Laďa píše: (27. 10. 2008, 2.05)

Dobrý den,v prosinci budou synovi 3 roky a přibližně tak 3 měsíce dost špatně spí,budí se,někdy nemůže usnout.Musí mít zlé sny a často mluví o ´´pánech´´ kteří mu třeba vezmou nohy tak nemůže ráno vstát,nebo že jsou na něj zlý.A že někoho máme dát pánovi a paní ne protože ta je hodná atd.Vůbec to nechápem,tak bych chtěl poradit co máme dělat?
Kam se obrátit o radu či nějaké vyšetření tak malého dítěte.

Odpověď: (29. 10. 2008, 12.53)

Doporučuji brát toto spíše jako výzvu pro vás (vyšetřní nic moc nezmění ...)Za stěžejní větu ve vašem psaní vnímám: "vůbec to nechápem" - doporučuji hledat porozumění tomuto jevu... Můžeme to probrat osobně...

Slunečnice píše: (20. 10. 2008, 18.23)

Je mi skoro 4O, děti odrostlé (19,16)..najednou mne nic nebaví..vařit,péct,žehlit..ale ani číst,psát si s přáteli, chystat se do práce (pracuji s dětmi)..ve všem mám zmatek, v hlavě i věcech..nic se mi nechce..manžel mne štve,bojím se ale cokoliv změnit..třeba práci(od školy stále v jednom zaměstnání)..připadám si totálně vyždímaná a unavená..začínají mi vadit i kolegové,ale bojím se samoty..brala jsem prášky proti depresi,chvilku to šlo,ale nechci s nima začít znova...
Co dál???
Děkuji

Odpověď: (23. 10. 2008, 13.19)

Milá Slunečnice,
...syndrom vyhoření zatukal...
doporučuji nalézt si kauče/psychoterapeta/supervizo­ra, se kterým proberete detailněji vaši situaci ...
nejen pro lidi v pomáhajících v profesích považuji takovou věc pro duševní zdraví za nutnou ...
držím vám palce k nalezení odvahy...

Eressiel píše: (20. 10. 2008, 17.54)

Ahoj
 Všichni mi říkají, že mám malé sebevědomí, možná je to pravda, ale já říkám, že si ani věřit nemůžu, nemám proč. Nesnáším lidi, co si o sobě myslí kdo ví co. Když jsem přemýšlela o sobě a o všem, zjistila jsem, že nemám ráda nikoho a zevšech nejvíc sebe. Nesnáším. Chtěla jsem vyprovokovat bráchu, aby mi ublížil, já sama to nedovedla. Mám silný pud sebezáchovy. Potom z toho stejně sešlo. Je mi teprve 14 a možná je to...Potřebuji názor odborníka. Mohl byste mi napsat odpověď na E-mail: xxx@seznam.cz

Odpověď: (23. 10. 2008, 13.13)

dobrý den,
nevím o tom, že bychom spolu pásly kozy... a jsem žena
popros rodiče o to, aby ti dohovořili konzultaci u psychoterapeuta, aby jsi mohla urovnat si myšlenky.

Trosečnice píše: (20. 10. 2008, 16.28)

Dobrý den,
ráda bych se tady svěřila, protože už nevím kudy kam. Před pěti lety rozvod, pak mi po čase zemřel přítel a když jsem si opět našla bezvadného přítele, tak mi zčista jasna sdělil, že bude lepší, když půjdeme od sebe. Snad zřejmě jsem na něho poslední dobou naléhala kvůli společnému soužití či snad proto, že by časově pracovně zaneprázdněn. Tu pravou podstatu rozchodu z jeho strany nevím. Byli jsme spolu necelé dva roky, miluji ho doposud. On prý také, ale že mi neumí v životě dát, to co potřebuji. Sedl si a za dvě hodony tuto skutečnost vyhodnoti. Úplně jsem se tou rozchodovou ránou zhroutila. Jsem doma na nemocenské a užívám léky CITALON + FRONTIN. Mám neskutečnou snahu o něj bojovat. Nezvedal mi telefony ani neodpovídal na sms. Po 14-ti dnech mi po jedné sms zavolal. Byl to z jeho strany chladný hovor, zřejmě usměrňoval slova. Řekla jsem mu, že jsem mu koupila nový zubní kartáček... Jsem z toho špatná a to dost hodně, přestala jsem fungovat a nevím jak dál. Moc bych si přála, aby se ke mě vrátil. Vždyť se dá vždycky pozměnit životní scénář. Nejde mi to do hlavy, proč tak najednou mne opustil, když bylo vcelku fajn. Přemýšlela jsem, že za tím může být i jiná žena, ale nakonec jsem tuto variantu raději zavrhla. Poraďte mi, prosím, co dál, nebo se usoužím. Špatně spím, hubnu, nic mě netáhne. Jen naděje a boj o něj. Velmi děkuji.

