Odpovídá psycholog, psychoterapeut více ; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu.
- Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
- Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
- Vše zde napsané bude zveřejněno
Na zodpovězení čekají: kači, Jana, Jakub, LUCKA, Lucka, Netečna, Petra, Nicolle, slunečnice, Neya
< novější | 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >
Jana píše: (6. 10. 2008, 21.45)
Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu, zda se rozvést nebo ne. Jsem vdaná 3 roky, je mi 30 let, děti nemáme. Vadí mi, že manžela sexuálně nepřitahuji, on říká, že mu to nevadí. Trvá to už od počátku vztahu. Náš sexuální život je velmi řídký. Většinou když na tohle téma zavedu řeč, netají, že ho nepřitahuji. Pokaždé, když mi to řekne, mě to velmi rozhodí. Nikdy jsem tomu ale neuvěřila, protože po 1-2 dnech tvrdí, že ho přitahuji. Posledně jsem se to od něj dozvěděla včera a konečně jsem pochopila, jak se věci mají, nikdy jsem ho zkrátka nepřitahovala. Mám velký problém se s tím vyrovnat, mám ho ráda a on taky tvrdí, že mě má rád. Cítím se ponížená a vlastně tomu ani nemůžu pořád věřit. Myslím, že jediná cesta z toho ven je rozvod, prostě se s tím nedá nic dělat...
Odpověď: (11. 10. 2008, 11.35)
Milá Jano,
máte-li se opravdu oboustranně rádi, doporučuji ještě spolupráci s
profesionály v péči o duši a vztahy. Nechcete-li jít touto náročnou
cestou, rozvod je na místě. Je pozoruhodné, že přítel tvrdí, že ho
nepřitahujete od počátku a že mu to nevadí (co ho k tomu vede?)
Přeji vše dobré
Jana píše: (6. 10. 2008, 20.25)
Dobrý den,
Míša,má kamarádka Vám psala a já se rozhodla udělat totéž.Mám
trápení jak na těle,ale i na duši.
Je mi 34let,jsem rozvedená a 14leté dítě.Již více jak dva roky žiji s
přítelem-moc nám to klape.Rozhodli jsme se,že bychom šli do
miminka.Otěhotněla jsem během tří měsíců a vše bylo v pořádku.Cítila
jsem se dobře a hlavně,byla jsem šťastna.V 10.týdnu mi můj gynekolog
zdělil,že se mé miminko přestalo vyvíjet v 8.týdnu a musí
"ven".Revizi dělohy jsem podstoupila hned dvakrát,poprvé se to
nepovedlo a bohužel mi byla poraněna děloha a trpěla jsem jako
"pes" bolestí.Podruhé byl výkon zcela o něčem jiném.Před tím
jsem nikdy nic nezažila,žádný interupce,špitál,narkozy....hodně jsem
o tom všem přemýšlela a strašně se trápím.Bojím se lékařů,bojím se
o dělohu :-) a bojím se,abych po novém roce otěhotněla.Přítel je mi
podporou,vím,že nemám myslet na špatné,vím,že nesmím probrečet noc,ale
nemůžu...zhubla jsem 4kg,nic mě nebaví.Jak se mám zbavit všech zlých
myšlenek?
Odpověď: (11. 10. 2008, 11.31)
Milá Jano,
k napsání vás vedly pocity, které s myšlenkami souvisejí. Doporučovala
bych práci na úrovni pocitů. Vzhledem k tomu, že toto vás doposud nikdo
neučil, doporučuji spolupráci s odborníkem.
Dominikaa píše: (6. 10. 2008, 19.03)
Dobrý den, můj problém spočívá v tom, že nedokážu zvládat mateřskou dovolenou.Před pěti lety se moji rodiče dostali do dluhů, dluhy jsem úspěšně zplácela za ně a nebylo mi do smíchu.Poté jsem se seznámila s jedním mužem,máme spolu dítě a žijeme spolu.Začala jsem být ale v poslední době dost nervózní.Žijeme v bytě s dereg.nájemným, které již dnes je dost vysoké,přítel má průměrný plat a tchánovci nám nijak nepomůžou,mají ještě jednoho syna, který sice nemá rodinu,ale tchánovci jsou jím posedlí, jsou to lidé , kteří opravdu peníze mají a mohly by nás pozvat třeba i na oběd.Můj problém spočí v tom, že jsem si k tchánovcům vypěstovala nenávist, kterou před nima úspěšně skrývám.Jsou to velmi zlý lidé, kteří se spíše naší situaci vysmívají, vím, že kdyby jsem skončili pod mostem, možná, že by nám ani nepomohli.Chtěla bych jít brzy do práce, mateřskou předčasně ukončit dát dítě do jeslí.Můj přítel však nesouhlasí, často se proto hádáme, dokážu se uskromnit,ale myslím si, že by mi návrat do práce pomohl, dostala bych se mezi lidi, které mám ráda,fin situace by se velmi zlepšila, a na tchánovce bych se mohla dívat s opovržením tentokrát já.Vím, že pro dítě to není nejlepší řešení,ale finanční situace mě donutila o tom přemýšlet.Děkuji za radu.
