Gábi píše: (17. 11. 2008, 16.01)

dobrý den!
Mám 30.letou dceru, která v prosinci minulého roku porodila (po IVF) dvojčata holčičky. Děti jsou v pořádku,ale matka má od začátku problémy v chování, v přístupu k dětem (mateřství ji zklamalo, čekala od něho něco víc,měli ještě počkat, nemá se čím dobíjet, je unavená, někdy je zlá i na děti ...)a pochopitelně je problém i v komunikaci s partnerem. Ten jezdí kamionem a vrací se domů třeba až za týden. Snažíme se ji v péči o děti hodně pomáhat, ale není to nic platné, za nějakou dobu se situace znovu opakuje. Nic ji nebaví, nechce o sebe dbát, nikam jít a  patrnera neustále peskuje a nic neudělá dobře i když by se snažil sebevíc. Zdá se mi, že si v péči o děti nevěří, je však šikovná a obavy jsou zbytečné a děti dobře prospívají.Vzhledem k tomu, že máme psychickou poruchu v rodinné anamnéze, mám o dceru strach, ale ta odmítá jakoukoli návštěvu u lékaře nebo psychologa. Tvrdí, že taková byla i před porodem.Snažím se jí domluvit a vysvětlit, že něco není v pořádku, ale marně.Píšu i proto, že i partner mě požádal o to, aby na vyšetření šla.Můžete poradit? Děkuji

Odpověď: (19. 11. 2008, 21.27)

Milá Gabi,
každý je zodpovědný za sebe, to je třeba mít stále na paměti. Je dobře, že děti mají starostlivé prarodiče... jsem přesvědčana o tom, že děláte to nejlepší, co umíte a že jistě respektujete postavení rodičů. Vy i partner můžete říci dceři, co vidíte, jak situace na vás působí... také vy či partner můžete dceru seznámit s tím, co se stane, pokud bude ve svém jednání beze změny pokračovat. Partner může rodinou poradnu vyhledat sám a ženu požádat o spolupráci. Vhodná by pravděpodobně byla pravidelná spolupráce s psychoterapeutem.
Přeji vše dobré

Filip píše: (11. 11. 2008, 22.43)

Dobrý den. Mám takový problém. Je mi 16let a jsem kluk. Na základní škole mě začali kluci ze třídy "buzerovat" kvůli mým známkám( měl jsem jedničky). Došlo to až do stádia kdy jsem se nejvíce těšil na hodinu, když už tam byla učitelka. Opravdu jsem byl hodně na dně. Teď jsem na střední škole. Myslel jsem že to bude lepší, nicméně ve mě se vytvořil blok a to takový, že se snažím jakýmkoliv způsobem vyhnout nějaké kritiky na mě. Strašně mě to vždycky zasáhlo. Ať to byla i maličkost. Takže moje obrana byla se vždycky toho vyhnout, abych už nemusel zažít ty strašně pocity, které jsem zažíval. Nicméně tím že se snažím takhle bránit tak se na mě okolí dívá jako na namyšleného frajírka, ktérý všechno umí a všechno zná. Když mi někdo tohle řekne do oči, jsem z toho uplně nadně. Nemůžu z toho spát. Já už nevím co mám dělat. Říkal jsem si že to nějak dopadne, ale vzpomínky  se mi pořád vracejí.Prosím vás poradtě mi. Děkuji

Odpověď: (19. 11. 2008, 14.13)

Milý Filipe,
chápu, že se ti nyní obtížně hledá pevný bod, je dobré, že zkoušíš různé varianty svého chování a poznáváš, co ti které přináší a že tušíš, proč které chování kdy volíš... Jsi nadaný kluk. Vzpomínky v tobě pracují a jsou silnější než tvoje vědomé přání být v poho... Bylo by dobré s nimi něco provést - ráda tě to osobně naučím (nebo hledej něco např. o abreaktivní terapii, focusingu - ale spolupráce s profesionálem je jistější...) Ohledně nového vztahu k sobě, nalezení pevného bodu v sobě opět doporučuji spolupráci s někým... Odkud jsi? Můžeme někoho u vás v okolí třeba nalézt (můžeš písnout na mail)

zdeňka píše: (11. 11. 2008, 20.26)

je mi čerstvých 18 a nebím kudy dál.
jsem ztracená sama v sobě,chci se cítit zase fajn. problém.chci si užívat pořád ale nic nejde věčně vše mě omrzí.chci potkat někoho kdo o mě bude stát,koho budu zajímat já,ale už mě nebavý čekat že to jednou přijde.totálně si nevěřim,pochybuju o sobě.připadám si né dost dobrá,nikdy nejsem sama ze sebou spokojená.jde tu jen o přechodný pocit nebo se tu rýsuje problém??

