R. píše: (22. 12. 2008, 10.19)

dobrýden je mi 13 let Pomoc!!!!!!!!!
Chodil jsem s holkou ta se se mnou rozesla protoze sem dal kamaradum precist jeji smsky a odesla z koni a pise mi sprosty sms a vsichni na konich jsou radi ze odesla ale ja newim proc se s tim musim porad uzirat, prosím, odepiste nekdo!!!!!!!!

Odpověď: (29. 12. 2008, 12.50)

Milý mladíku,
vypadá to tak, že k dospívání trochu trápení s láskou patří. Asi jsi ji měl rád a mrzí tě, že už s tebou nechce být. Možná tě mrzí, že svým neuváženým jednáním jsi zradil něco hezkého, co bylo mezi vámi... (opravdu, to hezké, intimní mezi dvěmi lidmi nepatří do veselé konverzace nezúčastněných...) tak ji popřej hezký život, i když se v něm už nebudete potkávat...
Držím palečky a věř, že tě čekají další hezká setkání s lidmi.

zoufalá M. píše: (16. 12. 2008, 20.06)

dobrý den, je mi 13 let a mám problém...moje mamka je na mě poslední dobou hodně zlá, nadává mi nadávkami, které tady nebudu ani jmenovat a nicc mi nevěří...jednoduše mě nenávidí..v tom by ani ten problém nebyl..na to jsem si už zvykla...problém je v tom, že se ke mě začala takhle chovat až po odtěhování...a i když se jí tady moc líbí a našla si i po dlouhé době přítele..nechápu to, ale pořád to není ten problém...já jsem měla velkou lásku v mé bývalé třídě, kam jsem chodila, než jsme se odstěhovali..nikdy jsem mu to neřekla, a ani jsem se to nechystala, ale pořád se mi po něm stýskám..ráda bych si sním popovídala, že je to asi poprvé kdy jsme k někomu něco cítila, ale on mě nenávidí a neustále mě pomlouvá...i to bych přežila..ale dnes se stalo něco jiného.už 2 měsíce se mi ani trochu nelíbil ani jeden kluk a to se mě ještě nikdy nestalo..dneska jsme s holkama v mé nové třídě cvičili vystoupení na besídku..hip hop...a po nás cvičila též hip hop holky z devítky..a jak se tam tak kroutily, všimla jsem si jedné holky...strašně se mi zalíbila...a čím víc jsme na ní koukala, tím horší to bylo..začala se mi líbit víc a víc...a najednou sem k ní začala něco cítit..to samé co jsem cítila k tomu klukovi, který se mi moc líbil...bojím se co to se mnou je...nevím zda tenhle problém je z hlediska psychyatrického, ale potřebuju vědět alespoň něčí názor, na odpově´d, proč?

Odpověď: (18. 12. 2008, 19.14)

Milá M.,
nezoufej :) - podívej se na na něco hezkého (třeba na květ, na motýla, na slunce... - život je hezký i když je někdy těžký) Také je třeba, aby jsi věděla, že jsi součástí toho krásného světa!!! Jsi jedním květem!
Vnímám, že prožíváš emocionálně rozjitřené období, bylo by dobré, kdy jsi našla ve svém okolí někoho, ke komu budeš mít důvěru a budeš si s ním povídat o tom, co prožíváš, co cítíš. Bylo by fajn, kdyby to byl  moudrý  dospělý (co babička?) Je hezké, že umíš cítit lásku, náklonost... Potřebovala by jsi se naučit, jak se chránit před šípy, které vnímáš, že z okolí k tobě přicházejí, jak zářit a nebýt zranována.
Ohledně toho, že se ti líbí  kluci i holky, není třeba panikařit. Můžeš mít i hezký vztah s dívkou.  To, že se ti dva měsíce nelíbil žádný kluk není nic neobvyklého!!!  Spíše není obvyklé, že se ti pořád někdo líbí... Jsou lidé, kteří si bisexualitu hýčkají. Přemýšlej, co ti to přinese. Chceš to?  Budeš-li chtít se zastavit, na kus řeči a probrat situaci podroběněji, určitě je možné domluvit si se mnou termín.

rmgd píše: (16. 12. 2008, 20.00)

Dobrý den,
Obracím se na Vás s žádostí o radu.
Nevím,jak začít.Asi tím že od nás odešl můj manžel a táta dvou
dětí (10 a 2 roky). Náš vztah trval 11let.
Jelikož jsem na mateřské dovolené, docházelo mezi námi poslední
dobou k neshodám.Moje žárlivost,unáva(tudíž z mé strany vázl i
sexuální život) a věčné upozorňování,že mi manžel dostatečně
nepomáha a urážky z mé strany k tomu taky nepřidaly.
Manžel nastoupil od září do nového zaměstnání,jako učitel,kde se
bohužel potkal s onou paní kolegyní,také matkou od tří dětí,která
je sama. Mého manžela  okouzlila a on má pocit,že může začít nový lepší
vztah.Prý si nemůže pomoci,ale v našem vztahu prý nevidí smysl,
krom toho,že máme spolu děti.
Mé omluvě nevěří,neboť prý je to vždy dokola.Odešl hned,jak mi to
oznámil,prý že má sám toho plnou hlavu.Odešl k ní a tam si tu
hlavu asi moc nevyčistí.Bude pod jejím nátlakem a jelikož jim ve
vztahu nic nebrání,nedávám si naději.Druhý den to oznámil s citem
i naší dceři. Řekla jsem mu,že jsem pro záchranu našeho vztahu udělat cokoliv i odpustit pokud bude chtít on. Z jeho slov,ale usuzuji,že je pevně
rozhodnut.
Teď zpětně si uvědomuji,že manžel vlastně pomáhal.Ráno vstával s
dcerou do školy ,venčil psa dokázal i utřít prach a vysát.O
rodinu se vždy staral a to mi bylo asi málo....Bohužel až, když
člověk zůstane sám,pak si vše uvědomí a vidí to z jiného pohledu.
Ráda bych slyšela Váš názor a radu ,jak se správně zachovat.Aby
mé šance na obnovu našeho vztahu,byli co nejvyšší.
Předem děkuji

