zuzka píše: (28. 10. 2008, 11.50)

Dobrý den mám takový problém.Je mi 20 a už 11 měsíců chodím s přítelem na začátku on jezdil k nám a já já k nim.Ale pak přišla krize, kdy jsem se moc nemusela se svojí matkou a měli jsme hodně vyostřené hádky a já jsem z toho byla trošku na nervy a když to můj přítel viděl, tak přestal za moji rodinou jezdit a já nevím co ted mám dělat jak ho mám donutit aby občas za našima jel. Myslíte že takovýhle vztah kdy já jsem jenom u nich by mohl dlouho vydržet

Odpověď: (29. 10. 2008, 16.12)

Milá Zuzko,
z tvého psaní cítím, že ti vadí, že tvůj přítel neakceptuje tvoji mámu jako ty jeho rodiče... bylo by dobré si s ním o tom podrobněji pohovořit, co to pro tebe znamená... jak se cítíš, co by jsi od něho ráda... je také možné, že je to i z pohodlnosti... Nebude-li tvůj přítel ctít tvou rodinu, je to z dlouhodobého pohledu opravdu pro váš vztah ohrožující.

Linda píše: (27. 10. 2008, 18.43)

Dobrý den, potřebovala bych poradit ohledně mojí náladovosti. Z ničeho nic se totiž mojé nálada obrátí o 360 stupňů, nevím proč a nevím, co s tím mám dělat. Bezdůvodně začnu třeba brečet, nebo se nehnutě dívat na jedno místo a nikoho nevnímat. Přestala jsem mít zájem o sex, navštívila jsem i gynekologa, který mi předepsal jinou HA, ale je to pořád stejné. Poraďte mi prosím, co mám dělat. Děkuji

Odpověď: (29. 10. 2008, 16.06)

Milá Lindo,
přečti si, prosím, odpověď pro Pitrise a Petru (dvě okénka pod vaším dotazem)

Janina píše: (27. 10. 2008, 18.01)

Dobrý den,
je mi 37 let manžel je o dva roky starší máme 16letou dceru.Přibližně před půl rokem se začalo měnit chování mého manžela,chodí po domě aniž bych cokoliv řekla,stále se mě ptá co jsi říkala a nebo máš problém.Pokud odpovím tak jak jemu se nelíbí má výbuch vzteku mlátí dveřmi a vším co mu přijde pod ruku.Rozesílá nesmyslné esemesky tak 20 za den a tvrdí,že on ne,že to někdo přeposílá přes něj.Slovně napadá sousedy aniž by věděli o co jde.Nevím si rady nabídla jsem mu ,že s ním půjdu k lékaři,ale je mi řečeno ,že jsem blázen.Mám strach ,že se jeho stav bude zhoršovat a nakonec ho vyhodí i z práce.Ráda bych mu pomohla,ale nevím jak?
Děkuji

Odpověď: (29. 10. 2008, 16.04)

MIlá Jano,
váš popis chování vašeho manžela opravdu působí jako popis člověka s psychózou. Bylo by dobré, aby navštívil psychiatra, který určí vhodnou léčbu - bez medikace to nepůjde. V případě, že budete mít pocit, že ohrožuje život svůj či váš, či není "svéprávný" , můžete zavolat pohotovost, ta by ho měla odvézt a hospitalizovat a zahájit léčbu... -

Pitrs píše: (27. 10. 2008, 17.38)

Dobrý den,je mi 41let,nejsem na dlouhé psaní,ale mám problém,v rodině to neklape už dost let s prací taky nejsem moc spokojen,peněz je stále nedostatek a zdraví už taky není nejlepší,ale to nechci s Váma řešit.Problém je, že mívám dost často deprese, které se podepisují na mém zdraví i psychice.Vede to k pocitu pokusu sebevraždy.Ten pocit je takový, že jak se dostanu do blízkosti nožů,tak se začnu celý třást a má představa je, že si podřežu žíly,je to ve mně a zatím se snažím tomu vyhnout,ale nevím jak dlouho to budu zvládat.Prosím o pomocnou radu ,co dělat aby se to nestalo.Velice děkuji Pitrs

Odpověď: (29. 10. 2008, 15.59)

MIlý Pitrisy,
děkuji za důvěru, máte v sobě poskládáno dost destruktivních přesvědčení a postojů. Bylo by dobré je rozpoznat a rozpustit. Víte, ona laciná rada přes internet vaši starost nevyřeší (proč nefungují chytré rady z ženských časopisů...?...ona lidská psyché je trochu složitější ne jednoduchý program - nemyslíte? - ani chirurg, ani opravář pc vám svou službu nemůže poskytnout on-line - tak je to i s mou prací...)
Přeji vše dobré

