Jana píše: (7. 2. 2008, 14.27)

Dobrý den,
ráda bych Vás poprosila o radu. Můj přítel byl již ženatý, a to šťastně. Jeho žena zemřela téměř ze dne na den, praskla jí aorta. Po několika dnech v komatu lékaři konstatovali, že jí nelze pomoci, a že potřebují jeho podpis jako manžela, aby ji mohli odpojit. Po něolikahodinovém přemlouvání lékařů přítel nakonec podepsal. Bude to už pět let, co se tato nešťastná událost stala. On trpí silnými výčitkami, v noci nemůže klidně spát, vidí onu scénu z nemocnice, kdy jeho ženu odpojí od přístrojů, stále se mu vše vrací. Snažím se mu nějak pomoci, může se mnou o své ženě kdykoliv mluvit. Mám však pocit, že jeho pocity viny potřebují odbornou pomoc, já si už nevím rady. Ráda bych Vás tedy poprosila, jak pokračovat dál. Děkuji za radu,
   Jana, Praha.

Odpověď: (14. 2. 2008, 11.55)

Milá Jano, máte pravdu, přítelkyně nemůže léčit jizvy z minulého milostného života. Vašemu partnerovi bych doporučila, aby opravdu někam zašel (věřím, že tak 3-5 návštěv by to mohlo vyřešit při jeho aktivní spolupráci)A vám doporučuji, abyste jeho trauma nechala u něj - je to jeho "práce".

Alice píše: (7. 2. 2008, 13.50)

Dobrý den,
mám tento problém: můj přítel se mnou tráví čím dál méně času. Vždy měl hodně zájmů, ale poslední dobou se doma téměř nezdržuje. Navíc se to, že nebude doma, dozvídám většinou na poslední chvíli, někdy dokonce zprostředkovaně. Nedávno jsme si pořídili nový byt a o jeho rekonstrukci se stará skvěle. Ale se mnou jakoby neměl potřebu trávit svůj čas. Když mu to vytknu, vymluví se, že se mu ty aktivity zrovna tak sešly. Že za to nemůže a doporučí mi, ať taky něco podniknu, třeba s kamarádkama. O tom ale partnerský život podle mě není.
Nemám s dlouhodobými partnerskými vztahy moc zkušeností (jedná se o můj první dlouhodobý vztah). Chtěla bych se Vás tedy zeptat, zda je tento jev - netrávení času spolu - ve vztazích běžný či zda by to mohlo signalizovat nějaký problém. Trochu se bojím, aby své aktivity uměl omezit, až budeme mít děti. Velmi Vám děkuji za radu.

Odpověď: (14. 2. 2008, 11.50)

Milá Alice,
je fajn, že o takových věcech přemýšlíte. Nevím, kolik času trávíte společně a kolik času on tráví se svými zájmy... je fajn, když má muž nějaké hoby, ale také je dobré vědět, kde jsou jeho priority a že vedle vás bude, když budete potřebovat... péče o děti přináší řadu takových situací... (Můžete třeba  některé společné aktivity předem naplánovat a domluvir se na nich...)

lili píše: (5. 2. 2008, 23.26)

dobrý den,mám takový problém s přítelem.občas ho chytnou záchvaty vzteku a nedokáže se ovládat.potom toho sice lituje,ale na mě už je toho moc.vyčítá mi věci,za které nemůžu atd.a pak mi brečí,že to tak nemyslel a že to nikdy neudělá,ale za týden už to je zas.má i období klidu,kdy se s ním dá tak nějak vyjít,ale to netrvá dlouho.navíc mě zaráží,že i ted ve 30ti letech si cumlá prst.normálně leží u televize a prst má v puse.když ho na to upozorním,tak se naštve,že ho jen buzeruju.jenže já ho miluju a chci s ním být dál,ale furt jen dokáže slibovat a nic nesplní.jsem z toho zoufalá.navíc když se vyskytne nějaký problém,tak ho nemíní řešit,to raději před problémem utíká.ale pak to vypadá tak,jak to je.exekuce na plat a podobně.ani s penězmi neumí hospodařit,utrácí za zbytečnosti.a to máme 5měsíčního chlapečka.vždycky mu řeknu,že za ty peníze mohl mít malej kupu věcí a místo toho kupuje sladkosti a podobně.a co mě trápí nejvíc?to,že si našel kamaráda,se kterým už mimochodem chodí i do práce.minule mu ten kamarád psal smsky,atˇmi nakecá,že jedou někam za prací a že půjdou za ženskýma.přítel mi to ale řekl.ale nastala taková situace asi po týdnu,kdy mi přítel řekl,že odjeli někam dalejko a že se nestihnou ten den vrátit a že tam přespí.obávám se,aby mě někde nepodvedl.sice tvrdí,že by to nikdy neudělal,že mě s malým nechce ztratit,ale já se pořád bojím.to samé,když spolu někam jdeme.myslím si ,že mě ještě nepodvedl,ale červíček pochybnosti ve mě hlodá pořád.a nejvíc ted´,protože je pryč přes noc.nechci ho ztratit.i když se někdy chová vážně příšerně,tak dokážu odpustit.možná jeho problém spočívá v tom,že se mu při porodu na chvilku nedokrvil mozek a měl lehkou mozkovou dysfunkci.psycholožka jeho rodičům řekla,že by se s tím měl srovnat sám.ale to zřejmě nedokázal,jak asi uznáte sama.co mám dělat dál?a jak mám přestat takhle žárlit?vážně mě to ubíjí,ale nedokážu s tím nic dělat.poradíte?

