Renda píše: (20. 10. 2008, 9.48)

Dobrý den, prosím o pomoc jak mam řešit situaci ve které se nacházím. S mojí ženou žijeme tří roky ,se ženou mame 4 děti z jejiho předešlího stavu,žena mi o víkendu řekla, že má jineho muže a že neví co má dělat nechce přijít ani o mě ani o něj. Je to její dávná láska z věku dospívání ted se schází 3 měsíce . Já taky nejsem idealní a stoprocentní. Máme spolu vleklý problém - nějak se nám vytratila komunikace mezi náma - nerozumíme si. Já mam nervi na pochodu . Ženu i děti miluji a nechci o ně přijít jsou to lidičky bez kterých nechci být. Když se ženy optam na nějakou věc tak žena na to reaguje se slovy zas maš milion otázek a chceš milion odpovědí. Možná se opravdu asi moc ptám. Já taky jednám ted dost podrážděně. S dětmi jsem v pohodě a to se ženě taky nelíbí říka, že přes děti na to nemám jít .poraďte mi, jak se mam nejlíp zachovat abych o svou lásku nepřišel děkuji Renda

Odpověď: (23. 10. 2008, 12.47)

Milý Rendo,
situace složitá... mám z toho pocit, že pevnější je vztah mezi vámi a dětmi než mezi ženou a vámi... Víte to?

bobina píše: (20. 10. 2008, 8.01)

zdravim,píšu mam problemy s 16 dcerou,od 14 problemova (uteky z domova,zaškolactvi)před pul rokem si našla o 2 roky staršiho přitele,tim se zmenila začla chodit do školy,po dlouhe dobe byla to ona,zase štastna,ted se rozešli z jeho strany,a ja se bojim,že zase spadne na to dno, kde byla předtim,nevim,přemyšlim o navštevě psychologa,nevim co mam delat,aby to neskončila ...,dekuji za odpoved - pekny den

Odpověď: (23. 10. 2008, 12.42)

Milá Bobi,
o vaši rodinné situaci a o vaši dceři vím příliš málo - konzultací u psychoterapeuta rozhodně nic nezkazíte - můžete si pro začátek u něho urovnat myšlenky, udělat náhled... samozřejmě, že dceru by bylo vhodné vzít s sebou.

ha111 píše: (20. 10. 2008, 1.36)

Dobrý večer,nevim co mám dělat. Jsem vdaná 8 let (jinak jsem spolu 11 let) máme 2 děti + jedno má manžel z prvního manželství. Byla jsem poměrně dlouho na MD (8 let), z toho jsem ještě 2 roky pečovala o nemohoucí tchýni a nyní jsem začala chodit do práce (3.měsíc).Pracuji na směny-12 hod, manžel na ráno. Myslela jsem si, že to bude vše klapat, že konečně nebudu na vše sama, že se postará i tatínek. Jenže on mi práci pořád vyčítá, žejsem tam pořád, ať se tam odstěhuju. Stalo se i že na mě stáhl ruku, ne jednou, ale to nechci řešit. On je v práci nespokojený, ale kvůli moji práci si nemůže najít jinou(prý). vadí mu, že mě ta práce baví a líbí se mi. Strašně na mně žárlí. Když jsem byla na MD, tak mě vyháněl at už jdu konečně taky pracovat a teď když pracuji,jsem opět špatná. Stalo se i, že jsem měla jít na noc, a on šel odpoledne na pivo a prostě nepřišel domů, s tím že ho moje práce nezajímá. Musela jsem dojet pro nevl.dceru,které potom vynadal, aby děti pohlídala, ale stejně jsem přišla o 45 min déle. Tvrdí, že naše manželství nefunguje, ale on je vždycky pár dní zamilovanej až po uši a pak se chce rozvádět.Pořád dokola. Co mám dělat? Moc ho miluju. Já jsem takový dobrák,pomohla bych každému, na sebe kašlu a přestává mne vše bavit. Jen v práci  jsem ráda, protože mám klid. Děkuji za radu...

Odpověď: (23. 10. 2008, 12.39)

Milá Ha,
jakou radu ode mne čekáte....?
Jste v životní situaci, kdy jste konfrontována se svými potřebami, se  vztahem k sobě. Doposud jste upřednostnovala potřeby jiných - především manžela, zároveň od něj očekáváre, že vám pomůže ... opakovaně se stává, že vám dává najevo, že s vámi spolupracovat nechce ... sice je možné, že se cítí ohrožen vaší prací, ale jeho způsob uvolnění napětí z toho je destruktivní... Navrhněte mu, že byste s ním ráda navštívila rodinného poradce, který může snadněji volit vhodná slova a vést vás ke vztahové harmonii.  Vám samotné doporučuji věnovat se sobě, zajištovat si pohodo, dbát na své potřeby (i pro vás samotnou by byla vhodná spolupráce s psychoterapeutem)
Přeji vše dobré a držím palečky...

luc123 píše: (16. 10. 2008, 23.59)

