svá píše: (8. 9. 2008, 0.06)

Dobrý večer,
mám takový zvláštní problém,který je jednoduchý, pro mě ale zdá se neřešitelný.Před 3 lety jsem se na seznamce seznámila s mužem,který mi byl velmi sympatický a bylo mi s ním velmi dobře.Už první večer jsme spolu skončili v posteli.Bylo to nádherné,cestou domů jsem si mohla přečíst sms,ve kterém mi můj společník sklání poklonu,aby mi řekl,že něco tak krásného ještě nikdy nezažil.Dva roky jsme se občas scházeli,abychom se spolu vyspali...Problém je v tom, že už víc jak půl roku spolu nejsme a on se stále ozývá, přitom ale na seznamku začal chodit znovu a jak já moc dobře vím, dokonce se i nadále schází s ženami, se kterými se tu poznal, či seznámil.Co si mám myslet o tom, že se ozývá, i když už dneska mezi námi nic není a přesto ale hledá dál?

Odpověď: (16. 9. 2008, 19.49)

Milá neznámá svá,
nelze říci, že mezi vámi nic není - pouze to nemáte pro sebe uchopené. Kdybyste pro sebe byli cizí lidé, nebudete mi psát do poradny otázku, co si máte myslet. Je pro vás důležité ujasnit sama sobě, co k tomuto muži cítíte, jste cítila, co vám dal...
přeji vše dobré

Tereza píše: (2. 9. 2008, 0.18)

Dobrý den, nedávno sem se v alkoholovém opojení pokusila podřezat žíly. Opravdu sem chtěla umřít. Byla sem naprosto mimo, pohádaná s lidmi na kterých mi záleželo a hlavně totálně zlitá. Seděla sem na autobusáku, přede mnou byly na zemi střepy, tak sem si jeden vzala a podřezala si obě ruce. Naštěstí jsem  přežila. Vím, že to bylo způsobené špatnou náladou a alkoholem. Poraněná zápěstí schovávám. Na sebevraždu jsem myslela docela často už dříve. Myslíte, že bych měla jít k psychologovi? Je mi 19 a nechci, aby se o tom dozvěděli naši.  Děkuji za odpověď.

Odpověď: (5. 9. 2008, 14.08)

Milá Terezo,
bylo by dobré věnovat pozornost těm impulzům, které tě vedou k destrukci života. Co se ti líbí na bohyni života a na bohyni smrti. Budeš-li chtít v této věci pokročit dále a nalézt vyvážený vztah sama se sebou, ráda s tebou budu spolupracovat.
Přeji vše dobré

Tereza píše: (1. 9. 2008, 15.27)

Dobrý den,
je mi 20 let. Pred nedavnem se se mnou po dvou mesicich rozesel pritel.Jeste pred nim jsem chodila s jednim,ktery se ke me zrovna moc hezky nechoval,ale ja ho milovala a proto me nas rozchod hodne sebral,z toho mi pomohl se dostat prave ten"nynenjsi" pritel.Byli jsme spolu dva mesice, vsechno bylo super, krasne, pohoda a najednou posl. tyden jsem zacala citit, ze se asi neco deje. A kdyz jsem na nej zatlacila, tak rekl, ze se schazi s jinou holkou, ze spolu nic nemaji, jen se vidaji, ale ze je zmateny a tak to skoncil. Ja se moc trapim. Byla jsem na nej hodne fixovana. Chybi mi, chci ho zpatky a vim, ze to nejde. Ztratila jsem smysl zivota, nic me nebavi, nedokazu spat, jist, neraduju se...nevim, co delat?!
Rika,ze mu na me hodne zalezi a ze se budem vidat normalne dal, tak jak kdyz jsme spolu byli. Ale ja nedokazu pred nim byt jen tak v pohode, kdyz vim, ze on miluje nekoho jineho...