Odpověď: (23. 10. 2008, 13.08)

Milá Trosečnice,
co přenést pozornost od vztahu k sobě..? Opravdu se máte tak nerada, že si dopřejete usoužení nebo uděláte něco proto, abyste se neusoužila... (třeba vás může inspirovat i odpověd pro šedého vlka) mmj.1 - opravdu je vás důstojno žebrat o lásku? a mmj.2 - ten, kdo o lásku žebrá, je pro partnera nepřitažlivý...

šedý vlk píše: (20. 10. 2008, 16.20)

Dobrý den paní doktorko.Je mi 30 let a mé bývalé přítelkyni také.Dnes je to 14 dní co jsme se rozešli.Vše bylo díky mé žárlivosti a nedůvěře k ní.Dlouho jsem jí podezříval že si myslí na jiného partnera a mé pochyby nebyly vůbec na místě.Žili jsme spolu rok a půl a s tímto problémem jsme se potýkali cca půl roku.Má bývalá přítelkyně mě několikrát varovala že tímto chováním jen vše pokazím a už jednou jsme se na krátkou dobu rozešli.Tenkrát mi dala ještě šanci a Já se z ní neponaučil.V den rozchodu jsem za ní ještě večer byl a prosil ji o to aby mě dala ještě šanci to zachránit a dokázat že už si uvědomuji co jsem ztratil a že nechci takhle náš vztah zahodit ale bohužel její odpověď zněla že už to nejde že je vyčerpaná a že to takhle asi má být.Oba jsme si v náručí poplakali.Domluvili jsme se tedy že si nebudeme volat ani psát sms protože by to pro nás bylo ještě větší trápení.Ale po pěti dnech mi večer napsala jestli nechci přijít na návštěvu.Udělal jsem asi chybu a jel za ní.Hezky jsme si celý večer povídali a Já jí říkal co všechno mi došlo a že už to nechci nikdy zopakovat.Zůstal jsem u ní na noc ale nedošlo k ničemu jen jsme si řekli že se milujem.Druhý den ráno jsem odešel a čekal jestli se mi ozve a vyčítal si že jsem se nezeptal předchozí noc na to proč se chtěla vidět jestli chce dát našemu vztahu ještě šanci.Když se do večera neozvala napsal jsem Já dotaz co si mám od předešlého večera slibovat.Odpověď zněla že ať se nezlobím ale že teď nemůžeme ve vztahu dál pokračovat.Že má strach že se vše bude opakovat a to ona už nechce.Že netvrdí že bychom se někdy k sobě neměli vrátit  ale teď že to nejde že jsme oba vyčerpání.Nevím co si mám o tom všem myslet jestli doufat a nebo to brát z její strany jen jako výmluvu abych tohle období nějakým způsobem překonal.Prosím poraďte jak dál.Děkuji.

Odpověď: (23. 10. 2008, 13.04)

Šedý vlku,
když se člověk nevyvíjí na růžové stezce, dostává od života lekce náročnější... Aby rostly svaly, je třeba cvičit, aby se zdokonalovala duše do harmonie, je třeba ji také učit - a protože v tuto chvíli nevíte jak na to, doporučuji hledat někoho, kdo by vám v té věci mohl poradit...

Jirka píše: (20. 10. 2008, 13.51)

Dobrý den. Po 14 letém manželství jsem začal podezřívat manželku z nevěry,díky jejímu chování.Ve vztahu začaly hádky apod.Stále na mě křičela co si o ní myslím.Po zhroucení jsem skončil u psychiatra.I přesto stále tvrdila,že si vymýšlím.V roce 2006 se její nevěra skutečně provalila.Plakala a žádala mě o další šanci,že uklouzla a potom to už nešlo ukončit,že je ráda,že jsem na vše přišel,že jí vydíral apod.Svoji manželku velmi miluji,i přes veškerou bolest,kterou jsem prožil a já a rovněž naše dvě děti jsem odpustil.Slíbila,že se rozejde,že ted pro ní bude rozchod jednoduchý,když už to vím.Její milenec mi potom dělal ze života peklo.Začátek byl těžký,ale potom náš vztah byl nádherný,řekl bych,že lepší než před její nevěrou.Jaká byla následná rána,když před 4 dny jsem zjistil,že vztah vůbec neskončil a že mi opět dalších 2,5 roku lhala a tajně se s ním scházela.Řekl jsem jí at za ním odejde a že má domu stále dveře otevřené.Nechce.Pláče a tvrdí úplně stejné důvody jako poprvé.Opět po mě chce šanci prý poslední.Už jsem jí tu šanci opět dal,ale bojím se,že to bylo jen slovy.Hlavu mám plnou otázek,na které mi nedokáže odpovědět.Důvod nevěry podle ní byl,že je blbá.Sám jsem spadl na úplné dno.Již 4 dny jsem nejedl,nebaví mě život,drží mě jen děti.Můžu jí ještě někdy věřit?

Odpověď: (23. 10. 2008, 13.00)

Milý Jirko,
doporučuji poskládat svoji sebeúctu - patrně jste podcenil při minulé krizi práci na sobě - bylo a je třeba pro vás naučit se sebeúctě a snížit až zrušit závislost na ženě! A to bez ohledu na to, jak se bude dál vyvíjet vaše manželství. Jste-li z okolí, ráda s vámi budu spolupracovat.

Mišulka píše: (20. 10. 2008, 12.51)

Dobrý den
potřebovala bych poradit,letos v květnu jsem prodělala porod(zamlklé těhotenství v 8.tydnu),s manželem jsme hodně chtěli miminko,ale nevyšlo to.Ja se s tim ale nemužu vyrovnat,je to velmi bolestivé.Ted mé příbuzné a kamarádky všechny rodí,nedokážu se s nimi ani bavit.Je to tak nespravedlivé.Pracuji jako zdr.sestra,vim,že je to asi psych.problém,ale jak to dostat z hlavy?Snažím se,ale čím víc,tím hůř to jde,už nevim,co dělat.Každý den na to myslím a brečím.Hlavně mam strach,že třeba nebudu moct mit děti.Je mi 22 a manželovi 24.Vim,jsme mladí,ale nevim,jestli budu mit na to ,podstupovat nějaká vyšetření.manžel je pro vše dostupné.

Odpověď: (23. 10. 2008, 12.55)

MIlá Mišulko,
je na čase, zajít k profesionálovi, který je schopen pracovat i na emoční úrovni, a vědomě pracovat se svým vnitřním světem... Zjednodušeně - rozloučit se se zemřelým miminkem, popřát mu štastnou cestu/klidný odpočinek a zvednout oči a podívat se na svět....
Jste-li z okolí, ráda s vámi budu spolupracovat.
Přeji vše dobré

Hanka píše: (20. 10. 2008, 10.13)

Dobrý den,
už dlouhou dobu přemýšlím o nějaké odborné konzultaci s lékařem. Mám velký problém zvládat žárlivost. Už rok a půl chodím s přítelem a moc ho miluji. Nedávno jsme si koupili i byteček a přemýšlíme i o miminku. Jenže já mu nedokážu věřit. Píše si s jinýma holkama př. s bývalou přítelkyní a kamarádkou a oslovuje je kočko apod. Mě to strašně ubližuje a už jsem mu to několikrát říkala, že si nepřeji aby si s něma psal. Ale on mi řekl, že nejsem normální a že se kamárádů kvůli mě nevzdá. Že jsem žárlivá atd. Dívala jsem se mu i do mobilu. Jednu dobu tam sms měl i od nich a pak když zjistil, že se mu dívám do tel. začal ty sms mazat. Nevím zda mu mám věřit že s nimi nekomunikuje nebo si s nimi pořád dál píše. Teď mu došel výpis tel. účtu a měl tam přes 150 sms do jiné sítě než máme my. Navíc máme volání i sms na sebe zdarma.Nevím co dělat. Chová se ke mě hezky já taky ale dlouhou dobu je ve mě pocit nedůvěry. Prosím pomozte mi. Děkuji s pozdravem Hanka

Odpověď: (23. 10. 2008, 12.52)

MIlá Hanko,
z vašeho psaní nejsem moc schopná odhadnout jak v rovnováze je dávání a přijímání lásky mezi vámi v rovnováze. Nevím, jak vám přítel dává najevo, že jste pro něj jedinečná... Pečlivě uvažte - s kým si chcete pořídit dítě... a proč dříve dítě než svatbu?

