Karolína píše: (10. 11. 2008, 13.08)

Dobrý den, mám problém co se týče vztahu s mým přítelem. Jsme spolu dva roky,
Dá se říct , že nám to i klape. Ale problém je v tom, že jsem zjistila, že neustále píše svojí
první lásce. Přestože mu je už 29 a dá se říct že s ní už 7 let není pořád se snaží O to aby jí získal zpátky, přestože má mě. Ona je nestranná, neodpovídá mu, nemá o něj zájem, maximálně mu píše ať už toho nechá, že jí to obtěžuje.
Jenže s ním to nic nedělá. Mě to samozřejmě trápí i když od ní vím že se k němu
Už nikdy nevrátí. Spíš mě zajímá, jak se to dá řešit. Když se s nim chci o tom bavit tak on je taková povaha, že o tom mluvit neumí a mluvit nechce. Několikrát jsme se kvůli tomu pohádali a několikrát mi slíbil, že s tím přestane, ale samozřejmě nepřestal.Nevídá se s ní.
Maximálně se někdy stane, že se potkají v nákupním centru náhodou, ona ze slušnosti pozdraví,ale
To je všechno a on pak žije z tý vzpomínky a chviličky co jí viděl a píše jí „Jak jí to slušelo… „  atd.
 Chtěla bych radu nebo informaci z pohledu odborníka jak to vidíte Vy.
Co to je za syndrom, proč je na ni neustále tak fixovanej, přestože ona o něj zájem nemá. A mezitím
Už měl on  i ona spoustu jiných partnerů. Žádné jiné bývalé přítelkyni takhle pořád nepíše (jen tý první).
Dále bych chtěla poradit zda má cenu v tomhle stavu setrvávat a co vlastně od člověka s takovou povahou
Můžu čekat.

Odpověď: (14. 11. 2008, 18.07)

Milá Karolíno,
z výše popsaného plyne, že váš přítel z nějakého důvodu nemá ukončený zmínený vztah. První lásky bývají opravdu hodně důležité, bývají uložené v lidech často hodně hluboko. Všechny vztahy je třeba dožít - viz. předešlé odpovědi...
To, že toto téma nechce s vámi řešit, je přirozené, prtože to patří k jeho intimite, která se vás netýká... můžete mu doporučit, aby vyhledal někoho - profesionála, s kým se pokusí tento vztah dožít na niterných úrovních ...
Pro vás v tom drobet ohrožení je (ale ono bývá i v takových párech, kde to není na první pohled zcela zřejmé)
Ohledně posledních otázek vám nemohu odpovědět, protože vašeho přítele neznám.

Zartep píše: (6. 11. 2008, 8.57)

Dobrý den, mám takový problem, 3 a půl roku chodím s přitelem (27let) me je 21let moc ho miluji z toho přes 7měsíců spolu bydlíme oba mame samozrejme zamestani navíc oba pomahame 4dny v tydnu i rodicum on v rodinne firme ja svemu tatovi v podnikani,volny cas travime spolu i sem tam od pracovani si u rodicu oddechneme, problém je v tom, ..........Dale bych se chtela zeptat zda je mozne poslat nejaky kontakt na nekoho kdo by me vyslechl jsem z Prahy 3 a také jestli tyto poradny jsou bezplatne jestli to hradi pojistovna nikdy sem nebyla v této situaci a rada bych to pro svůj klid chtela jednou provzdy vyresit dekuji Vam za odpoved.

Odpověď: (14. 11. 2008, 18.12)

... je  zvláštní, že při návštěvě  kadeřníka, maséra,  právníka, trenéra,
pravděpodobně  nepochybujete o tom, zda budete platit...
- myslíte, že to jsou  cenější hodnoty než je klid a krása duše...?

Riaps - jedno z nemnoha kvalitních bezplatných zařízení, kde je poskytována psychoterapeutická péče, je opravdu zrovna na Praze 3 - http://www.csspraha.cz/
- velmi to cenná informace :)

katka píše: (3. 11. 2008, 18.37)

ctěla bych se zeptat,švagrová má 10letou dceru u která začala v poslední době krást peníze a to nejen doma,ale i u cizích lidí,(neřekne na co ty peníze potřebuje)při přistižení se pomočí,je velmi vzteklá,odsekává,nemá chut něco dělat,sedí a kouká.často jí bolí břicho.Její strýc má shizofrenii,bratr diabetes.Máme strach,že by se mohlo jednat o psychickou poruchu.