Petra píše: (27. 10. 2008, 13.58)

Dobrý den, je mi 23.
Mám problém mám konečně přítele které¨ho jsem vždy chtěla, ale neumím mu věřit a podezírám ho ikdyž všichni kamarádi tvrdí jak mu mě závidí, že jsem pěkná, umím se bavit, zastat jakoukoliv práci i se o něj v každém směru starám.
 Nevím co mám ještě víc udělat pořád se trápím, mám noční můry. Zkoušela jsem kinesiologii, na chvíli mi to pomohlo, ale po první oslavě kde se přítel opil a potom se hl za každou kamarádkou co na něj ukázala prstem se mi to vrátilo bylo mi špatně že jsem zvracela a bylo mi pořád špatně od žaludku.
K mé minulosti asi v 6 mě zneužil můj nevlastní otec, když jsem to doma řekla mamce tak mě začli všichni přesvědčovat že to byl otec mých sester a tím se to uzavřelo.
Od mala mi vyčítali že můj vlastní otrec na mě nic neplatí a že na sestry chodí na každou dva tisíce a na mě od státu jen 60 korun, že žiju na úkor jich a měla bych si toho vážit. Díky tomu že jsem měla zdravotní problémy mi vzali jednu ledvinu, na druhé mi udělali plastiku a plastiku na močovém měchýři tak jsem jezdívala do lázní, tam jsem zase byla smutná že jsem byla sama, jednou asi v osmi jsem byla znovu a mamka se měla vdávat a brát si toho nevlastního otce a já tam nebyla. Měla jsem pocit že mě tam nechtěli a když jsem se vrátila zpět tak byly všichni rádi ale na chvíli po chvíli začly zase výčitky že jsem se tam měla dobře a oni doma špatně a tak.
Nevlastního otce jsme měli všichni rádi byl to jediný který nám zařídil pěkný domov a dětství, ale ve 12 umřel potom už mamka měla vždy nějaké přítele, kteří nás očumovali, mlátili a celkově týrali.
Když nebylo něco dle nich tak ikdyž nám bylo 15 jsme museli klečet na ryžáku s nataženýma rukama na kterých jsme měli knížky(velké těžké kuchařky a tak),. Byly jsme 3 holky a 2 kluci já byla nejstarší, nejhorší bylo když chtěli i po mých malých brášcích aby klečeli do noci s knížkou. Padávali jsme únavou a omdlívali ale to jsme pak dostali výprask a museli klečet dál a když jsme náhodou usli tak zase výprask a klečet dál. Od té doby nebylo nic jako dřív od 16 jsem chodila na brigádu abych nám vydělala na jídlo a já sobě na dojíždění do školy a na praxi. Jednu dobu jsme se totiž měli dobře tak že jsme měli koupenou takovou tu zdravou bio výživu a mleli si mouku na donmácí chleba a tak, ale po té co vstoupil opět jeden z přátel do života mamky a okradl nás o co jen šlo tak jsme potom jedli i to zrní protože jsme neměli ani na suchý chleba. Spát jsme chodívali pozdě a ráno brzy do školy a na praxi nejvíc líto mi bylo brášků kterým bylo 6 a 8.
V 17 mě mamka vyhodila z domu a to jsem opět trpěla nočními můrami a psychicky že nevím co se doma dějě a jestli jsou bráškové v pořádku.
Měla jsem tehdy přítele který byl o 12 let starší tak jsem šla bydlet k němu, což nebylo zrovna ideální ale dalo mi to hodně dodělala jsem školu začala další, udělala si řidičák a u další školy chodila do práce od neděle do pátku v práci později už i dvanáctky a v sobotu na celý den do školy.
S přítelem to začlo pěkně ale brzy si začal nacházek ještě mladší kamarádky než jsem já a zamiloval se do nich vždycky tak že kvůli nim vstával brzy ráno aby je doprovodil do školy byly to pro mě muka ale neměla jsem kam jít začal pít víc a víc a začli jsme se i hádat několikrát jsme se rozešli a zase dali do hromady dvakrát jsme se zasnoubily a vypadalo to že by to mohlo být už konečně dobré ale pokračovalo to tak jsem se zbalila bez koruny našla si na internetu bydlení a šla z moravy do Prahy a tím to skončilo tady jsem si našla přítele, který je stejně starý jako já a byla to pohádka ale potom jsem šla k němu a když jsem viděla kolik ženských kontaktů má v icq tak jsem mochybovala potom jsem po měsíci našla jeden vzkaz v icq jak si píše s jednou holčinou hoedně intimně jak by si to udělali a tak a nakonec to ukončil že má mě a že by mi to nemohl udělat. A potom má kamarádku kterou si povídá je to jen nejlepší kamarádka ale když měl svou oslavu narozenin tak se opil tak že byl jen v partě kde byla ona a když byl chvíli semnou tak kývla prstem aby šel za ní a on šel, druhý den se mi staršně omlouval že si nic nepamatuje a že mě moc miluje a omlouvá se mi jak to dopadlo že já měla být druhá osoba která měla být hlavní a on to takhle skazil.
Prosím o pomoc nechci vidět bubáky tam kde nejsou a chci mu začít konečně věřit, dívala jsem se mu i do telefonu a moc mě to trápí, chci toho nechat a vychutnávat život bez předsudků a spát s klidem a bez nožních můr.