Renda píše: (20. 10. 2008, 9.48)

Dobrý den, prosím o pomoc jak mam řešit situaci ve které se nacházím. S mojí ženou žijeme tří roky ,se ženou mame 4 děti z jejiho předešlího stavu,žena mi o víkendu řekla, že má jineho muže a že neví co má dělat nechce přijít ani o mě ani o něj. Je to její dávná láska z věku dospívání ted se schází 3 měsíce . Já taky nejsem idealní a stoprocentní. Máme spolu vleklý problém - nějak se nám vytratila komunikace mezi náma - nerozumíme si. Já mam nervi na pochodu . Ženu i děti miluji a nechci o ně přijít jsou to lidičky bez kterých nechci být. Když se ženy optam na nějakou věc tak žena na to reaguje se slovy zas maš milion otázek a chceš milion odpovědí. Možná se opravdu asi moc ptám. Já taky jednám ted dost podrážděně. S dětmi jsem v pohodě a to se ženě taky nelíbí říka, že přes děti na to nemám jít .poraďte mi, jak se mam nejlíp zachovat abych o svou lásku nepřišel děkuji Renda

Odpověď: (23. 10. 2008, 12.47)

Milý Rendo,
situace složitá... mám z toho pocit, že pevnější je vztah mezi vámi a dětmi než mezi ženou a vámi... Víte to?

bobina píše: (20. 10. 2008, 8.01)

zdravim,píšu mam problemy s 16 dcerou,od 14 problemova (uteky z domova,zaškolactvi)před pul rokem si našla o 2 roky staršiho přitele,tim se zmenila začla chodit do školy,po dlouhe dobe byla to ona,zase štastna,ted se rozešli z jeho strany,a ja se bojim,že zase spadne na to dno, kde byla předtim,nevim,přemyšlim o navštevě psychologa,nevim co mam delat,aby to neskončila ...,dekuji za odpoved - pekny den

Odpověď: (23. 10. 2008, 12.42)

Milá Bobi,
o vaši rodinné situaci a o vaši dceři vím příliš málo - konzultací u psychoterapeuta rozhodně nic nezkazíte - můžete si pro začátek u něho urovnat myšlenky, udělat náhled... samozřejmě, že dceru by bylo vhodné vzít s sebou.

ha111 píše: (20. 10. 2008, 1.36)

Dobrý večer,nevim co mám dělat. Jsem vdaná 8 let (jinak jsem spolu 11 let) máme 2 děti + jedno má manžel z prvního manželství. Byla jsem poměrně dlouho na MD (8 let), z toho jsem ještě 2 roky pečovala o nemohoucí tchýni a nyní jsem začala chodit do práce (3.měsíc).Pracuji na směny-12 hod, manžel na ráno. Myslela jsem si, že to bude vše klapat, že konečně nebudu na vše sama, že se postará i tatínek. Jenže on mi práci pořád vyčítá, žejsem tam pořád, ať se tam odstěhuju. Stalo se i že na mě stáhl ruku, ne jednou, ale to nechci řešit. On je v práci nespokojený, ale kvůli moji práci si nemůže najít jinou(prý). vadí mu, že mě ta práce baví a líbí se mi. Strašně na mně žárlí. Když jsem byla na MD, tak mě vyháněl at už jdu konečně taky pracovat a teď když pracuji,jsem opět špatná. Stalo se i, že jsem měla jít na noc, a on šel odpoledne na pivo a prostě nepřišel domů, s tím že ho moje práce nezajímá. Musela jsem dojet pro nevl.dceru,které potom vynadal, aby děti pohlídala, ale stejně jsem přišla o 45 min déle. Tvrdí, že naše manželství nefunguje, ale on je vždycky pár dní zamilovanej až po uši a pak se chce rozvádět.Pořád dokola. Co mám dělat? Moc ho miluju. Já jsem takový dobrák,pomohla bych každému, na sebe kašlu a přestává mne vše bavit. Jen v práci  jsem ráda, protože mám klid. Děkuji za radu...

Odpověď: (23. 10. 2008, 12.39)

Milá Ha,
jakou radu ode mne čekáte....?
Jste v životní situaci, kdy jste konfrontována se svými potřebami, se  vztahem k sobě. Doposud jste upřednostnovala potřeby jiných - především manžela, zároveň od něj očekáváre, že vám pomůže ... opakovaně se stává, že vám dává najevo, že s vámi spolupracovat nechce ... sice je možné, že se cítí ohrožen vaší prací, ale jeho způsob uvolnění napětí z toho je destruktivní... Navrhněte mu, že byste s ním ráda navštívila rodinného poradce, který může snadněji volit vhodná slova a vést vás ke vztahové harmonii.  Vám samotné doporučuji věnovat se sobě, zajištovat si pohodo, dbát na své potřeby (i pro vás samotnou by byla vhodná spolupráce s psychoterapeutem)
Přeji vše dobré a držím palečky...