Odpověď: (5. 11. 2008, 22.23)

A na co se chcete zeptat? až bude švagrová připravena hledat řešení, cestu si najde. Můžete ji doporučit rodinou terapii

Milda píše: (3. 11. 2008, 18.04)

Dobrý den
Můj syn mi byl při rozvodu před sedmi lety svěřen do péče. Jeho matka se o něj vůbec nezajímala. Znovu jsem se oženil a vytvořili jsme novou bezvadně fungující rodinu. Najednou se jeho matka po tolika letech ozvala, já jsem byl rád a všemožně jsem jí vycházel vstříc. Dokonce jsem ji i u nás ubytoval při její návštěvě syna. Najednou syna zpracovala tak, že on má dojem, že my ho vůbec nemáme rádi. Moji současnou ženu už nenávidí a tvrdí, že ji nikdy neměl rád. To ale není pravda, vždy se k ní choval, jako ke své vlastní matce. Obvinila nás z týrání dítěte za naše tresty, které jsme mu dávali, když něco provedl.Dosáhla toho, že on se chce k ní přestěhovat. Nechci mu omezovat styk s matkou, myslím, že by to bylo ještě horší. Chtěli jsme s ním navštívit poradnu, ale ona se to nějak dověděla a přesvědčila ho, že z něj chceme udělat cvoka, takže ani toto nepřipadá v úvahu. Je mu 11 let a já vážně nevím, co dělat. Zhoršil se i ve škole, prosím poraďte. Děkuji

Odpověď: (5. 11. 2008, 22.22)

Milý Mildo,
odpověd nelehká. Budu psát heslovitě:
- dítě po matce zjevně či ve skrytu duše stále touží - proto postavení náhradní mámy je snadno ohrozitelné
- dítě, které pochybovalo o lásce matky, která se pak objeví, vnímá její náruč jako balzám
- dítě má rádo oba rodiče (je-li mezi nimi v konfliktu, má-li si vybrat, je to pro něj zátěž - a může to vést i ke zhoršení ve škole)
- bránit dítěti v kontaktu s rodičem, o který stojí, je nevhodné (a obrátí se dříve či později proti takovému rodiči)
- vnímám, že jste rozumný muž a udělal jste to nejlepší, co jste v dané situaci pro syna mohl udělat
- synovi neprospívá nejednotnost výchovy a přístup matky, která poštvává proti výchově otce, který nastavuje hranice - nesetkají-li se děti s hranicemi, stávají-li se oni vládci dospělým - neprospívá to ani jejich vývoji k dospělosti, ani společnosti...
Doporučuji vám, zůstat vyrovnaným otcem (vybavte si energii otce, který vystupuje v příběhu návrat ztraceného syna... otec stojí, a důvěřuje cestě syna, syn mohl odejít, aby se mohl dospělejší vrátit...)
Můžete sepsat svou starost a požádat OSPOD o spolupráci - z mého pohledu by bylo vhodné nařídit spolupráci matce s rodinným terapeutem - avšak, za postup OSPODu se nezaručuji...
(kdyby se syn začal stávat nezvladatelný, začal vám vládnout, tak by odchod k matce byl vhodný, stojí to i za zvážení v případě, zda vám systematicky poškozuje manželský vztah... - s těmito postoji byste ho měl seznámit)

vlada píše: (3. 11. 2008, 13.39)

dobry den mam problem. pred ctyrmi lety jsem byl zenaty a zjistil jsem neveru. na mobilu byla sms ktera byla o nevere. ted mam novou partnerku. posledni dobou ji obcas nekdo zavola a ona rika ze je to kamarad z oddilu.ja se pak neovladam a rikam ze to neni jen kamarad.nevim co s tim mam delat.vraceji se mi vzpominky na to pred tim. dekuji za radu.

