na mne bude stěžovat. Přitom, jsem jí vždy byla nápomocná se vším co potřebovala ještě se vždy nechala prosit např. když bylo potřeba vymalovat, tak jsme jí v jejích místnostech uklidili celá rodina, pomáháme s nákupem a pod. Ona na oplátku zase co by mohla pomoci jednoduché práce, aby se něčím zabavila, tak nechce a to i když byla mladší, nechala nás dělat vše samotné, s tím, že ona nic  nepotřebuje např.vylepšit záchod a koupelnu.Poslední dobou je jen sama už ani za ní nechodí kamarádky , které dříve chodily, a pokud se stane,že jednou za rok se chce jedna známá zastavit raději si něco vymyslí, aby nepřišla. Už nevím jakým způsobem se s ní dá domluvit, abych se z ní nakonec sama nesložila.Zdá se,že asi z nudy trápí.Moc prosím o radu. Předem děkuji za odpověď. S pozdravem Dana

Odpověď: (16. 12. 2008, 11.36)

Milá Dano,
jak píšete, osobnost maminky i v mladším věku byla svérázna. Se stárnutím se osobnost člověka obvykle stává ještě méně pružnou a zorný úhel pohledu se zužuje. Přečtěte si, prosím, odpověď pro Janu (cca 6. dotaz pod vámi)
Je hezké, že mamince pomůžete s tím, s čím je třeba , ale nezapomínejte na sebe, svou rodinu a svůj život.
Přeji vše dobré

janicka píše: (15. 12. 2008, 22.32)

Dobrý den. Je mi 16 let a mám s přítelem vztah na dálku. Já Brno on Praha.Poslední dobou mám problém. Kdykoli mluvím nebo  myslím na svou rodinu, nebo přítele napadají mě ošklivé věci, ošklivá oslovení. Svou rodinu mám nadevše ráda a přítele miluju. Nic se na mém vztahu k nim nezměnilo a nemám důvod si něco takového myslet. Vůbec to nechápu. Jediné co mě napadá je, že je to tím, že sme se s přítelem neviděli déle než obvykle. Obvykle za ním jezdím jednou za měsíc teď už jsme se přes dva neviděli. Jinak vážně nevím co s tím. Strašně ráda bych se toho zbavila, ale vůbec nevím jak. Děkuji za odpověď

Odpověď: (16. 12. 2008, 11.28)

Milá Jano,
tvůj popis připomíná obsedantní myšlenky - můžeš pohledat toto téma na internetu - patrně spíše než řešení nalezneš popis stavu. Bylo by dobré, kdyby jsi našla šikovného psychologa(psychoterapeuta, psycholéčitele), se kterým byste tvoje téma uchopili tak, aby vedlo k řešení. Doporučovala bych práci s podoosobnostmi. Budeš-li chtít, samozřejmě se můžeš obrátit.

Dana píše: (15. 12. 2008, 20.49)

Dobrý den,chtěla bych se pouze zeptat kdy je Vás možno telefonicky kontaktovat na objednání.Přes email to nechci řešit, a hlavně by to jistě nešlo.A ještě jak dlouho je čekací doba na objednání.Preferuji dopolední hodiny.Děkuji za odpověď Dana

Odpověď: (16. 12. 2008, 9.44)

Milá Dano,
samozřejmě, že je možné mne kontaktovat telefonicky (777-588352) - dopolední časy mi také vyhovují (bývají i méně obsazené) - do Vánoc se ještě nějaký najde :).
Hezký den

m.m. píše: (15. 12. 2008, 14.41)

Dobrý den, mám takový problém, jako asi všichni. Asi půl roku bydlíme s přítelem ve společné domácnosti. Stalo se mi asi toto. V pátek odešel s přáteli pobavit se, ale nepřišel vůbec domů jen mi napsal několik sms.Naposledy dneska ráno, když se měl stavit u mě v práci, že ještě dneska domů přijít nemůže, že se něco stalo...Nakonec mi telefon zvedl, ale jen proto, že jsem volala od kamaráda. Bylo mi sděleno, že domů přijde ve středu, že si o všem promluvíme. Je momentálně někde, nevím ani kde, a nějakou jinou. Sice jsme měli problémy, ale posledních 14 dní. Vůbec nevím, jak tuto situaci mám řešit. Z bytu nechceme ani jeden, ale oba tam zůstat nemůžeme. Můžu jít ke své mamce, ale to taky není řešení. Jak se mám chovat až ho uvidim, co říct...odpustit..zapomenout na to a pokračovat ve vztahu dál, pokud s tím budeme souhlasit oba? děkuji za odpověď

Odpověď: (15. 12. 2008, 15.18)

Milá m.m.,
podívejte se na situaci z nadhledu... muž zmizí ze společného domova a to bez vysvětlení, komunikaci v podstatě přerušil... doporučuji spíše myšlenky směřovat k ukončení vztahu než k zapomenutí... ohledně bydlení se budete muset dohovořit spolu... (nevím ani, kdo je vlstníkem, na koho je nájemní smlouva...)