luc123 píše: (16. 10. 2008, 23.59)

Dobrý večer,nevím jak začít,můj přítel přišel o práci,je to skoro měsíc,jinou si nehledá,našla sem mu i nějaké inzeráty,aby tam zavolal,protože je na to líný a nic se neděje.Jsem na mateřské.Nic mi nechce říkat,když se ho na něco zeptám,tak hned vyzvýdám.Nesmím se ptát kam jde,kde byl.Prý je to jeho soukromá věc a já nejsem jeho máma.Když něco chci vyřešit,říká to neřeš,to bylo,bude(za měsíc).Mě to trápí,protože mě na něm stále záleží,jsme spolu přes 4 roky,máme 15 měsíčního syna.Jen bych chtěla,aby byl zodpovědný.V tomto směru se sním nedá mluvit.Říkám si každej chlap je blbej,ale každej jinak.Pořád si ho omlouvám,jako dítě to neměl lehký,v 8 letech se dozvěděl z hádky rodičů,že jeho táta není jeho táta,dost chlastali,otčím bil mámu.....jak mu říct,vzpamatuj se.

Odpověď: (19. 10. 2008, 20.18)

Milá Lucko,
... vy mu jistě říkáte to: vzpamatuj se - a on to neslyší... působí to tak, že rozumné argumenty on neslyší... přeji vám, abyste zajistila pro sebe a syna bezpečný a klidný domov... nebude-li se on mít i nadále ke spolupráci a bude-li vás to ohrožovat, budete muset jednat za "já" a ne za "my". Proč jste "my" nepotvrdili snatkem? Přeji vše dobré a držím palečky

Alice píše: (13. 10. 2008, 20.58)

Dobrý den,

zajímal by mě názor odborníka, proto se na Vás obracím s prosbou o radu.

Je mi 33 let, jsem svobodná a stále žiji s rodiči, dosud jsem nenašla
partnera, se kterým bych mohla mít rodinu, přesto toužím mít dítě. Přitahuji
asi nevhodné typy mužů, první skupinu tvoří tací, kteří se nechtějí v životě
vázat a chtějí si pouze užívat, druhou skupinku tvoří muži, kteří stále žijí
se svou maminkou, která rozhoduje o všem v jejich životě za něho, prostě se
v žádném případě nechtějí od ní odpoutat. Ve skutečnosti jsem poznala pouze
jediného muže, byla jsem do něj šíleně zamilovaná jako školačka, o to
bolestnější pro mě pak bylo, když mě využil a nechal si mne napsat své
dluhy, které mi zůstaly dodnes, a pak se na mě vykašlal a už mě nechtěl.
V současné době se mi naskytla neuvěřitelná nabídka od muže z Kanady, který
mi nabízí nádherný společný život v Kanadě, s tím, že bychom si i dítě
pořídili, přesně tak jak si to přeji. Má to však háček - dotyčnému pánovi je
65 let a má za sebou dvě nevydařená manželství, o svých ex-manželkách mluví
často a nehezky. Je hodně zkušený a využívá toho k tomu, aby se mnou
manipuloval tak, jak je to pro něho nejvýhodnější. Též jsem si všimla, že
přestože chce mít o mnoho let mladší manželku, je k ní žárlivý.
Před časem jsem získala novou práci, jsem za ni velmi vděčná, protože jsem
byla dlouhou dobu nezaměstnaná, a pořád jsem nemohla žádnou práci získat.
Tato práce mě baví, neustále se učím nové věci, dodává mi to sebejistotu a
zvyšuje sebevědomí, též po finanční stránce se cítím mnohem lépe a
sebevědoměji. V Kanadě bych byla ve všem naprosto závislá na tomto muži, což
by zřejmě využíval k tomu, aby se mnou manipuloval. Též mi vadí, že mi dal
ultimátum, abych se rozhodla hned a okamžitě za ním přijela do Kanady, jinak
už o mě nemá zájem. Cesta do Kanady mě opravdu velmi láká, ale znamenalo by
to též ztrátu zaměstnání a propad většiny projektů, na kterých jsme s kolegy
v práci dělali, což je nezodpovědné. V hlavě mám ze všeho zmatek a srdce se
cítí osamělé.
Nejhorší na všem je, že si namám s kým o těchto věcech popovídat, abych měla
jasno a mohla učinit správné rozhodnutí. V noci mě pronásledují noční můry,
ale jednou jsem měla krásný sen o miminku.
Prosím, poraďte mi.
Děkuji. Alice

Odpověď: (16. 10. 2008, 19.04)

Milá Alice,
rozhodování - velké to břímě v našich životech, nikdo je za nás neudělá a nikdo neponese následky našich rozhodnutí.
Doporučuji třeba za tím účelem navštívit fyzicky www.konstelace.info
(odjezd za oceám za starším manipulativním mužem, který nemá úctu k dřívějším partnerkám nedoporučuji, ale připouštím, že nevím, co je pro váš život v tuto chvíli nejlepší)
Přeji vše dobré

Andrea píše: (13. 10. 2008, 19.03)

Dobrý den,mám problém který začal asi hned po porodu naší dcery.Po komplikovaném porodu,následné akutní sekci a KPR dcery se mi rozvinul silný mateřský pud.Malá je vpořádku,má 2,5 roku.Toužím po dalším dítěti,ale můj muž nechce ani slyšet.Je mu 43 let a má 2 děti z prvního manželství(18,a 17),se kterými skvěle vycházím.Zvládám domácnost,děti,zahradu a starám se o jeho matku.Finančně zvládáme.Hrozně se trápím,a on stále tvrdí,že další dítě nechce.Už nemůžu sledovat ani seriály v TV,jen brečím.Co mám dělat?Přece nebudu brát léky na uklidnění když chci dítě?!Poradte mi,prosím...Děkuji

Odpověď: (16. 10. 2008, 18.59)

Ach jo...
jednu možnou rozumnou odpověd si jistě dokážete napsat sama -
a já si dovolím jednu "nerozumnou" otázku - copak je manžel jediný plodný muž ve vašem okolí?
(od manžela je to nefér)

dáda píše: (13. 10. 2008, 15.43)

Dobrý den, mám problém, který nevím jak řešit.Je mi 43 let, vdala jsem se před 18 lety do úplně cizího města, kde jsem nikoho neznala. Začala jsem chodit do práce, bydleli jsme s tchýní.Brzy jsme si pořídili vlastní byt a dvě děti. Zústala jsem doma na mateřské, zvyklá z vesnice z rodinného domku v panelákovém 2+1 jsem dost trpěla. Můj muž podnikal a tak byl celé dny dlouho do večera a celé víkendy v práci. Jsem si jista, že byl opravdu v práci.Byla jsem ale na děti sama, rodiče jsem měla daleko a velmi se mi po nich stýskalo.Často jsem k nim s dětmi jezdila, vždy na pár týdnů, ale mrzelo mě, že zase nevidí děti můj muž. Pak jsem nastoupila do práce, byla jsem v jednom kole, děti kroužky, domácnost, práce a tak pořád do kola. Můj muž nechtěl nikam chodit, stýkat se s přáteli, nechtěl aby nám nikdo hlídal děti, tvrdil, že nejraději je se mnou doma, že nikam chodit nechce.Žádné přátelé, se kterými by chtěl trávit svůj volný čas neměl, krom práce měl taky spoustu koníčků, na které samozřejmě neměl čas a velmi tím trpěla občas nám to vyčítal.Já jsem všechen volný čas, kterého moc nebylo, věnovala dětem a domácnosti.Sexuální život nebyl nikdy moc bohatý a častý, ale vlastně to nebyl mezi námi  ani na začátku vztahu, přesto jsme se velmi milovali.Velmi mě to trápilo, pokoušela jsem si o tom s mužem promluvit, ale tvrdil, že mě miluje ale že je unavený. Občas mi ale říkal, že mě miluje, že by si neuměl vybrat lépe, že jsem skvělá atd. Nikdy na mě nebyl hrubý, nebyl nikdy lakomý na peníze. Nikdy se mě ale nesnažil třeba utěšit, když mi bylo nejhůř.Přesto myslím, že mě skutečně miluje a já jeho taky. Dětem se nikdy moc nevěnoval, protože buď byl v práci nebo byl unavený a seděl dlouhé hodiny u televize.Já mám práci, ve které prožívám často stres, když se to nahrne, ale jinak mě práce baví a jsem v ní spokojená, i když někdy taky dosti unavená.Strašně mě ubíjí ale mužova nečinnost, co se týče domácnosti, žádný řemeslník ani nikdo jiný k nám nesmí, protože by práci nikdo neudělal dobře, takže muž má v plánu vše udělat sám, ale pouze v plánu a tak některé věci stojí celých 18 let a není například nikdo, kdoby podezdil v koupelně vanu apod.
Někdy už mám pocit, že se zblázním. Bývala jsem veselá, samý úsměv, ale teď už to tak není, v práci mám pověst celkem výbornou, jsem milá, pracovitá, sploehlivá atd., ale když přijdu domů všechno mě štve, jsem až nepříjemná,nevlídná, na muže i na děti, všechny peskuju, jsem nešťastná. Já si to uvědomuju, nesměju se tam, nejsem tam veselá a šťastná. Myslím, že si to on a děti už vůbec nezaslouží, ale nemůžu se ovládnout a změnit to, ač bych moc chtěla. Poraďte co s tím, než všechny své nejbliží ztratím.Prosím.

Odpověď: (16. 10. 2008, 18.46)

Milá Dádo,
nesete na sobě břímě složené z několika vrstev únavy. Abyste je mohla odkládat, přála bych vám, abyste si dopřála péči o duši  ve formě individuálních konzultací, lekcí... Že zuby, vlasy, auto ... potřebují pravidelnou údržbu, o tom nikdo nepochybuje... a duše...?...
Přeji vše dobré.

Lenka píše: (13. 10. 2008, 12.43)

Dobrý den,chtěla jsem se zeptal nebo lépe řečeno poradit.Mám syna, kterému budou v prosinci tři roky.Nevím jak se k němu chovat v určitých situacích tak bych potřebovala odbornou radu. Jedná se vztekání (vzteká se když se mu něco nedovolí, nebo když jsme venku a nejdeme tam kam chce jít on, nebo když krmím miminko a nedostane hned teď např. čaj..) mnohokrát přemýšlím, jak se v této chvíli k němu zachovat. Zda přísně a třeba ho za to i plácnout nebo ignorací, nechat ho vyvztekat atd... Prosím poraďte ať ještě něco zbytečně nezhorším..Děkuji předem

Odpověď: (16. 10. 2008, 18.41)

Milá Lenko,
je důležité, aby z vás cítil jistotu, klid a rozhodnost. Z toho, co píšete je zřejmé, že máte v rodině malé miminko - narodilo se v čase, kdy si váš syn začal uvědomovat své já a jeho nervová soustava není odolná.  Je třeba i jemu věnovat přiměřenou pozornost, také jetřeba, nemít na sebe očekávání, že musíte být dokonalá... potřebujete-li získat více jistoty ve svém jednání, doporučuji zajít si občas na konzultaci k profesionálovi...

Čestmir píše: (13. 10. 2008, 11.24)

Moje žena a ja dame si na nějakou dubu do Opavské psychyatrické lečebny.
Jáké zařizení použivate proti utěku, Dozvěděli jsme se že chce utéct. Jak to vyřešime?

Odpověď: (16. 10. 2008, 18.27)

Myslím, že jste si spletl stránky :)
Mmj. v současné době je nezákonné držet někoho, kdo je svéprávný, v jakémkoliv zdravotnickém zařízení proti jeho vůli.

Naty píše: (13. 10. 2008, 10.03)

Dobrý den, je mi 21 let a už téměř 4 roky bydlím s přítelem. Postavili jsme si spolu podkrovní byt, takže máme společnou domácnost. On je strašně hodný, udělá první poslední, bezvadně se stará o příbuzný apod. Můj problém začal zhruba před rokem, kdy jsem zjistila, že se přítel uspokojuje přes internet a to tak, že dobíjí kredity na telefon holkám, které se mu pak přes webkameru vyslékají, ale postupem času jsem přišla i na to, že si s nima při tom telefonuje a píše jim erotické smsky. Strašně to se mnou otřáslo, cítila jsem se naprosto nemožná v posteli, apod., ale ustáli jsme to. Ten hlavní problém je v tom, že jsem dnes ve foťáku objevila fotografie, kde je nafocen pár při souloži a na jedné fotografii jde vidět, že na zemi leží oblečení mého přítele, tudíž on musel být fotografem...naprosto vůbec nevím, co mám dělat a jak tohle řešit..vždycky mi všechno zapře pokud jde o tyto věci a klidně mi lže do očí..na jednu stranu nemám sílu zahodit 4 roky vztahu, který byl až na tohle bezvadný a na druhou stranu se děsím toho, co přijde teď. Cítím se jako hrozná špína, nejsem snad ani ženská, když mu ležím nahá v posteli a on jde radši k počítači..nechápu to..přitom nejsem v posteli dřevo a ani ho neodmítám..plánovali jsme teď založení rodiny, ale představa, že by na mě teď šáhnul je příšerná, ale na druhou stranu i odchod od něj je těžký..