Odpověď: (5. 11. 2008, 22.03)

Milý Vlado,
přečtěte si odpověd pro Nikitku (4odpovědi pod vámi). Mám pocit, že vaše operace srdce na úrovni duše neproběhla dokonale :( (sám cítíte, že to, co vás ovládá jsou pocity a rozum sám to neutáhne...)
Chcete-li se do toho pustit, můžete mne kontaktovat...
Přeji vše dobré

Michaela 15 píše: (3. 11. 2008, 12.33)

Hezky den, mam problem. Pred mesicem a pul sem zacala chodit s tim nejlepsim klukem na svete. Uzasne nam to klapalo, ale udelala sem jednu malou chybu. Jeho tatovy patri hospoda a mi se vídáme jenom tam,(ja tam jezdim na chatu) protoze Patrik (17) (tak se jmenuje) tam pomaha a nemuze chodit na vetsi vychazky jako na cely den. Ja bydlim v Praze a on ve Slanym takze se vídáme jenom o vikendech. Ja tam mam take kamarady a taky sem se s nima chtela obcas vydet, to se sice moc Patrikovy nelibilo ale prekousnul to a chapal to. Jednou k veceru mi volal kamarad, ze mu mama pujcila auto a at co nejdrive prijdu ze je tam legrace a me napadlo at teda pro me prijedou a oni ze teda jo. Polozila sem telefon a vratila se za Patrikem ale nic sem mu nerekla. Asi za pul hodiny pro me bohuzel jenom kamosi (kluci) prijeli a Patrik byl pekne zklamanej a nastvanej ze sem mu to nerekla a od ty doby to slo s nasim uzasnym vztahem z kopce. Ja si to vycitala furt a jeste vycitam ale bohuzel vratit to nemuzu. A tedka tuto stredu se semnou rozesel. Uplne necekane!!! Jeste minuly vikend jsme planovali co budeme v budoucnu delat a najednou je konec. Probrecela sem tri dny protoze ho strasne miluju a nechtela sem ho ztratit. V patek sem v sobe nasla odvahu a sla sem si s nim promluvit. Rekl mi ze me ma taky porad hrozne rad ale ze chce cas na rozmyslenou, ale ze tomu nedava moc sanci. Chci se vas zeptat na to co mam delat aby jsme mohli byt zase spolu kdyz se mame oba porad radi. Ja vim ze to udelal kvuli zarlivosti na me pratele, ale ja bych ho nikdy v zivote nepodvedla a ani ted si nedokazu predstavit zit s nekym jinym ja chci jenom jeho. Chci ho zpatky a udelala bych pro to cokoli. Predem dekuji za vasi jakoukoli pomoc.

Odpověď: (5. 11. 2008, 21.57)

Milá Míšo,
když ten vztah tak snadno ukončil, nebyl to ten pravý... - mmj. 17letí chlapci opravdu často mají jiné prožívání vztahů než holky...- nevěř tomu, že to bylo jen kvůli tomu jednomu nedorozumění... a máme-li někoho opravdu rádi, přejeme mu štastnou cestu tu, kterou si vybral, i když je bez nás...

Klára 23 píše: (3. 11. 2008, 12.31)

Dobrý den,
ráda bych věděla jestli existují nějaké kurzy nebo poradenství pro poručníky(?). Mám psychicky labilního bratra, s omezením právních úkonů. Po eventuelní smrti rodičů ho dostanu na strarost já. Neumím si představit jak to zvládnu. Je už asi 6 let bez práce, a ani se nesnaží si něco sehnat, i když by na to fyzicky měl, když mu o nějaké nabídce řeknu, ani se neobtěžuje tam zajít zeptat. Je asociální, skáče před zrcadlem (pokud můžete, prosím o vysvětlení, případně jaký by mělo vliv odstranění zrcadel), dělá si co chce atd. Problémy s tím že je schopen podepsat snad cokoli co mu kdo podstrčí snad vyřeší zbavení práva na podepisování smluv, ale co s tím chováním? Podle jeho psychiatra se bude časem ještě zhoršovat. Dávat do ústavu ho nechceme, půjde ještě převychovat (25)?