Odpověď: (29. 10. 2008, 15.49)

MIlá Petro,
to je příběh na román... je prima, že máš pozitivní zkušenost s kineziologií, byť jen dočasnou... ono záznamy jsou složité a nelze je řešit "jednorázovým" zázrakem, je to práce soustavná... bylo by dobré, aby jsi se naučila vlastní prací nacházet vztah se svými vnitřními pocity, záznamy ... tuším, že by bylo vhodné nalézt a obnovit v sobě proud sebelásky...
Přeji vše dobré, jsi-li z okolí, můžeš mne kontaktovat.

greg píše: (27. 10. 2008, 8.18)

Dobrý den.Chtěl bych moc poradit v následující věci.
 Jsem už 12.let ženatý a máme dva syny.Před osmi lety jsem začal
podnikat a udělaly se mi dluhy.Řešil jsem to alkoholem a byl jsem
hrubý na manželku a na děti.
 Před dvěma lety si našla přítele a já se to dozvěděl
až po čtyřech měsících.Slíbil jsem manželce že s pitím
přestanu ale vydržel jsem to jenom dva měsíce.Před třemi měsíci
jsem se opět dozvěděl že si někoho našla.
Dokonce už chtěla podat žádost o rozvod.Ale já jsem jí uprosil
aby to nedělala už kvůli dětem.Opravdu jsem slíbil že přestanu
pít a změním celý svůj život.A jsem na to připraven jako nikdy v
životě.Nechci manželku za žádnou cenu ztratit.A chtěl jsem aby se
rozešla s tím přítelem.Ale ona mi řekla že mi zatím nevěří,a že se s ním
rozejde až za dva měsíce.Já jsem na to přistoupil
ale zjistil jsem že pokaždé když tam za ním jede,jezdí tam
dvakrát týdne,tak já jsem s nerva úplně v koncích.
Zbývají ještě tři týdny a je to čímdál tím horší.Vůbec nevím jak
to mám vydržet a taky se obávám že se sním
rozejde jenom naoko.Protože tam začala jezdit čím dál tím
častěji.Prosím poraďte mi co mám dělat abych jí nestratil a
urychlil ten její rozchod.Když jsem jí o to prosil tak mi řekla
že ona trpěla devět let.Děkuji za radu

Odpověď: (29. 10. 2008, 12.59)

Milý Gregu,
snad chápete, že na vzniku této nelehké situace nesete spoluúčast... Alkohol problémy neřeší, spíše je přidělává... je na čase naučit se vnitřní nejistoty, obavy, splíny řešit jinou cestou... můžu mít pochopení pro to, že se cítíte špatně, když žena jede za jiným...ale to vám nijak nepomůže... přitažlivý je muž v plné síle a lásce... vzhledem k tomu, že patrně nevíte, jak se k těmto hodnotám u sebe dobrat, doporučuji vyhledat někoho, komu budete důvěřovat, že s ním tu cestu najdete.

Laďa píše: (27. 10. 2008, 2.05)

Dobrý den,v prosinci budou synovi 3 roky a přibližně tak 3 měsíce dost špatně spí,budí se,někdy nemůže usnout.Musí mít zlé sny a často mluví o ´´pánech´´ kteří mu třeba vezmou nohy tak nemůže ráno vstát,nebo že jsou na něj zlý.A že někoho máme dát pánovi a paní ne protože ta je hodná atd.Vůbec to nechápem,tak bych chtěl poradit co máme dělat?
Kam se obrátit o radu či nějaké vyšetření tak malého dítěte.

Odpověď: (29. 10. 2008, 12.53)

Doporučuji brát toto spíše jako výzvu pro vás (vyšetřní nic moc nezmění ...)Za stěžejní větu ve vašem psaní vnímám: "vůbec to nechápem" - doporučuji hledat porozumění tomuto jevu... Můžeme to probrat osobně...