Odpověď: (5. 9. 2008, 13.54)

Miláý Terezo,
opravdu není optimální se čerstvě při rozchodu s dotyčným vídat.
Je dobré brát  své vztahové zkušenosti jako informaci, že sílu, důvěru, harmonii a  lásku, potřebuješ mít v sobě a ne dávat za její přítomnost či nepřítomnost zodpovědnost druhým a činit se tak na nich závislá. Doporučuji využít tento čas k nalezení vnitřní harmonie. Je třeba sama sobě poskytovat radost, lásku...
Ano, mnoho dívek a slečen žije partnerem či partnerským vztahem, zaměnují jej za smysl života... a dříve nebo později shledávají, že to je nějak málo, že tak to není...
Doporučuji věnovat se sama sobě s přitom třeba i studiu tebou položených otázek.

Petra píše: (1. 9. 2008, 14.44)

Dobrý den,

obracím se na Vás s žádostí o radu. Před půl rokem mě opustil snoubenec. Nejsem člověk, který svou láskou dusí ostatní a přesto hloubka mé lásky byla onou příčinou. Věděl, že kdybychom měli rodinu a jemu se něco stalo, že nebudu schopná psychicky "ustát" jeho ztrátu. Dnes poznávám, že je to pravda, jelikož ani po půl roce, byť jsem smířená s tím, že se nevrátí, jsem ho nedokázala přestat milovat. Potřebovala bych poradit, zda je tohoto možné docílit a případně jak?
Mnohokrát děkuji a přeji hezký den

Odpověď: (5. 9. 2008, 13.44)

Milá Petro,
jistě to možné je, je třeba zbavit se  závislosti na něm a nechat vůči němu jen takový kousek v srdci, jaký mu náleží. Nedaří.li se vám to samotné, najděte si někoho, s kým na této problematice budete pracovat.
Přeji vše dobré.

Jitka píše: (1. 9. 2008, 12.21)

Dobrý den,
nedávno doktoři zjistili, že mám rakovinu a nic s tím nedokážou udělat. Tím se pro mě zhroutil svět. Chtěla jsem spáchat sebevraždu, ale nemám dost odvahy. Nemám chuť jíst, spát ani dýchat. Nevím, co mám dělat. Prosím, poraďte mi.

Odpověď: (5. 9. 2008, 13.42)

Milá Jitko,
vy máte to štěstí, že máte možnost uspořádat své věci dříve než zemřete a připravit se. Takovou příležitost mnozí nemají.
Ano, máte pravdu, smrt lidi zasahuje v dnešní době nepřipravené, protože je moderní předstírat, že jsme nesmrtelní...
Doporučuji vám věnovat tomuto tématu pozornost - můžete se seznámit s knihou http://knihy.abz.cz/prodej/tib… nebo také s knihou http://www.vltava2000.cz/bhakt…
či http://www.vltava2000.cz/bhakt…
Jitko, vaše diagnoza je závažná, přináší konfrontaci s životními hodnotami. Doporučuji však, konzultovat svůj zdravotní stav se zkušeným léčitelem
http://www.bylinarstvikindl.cz…
Přeji vše dobré.

Nataša píše: (1. 9. 2008, 12.19)

> Dobrý den.
> Já mám takový problém.Je mi 43 let a od 18 let mám řidičák,ale
> strachy nejezdím.Trvá to celá léta od narození dětí tj.18 let.To
> si myslím není to nejhorší,ale problém je,že se bojím i s někým
> jezdit.
> Děti si udělali řidičák,nepochopí že se s nimi bojím jezdit a
> hlavně se bojímm jim půjčit auto.Nebo se navrhne nějaký výlet a
> já si představím tu cestu,a už se bojím předem a nebo se snažím,
> aby se nikam nejelo.V prosinci do nás nalítlo auto,tak jsem
> myslela,že se ten strach ještě zvětší,ale nic se nezměnilo.Nikdy
> dříve jsem nezažila žádnou bouračku,jen okamžiky kdy se člověk
> pořádně lekne.Já se ale lekám stále stačí,když auto před námi
> zabrzdí a já už strachy hnedle nedýchám.
> Je to asi zvláštní,ale já bych se ráda toho strachu
> zbavila.Myslíte že je nějaká pomoc ?
> Děkiji
> Nataša

Odpověď: (5. 9. 2008, 13.21)

Milá Natašo,
ve vaší věci můžete navštívit mne nebo např. http://www.studioh.cz/studioh.…

michaela.m píše: (1. 9. 2008, 11.09)