Dobrý večer,nevím jak začít,můj přítel přišel o práci,je to skoro měsíc,jinou si nehledá,našla sem mu i nějaké inzeráty,aby tam zavolal,protože je na to líný a nic se neděje.Jsem na mateřské.Nic mi nechce říkat,když se ho na něco zeptám,tak hned vyzvýdám.Nesmím se ptát kam jde,kde byl.Prý je to jeho soukromá věc a já nejsem jeho máma.Když něco chci vyřešit,říká to neřeš,to bylo,bude(za měsíc).Mě to trápí,protože mě na něm stále záleží,jsme spolu přes 4 roky,máme 15 měsíčního syna.Jen bych chtěla,aby byl zodpovědný.V tomto směru se sním nedá mluvit.Říkám si každej chlap je blbej,ale každej jinak.Pořád si ho omlouvám,jako dítě to neměl lehký,v 8 letech se dozvěděl z hádky rodičů,že jeho táta není jeho táta,dost chlastali,otčím bil mámu.....jak mu říct,vzpamatuj se.

Odpověď: (19. 10. 2008, 20.18)

Milá Lucko,
... vy mu jistě říkáte to: vzpamatuj se - a on to neslyší... působí to tak, že rozumné argumenty on neslyší... přeji vám, abyste zajistila pro sebe a syna bezpečný a klidný domov... nebude-li se on mít i nadále ke spolupráci a bude-li vás to ohrožovat, budete muset jednat za "já" a ne za "my". Proč jste "my" nepotvrdili snatkem? Přeji vše dobré a držím palečky

Alice píše: (13. 10. 2008, 20.58)

Dobrý den,

zajímal by mě názor odborníka, proto se na Vás obracím s prosbou o radu.

Je mi 33 let, jsem svobodná a stále žiji s rodiči, dosud jsem nenašla
partnera, se kterým bych mohla mít rodinu, přesto toužím mít dítě. Přitahuji
asi nevhodné typy mužů, první skupinu tvoří tací, kteří se nechtějí v životě
vázat a chtějí si pouze užívat, druhou skupinku tvoří muži, kteří stále žijí
se svou maminkou, která rozhoduje o všem v jejich životě za něho, prostě se
v žádném případě nechtějí od ní odpoutat. Ve skutečnosti jsem poznala pouze
jediného muže, byla jsem do něj šíleně zamilovaná jako školačka, o to
bolestnější pro mě pak bylo, když mě využil a nechal si mne napsat své
dluhy, které mi zůstaly dodnes, a pak se na mě vykašlal a už mě nechtěl.
V současné době se mi naskytla neuvěřitelná nabídka od muže z Kanady, který
mi nabízí nádherný společný život v Kanadě, s tím, že bychom si i dítě
pořídili, přesně tak jak si to přeji. Má to však háček - dotyčnému pánovi je
65 let a má za sebou dvě nevydařená manželství, o svých ex-manželkách mluví
často a nehezky. Je hodně zkušený a využívá toho k tomu, aby se mnou
manipuloval tak, jak je to pro něho nejvýhodnější. Též jsem si všimla, že
přestože chce mít o mnoho let mladší manželku, je k ní žárlivý.
Před časem jsem získala novou práci, jsem za ni velmi vděčná, protože jsem
byla dlouhou dobu nezaměstnaná, a pořád jsem nemohla žádnou práci získat.
Tato práce mě baví, neustále se učím nové věci, dodává mi to sebejistotu a
zvyšuje sebevědomí, též po finanční stránce se cítím mnohem lépe a
sebevědoměji. V Kanadě bych byla ve všem naprosto závislá na tomto muži, což
by zřejmě využíval k tomu, aby se mnou manipuloval. Též mi vadí, že mi dal
ultimátum, abych se rozhodla hned a okamžitě za ním přijela do Kanady, jinak
už o mě nemá zájem. Cesta do Kanady mě opravdu velmi láká, ale znamenalo by
to též ztrátu zaměstnání a propad většiny projektů, na kterých jsme s kolegy
v práci dělali, což je nezodpovědné. V hlavě mám ze všeho zmatek a srdce se
cítí osamělé.
Nejhorší na všem je, že si namám s kým o těchto věcech popovídat, abych měla
jasno a mohla učinit správné rozhodnutí. V noci mě pronásledují noční můry,
ale jednou jsem měla krásný sen o miminku.
Prosím, poraďte mi.
Děkuji. Alice

Odpověď: (16. 10. 2008, 19.04)

Milá Alice,
rozhodování - velké to břímě v našich životech, nikdo je za nás neudělá a nikdo neponese následky našich rozhodnutí.
Doporučuji třeba za tím účelem navštívit fyzicky www.konstelace.info
(odjezd za oceám za starším manipulativním mužem, který nemá úctu k dřívějším partnerkám nedoporučuji, ale připouštím, že nevím, co je pro váš život v tuto chvíli nejlepší)
Přeji vše dobré

Andrea píše: (13. 10. 2008, 19.03)