Odpověď: (5. 11. 2008, 21.51)

Milá Kláro,
o kurzech nevím, doporučovala bych vám několik konzultací, kde si urovnáte pocity, myšlenky, postoje ... dost bych vám je přála, cítím tíhu, která na vás z toho padá... ty konzultace byste si měla dopřát už nyní...

nikitka191 píše: (3. 11. 2008, 12.12)

3roky jsem mela pritele.pred 3mi tydny jsem se snim
rozesla.duvod byl ten ze nekolikrat me zklamal.mel tendenci si dopisovat s jinymi slecnami a take mi lhal.uz jsem si nevedela rady.ale pred temi 3mi tydny
jsem poznala muze..je starsi nez ja.je na me moc hodny ohleduplny.proste citim
ze snim bych se mela krasne al obavam se aby v tom nebyli tak trochu i penize
kterych on ma velky dostatek.vim ze snim se muzu mit dobre ale stale meho
byvaleho pritele miluji a sesla jsem se snim coz byla asi chyba protoze ted vaham co delat .jestli ten ci onen.jenze ex mi ublizoval a ja ho miluju a vim ze mi bude ublizovat kdyz se k nemu vratim.druhy je hodny a snazi se mi dat vse ale ja necitim zatim lasku.nevim si rady uz nechci udelat chybu a neceho litovat.dekuji a jestli je to mozne tak poradte budu za to moc vdecna.M. uz to zacina byt neunosne

Odpověď: (5. 11. 2008, 21.45)

Milá N.,
se vztahy, láskou, pouty je třeba zacházet citlivě. Vytloukat klín klínem nenese často z dlouhodobého pohledu často dobré ovoce. Ukončují-li partneři vztah, je to taková operace srdce a vyžaduje chirurgickou přesnost na úrovni duše (sice se o tom moc nemluví, ale je to tak)
Budete-li chtít se svému tématu věnovat podrobněji, můžeme se sejít...

Jana píše: (3. 11. 2008, 11.58)

Prosím vás o krátkou radu jak podpořit rodiče 18 letého chlapce který zemřel dnes o víkendu při autonehodě.

Odpověď: (3. 11. 2008, 12.57)

Milá Jano,
oni si budou muset své odtruchlit, dokážete-li s nimi být - být s jejich bolestí, třeba jen mlčky (budou-li chtít) - je to to nejlepší, co můžete - mnoho slov je spíše naobtíž... můžete nabídnout pomoc při organizaci dne....
můžete vyjářit, že chápete, jak se cítí.... přijmout bolest a smutek... (v této aktuální situaci) ... postupně bude třeba zvednout hlavu...

Anaj píše: (3. 11. 2008, 10.57)

Dobrý den, je mi 23 let, jsem ve čtvrtém měsící těhotenství a trpím přehnanou přecitlivělostí. Přecitlivělostí jsem trpěla už před těhotenstvím, jenomže teď se to ještě zhoršilo a můj život je tím dost zkomplikován. Pomalu se bojím mluvit s přáteli, neboť co kdyby mi někdo řekl něco, co vyvolá další záchvat plačtivosti. Dělá to starosti nejen mně, ale i manželovi, protože on je kolikrát nechtěně tím spouštěčem.

Odpověď: (5. 11. 2008, 21.37)

Milá A.,
za 5 měsíců se přecitlivělost patrně vrátí do známých kolejí... Asi v sobě nosíte smutek, který může souviset opravdu s ledasčím... - budete-li se naučit pracovat s tím vědomě, můžete zajít...
Přeji vše dobré

romísek píše: (3. 11. 2008, 10.28)

Dobrý den!
Mam problém s mojí agresivitou jsem velmi vybušna a někdy se nedokážu ovládat doplací nato i moje partnerka. Jestli se ptáte na mojí orientaci - ANo jsem na holky!
Náš vztah trva rok a půl a jsme velmi štastný,ale poslední dobou jsem nedůvěřivá a bojím se, že náš vztah zkončí!Má přitelkyně si myslí,že jsem nemocna.Mužete mi porad co s tím??Děkuji

Odpověď: (5. 11. 2008, 21.31)

Mil,
ve vašem psaní je několik nastíněných starostí... opravdu velmi stručně, proto moje odpověď může být pouze: nalezněte si člověka-profesionála, kterému budete důvěřovat a budete klíč k vaší harmonii hledat společně. Patrně by byla vhodná dlouhodobější spolupráce. Přeji vše dobré...