Odpověď: (14. 2. 2008, 11.45)

Milá Lili,
píšete o tom, že ve vašem vztahu (mmj.proč jste se nevzali?)je několik složitostí. Je fajn, že s řešením chcete začít u sebe. Je to možné - dojděte si někam a postupně navrhněte příteli, že by bylo třeba, aby kvůli vám tam také zašel... Lili, nemůžete vše odpracovat sama, i když ho moc milujete. Držím palce.

Pindruše píše: (5. 2. 2008, 20.50)

Dobrý den,chtěla bych se na Vás obrátit s mým závažným problémem ve vztahu.Jsem již přes 3 roky vdaná,celkem jsem s manželem spolu skoro 5 let.Je mi 30 let a mému muži 26.Máme 2,5 roku starou dceru. Začátek našeho vztahu nebyl nějak překrásný,jak by to aspoň ze začátku mělo vypadat,ale měli jsme se rádi.Ikdyž jsme se už tenkrát dost hádali.Chtěla jsem se kolikrát  tehdy mým přítelem rozejít,ale pokaždé mě vydíral sebevraždou/zamkl se s práškama v koupelně/.Hrozně jsem chtěla miminko a on taky.To nás asi i trochu spojovalo.Vše bylo pořád stejné,ikdyž v těhotenství to bylo lepší.Po narození dcery jsme se zase hádali,manžel do mě kolikrát i strkal,křičel,rozkazoval,... Dost jsme se hádali lavně kvůli rodičům.Pak jsme se odstěhovali,abychom byli od rodičů dál s tím, že se to zlepší.Je to však ještě horší.Nerozumíme si už ani ve výhově dcery.Normálně si už neřekneme nic,jen na sebe křičíme,urážíme se a sprostě si nadáváme.Jsem z toho už zoufalá a chci se dát rozvést.Manžel se rozvést nechce.Prý zkusíme psychologickou pomoc.Myslím,že nám už ale není pomoci.Já si svého muže už nevážím,nesnesu jeho přítomnost a jsem na něho alergická.On se hlavně nechce vzdát dcery.Vůbec nevím, jak dál a proto Vás prosím o Váš názor.Mnohokrát děkuji.

Odpověď: (14. 2. 2008, 11.39)

Milá Pindruše,
píšete, že vás oba hodně spojovala touha po dítěti, které jste si společně pořídili. Dítě si vás vybralo za své rodiče. Můj názor je, že když jste se na tuto cestu vydali, měli byste se ji pokusit zvládnout co nejpoctivěji. Působí to tak, že ani jeden nerozumíte tomu, proč jste se do takové situace dostali - myslím, že oba se máte co učit na umění milovat, při té příležitosti by bylo dobré poznat některé věci i o sobě. Jinými slovy - psychologická cesta mi pro vás připadá dobrá, ale nemyslím si, že to vyřeší pár společných návštěv. Doporučovala bych kombinaci párových i individuálních konzultací - dlouhodobě.
(mmj. střídavá výchova nebývá pro dítě tak úžasná jak na první pohled někdy působí)

Jana píše: (5. 2. 2008, 13.27)

Dobry den Já mám takový zvláštní problém.Mě často napadají takové myšlenky,kde by mohla umřít moje maminka,ale mě to napadá v tom smyslu jako bych to chtěla aby se to stalo.Při tom to vůbec nechci.Bráním se tomu ale prostě to nejde.A taky mě napadají představy že někoho zabíjím.Co byste mi na to poradila

Odpověď: (14. 2. 2008, 11.29)

Milá Jano, jestli máš pocit, že se jedná o vtíravé myšlenky, které nepodléhají tvému vědomí, bylo by dobré, prozkoumat vrstvy své psyché, kterých se to týká a na té úrovni zapracovat. Jistě chápete, že touto cestou to řešitelné není.