Dobrý den,
chci se zeptat, jak taktně naznačit, nebo přímo říct kamarádovi mého přítele, že by mohl ctít naše soukromí. Bydlí hned naproti nám, přes ulici, nemá přítelkyni (je mu 27 let) a každý den je u nás minimálně 3x, jen zazvoní a hned jde dál, aniž by se zeptal co děláme. S přítelem (25 let) čekáme miminko, navíc  nás čeká rekonstrukce domu a práce je až nad hlavu. Když ten kamarád přijde, tak jen vypráví o svých problémech, pije kávu a nedochází mu, že my máme svůj plán dne a chceme být také chvíli spolu. S přítelem jsem o tom mluvila několikrát, dokonce se i kůli tomu někdy pohádáme, protože ani jeden nevíme, jak mu to říct, nechceme s ním přestat mluvit úplně, ale on opravdu nezná meze. Navíc jak si zvykl, že je u nás pořád, začíná u nás být jak doma, někdy mě i okřikne, když třeba po příteli něco chci, at ho ted nechám být. Nebo se nám plete do výběru jména pro kluka, co budeme mít apod.
Děkuji za radu a přeji hezký den.
Michaela

Odpověď: (5. 9. 2008, 13.15)

Milá Míšo,
nezbývá nic jiného, než nalézt odvahu a dobře formulované věty a se sousedem si promluvit. Je na vašem zvážení situace, zda bude lepší, abyste u rozhovoru byli tři, nebo s ním promluví jeden z vás.

Jony píše: (1. 9. 2008, 10.06)

Dobry den,byly jsme o vikendu s pritelkyni u me na chate.Spaly jsme tam spolu. Pak jsme usnuli a kdyz jsem se vzbudil moje pritelkyne plakala a rikala mi, ze jsem pri spanku zasunul.Zajima me zda je to nejaka nemoc nebo o co jde a jestli se to da lecit.Dekuji za odpoved Jony

Odpověď: (5. 9. 2008, 12.47)

Milý J.,
o nemoc se opravdu nejedná. Stalo-li se to prvně, nepřecnovala bych tento akt... V případě, že se vaše jednání bude opakovat a pro vaši partnerku to bude nepříjemné, bude třeba nalézt způsob, jak s tím naložit dále... Krom toho je pravděpodoné, že parnerka s vámi instinktivně spolupracovala.
Přeji vše dobré :)

Pavla píše: (1. 9. 2008, 9.31)

Nevím, zda mi můžete pomoci, ale věřím, že když se někomu svěřím bude to o trošičku lepší.
    S přítelem jsme spolu necelý rok, všechno klape, tak jak má, rozumíme si, máme stejné zájmy, ale jde o to, že se nedokážu vyrovnat s jeho minulostí,přesněji s jeho bývalou přítelkyní, s kterou byl asi 9 let, chodili spolu do školy a dokonce i spolu bydleli, my spolu zatím bydlet nemůžeme, dokonce se vidíme jen o víkendu, protože od sebe bydlíme daleko. Dostalo se ke mně, že o nás dost často mluví, pomlouvá nás, hlavně mě. Přítel mi řikal, ať si z toho nic nedělám, že pro něj jsem jediná, ona ho prý už nezajímá. Ale já si nemůžu pomoci, věřím mu, ale myšlenka, že s ní byl šťastnější a tak podobně je silnější. Celé dny na to myslím, mám ji pořád před očima a představuju si, jak spolu byli šťastní, rozešla se ona s ním, proto mám stále v hlavě, že na ni ještě nezapomněl, nikdy o ni neřekl nic špatného, ani o ní nechce mluvit. Moc mě to trápí, chtěla bych na to úplně zapomenout, ale nejde to. Poslední dobou jsem dost podrážděná a někdy mně napadají myšlenky, že se s přitelem rozejdu, ale na druhou stranu si myslím, že by to byla škoda, jinak si totiž ve všem rozumíme. Vím, že problém je jenom ve mně, ale nechala bych to být, kdyby ona nepomlouvala nás.
    Předem mockrát děkuji za odpověď.