Slunečnice píše: (20. 10. 2008, 18.23)

Je mi skoro 4O, děti odrostlé (19,16)..najednou mne nic nebaví..vařit,péct,žehlit..ale ani číst,psát si s přáteli, chystat se do práce (pracuji s dětmi)..ve všem mám zmatek, v hlavě i věcech..nic se mi nechce..manžel mne štve,bojím se ale cokoliv změnit..třeba práci(od školy stále v jednom zaměstnání)..připadám si totálně vyždímaná a unavená..začínají mi vadit i kolegové,ale bojím se samoty..brala jsem prášky proti depresi,chvilku to šlo,ale nechci s nima začít znova...
Co dál???
Děkuji

Odpověď: (23. 10. 2008, 13.19)

Milá Slunečnice,
...syndrom vyhoření zatukal...
doporučuji nalézt si kauče/psychoterapeta/supervizo­ra, se kterým proberete detailněji vaši situaci ...
nejen pro lidi v pomáhajících v profesích považuji takovou věc pro duševní zdraví za nutnou ...
držím vám palce k nalezení odvahy...

Eressiel píše: (20. 10. 2008, 17.54)

Ahoj
 Všichni mi říkají, že mám malé sebevědomí, možná je to pravda, ale já říkám, že si ani věřit nemůžu, nemám proč. Nesnáším lidi, co si o sobě myslí kdo ví co. Když jsem přemýšlela o sobě a o všem, zjistila jsem, že nemám ráda nikoho a zevšech nejvíc sebe. Nesnáším. Chtěla jsem vyprovokovat bráchu, aby mi ublížil, já sama to nedovedla. Mám silný pud sebezáchovy. Potom z toho stejně sešlo. Je mi teprve 14 a možná je to...Potřebuji názor odborníka. Mohl byste mi napsat odpověď na E-mail: xxx@seznam.cz

Odpověď: (23. 10. 2008, 13.13)

dobrý den,
nevím o tom, že bychom spolu pásly kozy... a jsem žena
popros rodiče o to, aby ti dohovořili konzultaci u psychoterapeuta, aby jsi mohla urovnat si myšlenky.

Trosečnice píše: (20. 10. 2008, 16.28)

Dobrý den,
ráda bych se tady svěřila, protože už nevím kudy kam. Před pěti lety rozvod, pak mi po čase zemřel přítel a když jsem si opět našla bezvadného přítele, tak mi zčista jasna sdělil, že bude lepší, když půjdeme od sebe. Snad zřejmě jsem na něho poslední dobou naléhala kvůli společnému soužití či snad proto, že by časově pracovně zaneprázdněn. Tu pravou podstatu rozchodu z jeho strany nevím. Byli jsme spolu necelé dva roky, miluji ho doposud. On prý také, ale že mi neumí v životě dát, to co potřebuji. Sedl si a za dvě hodony tuto skutečnost vyhodnoti. Úplně jsem se tou rozchodovou ránou zhroutila. Jsem doma na nemocenské a užívám léky CITALON + FRONTIN. Mám neskutečnou snahu o něj bojovat. Nezvedal mi telefony ani neodpovídal na sms. Po 14-ti dnech mi po jedné sms zavolal. Byl to z jeho strany chladný hovor, zřejmě usměrňoval slova. Řekla jsem mu, že jsem mu koupila nový zubní kartáček... Jsem z toho špatná a to dost hodně, přestala jsem fungovat a nevím jak dál. Moc bych si přála, aby se ke mě vrátil. Vždyť se dá vždycky pozměnit životní scénář. Nejde mi to do hlavy, proč tak najednou mne opustil, když bylo vcelku fajn. Přemýšlela jsem, že za tím může být i jiná žena, ale nakonec jsem tuto variantu raději zavrhla. Poraďte mi, prosím, co dál, nebo se usoužím. Špatně spím, hubnu, nic mě netáhne. Jen naděje a boj o něj. Velmi děkuji.

Odpověď: (23. 10. 2008, 13.08)

Milá Trosečnice,
co přenést pozornost od vztahu k sobě..? Opravdu se máte tak nerada, že si dopřejete usoužení nebo uděláte něco proto, abyste se neusoužila... (třeba vás může inspirovat i odpověd pro šedého vlka) mmj.1 - opravdu je vás důstojno žebrat o lásku? a mmj.2 - ten, kdo o lásku žebrá, je pro partnera nepřitažlivý...