Radim píše: (5. 2. 2008, 11.50)

Dobrý den,

nevím ani jak bych začal. po dlouholetém vztahu, kdy jsem byl cca posledních půl roku (možná déle, nevím)podváděn,  a delší  době jsem se velice zamiloval. Je to skvělá holka, opravdu jí moc miluju, ale problém který máme, je že já jsem docela temperamentní typ a ona zase naopak. Její mamka se po dobu, kdy má přítelkyně byla sama (více než 1,5 roku), stala spíše její kamarádkou než by zůstala její mamkou. Někdy je její chování připomíná malé dítě, když máme schůzku a před ní se vidí s mamkou, tak vždy příjde minimálně o 3/4 hodiny déle nebo s její mamkou že něco potřebuje koupit nebo odvézt domu. Už mi ruply nervy a pohádali se kvůli tomu. A můj velký problém který asi plyne z mé úvodní věty. Vše bylo v pořádku, do doby kdy mi přišly divné sms od přítelkyně, když byla na delší návštěvě u kamarádky. psala mi kde na mě bude čekat na místě jako minule, ale já na tom místě nikdy nebyl atd. Prý to bylo napsané ve spěchu atd. vždy před odjezdem a po příjezdu od kamarádky je jiná a cca po pár dnech se zase vrátí k obvyklé komunikaci a pohodě. Ale vždy když se zeptám co se s ní děje, odvede řeč jinam. V zaměstnání momentálně z důvodu odchodů máme více práce a nestíhám, ale snažím se věnovat skoro veškerý svůj volný čas. Teď nastupuje do školy, takže toho času bude ještě míň. Od té doby nevím co se se mnou děje, ale kvůli každé kravině, když se miněco nezdá vybouchnu..... a mám stále na paměti ty sms. A začal jsem ji podezírat a i když celý den je v pohodě, stačí nevhodné slovo i když nebylo asi tak myšleno a spustí to ve mě takovou žárlivou reakci, že se sám divým kde se to ve mě vzalo. Prosím o radu, svou partnerku velice miluji, a nerad bych o ni přišel díky mým žárlivým výkyvům. a pokud by bylo možno, dát mi kontakt na nějakou psychologickou poradnu, která se zaměřuje na tento můj problém, děkuju Radim

Odpověď: (12. 2. 2008, 12.59)

Milý Radime,
je fajn, že jste ochoten někam zajít - to bude lepší, než odpověď zde. Nevím, odkud jste - ohledně doporučení na kontakt. Ten, kdo se věnuje psychoterapii, rodinným vztahům by měl být schopen pomoci ti zorientovat se v tvé situaci. Předpokládám, že by byly vhodné alespoň tři setkání, pro větší zharmonizování osobnosti (toho, co je za výbuchy) by bylo třeba setkání o něco více. Mějte se hezky.

Katka píše: (4. 2. 2008, 22.13)

 Hezky večer přeji,chtěla bych požadat o radu,protože už nevim jak dal. Jsem vdana,mam ditě,ale ke svemu muži už necitim lasku jako dřiv. Asi před rokem a pul,jsem poznala o pět let mladšiho muže do ktereho jsem se zamilovala a je mezi nami vztah,ktery nas pouta k sobě.pracujeme v jedne firmě a tak se vidime každy den a často.Je nam spolu dobře,ale mě to přestava stačit a chtěla bych s nim žit,on však tohle odmita,ma špatnou zkušenost z minuleho vztahu a boji zodpovědnosti,ale rozejit se nechce.Ja si ale myslim,že ma jen strach.Ačkoliv jsme se několikrat rozchazeli,vždy jsme se dali dohromady.Vim,že se mnou byt nechce,ale vzdat se ho nedokažu a on mě taky ne.Nevim jak dlouho dokažu takle žit,jsem do něj zamilovana a nedokažu si život bez něj představit...předem moc děkuji za odpoved

Odpověď: (12. 2. 2008, 12.52)

Milá Katko,
jen vám přeji, abyste si nepřipravila ještě víc trápení.... Nedoporučuji rozvádět se kvůli tomuto milenci.

Radka píše: (4. 2. 2008, 13.51)

Dobrý den,
Potřebovala bych radu.Je mi 24let a memu přítely 46let ma 14letou dceru z manzelstvi ktere jeste trva i kdyz spolu deset let neziji.S pritelem jsem 2roky a uz mame pul rocni dite.A zacinam pochybovat o tom ze se nekdy rozvede.On neni schopny podat zadost o rozvod.Myslim si ze to mohl udelat v dobe kdy zjistil ze jsem v jinem stavu,ted je diteti 6mesicu a porad se nic nedeje.Zacina mi to prerustat pres hlavu.Zacina mi vse vadit.Manzelka odesla od nej a kdyz mne potkal tak s tim nebyl jeste smireny.Manzelka ho zneuziva vzdy kdyz neco potrebuje zavola a to mne depta.Od vymeny zarovky az po odtazeni kdyz se jim poroucha auto.A on se vzdy sebere a hned jede.Mimochodem u nas doma mi nesviti zarovka 2mesice!Ted chteji vymalovat. Vzdy rika ze to dela pro dceru ,ale ja uz to psychicky nezvladam.UZ mi vadi vse manzelka a i dcera.Az moc s nim pocitaji a on je jako ocasek a vzdy pribehne.A zacinam litovat toho ze nemam pritele bez zavazku.Chtela bych svatbu ale s timhle stylem zivota to vidim tak ze nas vztah se rozpadne.Nevim co delat.Pro rozvod dela minimum a kdyz po vecerech brecim ze to nezvladam tak se tomu smeje.Myslite ze tento vztah ma cenu? Moc dekuji za odpoved.