Odpověď: (11. 10. 2008, 11.29)
Milá Dominiko,
rozhodnutí o tom, zda jít či nejít do práce je na vás. Dobré je
zodpovědět si poctivě otázky: Oč běží v hádkách s přítelem? - Jaké
pocity, potřeby jednoho druhého vstupují do "hry"? Jaká je vaše
ústřední motivace k tomu, jít do práce? Odpovědi na tyto otázky by
zasloužily další pozornost - nejlépe tak tři konzultace u
psychoterapeuta.
A ještě jedna drobnost Dominiko, nenávist a povyšování jsou hybné síly,
které nepřinášejí klid...
Přeji vše dobré.
Pavla píše: (30. 9. 2008, 0.36)
Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jak zapomenout na někoho kdo moc ublížil? Jsem 11 let vdaná a mám dvě děti. S manželem spolu spíše jen bydlíme, než žijeme. Oba jsme úplně jiní, je moc málo věcí, na kerých se shodneme. Přesto se oba snažíme, aby rodina nějak fungovala, rozvádět se nechceme - možná i proto, že už jsme si na tento způsob života zvykli a máme obavy z jakékoliv změny. Jsem o 7 let mladší než on, chodím do práce někdy i 7 dní v týdnu Chci, aby můj život někam směřoval, mám ráda společnost, cestování, sport, navštěvuji vzdělávací kurz. On je samotář, nic ho nezajímá, věčně sedí doma a chce mít od všeho a od všech klid. Jeho pracovní doba je asi o polovinu kratší než moje. Právě toto bylo příčinou mojí nevěry. Nikdy dřív mě ani ve snu nenapadlo, že bych se něčeho takového mohla dopustit. Najednou se objevil člověk, ženatý, se dvěma dětmi, inteligentní, vzdělaný, galantní, se stejnými zájmy jako já, jemuž se manželství nevydařilo podobně jako mě a stejně jako já se ale nechtěl rozvádět. Zažívala jsem s ním něco, co mě snad nikdy v životě nepotkalo. Byli jsme jako jedna duše, vídali jsme se takřka každý den, byl velmi milý, vstřícný, dost často jsme jezdili na výlety, psal mi, že se nikdy nesmíme rozejít, že jsem to nejlepší, co ho v životě potkalo, měl o mě strach, když jsem se náhodou neozvala.Také mi radil, co mám dělat v různých situacích, učil mě lyžovat, pracovat s počítačem, zkrátka pro mě byl víc, než jen milenec, byl to přítel, člověk, na ktrerého jsem se mohla vždycky spolehnout a já jsem do té doby nikdy nikoho takového nepotkala. Tento néš vztah trval asi rok, než se situace začala postupně měnit. já jsem se celou tu dobu snažila mít vše pod kontrolou, nezamotat se do toho citově, ale to nešlo a právě zhruba po roce jsem v tom "lítala až po uši" - Pokračovalo to tak, tento ůžasný a dokonalý pán mě postupně začal ničit a já jsem z toho nebyla schopná couvnout. Začal se nade mě povyšovat, občas mě i urážet, posmívat se, už na mě neměl tolik času. Vždycky, když vycítil, že mám všeho dost, tak přišel, s lítostí v tváři se na mě podíval, něco řekl a já mu odpustila. Jakoby čekal na chvíli, kdy si ho pustím k tělu a kdy na mě bude moct "útočit". Pochopitelně toto všechno skončilo rozchodem, já jsem to asi na potřetí ukončila definitivně, se zlomeným srdcem, s velkou jizvou na duši a obráceným životem naruby. On mi po celkově dvou-leté známosti na rozloučenou řekl, že jsem stará a že stejně celou tu dobu, co chodil za mnou, měl spoustu jiných ženských a že jeho žena to ví, že takový je a naučila se stím žít. Od té doby jsem ho neviděla. Postupem času jsem se dozvěděla, že jeho žena je velmi chytrá a inteligentní a psychicky úplně na dně-z něho.Už je to rok po tom všem a já nedokážu úplně zapomenout. Připadám si ponížená, zneužitá,stará a hlavně úplně naivní a hloupá, moje sebevědomí je na nule a neumím mít z ničeho radost. Můj manžel si snad na mě ani ničeho nevšiml, to jem dokazuje, jak jsme si vzájemně lhostejní. Nikomu se nemohu svěřit, vždyt šlo o nevěru, takže si za to vlastně můžu sama! Ale nejsem přece tak stará, mám 37 let, okolí říká, že na svůj věk vypadám velice dobře. Já mám pocit, že už mě nic nepotká, že už budu jen stárnout, dokud nezestárnu úplně. Poradte, co dělat. Chtěla jsem jen někoho, kdo je rád, že je se mnou, kdo mě má rád, kdo se na mě těší a komu je po mě smutno. Kamaráda, přítele,co si se mnou vypije kávu a vyslechne si, co mě naštvalo dnes v práci a nebo naopak, co mi udělalo radost. Děkuji Pavla