šedý vlk píše: (20. 10. 2008, 16.20)

Dobrý den paní doktorko.Je mi 30 let a mé bývalé přítelkyni také.Dnes je to 14 dní co jsme se rozešli.Vše bylo díky mé žárlivosti a nedůvěře k ní.Dlouho jsem jí podezříval že si myslí na jiného partnera a mé pochyby nebyly vůbec na místě.Žili jsme spolu rok a půl a s tímto problémem jsme se potýkali cca půl roku.Má bývalá přítelkyně mě několikrát varovala že tímto chováním jen vše pokazím a už jednou jsme se na krátkou dobu rozešli.Tenkrát mi dala ještě šanci a Já se z ní neponaučil.V den rozchodu jsem za ní ještě večer byl a prosil ji o to aby mě dala ještě šanci to zachránit a dokázat že už si uvědomuji co jsem ztratil a že nechci takhle náš vztah zahodit ale bohužel její odpověď zněla že už to nejde že je vyčerpaná a že to takhle asi má být.Oba jsme si v náručí poplakali.Domluvili jsme se tedy že si nebudeme volat ani psát sms protože by to pro nás bylo ještě větší trápení.Ale po pěti dnech mi večer napsala jestli nechci přijít na návštěvu.Udělal jsem asi chybu a jel za ní.Hezky jsme si celý večer povídali a Já jí říkal co všechno mi došlo a že už to nechci nikdy zopakovat.Zůstal jsem u ní na noc ale nedošlo k ničemu jen jsme si řekli že se milujem.Druhý den ráno jsem odešel a čekal jestli se mi ozve a vyčítal si že jsem se nezeptal předchozí noc na to proč se chtěla vidět jestli chce dát našemu vztahu ještě šanci.Když se do večera neozvala napsal jsem Já dotaz co si mám od předešlého večera slibovat.Odpověď zněla že ať se nezlobím ale že teď nemůžeme ve vztahu dál pokračovat.Že má strach že se vše bude opakovat a to ona už nechce.Že netvrdí že bychom se někdy k sobě neměli vrátit  ale teď že to nejde že jsme oba vyčerpání.Nevím co si mám o tom všem myslet jestli doufat a nebo to brát z její strany jen jako výmluvu abych tohle období nějakým způsobem překonal.Prosím poraďte jak dál.Děkuji.

Odpověď: (23. 10. 2008, 13.04)

Šedý vlku,
když se člověk nevyvíjí na růžové stezce, dostává od života lekce náročnější... Aby rostly svaly, je třeba cvičit, aby se zdokonalovala duše do harmonie, je třeba ji také učit - a protože v tuto chvíli nevíte jak na to, doporučuji hledat někoho, kdo by vám v té věci mohl poradit...

Jirka píše: (20. 10. 2008, 13.51)

Dobrý den. Po 14 letém manželství jsem začal podezřívat manželku z nevěry,díky jejímu chování.Ve vztahu začaly hádky apod.Stále na mě křičela co si o ní myslím.Po zhroucení jsem skončil u psychiatra.I přesto stále tvrdila,že si vymýšlím.V roce 2006 se její nevěra skutečně provalila.Plakala a žádala mě o další šanci,že uklouzla a potom to už nešlo ukončit,že je ráda,že jsem na vše přišel,že jí vydíral apod.Svoji manželku velmi miluji,i přes veškerou bolest,kterou jsem prožil a já a rovněž naše dvě děti jsem odpustil.Slíbila,že se rozejde,že ted pro ní bude rozchod jednoduchý,když už to vím.Její milenec mi potom dělal ze života peklo.Začátek byl těžký,ale potom náš vztah byl nádherný,řekl bych,že lepší než před její nevěrou.Jaká byla následná rána,když před 4 dny jsem zjistil,že vztah vůbec neskončil a že mi opět dalších 2,5 roku lhala a tajně se s ním scházela.Řekl jsem jí at za ním odejde a že má domu stále dveře otevřené.Nechce.Pláče a tvrdí úplně stejné důvody jako poprvé.Opět po mě chce šanci prý poslední.Už jsem jí tu šanci opět dal,ale bojím se,že to bylo jen slovy.Hlavu mám plnou otázek,na které mi nedokáže odpovědět.Důvod nevěry podle ní byl,že je blbá.Sám jsem spadl na úplné dno.Již 4 dny jsem nejedl,nebaví mě život,drží mě jen děti.Můžu jí ještě někdy věřit?

Odpověď: (23. 10. 2008, 13.00)

Milý Jirko,
doporučuji poskládat svoji sebeúctu - patrně jste podcenil při minulé krizi práci na sobě - bylo a je třeba pro vás naučit se sebeúctě a snížit až zrušit závislost na ženě! A to bez ohledu na to, jak se bude dál vyvíjet vaše manželství. Jste-li z okolí, ráda s vámi budu spolupracovat.

Mišulka píše: (20. 10. 2008, 12.51)

Dobrý den
potřebovala bych poradit,letos v květnu jsem prodělala porod(zamlklé těhotenství v 8.tydnu),s manželem jsme hodně chtěli miminko,ale nevyšlo to.Ja se s tim ale nemužu vyrovnat,je to velmi bolestivé.Ted mé příbuzné a kamarádky všechny rodí,nedokážu se s nimi ani bavit.Je to tak nespravedlivé.Pracuji jako zdr.sestra,vim,že je to asi psych.problém,ale jak to dostat z hlavy?Snažím se,ale čím víc,tím hůř to jde,už nevim,co dělat.Každý den na to myslím a brečím.Hlavně mam strach,že třeba nebudu moct mit děti.Je mi 22 a manželovi 24.Vim,jsme mladí,ale nevim,jestli budu mit na to ,podstupovat nějaká vyšetření.manžel je pro vše dostupné.

Odpověď: (23. 10. 2008, 12.55)

MIlá Mišulko,
je na čase, zajít k profesionálovi, který je schopen pracovat i na emoční úrovni, a vědomě pracovat se svým vnitřním světem... Zjednodušeně - rozloučit se se zemřelým miminkem, popřát mu štastnou cestu/klidný odpočinek a zvednout oči a podívat se na svět....
Jste-li z okolí, ráda s vámi budu spolupracovat.
Přeji vše dobré

Hanka píše: (20. 10. 2008, 10.13)

Dobrý den,
už dlouhou dobu přemýšlím o nějaké odborné konzultaci s lékařem. Mám velký problém zvládat žárlivost. Už rok a půl chodím s přítelem a moc ho miluji. Nedávno jsme si koupili i byteček a přemýšlíme i o miminku. Jenže já mu nedokážu věřit. Píše si s jinýma holkama př. s bývalou přítelkyní a kamarádkou a oslovuje je kočko apod. Mě to strašně ubližuje a už jsem mu to několikrát říkala, že si nepřeji aby si s něma psal. Ale on mi řekl, že nejsem normální a že se kamárádů kvůli mě nevzdá. Že jsem žárlivá atd. Dívala jsem se mu i do mobilu. Jednu dobu tam sms měl i od nich a pak když zjistil, že se mu dívám do tel. začal ty sms mazat. Nevím zda mu mám věřit že s nimi nekomunikuje nebo si s nimi pořád dál píše. Teď mu došel výpis tel. účtu a měl tam přes 150 sms do jiné sítě než máme my. Navíc máme volání i sms na sebe zdarma.Nevím co dělat. Chová se ke mě hezky já taky ale dlouhou dobu je ve mě pocit nedůvěry. Prosím pomozte mi. Děkuji s pozdravem Hanka

Odpověď: (23. 10. 2008, 12.52)

MIlá Hanko,
z vašeho psaní nejsem moc schopná odhadnout jak v rovnováze je dávání a přijímání lásky mezi vámi v rovnováze. Nevím, jak vám přítel dává najevo, že jste pro něj jedinečná... Pečlivě uvažte - s kým si chcete pořídit dítě... a proč dříve dítě než svatbu?

Renda píše: (20. 10. 2008, 9.48)

Dobrý den, prosím o pomoc jak mam řešit situaci ve které se nacházím. S mojí ženou žijeme tří roky ,se ženou mame 4 děti z jejiho předešlího stavu,žena mi o víkendu řekla, že má jineho muže a že neví co má dělat nechce přijít ani o mě ani o něj. Je to její dávná láska z věku dospívání ted se schází 3 měsíce . Já taky nejsem idealní a stoprocentní. Máme spolu vleklý problém - nějak se nám vytratila komunikace mezi náma - nerozumíme si. Já mam nervi na pochodu . Ženu i děti miluji a nechci o ně přijít jsou to lidičky bez kterých nechci být. Když se ženy optam na nějakou věc tak žena na to reaguje se slovy zas maš milion otázek a chceš milion odpovědí. Možná se opravdu asi moc ptám. Já taky jednám ted dost podrážděně. S dětmi jsem v pohodě a to se ženě taky nelíbí říka, že přes děti na to nemám jít .poraďte mi, jak se mam nejlíp zachovat abych o svou lásku nepřišel děkuji Renda

Odpověď: (23. 10. 2008, 12.47)

Milý Rendo,
situace složitá... mám z toho pocit, že pevnější je vztah mezi vámi a dětmi než mezi ženou a vámi... Víte to?

bobina píše: (20. 10. 2008, 8.01)

zdravim,píšu mam problemy s 16 dcerou,od 14 problemova (uteky z domova,zaškolactvi)před pul rokem si našla o 2 roky staršiho přitele,tim se zmenila začla chodit do školy,po dlouhe dobe byla to ona,zase štastna,ted se rozešli z jeho strany,a ja se bojim,že zase spadne na to dno, kde byla předtim,nevim,přemyšlim o navštevě psychologa,nevim co mam delat,aby to neskončila ...,dekuji za odpoved - pekny den

Odpověď: (23. 10. 2008, 12.42)

Milá Bobi,
o vaši rodinné situaci a o vaši dceři vím příliš málo - konzultací u psychoterapeuta rozhodně nic nezkazíte - můžete si pro začátek u něho urovnat myšlenky, udělat náhled... samozřejmě, že dceru by bylo vhodné vzít s sebou.

ha111 píše: (20. 10. 2008, 1.36)

Dobrý večer,nevim co mám dělat. Jsem vdaná 8 let (jinak jsem spolu 11 let) máme 2 děti + jedno má manžel z prvního manželství. Byla jsem poměrně dlouho na MD (8 let), z toho jsem ještě 2 roky pečovala o nemohoucí tchýni a nyní jsem začala chodit do práce (3.měsíc).Pracuji na směny-12 hod, manžel na ráno. Myslela jsem si, že to bude vše klapat, že konečně nebudu na vše sama, že se postará i tatínek. Jenže on mi práci pořád vyčítá, žejsem tam pořád, ať se tam odstěhuju. Stalo se i že na mě stáhl ruku, ne jednou, ale to nechci řešit. On je v práci nespokojený, ale kvůli moji práci si nemůže najít jinou(prý). vadí mu, že mě ta práce baví a líbí se mi. Strašně na mně žárlí. Když jsem byla na MD, tak mě vyháněl at už jdu konečně taky pracovat a teď když pracuji,jsem opět špatná. Stalo se i, že jsem měla jít na noc, a on šel odpoledne na pivo a prostě nepřišel domů, s tím že ho moje práce nezajímá. Musela jsem dojet pro nevl.dceru,které potom vynadal, aby děti pohlídala, ale stejně jsem přišla o 45 min déle. Tvrdí, že naše manželství nefunguje, ale on je vždycky pár dní zamilovanej až po uši a pak se chce rozvádět.Pořád dokola. Co mám dělat? Moc ho miluju. Já jsem takový dobrák,pomohla bych každému, na sebe kašlu a přestává mne vše bavit. Jen v práci  jsem ráda, protože mám klid. Děkuji za radu...

Odpověď: (23. 10. 2008, 12.39)

Milá Ha,
jakou radu ode mne čekáte....?
Jste v životní situaci, kdy jste konfrontována se svými potřebami, se  vztahem k sobě. Doposud jste upřednostnovala potřeby jiných - především manžela, zároveň od něj očekáváre, že vám pomůže ... opakovaně se stává, že vám dává najevo, že s vámi spolupracovat nechce ... sice je možné, že se cítí ohrožen vaší prací, ale jeho způsob uvolnění napětí z toho je destruktivní... Navrhněte mu, že byste s ním ráda navštívila rodinného poradce, který může snadněji volit vhodná slova a vést vás ke vztahové harmonii.  Vám samotné doporučuji věnovat se sobě, zajištovat si pohodo, dbát na své potřeby (i pro vás samotnou by byla vhodná spolupráce s psychoterapeutem)
Přeji vše dobré a držím palečky...

luc123 píše: (16. 10. 2008, 23.59)

Dobrý večer,nevím jak začít,můj přítel přišel o práci,je to skoro měsíc,jinou si nehledá,našla sem mu i nějaké inzeráty,aby tam zavolal,protože je na to líný a nic se neděje.Jsem na mateřské.Nic mi nechce říkat,když se ho na něco zeptám,tak hned vyzvýdám.Nesmím se ptát kam jde,kde byl.Prý je to jeho soukromá věc a já nejsem jeho máma.Když něco chci vyřešit,říká to neřeš,to bylo,bude(za měsíc).Mě to trápí,protože mě na něm stále záleží,jsme spolu přes 4 roky,máme 15 měsíčního syna.Jen bych chtěla,aby byl zodpovědný.V tomto směru se sním nedá mluvit.Říkám si každej chlap je blbej,ale každej jinak.Pořád si ho omlouvám,jako dítě to neměl lehký,v 8 letech se dozvěděl z hádky rodičů,že jeho táta není jeho táta,dost chlastali,otčím bil mámu.....jak mu říct,vzpamatuj se.