Odpověď: (18. 12. 2008, 18.46)

Milá ...,
vážím si vaší schopnosti zanalyzovat vývoj manželského vztahu. Bohužel vylitá voda z lahve a slova vyšlá z úst nelze vzít zpět... Slepovaný zvon již nevydá krásný zvuk...
Vaše momentální šance na obnovu vztahu nevidím  velké.
Používat děti jako prostředek k obnově vašeho manželství nedoporučuji.
Budete-li se chovat důstojně, je to nejlepší předpoklad pro to, aby váš vztah v budoucnu dosáhl nejvyšší možné kvality, která je možná.
Přeji vám, abyste situaci zvládla s důstojností.

Petra píše: (16. 12. 2008, 12.59)

Dobrý den, potřebuju poradit.
Rodina mé nejlepší kamarádky měla tragickou autonehodu,otec na místě zemřel matka a starší sestra v kritickém stavu a nejmladší sestra skončila na psychiatrické klinice.O této záležitosti se dověděla včera.
Rodina mojí kamarádky bydlí na sokolovsku zavinil to opilý řidič a oni měli tu smůlu že zrovna jeli tam kde on... Ona bydlí na Prostějovsku takže okamžitě vyrazila za nimi a absolvovala dlouhou cestu.A teď ji čeká řada náležitostí,které musí vyřídit od vyřízení pohřbu,přes starosti o všechny co jí zbyli a jejich zdravotní stav,má sebou sice partnera, který bude nepochybně oporou, ale hrozně ráda bych jí nějak nenásilně pomohla.Ona je neuvěřitelně citlivý človíček, po zdravotní stránce stále v nepořádku,alergie, vyrážky, nemoci.. i přesto,doteď byla relativně šťastná,spokojená, zdravotně se začala dávat dohromady,chystali se s totiž že s jejím partnerem založí rodinu.A teď přišlo tohle,mám o ni hroznou starost.Tohle by snad zlomilo každého, natož tak křehkou duši,sice ví že ji teď potřebují, ale nedovedu si představit jak to vše ponese,jak zodpovědnost tak smrt otce a závažné stavy matky a sestry a do toho úředníky.

Odpověď: (18. 12. 2008, 19.02)

Milá Petro,
marně jsem hledala otázku ve vašem psaní, s čím potřebujete poradit. Chápu, že máte o kamarádku starost. Můžete ji nabídnout podporu, být s ní v kontaktu, nějaký čas s ní strávit, být ji nápomocna, bude-li o to stát. Také vám přeji důvěru v její dospělou duši, která je zodpovědná za sebe... Mmj. dle popisu jejího stavu bych doporučovala naučit se(ji) alespon základy energetické práce
Přeji vše dobré.

Dana píše: (16. 12. 2008, 9.34)

Dobrý den, mám doma maminku 79 let. Poslední dobou nechce tolik dodržovat hygienu, nemá o nic zájem když jí na to upozorním, řekne, že si vymýšlím, a že si na mne bude stěžovat. Přitom, jsem jí vždy byla nápomocná se vším co potřebovala ještě se vždy nechala prosit např. když bylo potřeba vymalovat, tak jsme jí v jejích místnostech uklidili celá rodina, pomáháme s nákupem a pod. Ona na oplátku zase co by mohla pomoci jednoduché práce, aby se něčím zabavila, tak nechce a to i když byla mladší, nechala nás dělat vše samotné, s tím, že ona nic  nepotřebuje např.vylepšit záchod a koupelnu.Poslední dobou je jen sama už ani za ní nechodí kamarádky , které dříve chodily, a pokud se stane,že jednou za rok se chce jedna známá zastavit raději si něco vymyslí, aby nepřišla. Už nevím jakým způsobem se s ní dá domluvit, abych se z ní nakonec sama nesložila.Zdá se,že asi z nudy trápí.Moc prosím o radu. Předem děkuji za odpověď. S pozdravem Dana

Odpověď: (16. 12. 2008, 11.36)

Milá Dano,
jak píšete, osobnost maminky i v mladším věku byla svérázna. Se stárnutím se osobnost člověka obvykle stává ještě méně pružnou a zorný úhel pohledu se zužuje. Přečtěte si, prosím, odpověď pro Janu (cca 6. dotaz pod vámi)
Je hezké, že mamince pomůžete s tím, s čím je třeba , ale nezapomínejte na sebe, svou rodinu a svůj život.
Přeji vše dobré

janicka píše: (15. 12. 2008, 22.32)