Odpověď: (16. 10. 2008, 18.24)

Milá N.,
to jak se chová váš přítel je ukázka toho, když sexualita se odštěpí od lásky. Nesouvisí to s vašimi kvalitami. Sexuální pud vymknut kontrole nevěstí nic dobrého - to ať se na mne liberálové klidně zlobí... A jestli přítel nevidí, že má problém, tak vám nezbývá nic jiného než vzít zodpovědnost za  řešení vašeho vztahu do svých rukou.
Vám, mladé holce -  držím palce.

hosta píše: (13. 10. 2008, 9.46)

Dobrý den,chtěla bych se zeptat,mám problém s spřítelem.Začlo to tím,že my zapřel že jde na diskotéku a když jsem mu volala,tak mi zapřel a lhal kde je.Přijel v noci a když jsem se sním začla bavit a pak jsme se začali hádat,tak začla plakat naše dcera a tu slyšela moje mamka(ta bydlí o patro níž)tak přišla a pustila se do přítele,jak si to představuje atd..(udělal to už po několikáté)začli se hádat a nakonec se začali oba vyhazovat z bytu..přítel se sebral a odešel.Už přes měsíc se mu omlouvám a prosím ho aby se vrátil a on my pořád říká,že neví a že pořád o tom přemýšlí.Už nevím co mám dělat,ta nejistota,je vážně hrozná.Vím,že jsem se ho měla zastat,ale v tu chvíli ze mě nevypadlo ani slovo.Moc ho miluju a chtěla bych ho zpátky.Máme spolu krásné dvě děti.

Odpověď: (16. 10. 2008, 18.18)

Milá neznámá,
něco je v nepořádku a nejedná se o to, že jste v tu chvíli se ho nezastala. Mám pocit, že ve vašem rodinném systému bylo něco neuspořádaného již před tím. Na základě vašeho psaní nemohu komplexně posoudit váš problém. Domnívám se, že v nepořádku bylo něco z jeho strany, ale i z vaší strany. Chtěli-li byste oba spolupracovat na znovuoživení harmonie ve vašem vztahu, doporučuji spolupráci s profesionálem, harmonii můžete nastolit spoluprací... Nemá-li se ke spolupráci, zařizujte se s dětmi po svém...

Cacorka píše: (13. 10. 2008, 9.41)

Dobrý den, jsem už skutečně zoufalá, od března se snažíme otěhotnět s přítelem, ale zatím se nám to nedaří, šli jsme do toho s tím, že tomu necháme volný průběh, ale když se s přítelem milujeme, tak někdy jde do mě a někdy dojde vyvrcholeni "mimo", zavedla jsem s ním na toto téma řeč a řekl mi, že se se mmou nechce milovat jen za učelem miminka, že by ho to přestalo bavit a že miminko chce, ale chce tomu nechat volny průběh. Já nevím co si s tím počít, vím že naléhání mého přítele akorát odradí, ale začínám už z toho být nervově labilní, je mi 29, přítel má odjet na 3 měsíce v lednu do ciziny, všude okolo mne jsou naši přátelé s dětma, nebo čekají, v mé práci teď dvě kolegyně otěhotněly, už nevím jak dál, nemůžu jíst, spát, mám neustále tlak v bříšku ze stresu, mám pocit že ta touha po dítěti mě tak ochromila, že nejsem schopná už myslet na nic jiného a projevuje se to negativně v mém chování, prosím poraďte jak se od toho odpoutat, jak na to zapomenout, jinak mám pocit, že dítě nebude a nakonec ztratím díky svému chování i přítele. Děkuji moc za odpověď

Odpověď: (16. 10. 2008, 18.10)

Milá Cácorko,
1. čím nervoznější budete, tím je větší pravděpodobnost, že neotěhotníte a máte pravdu, že v případě, že se milování mění v hon na otěhotnění, dochází k narušení partnerského vztahu.
2. zkuste  nalézt cestu ke svému klidu (třeba i ve spolupráci s psychoterapeutem)
3. podstupte vyšetření plodnosti své i plodnosti partnera (nejlépe ve specializovaném centru např. http://www.sanushk.cz/ - přestože nemají kvalitní stránky, klientky jsou spokojeny s léčbou, lépe jít rovnou do specializovaného střediska, abyste v případě další léčby nemuseli všechny procedury absolvovat ještě jednou)