Dobrý den,mám problém který začal asi hned po porodu naší dcery.Po komplikovaném porodu,následné akutní sekci a KPR dcery se mi rozvinul silný mateřský pud.Malá je vpořádku,má 2,5 roku.Toužím po dalším dítěti,ale můj muž nechce ani slyšet.Je mu 43 let a má 2 děti z prvního manželství(18,a 17),se kterými skvěle vycházím.Zvládám domácnost,děti,zahradu a starám se o jeho matku.Finančně zvládáme.Hrozně se trápím,a on stále tvrdí,že další dítě nechce.Už nemůžu sledovat ani seriály v TV,jen brečím.Co mám dělat?Přece nebudu brát léky na uklidnění když chci dítě?!Poradte mi,prosím...Děkuji

Odpověď: (16. 10. 2008, 18.59)

Ach jo...
jednu možnou rozumnou odpověd si jistě dokážete napsat sama -
a já si dovolím jednu "nerozumnou" otázku - copak je manžel jediný plodný muž ve vašem okolí?
(od manžela je to nefér)

dáda píše: (13. 10. 2008, 15.43)

Dobrý den, mám problém, který nevím jak řešit.Je mi 43 let, vdala jsem se před 18 lety do úplně cizího města, kde jsem nikoho neznala. Začala jsem chodit do práce, bydleli jsme s tchýní.Brzy jsme si pořídili vlastní byt a dvě děti. Zústala jsem doma na mateřské, zvyklá z vesnice z rodinného domku v panelákovém 2+1 jsem dost trpěla. Můj muž podnikal a tak byl celé dny dlouho do večera a celé víkendy v práci. Jsem si jista, že byl opravdu v práci.Byla jsem ale na děti sama, rodiče jsem měla daleko a velmi se mi po nich stýskalo.Často jsem k nim s dětmi jezdila, vždy na pár týdnů, ale mrzelo mě, že zase nevidí děti můj muž. Pak jsem nastoupila do práce, byla jsem v jednom kole, děti kroužky, domácnost, práce a tak pořád do kola. Můj muž nechtěl nikam chodit, stýkat se s přáteli, nechtěl aby nám nikdo hlídal děti, tvrdil, že nejraději je se mnou doma, že nikam chodit nechce.Žádné přátelé, se kterými by chtěl trávit svůj volný čas neměl, krom práce měl taky spoustu koníčků, na které samozřejmě neměl čas a velmi tím trpěla občas nám to vyčítal.Já jsem všechen volný čas, kterého moc nebylo, věnovala dětem a domácnosti.Sexuální život nebyl nikdy moc bohatý a častý, ale vlastně to nebyl mezi námi  ani na začátku vztahu, přesto jsme se velmi milovali.Velmi mě to trápilo, pokoušela jsem si o tom s mužem promluvit, ale tvrdil, že mě miluje ale že je unavený. Občas mi ale říkal, že mě miluje, že by si neuměl vybrat lépe, že jsem skvělá atd. Nikdy na mě nebyl hrubý, nebyl nikdy lakomý na peníze. Nikdy se mě ale nesnažil třeba utěšit, když mi bylo nejhůř.Přesto myslím, že mě skutečně miluje a já jeho taky. Dětem se nikdy moc nevěnoval, protože buď byl v práci nebo byl unavený a seděl dlouhé hodiny u televize.Já mám práci, ve které prožívám často stres, když se to nahrne, ale jinak mě práce baví a jsem v ní spokojená, i když někdy taky dosti unavená.Strašně mě ubíjí ale mužova nečinnost, co se týče domácnosti, žádný řemeslník ani nikdo jiný k nám nesmí, protože by práci nikdo neudělal dobře, takže muž má v plánu vše udělat sám, ale pouze v plánu a tak některé věci stojí celých 18 let a není například nikdo, kdoby podezdil v koupelně vanu apod.
Někdy už mám pocit, že se zblázním. Bývala jsem veselá, samý úsměv, ale teď už to tak není, v práci mám pověst celkem výbornou, jsem milá, pracovitá, sploehlivá atd., ale když přijdu domů všechno mě štve, jsem až nepříjemná,nevlídná, na muže i na děti, všechny peskuju, jsem nešťastná. Já si to uvědomuju, nesměju se tam, nejsem tam veselá a šťastná. Myslím, že si to on a děti už vůbec nezaslouží, ale nemůžu se ovládnout a změnit to, ač bych moc chtěla. Poraďte co s tím, než všechny své nejbliží ztratím.Prosím.

Odpověď: (16. 10. 2008, 18.46)

Milá Dádo,
nesete na sobě břímě složené z několika vrstev únavy. Abyste je mohla odkládat, přála bych vám, abyste si dopřála péči o duši  ve formě individuálních konzultací, lekcí... Že zuby, vlasy, auto ... potřebují pravidelnou údržbu, o tom nikdo nepochybuje... a duše...?...
Přeji vše dobré.