Odpověď: (12. 2. 2008, 12.49)

Milá Radko,
vámi popsaná situace opravdu signalizuje, že váš partner neměl vyřešenou minulost a že nebyl a není připraven pro další vztah. V takovém případě se nové rodině obvykle nedaří dobře. A vy mnoho možností nemáte. Kdyby se vám podařilo přivést partnera ke spolupráci, můžete ho nasměrovat na rodinné konstelace nebo alespoň konzultaci. Můžete ho informovat o tom, jak vidíte perspektivu vašeho vztahu vy za předpokladu, že se nic nezmění. Přeji vše dobré.

bimbo píše: (3. 2. 2008, 21.41)

Dobrý den,
chtěla bych se vás optat kam se můžu osobně obrátit v případě mého problému, který tkví v mém nervozním chování. Jako bych měla dvě osobnosti,jedna z nich je v klidu a nic ji jen tak nevyvede z míry,ovšem převažuje to,že jsem velice výbušná. Rychle mě cokoliv vytočí a já jsem až agresivní,například v případě křivdy,nebo sklíčenosti mám tolik energie a agrese, chctěla bych se naučit zvládat dané situace lépe, být nad věcí, což se mi povede velice málo kdy. Nemám namysli třeba křik dítěte,nebo věci které znervozňují starší osoby- to ne týká se to lidí,provokantů,nebo lidí kteří ubližují jiným v té chvíli jako by se ze mě stal někdo jiný.Mnoha lidem jsem tak ublížila i slovně a bohužel i nějaká ta facka přišla!Vim,že se to týká sebeovládání či kurzu asertivity,ale kam se mám prosím obrátit?Jsem konkrétně z Brne,předem moc děkuju!

Odpověď: (12. 2. 2008, 12.18)

Milá B.,
je fajn, že začínáte být připravena na osobní setkání s člověkem, se kterým budete spolupracovat. Bylo by dobré pracovat s hlubší úrovní psyché. Sice osobně neznám, ale z uvedené anotace doporučuji u vás
http://www.psychologicka-porad…  Věřím, že se vám práce s vnitřním světem bude líbit.

herry píše: (31. 1. 2008, 19.03)

Dobry den,
chtela bych se zeptat na radu,proc me suzuje deprese a velmi negativni mysleni.
Ziju s pritelem ve spolecne domactnodti rok a neco. Nepracuju a asi mam hodne casu na premysleni. Ze zacatku bylo nase spolecne souziti kouzelne.
Pritel vzdy po praci spechal domu a rikal mi jak je krasne me tam najit, kdyz musel vycestovat za hranice bylo na nem videt jak s tezkym srdcem me opousti.
Ale po roce se pritelovo chovani zmenilo, uz neni tak pozorny, netrapi se kdyd musi ven za praci.Proste ja mam pocit jako by me uz nemel tolik rad ...
musim rict, že mně hodne chybi ten zajem, ktery mi projevoval na zacatku.
Skousela jsem s nim o tom mluvit, ale vzdy mi rekne, ze placam nesmysli a ze me porad miluje jen ma hodne prace a nechce se se mnou dohadovat a nebo mi rekne, ze jsem to ja, kdo se zmenil.
Trapi me to jsem casto bezduvodne nervozni,taky se na neho urazim za kazdou malickost a vycitam mu ze byl jiny na zacatku.
Co mam delat abych se teto deprese zbavila

Odpověď: (12. 2. 2008, 12.10)

Milá H.,
do této doby potřebujete potvrzovat svou existenci vztahem, že se realizujete skrze vztah, skrze druhou osobu. Dostala jste se do situace, kdy je třeba tento postoj přehodnotit. Doporučuji vám, abyste přesměrovala ohnisko vašeho zájmu k sobě, svým aktivitám. Držím palce k nalezení vlastního života.

Helena píše: (30. 1. 2008, 20.50)

Dobrý den,
chtěla bych Vás požádat o radu, jak vyřešit mou situaci. V poslední době mě přepadají pocitu strachu a úzkosti. Hledám problémy, tam kde nejsou.  Možná je to způsobené tím, že jsem poměrně nedávno končila studium a několik týdnů žila ve stresu. Jako bych teď, kdy je můj život zase poklidný, najednou neuměla žít bez obav a stresu. Zkoušela jsem se odreagovat např. sportem, ale marně.
Velmi Vám děkuji za odpověď.