Odpověď: (19. 10. 2008, 20.18)

Milá Lucko,
... vy mu jistě říkáte to: vzpamatuj se - a on to neslyší... působí to tak, že rozumné argumenty on neslyší... přeji vám, abyste zajistila pro sebe a syna bezpečný a klidný domov... nebude-li se on mít i nadále ke spolupráci a bude-li vás to ohrožovat, budete muset jednat za "já" a ne za "my". Proč jste "my" nepotvrdili snatkem? Přeji vše dobré a držím palečky

Alice píše: (13. 10. 2008, 20.58)

Dobrý den,

zajímal by mě názor odborníka, proto se na Vás obracím s prosbou o radu.

Je mi 33 let, jsem svobodná a stále žiji s rodiči, dosud jsem nenašla
partnera, se kterým bych mohla mít rodinu, přesto toužím mít dítě. Přitahuji
asi nevhodné typy mužů, první skupinu tvoří tací, kteří se nechtějí v životě
vázat a chtějí si pouze užívat, druhou skupinku tvoří muži, kteří stále žijí
se svou maminkou, která rozhoduje o všem v jejich životě za něho, prostě se
v žádném případě nechtějí od ní odpoutat. Ve skutečnosti jsem poznala pouze
jediného muže, byla jsem do něj šíleně zamilovaná jako školačka, o to
bolestnější pro mě pak bylo, když mě využil a nechal si mne napsat své
dluhy, které mi zůstaly dodnes, a pak se na mě vykašlal a už mě nechtěl.
V současné době se mi naskytla neuvěřitelná nabídka od muže z Kanady, který
mi nabízí nádherný společný život v Kanadě, s tím, že bychom si i dítě
pořídili, přesně tak jak si to přeji. Má to však háček - dotyčnému pánovi je
65 let a má za sebou dvě nevydařená manželství, o svých ex-manželkách mluví
často a nehezky. Je hodně zkušený a využívá toho k tomu, aby se mnou
manipuloval tak, jak je to pro něho nejvýhodnější. Též jsem si všimla, že
přestože chce mít o mnoho let mladší manželku, je k ní žárlivý.
Před časem jsem získala novou práci, jsem za ni velmi vděčná, protože jsem
byla dlouhou dobu nezaměstnaná, a pořád jsem nemohla žádnou práci získat.
Tato práce mě baví, neustále se učím nové věci, dodává mi to sebejistotu a
zvyšuje sebevědomí, též po finanční stránce se cítím mnohem lépe a
sebevědoměji. V Kanadě bych byla ve všem naprosto závislá na tomto muži, což
by zřejmě využíval k tomu, aby se mnou manipuloval. Též mi vadí, že mi dal
ultimátum, abych se rozhodla hned a okamžitě za ním přijela do Kanady, jinak
už o mě nemá zájem. Cesta do Kanady mě opravdu velmi láká, ale znamenalo by
to též ztrátu zaměstnání a propad většiny projektů, na kterých jsme s kolegy
v práci dělali, což je nezodpovědné. V hlavě mám ze všeho zmatek a srdce se
cítí osamělé.
Nejhorší na všem je, že si namám s kým o těchto věcech popovídat, abych měla
jasno a mohla učinit správné rozhodnutí. V noci mě pronásledují noční můry,
ale jednou jsem měla krásný sen o miminku.
Prosím, poraďte mi.
Děkuji. Alice

Odpověď: (16. 10. 2008, 19.04)

Milá Alice,
rozhodování - velké to břímě v našich životech, nikdo je za nás neudělá a nikdo neponese následky našich rozhodnutí.
Doporučuji třeba za tím účelem navštívit fyzicky www.konstelace.info
(odjezd za oceám za starším manipulativním mužem, který nemá úctu k dřívějším partnerkám nedoporučuji, ale připouštím, že nevím, co je pro váš život v tuto chvíli nejlepší)
Přeji vše dobré

Andrea píše: (13. 10. 2008, 19.03)

Dobrý den,mám problém který začal asi hned po porodu naší dcery.Po komplikovaném porodu,následné akutní sekci a KPR dcery se mi rozvinul silný mateřský pud.Malá je vpořádku,má 2,5 roku.Toužím po dalším dítěti,ale můj muž nechce ani slyšet.Je mu 43 let a má 2 děti z prvního manželství(18,a 17),se kterými skvěle vycházím.Zvládám domácnost,děti,zahradu a starám se o jeho matku.Finančně zvládáme.Hrozně se trápím,a on stále tvrdí,že další dítě nechce.Už nemůžu sledovat ani seriály v TV,jen brečím.Co mám dělat?Přece nebudu brát léky na uklidnění když chci dítě?!Poradte mi,prosím...Děkuji

Odpověď: (16. 10. 2008, 18.59)

Ach jo...
jednu možnou rozumnou odpověd si jistě dokážete napsat sama -
a já si dovolím jednu "nerozumnou" otázku - copak je manžel jediný plodný muž ve vašem okolí?
(od manžela je to nefér)