Odpověď: (6. 10. 2008, 16.08)
Milá Pavlo,
i vy byste si měla dopřát několik konzultací u profesionála. Nejen pleť a
vlasy potřebují péči profesionála, ale i duše. Ta vaše je nyní dost
pošramocená a takovou péči by uvítala. Ted několik obecných vět, které
nenahradí osobní konzultaci. Je dobré umět brát si ze životních
zkušenností to dobré, umět zhodnotit to, co jsme prožili, druhému za
takovou zkušenost dobrou i zlou poděkovat.
To, že on shazoval hodnotu vás i vašeho společného příběhu je
destruktivní i pro něj, nevím proč si jeho slova berete tak osobně. Je
pravděpodobné, že se jedná o člověka s touhou po ověřování si moci...
To, že jste mu vy dala to nejlepší, co jste uměla není důvod k
sebeodsouzení - dělala jste to proto, že jste chtěla a vcelku s čistým
úmyslem. Přijměte to, nestydte se za to a své srdíčko si pohladte...
Marcela píše: (29. 9. 2008, 20.57)
Dobrý den,rada bych využila Vaší poradny a doufám že nám pomužete!Má sousedka má manžela a ten když se opije tak je ve stavu kdy nevi kde je, na toaletu chodi do jinych místnosti,rozsvici a zhasina světla bere věci a pak je zase vraci,pořad cestuje.Sousedka je už nešt'astná musí ho hlídat celou noc!Ráno si nic nepamatuje.Nejde o alkoholika.Pracuje jako dispečer a před 6 týdny přestal kouřit.Bohužel to už měl i před tím než začal kouřit.Děkuji za radu a odpovědˇ.S pozdravem Marcela
Odpověď: (6. 10. 2008, 15.57)
Milá Marcelo,
je sice hezké, že se snažíte pomoci sousedce, je však na ni a na jejím
manželovi, aby problém uchopili... Jedná se o intenzivní reakci na alkohol -
jsou lidé, kteří mají "alergii" na alkohol, která je doprovázena
ztrátou sebekontroly. V takovém případě existuje jediná rada, alkohol
vůbec nepít (tak jako alergik na oříšky se vyhýbá oříškům, tak
alergik na alkohol by se měl vyhýbat alkoholu) Další možnost je, aby
manželka v případě, kdy je manžel v nezvládnutelném stavu, zavolala
záchranku nebo policii, která ho může odvést na záchytku (taková akce se
sice prodraží, může však být i výchovná)
maiky píše: (29. 9. 2008, 20.03)
Dobrý den, je mi 22 let a jsem studentkou VOŠ, mám dlouhodobější
duševní problém a už nevím jak z toho všeho ven. Vše začalo zhruba v
mých 16 letech. Matka začala hodně “pít“ a otec jako řidič kamionu byl
neustále pryč, takže celá péče o domácnost padla na mě. V mých 18 se
rozvedli, což bylo vysvobozením. Jenže mladší sestra (o 3,5 roku) to nesla
hodně špatně, chytla se party a nebyla s ní řeč. Matka si našla nového
partnera, odstěhovala se a trošku se vzpamatovala. Otec si našel také novou
partnerku, ale bohužel doslova zblbnul a také se odstěhoval z bytu. Po
maturitě jsem se dostala na VŠ, jenže to také nebylo to pravé ořechové a
po roce jsem studium ukončila. Shodou okolností v této době sestra
otěhotněla a odstěhovala se k příteli, který je naprosto neschopný
postarat se o rodinu a tak byly další problémy na světě. Na novou školu
jsem se nedostala a práci jsem také nemohla najít. Takže jsem měla ještě
finanční problémy. Po roce na úřadu práce jsem se dostala naštěstí
znovu na školu, ale musela jsem se o sebe postarat sama. Rodiče už to
nezajímalo a nyní se moc nevídáme. Toto léto jsem si nalezla brigádu, ale
bohužel mimo domov. Takže jsem přespávala u přítele, se kterým se znám
od mých 16 let a který mi se vším vždy pomáhal. Toho využil můj
strýc, který mi neustále záviděl byt, ve kterém jsem zůstala sama a
doslova mě vyhodil na ulici. Nejdříve jsem nevěděla, co mám dělat, ale
naštěstí se řešení nalezlo rychle. Nastěhovala jsem se k příteli a jeho
rodičům, se kterými naštěstí vycházím perfektně. Už jsem si myslela,
že bude vše v pořádku a nemám nyní nijaký závažný problém, ale
přesto nemohu spát, neustále se budím a ve škole se nemohu kvůli únavě
soustředit. Tím pádem nemám takové výsledky jaké bych si představovala a
každý neúspěch si najednou strašlivě beru. Bývám také hodně nemocná.