Odpověď: (19. 11. 2008, 14.06)

Milá Zdeňko,
čas dospívání je časem, kdy si je opravdu vhodné klást důležité otázky o sobě, o životě... také je dobré hledat na ně odpovědi. Otázky je dobré klást obecné i konkrétní a nevzdávat se pokud odpovědi nenaleznete... nalezení odpovědí bývá postupné a ne zcela snadné. Zkus si napsat otázky i přání a vydej se na cestu. Můžeš si přijít popovídat... Určitě ti doporučuji nacházet pozitivní vztah k sobě (můžeš si přečíst knihu Miluj svůj život, můžeš spolupracovat s profesionálem - bývá to užitečné pro každého, kdo chce se učit...)
Přeji vše dobré

C píše: (11. 11. 2008, 17.35)

Dobrý den, je mi 14 let a už přes rok a půl mám problém s jednou holkou s vedlejší třídy. Vůbec ji neznám ale zničehoš nic po mě začala řvát ať chcípnu a různé jiné nadávky. Já jsem na to nereagovala a myslela jsem si že ji to prostě časem přejde ale ono ne. Jak vidí že já jsem si jí nevšímala tak přidávala na intenzivitě nyní se mi zdá že o mě vykládá po škole drby protože se na mě čím dál víc lidí dívá jako na vraha a to dříve byly moji kamarádi, samozřejmě ti nejlepší kamarádi nic nevědí. Matce jsem vše od začátku říkala ale nedávno jsem ji řekla že to už ustalo protože už na ni chtěla poštvat policii a to já nechci mám strach že by to potom bylo ještě horší. ale nevím jak se jí, a jejich urážek že jsem špína zbavit. :-(

Odpověď: (14. 11. 2008, 19.17)

Milá C.,
opravdu doporučuji spolupracovat s nějakým dospělým - najdi někoho důvěryhodného ve škole - ředitele, výchovného poradce, třídní, školního psychologa... můžete to udělat společně s mámou... nejlepší by bylo, aby škola postupovala profesionálně se znalostí složitosti problému, vhodné bývá požádat o spolupráci organizaci, která pracuje s klimatem školy či třídy.

Hanka píše: (11. 11. 2008, 17.14)

Dobrý den.Chtěla bych Vás tímto požádat o radu.Mám 15-ti letého syna,který již asi od sedmi let trpí tiky.Má s tím teď v pubertě velké problémy,léčí se už od těch sedmi let a nic nepomáhá.Letos nastoupil na SOU obor zedník.Jde o to,že učitelé,ikdyž mu vypracovali program ,kde má určité úlevy si stěžují na jeho tiky,že nemohou vyučovat a mají strach i při praxi ,aby si nějak neublížil.Jeho tiky jsou různé,ale nejvíc hlasité vyslovování písmene A a bouchání rukama do všeho co je na dosah,nebo bouchání nohama do země,takovou silou,že mám strach,že si ublíží.Pan psychiatr nám navrhl psychiatrickou léčebnu v Opavě.Syn má zájem tam nějaký čas pobýt,protože se chce vyléčit,já mám ovšem strach,aby to nebylo pro něho moc stresující být mezi lidma s podobnýmí problémy a ,aby to nakonec nebylo ještě horší.Myslíte si,že tento pobyt může synovi pomoci,nebo máme raději vyzkoušet ještě jinou léčbu.Jsem úplně bezradná,protože mám pocit,že kromě té léčebny jsme vyzkoušeli snad všechno.Děkuji za odpověď.....Hanka

Odpověď: (14. 11. 2008, 19.12)

Milá Hanko,
nevím, co všechno jste vyzkoušeli...
tourettův syndrom - znáte? Užitečný odkaz: http://www.atos-os.cz/
 a Neurologická klinika 1.LF UK a VFN, Kateřinská 30, Praha 2
Doc. MUDr. Evžen Růžička
Také je možné mi zavolat a možnosti  alternativní léčby probrat telefonicky nebo při osbní návštěvě.

pajik píše: (11. 11. 2008, 12.12)

Dobrý den Můj přítel má rodinu, do které nepochybně patří jeho 17 lerá dcera, která svého otce nenávidí. Na protest jemu začala hubnout. Nyní je anorektická. Má přítel zůstávat v rodině a nebo odejít ???

Odpověď: (14. 11. 2008, 18.54)

Milá P.,
ponechejme tuto zodpovědnost příteli... (anorexie dítěte rozhodně není důvodem k odchodu z rodiny ...)