Lenka píše: (13. 10. 2008, 12.43)

Dobrý den,chtěla jsem se zeptal nebo lépe řečeno poradit.Mám syna, kterému budou v prosinci tři roky.Nevím jak se k němu chovat v určitých situacích tak bych potřebovala odbornou radu. Jedná se vztekání (vzteká se když se mu něco nedovolí, nebo když jsme venku a nejdeme tam kam chce jít on, nebo když krmím miminko a nedostane hned teď např. čaj..) mnohokrát přemýšlím, jak se v této chvíli k němu zachovat. Zda přísně a třeba ho za to i plácnout nebo ignorací, nechat ho vyvztekat atd... Prosím poraďte ať ještě něco zbytečně nezhorším..Děkuji předem

Odpověď: (16. 10. 2008, 18.41)

Milá Lenko,
je důležité, aby z vás cítil jistotu, klid a rozhodnost. Z toho, co píšete je zřejmé, že máte v rodině malé miminko - narodilo se v čase, kdy si váš syn začal uvědomovat své já a jeho nervová soustava není odolná.  Je třeba i jemu věnovat přiměřenou pozornost, také jetřeba, nemít na sebe očekávání, že musíte být dokonalá... potřebujete-li získat více jistoty ve svém jednání, doporučuji zajít si občas na konzultaci k profesionálovi...

Čestmir píše: (13. 10. 2008, 11.24)

Moje žena a ja dame si na nějakou dubu do Opavské psychyatrické lečebny.
Jáké zařizení použivate proti utěku, Dozvěděli jsme se že chce utéct. Jak to vyřešime?

Odpověď: (16. 10. 2008, 18.27)

Myslím, že jste si spletl stránky :)
Mmj. v současné době je nezákonné držet někoho, kdo je svéprávný, v jakémkoliv zdravotnickém zařízení proti jeho vůli.

Naty píše: (13. 10. 2008, 10.03)

Dobrý den, je mi 21 let a už téměř 4 roky bydlím s přítelem. Postavili jsme si spolu podkrovní byt, takže máme společnou domácnost. On je strašně hodný, udělá první poslední, bezvadně se stará o příbuzný apod. Můj problém začal zhruba před rokem, kdy jsem zjistila, že se přítel uspokojuje přes internet a to tak, že dobíjí kredity na telefon holkám, které se mu pak přes webkameru vyslékají, ale postupem času jsem přišla i na to, že si s nima při tom telefonuje a píše jim erotické smsky. Strašně to se mnou otřáslo, cítila jsem se naprosto nemožná v posteli, apod., ale ustáli jsme to. Ten hlavní problém je v tom, že jsem dnes ve foťáku objevila fotografie, kde je nafocen pár při souloži a na jedné fotografii jde vidět, že na zemi leží oblečení mého přítele, tudíž on musel být fotografem...naprosto vůbec nevím, co mám dělat a jak tohle řešit..vždycky mi všechno zapře pokud jde o tyto věci a klidně mi lže do očí..na jednu stranu nemám sílu zahodit 4 roky vztahu, který byl až na tohle bezvadný a na druhou stranu se děsím toho, co přijde teď. Cítím se jako hrozná špína, nejsem snad ani ženská, když mu ležím nahá v posteli a on jde radši k počítači..nechápu to..přitom nejsem v posteli dřevo a ani ho neodmítám..plánovali jsme teď založení rodiny, ale představa, že by na mě teď šáhnul je příšerná, ale na druhou stranu i odchod od něj je těžký..

Odpověď: (16. 10. 2008, 18.24)

Milá N.,
to jak se chová váš přítel je ukázka toho, když sexualita se odštěpí od lásky. Nesouvisí to s vašimi kvalitami. Sexuální pud vymknut kontrole nevěstí nic dobrého - to ať se na mne liberálové klidně zlobí... A jestli přítel nevidí, že má problém, tak vám nezbývá nic jiného než vzít zodpovědnost za  řešení vašeho vztahu do svých rukou.
Vám, mladé holce -  držím palce.

hosta píše: (13. 10. 2008, 9.46)

Dobrý den,chtěla bych se zeptat,mám problém s spřítelem.Začlo to tím,že my zapřel že jde na diskotéku a když jsem mu volala,tak mi zapřel a lhal kde je.Přijel v noci a když jsem se sním začla bavit a pak jsme se začali hádat,tak začla plakat naše dcera a tu slyšela moje mamka(ta bydlí o patro níž)tak přišla a pustila se do přítele,jak si to představuje atd..(udělal to už po několikáté)začli se hádat a nakonec se začali oba vyhazovat z bytu..přítel se sebral a odešel.Už přes měsíc se mu omlouvám a prosím ho aby se vrátil a on my pořád říká,že neví a že pořád o tom přemýšlí.Už nevím co mám dělat,ta nejistota,je vážně hrozná.Vím,že jsem se ho měla zastat,ale v tu chvíli ze mě nevypadlo ani slovo.Moc ho miluju a chtěla bych ho zpátky.Máme spolu krásné dvě děti.

Odpověď: (16. 10. 2008, 18.18)

Milá neznámá,
něco je v nepořádku a nejedná se o to, že jste v tu chvíli se ho nezastala. Mám pocit, že ve vašem rodinném systému bylo něco neuspořádaného již před tím. Na základě vašeho psaní nemohu komplexně posoudit váš problém. Domnívám se, že v nepořádku bylo něco z jeho strany, ale i z vaší strany. Chtěli-li byste oba spolupracovat na znovuoživení harmonie ve vašem vztahu, doporučuji spolupráci s profesionálem, harmonii můžete nastolit spoluprací... Nemá-li se ke spolupráci, zařizujte se s dětmi po svém...

