inka píše: (1. 12. 2008, 12.36)

Dobrý den bude mi 27 let jsem svobodná žiju stále u rodičů, nemám
přítele. Tento rok pro mě nebyl moc dobrý přišla jsem o jednoho
člena naší rodiny, měla jsem zdravotní potíže, odešla jsem z
práce takže finančně jsem na tom špatně.  Nevyšla mi 2x láska.
Mám velký problém se zamilovat a když konečně se mi to povede tak
to nevyjde. Práci už mám docela mě to i baví takže v práci
nemyslím na problémy a soustředím se jen na tu práci. Jenomže v
poslední dobou se mi to už nevede ani v práci jsem smutná až se
mi chce brečet nejradši bych byla někde sama,někdy se to zlepší a
je mi líp ale za chvíli mám zas náladu na bodě mrazu. Na
sebevraždu nemyslím, ale zároveň vím  kdybych tu nebyla tak by se
nic nestalo.  Nikdy jsem na to netrpěla tak bych se chtěla zeptat
jestli bych neměla navštívit nějakého odborníka. Děkuji za
odpověď

Odpověď: (6. 12. 2008, 21.29)

Milá Inko,
vím, že je někdy smutné, být sám. Může v tom také být výzva, jak tuto situaci uchopit. Dobré je znát větu: dospělost znamená, že jsme schopni naplnovat své potřeby sami. Jeví-li se vám svět bez lásky, je dobré napojit se na proud této energie a poskytovat ji sobě i okolí. Také je dobré, vydat se za poznáním vlastních překážek při hledání partnera. Můžete se zastavit na konzultaci a můžeme udělat plán toho, co by pro vás bylo dobré - konkrétně by se mi vás lépe směřovalo při osobním setkání, také bychom mohli urovnat základní průtok energie, což by  bylo pro vás užitečné. Přeji vše dobré a odvahu vykročit a hledat informace...

Evča píše: (25. 11. 2008, 7.24)

Dobrý den, mám takový problém. Když mám polykat pravidelně prášky vůbec si po chvíli nejsem jistá zda jsem tabletu polkla nebo ne. Takto beru hormonální antikoncepci. Vždy jdu, že si ji vemu, ale když si tak po půl hodiny chci vzpomenout, začnu váhat, jestli jsem ji polkla nebo jestli se mi to neplete s jiným dnem. Nevíte jak tento problém vyřešit? Už to bylo v takové fázy, že jsem po hodině šla a vzala si další tabletu HA a pak zase, takže sem během jednoho dne polkla "asi" 5 tablet antikoncepce. Vůbec si nevím rady a hlavně tím, že si nejsem jistá tak nejsem schopná spoléhat na její účinnost. Moc prosím o radu. Moc děkuju Eva

Odpověď: (30. 11. 2008, 10.58)

Milá Evo,
co si na platíčko k pilulce napsat datum...
Nejsem si však jistá, že se u vás nejedná o nějakou jinou nejistotu, obavu..., která by zasloužila pozornost.
Přeji vše dobré.

Hellka píše: (24. 11. 2008, 22.45)

Dobrý deň,
už dlhodobo mám taký problém...asi pred troma rokmi som prekonala ťažký rozchod a vtedy som začala uvažovať nad samovraždou.Pred tým som bývala človek čo mal rád život.Našla som si nového priateľa a je úžasný. Ale mávam také zvláštne obdobia kedy mám pocit že ma všetci nenávidia, mávam pocity úzkosti a je mi stále do plaču,myslievam na to že by som tu ani nemala byť, že tu nemám svoje miesto.Študujem na vysokej škole, som úspešná, ľudia okolo mňa ma považujú za sebavedomú a považujem sa za inteligentnú osobu a snažím sa to potláčať a nikomu o tom nehovorím,ale niekedy mám pocit že by som sa najradšej vyzliekla z kože, neviem si to vysvetliť. Vôbec si nedôverujem, bojím sa svojich reakcii a keď poviem niečo nevhodné veľa nad tým rozmýšľam a vyčítam si to.Vždy keď si nájdem nových priateľov mám pocit že sa pretvarujú a nemajú ma v skutočnosti radi. Strašne veľa rozmýšľam a nad všetkým.Bojím sa že priateľa stratím kôli tomu aká som... neviem už čo mám robiť...neviem či je to len prechodná zlá nálada alebo len depka... môžete mi nejako pomôcť?

Odpověď: (30. 11. 2008, 10.54)

Milá Helka,
mohu-li vás poprosit, přečtěte si odpověd pro Cally a P. - je v nich inspirace i pro vás.
Budete-li chtít se objednat - studujete-li v Čechách, ráda s vámi budu spolupracovat.
Přeji dost síly, odvahy, vytrvalosti...

elutijka píše: (24. 11. 2008, 21.52)

Dobrý den,chtěla jsem se Vás optat,co je manžel za člověka,jestli není možný,že trpní nějakou psychickou poruchou a nebo to způsobilo jeho dlouhé pití alkoholu.
Jsem 37 let vdaná a manželství nebylo nikdy klidné a šťastné.Žádosti o rozvod manželství jsem parkrát podala,ale dokud žil tchán jsem se bála to uskutečnit,protože mi vyhrožoval,že přijdu o děti.
Manžel je věčně bez nálady,neustále na mě řve,téměř denně,uráží mě,ponižuje.Jsem už v důchodě a to mu zřejmě vadí,nadává mi,že se celý den válím doma.Pracovala jsem jako účetní a starala se o rodinu a dvě děti vždycky úplně sama a tak si myslím,že důchod mám zasloužený.
Mám hodně koníčků a tak se doma nenudím.On přijde domů lehne k televizi a nic doma nedělá,nedělal nikdy.A to je ještě často pod vlivem alkoholu.Víkend taky celý proleží,někdy nevyleze vůbec z postele,mě bere jako služku.Běda,jak po něm chci něco udělat,jsou práce,které přeci jen nesvedu.Řve na mě co si o sobě myslím,že ho pořád buzeruju a že mu nebudu organizovat život,že si on bude dělat co chce.
Asi mi řeknete,proč se nerozvedu a neodejdu.Jenže to je právě ten problém.Důchod nemám tak velký,abych si pronajala sama byt a tento byt,který máme jsem koupila ze svého stavebního spoření do osobního vlastnictví a aby si mohl koupit syn vlastní byt ručíme tímto bytem na 15 let.Takže jsem tady jako ve vězení a někdy si myslím,že se z toho zblázním.
Takže co s tím?Myslíte,že je manžel v pořádku?Zřejmě je závislý na alkoholu a také na televizi,kouká na ni pořád a na všechno,dokonce i když přijdou vnoučata má ji pořád puštěnou a nikdo ho nesmí rušit.
Děkuji i za slova útěchy.

Odpověď: (30. 11. 2008, 10.49)

Milá E.,
je dobře, že máte koníčky, zájem o vnoučata, předpokládám že i známé, se kterými můžete mluvit a být mimo domov... K radikální změně nevidíte podmínky, tak nezbývá nic jiného, než se naučit v této situaci žít. Ano, osobnost vašeho manžela je deformovaná dlouhodobým užíváním alkoholu, není spolupracujícím a milujícím partnerem... doporučuji proto naučit se spolubydlení... i když chápu, že je přirozené očekávat od partnera spoluúčast na péči o domácnost, opakovaně máte zkušenost, že váš manžel to nedělá ... je tedy třeba s tímto faktem počítat a zařídit se samostatně... pozvat si souseda, řemeslníka... Jezděte mimo domov, na návštěvu ke kamarádkám z mládí, s kamarádkami na chatu... můžete se podívat po okolí, zda nenaleznete byty pro důchodce - nevím,jak přesně se to nazývá, bývají někdy při domovech důchodců nebo při MÚ.
Přeji dost síly a radosti v nelehké situaci...

Kačka píše: (24. 11. 2008, 21.37)

Dobrý den.
 Mám problém s moji sestrou. Bude jí za měsíc 18let a mně je 21. Žijeme jen s mamkou, táta nás před pěti lety opustil. Mamka se zhroutila, protože na nás zůstala sama, trpí depresema a bere nějaké léky. Když přijde z práce, tak si jde lehnout. Všechna práce tedy zůstává na mně. Mně to moc nevadí, já ráda uklízim, ale ne po moji ségře. Ta přijde ze školy, ani se nepřevlíkne a hned si sedne k počítači a sedí u něj až do večera. Nic tu nědělá a když jí něco řeknu, tak je hned zle! Ona spustí hysterický křik, že jí buzeruju, že nejsem její máma, že si bude dělat co chce...atd. jen dělá naschvály, zamyká si pokoj, že chce mít soukromí...Minulý týden mi řekla, že mě nebere za sestru, že se za mě stydí, nenávidí mě..atd. Mě se to hodně dotklo, tak jsem jí v tom afektu vlepila facku...a ona mi to hned vrátila pěstí, schodila mě na zem a začala mě kopat(ona je sice mladší, ale je asi o dvě hlavy větší a o pár kilo těžší) Mě to všechno mrzí, já ji mám ráda. Když to řeknu mamce, tak to nechce řešit, jen mi říká pokud jí nechceme dostat do blázince, tak ať jí takové věci neříkám. Jenže já už to tady nevydržim. Nevim co mám dělat. Hádám se s mamkou a to jen kvůli ségře, protože chci aby už to nějak řešila. Ale ona nechce, pak mamka řve na mě, ať se do toho nepletu. Já se to snažím ignorovat, ale moc mi to nejde. Na to, abych se odstěhovala nemám peníze. Poraďte mi prosím, jak to mám udělat abysme byla zase normální rodina. Jak se mám k ním chovat? Nebo jak to řešit? Už to opravdu dlouho nevydržím!
Děkuji předem za Vaši radu.

Odpověď: (30. 11. 2008, 10.37)

Milá Kačko,
jak sama jinými slovy píšeš, mamka není v plné síle, potýká se se starostmi sama o sebe, je svým stínem a nemá dost síly... Ty jsi přejala kus její role... věcně popisuješ, co se u vás děje... když si to sama přečteš, co by jsi sama sobě poradila?  Chápu, že je bolestné chování sestry, ty můžeš říci "je mi to líto" a tuto bolest si uzdravit a respektovat volbu sestry, která tě odmítá... Přeju ti, aby jsi nalezla dost síly a odvahy k tomu, nebrat na sebe zodpovědnost za zmatenost u vás doma a našla si své bydlení a žila svůj život... podívej se n horizont...láká tě?

Andýsek píše: (24. 11. 2008, 20.16)

Dobrý den, nevím si rady, tak třeba poradíte. Mladšímu Filípkovi budou za 2měsice 3roky, vždycky mluvil na svůj věk vělmi pěkně, sice chtěl vždycky všechno říct hodně rychle, tak artikulace nebyla úplně super, ale mluvil dobře. A před týdne začal zadrhávat, koktat, mohla by to mít tři důvody, tak to popíšu od začátku. Jednak v září začal chodit na týden v měsící do školky (v lednu musím do práce, tak na zvykání), ale tam bych asi až tak velký problém neviděla, do školky chodí docela rád, často o ní mluví, vzpomíná co dělaly apod., sice při loučení vždycky ty první dva tři dny v tom "školkovém" týdnu při loučení ukápne pár slziček, ale učitelka říká, že do pěti minut přestane a je v pohodě. Domů chodí po obědě. Takže to mi jako důvod nepřijde. Druhý důvod asi před dvěmi měsíci si přestal říkat na záchod (bez plen je asi od 20-ti měsíců), do té doby si sám přišel a včas řekl, teď jsem ho musela vyloženě hlídat, pokaždé měl ve slipech "kolečko" dokonce sem tam i malý bobeček, nejdřív jsem to přehlížela, pak jsem na to začala poukazovat, jako že má zase kolečko, že se zase počůral, že na to musí dávat pozor, že se to nedělá, prostě jsme na něj zbytečně kvůli tomu tlačili. No a třetí důvod. 14 dní před tím, než začal koktat jsme zjistili, že asi špatně slyší, už delší dobu se pořád ptal "Cooo" téměř pokaždé, když mu člověk něco říkal, nejdřív jsem si myslela, že je to prostě nějaké období, ale pak mi to nedalo a zašla jsem na ušní (s tímto ušním má Filipek spojené špatné zkušenosti, před rokem a půl jsme tam byli velmi častými hosty, trpěl na záněty středního ucha, po očkování už je vše v pořádku, takže jsme tam rok a půl nebyli), tam nám doktor řekl, že má velké špunty v uších, že nemůže skoro nic slyšet. Týden jsme mu rozkapávaly uši olejem a pak jsme šli ve čtvrtek uši proplachovat. Při proplachování byl úplně klidný, pěkně seděl, držel, ani neplakal, byl prostě úplně v pohodě. No a na druhý den, v pátek, začal zadrhávat, koktat. Nekříčíme na něj, to jsme nedělali nikdy, přestala jsem úplně poukazovat na počůrávání, prostě má pohodové prostředí, ale nelepší se to. Dnes je to týden, co to začalo. NEvím co s tím, zda mám někam jít, k nějakému doktorovi nebo co dělat, jsem z toho nešťastná, že jsem to způsobila něčím já, nebo nevím, jestli jít znovu na ušní, jeslti to nemá něco společného s tím výplachem uší, nebo je to nahromaděný stres školkou počínaje, počůráváním a ušima konče. NEvím, prosím poraďte. Díky

Odpověď: (30. 11. 2008, 10.29)

Milá A.,
z vašeho psaní je znát, že syna milujete a pečujete o něj velmi hezky... přesto se v jeho vývoji vyskytují  projevy, které poukazují na disharmonii. Mohu doporučit na osobní konzultaci http://www.brazda-s.cz/
Každopádně vy děláte to nejlepší, co můžete. Budete-li se trápit, situaci nepomůžete. V životě býváme konfrontováni s tím, že jen naše chtění nám nedává kontrolu nad situací... Je potřeba uznat, že ve hře jsou síly, které jsou mimo naši kontrolu, to však neznamená vzdávat hledání poznání...

P píše: (24. 11. 2008, 20.16)

Dobry den,je mi 19 let a jeste jsem nechodila s zadnym klukem,dost se tim posledni dobou zabyvam,potrebuji lasku a nevim,kde na nekoho narazit.mam hodne male sebevedomi i kdyz to okoli nechape,posledni dobou trpim depresemi,ze jsem zbytecna a k nicemu.navic me ted ceka maturita a nedovedu si prestavit mluvit pred tou komisi.nerada mluvim na verejnosti.myslim ze to psychicky nevydrzim a pred zkouskou se sesypu.i kdyz budu naucena,proste si neverim a nevim jak si zacit verit.premyslela jsem ze bych zasla za psychologem,ale nemam odvahu.vseho se bojim,nic si neumim sama vyridit,nejsem moc komunikativni a tak nemam moc kamaradu a to me taky trapi.nevim uz jak dal.ceka me rozhodnuti kam po maturite mam jit a vubec nevim pro co se rozhodnout.protoze jsem nespokojena sama se sebou doma vetsinou jsem na rodice protivna a pak me to mrzi.nevim co se mnou bude dal.prosim poradte mela bych navstivit psychologa?dekuji za odpoved.

Odpověď: (30. 11. 2008, 10.18)

Milá P.,
konzultace (spíše opakovaná) u psychologa, psychoterapeuta pro tebe jistě může býti inspirativní.  Cítím, že by pro tebe bylo opravdu dobré zajít si srovnat myšlenky, postoje, názory a také získat inspiraci k poznání jak dál se sebou.  Doporučuji  projevit vytrvalost při práci na sobě a pro sebe. Existují různé kurzy, semináře seberozvoje, ale mám pocit, že pro tebe pro začátek bude lepší spíše individuální  spolupráce... Můžeš začít tím, že budeš mít ráda tu ženu, kterou vídáš v zrcadle, hraj si s jejími půvaby...

Cally píše: (24. 11. 2008, 19.04)

Dobrý den.Nevím odkud začít.Je mi 16 let a myslím že trpím depresí.Měla jsem velice těžké a komplikované dětství, máme hrozné rodinné vztahy.Jediný kdo mi byl oporou, byl můj děda.Zemřel mi před očima když mi bylo 9 let na infarkt.Všechny problémy se pomalu načítaly a načítaly a já nevím jak dál. Nemám z ničeho radost a čsto myslím na sebevraždu. Jen nemám odvahu to udělat.Vím,že moje problémy znějí asi banálně.Ale nejsou.Chtěla bych od Vás radu, jak znovu najít chut do života.Prsím poradte mi.Děkuji Vám.

Odpověď: (30. 11. 2008, 10.05)

Milá C.,
Sebevražda není dobré řešení - život jsi sama nestvořila - kde se vlastně vzal?
Sebevražda je nedostatek odvahy a síly žít. Život pro málokoho je cestou růžovým sadem - znáš někoho takového? zeptej se ho, zda i on to tak vidí. Tvoje problémy nejsou banální, zaslouží si, aby jim byla věnována pozornost. Napiš mi na mail -odkud jsi - zkusíme nalézt někoho, s kým by jsi mohla spolupracovat při napojení na sílu života, lásky a radosti. Můžeš se podívat na stránky: http://zivotni-energie.cz/deek…
Držím palečky a přeju sílu, odahu a vytrvalost při nalézání krásy života.

romana píše: (24. 11. 2008, 17.44)

jak mám žít se svou zlou hysteickou psychopatickou matkou, která mi dělá ze života peklo. Není den, aby neřekla něco zlého, je přímo neskutečné co si dokáže vymyslet.

Odpověď: (27. 11. 2008, 22.17)

kolik ti - vám - je?

ivelenci píše: (24. 11. 2008, 15.29)

Ahoj,

Muj problem zacal od doby,kdy jsem se po 6 letem vztahu rozesla se svym pritelem. Nyni mam jiz 3 mesice pritele noveho. Problem je,ze se sama sobe nelibim a to prenasim do vztahu, snazim se priteli verit,ale nejde mi to. Pracuje v oblasti,kde se pohybuje mnoho krasnych a hubenych divek a ja to nesu celkem spatne. Sice mi rika,ze chce jen me,ale nedokazu mu verit. Vzdal by se vseho jen kvuli me,ale to ja nechci. Predem se pripravuji na to,ze to odpadne spatne a necha me a proto premyslim,ze nez se to satne udelam to sama. Mam problemy i s psychickou strankou a on se mnou chce zajit k psychologovi, prodelala jsme bulimii a taky me vztahy s rodici nejsou idealni,ale i tak me on bere a chce vse resit. Nedokazu se prijmout takova jak sem. Kazdy den me utvrzuje o sve lasce ke me a ja jen cekam,kdy ho to prestane bavit a opusti me. Je mi 30 a priteli 31, chce rodinu ,planuje se mnou zivot a ja mu neverim...
Dekuji,ze jsem Vam to mohla napsat.

Odpověď: (30. 11. 2008, 9.55)

Milá I.,
je dobře, že jste si vědoma toho, že postojem, citem k sobě, smýšlením o budoucnosti si svůj svět tvoříte. Popisujete několik "zádrhelů" ve svém životě, které mají souvislost s nepřijetím sebe. Milá I., řešení nebo-li spíše cesta existuje, ale bylo by dobré, kdybyste si našla psychoterapeuta či psycholéčitele, se kterým budete na tomto tématu pracovat (základní práce při vaši spolupráci by měla být hotova tak za 0,5roku)
Když se potřebujete naučit cizí jazyk, nebo tanec, také potřebujete nejlépe odborné vedení - pro začátek knihy tolik nepomohou. Mohu doporučit knihu Miluj svůj život.
Přeji vše dobré

silvulino píše: (24. 11. 2008, 13.52)

Dobrý den,
můj manžel má problém s tím ,že se sám sobě hnusí.Pořád o sobě říká že je škaredý a když se podívá do zrcadla tak je mu zle. Jsme spolu už 12 let - 5 let manželé. Jemu je 30 a už od počátku našeho vztahu to říká pořád dokola myslela jsem si že ho to přejde ale ne. Někdy má takové stavy že se zavře do ložnice a nevylézá nebo jsi dá sluneční brýle a kšiltovku ať se na sebe nemusí dívat jsem už z toho zoufalá a přitom je to pěkný chlap. Prosím poraďte, jak mu můžu pomoct děkuji.

Odpověď: (27. 11. 2008, 21.59)

Milá S.,
určitě mu pomáháte tím, že ho máte ráda. Jsem přesvědčena o tom, že mu podporu vyjadřujete, že logické argumenty jste mu již opakovaně snesla.... Můžete mu říci, že vám se s jeho splýny také obtížně žije, že byste si přála, aby zkusil nalézt lepší vztah k sobě a že to vidíte tak, že je třeba, aby spolupracoval s psychoterapeutem, protože sám to doposud nedokázal změnit.

Z..... píše: (18. 11. 2008, 10.54)

Dobrý den, je mi 21 let, pracuji jako fakturantka, mám přítele. Bydlím spolu s mým přítelem (rok a čtvrt) u mých rodičů v bytě 3+1.  Ani nevím, jak to napsat, ale již delší dobu, cca od mých 10 let mam problémy se vztahem k mé matce. Nevím ani jak to začalo, ale vím jedno, že potřebuji pomoct. Napíšu Vám příklad, co se děje pravidelně v týdenních intervalech u nás doma. Včera jsme se s přítelem vrátili z nemocnice (byli jsme na návštěvě jeho otce - je po operaci), měli jsme výbornou náladu, protože to s ním vypadá dobře. Otevřeli jsme dveře od bytu a moje máma seděla v našem pokoji u počítače a něco hledala na internetu (i když s počítačem neumí), pozdravili jsme ji. Jen co jsme dosedli na postel, začala nám otevírat dveře od skřínek a kázat nám o tom, jak bychom měli mít uklizenoa že ji hrozně mrzí, že to tak neni. Načež já jsem odešla za tátou do obýváku a řekla jsem mu o tom, pak jsme slyšeli jak zvyšuje hlas na mého přítele (je to moc hodný kluk), tak jsem poprosila tátu aby jí řekl, at nás nechá a aby šla z našeho pokoje (připadá mi, že jediný táta chápe, že jsme již dospělí lidé). Jenže matka ne a ne skončit, ba naopak, má schopnost vše gradovat a přidávat nové a nové věci, přihazovat, až ji chytne záchvat (navštěvuje psycholožku a bere nějaké prášky na nervy). Bohužel já se snažím mé matce všelijak vyhýbat, snažím se s ní minimálně dostávat do sporů, ale ona nechápe, že chceme mít s přítelem svůj vlastní klid a soukromí. Pak se tedy sebrala a odešla za tátou do obýváku, pak jsem slyšela, jak má zase ten svůj záchvat, pak přišla řvát na mě, já jsem v kuchyni vařila večeři a pořát jsem slyšela, jak o mě mluví " a proč ona neni taková, proč ona to neuklidí, já jsem neštastná za to, jaká je, atd atd.". Tak to pokračovalo celý večer, pořát mi chodila vyčítat různé věci. Je pravda, že já reaguji na její jakoukoliv větu podrážděně, nemohu to ovládnout, protože vím, že mi zase bude něco vyčítat. Neříkám, že jsem svatá. A večer skončil tím, že jsem se šla zavřít do koupelny a pořezala jsem si ruce žiletkou. Udělala jsem to už asi 4x. Nevím, proč to dělám, snad tím chci docílit klidu, myslím si, že když máma uvidí krev, že si uvědomí, že to co dělá neni v pořádku, ale ne, ona nepřestane. S brekem jsem ji prosila, at už toho nechá, táta taky, ale nic. Přítel se s ní proto pohádal. Kolikrát když se takto hádáme mám chut spáchat sebevraždu, ale nikdy bych to nedokázala. Pouze chci, aby si  máma uvědomila, jak mi ubližuje.

V noci jsem nemohla spát, protože mě chytla migréna, táta taky nespal, koukal na tv, tak jsem šla za ním a ten mi řekl, že ho to mrzí, že už se to musí začít řešit. taky mi říkal, že když s mámou spolu chodili, když byli mladí, tak u nich (u mámy) v rodině to bylo na denním pořádku, takovéhle hádky.

Už opravdu nevím, jak dál, potřebovala bych pomoc, ale bojím se jít k psychologovi. Nechci tam jít sama. Ale vím, že by to pro mne bylo asi nejlepší řešení.

Možná mi napíšete, že bych se od rodičů měla odstěhovat. Nad tím s přítelem přemýšlíme každý den, ale bojíme se, že bychom to finančně nezvládli. Nemáme takový příjem abychom si mohli dovolit platit nájem.

Děkuji moc za Vaši radu.

Přeji příjemný den.

Odpověď: (22. 11. 2008, 20.17)

Milá Z.,
jsi rozumná holka a řešení znáš...
dodám jen jeden nápad: co si dodělat rekvalifikaci na účetní ... ty jsou vcelku dobře zaplacené jak zaměstnané tak soukromé...
přátel snad také něco vydělává...
... a zařídit si své bydlení ...
přeji vše dobré

Veverka píše: (18. 11. 2008, 10.12)

Dobrý den,
jsem 11 let vdaná a máme 3 děti. Před pár dny manžel přišel s tím, že už si nehodlá dál hrát na spokojeného manžela a žít ve lži, že chce abych věděla, že mu jedna ženská nestačí a že potřebuje mít další sexuální vztahy a potřebuje, abych s tím souhlasila. Při podrobnější debatě vyšlo najevo, že to trvá už celé naše manželství a bylo to tak i předtím. Byly to prostě desítky žen. Nyní se mu stalo, že se do jedné zamiloval a ona do něho a chce, abych to věděla. Zhroutil se mi celý svět. Snažila jsem se mu vysvětlit, že nemá právo po mě žádat, abych něco takového snášela.
On zase, že musím pochopit, že ona je v posteli úplně dokonalá, zažil s ní, co se mnou nikdy /má pochopení pro anál, swinger party.../
Ve hře nejsou jen moje city, ale i praktické věci: máme bydlení na hypotéku, manžel měsíčně splácí 10 tisíc, další 4 tis. elektřina+voda...
Dala jsem mu čas do Vánoc, aby si ujasnil, jestli chce dát přednost rodině, nebo tomu ostatnímu. Ale kladu si otázku, jestli existuje pro náš vztah vůbec ještě nějaká budoucnost. Nedokázala bych zavírat oči před tím, že má i jiné ženy. Už teď po tom, co jsem se dozvěděla, se ho úplně štítím.
Nebo jsem udělala chybu, že jsem vůbec připustila nějakou debatu a hned mu nevyskládala kufry před dveře?

Odpověď: (22. 11. 2008, 20.12)

Milá Veverko,
určitě jste chybu neudělala, i vy potřebujete čas urovnat si myšlenky, postoje, faktické záležitosti - máte spolu tři děti - zachovala jste se jako rozumná žena. Ale také rozumím tomu, že se manžela v tuto chvíli štítíte.
Je třeba opravdu postupovat věcně... pragmaticky - nežijeme v jednoduché době -můžete zvážit i variantu spolubydlení, byla-li by pro vás únosná... vnitřní rozvod se mi v tuto chvíli jeví jako nutnost.
Veverko, každopádně dělejte věci, které vás budou těšit a přinesou vám radost a úctu k sobě.
Držím palce

Petr píše: (18. 11. 2008, 9.03)

Dobrý den,rozešel jsem se s přítelkyní po 8 letech,měli jsme vynikajicí vztah,stejný názory,styl,vkus atd.Bydleli jsme spolu asi 4 roky u mojich rodiču,měli jsme celé patro pro sebe a poslední 3 roky jsme hledali vlastní bydlení-koupě vlastního bytu,vztah s rodiči jsme měli také vynikající.Nakonec se nam to podařilo a před měsícem jsme koupili krásný byt a začali si ho upravovat a teď je všechno pryč.Přišel jsem o všechno,do vztahu jsem dával maximum,proto nemám ani moc přátel a už ani práci,né že by jsem skončil,ale podnikam s otcem přítelkyně-tvz. rodiný podnik,před rokem jsme si otevřeli provozovnu,začátek těžky,moc peněz to nevynášelo,ale poslední dva měsíce se začalo docela dařit,přítelkyni to zezačátku nevadilo,měl jsem plnou podporu,až poslední dobou trochu,ale nehádali jsme se kvůli tomu i jsme byli domluveni,že když seženeme bydlení,tak si najdu buď něco jiného nebo přivýdělek.Přítelkyně má dobře placenou práci a také se ji hodně věnovala,víc než musela,později začala chodit s kolektivem do baru,po nějaké době jsem chodil s nimi a všechny poznal,jenže poslední dobou se začala více bavit s jednou kolegyní a kolegou a to myslím,že je důvod,oba začali mít velký problémy v rodinách,ale nevadilo jim to.Oba jsme se skrz to trochu dohadovali,začali více chodit do baru a ona s nimi,NEVIM,ale myslim,že tento krok(rozchod) ji doporučili oni a zmařili tak krásný vztah.Nemám přítelkyni,přátelé,práci a dluhy na bytě.Má maminka to nese také velmi těžce,se všim nám pomáhali i nám přispěli velkou částkou na byt.CO MÁM DĚLAT.Chvilkama se držím,ale jinak nesnesitelně trpím.Omlouvám se,že jsem se takhle rozepsal,ale alespoň trochu se mi ulevilo.Předem DĚKUJI

Odpověď: (22. 11. 2008, 20.05)

Milý Petře,
omlouvat se není třeba :) Jen věřím, že jste natolik rozumný a nečekáte ode mne řešení. Na jakou oblast se vztahuje vaše otázka "co mám dělat?"
jestli mohu poprosit, přečtěte si odpověd pro Tomiho, která je dvě otázky pod vámi.
A Petře, vězte, že když se jedny dveře zavírají, otvírají si dveře jiné a většinou lepší...(i když to někdy dá kus práce)
Přeji vše dobré

arga píše: (18. 11. 2008, 1.55)

Dobrý večer. Píši ohledně své kamarádky. Je vdaná, má dospívajícího syna. Manželství je již delší dobu nefunkční. Její manžel si našel známost, ona má přítele ( manželovi o něm řekla ). V manželství zůstává kvůli synovi ( on má svůj pokoj, zázemí a hlavně oba rodiče ). Sice všichni tři jezdí na dovolené a navenek vypadají jako spokojená rodina. Přítel kamarádky je rozvedený, žije sám; s kamarádkou pracují v stejné firmě ( ale každý na jiném pracovišti ). Přítel na ni naléhal, aby se k němu nastěhovala i se synem, a dal jí čas na rozmyšlenou, ona kvůli synovi odmítla; on to respektoval a rozešli. Po čase ho opět začala "uhánět", on jí sdělil, že má jinou a budou spolu žít. Kamarádka se s tím nemůže smířit, je do něj stále zamilovaná, ale ví, že od rodiny neodejde. Řekla jsem jí, že muž, který jí nejdřív dává ultimáta, a pak ji nechce vidět ji za to nestojí. Ona mi řekla, už nikoho jiného milovat nebude, a že pak bude stará a nikdo jí nebude chtít, atd... Nerozmlouvám ji to, je to její věc; ale přece nelze žít s někým, kdo mně nejdřív strašně chce a říká, jak mně miluje..., a pak mně odhodí kvůli jiné, protože jsem nepřistoupila na jeho podmínky... Myslím, že by měla hledat jiný vztah. Na lásku přece není nikdy pozdě, a nevíme, kde nás potká štěstí... Jaký je Váš názor? Děkuji za odpověď.

Odpověď: (22. 11. 2008, 19.57)

Milá A.,
popsala jste zmatenost dnešních vztahů... co je to láska?
http://www.lidovky.cz/ln_rozho…

Tomi píše: (17. 11. 2008, 20.16)

dobry večer nevím co to se mnou je, proto se obracím na vas,popišu vam ve stručností o co jde, mame s mojí mamkou velké problémy otec se odstěhoval za jinou, je mu 70 let, maminka je stoho duševně na dně ,asi se to přenaši i na mě před chvily jsem přišel z prace a hledaly jsme věc, kterou jsem měl na stole a tu věc jsem tam dal před par minutama ja, třeba to nic neni - jen se chci zeptat, nehledě na to, že poslední dobou přemyšlim tak nějak divně jako třeba že nic nema cenu a nejlepši by bylo vše skončit protože se tim tito problemy vyřeši,ja bych to i měl v umislu ale zas si řikam mam tu mamku ktera by tu byla sama,nevim už to trva skoro pul roku vše  vidim černě take sem se před pul rokem rozešel s moji holkou, s kterou jsem chodil 7 let, vše se tak nějak nakupilo, třeba to nic neni a přejde to, ale už to trva moc dlouho vždy sem byl tak jak se řika silny že mě rozchod nepoložil ale tet už je to i na mě moc.prosim o radu co mam dělat  děkuji tomas

Odpověď: (22. 11. 2008, 19.51)

Milý Tomáši,
chápu, že v tuto chvíli je toho na vás moc. Prožíváte období, kdy jste nucen přehodnocovat hodnoty, hledat nová řešení situace, měnit pohled na životní jistoty. Jednoduchá, snadno proveditelná  rada na vaše trápení neexistuje. Přála bych vám, abyste si dopřál pravidelné konzultace u psychoterapeuta, se kterým se vám bude dařit nově urovnat myšlenky a nalézt zdroj síly.
Jinak doporučuji plánovat si aktivityán na týden, na den - návštěvu kamarádů, výlety, kino, fitko, bazén, fotbal s kamarády...
Budete-li chtít, můžete mne kontaktovat...
Přeji vše dobré

Irena píše: (17. 11. 2008, 20.04)

Dobrý večer.Je mi 34 let. Mám pět let přítele, který je bohužel
> alkoholik. První rok se pil sice denně,ale ne extrémně,ale
> postupně byl hodně opilý i dvakrát za den. Loni zečátkem prosince
> po jedné konzultaci s psychložkou přestal úplně pít,bral jen
> Triapridal na ukldnění ,jinak nic. Letos v květnu se po té době
> napil a dnes je opět tam kde byl před rokem. Jsem velmi neštastná. On je super chlap když nepije -uvaří ,nakoupí ,postará se ,je pozorný ,vtipný a má rád i moji 14letou dceru.Mám ho moc áda a nevím jestli mám odejít nebo se dál trápit, bojím se být sama, navíc ho miluji až moc.Sice slibuje, že přestane pít,ale zatím se mu to nedaří. Děkuji za pochopení

Odpověď: (22. 11. 2008, 19.42)

Milá Ireno,
je dobře, že si jste vědoma možnosti volby - toho co volíte a proč. Víte, že důležitým motivem pro setrvání v tomto vašem partnerském vztahu pro vás je strach ze samoty. Pak je tedy třeba přijmout s důstojností vše, co k tomu patří a není třeba býti neštastnou. Život s alkoholikem mívá svá úskalí, partner má ještě jednu milenku (mocnější než jste vy), se kterou se o něj  dělíte - alkohol a to je třeba vědět.
Podle všeho to vypadá, že nevyhledá-li váš partner odbornou spolupráci, alkohol pro něj bude příliš silným objektem touhy.
Přeji vše dobré.

Kája píše: (17. 11. 2008, 20.00)

Dobrý den, je mi 19 let a mám problém s komunikací. Jsem introvert, pořád zavřený doma. (nepočítám školu a tréninky). Rád bych to změnil. Pochopitelně občas někam zajdu, ale to jen vyjmečně.

Odpověď: (19. 11. 2008, 21.44)

Gratuluji k rozhodnutí
komunikaci lze opravdu rozvíjet i trénovat - daří se ti to samotnému nebo vyhledáš člověka, který tě v tomto učení bude provázet...?

Veronika píše: (17. 11. 2008, 19.15)

Dobrý den, můj dotaz se týká mého přítele Petra( 27 let). Čas od času zničeho nic dostane velmi špatnou náladu. Vždy je to v situaci, kdy je špatné počasí, zima, zataženo.Projevuje se to tak, že je doma,kouka na telku , pije kafe a kouri u pocitace, je zamknutej v pokoji, aby za nim nikdo nechodil a hodne spi( nebydlíme spolu, jenom abych upřesnila ).Zpočátku jsem se snažila ho rozptýlit, vzít ho do kina, na projížďku na koni atd. Ovšem Petr nechtěl a když šel, byl otrávený celou  dobu.Tak sme se domluvili, že mi vždy napíše, když to na něj přijde. To ale vyřešilo jen to, že ho neobtěžuji svou přítomností, ale on se v tom moří sám.Chci se zeptat, může jít o nějakou závažnou formu deprese, když stačí důvod špatné počasí?A hlavně je potřeba odborníka? Mohou se tyto stavy nějak zhoršovat a léčení také?Nemám s tím vůbec žádné zkušenosti a mám strach, abych něco nezanedbala. Moc děkuji za odpověď. Veronika

Odpověď: (19. 11. 2008, 21.42)

Milá Veroniko,
škoda, že mi nepíše Petr... Život s depresivním člověkem je velmi, velmi komplikovaný... Můžete mu říci, že to, co o takových potížích víte, obvykle se samo nevyřeší, spíše tyto nálady v průběhu života komplikují život více. Při psychoterapii lze však obvykle s těmito stavy pracovat... Můžete mu také říci, že je to pro vás náročné, přihlížet tomu, jak se trápí...
Přeji vše dobré

Michal píše: (17. 11. 2008, 19.01)

Dobrý den, je mi 21 let a mám problém s bývalou přítelkyní. Ona nastoupila k nám do práce, po několika dnech jsme se dali dohromady a po několika dnech se přestěhovala ke mě. Bydleli jsme tedy spolu, když jsme byli v práci. Oba totiž pracujeme na horách. Když někdo z nás měl volno, jel domů. Asi po měsíci jsme měli pár dní spolu volno, byli jsme jak u nás, tak u ní doma. Udělali jsme si výlet do Prahy. Všechno bylo v pořádku. Až na jednu věc. Byli jsme v čínské restauraci...ona moc nechápala, jak se mají držet čínské hůlky. Snažil jsem se jí to vysvětlit. Na konec tato scénka skončila tím, že jsem jí řekl, že je blbá a že já hloupý lidé nemám rád. Teď když to tak píšu a promítám si v hlavě tu scénu znovu, připadám si jako debil.
Náš vztah však pokračoval dál, moc jsem své chování k ní nezměnil i když ona je suprová. Což jsem si však uvědomil, až když se se mnou rozešla. Byli jsme spolu 3 měsíce, pracovali jsme spolu, takže jsme se viděli neustále. Rozešla se se mnou tím stylem, že mi to poslala smskou, protože bydlíme od sebe 30 km. Okamžitě jsem se za ní rozjel a chtěl to vysvětlit. Na konec mi přiznala, že potkala někoho jiného. Do sms mi tvrdila, že se do mě za tu dobu nezamilovala, ale že mě má ráda.
Ona je hrozně moc hodná, laskavá, milá, v noci sice trochu dětinská, což mě občas rozčilovalo... Vypadalo to totiž takhle:,,Podej mi prosím..., a kapesníčky ještě..., a náušnice,...´´ Já byl vždycky moc rád, když mě čekala v pokoji, věděl jsem, že budu mít vyhřátou postýlku, že prostě vše bude tak, jak má být. Jenže jsem to zkazil, bral jsem jí jako samozřejmnost a nechoval se k ní, jak by si to zasloužila.
Po našem rozchodu, jsme strávili spolu čtyři dny v práci, ona se ještě nepřestěhovala, neměla totiž kam. Já se celé ty čtyři dny snažil o to jí získat zpět. Koupil jsem jí kytici růží, čokoládu, kterou má ona ráda a láhev sektu. Nechtěla, abych byl vlezlý. Jenže já se nedal odradit. Krásně jsme si povídali, bavili se, řekla mi i že mě má ráda. Na konec jsme vypili dvě lahve a skončili spolu v posteli. Druhý den si to však nepamatovala.
Pozítří se toto opakovalo znovu.
Když jsem se pokoušel jí získat zpátky za střízliva, nechtěla to. Říkala, že to nemá smysl, že by si to zasloužila jiná....
Proč člověk pod vlivem alkoholu mluví jinak? Co mám udělat, abych jí získal zpět, má tu vůbec ještě smysl??
Já o ní mám velký zájem, přemýšlel jsem, že bychom si našli spolu byt...jenže ona ź toho nic nechce. Teď má již nového přítele. Ještě jsem nenapsal kolik jí je, 20 let. Zkušenosti s bydlením s přítelem už má za sebou.
Myslíte, že se ke mě ještě vrátí?? A co proto mám udělat? Cítím se fakt zoufalý, nemůžu spát, nechutná mi jíst, nic mě nebaví. Stále myslím jen na ní. Dívám se na televizi, ale stejně jí nevnímám, vidím tam ji. Pomozte prosím.

Odpověď: (19. 11. 2008, 21.36)

Milý Michale,
je třeba akceptovat vůli druhého...V řípadě, že dívka tvrdí, že nebyla zamilovaná, pravděpodobnost návratu je velmi, velmi malá a nejsem si jistá, že by to pro vás bylo dobré. Pro vás je to dobrá zkušenost a inspirace naučit se brát životní situace s nadhledem. A věřte, že dívka, která  pod vlivem alkoholu jedná jako někdo jiný, dává tušit komplikovanou bytost pro partnerství až příliš. Bylo by dobré, začít dělat něco milého pro sebe -  výlet s kamarády, návštěva posilovny, kafe s kamarádkou či kamarádem...  Pohladte si své srdíčko (hladte si hrudník tam, kde bolí)
Přeji vše dobré