Odpověď: (5. 9. 2008, 12.43)

Milá Pavlo,
čím budete starší, tím je menší pravděpodobnost, že potkáte partnera, pro kterého budete první láskou. Je třeba přijmout to, že partner miloval před vámi jinou ženu a že navždy bude součástí jeho minulosti. Můžete vůči té ženě cítit vděčnost za to, že se s vaším přítelem rozešla, protože jinak byste nemohla být jeho současnou partnerkou. Přeji vám umění prožívání přítomnosti.

Petra píše: (1. 9. 2008, 7.53)

Dobry den,
> uz si nevim rady, tak me napadlo obratit se na Vas.
> S pritelem ziju skoro 4 roky, kdyz jsme se seznamili, byl silny
> kurak. Pul roku jsem se ho snazila premluvit, aby prestal...a
> taky prestal.
> Pred pul rokem mi oznamil, ze kourit nikdy neprestal a ze kouri
> dal. Ja to tu celou dobu nepoznala.
> Mimochodem jsem proti koureni..strasne moc ho nesnasim.
> S pritelem jsem se to snazila vyresit, ale on nehodla prestat a
> ja si nedokazu predstavit zit s kurakem, i kdyz ho strasne moc
> miluju.
> Mivam stavy uzkosti, nic se mi nechce, jen plakat.
> Mam na nej strasnou zlost.
> Jak to mam prekonat?
> Poradite mi?
> Dekuji.

Odpověď: (5. 9. 2008, 12.37)

Milá Petro,
jste konfrontována s tím, že nemáte moc nad partnerem, je třeba akceptovat partnera takového, jaký je. Doporučuji v té věci si přečíst knihu od Ruiz Miquel: Láska, vztahy a přátelství. Bylo by dobré přijít na to, s jakým vaším osobnostním rysem, prožíváním, souvisí vaše úzkosti a pláč, co provedete se sovu zlostí...
Přeji vše dobré při potkání se sama se sebou.

Mafulka píše: (1. 9. 2008, 7.29)

Dobry den,
nacházím se v takovém pracovním zoufalství a nevim na koho se mám obrátit o pomoc. Chtěla bych se zeptat co by jste doporučila v me situaci za řešení. Nastoupila jsem do zaměstnání ke svému známému, kde jsem zatim pouze jeden měsíc, ale i přes tak kratkou dobu jsem velmi nespokojena, je to způsobené špatným kolektivem, kterým jsem absolutně ignorována, za celou pracovni dobu promluvím sotva tři věty a to se snažím navazovat kontakt, podotknout něco k danému tématu, ale nikdy se nedočkám žádné odpovědi, veškeré pracovní pauzy trávím sama, na jakoukoli chybu jsem upozorněna přísněji a důrazněji než ostatní, byť je to chyba minimální, mé omluvy nemají větší váhu, byla mi sebrána důležitější práce z důvodu, že kolegyně neví co mě naučila má předchůdkyně, moje snaha pomoct je odbytá slovy, ze si vše udělají samy, když se snažím udělat práci navíc, za zády se směji. Teď nevím jestli mam odejít i když nemám nic jiného, jestli mam odejít i třeba z nepříjemné jistoty do nejistoty. Jediné vím, že v případech volna se již stresuji, že půjdu opět do práce. Myslím na to celé dny a ubíjí mě to. Nikdy před tím jsem s kolektivem takové problemy neměla.Předem Vám děkuji za odpověď a přeji hezky den.

Odpověď: (5. 9. 2008, 11.07)

Milá M.,
obecně lze říci, že setrvávat na místě, kde se k vám chovají nedobře, přestože není zjevný důvod, není dobré.
Na některých pracovištích funguje to, že staří zaměstnanci nechtějí mezi sebe přijmout nové, vnímají je pro sebe jako  ohrožující. Může hrát roli i to, že jste známá šéfa - tím snadněji vás mohou vnímat jako  ohrožující.
Každopádně vám doporučuji nalézt vlastní středovou sílu, tu si chránit, a agresi z okolí do sebe nepustit, nebrat si jejich jednání osobně.
Zda v tuto chvíli je pro vás dobré odejít - to nevím...
(šéf by si také mohl pozvat profesionála pro řízení a práci s týmem...)
Přeji vše dobré

zdeněk píše: (26. 8. 2008, 10.45)

Dobrý den
Prosím Vás o radu,jsem 30ti letý,ženatý(10 let),se dvěmi dětmi(9 a 5 let).Mám problém z alkoholem.Prosím poraďte kde nebo na koho se mohu obrátit,jsem z Ostravy.

