silvulino píše: (24. 11. 2008, 13.52)

Dobrý den,
můj manžel má problém s tím ,že se sám sobě hnusí.Pořád o sobě říká že je škaredý a když se podívá do zrcadla tak je mu zle. Jsme spolu už 12 let - 5 let manželé. Jemu je 30 a už od počátku našeho vztahu to říká pořád dokola myslela jsem si že ho to přejde ale ne. Někdy má takové stavy že se zavře do ložnice a nevylézá nebo jsi dá sluneční brýle a kšiltovku ať se na sebe nemusí dívat jsem už z toho zoufalá a přitom je to pěkný chlap. Prosím poraďte, jak mu můžu pomoct děkuji.

Odpověď: (27. 11. 2008, 21.59)

Milá S.,
určitě mu pomáháte tím, že ho máte ráda. Jsem přesvědčena o tom, že mu podporu vyjadřujete, že logické argumenty jste mu již opakovaně snesla.... Můžete mu říci, že vám se s jeho splýny také obtížně žije, že byste si přála, aby zkusil nalézt lepší vztah k sobě a že to vidíte tak, že je třeba, aby spolupracoval s psychoterapeutem, protože sám to doposud nedokázal změnit.

Z..... píše: (18. 11. 2008, 10.54)

Dobrý den, je mi 21 let, pracuji jako fakturantka, mám přítele. Bydlím spolu s mým přítelem (rok a čtvrt) u mých rodičů v bytě 3+1.  Ani nevím, jak to napsat, ale již delší dobu, cca od mých 10 let mam problémy se vztahem k mé matce. Nevím ani jak to začalo, ale vím jedno, že potřebuji pomoct. Napíšu Vám příklad, co se děje pravidelně v týdenních intervalech u nás doma. Včera jsme se s přítelem vrátili z nemocnice (byli jsme na návštěvě jeho otce - je po operaci), měli jsme výbornou náladu, protože to s ním vypadá dobře. Otevřeli jsme dveře od bytu a moje máma seděla v našem pokoji u počítače a něco hledala na internetu (i když s počítačem neumí), pozdravili jsme ji. Jen co jsme dosedli na postel, začala nám otevírat dveře od skřínek a kázat nám o tom, jak bychom měli mít uklizenoa že ji hrozně mrzí, že to tak neni. Načež já jsem odešla za tátou do obýváku a řekla jsem mu o tom, pak jsme slyšeli jak zvyšuje hlas na mého přítele (je to moc hodný kluk), tak jsem poprosila tátu aby jí řekl, at nás nechá a aby šla z našeho pokoje (připadá mi, že jediný táta chápe, že jsme již dospělí lidé). Jenže matka ne a ne skončit, ba naopak, má schopnost vše gradovat a přidávat nové a nové věci, přihazovat, až ji chytne záchvat (navštěvuje psycholožku a bere nějaké prášky na nervy). Bohužel já se snažím mé matce všelijak vyhýbat, snažím se s ní minimálně dostávat do sporů, ale ona nechápe, že chceme mít s přítelem svůj vlastní klid a soukromí. Pak se tedy sebrala a odešla za tátou do obýváku, pak jsem slyšela, jak má zase ten svůj záchvat, pak přišla řvát na mě, já jsem v kuchyni vařila večeři a pořát jsem slyšela, jak o mě mluví " a proč ona neni taková, proč ona to neuklidí, já jsem neštastná za to, jaká je, atd atd.". Tak to pokračovalo celý večer, pořát mi chodila vyčítat různé věci. Je pravda, že já reaguji na její jakoukoliv větu podrážděně, nemohu to ovládnout, protože vím, že mi zase bude něco vyčítat. Neříkám, že jsem svatá. A večer skončil tím, že jsem se šla zavřít do koupelny a pořezala jsem si ruce žiletkou. Udělala jsem to už asi 4x. Nevím, proč to dělám, snad tím chci docílit klidu, myslím si, že když máma uvidí krev, že si uvědomí, že to co dělá neni v pořádku, ale ne, ona nepřestane. S brekem jsem ji prosila, at už toho nechá, táta taky, ale nic. Přítel se s ní proto pohádal. Kolikrát když se takto hádáme mám chut spáchat sebevraždu, ale nikdy bych to nedokázala. Pouze chci, aby si  máma uvědomila, jak mi ubližuje.

V noci jsem nemohla spát, protože mě chytla migréna, táta taky nespal, koukal na tv, tak jsem šla za ním a ten mi řekl, že ho to mrzí, že už se to musí začít řešit. taky mi říkal, že když s mámou spolu chodili, když byli mladí, tak u nich (u mámy) v rodině to bylo na denním pořádku, takovéhle hádky.

Už opravdu nevím, jak dál, potřebovala bych pomoc, ale bojím se jít k psychologovi. Nechci tam jít sama. Ale vím, že by to pro mne bylo asi nejlepší řešení.

Možná mi napíšete, že bych se od rodičů měla odstěhovat. Nad tím s přítelem přemýšlíme každý den, ale bojíme se, že bychom to finančně nezvládli. Nemáme takový příjem abychom si mohli dovolit platit nájem.

Děkuji moc za Vaši radu.

Přeji příjemný den.

Odpověď: (22. 11. 2008, 20.17)

Milá Z.,
jsi rozumná holka a řešení znáš...
dodám jen jeden nápad: co si dodělat rekvalifikaci na účetní ... ty jsou vcelku dobře zaplacené jak zaměstnané tak soukromé...
přátel snad také něco vydělává...
... a zařídit si své bydlení ...
přeji vše dobré

Veverka píše: (18. 11. 2008, 10.12)

Dobrý den,
jsem 11 let vdaná a máme 3 děti. Před pár dny manžel přišel s tím, že už si nehodlá dál hrát na spokojeného manžela a žít ve lži, že chce abych věděla, že mu jedna ženská nestačí a že potřebuje mít další sexuální vztahy a potřebuje, abych s tím souhlasila. Při podrobnější debatě vyšlo najevo, že to trvá už celé naše manželství a bylo to tak i předtím. Byly to prostě desítky žen. Nyní se mu stalo, že se do jedné zamiloval a ona do něho a chce, abych to věděla. Zhroutil se mi celý svět. Snažila jsem se mu vysvětlit, že nemá právo po mě žádat, abych něco takového snášela.
On zase, že musím pochopit, že ona je v posteli úplně dokonalá, zažil s ní, co se mnou nikdy /má pochopení pro anál, swinger party.../
Ve hře nejsou jen moje city, ale i praktické věci: máme bydlení na hypotéku, manžel měsíčně splácí 10 tisíc, další 4 tis. elektřina+voda...
Dala jsem mu čas do Vánoc, aby si ujasnil, jestli chce dát přednost rodině, nebo tomu ostatnímu. Ale kladu si otázku, jestli existuje pro náš vztah vůbec ještě nějaká budoucnost. Nedokázala bych zavírat oči před tím, že má i jiné ženy. Už teď po tom, co jsem se dozvěděla, se ho úplně štítím.
Nebo jsem udělala chybu, že jsem vůbec připustila nějakou debatu a hned mu nevyskládala kufry před dveře?

Odpověď: (22. 11. 2008, 20.12)

Milá Veverko,
určitě jste chybu neudělala, i vy potřebujete čas urovnat si myšlenky, postoje, faktické záležitosti - máte spolu tři děti - zachovala jste se jako rozumná žena. Ale také rozumím tomu, že se manžela v tuto chvíli štítíte.
Je třeba opravdu postupovat věcně... pragmaticky - nežijeme v jednoduché době -můžete zvážit i variantu spolubydlení, byla-li by pro vás únosná... vnitřní rozvod se mi v tuto chvíli jeví jako nutnost.
Veverko, každopádně dělejte věci, které vás budou těšit a přinesou vám radost a úctu k sobě.
Držím palce

Petr píše: (18. 11. 2008, 9.03)

Dobrý den,rozešel jsem se s přítelkyní po 8 letech,měli jsme vynikajicí vztah,stejný názory,styl,vkus atd.Bydleli jsme spolu asi 4 roky u mojich rodiču,měli jsme celé patro pro sebe a poslední 3 roky jsme hledali vlastní bydlení-koupě vlastního bytu,vztah s rodiči jsme měli také vynikající.Nakonec se nam to podařilo a před měsícem jsme koupili krásný byt a začali si ho upravovat a teď je všechno pryč.Přišel jsem o všechno,do vztahu jsem dával maximum,proto nemám ani moc přátel a už ani práci,né že by jsem skončil,ale podnikam s otcem přítelkyně-tvz. rodiný podnik,před rokem jsme si otevřeli provozovnu,začátek těžky,moc peněz to nevynášelo,ale poslední dva měsíce se začalo docela dařit,přítelkyni to zezačátku nevadilo,měl jsem plnou podporu,až poslední dobou trochu,ale nehádali jsme se kvůli tomu i jsme byli domluveni,že když seženeme bydlení,tak si najdu buď něco jiného nebo přivýdělek.Přítelkyně má dobře placenou práci a také se ji hodně věnovala,víc než musela,později začala chodit s kolektivem do baru,po nějaké době jsem chodil s nimi a všechny poznal,jenže poslední dobou se začala více bavit s jednou kolegyní a kolegou a to myslím,že je důvod,oba začali mít velký problémy v rodinách,ale nevadilo jim to.Oba jsme se skrz to trochu dohadovali,začali více chodit do baru a ona s nimi,NEVIM,ale myslim,že tento krok(rozchod) ji doporučili oni a zmařili tak krásný vztah.Nemám přítelkyni,přátelé,práci a dluhy na bytě.Má maminka to nese také velmi těžce,se všim nám pomáhali i nám přispěli velkou částkou na byt.CO MÁM DĚLAT.Chvilkama se držím,ale jinak nesnesitelně trpím.Omlouvám se,že jsem se takhle rozepsal,ale alespoň trochu se mi ulevilo.Předem DĚKUJI

Odpověď: (22. 11. 2008, 20.05)

Milý Petře,
omlouvat se není třeba :) Jen věřím, že jste natolik rozumný a nečekáte ode mne řešení. Na jakou oblast se vztahuje vaše otázka "co mám dělat?"
jestli mohu poprosit, přečtěte si odpověd pro Tomiho, která je dvě otázky pod vámi.
A Petře, vězte, že když se jedny dveře zavírají, otvírají si dveře jiné a většinou lepší...(i když to někdy dá kus práce)
Přeji vše dobré

arga píše: (18. 11. 2008, 1.55)

Dobrý večer. Píši ohledně své kamarádky. Je vdaná, má dospívajícího syna. Manželství je již delší dobu nefunkční. Její manžel si našel známost, ona má přítele ( manželovi o něm řekla ). V manželství zůstává kvůli synovi ( on má svůj pokoj, zázemí a hlavně oba rodiče ). Sice všichni tři jezdí na dovolené a navenek vypadají jako spokojená rodina. Přítel kamarádky je rozvedený, žije sám; s kamarádkou pracují v stejné firmě ( ale každý na jiném pracovišti ). Přítel na ni naléhal, aby se k němu nastěhovala i se synem, a dal jí čas na rozmyšlenou, ona kvůli synovi odmítla; on to respektoval a rozešli. Po čase ho opět začala "uhánět", on jí sdělil, že má jinou a budou spolu žít. Kamarádka se s tím nemůže smířit, je do něj stále zamilovaná, ale ví, že od rodiny neodejde. Řekla jsem jí, že muž, který jí nejdřív dává ultimáta, a pak ji nechce vidět ji za to nestojí. Ona mi řekla, už nikoho jiného milovat nebude, a že pak bude stará a nikdo jí nebude chtít, atd... Nerozmlouvám ji to, je to její věc; ale přece nelze žít s někým, kdo mně nejdřív strašně chce a říká, jak mně miluje..., a pak mně odhodí kvůli jiné, protože jsem nepřistoupila na jeho podmínky... Myslím, že by měla hledat jiný vztah. Na lásku přece není nikdy pozdě, a nevíme, kde nás potká štěstí... Jaký je Váš názor? Děkuji za odpověď.

Odpověď: (22. 11. 2008, 19.57)

Milá A.,
popsala jste zmatenost dnešních vztahů... co je to láska?
http://www.lidovky.cz/ln_rozho…

Tomi píše: (17. 11. 2008, 20.16)

dobry večer nevím co to se mnou je, proto se obracím na vas,popišu vam ve stručností o co jde, mame s mojí mamkou velké problémy otec se odstěhoval za jinou, je mu 70 let, maminka je stoho duševně na dně ,asi se to přenaši i na mě před chvily jsem přišel z prace a hledaly jsme věc, kterou jsem měl na stole a tu věc jsem tam dal před par minutama ja, třeba to nic neni - jen se chci zeptat, nehledě na to, že poslední dobou přemyšlim tak nějak divně jako třeba že nic nema cenu a nejlepši by bylo vše skončit protože se tim tito problemy vyřeši,ja bych to i měl v umislu ale zas si řikam mam tu mamku ktera by tu byla sama,nevim už to trva skoro pul roku vše  vidim černě take sem se před pul rokem rozešel s moji holkou, s kterou jsem chodil 7 let, vše se tak nějak nakupilo, třeba to nic neni a přejde to, ale už to trva moc dlouho vždy sem byl tak jak se řika silny že mě rozchod nepoložil ale tet už je to i na mě moc.prosim o radu co mam dělat  děkuji tomas

Odpověď: (22. 11. 2008, 19.51)

Milý Tomáši,
chápu, že v tuto chvíli je toho na vás moc. Prožíváte období, kdy jste nucen přehodnocovat hodnoty, hledat nová řešení situace, měnit pohled na životní jistoty. Jednoduchá, snadno proveditelná  rada na vaše trápení neexistuje. Přála bych vám, abyste si dopřál pravidelné konzultace u psychoterapeuta, se kterým se vám bude dařit nově urovnat myšlenky a nalézt zdroj síly.
Jinak doporučuji plánovat si aktivityán na týden, na den - návštěvu kamarádů, výlety, kino, fitko, bazén, fotbal s kamarády...
Budete-li chtít, můžete mne kontaktovat...
Přeji vše dobré

Irena píše: (17. 11. 2008, 20.04)

Dobrý večer.Je mi 34 let. Mám pět let přítele, který je bohužel
> alkoholik. První rok se pil sice denně,ale ne extrémně,ale
> postupně byl hodně opilý i dvakrát za den. Loni zečátkem prosince
> po jedné konzultaci s psychložkou přestal úplně pít,bral jen
> Triapridal na ukldnění ,jinak nic. Letos v květnu se po té době
> napil a dnes je opět tam kde byl před rokem. Jsem velmi neštastná. On je super chlap když nepije -uvaří ,nakoupí ,postará se ,je pozorný ,vtipný a má rád i moji 14letou dceru.Mám ho moc áda a nevím jestli mám odejít nebo se dál trápit, bojím se být sama, navíc ho miluji až moc.Sice slibuje, že přestane pít,ale zatím se mu to nedaří. Děkuji za pochopení

Odpověď: (22. 11. 2008, 19.42)

Milá Ireno,
je dobře, že si jste vědoma možnosti volby - toho co volíte a proč. Víte, že důležitým motivem pro setrvání v tomto vašem partnerském vztahu pro vás je strach ze samoty. Pak je tedy třeba přijmout s důstojností vše, co k tomu patří a není třeba býti neštastnou. Život s alkoholikem mívá svá úskalí, partner má ještě jednu milenku (mocnější než jste vy), se kterou se o něj  dělíte - alkohol a to je třeba vědět.
Podle všeho to vypadá, že nevyhledá-li váš partner odbornou spolupráci, alkohol pro něj bude příliš silným objektem touhy.
Přeji vše dobré.

Kája píše: (17. 11. 2008, 20.00)

Dobrý den, je mi 19 let a mám problém s komunikací. Jsem introvert, pořád zavřený doma. (nepočítám školu a tréninky). Rád bych to změnil. Pochopitelně občas někam zajdu, ale to jen vyjmečně.

Odpověď: (19. 11. 2008, 21.44)

Gratuluji k rozhodnutí
komunikaci lze opravdu rozvíjet i trénovat - daří se ti to samotnému nebo vyhledáš člověka, který tě v tomto učení bude provázet...?

Veronika píše: (17. 11. 2008, 19.15)

Dobrý den, můj dotaz se týká mého přítele Petra( 27 let). Čas od času zničeho nic dostane velmi špatnou náladu. Vždy je to v situaci, kdy je špatné počasí, zima, zataženo.Projevuje se to tak, že je doma,kouka na telku , pije kafe a kouri u pocitace, je zamknutej v pokoji, aby za nim nikdo nechodil a hodne spi( nebydlíme spolu, jenom abych upřesnila ).Zpočátku jsem se snažila ho rozptýlit, vzít ho do kina, na projížďku na koni atd. Ovšem Petr nechtěl a když šel, byl otrávený celou  dobu.Tak sme se domluvili, že mi vždy napíše, když to na něj přijde. To ale vyřešilo jen to, že ho neobtěžuji svou přítomností, ale on se v tom moří sám.Chci se zeptat, může jít o nějakou závažnou formu deprese, když stačí důvod špatné počasí?A hlavně je potřeba odborníka? Mohou se tyto stavy nějak zhoršovat a léčení také?Nemám s tím vůbec žádné zkušenosti a mám strach, abych něco nezanedbala. Moc děkuji za odpověď. Veronika

Odpověď: (19. 11. 2008, 21.42)

Milá Veroniko,
škoda, že mi nepíše Petr... Život s depresivním člověkem je velmi, velmi komplikovaný... Můžete mu říci, že to, co o takových potížích víte, obvykle se samo nevyřeší, spíše tyto nálady v průběhu života komplikují život více. Při psychoterapii lze však obvykle s těmito stavy pracovat... Můžete mu také říci, že je to pro vás náročné, přihlížet tomu, jak se trápí...
Přeji vše dobré

Michal píše: (17. 11. 2008, 19.01)

Dobrý den, je mi 21 let a mám problém s bývalou přítelkyní. Ona nastoupila k nám do práce, po několika dnech jsme se dali dohromady a po několika dnech se přestěhovala ke mě. Bydleli jsme tedy spolu, když jsme byli v práci. Oba totiž pracujeme na horách. Když někdo z nás měl volno, jel domů. Asi po měsíci jsme měli pár dní spolu volno, byli jsme jak u nás, tak u ní doma. Udělali jsme si výlet do Prahy. Všechno bylo v pořádku. Až na jednu věc. Byli jsme v čínské restauraci...ona moc nechápala, jak se mají držet čínské hůlky. Snažil jsem se jí to vysvětlit. Na konec tato scénka skončila tím, že jsem jí řekl, že je blbá a že já hloupý lidé nemám rád. Teď když to tak píšu a promítám si v hlavě tu scénu znovu, připadám si jako debil.
Náš vztah však pokračoval dál, moc jsem své chování k ní nezměnil i když ona je suprová. Což jsem si však uvědomil, až když se se mnou rozešla. Byli jsme spolu 3 měsíce, pracovali jsme spolu, takže jsme se viděli neustále. Rozešla se se mnou tím stylem, že mi to poslala smskou, protože bydlíme od sebe 30 km. Okamžitě jsem se za ní rozjel a chtěl to vysvětlit. Na konec mi přiznala, že potkala někoho jiného. Do sms mi tvrdila, že se do mě za tu dobu nezamilovala, ale že mě má ráda.
Ona je hrozně moc hodná, laskavá, milá, v noci sice trochu dětinská, což mě občas rozčilovalo... Vypadalo to totiž takhle:,,Podej mi prosím..., a kapesníčky ještě..., a náušnice,...´´ Já byl vždycky moc rád, když mě čekala v pokoji, věděl jsem, že budu mít vyhřátou postýlku, že prostě vše bude tak, jak má být. Jenže jsem to zkazil, bral jsem jí jako samozřejmnost a nechoval se k ní, jak by si to zasloužila.
Po našem rozchodu, jsme strávili spolu čtyři dny v práci, ona se ještě nepřestěhovala, neměla totiž kam. Já se celé ty čtyři dny snažil o to jí získat zpět. Koupil jsem jí kytici růží, čokoládu, kterou má ona ráda a láhev sektu. Nechtěla, abych byl vlezlý. Jenže já se nedal odradit. Krásně jsme si povídali, bavili se, řekla mi i že mě má ráda. Na konec jsme vypili dvě lahve a skončili spolu v posteli. Druhý den si to však nepamatovala.
Pozítří se toto opakovalo znovu.
Když jsem se pokoušel jí získat zpátky za střízliva, nechtěla to. Říkala, že to nemá smysl, že by si to zasloužila jiná....
Proč člověk pod vlivem alkoholu mluví jinak? Co mám udělat, abych jí získal zpět, má tu vůbec ještě smysl??
Já o ní mám velký zájem, přemýšlel jsem, že bychom si našli spolu byt...jenže ona ź toho nic nechce. Teď má již nového přítele. Ještě jsem nenapsal kolik jí je, 20 let. Zkušenosti s bydlením s přítelem už má za sebou.
Myslíte, že se ke mě ještě vrátí?? A co proto mám udělat? Cítím se fakt zoufalý, nemůžu spát, nechutná mi jíst, nic mě nebaví. Stále myslím jen na ní. Dívám se na televizi, ale stejně jí nevnímám, vidím tam ji. Pomozte prosím.

Odpověď: (19. 11. 2008, 21.36)

Milý Michale,
je třeba akceptovat vůli druhého...V řípadě, že dívka tvrdí, že nebyla zamilovaná, pravděpodobnost návratu je velmi, velmi malá a nejsem si jistá, že by to pro vás bylo dobré. Pro vás je to dobrá zkušenost a inspirace naučit se brát životní situace s nadhledem. A věřte, že dívka, která  pod vlivem alkoholu jedná jako někdo jiný, dává tušit komplikovanou bytost pro partnerství až příliš. Bylo by dobré, začít dělat něco milého pro sebe -  výlet s kamarády, návštěva posilovny, kafe s kamarádkou či kamarádem...  Pohladte si své srdíčko (hladte si hrudník tam, kde bolí)
Přeji vše dobré

Gábi píše: (17. 11. 2008, 16.01)

dobrý den!
Mám 30.letou dceru, která v prosinci minulého roku porodila (po IVF) dvojčata holčičky. Děti jsou v pořádku,ale matka má od začátku problémy v chování, v přístupu k dětem (mateřství ji zklamalo, čekala od něho něco víc,měli ještě počkat, nemá se čím dobíjet, je unavená, někdy je zlá i na děti ...)a pochopitelně je problém i v komunikaci s partnerem. Ten jezdí kamionem a vrací se domů třeba až za týden. Snažíme se ji v péči o děti hodně pomáhat, ale není to nic platné, za nějakou dobu se situace znovu opakuje. Nic ji nebaví, nechce o sebe dbát, nikam jít a  patrnera neustále peskuje a nic neudělá dobře i když by se snažil sebevíc. Zdá se mi, že si v péči o děti nevěří, je však šikovná a obavy jsou zbytečné a děti dobře prospívají.Vzhledem k tomu, že máme psychickou poruchu v rodinné anamnéze, mám o dceru strach, ale ta odmítá jakoukoli návštěvu u lékaře nebo psychologa. Tvrdí, že taková byla i před porodem.Snažím se jí domluvit a vysvětlit, že něco není v pořádku, ale marně.Píšu i proto, že i partner mě požádal o to, aby na vyšetření šla.Můžete poradit? Děkuji

Odpověď: (19. 11. 2008, 21.27)

Milá Gabi,
každý je zodpovědný za sebe, to je třeba mít stále na paměti. Je dobře, že děti mají starostlivé prarodiče... jsem přesvědčana o tom, že děláte to nejlepší, co umíte a že jistě respektujete postavení rodičů. Vy i partner můžete říci dceři, co vidíte, jak situace na vás působí... také vy či partner můžete dceru seznámit s tím, co se stane, pokud bude ve svém jednání beze změny pokračovat. Partner může rodinou poradnu vyhledat sám a ženu požádat o spolupráci. Vhodná by pravděpodobně byla pravidelná spolupráce s psychoterapeutem.
Přeji vše dobré

Filip píše: (11. 11. 2008, 22.43)

Dobrý den. Mám takový problém. Je mi 16let a jsem kluk. Na základní škole mě začali kluci ze třídy "buzerovat" kvůli mým známkám( měl jsem jedničky). Došlo to až do stádia kdy jsem se nejvíce těšil na hodinu, když už tam byla učitelka. Opravdu jsem byl hodně na dně. Teď jsem na střední škole. Myslel jsem že to bude lepší, nicméně ve mě se vytvořil blok a to takový, že se snažím jakýmkoliv způsobem vyhnout nějaké kritiky na mě. Strašně mě to vždycky zasáhlo. Ať to byla i maličkost. Takže moje obrana byla se vždycky toho vyhnout, abych už nemusel zažít ty strašně pocity, které jsem zažíval. Nicméně tím že se snažím takhle bránit tak se na mě okolí dívá jako na namyšleného frajírka, ktérý všechno umí a všechno zná. Když mi někdo tohle řekne do oči, jsem z toho uplně nadně. Nemůžu z toho spát. Já už nevím co mám dělat. Říkal jsem si že to nějak dopadne, ale vzpomínky  se mi pořád vracejí.Prosím vás poradtě mi. Děkuji

Odpověď: (19. 11. 2008, 14.13)

Milý Filipe,
chápu, že se ti nyní obtížně hledá pevný bod, je dobré, že zkoušíš různé varianty svého chování a poznáváš, co ti které přináší a že tušíš, proč které chování kdy volíš... Jsi nadaný kluk. Vzpomínky v tobě pracují a jsou silnější než tvoje vědomé přání být v poho... Bylo by dobré s nimi něco provést - ráda tě to osobně naučím (nebo hledej něco např. o abreaktivní terapii, focusingu - ale spolupráce s profesionálem je jistější...) Ohledně nového vztahu k sobě, nalezení pevného bodu v sobě opět doporučuji spolupráci s někým... Odkud jsi? Můžeme někoho u vás v okolí třeba nalézt (můžeš písnout na mail)

zdeňka píše: (11. 11. 2008, 20.26)

je mi čerstvých 18 a nebím kudy dál.
jsem ztracená sama v sobě,chci se cítit zase fajn. problém.chci si užívat pořád ale nic nejde věčně vše mě omrzí.chci potkat někoho kdo o mě bude stát,koho budu zajímat já,ale už mě nebavý čekat že to jednou přijde.totálně si nevěřim,pochybuju o sobě.připadám si né dost dobrá,nikdy nejsem sama ze sebou spokojená.jde tu jen o přechodný pocit nebo se tu rýsuje problém??

Odpověď: (19. 11. 2008, 14.06)

Milá Zdeňko,
čas dospívání je časem, kdy si je opravdu vhodné klást důležité otázky o sobě, o životě... také je dobré hledat na ně odpovědi. Otázky je dobré klást obecné i konkrétní a nevzdávat se pokud odpovědi nenaleznete... nalezení odpovědí bývá postupné a ne zcela snadné. Zkus si napsat otázky i přání a vydej se na cestu. Můžeš si přijít popovídat... Určitě ti doporučuji nacházet pozitivní vztah k sobě (můžeš si přečíst knihu Miluj svůj život, můžeš spolupracovat s profesionálem - bývá to užitečné pro každého, kdo chce se učit...)
Přeji vše dobré

C píše: (11. 11. 2008, 17.35)

Dobrý den, je mi 14 let a už přes rok a půl mám problém s jednou holkou s vedlejší třídy. Vůbec ji neznám ale zničehoš nic po mě začala řvát ať chcípnu a různé jiné nadávky. Já jsem na to nereagovala a myslela jsem si že ji to prostě časem přejde ale ono ne. Jak vidí že já jsem si jí nevšímala tak přidávala na intenzivitě nyní se mi zdá že o mě vykládá po škole drby protože se na mě čím dál víc lidí dívá jako na vraha a to dříve byly moji kamarádi, samozřejmě ti nejlepší kamarádi nic nevědí. Matce jsem vše od začátku říkala ale nedávno jsem ji řekla že to už ustalo protože už na ni chtěla poštvat policii a to já nechci mám strach že by to potom bylo ještě horší. ale nevím jak se jí, a jejich urážek že jsem špína zbavit. :-(

Odpověď: (14. 11. 2008, 19.17)

Milá C.,
opravdu doporučuji spolupracovat s nějakým dospělým - najdi někoho důvěryhodného ve škole - ředitele, výchovného poradce, třídní, školního psychologa... můžete to udělat společně s mámou... nejlepší by bylo, aby škola postupovala profesionálně se znalostí složitosti problému, vhodné bývá požádat o spolupráci organizaci, která pracuje s klimatem školy či třídy.

Hanka píše: (11. 11. 2008, 17.14)

Dobrý den.Chtěla bych Vás tímto požádat o radu.Mám 15-ti letého syna,který již asi od sedmi let trpí tiky.Má s tím teď v pubertě velké problémy,léčí se už od těch sedmi let a nic nepomáhá.Letos nastoupil na SOU obor zedník.Jde o to,že učitelé,ikdyž mu vypracovali program ,kde má určité úlevy si stěžují na jeho tiky,že nemohou vyučovat a mají strach i při praxi ,aby si nějak neublížil.Jeho tiky jsou různé,ale nejvíc hlasité vyslovování písmene A a bouchání rukama do všeho co je na dosah,nebo bouchání nohama do země,takovou silou,že mám strach,že si ublíží.Pan psychiatr nám navrhl psychiatrickou léčebnu v Opavě.Syn má zájem tam nějaký čas pobýt,protože se chce vyléčit,já mám ovšem strach,aby to nebylo pro něho moc stresující být mezi lidma s podobnýmí problémy a ,aby to nakonec nebylo ještě horší.Myslíte si,že tento pobyt může synovi pomoci,nebo máme raději vyzkoušet ještě jinou léčbu.Jsem úplně bezradná,protože mám pocit,že kromě té léčebny jsme vyzkoušeli snad všechno.Děkuji za odpověď.....Hanka

Odpověď: (14. 11. 2008, 19.12)

Milá Hanko,
nevím, co všechno jste vyzkoušeli...
tourettův syndrom - znáte? Užitečný odkaz: http://www.atos-os.cz/
 a Neurologická klinika 1.LF UK a VFN, Kateřinská 30, Praha 2
Doc. MUDr. Evžen Růžička
Také je možné mi zavolat a možnosti  alternativní léčby probrat telefonicky nebo při osbní návštěvě.

pajik píše: (11. 11. 2008, 12.12)

Dobrý den Můj přítel má rodinu, do které nepochybně patří jeho 17 lerá dcera, která svého otce nenávidí. Na protest jemu začala hubnout. Nyní je anorektická. Má přítel zůstávat v rodině a nebo odejít ???

Odpověď: (14. 11. 2008, 18.54)

Milá P.,
ponechejme tuto zodpovědnost příteli... (anorexie dítěte rozhodně není důvodem k odchodu z rodiny ...)

Renáta píše: (11. 11. 2008, 9.44)

Dobrý den,moc Vás prosím o radu -mému synovi je 15 let šíleně s ním cloumá puberta změnil se v chování ,odmlouvá není zodpovědný,ale nejhorší je že se mu nechce chodit do školy.Navštěvuje SOU a od začátku září  je to po třetí ,s manželem mu pořád domlouváme a nějak to nepomáhá ,vždy naslibuje a nikdy nedodrží v 9.tř.jsem s ním byla u psycholožky a ta mi řekla ,že je v pubertě a to bylo vše ,nevíme jak můžeme razantněji zasáhnout,on si prostě neuvědomuje ,že ho mohou ze školy vyloučit,a nebude vyučený, jsem z toho velmi neštastná ,děkuji za odpověd Renáta

Odpověď: (14. 11. 2008, 18.51)

Milá Renato,
Je dobré vědět, co jste vyzkoušeli a co nefunguje. Váš syn je již ve věku, kdy by si měl být vědom zodpovědnosti za své činy... nedoporučuji přílišnou shovívavost. Syn musí vědět, že nebude-li plnit to a to, bude následovat to a to... a že vy to za něj žehlit nebudete... Milá Renato, vyloučení ze školy není konec světa a může to být pro syna velmi cenná zkušenost za předpokladu, že ho nebudete následující měsíce živit, ale že budete trvat na tom, že bude pracovat a přispívat na domácnost. Může to být cenější zkušenost, než pobyt v SVP. Nenechte se ovládat strachem... syn si pořizuje takové životní zkušenosti, které potřebuje... nepřebírejte zodpovědnost za něj, tím byste mu prokázala  medvědí službu...
Pro konkrétnější možnosti vaší rodiny je možné dohovořit si osobní konzultaci.

mozquit píše: (10. 11. 2008, 21.00)

Dobrý den, mám problémy se spaním už hodně dlouhou dobu. Když jsem byla malá tak jsem velmi dlouho spala s rodičema v jednom pokoji, protože jsem mám staršího bratra a s ním se muj spánek skloubit nedal. Asi v 10 letech jsem dostala svůj pokoj a vše se zlepšilo. O několik let později jsem shlídla asi 14 dní po sobě dva horory a moje spaní se zhoršilo natolik že jsem dva roky nemohla téměř spát a spala opět s našima v pokoji. Později jsem si našla přítele a vše se opět zlepšilo. Před rokem se mi málem utopila babička a musela jsem s ní strávit dva dny v nemocnici na Krétě a od té doby šlo vše z kopce. Nyní je ještě ke všemu těžce nemocná a vše se vrátilo do starých kolejí.Navíc moje mamina má celkem rizikové povolání. Také jsem minulý rok cestovala dost často v noci a to mi také příliš nepomohlo. Nemohu usínat, padají na mě pocity úzkosti, mám strach ze tmy - ve tmě je to nejhorší, přes den se cítím celkem dobře. Kromě prášků nic nepomáhá a ani ty kolikrát ne. Připadám si vážně jako blázen...Doufám že bude nějaké řešení...Děkuji

Odpověď: (14. 11. 2008, 18.41)

Milá mozquitko,
Vaše potíž je řešitelná, ale bez pravidelné spolupráce po nějaký čas s psycholéčitelem si to neumím představit. Ano, duše je složitý orgán a zaslouží poznávání, péči a zušlechťování. Jste-li z okolí, ráda s vámi budu spolupracovat. Potřebujete poznat své úzkosti, nalézt spojení s klidem a harmonií, pročistit emoční bloky...
Přeji vše dobré

Beruska S.V. píše: (10. 11. 2008, 17.58)

Dobry den
mela bych na vas dotaz, jak bych nejlepe zvladla jeden velky problem v praci. Mam kolegyni, ktera se me zrejme vystvat z pracovniho mista, no proste snazi se mi moji praci znechutit a dat vsem najevo, ze jsem absolutni nula a nemam se plest do pracovnich veci. Pracuji jako team lead v kontrollingu a ona je supervisor druheho ucetniho oddeleni, s nimz ja blizce pracuji, protoze kontroluju zauctovane faktury a platby, krom toho testuji a snazim se ucetni system vylepsit. Je pravda, ze jsem prisla na spoustu zlepseni, ktera se jiz implementovala. Ma kolegyne, ktera je supervisorou toho tymu neni ma prima nadrizena a od te doby, co se mnou zacala jednat jako s kusem "hadru" se me pracovni vykony zpomalily. Pak jsem si rekla, ze i sama sobe musim dokazat, ze jsem porad dobra a dat se dohromady. Sverila jsem se doma manzelovi a kamaradkam a kolegum, kteri si samozrejme vsimli, ze mi dela ze zivota peklo. Krom toho zacala i sve podrizene navadet, aby se mnou nekomunikovali a neptali se me na informace, které jsem samozrejme vedela. Tim me chtela totalne znemoznit pred vsemi z jejiho tymu. Opravdu me to zarazilo, protoze se mi to jevilo jako velice hloupe a tim me utvrdila, ze na me zarli, jako by mi zavidela, ze neco dokazu lepe nez ona...Pred 3 tydny jsem byla na operaci, odstranili mi 2 myomy a ted jsem doma na rekonvalescenci. Snazila jsem se pracovat z domova a ty emaily, ktere jsem obdrzela i od svych primych kolegu (mych podrizenych) me vyvadely z miry. 3 noci jsem nemohla spat a porad jsem premyslela, co delam spatne a jakou spinu na me zase najde, aby me mohla i v me nepřítomnosti znemoznit. Mi kolegove me zastupuji v době me nepřítomnosti, ale je videt, ze i je se snazi postavit proti me. Pripada mi to, jako kdyby me chtela vystvat z me pozice, ale nechapu to, protože ona je na dost vysoke pozici uz ted. Nebo se  sama boji, ze jsem lepsi, a nebo si sama leci svůj komplex tim, ze si jako svůj „hromosvod“ vybrala me, aby se po me mohla vozit při jakekoli prilezitosti, když se ji něco nepovede? Proto jsem si rekla, ze uz se ji bat nebudu a ze se ji postavim. Jsme stejne stare (30 let) a byly jsme kamaradky, ale ona jednoho dne prisla do práce a z niceho nic zacala boj, který porad nechapu a je nekonečný. Před pul rokem jsem ji napsala email (byla jsem proste vystrasena), ze prima komunikace s ni mi dela znacne problemy, a tak jsem veškeré kontakty smerovala pres email (sedime v open space office asi ob 4 koje), neboť i jeji přítomnost me znacne narusovala mé soustředěni na praci a na veci kolem. Pokud jsem ji něco potrebovala sdelit, tak jsem ji vždy psala velice slusne emaily (pozdrav, osloveni) a pokud me z neceho narkla, tak jsem ji takticky a velice slusne naznacila, ze ona pravdu nemá. Ona si proste pokazde hledala zaminku, aby me mohla vynadat a přede vsema (kopirovala i moji sefovou a svého sefa), aby tim dala najevo, ze ona je ta, okolo které se toci svet. To me i pomlouvala i před svým nadřízenym, protože se me jednou ptal, jestli je vse mezi ni a mnou v poradku. Rekla jsem ze ano, protože jsem vedela, ze me pomouvala, a tak jsem na sobe nechtela dat znat, ze me něco trapi, kdybych mu to rekla, tak jsem stejne vedela, ze si ona na me něco vymysli, jen aby byl na jeji strane. Asi v cervnu jsem to nevydrzela a sla jsem za svou nadřízenou a vse ji vyrikala. Mela jsem sto chuti s praci, která me bavi, seknout a odejit, abych mela klid. Tak mi prislibila, ze to bude resit, ale nevidim nejaky posun k lepsimu.
Uz to trva rok a 4 mesice a uz jsem si rekla dost, ze ji nenecham vyhravat a ze si s ni musim promluvit. V patek mi doslo, ze ja nejsem ta spatna a ze je to ona, která ma problem. Ze to nejsem ja, kdo dela vsechno spatne, ale ona se chova jako nejaky nazlobeny clovek sam na sebe, který potrebuje fackovacího panaka, aby si ulevil od svých komplexu, které neumi sama vyresit. Porad dela bububu jako nejaka Cruela ze 101 Dalmatinu a kope do všech stran. Jenze je to mala „ryba“, která miri hodne vysoko a neuvědomuje si, ze pychu predchazi pad. Nejak mi doslo, ze jeji sef nepujde za moji sefovou a nerekne ji, aby me vyhodili jen proto, ze se ji nelibim. Na to mam dost dobre postaveni a jsem klicovým hracem ve svém tymu a moje sefova me urcite neprelozi jen kvuli rozmaru jiného vedouciho pracovníka, kterému jsem nic neudelala, to se u nas ve firme nedela. Rekla jsem si, ze z práce kvuli ni neodejdu, ze budu bojovat a ze nad ni vyhraju:o) Docela se mi ulevilo, protože jsem zacala videt věci jasneji a to, co jsem pokladala za neunesitelnou tihu, se mi ukazalo, jako lehce zvladnutelne. Jestli je to tou operaci, kterou jsem prodelala a nebo to proste chci vyresit pro jednou a mit pokoj. Cela ta kauza mi pripada jako scenar z filmu o sikanovani (mobbingu), který se deje na pracovišti a ja se stala jeho tercem.
Sice vidim svůj plan /respektive rozhovor s ni/ jako snadnou věc, ale pravda je, ze realita je jina, proto bych Vas rada pozadala, abyste mi pomohli, jak ještě ziskat vice odvahy a byt přirozená a nezakriknuta při rozhovoru s ni. Jak ziskat to ztracene sebevedomi. Nemusim vyjit jako vítěz, ale prala bych si, aby si ona uvedomila, ze to byla po celou dobu ona, která mela problemy a to ne se mnou, ale sama se sebou. Hrozne se mi tim ulevi a ja se budu lepe soustředit na praci, na soukromy život, budu v noci lepe spat a nebudu si porad „prehravat“ ty dialogy, ve kterých me urazi,  a hlavne si nebudu zakladat na tvorbe dalších „myomu“. Proste chci byt v pohode a stavet se vždy k problemu celem a s nadhledem.
Dekuji Vam predem za Vasi radu

Odpověď: (14. 11. 2008, 18.31)

Milá beruško,
...doporučuji návštěvu u profesionála, kauče, psychoterapeuta, supervizora...
potřebujete urovnat myšlenky, vztah k sobě, emoční prožívání... to korespondenční cestou nevyřešíme... požádat vedoucího o pomoc, spolupráci je vhodné (nerozumím, proč jste to domítla), doporučuji vzdát se očekávání, že ona uvidí, že má problém a že ocení váš přístup...
Jste-li pro sebe důležitá, vyhledáte pomoc...
Přeji vše dobré...

kaplicka10 píše: (10. 11. 2008, 16.27)

dobrý den,prosím Vás můžete mi poradit,kde na Opavsku najdu dobrou dětskou psycholožku???Mám velký problém s chováním své dcery.Chodili jsme k jedné paní doktorce a ta jen vyhrožovala polepšovnou.Na dceru jsem sama a nevím si už někdy rady a navíc má problemy i ve škole!!§Děkuji

Odpověď: (14. 11. 2008, 18.21)

Milá neznámá,
s klidným svědomím vám mohu doporučit http://www.doceo.cz/konstelace… - domnívám se, že by setkání se s tímto terapeutem mohlo být pro vás přínosem... Psychologickou poradnu ani Poradny pro děti a mládež ve vašem kraji blíže neznám