Cacorka píše: (13. 10. 2008, 9.41)

Dobrý den, jsem už skutečně zoufalá, od března se snažíme otěhotnět s přítelem, ale zatím se nám to nedaří, šli jsme do toho s tím, že tomu necháme volný průběh, ale když se s přítelem milujeme, tak někdy jde do mě a někdy dojde vyvrcholeni "mimo", zavedla jsem s ním na toto téma řeč a řekl mi, že se se mmou nechce milovat jen za učelem miminka, že by ho to přestalo bavit a že miminko chce, ale chce tomu nechat volny průběh. Já nevím co si s tím počít, vím že naléhání mého přítele akorát odradí, ale začínám už z toho být nervově labilní, je mi 29, přítel má odjet na 3 měsíce v lednu do ciziny, všude okolo mne jsou naši přátelé s dětma, nebo čekají, v mé práci teď dvě kolegyně otěhotněly, už nevím jak dál, nemůžu jíst, spát, mám neustále tlak v bříšku ze stresu, mám pocit že ta touha po dítěti mě tak ochromila, že nejsem schopná už myslet na nic jiného a projevuje se to negativně v mém chování, prosím poraďte jak se od toho odpoutat, jak na to zapomenout, jinak mám pocit, že dítě nebude a nakonec ztratím díky svému chování i přítele. Děkuji moc za odpověď

Odpověď: (16. 10. 2008, 18.10)

Milá Cácorko,
1. čím nervoznější budete, tím je větší pravděpodobnost, že neotěhotníte a máte pravdu, že v případě, že se milování mění v hon na otěhotnění, dochází k narušení partnerského vztahu.
2. zkuste  nalézt cestu ke svému klidu (třeba i ve spolupráci s psychoterapeutem)
3. podstupte vyšetření plodnosti své i plodnosti partnera (nejlépe ve specializovaném centru např. http://www.sanushk.cz/ - přestože nemají kvalitní stránky, klientky jsou spokojeny s léčbou, lépe jít rovnou do specializovaného střediska, abyste v případě další léčby nemuseli všechny procedury absolvovat ještě jednou)

kristýna píše: (13. 10. 2008, 8.33)

Dobrý den,
můj problém jsem já. Je mi 25 let,jsem cholerik, histerka, nespokojená pesimistka. Nevěřím ve věrnost a lásku. Naši se rozvedli po 27 letech. Měla jsem v pubertě velké problémy s mámou a od té doby se to se mnou táhne, poslední roky je to pořád horší. Uvnitř jsem citlivá ale navenek hnusná a nepříjemná, chladná, smutná zdeptaná, a hlavně ubližuju svému příteli. Byla jsem i u psycholožky, ale až na pár rad co teoreticky vím taky, mi nepomohla. Už nevím jak dál. Skoro si myslím, že je lepší být sama, než ubližovat hodnýmu člověku a ničit mu život, jako to dělala máma tátovi. Nebo se jen k sobě nehodíme, ale bojíme si to přiznat. Jsem aktivní, ráda něco předělávám v bytě a tak. Přítel je líný, nic neřeší, nesportuje, jen kouří a jí.Vadí mi to, i jak vypadá na jeho věk. Je takovej "fotrovskej" typ. Ale zase mi pomáhá v mých stavech histerie, záchvatů apod. Málokterej kluk by to zvládl. Ponižuju ho, říkám věci, kterých pak lituju. Nevěřím že existuje člověk pro mě. Aby mě přitahoval a vyhovoval do života. U nynějšího přítele mám domov, bydlím u něj, je mi oporou. Ale nevím jestli ho miluji. Už jsem z celýho světa unavená. Nechápu smysl rodiny a dětí ....když vše odmaká žena a muž se válí a ještě třeba zahýbá. Můžete mi někdo poradit co s tím. Teorii vím, nepřibírat si vše, radovat se z toho, že jsem třeba jakž takž zdravá. Ale když mi chytne deprese je konec.
Moc děkuji za odpověď.

Kristýna

Odpověď: (16. 10. 2008, 17.55)

Milá Kristýno,
jsem přesvědčena, že pro tebe existuje partner pro život. Nauč se sama zvládnout své stavy histerie - i když jsi žena, není třeba propadat návalům emocí. Když toto dokážeš, nebudeš tohoto partnera potřebovat a můžeš si najít jiného - aktivnějšího ve věcech života, který si tě zaslouží a ty jeho... Nalezni svůj klid... Můžeš se na nalezení klidu vzít několik lekcí u psychoterapeuta - jsi-li z nedaleka, ráda s tebou budu spolupracovat.

pasa píše: (12. 10. 2008, 7.44)