Dokonce se to všechno začíná vkrádat i do vztahu s přítelem, hlavně to
ovlivňuje náš milostný život. Jsem z toho smutná a nevím co mám dělat.
Můžete mi prosím poradit???
Mockrát děkuji
Odpověď: (6. 10. 2008, 14.53)
Milá Maiky,
asi se budu opakovat, ale na takovou starost, která se tvořila několik let,
nemohu dát jinou radu, než doporučit pravidelnou spolupráci s profesionálem
- nacházet, pojmenovávat a rozpouštět zdroje úzkostí a strachů. Také by
se hodilo nalezení zdroje vlastní síly a spojení se s ním... Přeji dost
rozhodnosti, odhodlání a vytrvalosti na cestě k harmonii sama se sebou. Ano,
i návštěva profesionála stojí peníze - můžeš zažádat dotyčného o
sociální slevu (u mne by to jistě možné bylo). Není jiná cesta než na
sobě "máknout"... Přeji vše dobré.
lujza píše: (29. 9. 2008, 18.29)
dobrý den,chtěla bych poradit s moji chorobnou žárlivostí,otravuje mě i mého přítele,opravdu se snažím,ale nejde to,potřebovala bych poradit,děkuji
Odpověď: (6. 10. 2008, 14.45)
Dobrý den,
chcete-li intelektuální rady, vyhledejte si literaturu s touto tématikou
(zadejte např. žárlivost ve zboží...) Chcete-li pracovat na úrovni emocí,
je dobré spolupracovat s profesionálem. Možné je obě cesty kombinovat.
Budete-li opravdu hledat řešení, najdete ho.
bengi píše: (29. 9. 2008, 16.26)
Dobry den. Mam problem a velmi by sa mi zisla rada ale este radsej by som bol keby to kedy som vas mohol kontaktovat cez nejaky sukromny email.dakujem
Odpověď: (6. 10. 2008, 14.42)
Poradna je vcelku anonymní a věřte, že lidé mají problémy podobné (aby vás dle toho někdo náhodou poznal). Je možné dohovořit se na skype konzultaci, která je však za úhradu. Email je uveden v rubrice kontakt.