Renáta píše: (11. 11. 2008, 9.44)

Dobrý den,moc Vás prosím o radu -mému synovi je 15 let šíleně s ním cloumá puberta změnil se v chování ,odmlouvá není zodpovědný,ale nejhorší je že se mu nechce chodit do školy.Navštěvuje SOU a od začátku září  je to po třetí ,s manželem mu pořád domlouváme a nějak to nepomáhá ,vždy naslibuje a nikdy nedodrží v 9.tř.jsem s ním byla u psycholožky a ta mi řekla ,že je v pubertě a to bylo vše ,nevíme jak můžeme razantněji zasáhnout,on si prostě neuvědomuje ,že ho mohou ze školy vyloučit,a nebude vyučený, jsem z toho velmi neštastná ,děkuji za odpověd Renáta

Odpověď: (14. 11. 2008, 18.51)

Milá Renato,
Je dobré vědět, co jste vyzkoušeli a co nefunguje. Váš syn je již ve věku, kdy by si měl být vědom zodpovědnosti za své činy... nedoporučuji přílišnou shovívavost. Syn musí vědět, že nebude-li plnit to a to, bude následovat to a to... a že vy to za něj žehlit nebudete... Milá Renato, vyloučení ze školy není konec světa a může to být pro syna velmi cenná zkušenost za předpokladu, že ho nebudete následující měsíce živit, ale že budete trvat na tom, že bude pracovat a přispívat na domácnost. Může to být cenější zkušenost, než pobyt v SVP. Nenechte se ovládat strachem... syn si pořizuje takové životní zkušenosti, které potřebuje... nepřebírejte zodpovědnost za něj, tím byste mu prokázala  medvědí službu...
Pro konkrétnější možnosti vaší rodiny je možné dohovořit si osobní konzultaci.

mozquit píše: (10. 11. 2008, 21.00)

Dobrý den, mám problémy se spaním už hodně dlouhou dobu. Když jsem byla malá tak jsem velmi dlouho spala s rodičema v jednom pokoji, protože jsem mám staršího bratra a s ním se muj spánek skloubit nedal. Asi v 10 letech jsem dostala svůj pokoj a vše se zlepšilo. O několik let později jsem shlídla asi 14 dní po sobě dva horory a moje spaní se zhoršilo natolik že jsem dva roky nemohla téměř spát a spala opět s našima v pokoji. Později jsem si našla přítele a vše se opět zlepšilo. Před rokem se mi málem utopila babička a musela jsem s ní strávit dva dny v nemocnici na Krétě a od té doby šlo vše z kopce. Nyní je ještě ke všemu těžce nemocná a vše se vrátilo do starých kolejí.Navíc moje mamina má celkem rizikové povolání. Také jsem minulý rok cestovala dost často v noci a to mi také příliš nepomohlo. Nemohu usínat, padají na mě pocity úzkosti, mám strach ze tmy - ve tmě je to nejhorší, přes den se cítím celkem dobře. Kromě prášků nic nepomáhá a ani ty kolikrát ne. Připadám si vážně jako blázen...Doufám že bude nějaké řešení...Děkuji

Odpověď: (14. 11. 2008, 18.41)

Milá mozquitko,
Vaše potíž je řešitelná, ale bez pravidelné spolupráce po nějaký čas s psycholéčitelem si to neumím představit. Ano, duše je složitý orgán a zaslouží poznávání, péči a zušlechťování. Jste-li z okolí, ráda s vámi budu spolupracovat. Potřebujete poznat své úzkosti, nalézt spojení s klidem a harmonií, pročistit emoční bloky...
Přeji vše dobré

Beruska S.V. píše: (10. 11. 2008, 17.58)

Dobry den
mela bych na vas dotaz, jak bych nejlepe zvladla jeden velky problem v praci. Mam kolegyni, ktera se me zrejme vystvat z pracovniho mista, no proste snazi se mi moji praci znechutit a dat vsem najevo, ze jsem absolutni nula a nemam se plest do pracovnich veci. Pracuji jako team lead v kontrollingu a ona je supervisor druheho ucetniho oddeleni, s nimz ja blizce pracuji, protoze kontroluju zauctovane faktury a platby, krom toho testuji a snazim se ucetni system vylepsit. Je pravda, ze jsem prisla na spoustu zlepseni, ktera se jiz implementovala. Ma kolegyne, ktera je supervisorou toho tymu neni ma prima nadrizena a od te doby, co se mnou zacala jednat jako s kusem "hadru" se me pracovni vykony zpomalily. Pak jsem si rekla, ze i sama sobe musim dokazat, ze jsem porad dobra a dat se dohromady. Sverila jsem se doma manzelovi a kamaradkam a kolegum, kteri si samozrejme vsimli, ze mi dela ze zivota peklo. Krom toho zacala i sve podrizene navadet, aby se mnou nekomunikovali a neptali se me na informace, které jsem samozrejme vedela. Tim me chtela totalne znemoznit pred vsemi z jejiho tymu. Opravdu me to zarazilo, protoze se mi to jevilo jako velice hloupe a tim me utvrdila, ze na me zarli, jako by mi zavidela, ze neco dokazu lepe nez ona...Pred 3 tydny jsem byla na operaci, odstranili mi 2 myomy a ted jsem doma na rekonvalescenci. Snazila jsem se pracovat z domova a ty emaily, ktere jsem obdrzela i od svych primych kolegu (mych podrizenych) me vyvadely z miry. 3 noci jsem nemohla spat a porad jsem premyslela, co delam spatne a jakou spinu na me zase najde, aby me mohla i v me nepřítomnosti znemoznit. Mi kolegove me zastupuji v době me nepřítomnosti, ale je videt, ze i je se snazi postavit proti me. Pripada mi to, jako kdyby me chtela vystvat z me pozice, ale nechapu to, protože ona je na dost vysoke pozici uz ted. Nebo se  sama boji, ze jsem lepsi, a nebo si sama leci svůj komplex tim, ze si jako svůj „hromosvod“ vybrala me, aby se po me mohla vozit při jakekoli prilezitosti, když se ji něco nepovede? Proto jsem si rekla, ze uz se ji bat nebudu a ze se ji postavim. Jsme stejne stare (30 let) a byly jsme kamaradky, ale ona jednoho dne prisla do práce a z niceho nic zacala boj, který porad nechapu a je nekonečný. Před pul rokem jsem ji napsala email (byla jsem proste vystrasena), ze prima komunikace s ni mi dela znacne problemy, a tak jsem veškeré kontakty smerovala pres email (sedime v open space office asi ob 4 koje), neboť i jeji přítomnost me znacne narusovala mé soustředěni na praci a na veci kolem. Pokud jsem ji něco potrebovala sdelit, tak jsem ji vždy psala velice slusne emaily (pozdrav, osloveni) a pokud me z neceho narkla, tak jsem ji takticky a velice slusne naznacila, ze ona pravdu nemá. Ona si proste pokazde hledala zaminku, aby me mohla vynadat a přede vsema (kopirovala i moji sefovou a svého sefa), aby tim dala najevo, ze ona je ta, okolo které se toci svet. To me i pomlouvala i před svým nadřízenym, protože se me jednou ptal, jestli je vse mezi ni a mnou v poradku. Rekla jsem ze ano, protože jsem vedela, ze me pomouvala, a tak jsem na sobe nechtela dat znat, ze me něco trapi, kdybych mu to rekla, tak jsem stejne vedela, ze si ona na me něco vymysli, jen aby byl na jeji strane. Asi v cervnu jsem to nevydrzela a sla jsem za svou nadřízenou a vse ji vyrikala. Mela jsem sto chuti s praci, která me bavi, seknout a odejit, abych mela klid. Tak mi prislibila, ze to bude resit, ale nevidim nejaky posun k lepsimu.
Uz to trva rok a 4 mesice a uz jsem si rekla dost, ze ji nenecham vyhravat a ze si s ni musim promluvit. V patek mi doslo, ze ja nejsem ta spatna a ze je to ona, která ma problem. Ze to nejsem ja, kdo dela vsechno spatne, ale ona se chova jako nejaky nazlobeny clovek sam na sebe, který potrebuje fackovacího panaka, aby si ulevil od svých komplexu, které neumi sama vyresit. Porad dela bububu jako nejaka Cruela ze 101 Dalmatinu a kope do všech stran. Jenze je to mala „ryba“, která miri hodne vysoko a neuvědomuje si, ze pychu predchazi pad. Nejak mi doslo, ze jeji sef nepujde za moji sefovou a nerekne ji, aby me vyhodili jen proto, ze se ji nelibim. Na to mam dost dobre postaveni a jsem klicovým hracem ve svém tymu a moje sefova me urcite neprelozi jen kvuli rozmaru jiného vedouciho pracovníka, kterému jsem nic neudelala, to se u nas ve firme nedela. Rekla jsem si, ze z práce kvuli ni neodejdu, ze budu bojovat a ze nad ni vyhraju:o) Docela se mi ulevilo, protože jsem zacala videt věci jasneji a to, co jsem pokladala za neunesitelnou tihu, se mi ukazalo, jako lehce zvladnutelne. Jestli je to tou operaci, kterou jsem prodelala a nebo to proste chci vyresit pro jednou a mit pokoj. Cela ta kauza mi pripada jako scenar z filmu o sikanovani (mobbingu), který se deje na pracovišti a ja se stala jeho tercem.
Sice vidim svůj plan /respektive rozhovor s ni/ jako snadnou věc, ale pravda je, ze realita je jina, proto bych Vas rada pozadala, abyste mi pomohli, jak ještě ziskat vice odvahy a byt přirozená a nezakriknuta při rozhovoru s ni. Jak ziskat to ztracene sebevedomi. Nemusim vyjit jako vítěz, ale prala bych si, aby si ona uvedomila, ze to byla po celou dobu ona, která mela problemy a to ne se mnou, ale sama se sebou. Hrozne se mi tim ulevi a ja se budu lepe soustředit na praci, na soukromy život, budu v noci lepe spat a nebudu si porad „prehravat“ ty dialogy, ve kterých me urazi,  a hlavne si nebudu zakladat na tvorbe dalších „myomu“. Proste chci byt v pohode a stavet se vždy k problemu celem a s nadhledem.
Dekuji Vam predem za Vasi radu

Odpověď: (14. 11. 2008, 18.31)

Milá beruško,
...doporučuji návštěvu u profesionála, kauče, psychoterapeuta, supervizora...
potřebujete urovnat myšlenky, vztah k sobě, emoční prožívání... to korespondenční cestou nevyřešíme... požádat vedoucího o pomoc, spolupráci je vhodné (nerozumím, proč jste to domítla), doporučuji vzdát se očekávání, že ona uvidí, že má problém a že ocení váš přístup...
Jste-li pro sebe důležitá, vyhledáte pomoc...
Přeji vše dobré...

kaplicka10 píše: (10. 11. 2008, 16.27)

dobrý den,prosím Vás můžete mi poradit,kde na Opavsku najdu dobrou dětskou psycholožku???Mám velký problém s chováním své dcery.Chodili jsme k jedné paní doktorce a ta jen vyhrožovala polepšovnou.Na dceru jsem sama a nevím si už někdy rady a navíc má problemy i ve škole!!§Děkuji

Odpověď: (14. 11. 2008, 18.21)

Milá neznámá,
s klidným svědomím vám mohu doporučit http://www.doceo.cz/konstelace… - domnívám se, že by setkání se s tímto terapeutem mohlo být pro vás přínosem... Psychologickou poradnu ani Poradny pro děti a mládež ve vašem kraji blíže neznám

Karolína píše: (10. 11. 2008, 13.08)

Dobrý den, mám problém co se týče vztahu s mým přítelem. Jsme spolu dva roky,
Dá se říct , že nám to i klape. Ale problém je v tom, že jsem zjistila, že neustále píše svojí
první lásce. Přestože mu je už 29 a dá se říct že s ní už 7 let není pořád se snaží O to aby jí získal zpátky, přestože má mě. Ona je nestranná, neodpovídá mu, nemá o něj zájem, maximálně mu píše ať už toho nechá, že jí to obtěžuje.
Jenže s ním to nic nedělá. Mě to samozřejmě trápí i když od ní vím že se k němu
Už nikdy nevrátí. Spíš mě zajímá, jak se to dá řešit. Když se s nim chci o tom bavit tak on je taková povaha, že o tom mluvit neumí a mluvit nechce. Několikrát jsme se kvůli tomu pohádali a několikrát mi slíbil, že s tím přestane, ale samozřejmě nepřestal.Nevídá se s ní.
Maximálně se někdy stane, že se potkají v nákupním centru náhodou, ona ze slušnosti pozdraví,ale
To je všechno a on pak žije z tý vzpomínky a chviličky co jí viděl a píše jí „Jak jí to slušelo… „  atd.
 Chtěla bych radu nebo informaci z pohledu odborníka jak to vidíte Vy.
Co to je za syndrom, proč je na ni neustále tak fixovanej, přestože ona o něj zájem nemá. A mezitím
Už měl on  i ona spoustu jiných partnerů. Žádné jiné bývalé přítelkyni takhle pořád nepíše (jen tý první).
Dále bych chtěla poradit zda má cenu v tomhle stavu setrvávat a co vlastně od člověka s takovou povahou
Můžu čekat.

Odpověď: (14. 11. 2008, 18.07)

Milá Karolíno,
z výše popsaného plyne, že váš přítel z nějakého důvodu nemá ukončený zmínený vztah. První lásky bývají opravdu hodně důležité, bývají uložené v lidech často hodně hluboko. Všechny vztahy je třeba dožít - viz. předešlé odpovědi...
To, že toto téma nechce s vámi řešit, je přirozené, prtože to patří k jeho intimite, která se vás netýká... můžete mu doporučit, aby vyhledal někoho - profesionála, s kým se pokusí tento vztah dožít na niterných úrovních ...
Pro vás v tom drobet ohrožení je (ale ono bývá i v takových párech, kde to není na první pohled zcela zřejmé)
Ohledně posledních otázek vám nemohu odpovědět, protože vašeho přítele neznám.

Zartep píše: (6. 11. 2008, 8.57)

Dobrý den, mám takový problem, 3 a půl roku chodím s přitelem (27let) me je 21let moc ho miluji z toho přes 7měsíců spolu bydlíme oba mame samozrejme zamestani navíc oba pomahame 4dny v tydnu i rodicum on v rodinne firme ja svemu tatovi v podnikani,volny cas travime spolu i sem tam od pracovani si u rodicu oddechneme, problém je v tom, ..........Dale bych se chtela zeptat zda je mozne poslat nejaky kontakt na nekoho kdo by me vyslechl jsem z Prahy 3 a také jestli tyto poradny jsou bezplatne jestli to hradi pojistovna nikdy sem nebyla v této situaci a rada bych to pro svůj klid chtela jednou provzdy vyresit dekuji Vam za odpoved.

Odpověď: (14. 11. 2008, 18.12)

... je  zvláštní, že při návštěvě  kadeřníka, maséra,  právníka, trenéra,
pravděpodobně  nepochybujete o tom, zda budete platit...
- myslíte, že to jsou  cenější hodnoty než je klid a krása duše...?

Riaps - jedno z nemnoha kvalitních bezplatných zařízení, kde je poskytována psychoterapeutická péče, je opravdu zrovna na Praze 3 - http://www.csspraha.cz/
- velmi to cenná informace :)

katka píše: (3. 11. 2008, 18.37)

ctěla bych se zeptat,švagrová má 10letou dceru u která začala v poslední době krást peníze a to nejen doma,ale i u cizích lidí,(neřekne na co ty peníze potřebuje)při přistižení se pomočí,je velmi vzteklá,odsekává,nemá chut něco dělat,sedí a kouká.často jí bolí břicho.Její strýc má shizofrenii,bratr diabetes.Máme strach,že by se mohlo jednat o psychickou poruchu.

Odpověď: (5. 11. 2008, 22.23)

A na co se chcete zeptat? až bude švagrová připravena hledat řešení, cestu si najde. Můžete ji doporučit rodinou terapii

Milda píše: (3. 11. 2008, 18.04)

Dobrý den
Můj syn mi byl při rozvodu před sedmi lety svěřen do péče. Jeho matka se o něj vůbec nezajímala. Znovu jsem se oženil a vytvořili jsme novou bezvadně fungující rodinu. Najednou se jeho matka po tolika letech ozvala, já jsem byl rád a všemožně jsem jí vycházel vstříc. Dokonce jsem ji i u nás ubytoval při její návštěvě syna. Najednou syna zpracovala tak, že on má dojem, že my ho vůbec nemáme rádi. Moji současnou ženu už nenávidí a tvrdí, že ji nikdy neměl rád. To ale není pravda, vždy se k ní choval, jako ke své vlastní matce. Obvinila nás z týrání dítěte za naše tresty, které jsme mu dávali, když něco provedl.Dosáhla toho, že on se chce k ní přestěhovat. Nechci mu omezovat styk s matkou, myslím, že by to bylo ještě horší. Chtěli jsme s ním navštívit poradnu, ale ona se to nějak dověděla a přesvědčila ho, že z něj chceme udělat cvoka, takže ani toto nepřipadá v úvahu. Je mu 11 let a já vážně nevím, co dělat. Zhoršil se i ve škole, prosím poraďte. Děkuji

Odpověď: (5. 11. 2008, 22.22)