Odpověď: (12. 2. 2008, 12.06)

Milá Heleno,
z vašeho dotazu je zřejmé, že zdroj úzkosti není zcela jednoznačný. Proto vám doporučuji vyhledat člověka, který se věnuje péči o duševní zdraví a s ním pracovat na obnově harmonie. Třeba se na té cestě můžete dozvědět něco o svém vnitřním světě a naučit se s ním lépe zacházet.

Marry píše: (30. 1. 2008, 15.51)

Přeji pěkný den, mám problém, který nevím jak řešit. Máme s manželem 10letou dceru. Od malička si přála peska. Manžel ale nechtěl. Přemlouvaly jsme ho obě až svolil. Dcera byla šťastná, je totiž jedináček.. Jenže vyskytly se problémy. I když si manžel s pejskem hrál a cvičil ho vadilo mu, že jsou všude roztahané věci po zahradě, že jsou všude bobky, zamazané zdi, atd. Nečekaně jsem ootěhotněla a tím navedla manželovi vodu na mlýn. Pořád mluvil o tom, že dítě a pes to nejde. Napsal již několikrát inzerát na net, že daruje psa, ale mi jsme na to s dcerou nereagovaly. Nyní, když se blíží můj termín porodu, napsal inzerát znovu a odpověděla mu paní. Psa tedy odvedl. Dcera je úplně hotová. Pořád brečí a já taky. Všude kam se podívám ji vidím, ale je mi po ní smutno. Paní, která si pejska vzala bydlí od nás 60km, ale dala nám na sebe kontakt, abychom si mohly dopisovat přes internet a mohla nám posílat fotografie.
Připadám si před dcerou hrozně. Nedokázala jsem to zastavit a vím, že jsme jí hodně ublížili. Byl to její pes a my ho dali pryč. Jsou to zatím 3 dny, ale je to hodně živé. Bojím se plakat, abych neublížila dítěti v bříšku, ale nejraději bych křičela do světa. Prosím o radu, co mám dělat? Jak jí utišit? Bojím se, aby neměla nějaké psychické následky. Moc mě to trápí. Děkuji předem za odpověď

Odpověď: (31. 1. 2008, 16.33)

Milá Marry,
slzy sami o sobě pro miminko nic nezmění. Jste-li smutná, pláčem mu neublížíte...
Manžel, jako váš partner má právo na to, spolurozhodovat o tom, zda zvíře  bude či nebude členem domácnosti. O tom, že celá událost neměla optimální průběh, není třeba diskutovat. Bylo by dobré, kdyby jste vy dokázala rozloučení  s pejskem vzít jako fakt, které neohrožuje vaši rodinu. To nepopírá, že pár slz k této situaci nepatří.  Váš klid a akceptování situace je to nejlepší, co můžete pro sebe a svou dceru v této situaci udělat. Uvidí-li dcera, že vy rozhodnutí manžela akceptujete, že uznáváte jeho právo v této věci rozhodnout, bude i pro ni, tato situace snadněji zvládnutelná. (můžete se  podívat na situaci tak, že uznáváte to, že manžel, miminko - je pro vás důležitější než pes a že i dcera by jistě raději volila tatínka než pejska...)
Držím palce.

Katka píše: (30. 1. 2008, 13.43)

Dobrý den,
už delší dobu mne trápí problém spojený se vztahem. Seznámila jsem se s jedním mužem. Bylo to před  Vánoci. Oběma se nám zdálo, že si docela rozumíme, postupně jsme zjišťovali, že máme rádi  podobné věci, že oba v životě  hledáme stabilitu, rádi plánujeme...Vypadalo by to jako idylka, kdyby mi nedlouho po té, co jsme měli první schůzku, neřekl, že před časem skončil jeho 7letý vztah, ale že je se svou bývalou přítelkyní v kontaktu, že si jisté věci vyjasnili. Na přímou otázku, zda se k ní chce vrátit, mi dal jasnou odpověď, že ano. Neuvěřitelně mě to zklamalo, až mě samotnou překvapilo, jak moc, když jsme spolu do té doby strávili nemnoho času. I přes výše popasnou tíživou zprávu, jsme se až do teď scházeli. Impulsy k setkáním vycházely ode mě, ale když už jsme byli spolu, bylo nám hezky a paradoxně ani na jeho bývalou partnerku nežárlím. Dotyčný se zmínil, že se ještě s takovým člověkem jako já, zatím neseznámil, že je škoda, že jsme se nepoznali dřív, opakovaně mi však také říkal, že mi nechce ublížit, nedával mi (alespoň slovně) viditelnou naději. Tenhle týdne, jsem se od něj dozvěděla, že mluvil s bývalou přítelkyní a že to spolu znovu zkusí. Jeho rozhodnutí chápu, chovala bych se totiž stejně, protože on do toho vztahu hodně investoval, nedokáže ho ukončit, když ví, že jeho bývalá přítelkyně má zájem pokračovat. Má prvotní chyba asi byla, že jsem schůzky neukončila ve chvíli, kdy jsem se dozvěděla, jak to s ním vypadá. Jenže jsem nemohla, protože jsem dosud takového člověka nepoznala. Netvrdím, že je dokonalý, jenže je první, o kom jsem byla vnitřně přesvědčena, že bych s ním byla ochotná strávit zbytek života ( i přes reálně krátkou dobu, co se známe). Po tom zdlouhavém líčení bych tedy ráda vyslovila svou prosbu o radu. Co mám dělat? Bitvu jsem prohrála a nedokážu se smířit s tím, že nemám naději na společnou budoucnost. Přestože učinil ono rozhodnutí o pokusu obnovit předešlý vztah, mám dojem, že by za předpokladu definitivního konce minulého vztahu, byl se mnou a že je vnitřně trochu rozpolcený (psal mi, že snad nebude svého jednání litovat). Nechci mu komplikovat stávající situaci, ale zároveň nechci ztratit šanci na život s takovým mužem jako je on.    

Odpověď: (31. 1. 2008, 16.05)

Milá Katko,
zkuste si své psaní přečíst neutrálním zrakem. Klíčem k vašemu řešení je vámi napsaná věty: "Má prvotní chyba asi byla, že jsem schůzky neukončila ve chvíli, kdy jsem se dozvěděla, jak to s ním vypadá se vztahem k bývalce.....Bitvu jsem prohrála a nedokážu se smířit s tím, že nemám naději na společnou budoucnost."
I když je to mnohdy náročné, není lepšího přístupu k životu, než přijetí/smíření se s realitou, taková, jaká je. Vemte si z toho poučení, že pro vztah je nutné, aby nejen partner pro vás, ale i vy pro něj, jste byla tou jedinou, kterou chce...

Denisa píše: (29. 1. 2008, 20.48)

Dobrý den,
chtěla jsem se zeptat, jestli někdy řešíte problémy spojené se zdravotním stavem? Zajímalo by mě totiž, jestli má nemoc může být vyvolávána psychicky a jestli jste se s něčím podobným již setkala.Mám problém s ušima, konkrétně přetlak v Eustachových trubicích.Hodně mi to ztrpčuje život.Vyzkoušela jsem již mnoho léků a nic pořádně nepomohlo.Jednou jsem se dočetla, že problémy s ušima mívají často i lidi s narušenou psychikou.Nevím jestli mám přímo psychické potíže, ale špatnými myšlenkami a nespokojeností sama se sebou dost často trpím.Myslíte, že by mi konzultace u psychologa mohla pomoci zjistit, jestli v tom mé onemocnění spočívá?Mockrát vám děkuji za odpověď, zdraví Denisa

Odpověď: (31. 1. 2008, 15.56)

Milá Deniso,
líbí se mi, že ve své otázce propojujete tělo i duši. Ano, člověk je složitý systém - energoinformační... Vzhledem k tomu, že si jste vědoma určitých rezerv v oblasti psychické, doporučuji zapracovat na této oblasti. Je pravděpodobné, že z velké části by vám to pomohlo i pro oblast somatickou. Dobré by bylo navštívit i léčitele. K vaší úvodní otázce: ano - některé somatické problémy jsme tu vyřešili (jedná se právě o kombinaci práce na psyché i na energii těla). Zajímavých výsledků dosahuje i tradiční čínská medicína.

Alča píše: (29. 1. 2008, 14.59)

Dobrý den  
Paní doktorko mám problém se svým sebevědomím.Mám strach se pouštět i do základních věcí jako je vaření úklid.Chtěla bych všechno hned a co nejlepší.ˇZivot mi utíká nevím co mám dělat dřív jestli se sama učit nebo si hrát s mými dvěma dětmi.Je mi smutno že se nedokážu radovat a hrát si.Pořád se soustředím na sebe co jsem řekla udělala je to strašně vysilující co s tím .Děkuji Alča

Odpověď: (31. 1. 2008, 15.46)

Milá Alčo,
vzhledem k tomu, že vámi popisovaný problém je dlouhodobější a složitější, doporučovla bych vám  v místě svého bydliště nalézt někoho, s kým byste mohla pravidelněji spolupracovat. Ona duše potřebuje také pravidelnou péči a tak jako lékař vám slepé střevo nevyoperuje přes net, přestože vám tu operaci může dokonale popsat, tak ani sebepodrobnější odpověď na těchto stránkách, vám problém nevyřeší...

Kláruš píše: (27. 1. 2008, 0.25)

dobrý den,
je mi teprve 16 ale prostě mám problém. Dělá mi velké problémy navazovat kontakty s novými lidmi, ani ne tak s holkama ale spíš s klukama. Prostě se s nima neumím bavit normálně jako s někým koho znám dlouho, v přitomnosti cizích lidí nemluvím a pouze občas řeknu ano nebo ne. Je  mi to trapné a zároveň mě to mrzí, protože už jsem takhle přišla o kluka. Prosím poraďte mi, jak to mám překonat, prostě se chci bavit s ostatními jako všichni mí kámoši, ale neumím to. Omlouvám se za pravopisné chyby. Předem děkuji...

Odpověď: (27. 1. 2008, 13.34)

Milá Klárko,
tyto obtíže souvisí s ne zcela rozvinutým vnímáním sama sebe. Je třeba nalézat bloky v této oblasti, může se začít od vztahu sama k sobě, podívat se na vztahy rodinné. Klárko, nemyslím však, že tato odpověď pro tebe bude nosná, protože je potřeba dotýkat se tvých pocitů konkrétně a ty postupně proměnovat. V každém okresním městě existuje pedagogicko psychologická poradna. Zeptej se, zda by se tam nalezl někdo, kdo s tebou bude terapeuticky pravidelně spolupracovat (že ti nejde o vyšetření, ale o pravidelnou terapii)Nevím odkud jsi, je možné, že v tvém okolí jsou i jiné možnosti... Opravdu ti doporučuji k tomuto kroku se odhodlat a držím palce. (...a neomlouvej se za svou existenci...)

Barča píše: (24. 1. 2008, 13.15)

Dobrý den paní doktorko, ráda bych Vás poprosila o radu. Můj přítel se před časem rozvedl (chtěli se rozvádět, jen jsem to já svých příchodem do jeho života urychlila). Má 4letého kluka, kterého jsem ještě neviděla, protože si to jeho bývalá manželka nepřeje. A on, aby kluka mohl vídat, tak se podřídil. Tedˇ, po roce a čtvrt chtěl, abychom prvně jeli na výlet a prvně ho viděla! Ale já jsem odmítla. Mám prostě pocit, že k nim nepatřím a že oni jsou rodina a není možný, abych zapadla, že budu jen jako doprovod. Přítel o tom mém pocitu moc neví, nerad tohle řeší. Ten kluk za to nemůže, vím to a proti dětem vůbec nic nemám! Vedu i kroužek s dětmi. Možná je to spíš tím, že mi ho nedokázal ukázat už dávno, že neměl zájem aby jsme se seznámili, když spolu žijeme nebo že si nedupnul a přitom já mu to říkala několikrát, aby jsme někam ve třech vyrazili a říkala jsem si, že bude mít radost, že to chci. Tak že tím pádem měl vždy přednost a já byla vždy na posledním místě, protože nemohl být na společném výletě s námi, tak byl bud´s klukem nebo se mnou – a chápu to, je to jeho dítě, tak že s ním byl více. A ted´to bude brát jako samozřejmost, že když najednou on chce... A já nevím jak si ten pocit vysvětlit a jak se ho zbavit. Moc děkuji za odpověď. Barča.

Odpověď: (27. 1. 2008, 13.22)

Milá Barčo,
každá žena chce vnímat, že pro druhého je tou pro něj nejdůležitější. A z vašeho psaní opravdu nevnímám, že by se váš partner za vás uměl postavit, že vy jste jeho přítomnost...Pak se vašemu pocitu není co divit. Důležité je, jak se váš vzájemný vztah vyvíjí, kam směřuje - směřuje k nové rodině? Víte, vy jste do vztahu patrně vstupovala nezatížená minulostí, u vašeho partnera to bylo jinak - a to dává tušit jistou nerovnováhu, komplikace a je otázka, zda tento partner může vám dát to, co vy od partnera chcet, co nabízíte.

Zuzana píše: (23. 1. 2008, 0.56)

Dobrý den,
je mi 39 let, vdaná jsem 2 roky, vztah s manželem trvá celkem 5 let a máme dceru, které je 1 1/2 roku. Oba dva již máme jedno manželství za sebou, já jiné děti nemám, manžel má z předchozího manželství dceru a syna, se kterými se ale vůbec nestýká. Prý vinou jeho bývalé manželky, která poštvala děti proti němu.
Manžel poslední rok pracuje v Praze již celý týden a domů za námi jezdí jenom na víkendy. Zhruba před 3 měsíci se manžel začal chovat nezvykle a teď o vánocích jsem ho našla spát v obýváku. Zeptala jsem se ho, co se děje, protože jsem něco tušila a on mi potvrdil, že má v Praze milenku. Prý to tak nechtěl, ale moc se zamiloval. Mně i dceru prý má moc rád a nejraději by nás chtěl obě = mně i milenku! Mezi námi se prý nic nezmění, stále bude na víkendy jezdit domů a je pravda, že jezdí, plánuje společné výlety, finance, ale v neděli večer odjíždí do Prahy za milenkou....
Jsem z této situace moc nešťastná a  nevím, jak jí řešit. Manželovi se pravděpodobně do žádného řešení nechce, protože mu tento stav vyhovuje. Mám trvat na tom, aby tento stav nějak vyřešil, ať již tak, že se vrátí ke mně a nebo odejde k milence a nebo počkat, až jeho počáteční zamilovanost vyprchá?
Pořád ho mám moc ráda a nechtěla bych, aby od nás odešel, a proto ho nechci odehnat nějakými ultimáty, ale zároveň nejsem schopná tuto situaci snášet déle bez mlčení. Co dělat? Poprosila jsem ho, aby zvážil, jestli našemu vztahu nechce dát ještě šanci a slíbil, že o tom bude uvažovat. Ale měsíc utekl jako voda a nic se neděje, pravděpodobně mu tento stav vyhovuje.

Odpověď: (23. 1. 2008, 19.33)

Milá Zuzano,
situace nelehká...mohu vám poskytnout opravdu jen obecné informace - máte pravdu, že dáním ultimáta a dalšími nátlaky se vystavujete  tomu, že se rozhodne jinak než si přejete (taky se nemusí rozhodnout vůbec a rozhodnutí zda setrvat v manželství je na vás) Druhá pravda bývá, že jakékoliv rozhodnutí přináší více klidu než nejistota. Vy jste ted patrně na rodičovské dovolené, tak jistou roli hraje i ekonomická závislost. Každopádně vám doporučuji ze vztahu se emocionálně stáhnout tak, jak to půjde... Dobrou analýzu a doporučení ohledně manželských nevěr má ve svých knihách M.Plzák... Jste šikovná a samostatná žena, tak na to nezapomeňte.

Zuzana píše: (23. 1. 2008, 0.40)

Dobrý den, moc Vás chci poprosit o radu. Mám přítele, se kterým jsem skoro dva roky a necelý půlrok spolu žijeme. Jde o to, že můj přítel vyhledává na internetu pornografické stránky a to i za mé přítomnosti ve vedlejším pokoji. Když jsem mu řekla, že mi to ubližuje, řekl mi, že je to vlastně můj problém. Jeho to baví a mám se s tím srovnat. Bohužel i když se snažím, srovnat se s tím nedokážu. Představa, že jakmile opustím byt, začne jeho "koníček" mne ničí. Neustále plná historie porna, nastahované filmy. Nerozumím tomu a on mi to nechce vysvětlit. Na otázku, zda ho neuspokojuju, nepřitahuju mi řekl, že to se mnou nemá co dělat. Ale má, protože mne to ubíjí. Nevím, jestli už nejsem paranoidní, jestli dělám něco špatně. Prosím o radu, jak se k tomu mám postavit. Mám tolerovat jeho počínání, které mne ničí? Děkuji za odpověď.

Odpověď: (23. 1. 2008, 19.22)

Milá Zuuano,
jestli v ostatních oblastech vám vztah vyhovuje, bylo by dobré přijmout jako realitu, že váš partner sleduje porno (mmj. asi to nebude jediný muž, protože jinak by porno průmysl nebyl tak výdělečný) Nebylo by dobré, se tím nechat ničit. Můžete si zkusit odpovědět na otázku, proč vás to ničí, jaký pocit to ve vás vyvolává a s tím pak pracovat. Mmj. jak plánujete vývoj vašeho vztahu dál? Mějte se dobře.

Jana píše: (22. 1. 2008, 14.17)

Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu. Pracuji jako asistenka více než 4 roky. Asi po roce této práce se mi stalo, že se mi při podávání kávy, vody apod. roztřásly ruce. Toto se mi občas zopakovalo při tzv. důležitých návštěvách VIP.Začala jsem z toho mít mindrák. V poslední době se mi to stává stále častěji, třesou se mi ruce a cítím tlak mezi lopatkami a sevření v hrudi. Nepomáhá mi ani metoda tzv. prodýchávání. V práci i doma je jinak všechno v pohodě. Jsem přesvědčena, že příčinou je nervozita. Uvažuji o změně zaměstnání, i když mě tato práce baví. Děkuji za odpověď.

Odpověď: (22. 1. 2008, 20.32)

Milá Jano, váš dopis obsahuje opravdu hodně málo informací o tom, co prvnímu roztřesení rukou předcházelo. Příznaky, které popisujete, jsou významné a to, že nepomáhá metoda prodýchání signalizuje, že potřebujete odhalit skutečnou, hlubinnou příčinu ve vašem vnitřním světě a zpracovat ji. Domnívám se, že tato cesta by pro vás byla přínosnější než změna místa.