Emily píše: (28. 10. 2008, 21.20)

Ahojte, je mi teprve 15, nějak jsem zjistila, že se bojím budoucnosti.. prostě toho, co bude zítra, po zítří, za týden, za rok.. za víc..
Nemám ani žádnou motivaci, stačí se podívat na tento svět a hned je mi ještě hůř..
Hodně lidí mi říká, vystuduješ školu a bude dobře, budeš dospělá a budeš si moct dělat, co budeš chtít, budeš volná.. Ale já z toho mám hrůzu.. Nejradši bych měla pořád jenom 2 roky, byla takovým tím malinkatým dítětm.. A nebo bych tu nejradši vůbec nebyla, ale spáchat sebevraždu bych nedokázala.. to ne..
Já nevím, jenom jsem se chtěla zeptat, jestli se s tím něco dá dělat.. Poslední dobou mám pocit, že mi nic nejde a když už něco dělám je to zbytečné..

Odpověď: (30. 10. 2008, 16.38)

MIlá Emily,
můžeš dělat něco pro to, aby tento svět byl krásnější...
je dobře, že vidíš problémy tohoto světa, že vidíš, co se děje, když se pokazí láska k životu... můžeš začít od toho, že budeš milovat svůj život a dělat hezké věci pro sebe i okolí, že se budeš učit být dobrým člověkem ...
přijmout zodpovědnost za svůj život, za své štěstí, činy i pocity - to je dospělost (a nikdo neříká, že je to procházka růžovým sadem :) -  reklamám nevěř - lžou, nejsou pravdivá ani jiná laciná prohlášení o životě)
ptej se, poznávej a studuj a pracuj - svět budu krásnější o Tebe :)
Těšíme se na tebe
Dospěláci

cecilie píše: (28. 10. 2008, 20.48)

dobry den mam takovy problem.nedokazu mluvit slidma o vecech o kterych si oni normalne povidaji,proste se nedokazu pripojit do debaty o cemkoliv,nevím co stím mam delat dost me to stve protoze si takhle neudrzim ani sve pratele.prosim poradte mi..

Odpověď: (30. 10. 2008, 16.41)

Milá Cecilko,
zkus obyčejný trénink, dělat to, co vidíš, že dělají ostatní... ono trénování i takových dovedností možné je...
máš-li k tomu pocit, že ti brání nějaký pocit, doporučuji vyhledat někoho, kdo ti s tím bude umět poradit - jak s tím lze pracovat...
také je třebamít dobrý vztah sama k sobě...

akdar píše: (28. 10. 2008, 16.08)

Ahojky,asi pred třemi lety jsem se seznamila s klukem,zamilovala jsem se do něj na první pohled. On měl samozřejmě závazky, ale tvrdil mně, že se vše vyřeší, nestalo se tak. I když jsem ho pořád milovala a miluju, po určité době jsme se domluvili, že to nemá cenu. Jenže jeho vztah procházel další krizí a on se mi ozval, stará rána se ve mně probudila, začala jsem s ním komunikovat a znovu mu věřit,ale po měsíci mi opět řekl,že se vrací k bývalé partnerce zpět. Je mi hrozně, připadám si, že mám okovy na nohou a nemůžu se hnout z místa, chci ho pustit z hlavy, ale nejde to. Co mám dělat?

Odpověď: (30. 10. 2008, 16.22)

Milá Radko,
tvůj příběh poukazuje na pravidlo - nelezme do vztahů, které nejsou dokončené, vyřešené...
jemu popřát svobudu a štastnou cestu ... uvolnit pouto... a sama si užívat svobody...

zuzka píše: (28. 10. 2008, 11.50)

Dobrý den mám takový problém.Je mi 20 a už 11 měsíců chodím s přítelem na začátku on jezdil k nám a já já k nim.Ale pak přišla krize, kdy jsem se moc nemusela se svojí matkou a měli jsme hodně vyostřené hádky a já jsem z toho byla trošku na nervy a když to můj přítel viděl, tak přestal za moji rodinou jezdit a já nevím co ted mám dělat jak ho mám donutit aby občas za našima jel. Myslíte že takovýhle vztah kdy já jsem jenom u nich by mohl dlouho vydržet