Michaela píše: (29. 9. 2008, 15.18)
Dobrý den,prosím o radu.Je mi 35let,manželovi nyní 30.Jsme oddáni 8 let,předtím jsme spolu žili 4 roky.Máme 7letého syna,nyní jsem skoro ve 3 měsíci těhotenství.Plánovali jsme druhé dítě dříve,ale bohužel nepřišlo dost rychle a manžel si našel přítelkyni,milenku-21let.Veselou,střešťěnou puberťačku.Dokonale mu popletla hlavu,je velmi zamilovaný,neví jestli s námi zůstat,nebo odejít k ní.Můj manžel je objetavý,velmi pracovitý.Přez týden pracuje mimo domov a je v objetí milenky,která prý také neví co dál,a o víkendu přijíždí domů,je hodný,chce se o nás dál starat,ale morálně pro mě nepřijatelné.Nechat se vydržovat.Trápí se tak jako já,ale řešení nepřichází.Nedokáže se rozhodnout.Rozvést se zatím nechce,až bude syn větší a pochopí.Syn na něm velmi visí,manžel mu volá několikrát denně,i mě,o to víc je to bolestné.Mám mu sbalit jeho věci,poslat přítelkyni do náruče?Nebo čekat,až se vyblbne,jestli se vrátí,pořád se trápit,nemůžu spát,jíst,zhubla jsem 5kg,miminku tím moc nepomáhám,ale vše mě tak užírá...Nebaví mě vůbec nic,nedokážu se soustředit,nemluvín,vyhýbám se okolí,nejsem schopná se nějak rozveselit.Snažím se,aby syn nic nepoznal,ale někdy slzy vskočí do očí,ani nevím jak.Obzvlášť,když manžel volá.Chci vše řešit bez emocí,v klidu.O miminku vůbec nemluví,jen když o něm začnu já.Sám neví,jestli by nebylo lepší přerušení,vyřešilo by to hodně věcí,bylo by vše pro mě jednodušší,líp bych rozchod zvládla s 1 dítětem,než se 2.Ale bohužel vím,že toto je moje poslední šance mít dítě,nejsem nejmladší.Nedokážu udělat jediné rozhodnutí.
Odpověď: (6. 10. 2008, 14.39)
Milá Míšo,
chápu, že je to situace nelehká. Bylo by dobré, kdybyste si urovnala více
myšlenek. Chcete se starat o druhé miminko, proč byste tedy měla mít pocit,
že se necháváte vydržovat jeho otcem... posílat živitele vás a dětí
od sebe je opravdu nerozumné. Ohledně potratu - jednoznačně nedoporučuji,
kromě jedné ženy (trpěla depresemi), neznám žádnou jinou ženu, která by
nelitovala svého rozhodnutí jít na potrat. Naopak znám ženy, které
nelitovaly toho, že měly děti, přestože se jejich manželství rozpadlo.
Vám přeji soustředit pozornost na sebe, děti a manžela nechat v tuto
chvíli "být" - budete-li zdravě sebejistá, je větší
pravděpodobnost, že zůstane... Vězte, že odejde-li, zvládnete to také,
proto není třeba se hroutit... Potřebujete-li podporu (bylo by to
přirozené), zajděte si někam urovnat podrobněji myšlenky a pocity. Přeji
vše dobré
Studentka píše: (29. 9. 2008, 15.15)
Dobrý den jsem studentka 1. ročníku gymnázia. A kvůli škole jsem neustále ve stresu. Učení mi do hlavy ,,neleze" a stresuji se na každé zkoušení i prověrku. Začala jsem dokonce pochybovat jestli se na gymnázium hodím a říkám si že potom budu muset ještě na vysokou a že nejsem studijní typ. I když se na předměty učím takřka denně a věnuji učení řekla bych asi 3/4 svého volného času. možná i míň ale stejně. Prosím vás o radu jak bych se mohla zbavit stresu. Předem děkuji za odpověď Studentka
Odpověď: (30. 9. 2008, 19.12)
Milá studentko,
je pravda, že gymnázium je opravdu přípravou pro VŠ, proto bývá
doporučováno studijním typům. Nevím, jaké důvody vedly tebe na tuto
školu - očekávání rodičů, tvoje přání vysněného zaměstnání.
Nepodstoupila-li jsi v té věci důkladné zvážení, bylo-li třeba
podstoupit i test studijních předpokladů, doporučuji to alespoň nyní.
Ohledně stresu doporučuji několik lekcí u psychoterapeuta, který umí
pracovat s emocemi v těle... Cokoliv se chceme naučit, potřebujeme k tomu
systematické učení se - to se vztahuje i na umění duševní
vyrovnanosti.