Milý Mildo,
odpověd nelehká. Budu psát heslovitě:
- dítě po matce zjevně či ve skrytu duše stále touží - proto postavení náhradní mámy je snadno ohrozitelné
- dítě, které pochybovalo o lásce matky, která se pak objeví, vnímá její náruč jako balzám
- dítě má rádo oba rodiče (je-li mezi nimi v konfliktu, má-li si vybrat, je to pro něj zátěž - a může to vést i ke zhoršení ve škole)
- bránit dítěti v kontaktu s rodičem, o který stojí, je nevhodné (a obrátí se dříve či později proti takovému rodiči)
- vnímám, že jste rozumný muž a udělal jste to nejlepší, co jste v dané situaci pro syna mohl udělat
- synovi neprospívá nejednotnost výchovy a přístup matky, která poštvává proti výchově otce, který nastavuje hranice - nesetkají-li se děti s hranicemi, stávají-li se oni vládci dospělým - neprospívá to ani jejich vývoji k dospělosti, ani společnosti...
Doporučuji vám, zůstat vyrovnaným otcem (vybavte si energii otce, který vystupuje v příběhu návrat ztraceného syna... otec stojí, a důvěřuje cestě syna, syn mohl odejít, aby se mohl dospělejší vrátit...)
Můžete sepsat svou starost a požádat OSPOD o spolupráci - z mého pohledu by bylo vhodné nařídit spolupráci matce s rodinným terapeutem - avšak, za postup OSPODu se nezaručuji...
(kdyby se syn začal stávat nezvladatelný, začal vám vládnout, tak by odchod k matce byl vhodný, stojí to i za zvážení v případě, zda vám systematicky poškozuje manželský vztah... - s těmito postoji byste ho měl seznámit)

vlada píše: (3. 11. 2008, 13.39)

dobry den mam problem. pred ctyrmi lety jsem byl zenaty a zjistil jsem neveru. na mobilu byla sms ktera byla o nevere. ted mam novou partnerku. posledni dobou ji obcas nekdo zavola a ona rika ze je to kamarad z oddilu.ja se pak neovladam a rikam ze to neni jen kamarad.nevim co s tim mam delat.vraceji se mi vzpominky na to pred tim. dekuji za radu.

Odpověď: (5. 11. 2008, 22.03)

Milý Vlado,
přečtěte si odpověd pro Nikitku (4odpovědi pod vámi). Mám pocit, že vaše operace srdce na úrovni duše neproběhla dokonale :( (sám cítíte, že to, co vás ovládá jsou pocity a rozum sám to neutáhne...)
Chcete-li se do toho pustit, můžete mne kontaktovat...
Přeji vše dobré

Michaela 15 píše: (3. 11. 2008, 12.33)

Hezky den, mam problem. Pred mesicem a pul sem zacala chodit s tim nejlepsim klukem na svete. Uzasne nam to klapalo, ale udelala sem jednu malou chybu. Jeho tatovy patri hospoda a mi se vídáme jenom tam,(ja tam jezdim na chatu) protoze Patrik (17) (tak se jmenuje) tam pomaha a nemuze chodit na vetsi vychazky jako na cely den. Ja bydlim v Praze a on ve Slanym takze se vídáme jenom o vikendech. Ja tam mam take kamarady a taky sem se s nima chtela obcas vydet, to se sice moc Patrikovy nelibilo ale prekousnul to a chapal to. Jednou k veceru mi volal kamarad, ze mu mama pujcila auto a at co nejdrive prijdu ze je tam legrace a me napadlo at teda pro me prijedou a oni ze teda jo. Polozila sem telefon a vratila se za Patrikem ale nic sem mu nerekla. Asi za pul hodiny pro me bohuzel jenom kamosi (kluci) prijeli a Patrik byl pekne zklamanej a nastvanej ze sem mu to nerekla a od ty doby to slo s nasim uzasnym vztahem z kopce. Ja si to vycitala furt a jeste vycitam ale bohuzel vratit to nemuzu. A tedka tuto stredu se semnou rozesel. Uplne necekane!!! Jeste minuly vikend jsme planovali co budeme v budoucnu delat a najednou je konec. Probrecela sem tri dny protoze ho strasne miluju a nechtela sem ho ztratit. V patek sem v sobe nasla odvahu a sla sem si s nim promluvit. Rekl mi ze me ma taky porad hrozne rad ale ze chce cas na rozmyslenou, ale ze tomu nedava moc sanci. Chci se vas zeptat na to co mam delat aby jsme mohli byt zase spolu kdyz se mame oba porad radi. Ja vim ze to udelal kvuli zarlivosti na me pratele, ale ja bych ho nikdy v zivote nepodvedla a ani ted si nedokazu predstavit zit s nekym jinym ja chci jenom jeho. Chci ho zpatky a udelala bych pro to cokoli. Predem dekuji za vasi jakoukoli pomoc.

Odpověď: (5. 11. 2008, 21.57)

Milá Míšo,
když ten vztah tak snadno ukončil, nebyl to ten pravý... - mmj. 17letí chlapci opravdu často mají jiné prožívání vztahů než holky...- nevěř tomu, že to bylo jen kvůli tomu jednomu nedorozumění... a máme-li někoho opravdu rádi, přejeme mu štastnou cestu tu, kterou si vybral, i když je bez nás...

Klára 23 píše: (3. 11. 2008, 12.31)

Dobrý den,
ráda bych věděla jestli existují nějaké kurzy nebo poradenství pro poručníky(?). Mám psychicky labilního bratra, s omezením právních úkonů. Po eventuelní smrti rodičů ho dostanu na strarost já. Neumím si představit jak to zvládnu. Je už asi 6 let bez práce, a ani se nesnaží si něco sehnat, i když by na to fyzicky měl, když mu o nějaké nabídce řeknu, ani se neobtěžuje tam zajít zeptat. Je asociální, skáče před zrcadlem (pokud můžete, prosím o vysvětlení, případně jaký by mělo vliv odstranění zrcadel), dělá si co chce atd. Problémy s tím že je schopen podepsat snad cokoli co mu kdo podstrčí snad vyřeší zbavení práva na podepisování smluv, ale co s tím chováním? Podle jeho psychiatra se bude časem ještě zhoršovat. Dávat do ústavu ho nechceme, půjde ještě převychovat (25)?

Odpověď: (5. 11. 2008, 21.51)

Milá Kláro,
o kurzech nevím, doporučovala bych vám několik konzultací, kde si urovnáte pocity, myšlenky, postoje ... dost bych vám je přála, cítím tíhu, která na vás z toho padá... ty konzultace byste si měla dopřát už nyní...

nikitka191 píše: (3. 11. 2008, 12.12)

3roky jsem mela pritele.pred 3mi tydny jsem se snim
rozesla.duvod byl ten ze nekolikrat me zklamal.mel tendenci si dopisovat s jinymi slecnami a take mi lhal.uz jsem si nevedela rady.ale pred temi 3mi tydny
jsem poznala muze..je starsi nez ja.je na me moc hodny ohleduplny.proste citim
ze snim bych se mela krasne al obavam se aby v tom nebyli tak trochu i penize
kterych on ma velky dostatek.vim ze snim se muzu mit dobre ale stale meho
byvaleho pritele miluji a sesla jsem se snim coz byla asi chyba protoze ted vaham co delat .jestli ten ci onen.jenze ex mi ublizoval a ja ho miluju a vim ze mi bude ublizovat kdyz se k nemu vratim.druhy je hodny a snazi se mi dat vse ale ja necitim zatim lasku.nevim si rady uz nechci udelat chybu a neceho litovat.dekuji a jestli je to mozne tak poradte budu za to moc vdecna.M. uz to zacina byt neunosne

Odpověď: (5. 11. 2008, 21.45)

Milá N.,
se vztahy, láskou, pouty je třeba zacházet citlivě. Vytloukat klín klínem nenese často z dlouhodobého pohledu často dobré ovoce. Ukončují-li partneři vztah, je to taková operace srdce a vyžaduje chirurgickou přesnost na úrovni duše (sice se o tom moc nemluví, ale je to tak)
Budete-li chtít se svému tématu věnovat podrobněji, můžeme se sejít...

Jana píše: (3. 11. 2008, 11.58)

Prosím vás o krátkou radu jak podpořit rodiče 18 letého chlapce který zemřel dnes o víkendu při autonehodě.

Odpověď: (3. 11. 2008, 12.57)

Milá Jano,
oni si budou muset své odtruchlit, dokážete-li s nimi být - být s jejich bolestí, třeba jen mlčky (budou-li chtít) - je to to nejlepší, co můžete - mnoho slov je spíše naobtíž... můžete nabídnout pomoc při organizaci dne....
můžete vyjářit, že chápete, jak se cítí.... přijmout bolest a smutek... (v této aktuální situaci) ... postupně bude třeba zvednout hlavu...

Anaj píše: (3. 11. 2008, 10.57)

Dobrý den, je mi 23 let, jsem ve čtvrtém měsící těhotenství a trpím přehnanou přecitlivělostí. Přecitlivělostí jsem trpěla už před těhotenstvím, jenomže teď se to ještě zhoršilo a můj život je tím dost zkomplikován. Pomalu se bojím mluvit s přáteli, neboť co kdyby mi někdo řekl něco, co vyvolá další záchvat plačtivosti. Dělá to starosti nejen mně, ale i manželovi, protože on je kolikrát nechtěně tím spouštěčem.

Odpověď: (5. 11. 2008, 21.37)

Milá A.,
za 5 měsíců se přecitlivělost patrně vrátí do známých kolejí... Asi v sobě nosíte smutek, který může souviset opravdu s ledasčím... - budete-li se naučit pracovat s tím vědomě, můžete zajít...
Přeji vše dobré