Odpověď: (29. 10. 2008, 16.12)

Milá Zuzko,
z tvého psaní cítím, že ti vadí, že tvůj přítel neakceptuje tvoji mámu jako ty jeho rodiče... bylo by dobré si s ním o tom podrobněji pohovořit, co to pro tebe znamená... jak se cítíš, co by jsi od něho ráda... je také možné, že je to i z pohodlnosti... Nebude-li tvůj přítel ctít tvou rodinu, je to z dlouhodobého pohledu opravdu pro váš vztah ohrožující.

Linda píše: (27. 10. 2008, 18.43)

Dobrý den, potřebovala bych poradit ohledně mojí náladovosti. Z ničeho nic se totiž mojé nálada obrátí o 360 stupňů, nevím proč a nevím, co s tím mám dělat. Bezdůvodně začnu třeba brečet, nebo se nehnutě dívat na jedno místo a nikoho nevnímat. Přestala jsem mít zájem o sex, navštívila jsem i gynekologa, který mi předepsal jinou HA, ale je to pořád stejné. Poraďte mi prosím, co mám dělat. Děkuji

Odpověď: (29. 10. 2008, 16.06)

Milá Lindo,
přečti si, prosím, odpověď pro Pitrise a Petru (dvě okénka pod vaším dotazem)

Janina píše: (27. 10. 2008, 18.01)

Dobrý den,
je mi 37 let manžel je o dva roky starší máme 16letou dceru.Přibližně před půl rokem se začalo měnit chování mého manžela,chodí po domě aniž bych cokoliv řekla,stále se mě ptá co jsi říkala a nebo máš problém.Pokud odpovím tak jak jemu se nelíbí má výbuch vzteku mlátí dveřmi a vším co mu přijde pod ruku.Rozesílá nesmyslné esemesky tak 20 za den a tvrdí,že on ne,že to někdo přeposílá přes něj.Slovně napadá sousedy aniž by věděli o co jde.Nevím si rady nabídla jsem mu ,že s ním půjdu k lékaři,ale je mi řečeno ,že jsem blázen.Mám strach ,že se jeho stav bude zhoršovat a nakonec ho vyhodí i z práce.Ráda bych mu pomohla,ale nevím jak?
Děkuji

Odpověď: (29. 10. 2008, 16.04)

MIlá Jano,
váš popis chování vašeho manžela opravdu působí jako popis člověka s psychózou. Bylo by dobré, aby navštívil psychiatra, který určí vhodnou léčbu - bez medikace to nepůjde. V případě, že budete mít pocit, že ohrožuje život svůj či váš, či není "svéprávný" , můžete zavolat pohotovost, ta by ho měla odvézt a hospitalizovat a zahájit léčbu... -

Pitrs píše: (27. 10. 2008, 17.38)

Dobrý den,je mi 41let,nejsem na dlouhé psaní,ale mám problém,v rodině to neklape už dost let s prací taky nejsem moc spokojen,peněz je stále nedostatek a zdraví už taky není nejlepší,ale to nechci s Váma řešit.Problém je, že mívám dost často deprese, které se podepisují na mém zdraví i psychice.Vede to k pocitu pokusu sebevraždy.Ten pocit je takový, že jak se dostanu do blízkosti nožů,tak se začnu celý třást a má představa je, že si podřežu žíly,je to ve mně a zatím se snažím tomu vyhnout,ale nevím jak dlouho to budu zvládat.Prosím o pomocnou radu ,co dělat aby se to nestalo.Velice děkuji Pitrs

Odpověď: (29. 10. 2008, 15.59)

MIlý Pitrisy,
děkuji za důvěru, máte v sobě poskládáno dost destruktivních přesvědčení a postojů. Bylo by dobré je rozpoznat a rozpustit. Víte, ona laciná rada přes internet vaši starost nevyřeší (proč nefungují chytré rady z ženských časopisů...?...ona lidská psyché je trochu složitější ne jednoduchý program - nemyslíte? - ani chirurg, ani opravář pc vám svou službu nemůže poskytnout on-line - tak je to i s mou prací...)
Přeji vše dobré

Petra píše: (27. 10. 2008, 13.58)

Dobrý den, je mi 23.
Mám problém mám konečně přítele které¨ho jsem vždy chtěla, ale neumím mu věřit a podezírám ho ikdyž všichni kamarádi tvrdí jak mu mě závidí, že jsem pěkná, umím se bavit, zastat jakoukoliv práci i se o něj v každém směru starám.
 Nevím co mám ještě víc udělat pořád se trápím, mám noční můry. Zkoušela jsem kinesiologii, na chvíli mi to pomohlo, ale po první oslavě kde se přítel opil a potom se hl za každou kamarádkou co na něj ukázala prstem se mi to vrátilo bylo mi špatně že jsem zvracela a bylo mi pořád špatně od žaludku.
K mé minulosti asi v 6 mě zneužil můj nevlastní otec, když jsem to doma řekla mamce tak mě začli všichni přesvědčovat že to byl otec mých sester a tím se to uzavřelo.
Od mala mi vyčítali že můj vlastní otrec na mě nic neplatí a že na sestry chodí na každou dva tisíce a na mě od státu jen 60 korun, že žiju na úkor jich a měla bych si toho vážit. Díky tomu že jsem měla zdravotní problémy mi vzali jednu ledvinu, na druhé mi udělali plastiku a plastiku na močovém měchýři tak jsem jezdívala do lázní, tam jsem zase byla smutná že jsem byla sama, jednou asi v osmi jsem byla znovu a mamka se měla vdávat a brát si toho nevlastního otce a já tam nebyla. Měla jsem pocit že mě tam nechtěli a když jsem se vrátila zpět tak byly všichni rádi ale na chvíli po chvíli začly zase výčitky že jsem se tam měla dobře a oni doma špatně a tak.
Nevlastního otce jsme měli všichni rádi byl to jediný který nám zařídil pěkný domov a dětství, ale ve 12 umřel potom už mamka měla vždy nějaké přítele, kteří nás očumovali, mlátili a celkově týrali.
Když nebylo něco dle nich tak ikdyž nám bylo 15 jsme museli klečet na ryžáku s nataženýma rukama na kterých jsme měli knížky(velké těžké kuchařky a tak),. Byly jsme 3 holky a 2 kluci já byla nejstarší, nejhorší bylo když chtěli i po mých malých brášcích aby klečeli do noci s knížkou. Padávali jsme únavou a omdlívali ale to jsme pak dostali výprask a museli klečet dál a když jsme náhodou usli tak zase výprask a klečet dál. Od té doby nebylo nic jako dřív od 16 jsem chodila na brigádu abych nám vydělala na jídlo a já sobě na dojíždění do školy a na praxi. Jednu dobu jsme se totiž měli dobře tak že jsme měli koupenou takovou tu zdravou bio výživu a mleli si mouku na donmácí chleba a tak, ale po té co vstoupil opět jeden z přátel do života mamky a okradl nás o co jen šlo tak jsme potom jedli i to zrní protože jsme neměli ani na suchý chleba. Spát jsme chodívali pozdě a ráno brzy do školy a na praxi nejvíc líto mi bylo brášků kterým bylo 6 a 8.
V 17 mě mamka vyhodila z domu a to jsem opět trpěla nočními můrami a psychicky že nevím co se doma dějě a jestli jsou bráškové v pořádku.
Měla jsem tehdy přítele který byl o 12 let starší tak jsem šla bydlet k němu, což nebylo zrovna ideální ale dalo mi to hodně dodělala jsem školu začala další, udělala si řidičák a u další školy chodila do práce od neděle do pátku v práci později už i dvanáctky a v sobotu na celý den do školy.
S přítelem to začlo pěkně ale brzy si začal nacházek ještě mladší kamarádky než jsem já a zamiloval se do nich vždycky tak že kvůli nim vstával brzy ráno aby je doprovodil do školy byly to pro mě muka ale neměla jsem kam jít začal pít víc a víc a začli jsme se i hádat několikrát jsme se rozešli a zase dali do hromady dvakrát jsme se zasnoubily a vypadalo to že by to mohlo být už konečně dobré ale pokračovalo to tak jsem se zbalila bez koruny našla si na internetu bydlení a šla z moravy do Prahy a tím to skončilo tady jsem si našla přítele, který je stejně starý jako já a byla to pohádka ale potom jsem šla k němu a když jsem viděla kolik ženských kontaktů má v icq tak jsem mochybovala potom jsem po měsíci našla jeden vzkaz v icq jak si píše s jednou holčinou hoedně intimně jak by si to udělali a tak a nakonec to ukončil že má mě a že by mi to nemohl udělat. A potom má kamarádku kterou si povídá je to jen nejlepší kamarádka ale když měl svou oslavu narozenin tak se opil tak že byl jen v partě kde byla ona a když byl chvíli semnou tak kývla prstem aby šel za ní a on šel, druhý den se mi staršně omlouval že si nic nepamatuje a že mě moc miluje a omlouvá se mi jak to dopadlo že já měla být druhá osoba která měla být hlavní a on to takhle skazil.
Prosím o pomoc nechci vidět bubáky tam kde nejsou a chci mu začít konečně věřit, dívala jsem se mu i do telefonu a moc mě to trápí, chci toho nechat a vychutnávat život bez předsudků a spát s klidem a bez nožních můr.