neznámá píše: (29. 9. 2008, 15.10)
Dobrý den, je mi 16 let a už pár let mám trochu problémy. na základní škole jsem nebyla oblíbená a dost psychicky šikanovaná, spolužáci se do mě naváželi kvůli postavě a chování, každému jsem důvěřovala a všichni mě pak podráželi. A tak jsem se začala uzavírat do sebe odháněla jsem od sebe přátele i ty kteří mě měli rádi, ale v životě se mě nezastali a občas i oni mě šikanovali.přestala jsem komuikovat s okolím se všemi kamarády a přes rok a půl jsem jen probrečela a proseděla doma. Nevím jestli na to měl podíl věk puberty byla jsem v 7-8 tř. ZŠ ale pokusila jsem se podřezat. nakonec mi pomohl úplně cizí kluk, kterého jsem do teď neviděla ale za vše mu moc děkuju celé dny jsem si spolu jen volali a povídali si a tím jsem se dala trochu dohromady.Ale pořád si připadám méně cená ted už jsem v druhém ročníku střední školy a začíná se to vracet zase urážky zase brek. nevím co s tím bojím se že největší chyba je ve mě že si to vždy dělám sama přece to lidi nemůžou poznat jo ta je psychycky slabá tak jí pomůžem do blázince nevim co dál. Už přes rok mám přítele trávíme spolu moc času a on o všem ví ted když přijedu z intru domů na víkend a povídáme si o problémech chce mi pomoct navrhl mi, že se mnou půjde k psychologovi, ale to já nechci bojím se, proto vám taky píšu přítel to chtěl všechno říct mé mamce, ale to si taky nepřeju rodiče si za celou dobu nevšimli že se semnou něco děje tak proč ted by to měli řešit. Prosím chci si sebe jednou vážit chci mít spokojený a krásný život a né jen ve smutku a v breku proto chi radu děkuju za vyslechnutí a doufám že mi pomůžete
Odpověď: (30. 9. 2008, 18.47)
Milá neznámá,
ano, potřebuješ se naučit sebelásce a sebeúctě - i takové obyčejné
"věci" mohou být předmětem tréninku. Je dobré dohovořit se na
pravidelné spolupráci s psychoterapeutem. Doporučuji knihy: Miluj svůj
život, Osobní síla skrze uvědomění.
Přeji vše dobré.
Simona píše: (29. 9. 2008, 9.54)
Dobrý den.Chtěla jsem se s Váma poradit.Mám 3letou dceru a nechce chodit do školky.Každý navečer si stěžuje na bolesti břicha a ráno také.Ve školce po jídle zvrací a brečí.Nevím,zda nemám její docházku do školky ještě o rok odložit.Co myslíte?Moc děkuji.
Odpověď: (30. 9. 2008, 18.36)
Milá Simono,
máte-li možnost, docházku odložte, chodte s ní však do kroužků třeba na
cvičení, do mateřského centra... Během té doby hledejte informace, s čím
vším mohou její potíže souviset. Bývají to "věci" pouhým okem
neviditelné...
maja píše: (29. 9. 2008, 8.47)
Dobry den,ma problem se svou skoro 8miletou dcerou.Zacla chodit do 2 třídy,ale vubec se jí tam nechce.Má problémy s učením.Ze školy donesla 5 a 4 a od te doby se ji tam nechce - myslim, že jí to odradilo, říkala jsem jí, že se to stává.A myslím že je dost zaražená.Nevím jak ji podpořit,chválím ji když udělá něco dobře.Mužete mi něco poradit?Mám aj obavy že když dostane zase špatnou známku že to bude horší a horší a nebude chtít do školy vubec.Myslím si že takové známkování je dost tvrdé.Díky za odpověd.
Odpověď: (30. 9. 2008, 18.28)
Milá Májo,
bylo by dobré kontaktovat se s třídní učitelkou, požádat ji o pomoc a
spolupráci, můžete rovněž požádat o spolupráci školního psychologa a
ředitele školy.
Karolec píše: (24. 9. 2008, 19.33)
Dorbý den, mám takový fakt závažnější problem. Mám sestřenici,je ji 20 let...v 7.tříde se lečila z anorexie v Motole,pustili ji domu a nejak se to dalo. Ve třetáku odjela do Ameriky na rok studovat,po roce se vrátila a vypadala zase jako zdravá a hezká holka. Ale dva roky na to,už má zase o 15 kilo méne. její mamka ji sice pořád nutí,ale ona bydlí stejen již sama v Praze a studuje ješte k tomu medicínu. Poslední dobou mám pocit,že se svěřuje jen me. Nedávno se mi sveřila,že jednou v noci mela takové křeče až upadla na podlahu a nemohla se hnout a mela pocit,že tam zemře. Co mám dělat? Slíbila jsem, že to nikomu neřeknu! psychologa odmítá,že by mu prý stejne lhala....
Odpověď: (28. 9. 2008, 19.07)
Milá Karol,
je důležité, abyste věděla, že za jednání své sestřenice nejste
zodpovědná. Můžete jí sdělit, že pokud neuvidíte, že udělala nějaké
významné kroky k léčbě, budete se muset o své obavy podělit, protože je
nad vaše síly nést to břímě sama. Pak ji můžete říci, že i když vás
bolí pohled na to, jak se ničí, respektujete to... že patrně má nějaký
důvod k tomu, proč se chce ničit až zničit a zemřít předčasně. Tak je
to pro vás dobré rovněž vidět.