Niki píše: (15. 12. 2008, 13.34)

Prosím Vás pomozte mi!! Mám takovýho docela dost nechápavýho otce. Mám ve škole problémy se známkami.jsem na střední uměleckoprůmyslové škole sklářské.no a jako de mi to tam ale nejhorší je to že mě celej intr nesnáší a to i ve škole.ponižujou mě jak můžou smějí se mi a pomlouvají mě.Jsem fakt na dně.mrzí mě to chci být oblíbená a bavit se s nimi ale nevím jak.kvůli tomu se ve škole zhoršuji a až se to dozví rodiče tak mě asi přizabijou což nechci! O sebevraždě sem nepřemýšlela páč mi to připadá jako kravina zas tak blbá nejem abych si brala živit dyž se dá všechno vyřešit.Ale potřebuji poradit co mám dělat jak mám co vysvětlit a co dál...prosím odepište mi na mail Nikulinka3@seznam.cz.....co nejdříve...Budu vám moc vděčná.zatím nashledanou..

Odpověď: (16. 12. 2008, 11.14)

Milá Niki,
bylo by dobré, kdyby jsi našla ve svém okolí nějakého dospělého, který ti pomůže situaci uchopit a postupně ji proměňovat. Zasloužíš si více než mailovou odpověď. V mailu ti napíšu kontakt na osobu, kterou můžeš kontaktovat v České Lípě.
Jinak z tvého psaní je vidět, že jsi holka rozumná. Obecně platí, že rodiče své dítě nechtějí zničit, bylo by dobré o svém trápení s rodiči promluvit (alespon s jedním).
Přeji vše dobré

smutná E. píše: (15. 12. 2008, 12.07)

POMOC ! ! !
je mi 20 let a mám o 16 let staršího přítele, známe se už dlouho a vic něž rok spolu bydlíme. Když jsem s ním začala chodit rodiče to nedokázali pochopit že mám staršího muže a strašně jsme se pohádali a já od nich odešla k mému součastnému příteli, stále se spolu nestýkáme a už mě nikdy nechtějí vidět.Bylo mi to jedno měla jsem přece toho nejskvělejšího muže pod sluncem a tak mi nevadilo, že se vzdávám rodiny. Ale teď k mému problému asi před 3 měsícy jsem byla nemocná a on šel na pivo s kamarády a já na něj čekala doma, asi za týden začaly chodit SMS zprávy pořád a pořád dokola, nevěnovala jsem tomu žádnou speciální pozornost a asi za měsíc se přiznal že ten den kdy byl v hospodě se do něj zamilovala nějaká 17ti letá holka a jak byl opilý tak ji dal své číslo ale přísahal že si s ní nepíše a že s ní nic nemá. Chvíli byl doma klid všechno jsem mu bezhlavě věřila, ale pak přestal chodit na noc domů, nebral mi telefony a pak se vrátil domů řekl že mě moc miluje ať mu odpustím a já to pokaždé udělala. Ale před pár dny jsem se náhodou dostala k jeho telefonu a nevím co mě to napadlo ale přečetla jsem si jeho zpávy, byly všechny od ní a jak už se těší až budou zase spolu a že doufá že se mu to se mnou podaří zařídit a bude moct brzy přijít k ní jak moc ho miluje atd.
celý život se mi zhroutil pod rukama, nevím co mám dělat, prosím poraďte mi, tolik jsem našemu vztahu věřila a on se rozplynul jako dým, mám snad od něj odejít? Vždyť já ale nemám kam, kvůli němu jsem přišla o rodiče, na vlastní byt nemám peníze. nebo mám snad dělat že o ničem nevím a žít dál sním a každý večer brečet do polštáře, nebo ho mám snad zabít nebo ji, nebo snad sebe? Pomoc prosím.

Odpověď: (16. 12. 2008, 9.39)

Milá smutná malá E.,
o rodiče (pokud žijí) jste nepřišla!!
Ohledně vašeho přítele - hmm... působí nějak nedospěle...
Milá E. - napadá mne pro vás několik myšlenek, ale bez vzájemného dialogu by vyzněly do ztracena...
Můžete-li se zastavit u mne, udělejte to, můžete mi i zatelefonovat.
Držím palce na cestě...