Dobrý den. Je mi 16 let a mám s přítelem vztah na dálku. Já Brno on Praha.Poslední dobou mám problém. Kdykoli mluvím nebo  myslím na svou rodinu, nebo přítele napadají mě ošklivé věci, ošklivá oslovení. Svou rodinu mám nadevše ráda a přítele miluju. Nic se na mém vztahu k nim nezměnilo a nemám důvod si něco takového myslet. Vůbec to nechápu. Jediné co mě napadá je, že je to tím, že sme se s přítelem neviděli déle než obvykle. Obvykle za ním jezdím jednou za měsíc teď už jsme se přes dva neviděli. Jinak vážně nevím co s tím. Strašně ráda bych se toho zbavila, ale vůbec nevím jak. Děkuji za odpověď

Odpověď: (16. 12. 2008, 11.28)

Milá Jano,
tvůj popis připomíná obsedantní myšlenky - můžeš pohledat toto téma na internetu - patrně spíše než řešení nalezneš popis stavu. Bylo by dobré, kdyby jsi našla šikovného psychologa(psychoterapeuta, psycholéčitele), se kterým byste tvoje téma uchopili tak, aby vedlo k řešení. Doporučovala bych práci s podoosobnostmi. Budeš-li chtít, samozřejmě se můžeš obrátit.

Dana píše: (15. 12. 2008, 20.49)

Dobrý den,chtěla bych se pouze zeptat kdy je Vás možno telefonicky kontaktovat na objednání.Přes email to nechci řešit, a hlavně by to jistě nešlo.A ještě jak dlouho je čekací doba na objednání.Preferuji dopolední hodiny.Děkuji za odpověď Dana

Odpověď: (16. 12. 2008, 9.44)

Milá Dano,
samozřejmě, že je možné mne kontaktovat telefonicky (777-588352) - dopolední časy mi také vyhovují (bývají i méně obsazené) - do Vánoc se ještě nějaký najde :).
Hezký den

m.m. píše: (15. 12. 2008, 14.41)

Dobrý den, mám takový problém, jako asi všichni. Asi půl roku bydlíme s přítelem ve společné domácnosti. Stalo se mi asi toto. V pátek odešel s přáteli pobavit se, ale nepřišel vůbec domů jen mi napsal několik sms.Naposledy dneska ráno, když se měl stavit u mě v práci, že ještě dneska domů přijít nemůže, že se něco stalo...Nakonec mi telefon zvedl, ale jen proto, že jsem volala od kamaráda. Bylo mi sděleno, že domů přijde ve středu, že si o všem promluvíme. Je momentálně někde, nevím ani kde, a nějakou jinou. Sice jsme měli problémy, ale posledních 14 dní. Vůbec nevím, jak tuto situaci mám řešit. Z bytu nechceme ani jeden, ale oba tam zůstat nemůžeme. Můžu jít ke své mamce, ale to taky není řešení. Jak se mám chovat až ho uvidim, co říct...odpustit..zapomenout na to a pokračovat ve vztahu dál, pokud s tím budeme souhlasit oba? děkuji za odpověď

Odpověď: (15. 12. 2008, 15.18)

Milá m.m.,
podívejte se na situaci z nadhledu... muž zmizí ze společného domova a to bez vysvětlení, komunikaci v podstatě přerušil... doporučuji spíše myšlenky směřovat k ukončení vztahu než k zapomenutí... ohledně bydlení se budete muset dohovořit spolu... (nevím ani, kdo je vlstníkem, na koho je nájemní smlouva...)

Niki píše: (15. 12. 2008, 13.34)

Prosím Vás pomozte mi!! Mám takovýho docela dost nechápavýho otce. Mám ve škole problémy se známkami.jsem na střední uměleckoprůmyslové škole sklářské.no a jako de mi to tam ale nejhorší je to že mě celej intr nesnáší a to i ve škole.ponižujou mě jak můžou smějí se mi a pomlouvají mě.Jsem fakt na dně.mrzí mě to chci být oblíbená a bavit se s nimi ale nevím jak.kvůli tomu se ve škole zhoršuji a až se to dozví rodiče tak mě asi přizabijou což nechci! O sebevraždě sem nepřemýšlela páč mi to připadá jako kravina zas tak blbá nejem abych si brala živit dyž se dá všechno vyřešit.Ale potřebuji poradit co mám dělat jak mám co vysvětlit a co dál...prosím odepište mi na mail Nikulinka3@seznam.cz.....co nejdříve...Budu vám moc vděčná.zatím nashledanou..