Keity píše: (24. 9. 2008, 18.33)
Dobrý den.Mám 5letého syna.V čím spočívá můj problém?můj syn umí
perfektně mlu
vit,doma mluví je velice hyperaktivní v kolektivu mluví,s cizími lidmy
taky
jen se to nějak nedaří ve školce.Paní učitelka má problém z něho dostat
slova.Jezdí na prázdniny k babičce a není problém s mluvením.Chodí do
školky druhým rokem,teď dostal novou učitelku špatně si zvyká,zkrátka
náš problém je že ve školce nechce mluvit.Poraďte co s tím.Děkuji
pí.Řehořová.
Odpověď: (28. 9. 2008, 18.59)
Milá K.,
vyhledejte si informace a léčbu ohledně selektivního mutismu. I pro vás by
mohla být užitečná spolupráce s léčitelkou (viz. odpověd pro Helenu)
MM píše: (24. 9. 2008, 15.14)
Dobrý den,
mám k Vám dotaz - prosbu o radu.
V poslední době mě trápí jedna otázka, na kterou si nedokážu sama
odpovědět -respektive: hádám a dohaduji se sama se sebou.
Jsem skoro 17 let vdaná. Můj manžel byl můj první vztah. Až vloni se
mnou začal flirtovat jeden známý - doposud jsem to nezažila - když pominu
první lásku (manžela).
Manžel je hodný, máme spolu 3 děti, všechno je v pořádku, milujeme se.
Já jen začala být zvědavá, jestli každý milostný akt je stejný.
Promiňte, že to píšu tak blbě, ale nevím, jak z toho ven....
Potřebuju asi slyšet, že je to všechno stejné, že je to v pořádku, že
jsem zvědavá, ale abych to nedělala. ( mám na mysli zkusit sex s jiným
mužem). Nechci se rozvádět, nechci jiného manžela a tatínka mých
dětí.
Možná, že když to napíšu, bude mi jasné, že je to něco, co se
normálně nedělá a pokud by se něco takového provalilo, mohla bych přijít
o celou svoji rodinu. Tohle všechno vím, uvědomuji si, co by se stalo, kdyby
se manžel dozvěděl jen o tom, že na sex s jiným mužem myslím. Ale
nemůžu si pomoct a nevím, jak z toho ven....Pořád mi něco říká, že
pokud to neudělám, nebudu mít klid, na druhou stranu se bojím, abych tou
"blbostí" neztratila všechno, o co vlastně přijít nechci.
Děkuji Vám za pomoc a za radu.
Odpověď: (28. 9. 2008, 18.57)
Milá MM,
svým způsobem vaši zvědavost chápu, jsem ráda, že víte, že "nechci
jiného manžela a tatínka mých dětí..."
Jak z toho ven...? otázka takřka hamletovská... Na úrovni obecné, vážit
si toho, co máte (mnoho lidí si začne vážit toho, co měli, až když to
ztratí... - nenásledujte je, prosím) Zkuste se o svých fantaziích a
přáních bavit s manželem, je-li to muž rozumný a milující...
Helena píše: (24. 9. 2008, 10.27)
Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o radu, jak pomoci mému synovi (5
let).
Je pro něj těžké komunikovat se svými vrstevníky, nevím, jestli z jeho
nejistoty, a někdy na ně začne reagovat agresivně.Obtížné zvládá své
emoce a občas se u něj projeví záchvat zuřivosti (tak 1 týdně,trvá asi 5
min., válí se po zemi...). Bohužel ale při tomto záchvatu je schopen i
ublížit - kousnout či kopnout spolužáka ze školky.Co dělat, aby
neubližoval ostatním, aby byl schopen se mezi své vrstevníky zařadit.
Děkuji H.
Odpověď: (28. 9. 2008, 18.52)
Milá H.,
bylo by dobré, kdybyste vyhledala spolupráci s psycholéčitelkou, abyste
našly energoinformační záznamy a ty společně vyčistily.
karolina píše: (24. 9. 2008, 9.58)
Dobrý den,prosím o radu.Můj syn(2,5) mi říká že vidí ducha,nejdříve to začalo tím ,že vidí oči.Jeho vyjadřovací schopnosti jsou adekvátní k jeho věku.Slovo duch doma slyšet nemohl.Říkal mi ,že on sám byl duch a že chodil ráno.Bydlíme v panelové domě ve čtvrtém patře,v domě je osm bytů.V našem bytě snad nikdo nezemřel.Nevím co je u syna fantazie a co ne.Pro tento dotaz jsem se rozhodla když dnes ráno přiběhnul za mnou do pokoje ,že na chodbě je duch.Zeptala jsem se ho jak vypadá a jestli mu něco říká.Odpověděl,že vypadá jako mlha.Nic mu neříkal,protože hned utíkal za maminkou.Můžete mi prosím poradit jak mám reagovat.Podotýkám ,že syn je dost uzkostný a na kluka bojácný.V cizím prostředí mu trvá déle než se zapojí.Děkuji za odpověď Karolina.