Odpověď: (29. 10. 2008, 15.49)

MIlá Petro,
to je příběh na román... je prima, že máš pozitivní zkušenost s kineziologií, byť jen dočasnou... ono záznamy jsou složité a nelze je řešit "jednorázovým" zázrakem, je to práce soustavná... bylo by dobré, aby jsi se naučila vlastní prací nacházet vztah se svými vnitřními pocity, záznamy ... tuším, že by bylo vhodné nalézt a obnovit v sobě proud sebelásky...
Přeji vše dobré, jsi-li z okolí, můžeš mne kontaktovat.

greg píše: (27. 10. 2008, 8.18)

Dobrý den.Chtěl bych moc poradit v následující věci.
 Jsem už 12.let ženatý a máme dva syny.Před osmi lety jsem začal
podnikat a udělaly se mi dluhy.Řešil jsem to alkoholem a byl jsem
hrubý na manželku a na děti.
 Před dvěma lety si našla přítele a já se to dozvěděl
až po čtyřech měsících.Slíbil jsem manželce že s pitím
přestanu ale vydržel jsem to jenom dva měsíce.Před třemi měsíci
jsem se opět dozvěděl že si někoho našla.
Dokonce už chtěla podat žádost o rozvod.Ale já jsem jí uprosil
aby to nedělala už kvůli dětem.Opravdu jsem slíbil že přestanu
pít a změním celý svůj život.A jsem na to připraven jako nikdy v
životě.Nechci manželku za žádnou cenu ztratit.A chtěl jsem aby se
rozešla s tím přítelem.Ale ona mi řekla že mi zatím nevěří,a že se s ním
rozejde až za dva měsíce.Já jsem na to přistoupil
ale zjistil jsem že pokaždé když tam za ním jede,jezdí tam
dvakrát týdne,tak já jsem s nerva úplně v koncích.
Zbývají ještě tři týdny a je to čímdál tím horší.Vůbec nevím jak
to mám vydržet a taky se obávám že se sním
rozejde jenom naoko.Protože tam začala jezdit čím dál tím
častěji.Prosím poraďte mi co mám dělat abych jí nestratil a
urychlil ten její rozchod.Když jsem jí o to prosil tak mi řekla
že ona trpěla devět let.Děkuji za radu

Odpověď: (29. 10. 2008, 12.59)

Milý Gregu,
snad chápete, že na vzniku této nelehké situace nesete spoluúčast... Alkohol problémy neřeší, spíše je přidělává... je na čase naučit se vnitřní nejistoty, obavy, splíny řešit jinou cestou... můžu mít pochopení pro to, že se cítíte špatně, když žena jede za jiným...ale to vám nijak nepomůže... přitažlivý je muž v plné síle a lásce... vzhledem k tomu, že patrně nevíte, jak se k těmto hodnotám u sebe dobrat, doporučuji vyhledat někoho, komu budete důvěřovat, že s ním tu cestu najdete.