Odpověď: (16. 12. 2008, 11.14)

Milá Niki,
bylo by dobré, kdyby jsi našla ve svém okolí nějakého dospělého, který ti pomůže situaci uchopit a postupně ji proměňovat. Zasloužíš si více než mailovou odpověď. V mailu ti napíšu kontakt na osobu, kterou můžeš kontaktovat v České Lípě.
Jinak z tvého psaní je vidět, že jsi holka rozumná. Obecně platí, že rodiče své dítě nechtějí zničit, bylo by dobré o svém trápení s rodiči promluvit (alespon s jedním).
Přeji vše dobré

smutná E. píše: (15. 12. 2008, 12.07)

POMOC ! ! !
je mi 20 let a mám o 16 let staršího přítele, známe se už dlouho a vic něž rok spolu bydlíme. Když jsem s ním začala chodit rodiče to nedokázali pochopit že mám staršího muže a strašně jsme se pohádali a já od nich odešla k mému součastnému příteli, stále se spolu nestýkáme a už mě nikdy nechtějí vidět.Bylo mi to jedno měla jsem přece toho nejskvělejšího muže pod sluncem a tak mi nevadilo, že se vzdávám rodiny. Ale teď k mému problému asi před 3 měsícy jsem byla nemocná a on šel na pivo s kamarády a já na něj čekala doma, asi za týden začaly chodit SMS zprávy pořád a pořád dokola, nevěnovala jsem tomu žádnou speciální pozornost a asi za měsíc se přiznal že ten den kdy byl v hospodě se do něj zamilovala nějaká 17ti letá holka a jak byl opilý tak ji dal své číslo ale přísahal že si s ní nepíše a že s ní nic nemá. Chvíli byl doma klid všechno jsem mu bezhlavě věřila, ale pak přestal chodit na noc domů, nebral mi telefony a pak se vrátil domů řekl že mě moc miluje ať mu odpustím a já to pokaždé udělala. Ale před pár dny jsem se náhodou dostala k jeho telefonu a nevím co mě to napadlo ale přečetla jsem si jeho zpávy, byly všechny od ní a jak už se těší až budou zase spolu a že doufá že se mu to se mnou podaří zařídit a bude moct brzy přijít k ní jak moc ho miluje atd.
celý život se mi zhroutil pod rukama, nevím co mám dělat, prosím poraďte mi, tolik jsem našemu vztahu věřila a on se rozplynul jako dým, mám snad od něj odejít? Vždyť já ale nemám kam, kvůli němu jsem přišla o rodiče, na vlastní byt nemám peníze. nebo mám snad dělat že o ničem nevím a žít dál sním a každý večer brečet do polštáře, nebo ho mám snad zabít nebo ji, nebo snad sebe? Pomoc prosím.

Odpověď: (16. 12. 2008, 9.39)

Milá smutná malá E.,
o rodiče (pokud žijí) jste nepřišla!!
Ohledně vašeho přítele - hmm... působí nějak nedospěle...
Milá E. - napadá mne pro vás několik myšlenek, ale bez vzájemného dialogu by vyzněly do ztracena...
Můžete-li se zastavit u mne, udělejte to, můžete mi i zatelefonovat.
Držím palce na cestě...

Jana píše: (15. 12. 2008, 11.18)

Dobrý den, potřebovala bych poradit co udělat rpo svou maminku. Nežiji s ní v domácnosti již 9 let, co jsem se vdala. Mamka žije se svým druhým manželem, který se k ní vždy choval hezky a myslím že i v současné době dělá co může. Maminka je závislá na alkoholu. Tvrdím závislá, protože i přes některá naše upozornění a varování si začala alkohol shovávat po bytě aby jsme ho neviděli. K tom jsem nedávno zjistila, že si nechává asi od 4 lékařů předepisovat neurol, který bere každý den. Nevím tedy kolik tablet, jak silných, ale každodennídlouhodobé  braní jiště zívislost vyvolá také. K tomu mívá bušení srdce, vysoký KT a podobně. Je stále nemocná, bere několikery antibiotika po sobě. Já vím že je problém  psychický, nevím co ho vyvolalo. Zkouším s ní o tom mluvit, ale jak už to u závislých bývá, ona žádný problém mnemá, jen nemocná a unavená. utápí se dál ve svý ubohosti a lítosti. Je možnost člověka vzít a vpodstatě násilně nechat zavřít na psychiatrii. vím že pokud člověk nechce sám nemá léčba cenu, aleč nemohu se dívat jak se zabíjí. Mám dojít za obvodní lékařkou, protože sem přesvědčena že ona o tom všem neví a stále píše a píše recepty, o našem zdravotnictví si iluze nedělám, v žádném případě není v popředí člověk a jeho prvtní problém. Děkuji za odpověd

Odpověď: (16. 12. 2008, 9.27)

Milá Jano,
je těžké dívat se na nejbližší členy rodiny, kteří se z "našeho" úhlu pohledu ubírají nekonstruktivním přístupem k životu. Pro vás je důležité vědět, že jste udělala maximum pro to, aby mamimka život uchopila jinak - víc opravdu udělat nemůžete. Pak je třeba, abyste mamince dopřála život, který si vybrala - z nějakého důvodu jí to takhle vyhovuje. Věnujte pozornost své bolesti, když se na to díváte... to je vaše téma....
Lékaře informovat samozřejmě můžete, můžete mamince dát seznam kontaktů na profesionály, o kterých si myslíte, že by bylo dobré, aby navštívila (dle místa bydliště můžeme společně doladit takový výběr), také ji můžete informovat o svých pocitech a pravděpodobném vývoji vztahu - a to je zhruba vše, co v té věci můžete. Pokud je člověk svéprávný a neohrožuje sebe a okolí, není možné ho hospitalizovat bez jeho souhlasu.
Pro vás by bylo užitečné dojít si párkrát k psychoterapeutovi urovnat pocity a myšlenky v té věci...(vnímám, že prožívání tohoto tématu má vliv i na kvalitu vašeho života)
Přeji vše dobré

bobika píše: (10. 12. 2008, 12.57)

Dobrý den, ráda bych se informovala v tomto problému. Žijeme s přítelem téměř 5 let. Je hodný a dává mi najevo, že mě má rád. Problémem ale je, že mu přestávám věřit. Trápí mě jeho občasné lhaní, které docela úspěšně podkopává právě moji důvěru v něj. Také jsem zjistila, že velmi často navštěvuje pornostránky, snaží se to tajit, dělá to zejména tehdy, kdy jezdím velmi pozdě z práce. Dokonce se stalo, že k nám přišla návštěva a on aniž by řekl půl slova, odešel do pokoje, kde měl potřebu brouzdat po těchto stránkách. Pak se vrátil za námi a řekl, že si byl na chvilku lehnout. Nechápu jeho chování. Je to pro mě nová a bolestivá záležitost. Nevím, zda se to mám naučit přehlížet a tolerovat mu to, nebo zaujmout jiný postoj. V tom případě ale jaký? Je velmi nedůtklivý a problémy, které se mu nehodí řešit, prostě neřeší. Moc Vám děkuji za odpověď.

Odpověď: (16. 12. 2008, 9.17)

Milá Bobi,
člověk, který zavírá oči před problémy, neposlouchá, co mu partner říká, nevnímá, že partnera trápí něco, co se týká i jeho,  nespolupracuje a nekomunikuje, nebývá součástí spokojeného manželství. Doporučuji, aby koumunikace z vaší strany byla srozumitelná, abyste vnímla reakce partnera... a podle toho se rozhodla, co dál. Můžete si dojít urovnat myšlenky, pocity k profesionálovi (viděla bych to cca na 2-3setkání)
Přeji vše dobré

k.k. píše: (9. 12. 2008, 22.54)

Dobrý den, je mi 17, a studuji 2. rokem na gymnáziu. Mám takové dva problémy,jeden ne příliš vážný a jeden poměrně závažný. Nejsem si jista   zda-li Vám píši o pomoc nebo jestli se jen potřebuji někomu svěřit/"někde se z toho vypsat"/apod...to snad zvážíte Vy, zdali je to na radu, nebo....

pokusím se začít tím, co považuji za závažnější:
před čtyřmi dny, se na mě mamka dost naštvala,(což se stává málokdy)...pár jsem jich i schytala...což je to nejmenší, ale došlo to až k tomu, že mě začala vyhazovat z baráku, a posílat mě za svým biologickým otcem(toho neznám ani od vidění) s řečmi, že ji nemám říkat mami, že neni má matka...apod.,chtěla vykopnout na ulici i mou kočku,tomu se mi podařilo zabránit, ale pořád jsem měla strach že to udělá,a tak jsem zůstala stát na ulici před vchodem do našeho činžáku,stála jsem tam asi 2 hodiny a celou dobu jsem brečela.Zůstala jsem tam protože: jsem na matku dost vázaná a měla jsem strach o tu kočku.Tam jsem si začala uvědomovat, co se stalo, a že tím  se ztrácí celý můj smysl života(že nedostuduji střední školu,nepůjdu na VŠ, že končí všechny mé kroužky,které mi mají pomoci na JAMU/DAMU(herectví)což jsou závodní tanec, sólový zpěv, herecká příprava.Svůj život jsem během vteřiny viděla černě bez žádného cíle , a proto jsem ho začala považovat za bezcenný, litovala jsem dne kdy jsem se narodila (neuměla jsem řešit problém který nastal).......najedou jsem cítila, jako bych nebyla jedna osoba a jedna "duše", měla jsem pocit, že jsem jedna fyzická osoba a ve mě jsou dvě ty "duše", které spolu zápasí...jedna chtěla se vším zkoncovat(napadaly mě věci jako že skočím z nedalekého mostu, rozbiji sklo a podřežu se,...apod.), ale něco ve mě "ta druhá duše" mě vto bránila a nedovolila mi nic takového(nevím jestli to byl strach,prostě jsem to nedokázala udělat).....ten zápas těchto dvou myšlenek...těch "dvou duší"...mě vedl do stavu kdy jsem byla v křeči a nedokázala se rozhodnout pro nic z toho...a to vyvolalo, že jsem si začala rozdrásávat nehtama ruku (asi až do masa, protože teď tam mám 2 větší strupy a pokudu si nedávám pozor tak si toho spousta lidí všimne a děsí se), toto rozdrásání jsem po dobu těch dvou hodin několikrát opakovala a po každém tom rozdrásání, mě opustil vztek, ta vzteklá křeč a následovalo velké uvolnění všech svalů že jsem šlo vždy do kolen protože jsem se sotva držela a zmocnovala se mě bezmocnost která po chvíli opět vyvolala ten zuřiví záchvat vzteku a beznaděje................když jsem se poněkolikáté vracela domů, tak se to s mámou, sice těžko, ale přeci jen, urovnalo. .......toho strupu si taky všimla a nechala se přesvedčit, že jsem si to sedřela o poškozené zábradlí...........(mám strach,že když se octnu v další těžké situaci, že se to bude opakovat.....plně si uvědomuji že je to špatné, a mám strach že se zase neovládnu...)...........