Dobrý den,mám problém, který mě trápí už delší dobu a postupem času se stále prohlubuje.Začínám nesnášet přítelovo děti /kluk 16, holky dvojčata 13let/ S přítelem jsem skoro 4 roky a má nenávist se stupňuje. Děti k nám chodí pravidelně víkend za 14 dní a celý měsíc o velkých porázdninách. Bohužel včera to vyvrcholilo tak, že jsem to svému příteli řekla, že děti nenávidím. Sám viděl delší dobu, že to hlavně mezi mnou a klukem neklape /chodí kolem mě jako když tam nejsem, všechny dotazy jsou směrované na jejich otce, přestože bydlíme v mém domě a opakovaně řekl, že mě nesnáší/ V hádce jsem mu řekla, že nechci, aby děti k nám chodily. Přijde mi, že ho jenom zneužívají, nezavolají jenom když potřebují kredit na tel. nebo peníze a k nám chodí protože jim máma nařídí, že k nám musí.Myslím si, že dítě ve věku 16 let už má jiné starosti než chodit ke svému tátovi, který má přítelkyni, kterou nesnáší, ale to jim nemůžu samozřejmě zakázat.Svého přítele mám moc ráda a nechtěla bych o něj přijít, ale vždycky se to ve mně nahromadí a já bouchnu. Mrzí mě, že on ví, že ten problém je, ale neřeší ho nebo nyní to vyřešil tak, že se mnou nemluví. Nevím co mám dělat.

Odpověď: (12. 10. 2008, 22.36)

Milá Paso,
rada v této situaci nelehká - vy toužíte po tom, abyste byla u partnera na prvním místě, aby při vás stál, přála byste si, aby vaše přání a potřeby zohlednoval, což se patrně neděje... ocenuje alespon vaši snahu? Vy máte právo rozhodovat o tom, kdo k vám do domu bude chodit a kdy... jak by se vám líbilo, kdyby přítel na víkendy 1x za 14 dní odjížděl na chatu a vy měla víkend pro sebe? Možná by pro vás i pro partnera byl užitečný seminář rodinných konstelací http://www.familyconstellation… (informace na www.konstelace.info­) Snad by bylo vhodné navštívit poradenství pro páry...
Připadá mi, jako byste o svých touhách ještě něco důležitého nenapsala. Přeji vše dobré...

bozidara píše: (7. 10. 2008, 13.47)

Dobrý den,chci Vás požádat o radu.Jsem čerstvě rozvedená,a neumím se s tím
vyrovnat.Po 30-letém manželství se manžel  odstěhoval k milence a podal žádost o rozvod.Byla a pořád jsem na něm citově závislá.Snažím se s tím bojovat ,moc mi to nejde.Stále na něho myslím,dělá mi to problémy v práci i osobním životě.Chtěla bych zapomenout,ale nevím jak.Manžel za vším udělal
tlustou čáru a žije si svůj život.Děkuji!

Odpověď: (11. 10. 2008, 12.03)

Milá B.,
držím palce v nalezení vlastní síly a samostatnosti. Určitě to dokážete. Doporučuji jet třeba na seberozvojové semináře, kde můžete naléz cestu ke své osobní síle. Zapomenout nelze, ale žít dál, jistě lze.

Petronela píše: (7. 10. 2008, 12.59)

Dobrý den, po přečtení některých dotazů a odpovědí jsem si dodala odvahy a prosím vás o radu. Jsem skoro 22 let vdaná máme dvě dcery 17 a 12 let. Vdávala jsem se v 19 letech z velké lásky, manžel je o 3 roky starší. Byl pro mě láskou, přítelem, učitelem, myslela jsem si, že je jediný na světě. Po narození druhé dcery, po 10 letech, se vztah začal kazit a dnes mám pocit, že žiji s cizím člověkem. Za posledních 5 let jsem vyzkoušela snad všechny možnosti nějak urovnat vztah do pro mě přijatelné podoby, ale všechny mé snahy stroskotávají na manželově zatrvzenosti dělat věci po svém, bez ohledu na můj názor. Starost o děti, domácnost a dům zatím zvládáme po vzájemné domluvě. Myslela jsem, že mi a dětem bude lépe, když se rozvedu a zůstanu s něma sama, ale nezvládla jsem to a smířila jsem se s tím, že zůstanu s manželem, ale je to čím dál těžší. Když není po jeho, urazí se a dělá doma dusno. Přestane komunikovat. Děti to okamžitě vycítí a řešíme téma: proč je tatínek smutný. Skončí to tím, že se začne s vyčítáním kdo co udělal nebo neudělal. Takto se to táhne i několik dní. Když s ním o tom mluvím bez dětí rozděluje rodinu na nás (holky) a jeho(tatínka). Je to pro mě vyčerpávající, nevím kdy a za co se urazí...snažím se mu vyjít všemožně vstříc, aby nebylo dusno, ale nikdy se mi to nepodaří. Jiné problémy nemáme, tenhle ale už nezvládám. Prosím Vás, pomozte mi pochopit o co jde nebo mi poraďte jak s ním jednat nebo jak se mám sama a své děti před takovým jednáním chránit, ať nám to tolik neubližuje.
Děkuji za odpověď a přeji Vám v takové záslužné práci, jakou děláte, hodně úspěchu a držím palce
Petronela

Odpověď: (11. 10. 2008, 12.00)

Milá Petronelo,
asi otřepaná rada - zajděte si k rodinnému terapeutovi.
nevím, zda motivací muže je despotismus, bezohlednost, nebo např. strachy, obavy a nejistoty. - Přečtěte si, prosím odpověď pro Lenku na této stránce - je tam dpověď i pro vás.
Přeji vše dobré.

Martina píše: (7. 10. 2008, 11.23)

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat. Máme velký problém s naší 4.letou dcerou.
Bojí se chodit kakat. A kaká jedině v noci ve spánku. Tedy se v noci pokakává. Když ji bolí bříško nechce jít kakat, ale spát. Tento problém má již od malička. Už nevíme co s ní, domlouvání i zlobení se nepomáhá. Párkrát už se vykakala sama, ale pak se jí to zase vrátilo.
Děkuji Martina

Odpověď: (11. 10. 2008, 11.56)

Milá Martino,
doporučuji návštěvu léčitele nebo kineziologa... (samozřejmě prověřeného...)

tereza píše: (7. 10. 2008, 8.55)

Dobrý den,potřebuju poradit.Je mi 15 a chodim na střední školu kdyš chodim na praxi tak sem v pohodě jenom trochu ve stresu,ale kdyš mám jít do školy je mi špatně od žaludku.i když nemám ve škole žádný problémy, nemám strch z testů..celej den ve škole si řikám že už jenom chvíli a pudu domu,ale dyš příjdu domu nemám vůbec chuť do života..kdyš se mě mamka zeptá jestli se něco děje tak já se zozbrečim i když ve skutečnosti nevim proč sem se rozbrčela..mamce sem řekla jestli by mě třeba nemohla obědnat uňákého psychologa ,ale ona mi řiká že se musim akorát uklidnit ,jenže já se uklidnit nedokážu.prosím poraďte mi co mám dělat ??nepotřebuju ňáký prášky na uklidnění??vůbec si nevim rady,nechci aby sem zvracela vždy ,když du do školy,chci aby všechno bylo jako dřív,když sem chodila na základní školu...

Odpověď: (11. 10. 2008, 11.54)

Milá Terezko,
mrzí mne laciná rada od tvé mámy... ty sama víš, že některé věci nejsou tak snadné, jak bychom si přáli, že to uklidnění nepřichází samo. Opravdu by bylo fajn, kdyby jsi k profesionálovi párkrát zašla. Můžeš mi napsat, odkud jsi a třeba vymysléme, kam by se dalo zajít. Prášky jsou v této situaci řešení sice snadné, ale kdyby jsi měla přístup k tomu, naučit se pracovat sama se sebou, bylo by to pro tebe přínosnější.

Renda píše: (7. 10. 2008, 8.20)

Dobrý den,prosím poraďte mi. Mám krásné sedmileté manželství ze kterého vzešly dvě plánované děti.Jsem dva měsíce po porodu a mám opravdu velkou sexuální touhu. mohla bych to lidově řečeno dělat každý den. Ale mé tělo prošlo velkýma změnama a není už takové jako dřív. Sex s manželem byl vždy krásný a častý. Bohužel teď to říci nemohu. Mám deprese,že mě manžel už tak nechce,že ho nepřitahuji jako dřív. on tvrdí že je vše v pořádku ale já to tak necítím. Zjistila jsem že i často masturbuje. Sice bych o tom vědět neměla, ale bohužel vím. Myslíte,že to dělá proto,že už ho tak nepřitahuji?Říká,že mě miluje a život beze mě by neměl smysl,ale říká se spousta věcí.Mám z toho opravdu těžkou hlavu. Je mě 40let a manžel je o devět let mladší.Děkuji Vám za odpověď.Renda

Odpověď: (11. 10. 2008, 11.50)

Milá Rendo,
odpověď na vaši otázku neznám. Doporučuji užívat si toho, co máte a ne vytvářet doměnky... Občas partnerovi můžete říci, jak se cítíte, a k čemu jeho chování u vás vede...

Lenka píše: (6. 10. 2008, 23.22)