Odpověď: (26. 8. 2008, 20.51)

Milý Zdenku,
opravdu neznám pracoviště na Ostravsku. Doporučuji pozeptat se http://www.plopava.cz/kontakt2… - na jejich Protialkoholní léčebna v Holčovicích. Tam jistě budou vědět více i o možnostech ambulantní péče. Jako vhodný pro vás vidím kontakt s panem Červinkou v http://www.doceo.cz/konstelace…­.
Přeji odvahu a vytrvalost!

jirka M. píše: (26. 8. 2008, 10.38)

Dobry den ziju s pritelkyni 3 roky.Vadí jí,ze s ni malo mluvim proto nechce se mnou trávit tolik casu.Nevim jestli je to moji povahou nebo necim jinym.
Ale chceme to resit oba,dali jsme si lhutu dva mesice.Máme chut si o tom povidat ale ani jeden nevime jak to zlepsit.Proto neni mezi nami ani sex,moc bychom to chteli vyresit co mame delat.Dekuji predem

Odpověď: (26. 8. 2008, 22.14)

Milý Jiří,
moc vám nerozumím - na co jste si dali dva měsíce? nevím, jestli vám přítelkyně nedala dva měsíce falešné naděje. Zajděte spoklečně k rodinnému terapeutovi. Přeji vše dobré.

Sabina píše: (26. 8. 2008, 10.16)

Dobrý den,
mám přítele, který má 4letou dceru. Když jí bylo 18 měsíců, rozešel se s její matkou, která když jí bylo 21 měsíců mu jí dala s tím, že nemá peníze a nezvládá to. Rok na to jsme se seznámili. Celé dva roky (kromě dvou dnů vloni v srpnu, kdy si jí vzala na náš popud a slibovala, že od září to bude týden a týden a nic) se matka o dceru vůbec nezajímala, přestože si vesele každý měsíc pobírala mateřskou. Nyní by chtěla střídavou péči a nejlépe hned. My však z toho máme trochu obavy a nemyslíme si, že je to nejlepší. Chtěli bychom proto poradit, jak bychom měli postupovat. Biologická matka je pro ní vlastně v podstatě cizí člověk, i když jak ona říká "jsme matka a dcera, tak se neboj". Malá na začátku našeho vztahu pojem matka vůbec nechápala a neřešila. Věděla, že někde matku má, ale nic víc. Ve svojí malé hlavičce si to všechno řešila, tak nějak po svém. Nejprve nás všechny překvapila tím, že začala řikat, že její máma umřela. Začala chodit do školky, takže jsme si řikali, že to bude tim, že vidí, že pro ostatní děti chodí mámy. Potom to už neřešila. My jsme jí řekli, že její máma trošku zlobí, ale že uvidíme jestli se polepší a bude zase hodná. Po roce, co jsem s nima, se mnou začala hrát hru, že mi řikala maminko a já jsem jí vždycky musela říct jménem. Nyní už mi tak říká normálně. Jak bychom měli postupovat a řešit tuto situaci, aby to pro malou bylo nejlepší? Nechtěli bychom, abychom jí způsobili nějaké trauma. Teď byla u matky půl dne - nechtěla k ní a večer potom plakala. Matka jí řikala, jak se jí moc stejská, jak je po ní smutná a že jenom ona je její maminka. Vůbec si nedovedeme představit, co se jí může v tý její malý hlavičce honit.

Odpověď: (26. 8. 2008, 22.10)

Milá Sabino,
situace nelehká a cítím z vás upřímný zájem. Považovala bych za vhodnější ji říci, že její máma má moc starostí a proto se nevídali (a biologická matka pro ni není cizí člověk, respektujte ji, prosím). Bylo by dobré, kdyby mezi vámi třemi dospělými vládla spolupráce (a ta je opravdu v zájmu dítěte) - bylo by dobré, kdyby její máma v tuto chvíli trávila čas společně s vámi... Vím, není to jednoduchá situace ani pro vás, můžete si zajít urovnat k profesionálovi myšlenky, pocity... (doporučuji vám to)

Katka píše: (25. 8. 2008, 19.08)

Manžel mi byl před 8 měsíci nevěrný. Naše manželství procházelo silnou
krizí, on si údajně chtěl založit nový vážný vztah. Známost po
 "provalení" ukončil. Doteď se ovšem střídají jeho stavy - je milý a
 jakoby chtěl vše napravit a nebo - je zlý, řekne mi, že o mě už
 nestojí, že ho už nebaví se snažit, že jsme na to dlouho kašlali a
 nemá to cenu. Je to jak na houpačce, chtěla bych, aby zůstal, máme 2
 syny, které nechci ranit, poslední dobou ale už strácím sílu na to,
 abych čekala "co zas bude, jak to teda je". Nechce o tom navíc vůbec
 mluvit. Nerozumím tomu a jsem už dost ubitá. Díky
 Katka

Odpověď: (26. 8. 2008, 21.44)

Milá Katko,
myslím si, že byste si měla dopřát více než internetovou odpověď.
Obecně mohu říci, že je dobře, že jste mu řekla, že o něj stojíte a chováte se k němu spolupracujícím způsobem. Dále přeneste pozornost od vztahu k sobě a získejte vnitřní klid pozorovatele.
Samozřejmě považuji za vhodné nabídnout návštěvu rodinného terapeuta.

Dodo píše: (25. 8. 2008, 15.26)

Dobrý den.
Prosím o radu. Třetím rokem se scházím s vdanou ženou. Je vdaná 10 let. Má děti. Od manžela nechce odejít i s ohledem právě na děti. Dle jejího vyjádření měla již před tím než jsme se seznámili problémy s fobií – strach z dotyků.  Po té co jsme se seznámili tyto problémy ustoupily. Bohužel dočasně.  Uběhly 3 roky našeho tajného vztahu a problémy s fobii se opět začínají vynořovat. Manžel o této fobii neví. Má strach mu o tomto problému říci i z důvodu podezření nebo  prozrazení , že někoho má.  Navrhoval jsem návštěvu u odborníka , ale z důvodu , že její manžel je lékař má strach z prozrazení našeho vztahu , i se zřetelem na kolegialitu mezi lékaři. Co má dělat.

Odpověď: (26. 8. 2008, 21.38)

ona je jedinou vaší láskou?
věřím, že ona se rozhodne pro sebe nejlépe a není třeba mých slov v té věci.(možná má svůj problém ráda, proto ho neřeší)

Milan píše: (25. 8. 2008, 12.51)

Dobrý den.Je mi 35let a jsem 9let rozvedený.V současné době mám přítelkyni,kterou miluji.Můj problém spočívá vtom,že pokud si povídáme a dojdeme k sexuálním otázkám,tak se ve mě vytvoří nějaký blok a nejsem schopen přímé odpovědi.Můžete mi poradit v čem je problém?Nechci ji ztratit.Děkuji

Odpověď: (26. 8. 2008, 21.35)

Milý Milane,
mohu mít o vašem bloku různé fantazie, ale váš problém to neřeší. Ráda se s vámi sejdu a na odstranění problému zapracuji. Pro začátek můžete pozorovat, v které části těla blok "sídlí", kde se ten pocit nachází....
 

blabla123 píše: (25. 8. 2008, 12.43)

Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o pomoc. Je mi 15 let. Častokrát sama sobě nerozumím proč se neumím udržet ve své kůži prostě když se objeví někdo třeba s kamošů nebo prostě někdo (kromě rodiny), stává se mi, že se začnu chovat jinak než bych se chovala doma. Potom si říkám, že se přetvařuji a mé sebevědomí jde dolů. ale já se prostě neumím dát do své pohody a chtěla bych se to nějak naučit...chtěla bych si uvědomovat přemýšlet nad vším tak jako když sem doma v pohodě...taky se mi zdá že si ve společnosti neumím vytvořit vlastní názor, najednou jako bych byla v mlze a nic mě nenapadalo co mám na to říct. Mám pocit, že si neumím situace uvědomovat a to vede k tomu, že si je potom nevybavuju jak to vlastně bylo, protože nad tím nepřemýšlím...Jsem z toho všeho zmatená. K tomu teď budu nastupovat na novou školu a nikoho tam neznám takže se bojím, že se tam budu chovat nesmyslně...možná je to tím věkem, že to takhle všechno cítím, ale možná ne a tak bych chtěla požádat o pomoc, předem moc děkuju.

Odpověď: (26. 8. 2008, 21.15)

Bylo by dobré, kdyby jsi našla pro sebe vhodného člověka, se kterým si budeš rovnat myšlenky, můžeš si také psát "deník", do kterého si budeš urovnávat a třídit myšlenky.
Přeji dodrý start v nové škole

TOM píše: (25. 8. 2008, 10.19)

dobrý den je mi 15 let a mám jeden problém asi před třemi měsíci jsem viděl v televizy jeden záhadný dokument a od té doby na to pořád myslím a bojím se že že je něco takového možné ,najednou mně nic nebaví a pořád se tím zabývám a nevím jak se zbavit těch  myšlenek prosím poradˇte mi  DĚKUJI  Tom

Odpověď: (25. 8. 2008, 12.10)

I když ti mohu odpovědět obecně ohledně nutkavých myšlenek, nemyslím, že ti to ppmůže - docela by se hodilo napsat, o čem dokument záhadný byl... (třeba i na mejl)

Laura píše: (25. 8. 2008, 8.40)

Dobrý den. Je mi 25 let a mám 10 let přítele.Před dvěma roky jsme koupili starší dům,který postupně rekonstruujeme.Spolu jsme žili 5 let u mých rodičů a nyní rok v našem domě.Ze začátku našeho vztahu  jsme měli jeden rozchod z jeho strany a kratší pauzu ze strany mé, takže naše sexuální zkušenosti nejsou pouze vzájemné.Nevěra pro mě byla vždycky tabu, jelikož jsem z rodiny,kde otec mamku podvádí snad celý život.Ale najednou se to stalo i mě.Strašně sem se tomu bránila.Ale nakonec jsem podlehla kolegovi z práce,který byl před tím i mým kamarádem.Asi mě zlákalo znova cítit bušení srdce,pocit sevřenýho žaludku a to podivné šimrání....Oba jsme na tom byli stejně.Oba dlouhodobě zadaní a on ještě s malým dítětem.Po dvou měsících našeho románku jsem to skončila.Neunesla jsem pocit výčitek,lhaní atd.A taky jsem si uvědomila, že mužskýho o kterýho vážně stojím mám doma.Teď mě ale trápí několik věcí:Ukončením románku jsem přišla o člověka, který byl i můj přítel, s kterým se mi skvěle povídalo o čemkoliv.Nemůžu se zbavit úzkosti, smutku a vnitřní samoty.Všude čtu, že zamilovanost zmizí, ale u mě se to nedaří.Ale láska to nebyla, tím jsem si jistá.strašně mi něco chybí a nevím jestli je to on, nebo možná trošku adrenalin, který jsme vzhledem k našemu vztahu prožívali.............Pořád se mi chce brečet a nedokážu myslet na nic jiného.
Zároveň mě trápí výčitky svědomí vzhledem k mému příteli.Je to skvělej chlap(má nějaké chyby,ale to samozrejmě každý)Miluju ho, líbí se mi jeho priority,postoj a přístup k životu a životním hodnotám a strašně mě mrzí, co jsem mu provedla.(On o tom neví).
A možná tím, že jsem ztrarila důvěru v sama sebe, začínám trošku pochybovat i o našem vztahu.Nebo se spíš víc zamýšlím nad věcmi,které mi spousta lidí říkala(že neni normální být s jedním člověkem od 15 let atd.)Do teď jsem si to nemyslela, ale teď nevím.I když nevidím důvod proč ne.Snad jenom, když jsem se už jednou nechala zlákat,tak aby to nebylo znova a nebo z druhé strany.
Co si o tom myslíte?
Děkuji

Odpověď: (26. 8. 2008, 21.10)

Milá Lauro,
více než myšlení, lidské chování v průměru ovládají různá hnutí pudů, emocí...
(proto nevidím jako důležité psát, co si o tom myslím:))
vidím, že patříte k těm, kteří se snaží v těch hnutích nějak orientovat. Ráda se s vámi sejdu. Můžete také věnovat pozornost http://www.konstelace.info/
Přeji vše dobré.