myslím že jsem toho psala více než dost, takže s tím méně  závažným problémem Vás nechci příliš zatěžovat jen řeknu že se jedná o to, že jak se octnu  ve středu pozornosti....vždy zčervenám,ať už je to hovor s učitelem, nebo mám něco říct před celou třídou...vždy zčervenám a dost mne to omezuje v běžném životě...v jednání..., a žádné vzpomínání na své ůspěchy(jak jsem vyčetla) tomu nepomáhá)
za pomoc vám předem děkuji a jestli vás mohu poprosit, pokud můj případ potřebuje nějakou zdlouhavější pomoc,....tak mne prosím netlačte, abych zašla za nějakým psychologem sama osobně, mám z toho obavi a nešla bych tam, ale jestli byste měl/a čas, a zájem mi pomoci, tak jestli byste to se mnou nemohla řešit přes e-mail
moc vám děkuji

Odpověď: (10. 12. 2008, 12.01)

Milá k.k.,
přemýšlela jsme o tvém psaní, ale pomoc ti přes mail neshledávám jako efektivní (čas/úsilí/efekt pro tebe)  O něco efektivnější bych viděla minimálně Skype/Icq...
Záleží na tobě, jak uznáš, že jsi pro sebe důležitá a dopřeješ si péči v oblasti duševního života.

daraja22 píše: (9. 12. 2008, 22.14)

dobry vecer.mam triletou dceru a ta casto miva zachvaty vzteku.kdyz se ji neco nelibi nebo se ji neco nedari,tak se zacne vztekat tak,ze zacne silene rvat,vztekat se a je agresivni.vubec si s ni nevim rady.nevim co mam udelat v dobe toho vztekleho zachvatu.mam s ni zajit k deckemu psychologovi at rozhodne co dal?dekuji za odpoved.

Odpověď: (10. 12. 2008, 11.27)

Milá Darajo,
kolem 3.roku dítěte prožívá dítě období dětského vzdoru. Je třeba zachovávat klidný, pevný postoj. Doporučuji konzultaci spíše pro vás, ve které proberete vaše postupy, pocity, nejistoty a budete nacházet nové úhly pohledu, nápady...

jora píše: (9. 12. 2008, 20.31)

Zdravím, mám takový problém a už jsem zoufalá z jeho neřešení! Mám 2,5 letý vztah se ženytým mužem, vše mezi námi se vyvinulo z potřeby mít vnímavého člověka po boku, aby Vás měl kdo obejmout a dát najevo že o Vás někdo stojí a v neposlední řadě, hlavně u partnera z potřeby sexu, což bylo pochopitelné, když mi tvrdil, že manželství jim nefunguje už delší dobu, konkrétně prý spolu neudržovali sexuální kontakt od doby co se jim narodila mladší dcera, která má nyní 14 let, po jejim porodu prý tak jěště 2 roky to šlo, ale pak už vůbec. Spí prý dokonce oděleně. A jak mi tvrdí, manželka mu po fyzické stránce vůbec nic neříká, i když postupem času si začal uvědomovat, že vůči ní má silné povinnosti o kterých nyní ví, že se jich nemůže vzdát a nechat je ve štychu. tento pocit dříve ani nezmínil, bylo nám spolu krásně a nic mu nechybělo, jenže já nemohla žít s myšlenkou, že když není se mnou je s ní a já sama a dokonce jsem ho i vnitřně podezírala, že mi lže a s manželkou je vše ok! Teď už jsem na takových pochybách, že nevím z které do které! když mě sůžoval pocit samoty, našla jsem si mladšího přítele (asi jsem nezmínila že se zadaným je mezi námi rozdíl 17 let, jemu je 41) taktedy našla jsem mladšího, který mě miloval a já ze začátku jeho, ale vše jsem tajila před ženatým, ale po 3 měsících, jsem to přiznala, protože láska k němu byla silnější, v té době mu na mě asi moc záleželo, nemohl snést že s ním trávím čas, ba dokonce, že s ním spím, psával mí šílené smsky o tom jak mu to ubižuje až do fáze kdy to psychicky odrovnalo i mě! Nakonec si uvědomil, že rodinné hodnoty, kterých si předtím necenil jsou důležitější než milenka, která na něj kašle, ale i přesto po mě chtěl abych si to s ním definitivně vyřešila a pak prý bude řešit on, no jenže to asi z jeho pohledu trvalo příliž dlouho a odmiloval se, ale i dnes vím, že mu na mě záleží, nejhorší je, že jsme kolegové a nemůžeme si od sebe dát pauzu. Ubližuje mi to jak jsem na vše sama a necítím jeho podporu a nemám může který by mne chápal jako svou životní partnerku. A přitom vím, že to je to po čem prahnu! Nevím si rady, prořád mi říká, že mi nic nezaručí, ale ani nevyvrátí, že spolu jednou budeme, dokonce mi řekl, že mě bere až jako náhradu, kdyby neměl je, tím mě ponížil. A když jsem se ho ptala na city, tak jediné co říká, je, že mu na mě záleží, ale ne na tolik aby v tuto chvíli opustil rodinu, proč si mě k sobě tak uvázal, bojím se že to bez jeho pomoci nezvládnu a když procházíme hádkami a pouští mě k vodě, tak mi je strašně a ač vím, že bych neměla sílu si něco udělat, jsem ochotná to v tuto chvíli připustit a říkám věci, kterým se pak divím i já sama, jako že si ublížím, protože mi vzal vše na čem stojí můj svět! Když jsem se ho ptala jak se mnou může bez lásky spát a milovat se, tak mi řekl, že ho přitahuju a že se mu to líbí, i když to ted píšu mám z toho slzy v očích, jak mi může tak ubližovat, kde je ta láska se kterou sme do toho šli? To se vážně změnila jsem na tu potřebu sexu? Ale já mu říkám, že to co postrádám já, je oběti, uznání, pohlazení, prostě potřebuji ten pocit, že tu je někdo jen pro mě a neskutečně mu na mě záleží! Prosím poreďte, já už nevím co dělat. Když ho opustím, zhrouti se pracovní život a to si nemohu dovolit, díky jeho stavu jsem opustila moc přátel, kteří mne zavrhli za to co dělám a rodina to též neví, mám velmi despotikého, autoritativního otce a nikdy by nic takového nepochopili! také bydlím s rodiči, sice se snažím tam trávit co nejméně času, protože si s nimi nemám co říct a když doma jsem, tak na mě hledají jen chyby, nikdy jsem nebyla za něco pochálena, pohlazena, nebo jen tak obejmuta, byla jsem jako  dítě tak často bitá, že mnohdy ani nevím za co, starší sestra byla vždy ta chtřejší, dokonalejší, té bylo maximálně něco vysvětleno, ale se mnou se nikdo nebavil, tak sem chtla pár facek. myslíte, že jsem na něm závislá, protože jsem nikdy neměla dobrý vztah s otcem? Budu moc ráda, když se mi pokusíte poradit, už je to opravdu v koncích a já nevím kde zase začít. Když se mnou takovýmto stylem jedná, mám chuť dát vědět jeho ženě jak tráví čas a co dělá za jejími zády, jen aby se mi ulevilo a aby poznal co to je přijít o  něco podstatného v životě, protože mě štve, jak si je sebejistý, předemnou měl už 2 mimomanželské vztahy, které trvaly více jak 2 roky. Vždy stroskotaly na tom, že chtěly aby se kvůli nim rozvedl a měl s nimi dítě, ale až mě prý poprvé řekl, že to chce on se mnou, tak nevím, jestli se mě na to pokoušel jen dostat....ale musím říct, že ho znám a vím když by mi lhal!
Děkuji za Váš čas

Odpověď: (10. 12. 2008, 11.23)

MIlá Joro,
smutný příběh milenek ženatého muže... zkuste si svůj dopis přečíst očima nezávislého čtenáře... zkuste pak pisatelce poradit a držet se toho...
(nerozumím jen tomu, proč by rozchod s ním měl zničit vaši kariéru)
nalézt svou důstojnost -  rozloučit se - užít si znovunalezené svobody a rozhlížet se po světě - třeba také spolupracovat s psychologem na dorovnání jistých psychických zádrhelů, které jste posbírala v průběhu života...
Přeji vše dobré

Helča píše: (9. 12. 2008, 10.49)

Dobrý den,
potřebovala bych poradit. Nedávno jsem se rozešla s přítelem, až do této chvíle jsem netušila, co to pro mě bude znamenat, vždy jsem se přesvědčovala, že mám vše pod kontrolou a při nejhorším se jednoduše rozejdeme...Všechno bylo opravdu krásné, často jsme si psali a pokud možno se i vídali, do této doby jsem s nikým nechodila, a tak to pro mě byla úplně nová zkušenost. Ale pak se něco stalo. Nevím co. Dozvěděla jsem se že má určité problémy, se kterými se mi nechtěl svěřit. A od té doby se něco změnilo, přestal psát, skoro i odpovídat a já jsem si uvědomila, jak moc mi chybí a s hrůzou jsem zjistila, že jsem si na něho nevědomky zvykla myslet téměř při všech činnostech. Možná to není zrovna pochopitelné vysvětlení, tak uvedu nějaké příklady. Třeba sedím v kině, sleduju zajímavý film a zároveň mi v hlavě běží otázka, jak by se mu ten film líbil. Stane se něco vtipného a já už se vidím, jak mu to vyprávím. Uvidím cizího psa a okamžitě si vzpomenu na jeho psa a dalších příkladů bych mohla vyjmenovat tisíce...Asi jsem do toho spadla, jak se říká. Když ho náhodou potkám, je to jako by mi dal někdo herdu palicí do hlavy a nejsem schopná ničeho, než se na něho koukat. On se ale bez nějakého podrobnějšího vysvětlení přestal ozývat a když ho potkám, tak rozhodně nevrhá zamilované pohledy, spíš naopak. Příjde mi, že jsem mu úplně lhostejná a to mě ničí...Koukám, že jsem tady napsala skoro scénář k telenovele, ale asi i v telenovelách, ač je nesnáším, je možná zrníčko pravdy:D.Ale opravdu jen malinkaté zrníčko:D. Moc děkuju za případnou odpověď.

Odpověď: (10. 12. 2008, 11.12)

Milá Helčo,
máte s tím mužem pouto lásky. Jak vy píšete, on měl nějaké problémy, které s vámi nechtěl sdílet, patrně dokonce s nimi vystavěl bariéru mezi vámi... Podařilo se vám s ním o tom mluvit? Asi ne... Je třeba tedy respektovat, že on zahlcen svou pavučinou  problémů vás nevidí... a vám nezbývá nic jiného než se s tím smířit, popřát mu štastnou cestu, nechat mu místo ve vašem srdci (poděkovat mu za setkání...co hezkého a důležitého vám přinesl) - dopřát sobě i jemu lásku svobodnou, nezávislou a osvobozenou od lpění a připoutanosti. Držím palečky

bez píše: (8. 12. 2008, 21.33)

Dobrý den,mám osobní problémy a i partnerské,slyším jen jak jsem
nejhorší a za vše můžu já,trápí mě to a nevěřím že mě má
přítelkyně ráda, jsem zoufalý a utrápený,ve všem mě nechala,jen
něco slibuje a nic nedodrží,psal jsem si s pani doktorkou
Xy ale zjisti jsem že mě přitelkyně podezírá,že si zakládám
sám maily a asi že jsem blázen,copak jí to nevadí, že mě tím uráží
a ponižuje,jsem na dně!

Odpověď: (10. 12. 2008, 11.03)

Milý,
bylo by dobré nalézt základní sílu, klid a lásku v sobě. Je to bod, který nesouvisí s tím, co se děje v okolí. Budeš-li si vážit sám sebe, budeš-li toto vyzařovat, okolí se k tobě bude spíše chovat tak, jak si přeješ. (Je samozřejmě nutné vyzařovat i úctu k druhým). Doporučuji vám, abyste si dopřál ten luxus, že si najdete někoho, s kým budete spolupracovat při obnově harmonie svého duševního života, cítění sebe sama... Samozřejmě, že mne můžete kontaktovat.

lenka píše: (8. 12. 2008, 21.32)

dobrý den, chtela jsem se zeptat strucne sice vim, ze to nejde takhle vypsat a vy mi urcit diagnozu.. narodil se mi syn pred pul rokem a ja mam o neho strasny strach, mam strach taky z nemoci a proste mam porad myslenky, ze se neco stane nevim jak se toho zbavit. Snazim se myslet pozitivne, ale presto je o silnejsi prepadne me to zacnu se potit je mi spatne a nevim co s tim...muzete mi poradit zda je to vazne na leceni, nebo jak se toho zbavit? dekuji za odpoved

Odpověď: (10. 12. 2008, 10.56)

Milá Lenko,
přečtěte si úvod  odpověďi pro Veroniku. Jak vy popisujete svůj stav, ukazuje se, že strach je hlubšího původu než myšlenkového. Sídlí patrně někde v břiše na úrovni základní životní síly, základního spojení s životem. Dovoluji si vám v té souvislosti nabídnout, že vás naučím, jak s tímto procesem zacházet, jak najít a udržet klid a harmonii. Nebo můžete zvolit  variantu  užívat anxiolitika, které vám předepíše psychiatr.
Přeji vše dobré.

PaJ píše: (8. 12. 2008, 16.58)

dobry den,prosim vas mam problem!nekdy,hlavne pri hadce s
pritelkyni,mam problemy s ovladnutim vzteku!napriklad jsme jeli v
aute,zacali jsme se hadat a po chvili jsem pesti uderil do
predniho okna az se tam udelal pavouk!je mi to pak vzdy hrozne
lito ale v tu chvili je to nejaky zkrat a ja mam pocit ze s tim
nemuzu nic udelat!pritelkyni mam opravdu rad a nechtel bych o ni
prijit,jednou mi dokonce rekla ze uz se me boji ze ceka kdy po ni
hrabnu,popravde se toho bojim i ja!protoze v tu chvili jsem
nepricetny! zadam vas velmi o nejakou radu jak s tim bojovat!co
delat,kdyz na me jde ten naval vzteku????? dekuji s pozdravem

Odpověď: (10. 12. 2008, 10.49)

Milý P.,
jak sám uvádíte, tento nával vzteku běží momentálně mimo vaši kontrolu - poznat, zvládnout a rozpustit agresi stojí kus vnitřní práce (svaly také nevyrostou bez práce) - ráda vás budu tímto procesem provázet a naučím, jak s tímto afektem zacházet. Je k tomu třeba však osobní setkání.  Obecná rada: v tu chvíli věnujte pozornost svému dechu, dýchejte vědomě do břicha...

Michaela píše: (8. 12. 2008, 14.34)

Dobrý den,

nedávno mě po devítiletém vztahu opustil přítel. Zdůvodnil to tím, že už ke mě nic necítí a že má obavy, že by mi byl v budoucnu nevěrný a tím mi ublížil. Žili jsme spolu sedm let, máme společný majetek, společné přátele a plánovali jsme společnou budoucnost. Rozchod byl pro mě naprosto nečekaný a šokující. Expřítel mi řekl, že po rozchodu se mnou se mu ulevilo a o to víc se já trápím. Nechápu, jak po devíti letech může jen tak opustit vše, co jsme spolu budovali. Uvítám jakoukoliv radu, jak se s touto situací vyrovnat. Děkuji.

Odpověď: (10. 12. 2008, 10.15)

Milá Míšo,
situace nelehká...nezbývá nic jiného, než ošetřit své srdce, věřit sama sobě, že život zvládnete, poskytnout si tu lásku, kterou byste ráda od partnera...a také věřit, že když se jedny dveře zavírají, jiné se otvírají... přát/dát svobodu sobě i jemu - zrušit pouto...