> způsobem o radu.S mým manželem žijeme už téměř 18 let,máme tři
> syny,ve věku 17,9 a 4 roky.Žijeme v rodinném domě spolu s
> manželovou matkou.Když bych mohla jednou větou shrnout naše
> manželství,bylo italského typu..........Změna přišla dá se říct
> před 6 lety,kdy jsem se po mateřské dovolené s druhým synem
> rozhodla jít do zaměstnání.Bohužel jsem u svého manžela nenašla
> porozumění a po 14ti denním znepříjemňování,naschválů jsem z
> práce odešla.Potom jsem přišla znovu do jiného stavu.Vždycky jsem
> chtěla tři děti a své děti miluju,ale někdy mě napadlo,že to bylo
> tak nějak naschvál...Manžel podniká a celou dobu jsem mu byla
> takříkajíc k ruce a vždy když potřeboval,našel mě doma.Chápala
> jsem,že je unavený z cesty,zbytečně jsem ho tedy nezasypávala
> svými problémy,(většinou stejně nehtěl nic slyšet a nechtěl,abych
> ho zatěžovala s blbostma) a dopřála mu čas s kamarády.Já sama
> jsem čekala,až bude mít čas pohlídat naše děti,když jsem chtěla
> také někam vyrazit.Zvrat nastal asi před rokem,kdy už byl schopný
> najít chybu na všem,co jsem udělala.Začala jsem si po telefonu
> dopisovat s jedním s manželových kamarádů.Uměl mě
> vyslechnout,utěšit a dopadlo to tak,že jsme se citově
> sblížili.Kromě jednoho líbání nedošlo k žádnému tělesnému
> kontaktu.Porotže mi manžel kontroloval několikrát
> telefon,samozřejmě na to brzy přišel.Po několika výměnách názorů
> a probíráních,proč k tomu došlo,jsem chtěla na všechno
> zapomenout,znovu dát naše manželství dohromady.Manžel se
> změnil,začal mi s dětmi i doma více pomáhat,přestal se stýkat s
> kamarády,vlastně nikam sám nechodil.Najednou byl pořád se
> mnou,neměla jsem chvilku klid,neustále mě kontroloval,jednou se
> stalo,že než jsem šla ven,šacoval mě,jestli u sebe nemám
> telefon,ze které jsem si dopisovala....Denně jsem řešili i
> několik hodin všechno znovu a znovu dokola.Chtěla jsem jen,aby
> jsme udělali tlustou čáru a snažili jsme začít znovu.Po stálých
> kontrolách.....zajímalo ho například,proč se holím,proč se
> maluju,proč mám na sobě zrovna tohle spodní
> prádlo.........dokázalo mě to vytočit doběla.Začala jsem proti
> jeho vůli chodit do práce,protože mi připadalo,že se jinak
> zblázním.Manžel je absolutně proti...........pořád opakuje,že mě
> chce mít doma,že mám pomáhat jemu,že mu práce prostě vadí a že
> jiný nebude.Prý když budu chodit do práce,tak se nakonec stejně
> rozvedeme.Já jsem se mu snažila vysvětlit,že to přece není nic
> špatného,chodit do práce,že můžu pomáhat i jemu,že můžeme udělat
> kompromis.U něj jsem však pochopení nenašla a celou tu dobu mě
> ani jednou nepodpořil.Každé ráno mi dělal scény,abych tam
> nechodila,několikrát mi vyhrožoval,že se zabije...při tom
> dramaticky běžel do ložnice,kde máme zbraň....dvakrát už rozbil
> dveře.....tohle jednání mi připadalo hrozné,obzvlášť,když u toho
> byly děti.Několikrát mi zkontroloval e-mail,měsíční výpisy
> telefonu,aby zjistil s kým si píšu...........tohle trvá už víc
> jak rok.Jsme z toho už oba unavení,bohužel se mi manžel svým
> chováním odcizil.Připadá mi spíše jako rozmazlený fracek.Přijde
> mi to jako citové vydírání. Často brečí,vyčítá mi,že se snaží a
> nic za to nemá.Přestali jsme spolu intimně žít.Manžel by
> chtěl.............ale mě to nějak nejde.Když nám nefunguje
> vztah,nemám na sex ani pomyšlení.Manželovi to nepřijde
> normální,podezírá mě,že mu lžu,že mu stejně nikdy nebudu říkat
> pravdu,že někoho mám.........Jednou mě ze zoufalství napadlo,že
> si prostě někoho vymyslím,že když tak usilovně hledá,tak aby tedy
> něco našel.............Nedávno jsme opět řešili a manžel s brekem
> odjel........přišla za mnou tchýně,že prý si myslela,že už je to
> mezi námi dobré a já když ho nechám takhle odjet,tak jestli se mu
> něco stane,abych věděla,že ho mám na svědomí........Připadám
> si,že jsem úplně vyšťavená,že už to nejsem vůbec já......nesměju
> se...........Narhovala jsem,abychom šli do poradny,to nejdřív
> nechtěl....prý neví,co by mu tam jako řekli.......teď už nevím
> já,jestli to má cenu.....
> Děkuju,Lenka

Odpověď: (11. 10. 2008, 11.45)

Milá Leno,
opravdu by byla škoda, kdybyste nenašla svůj úsměv - složte ze sebe to břímě, které nesete. K lásce, i k té partnerské patří svoboda - manžel je konfrontován se svou touhou vlastnit a zároven se svým strachem, že bude opuštěn... to by bylo to, s čím by se v rámci párové terapie pracovalo. Seznamte manžela s tím, že nezměníli se, nezbývá vám nic jiného, než dát vztahu mentální výpověď, protože nejste zodpovědná za jeho myšlení ani prožívání - můžete mu nabídnout k přečtení knihu: Kam se poděl můj sýr (stručná, ale ohledně nechuti ke změně docela výstižná) Máte dvě malé děti... rozvod není optimální řešení, zvažte, co by vám to přineslo... pokuste se nalézt svůj klid a stabilitu a být vůči manželovi v roli pozorovatele (mmj. na jeho podivnosti nereagovatú) Je na vás, zda se rozhodnete spolupracovat v té věci s profesionálem.
Přeji vše dobré.