Odpověď: (28. 9. 2008, 18.47)
Milá K.,
váš syn uměl dříve odvádět duše do světla, v tomto životě chcě
znalosti a sebe jako osbnost zdokonalovat a věnovat se léčitelství. Jako
malý chlapec však nerozumí tomu, co se to děje, je to zpráva pro vás, bylo
by dobré, abyste vyhledala léčitele/léčitelku, který umí odvádět duše
a společně tu duši z vašeho bydliště odvedli a vše vám vysvětlí
podrobněji. Jste-li z okolí, můžete mne kontaktovat.
(dáte-li přednost nejprve studiu, tak doporučená literatura: Uzdravení
karmy, Kvantová duše - bez návštěvy léčitele se však odvedení konat
nebude.)
Přeji vše dobré
jajka píše: (24. 9. 2008, 9.23)
Mám přítele letos jsme 7 rok spolu. Před dvěma roky slavil kulatiny a slavil i s kolegy, potom jsem našla foteky z diskoteky kam pak šli, že byl s kolegyní po narozeninové oslavě na diskotece a chovali se k sobě jakoby patřili,ještě tu noc jsem pak šla za nimi na hotel co slavili a kde ta dotyčná spala. Recepční ztuhla za nimi na pokoj(prý tam byla většina kolegů) tam nepustila jen ho zavolala telefonem. Pořád se z toho nemůžu vzpamatova, myslím si, že spolu spali. Od té doby jde náš vztah ke dnu, nevěřím mu. Od té doby nešel na žádný pod. večírek. Snaží se, ale já jsem z toho na prášky, budím se v noci spocená, srdce mi tluče, má stavy uzkosti i přes den. I nakoupit je pro mě námaha. Nevím co dál. Snaží se mi to dokázat , že se nic nestalo, ale pořád nevěřím. Nevím,zda má náš vztah budoucnost, jak mu mám uvěřit. Díky
Odpověď: (28. 9. 2008, 18.43)
Milá Jajko,
myslíte-li vážně, že své prožívání chcete změnit, doporučuji
návštěvu specialiaty, který umí pracovat i na úrovni emoční. Jste-li z
okolí, ráda se s vámi setkám. Pravděpodobně tento prožitek ve vás
rozhýbal i jiné nejistoty - snad nejistoty o vás samé... Na úrovni
racionální, vám musím sdělit, že vaše jednání posiluje rozpad vztahu.
Je možné, že vám partner byl nevěrný. Dokážete-li mu tuto zkušenost
přát, bude se vám žít snadněji.
Sandra píše: (22. 9. 2008, 14.27)
Dobrý den,
můj problém vězí v tom, že mám už sedm let přítele, chceme spolu
bydlet, ale ne v podnájmu, chceme jít do hypotéky,ale bohužel já ještě
studuji vysokou školu,ted jdu na inzenýrské studium, které trvá dva roky a
přítel už moc chce bydlet, nechce už vztah, který byl do ted. Já ho
naprosto chápu, že se chce rozejít, ale oba jsme nerozluční, máme se
opravdově rádi, to si uvědomujeme, jenže on nechce ustoupit a čekat a já
se školy z nějakého neznámeho důvodu vzdát taky nedokážu...nevím co by
mi pomohlo to vyřešit nebo ho přesvědčit, proč mu za to stojí počkat
nebo jít i do toho podnájmu se mnou, jelikož si vydělávám, ale bohužel je
to stále jen brigáda...děkuji mnohokrát za odpověd a za radu, jestli na to
nějaká existuje. Jsem z toho už opravdu zoufalá!
Odpověď: (28. 9. 2008, 18.32)
Milá Sandro,
pan doktor Plzák by váš vztah nazval vztahem "přechozeným"...
váš vztah opravdu zaslouží vývoj. Pro vaši situaci mi velmi důležitá
připadá ekonomická rozvaha, ke které zde nemáme podklady.
< novější | 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >