Odpovídá psycholog, psychoterapeut více ; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu.

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Vážený pisateli,

tento týden již bylo položeno mnoho dotazů a není v mých silách odpovědět na více. Máte-li zájem, vyčkejte, poradna se otvírá vždy v neděli o půlnoci.
 Pokud máte zájem o zodpovězení dotazu mimo poradnu on-line, zašlete dotaz na email: radana@rovena.info a 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.

Na zodpovězení čekají: kači, Jana, Jakub, LUCKA, Lucka, Netečna, Petra, Nicolle, slunečnice, Neya

< novější | 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >

maja píše: (29. 9. 2008, 8.47)

Dobry den,ma problem se svou skoro 8miletou dcerou.Zacla chodit do 2 třídy,ale vubec se jí tam nechce.Má problémy s učením.Ze školy donesla 5 a 4 a od te doby se ji tam nechce - myslim, že jí to odradilo, říkala jsem jí, že se to stává.A myslím že je dost zaražená.Nevím jak ji podpořit,chválím ji když udělá něco dobře.Mužete mi něco poradit?Mám aj obavy že když dostane zase špatnou známku že to bude horší a horší a nebude chtít do školy vubec.Myslím si že takové známkování je dost tvrdé.Díky za odpověd.

Odpověď: (30. 9. 2008, 18.28)

Milá Májo,
bylo by dobré kontaktovat se s třídní učitelkou, požádat ji o pomoc a spolupráci, můžete rovněž požádat o spolupráci školního psychologa a ředitele školy.

Karolec píše: (24. 9. 2008, 19.33)

Dorbý den, mám takový fakt závažnější problem. Mám sestřenici,je ji 20 let...v 7.tříde se lečila z anorexie v Motole,pustili ji domu a nejak se to dalo. Ve třetáku odjela do Ameriky na rok studovat,po roce se vrátila a vypadala zase jako zdravá a hezká holka. Ale dva roky na to,už má zase o 15 kilo méne. její mamka ji sice pořád nutí,ale ona bydlí stejen již sama v Praze a studuje ješte k tomu medicínu. Poslední dobou mám pocit,že se svěřuje jen me. Nedávno se mi sveřila,že jednou v noci mela takové křeče až upadla na podlahu a nemohla se hnout a mela pocit,že tam zemře. Co mám dělat? Slíbila jsem, že to nikomu neřeknu! psychologa odmítá,že by mu prý stejne lhala....

Odpověď: (28. 9. 2008, 19.07)

Milá Karol,
je důležité, abyste věděla, že za jednání své sestřenice nejste zodpovědná. Můžete jí sdělit, že pokud neuvidíte, že udělala nějaké významné kroky k léčbě, budete se muset o své obavy podělit, protože je nad vaše síly nést to břímě sama. Pak ji můžete říci, že i když vás bolí pohled na to, jak se ničí, respektujete to... že patrně má nějaký důvod k tomu, proč se chce ničit až zničit a zemřít předčasně. Tak je to pro vás dobré rovněž vidět.

Keity píše: (24. 9. 2008, 18.33)

Dobrý den.Mám 5letého syna.V čím spočívá můj problém?můj syn umí perfektně mlu
vit,doma mluví je velice hyperaktivní v kolektivu mluví,s cizími lidmy taky
jen se to nějak nedaří ve školce.Paní učitelka má problém z něho dostat slova.Jezdí na prázdniny k babičce a není problém s mluvením.Chodí do školky druhým rokem,teď dostal novou učitelku špatně si zvyká,zkrátka náš problém je že ve školce nechce mluvit.Poraďte co s tím.Děkuji pí.Řehořová.

Odpověď: (28. 9. 2008, 18.59)

Milá K.,
vyhledejte si informace a léčbu ohledně selektivního mutismu. I pro vás by mohla být užitečná spolupráce s léčitelkou (viz. odpověd pro Helenu)

MM píše: (24. 9. 2008, 15.14)

Dobrý den,
mám k Vám dotaz - prosbu o radu.
V poslední době mě trápí jedna otázka, na kterou si nedokážu sama odpovědět -respektive: hádám a dohaduji se sama se sebou.
Jsem skoro 17 let vdaná. Můj manžel byl můj první vztah.  Až vloni se mnou začal flirtovat jeden známý - doposud jsem to nezažila - když pominu první lásku (manžela).
Manžel je hodný, máme spolu 3 děti, všechno je v pořádku, milujeme se.
Já jen začala být zvědavá, jestli každý milostný akt je stejný. Promiňte, že to píšu tak blbě, ale nevím, jak z toho ven....
Potřebuju asi slyšet, že je to všechno stejné, že je to v pořádku, že jsem zvědavá, ale abych to nedělala. ( mám na mysli zkusit sex s jiným mužem). Nechci se rozvádět, nechci jiného manžela a tatínka mých dětí.
Možná, že když to napíšu, bude mi jasné, že je to něco, co se normálně nedělá a pokud by se něco takového provalilo, mohla bych přijít o celou svoji rodinu. Tohle všechno vím, uvědomuji si, co by se stalo, kdyby se manžel dozvěděl jen o tom, že na sex s jiným mužem myslím. Ale nemůžu si pomoct a nevím, jak z toho ven....Pořád mi něco říká, že pokud to neudělám, nebudu mít klid, na druhou stranu se bojím, abych tou "blbostí" neztratila všechno, o co vlastně přijít nechci.
Děkuji Vám za pomoc a za radu.

Odpověď: (28. 9. 2008, 18.57)

Milá MM,
svým způsobem vaši zvědavost chápu, jsem ráda, že víte, že "nechci jiného manžela a tatínka mých dětí..."
Jak z toho ven...? otázka takřka hamletovská... Na úrovni obecné, vážit si toho, co máte (mnoho lidí si začne vážit toho, co měli, až když to ztratí... - nenásledujte je, prosím) Zkuste se o svých fantaziích a přáních bavit s manželem, je-li to muž rozumný a milující...

Helena píše: (24. 9. 2008, 10.27)

Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o radu, jak pomoci mému synovi (5 let).
Je pro něj těžké komunikovat se svými vrstevníky, nevím, jestli z jeho nejistoty, a někdy na ně začne reagovat agresivně.Obtížné zvládá své emoce a občas se u něj projeví záchvat zuřivosti (tak 1 týdně,trvá asi 5 min., válí se po zemi...). Bohužel ale při tomto záchvatu je schopen i ublížit - kousnout či kopnout spolužáka ze školky.Co dělat, aby neubližoval ostatním, aby byl schopen se mezi své vrstevníky zařadit.  Děkuji H.

Odpověď: (28. 9. 2008, 18.52)

Milá H.,
bylo by dobré, kdybyste vyhledala spolupráci s psycholéčitelkou, abyste našly energoinformační záznamy a ty společně vyčistily.

karolina píše: (24. 9. 2008, 9.58)

Dobrý den,prosím o radu.Můj syn(2,5) mi říká že vidí ducha,nejdříve to začalo tím ,že vidí oči.Jeho vyjadřovací schopnosti jsou adekvátní k jeho věku.Slovo duch doma slyšet nemohl.Říkal mi ,že on sám byl duch a že chodil ráno.Bydlíme v panelové domě ve čtvrtém patře,v domě je osm bytů.V našem bytě snad nikdo nezemřel.Nevím co je u syna fantazie a co ne.Pro tento dotaz jsem se rozhodla když dnes ráno přiběhnul za mnou do pokoje ,že na chodbě je duch.Zeptala jsem se ho jak vypadá a jestli mu něco říká.Odpověděl,že vypadá jako mlha.Nic mu neříkal,protože hned utíkal za maminkou.Můžete mi prosím poradit jak mám reagovat.Podotýkám ,že syn je dost uzkostný a na kluka bojácný.V cizím prostředí mu trvá déle než se zapojí.Děkuji za odpověď Karolina.

Odpověď: (28. 9. 2008, 18.47)

Milá K.,
váš syn uměl dříve odvádět duše do světla, v tomto životě chcě znalosti a sebe jako osbnost zdokonalovat a věnovat se léčitelství. Jako malý chlapec však nerozumí tomu, co se to děje, je to zpráva pro vás, bylo by dobré, abyste vyhledala léčitele/léčitelku, který umí odvádět duše a společně tu duši z vašeho bydliště odvedli a vše vám vysvětlí podrobněji. Jste-li z okolí, můžete mne kontaktovat.
(dáte-li přednost nejprve studiu, tak doporučená literatura: Uzdravení karmy, Kvantová duše - bez návštěvy léčitele se však odvedení konat nebude.)
Přeji vše dobré

jajka píše: (24. 9. 2008, 9.23)

Mám přítele letos jsme 7 rok spolu. Před dvěma roky slavil kulatiny a slavil i s kolegy, potom jsem našla foteky z diskoteky kam pak šli, že byl s kolegyní po narozeninové oslavě na diskotece a chovali se k sobě jakoby patřili,ještě tu noc jsem pak šla za nimi na hotel co slavili a kde ta dotyčná spala. Recepční ztuhla za nimi na pokoj(prý tam byla většina kolegů) tam nepustila jen ho zavolala telefonem. Pořád se z toho nemůžu vzpamatova, myslím si, že spolu spali. Od té doby jde náš vztah ke dnu, nevěřím mu. Od té doby nešel na žádný pod. večírek. Snaží se, ale já jsem  z toho na prášky, budím se v noci spocená, srdce mi tluče, má stavy uzkosti i přes den. I nakoupit je pro mě námaha. Nevím co dál. Snaží se mi to dokázat , že se nic nestalo, ale pořád nevěřím. Nevím,zda má náš vztah budoucnost, jak mu mám uvěřit. Díky

Odpověď: (28. 9. 2008, 18.43)

Milá Jajko,
myslíte-li vážně, že své prožívání chcete změnit, doporučuji návštěvu specialiaty, který umí pracovat i na úrovni emoční. Jste-li z okolí, ráda se s vámi setkám. Pravděpodobně tento prožitek ve vás rozhýbal i jiné nejistoty - snad nejistoty o vás samé...  Na úrovni racionální, vám musím sdělit, že vaše jednání posiluje rozpad vztahu. Je možné, že vám partner byl nevěrný. Dokážete-li mu tuto zkušenost přát, bude se vám žít snadněji.

Sandra píše: (22. 9. 2008, 14.27)

Dobrý den,
můj  problém vězí v tom, že mám už sedm let přítele, chceme spolu bydlet, ale ne v podnájmu, chceme jít do hypotéky,ale bohužel já ještě studuji vysokou školu,ted jdu na inzenýrské studium, které trvá dva roky a přítel už moc chce bydlet, nechce už vztah, který byl do ted. Já ho naprosto chápu, že se chce rozejít, ale oba jsme nerozluční, máme se opravdově rádi, to si uvědomujeme, jenže on nechce ustoupit a čekat a já se školy z nějakého neznámeho důvodu vzdát taky nedokážu...nevím co by mi pomohlo to vyřešit nebo ho přesvědčit, proč mu za to stojí počkat nebo jít i do toho podnájmu se mnou, jelikož si vydělávám, ale bohužel je to stále jen brigáda...děkuji mnohokrát za odpověd a za radu, jestli na to nějaká existuje. Jsem z toho už opravdu zoufalá!

Odpověď: (28. 9. 2008, 18.32)

Milá Sandro,
pan doktor Plzák by váš vztah nazval vztahem "přechozeným"... váš vztah opravdu zaslouží vývoj. Pro vaši situaci mi velmi důležitá připadá ekonomická rozvaha, ke které zde nemáme podklady.

Beranka píše: (22. 9. 2008, 13.58)

Dobrý den,
prosím mohli by jste mi pomoci v mé životní situaci?Jsem 13 let vdaná,je mi 33 a manželovi 45,už asi dva měsíce sním sexuálně nežiji,cit k němu ochladl,on mě však stále miluje,ale já mám pár týdnů nového partnera a i po poradě u psycholožky se stím manžel nevyrovnal,chápu že je to těžké,žijeme v jedné domácnosti a máme dvě děti-11-12-let,ale i když se snad snaží,jak tvrdí,myslím že dokud budeme spolu bydlet,nebude mít klid a bude to ztěžovat jak sobě tak mě,rozvod plánujem ale zatím je to otázka financí a několika měsíců,co dělat,jak tuhle zdánlivě nesnadnou situaci řešit?Moc vám děkuji a přeji krásný den.

Odpověď: (28. 9. 2008, 18.25)

Milá B.,
neznám důvody, které vás vedou ke zrušení manželského slibu... co vám provedl. Bez vážného důvodu byste jistě  vlastním dětem nekomplikovala vstup do života...
http://www.lidovky.cz/ln_rozho…

Krystyna píše: (22. 9. 2008, 12.58)

Dobrý den. Chodím s přítelem už 2,5 roku. Bude mi 18 let a přítelovi 20.
Vše klape celkem dobře, ale hodně do našeho vztahu zasahuje jeho maminka.
Když jedeme na výlet, jede s námi, do kina také. Pořád příteli telefonuje...
Nevím jak se mám k tomuto problému postavit a jak přítelovi vysvětlit, že se mi to nelíbí. Děkuji za odpověď. Krystyna

Odpověď: (28. 9. 2008, 18.19)

Milá Krystýno,
předpokládám, že jste příteli řekla, že jste s ním ráda sama a že nemáte chuť chodit na rande s jeho maminkou. Jestliže to přítel považuje za vyhovující, nemáte mnoho šancí situaci změnit. Nejsou to pro vstup do manželství "dobře rozdané karty..."

Renáta píše: (22. 9. 2008, 11.42)

Dobrý den.Mám problém se svou dcerou, se kterou si už vůbec nevím rady,proto bych chtěla požádat o radu Vás.Dceři je 16 let,nastoupila do prváku a cca rok má přítele-a tady nastává problém.Po nějakém čase jsem dovolila, že u nás přítel může občas přespat,občas dcera u něj, ale pak u nás začal spát i bez dovolení.Postupem času ale spí ona častěji u něj a zůstane tam i přez můj zákaz a klidně si vypne i mobil abych se jí nemohla dovolat.Ví že jsem v práci a nemůžu pro ní dojet.Na konci prázdnin jsme si promluvili,ona kývala a říkala že chápe že mám strach a že už to dělat nebude a že aš začne škola že už se nebudou moci tolik vídat.Ale ouvej,je to ještě horší-spí u něj skoro stále,z praxe jede za ním a mobil mi nebere i když je dostupná.Byla jsem k ní vstřícná a takhle se mi odvděčuje.Hrozila jsem,prosila,domlouvala ale vše marně.Prosím Vás co mám dělat?Děkuji

Odpověď: (28. 9. 2008, 18.15)

Milá Renáto,
možností moc nemáte, buď se se situací smířit - prospívá-li ve škole dobře - není to zcela špatná varianta, druhá varianta, která vychází ze zákona, že jste vy její zákonný zástupce, zodpovědná za výchovu. V souladu se zákonem je jít  na OSPOD při městském úřadu pověřené obce a tam nahlástit, že nezvládáte výchovu své dcery a požádat je o spolupráci... V tom případě doporučuji zjistit si nejprve, na kterou pracovnici OSPODu je vhodné se obrátit, která jednává co nejlépe s citem pro situaci.
Vám samé připomínám, že vy jste udělala pro výchovu své dcery to nejlepší, co jste mohla, nyní je již za svůj život zodpovědná sama. V tomto duchu doporučuji jednat.

Žanda píše: (8. 9. 2008, 15.17)

Dobrý den,
ráda bych se svěřila se svým problémem, nebo možná spíše nejistotou a požádala vás o radu. S manželem se známe 9 let, před 4 roky jsme se vzali. Naše manželství je tak nějak normální. Vycházíme spolu, i když jsme řešili několik menších krizí, které byly způsobeny tím, že jsme se navzájem odcizili. Bohužel nemáme příliš společných zájmů a tak trávíme čas každý svými zálibami (já doma nebo u kamarádky, on při sportu), ale tak to jistě dělá spousta párů. Největší neshoda manželství však nastala před necelými dvěma lety. Manžel začal být uzavřený do sebe, málo jsme spolu komunikovali, přestali jsme spolu skoro úplně sexuálně žít a po dohodě jsme zrušili plány na stavbu domu. Po půl roce mi oznámil, že se stěhuje 100 km daleko a došlo i na slovo rozvod. Nevím, jestli v tom byla jiná žena, příležitostí k seznámení má v práci i díky svým zálibám spoustu, ale stále věřím tomu, že ne. Radši po tom nepátrám. Došlo mi, že o něj musím začít bojovat. Odstěhoval se, ale kontakt jsme úplně nepřerušili. Jakkoli jsem se ho snažila přesvědčit, ať mě neopouští. Nejlepší řešení mi připadalo těhotenství. Podařilo se - přišla jsem do jiného stavu. Touto zprávou byl značně zaskočen, ale věděla jsem, že se díky tomu ke mě vrátí a to také udělal - přestěhoval se zpět. Vím, že je se mnou hlavně kvůli synovi, který se před půl rokem narodil, miluje ho a věnuje se mu. Bohužel nedokážu říct, co cítí ke mě. Žijeme vedle sebe jak dva cizí lidé a to se mi nelíbí. Ještě že nás spojuje syn. Prosím poraďte: co dělat, pokud by znovu začal uvažovat o tom, že mě opustí? Vím, že kvůli synovi to neudělá, ale co kdyby? Druhé dítě? Děkuji mnohokrát.

Odpověď: (16. 9. 2008, 20.47)

Milá Žando,
máte to, co jste chtěla - upoutala jste partnerovu pozornost na dítě. Nechápu, proč se divíte, že mezi vámi něco drhne, když i před početím to drhlo...
Komunikujte o svých pocitech zřetelně s manželem, popište, jak se v manželství cítíte, z čeho máte obavy a ptejete se ho, jak se cítí on, co by si přál, co očekává... můžete zajík k psychoterapeutovi.

Lukáš píše: (8. 9. 2008, 13.44)

Dobrý den,
mám přítelkyni o 15 starší než jsem já.Žijeme spolu už 3 roky a všechno nám klapalo, přitelkyně má dvě děti a s nimi vycházím také skvěle.Problem ,ale nastal když začala studovat nějakou školu kvůli svému zaměstnání(cca 6 měsíců studuje)Seznámila s nějakým spolužákem ,který je cca o trochu starší než ona a je to takový typ jako byl její bývalý manžel. Poslední čas se začala přítelkyně chovat o něco studeněji než dříve. Minulý týden donesla dcera její telefon a ukazovala mi tam nějakou MMS od toho spolužáka jak je tam vyfocen západ slunce a text ve ,kterém bylo napsáno "Stýská se mi. A moc...." a v nějaké další zprávě bylo "Stýská se mi.Miluju Tě" ona to opětovala stejně. Neřekl jsem jí o tom ,že to vím. Nevím jak si v této situaci poradit .Přítelkyni MILUJI a nechci ji ztratit, tak se obracím sem. Děkují za odpověď Lukáš

Odpověď: (16. 9. 2008, 20.41)

Milý Lukáši,
chápu váši bolest.
Je v pořádku, že jste ji o sms neřekl, nebylo by ani dobré chovat se podlézavě.
Poskytujte lásku a bezpečí svému srdci.
Přeji vše dobré

Jana 45 let píše: (8. 9. 2008, 13.04)

Chtěla bych Vás moc poprosit o radu možná i úhel pohledu .Jsem vdaná 22 let 2 děti kluci 21let a 16 .Mám psych. náročnou práci ale dělám ji ráda .Můj problém je v tom že se můj manžel chová divně aspon mě se zdá .Domácí práce zastávám všechny výhradně já ,na dovolenou se mnou odmítá jet ,když požádám o vysvětlení tak mi neodpoví ,je myslivec takže jezdí všechny volné víkendy na čekanou včetně pracovních dnů když má raní ,pracuje na 3 směny ,já raní a noční 12 hod.služby .Když mu vysvětluji že bych taky potřebovala aby někdy byl semnou doma nebo někam zašel že mám náročnou práci tak mi neodpovídá ,na otázku zdali někoho má se jen usmívá a taky jsem ho přistihla že mi lže .Já na něj čekám až přijde a on jde k počítači a hraje hry  .Pak se hroutím psych.jsem na něm dosti psych.závislá ,říká že jsem špatná já a všechno si dělám sama nevím co dělám špatně ,jak se zachovat aby jsem se z toho nezbláznila .Chtěla jsem se rozvod děti i kdyžjsou velcí brečeli bylo m+ě jich líto .Máme velký dům který vlastíme společně .Vím že jsem dosti citlivá povaha .Děkuji moc za odpověd   jana

Odpověď: (16. 9. 2008, 20.36)

Milá Jano,
asi by stálo za to, věnovat pozornost vaši psychické závislosti na manželovi. Snad není třeba hned rozvod, je možné naučit se uspokojovat své potřeby bez manžela... naučit se svým způsobem žít vedle sebe ... také můžete požádat ho o spolupráci,že na sobě chcete zapracovat a proto byste ráda, aby vás doprovodil k psychoterapeutovi, který potřebuje znát i jeho úhel pohledu,  kterého třeba opravdu můžete nejprve navštívit i sama.
přeji vše dobré

Simona píše: (8. 9. 2008, 12.33)

Dobrý den,chtěla bych Vás poprosit o radu - mám problémy se sousedem. Je to 44letý muž, žije sám (je z dětského domova a nikdo za ním nejezdí)a dle mého názoru je duševně nemocný. Bydlíme v bytě nad ním.Vždy nějakou dobu je klid, ale pak jako by měl atak nějaké duševní choroby začně dělat scény, na ulici na nás nadávat, urážet mne a dětí (na manžela si netroufne). Mě to velmi trápí, když si s ním chci promluvit uteče do svého bytu,manžela se bojí, takže na něho je příjemný a tvrdí, že nic nedělá. Já jsem na mateřské a manžel velmi pracovně vytížený, takže těmto scénám nikdy není přítomen.Jednou dokonce vyhrožoval zabitím našeho malého syna.Manžel mi říká, ať se na něho vykašlu, že je to zbabělý cvok a ať ho ignoruji, ale já z něho pomalu začínám mít strach. Nevím totiž kdy ho zase něco popadne, bojím se nechat děti před domem samotné,aby jim něco neudělal a je mi i nepříjemné ukazovat jim, že když vám někdo nadává máte si to nechat líbit.Když půjdu na obecní úřad, pravděpodobně si ho zavolají, domluví mu a tím to skončí.Já si říkám, že alespoň tohle by mu mohlo ukázat, že si nenechám vše líbit, manžel mi tvrdí, že to nemá cenu, že je nenormální a v amoku je mu jedno,co mu říkali na obci.Manžel mu řekl, že vše má řešit s ním a mne a děti nechat na pokoji, ale jak jsem již psala, jeho se bojí a slíbí mu vše.Ještě chci dodat, že zabíjí a jí své vlastní psy, již má asi dvacátého psa během 18 měsíců. Bojím se, že takovýhle člověk by opravdu mým dětem dokázal ublížit. Nevím, co mám dělat. Díky za radu. Simona

Odpověď: (16. 9. 2008, 20.29)

Milá Simono,
nevím, co jiného vám poradit, než podat na toho muže oznámení na úřady, třeba podat i trestní oznámení - vyhrožování, omezování osobní svobody -  může být sankciován i souzen za kruté zacházení se zvířaty - obrate se třeba na nějakou organizaci zabývající se právy zvířat - mohou vám poradit postup, jak v té věci jednat. Jinak doporučuji na souseda nereagovat ani mimikou, nebrat jeho věty osobně - takové jednání agresory většinou nepodporuje v pokračování agrese.  

Elizabethka píše: (8. 9. 2008, 11.53)

Dobrý den,
je mi 20 let a během posledních 3 měsíců jsem si vypěstovala neuvěřitelnou fóbii ze změny prostředí. Všechno to začalo, když jsem si jednou vyšla se svou kamarádkou ven, kde se mi udělalo nevolno a od té doby, opravdu nevím proč, ať mám kamkoliv jít ven z domu, už dopředu z toho chytnu strašnou neurózu z toho, že se mi udělá opět špatně. Neúroza se projevuje nadýmáním, někdy i průjmem,sevřením žaludku  a nemohu ani pak jíst, někdy se mi i zatmí před očima. Díky tomu mám, naprosto poničné zažívání, které se snažím spravit alespoň probiotikami. 14 dní jsem si proto dala oddych, nikde jsem nechodila a už mi bylo docela dobře, bohužel jsem však o víkendu navštívila příbuzné a vrátila jsem se s obrovskými křečemi v břiše a opět vynervovaná. Opravdu už nevím co s tím, protože ať se snažím přesvědčovat sebevíc, že je to můj vymyšlený nesmysl, stejně vždy vyhraje moje podvědomí a vnutí mi pocit, že je mi opět špatně.
Bojím se, že se z toho asi zblázím a nakonec skončím s žaludečními vředy. Nevím zda by mě můj lékař bral vážně, nebo mě poslal domů, že jsem simulant. Proto vás prosím o radu co s tím, jak se s tím vyrovnat, nebo zda existují nějaké přípravky, které by mne mohly uklidnit. Nebo mám raději navštivit svého lékaře, aby mi s tím poradil. Mockrát děkuji za odpověď

Odpověď: (16. 9. 2008, 20.23)

Milá Eli,
i vám doporučuji vytrvalost v hledání psychopomoci pro vaše potíže. Můžete navštívit psychiatra, můžete návštvu psychiatra (předepsání léků) kombinovat s psychoterapií (doporučuji) - vyhledejte si více o agorafobii a její léčbě. Jak sama vidíte, racionálně nemůžete situaci zvládnout, proto i u vás doporučuji práci na úrovni citově emoční a tu nelze dělat korespondenčně.

Renata píše: (8. 9. 2008, 11.13)

Dobrý den,
mám problém se svým partnerem.Nedávno jsem u něj objevila dva emaily,kde vyfotil svůj penis a poslal jej i se zprávou "Tak ti píšu,jak jsem slíbil,jen mi napiš,kde přesně bydlíš,abych si tě po práci mohl vyzvednout a vzít si tě k sobě domů."Tvrdil mi,že to udělal pro kamaráda z práce,aby ověřil tu dívku,které to psal.Poté jsem nalezla registraci na erotickém chatu,to mi vysvětlil tak,že na tyto stránky narazil náhodou a tak se registroval,jestli tam toho pro zaregistrované není víc.Ale slíbil mi,že po tom,co se stalo po těch mailech,kdy jsme se málem rozešli,že už tam chodit nebude,že je vyškolený dost,ale včera jsem v práci narazila na tyto stránky,našla jsem si jeho profil a on byl online a používal webovou kameru,tak jsem mu ihned volala a on se rozčiloval do telefonu,že to není možné,že leží a snídá,že se tam někdo musel přihlásit na jeho přezdívku.Víte,já mám práci,kde dělám dlouhý krátký týden,od devíti do devíti a už takhle dál nemůžu.Nějak to na mě všechno padá a já nevím,co si o něm mám myslet.Já neměla nikdy v životě moc stěstí a na něj jsem se hrozně upla,protože on pro mě do teď byl to jediné,na co jsem se opravdu těšila.Ale nevěra je něco,co by mě zabilo.Protože já se mu snažim být vším.Žijeme již spolu sami tři roky,máme společný účet naplánovali jsme spolu společnou budoucnost.Chceme se vzít a mě tohleto strašně bolí.Asi byste měla vědět,že on je o osum let starší a že to opravdu vypadalo,že nás dal dohromady osud.Já o něj nechci přijít,ale takhle se dál žít nedá,ať se vám to zdá jakkoliv absurdní,prosím,pomozte mi.Já už nechci další zklamání.

Odpověď: (16. 9. 2008, 20.18)

Milá Renato,
zklamání je jen zbavení se iluzí... zbavovat se iluzí je zdravé a nutné... přijít o iluze bez závazků a za svobodna je docela dar...
Milá Renato, věřte tomu, že nevěra vás nezabije, ani opuštění iluzí, i když to může bolet. Je na čase projevovat sobě dostatek lásky a sebeúcty... Budete-li chtít naučit se pracovat se svým srdcem, uzdravovat ho, můžete mne kontaktovat...

Ira píše: (8. 9. 2008, 10.39)

Dobrý den, nevím jak dál, nechtěla bych šlápnout vedle,ale asi jsem si dost zkomplikovala život. žiju se svým přítelem už 8 let ve společné domácnosti.Rozuměli jsme si a myslím, že na mnoho věcí máme společný názor. Poslední dva, tři roky se však něco změnilo, a já nevím jak se k tomu postavit. Odcizili jsme se, domů chodíme jen spát. Přestali jsme skoro podnikat společné aktivity a i v sexu to neklape. Musím říct, že je to spíš kvůli příteli, protože téměř vše odmítá, do ničeho se mu nechce, raději se dívá na televizi, u které povětšinu spí. Chybí mi souznění i sex. Vyzvala jsem ho několikrát k nápravě, ale marně. Dokonce se mi zdá,že i víc pije.Denně tři čtyři piva, nebo "panáček".Bohužel, jsem se začala stýkat se svým dlouholetým přítelem a bývalým milencem (znám ho už víc jak 15 let),se kterým se nedávno rozešla jeho družka.Podnikáme různé aktivity a můj druh to ví. Nezaujal k tomu žádný postoj,možná proto, že ví, že bych  si stejně do ničeho nenechala mluvit,ale i tak mi to připadá divné.Dokonce jsem přišla na to, že si na internetu sjíždí porno, kolem mě však chodí bez zájmu.Nevím jesti v tom vztahu vůbec pokračovat. Nemáme žádné závazky,kromě investicí do mého bytu, dceru mám dospělou, on děti nemá. Nejsem nejmladší (45),přítel je o dva roky mladší. Asi mám výčitky vůči němu, i svému okolí, ho opustit.Začít nový vztah s mužem, který je o deset let mladší a taky ješt nemá žádné děti, já už je mít nemůžu.Co by mi řekli v poradně pro rodimu, kdybych tam přišla s takovým rozmarem?Mě ale nezbývá na život mnoho času, nato abych ho promarnila.Co s tím?

Odpověď: (16. 9. 2008, 20.10)

Milá Iro,
stav vašeho partnerství opravdu nepůsobí povzbudivě. Považovat své prožívání za rozmar je vůči sobě neuctivé. V tuto chvíli pro vás nemám jednoznačnou radu... otázku dětí je však třeba si s partnery vyjasnit - je to pro partnerství opravdu důležité téma, protože k přirozené potřebě člověka patří potřeba rozmnožování. Nelze toto téma znevažovat. Váš příběh na mne v tomto čase působí jako plynutí, nechala bych nějaký čas "věci" volně vyvíjet... (nemá smysl vnucovat se muži, který o vás neprojevuje zájem)
Přeji vše dobré

Petra píše: (8. 9. 2008, 6.28)

Dobrý den,
píšu Vám s problémem, který mě trápí už dlouho a je čím dál těžší jej zvládat a to jsou moje nezvladatelné záchvaty vzteku. Když se hodně rozčílím, dostanu se do fáze nějakého bloku nebo jak to nazvat, mám sebevražedné myšlenky a jsem natolik otupělá tou bolestí, že je mi všechno jedno...... za nějakou dobu to přejde, většinou když to ze sebe dostanu pláčem. Nemyslím si, že je to normální, nejspíš dědičné, jelikož se tohle chování projevuje v mé rodině u otce a jeho sestry. Tahle psychická nevyrovnanost, či jak to nazvat mi ničí vztahy jak přátelské tak intimní. Myslím, že s tím dost souvisí i má ventilace duševního neklidu a to je kousání nehtů a vlasů. Opravdu mě mrzí, co dělám, mrzí mě, že ve svém návalu vzteku dokážu tolika lidem ublížit, jsem z toho už zoufalá a chci s tím něco dělat, jen neznám ten správný postup řešení tohoto trápení. Pomozte prosím.

Odpověď: (16. 9. 2008, 20.00)

Milá Petro,
je dobře, že své jednání reflektujete a chcete ho měnit. Poznáváte, že však rozumem není příliš zvládnutelné. Je třeba pracovat tedy na úrovni citově emoční. Za tímto účelem doporučuji spolupracovat s profesionálem...

Verca píše: (8. 9. 2008, 0.54)

Dobry den, je mi jasne, ze muj problem (nebo spise problemy) nemuze byt vyresen hned a tady, ale stejne by me zajimal Vas nazor, vlastne za nej budu moc rada.
Je mi 32 let, vlastne temer 33, nejsem vdana a nemam deti. Poslednich trinact let jsem byla takrka porad v nejakem vztahu. Vsechny vztahy trvaji dele, vetsinou nekolik let (nejdelsi 4,5 roku) a ze vsech jsem odesla. Po kazdem tom vztahu si slibim, ze budu sama a udelam 'si v hlave jasno', nez se zase do dalsiho vztahu pustim, ale nikdy to tak neni. Dalo by se rict, ze pokazde, kdyz uz z jednoho vztahu odchazim, jsem 'zamilovana' do nekoho dalsiho a pokud ne, brzy se nekdo takovy najde.
Ted jsem asi dva mesice sama a premyslim, proc jsem takova, jaka jsem. Nikomu neduveruju, neverim v manzelstvi atd. Z casti vim, ze za to muze moje detstvi, nasi se rozvedli, tata od nas odesel a ja ho leta nevidela, a pozdeji, kdyz byl 'donucen' se o me starat (po smrti me mamky - to mi bylo osm), o me nikdy nejevil zajem, spis naopak - daval mi fyzicky a psychicky (denne) znat to, jak jsem mu znicila zivot. Ne zrovna zarny priklad toho, jak ma rodina vypadat. Kdyz jsem se konecne dokazala memu otci postavit a rovnez po mem prvnim vztahu, kdy se me pritel snazil ve vsem ovladat, jsem si slibila, ze uz se zadnym chlapem omezovat nenecham a ze budu s jen s tim, kdo mi bude opravdu rozumet a chapat me. Jen proste nikoho takoveho nenachazim. Zadny chlap pro me neni psychicky dost silny. Ve vsech vidim velke slabochy a prijde mi, ze oni mi nejsou oporou, ze jsem to vzdy ja, kdo musi pomahat jim a nebo se mi nezda jejich zajem dostatecny a nebo jsou az prilis dominantni a ja se ve vztahu citim nesvobodna. Vzdycky kdyz vidim, jak nekomu nefunguje vztah ci manzelstvi (a podle mych meritek nefunguje temer zadny) - jako by to jen utvrdilo me presvedceni, ze to proste nema cenu. Mimo vztahy jsem hodne melancholicky clovek a hodne casto mi pripada, ze nic nema cenu. Ze lide jsou kruti, povrchni, ze se kazdy nekam honi, kazdy zahyba, ze to jde se vsim z kopce, a tak nejak se smiruju s tim, ze jsem divna a ze mi neni pomoci.

Odpověď: (16. 9. 2008, 19.56)

Milá Verčo,
jak v úvodu píšete, vaše zamotání se v klubku nerozmotáte napsáním tohoto dopísku. Přeji vám,abyste důvěřovala sama sobě, že když si dopřejete péči pro duši, že dokážete si pomoci. (když potřebujete pěkný účes, svěříte svou hlavinku kadeřníkovi, pokuste se důvěřovat tomu, že při spoluprác s profesionálem můžete vykročit ze svého klubka ven.) Klubko kolem vás se zamotává již několik desetiletí, dopřejte si čas pro osobnostní vývoj. Můžete se objednat ke mně, můžete se inspirovat www.konstelace.info­, http://www.familyconstellation…­... na každé cestě je důležité vykročit
přeji odvahu i lásku

< novější | 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >