Zde naleznete písemnou psychologickou poradnu. Odpovídá psycholog, psychoterapeut více; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Psychologická poradna online se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
Pokud si přejete odpověď mimo psychologickou poradnu online, je třeba uhradit 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.
Pokud si přejete online kontakt s psychologem, ten naleznete zde online psycholog

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Vážený pisateli,

tento týden již bylo položeno mnoho dotazů a není v mých silách odpovědět na více. Máte-li zájem, vyčkejte, poradna se otvírá vždy v neděli o půlnoci pro 10 dotazů.
 Pokud máte zájem o zodpovězení dotazu mimo poradnu on-line, zašlete dotaz na email: radana@rovena.info a 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.

Na zodpovězení čekají: Jan, pepetra, Vicki, Pavel Bornfleth, elka, Nika, Majka, Linda, Michaela, Liz, Luci

< novější | 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >

Mafulka píše: (1. 9. 2008, 7.29)

Dobry den,
nacházím se v takovém pracovním zoufalství a nevim na koho se mám obrátit o pomoc. Chtěla bych se zeptat co by jste doporučila v me situaci za řešení. Nastoupila jsem do zaměstnání ke svému známému, kde jsem zatim pouze jeden měsíc, ale i přes tak kratkou dobu jsem velmi nespokojena, je to způsobené špatným kolektivem, kterým jsem absolutně ignorována, za celou pracovni dobu promluvím sotva tři věty a to se snažím navazovat kontakt, podotknout něco k danému tématu, ale nikdy se nedočkám žádné odpovědi, veškeré pracovní pauzy trávím sama, na jakoukoli chybu jsem upozorněna přísněji a důrazněji než ostatní, byť je to chyba minimální, mé omluvy nemají větší váhu, byla mi sebrána důležitější práce z důvodu, že kolegyně neví co mě naučila má předchůdkyně, moje snaha pomoct je odbytá slovy, ze si vše udělají samy, když se snažím udělat práci navíc, za zády se směji. Teď nevím jestli mam odejít i když nemám nic jiného, jestli mam odejít i třeba z nepříjemné jistoty do nejistoty. Jediné vím, že v případech volna se již stresuji, že půjdu opět do práce. Myslím na to celé dny a ubíjí mě to. Nikdy před tím jsem s kolektivem takové problemy neměla.Předem Vám děkuji za odpověď a přeji hezky den.

Odpověď: (5. 9. 2008, 11.07)

Milá M.,
obecně lze říci, že setrvávat na místě, kde se k vám chovají nedobře, přestože není zjevný důvod, není dobré.
Na některých pracovištích funguje to, že staří zaměstnanci nechtějí mezi sebe přijmout nové, vnímají je pro sebe jako  ohrožující. Může hrát roli i to, že jste známá šéfa - tím snadněji vás mohou vnímat jako  ohrožující.
Každopádně vám doporučuji nalézt vlastní středovou sílu, tu si chránit, a agresi z okolí do sebe nepustit, nebrat si jejich jednání osobně.
Zda v tuto chvíli je pro vás dobré odejít - to nevím...
(šéf by si také mohl pozvat profesionála pro řízení a práci s týmem...)
Přeji vše dobré

zdeněk píše: (26. 8. 2008, 10.45)

Dobrý den
Prosím Vás o radu,jsem 30ti letý,ženatý(10 let),se dvěmi dětmi(9 a 5 let).Mám problém z alkoholem.Prosím poraďte kde nebo na koho se mohu obrátit,jsem z Ostravy.

Odpověď: (26. 8. 2008, 20.51)

Milý Zdenku,
opravdu neznám pracoviště na Ostravsku. Doporučuji pozeptat se http://www.plopava.cz/kontakt2… - na jejich Protialkoholní léčebna v Holčovicích. Tam jistě budou vědět více i o možnostech ambulantní péče. Jako vhodný pro vás vidím kontakt s panem Červinkou v http://www.doceo.cz/konstelace…­.
Přeji odvahu a vytrvalost!

jirka M. píše: (26. 8. 2008, 10.38)

Dobry den ziju s pritelkyni 3 roky.Vadí jí,ze s ni malo mluvim proto nechce se mnou trávit tolik casu.Nevim jestli je to moji povahou nebo necim jinym.
Ale chceme to resit oba,dali jsme si lhutu dva mesice.Máme chut si o tom povidat ale ani jeden nevime jak to zlepsit.Proto neni mezi nami ani sex,moc bychom to chteli vyresit co mame delat.Dekuji predem

Odpověď: (26. 8. 2008, 22.14)

Milý Jiří,
moc vám nerozumím - na co jste si dali dva měsíce? nevím, jestli vám přítelkyně nedala dva měsíce falešné naděje. Zajděte spoklečně k rodinnému terapeutovi. Přeji vše dobré.

Sabina píše: (26. 8. 2008, 10.16)

Dobrý den,
mám přítele, který má 4letou dceru. Když jí bylo 18 měsíců, rozešel se s její matkou, která když jí bylo 21 měsíců mu jí dala s tím, že nemá peníze a nezvládá to. Rok na to jsme se seznámili. Celé dva roky (kromě dvou dnů vloni v srpnu, kdy si jí vzala na náš popud a slibovala, že od září to bude týden a týden a nic) se matka o dceru vůbec nezajímala, přestože si vesele každý měsíc pobírala mateřskou. Nyní by chtěla střídavou péči a nejlépe hned. My však z toho máme trochu obavy a nemyslíme si, že je to nejlepší. Chtěli bychom proto poradit, jak bychom měli postupovat. Biologická matka je pro ní vlastně v podstatě cizí člověk, i když jak ona říká "jsme matka a dcera, tak se neboj". Malá na začátku našeho vztahu pojem matka vůbec nechápala a neřešila. Věděla, že někde matku má, ale nic víc. Ve svojí malé hlavičce si to všechno řešila, tak nějak po svém. Nejprve nás všechny překvapila tím, že začala řikat, že její máma umřela. Začala chodit do školky, takže jsme si řikali, že to bude tim, že vidí, že pro ostatní děti chodí mámy. Potom to už neřešila. My jsme jí řekli, že její máma trošku zlobí, ale že uvidíme jestli se polepší a bude zase hodná. Po roce, co jsem s nima, se mnou začala hrát hru, že mi řikala maminko a já jsem jí vždycky musela říct jménem. Nyní už mi tak říká normálně. Jak bychom měli postupovat a řešit tuto situaci, aby to pro malou bylo nejlepší? Nechtěli bychom, abychom jí způsobili nějaké trauma. Teď byla u matky půl dne - nechtěla k ní a večer potom plakala. Matka jí řikala, jak se jí moc stejská, jak je po ní smutná a že jenom ona je její maminka. Vůbec si nedovedeme představit, co se jí může v tý její malý hlavičce honit.

Odpověď: (26. 8. 2008, 22.10)

Milá Sabino,
situace nelehká a cítím z vás upřímný zájem. Považovala bych za vhodnější ji říci, že její máma má moc starostí a proto se nevídali (a biologická matka pro ni není cizí člověk, respektujte ji, prosím). Bylo by dobré, kdyby mezi vámi třemi dospělými vládla spolupráce (a ta je opravdu v zájmu dítěte) - bylo by dobré, kdyby její máma v tuto chvíli trávila čas společně s vámi... Vím, není to jednoduchá situace ani pro vás, můžete si zajít urovnat k profesionálovi myšlenky, pocity... (doporučuji vám to)

Katka píše: (25. 8. 2008, 19.08)

Manžel mi byl před 8 měsíci nevěrný. Naše manželství procházelo silnou
krizí, on si údajně chtěl založit nový vážný vztah. Známost po
 "provalení" ukončil. Doteď se ovšem střídají jeho stavy - je milý a
 jakoby chtěl vše napravit a nebo - je zlý, řekne mi, že o mě už
 nestojí, že ho už nebaví se snažit, že jsme na to dlouho kašlali a
 nemá to cenu. Je to jak na houpačce, chtěla bych, aby zůstal, máme 2
 syny, které nechci ranit, poslední dobou ale už strácím sílu na to,
 abych čekala "co zas bude, jak to teda je". Nechce o tom navíc vůbec
 mluvit. Nerozumím tomu a jsem už dost ubitá. Díky
 Katka

Odpověď: (26. 8. 2008, 21.44)

Milá Katko,
myslím si, že byste si měla dopřát více než internetovou odpověď.
Obecně mohu říci, že je dobře, že jste mu řekla, že o něj stojíte a chováte se k němu spolupracujícím způsobem. Dále přeneste pozornost od vztahu k sobě a získejte vnitřní klid pozorovatele.
Samozřejmě považuji za vhodné nabídnout návštěvu rodinného terapeuta.

Dodo píše: (25. 8. 2008, 15.26)

Dobrý den.
Prosím o radu. Třetím rokem se scházím s vdanou ženou. Je vdaná 10 let. Má děti. Od manžela nechce odejít i s ohledem právě na děti. Dle jejího vyjádření měla již před tím než jsme se seznámili problémy s fobií – strach z dotyků.  Po té co jsme se seznámili tyto problémy ustoupily. Bohužel dočasně.  Uběhly 3 roky našeho tajného vztahu a problémy s fobii se opět začínají vynořovat. Manžel o této fobii neví. Má strach mu o tomto problému říci i z důvodu podezření nebo  prozrazení , že někoho má.  Navrhoval jsem návštěvu u odborníka , ale z důvodu , že její manžel je lékař má strach z prozrazení našeho vztahu , i se zřetelem na kolegialitu mezi lékaři. Co má dělat.

Odpověď: (26. 8. 2008, 21.38)

ona je jedinou vaší láskou?
věřím, že ona se rozhodne pro sebe nejlépe a není třeba mých slov v té věci.(možná má svůj problém ráda, proto ho neřeší)

Milan píše: (25. 8. 2008, 12.51)

Dobrý den.Je mi 35let a jsem 9let rozvedený.V současné době mám přítelkyni,kterou miluji.Můj problém spočívá vtom,že pokud si povídáme a dojdeme k sexuálním otázkám,tak se ve mě vytvoří nějaký blok a nejsem schopen přímé odpovědi.Můžete mi poradit v čem je problém?Nechci ji ztratit.Děkuji

Odpověď: (26. 8. 2008, 21.35)

Milý Milane,
mohu mít o vašem bloku různé fantazie, ale váš problém to neřeší. Ráda se s vámi sejdu a na odstranění problému zapracuji. Pro začátek můžete pozorovat, v které části těla blok "sídlí", kde se ten pocit nachází....
 

blabla123 píše: (25. 8. 2008, 12.43)

Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o pomoc. Je mi 15 let. Častokrát sama sobě nerozumím proč se neumím udržet ve své kůži prostě když se objeví někdo třeba s kamošů nebo prostě někdo (kromě rodiny), stává se mi, že se začnu chovat jinak než bych se chovala doma. Potom si říkám, že se přetvařuji a mé sebevědomí jde dolů. ale já se prostě neumím dát do své pohody a chtěla bych se to nějak naučit...chtěla bych si uvědomovat přemýšlet nad vším tak jako když sem doma v pohodě...taky se mi zdá že si ve společnosti neumím vytvořit vlastní názor, najednou jako bych byla v mlze a nic mě nenapadalo co mám na to říct. Mám pocit, že si neumím situace uvědomovat a to vede k tomu, že si je potom nevybavuju jak to vlastně bylo, protože nad tím nepřemýšlím...Jsem z toho všeho zmatená. K tomu teď budu nastupovat na novou školu a nikoho tam neznám takže se bojím, že se tam budu chovat nesmyslně...možná je to tím věkem, že to takhle všechno cítím, ale možná ne a tak bych chtěla požádat o pomoc, předem moc děkuju.

Odpověď: (26. 8. 2008, 21.15)

Bylo by dobré, kdyby jsi našla pro sebe vhodného člověka, se kterým si budeš rovnat myšlenky, můžeš si také psát "deník", do kterého si budeš urovnávat a třídit myšlenky.
Přeji dodrý start v nové škole

TOM píše: (25. 8. 2008, 10.19)

dobrý den je mi 15 let a mám jeden problém asi před třemi měsíci jsem viděl v televizy jeden záhadný dokument a od té doby na to pořád myslím a bojím se že že je něco takového možné ,najednou mně nic nebaví a pořád se tím zabývám a nevím jak se zbavit těch  myšlenek prosím poradˇte mi  DĚKUJI  Tom

Odpověď: (25. 8. 2008, 12.10)

I když ti mohu odpovědět obecně ohledně nutkavých myšlenek, nemyslím, že ti to ppmůže - docela by se hodilo napsat, o čem dokument záhadný byl... (třeba i na mejl)

Laura píše: (25. 8. 2008, 8.40)

Dobrý den. Je mi 25 let a mám 10 let přítele.Před dvěma roky jsme koupili starší dům,který postupně rekonstruujeme.Spolu jsme žili 5 let u mých rodičů a nyní rok v našem domě.Ze začátku našeho vztahu  jsme měli jeden rozchod z jeho strany a kratší pauzu ze strany mé, takže naše sexuální zkušenosti nejsou pouze vzájemné.Nevěra pro mě byla vždycky tabu, jelikož jsem z rodiny,kde otec mamku podvádí snad celý život.Ale najednou se to stalo i mě.Strašně sem se tomu bránila.Ale nakonec jsem podlehla kolegovi z práce,který byl před tím i mým kamarádem.Asi mě zlákalo znova cítit bušení srdce,pocit sevřenýho žaludku a to podivné šimrání....Oba jsme na tom byli stejně.Oba dlouhodobě zadaní a on ještě s malým dítětem.Po dvou měsících našeho románku jsem to skončila.Neunesla jsem pocit výčitek,lhaní atd.A taky jsem si uvědomila, že mužskýho o kterýho vážně stojím mám doma.Teď mě ale trápí několik věcí:Ukončením románku jsem přišla o člověka, který byl i můj přítel, s kterým se mi skvěle povídalo o čemkoliv.Nemůžu se zbavit úzkosti, smutku a vnitřní samoty.Všude čtu, že zamilovanost zmizí, ale u mě se to nedaří.Ale láska to nebyla, tím jsem si jistá.strašně mi něco chybí a nevím jestli je to on, nebo možná trošku adrenalin, který jsme vzhledem k našemu vztahu prožívali.............Pořád se mi chce brečet a nedokážu myslet na nic jiného.
Zároveň mě trápí výčitky svědomí vzhledem k mému příteli.Je to skvělej chlap(má nějaké chyby,ale to samozrejmě každý)Miluju ho, líbí se mi jeho priority,postoj a přístup k životu a životním hodnotám a strašně mě mrzí, co jsem mu provedla.(On o tom neví).
A možná tím, že jsem ztrarila důvěru v sama sebe, začínám trošku pochybovat i o našem vztahu.Nebo se spíš víc zamýšlím nad věcmi,které mi spousta lidí říkala(že neni normální být s jedním člověkem od 15 let atd.)Do teď jsem si to nemyslela, ale teď nevím.I když nevidím důvod proč ne.Snad jenom, když jsem se už jednou nechala zlákat,tak aby to nebylo znova a nebo z druhé strany.
Co si o tom myslíte?
Děkuji

Odpověď: (26. 8. 2008, 21.10)

Milá Lauro,
více než myšlení, lidské chování v průměru ovládají různá hnutí pudů, emocí...
(proto nevidím jako důležité psát, co si o tom myslím:))
vidím, že patříte k těm, kteří se snaží v těch hnutích nějak orientovat. Ráda se s vámi sejdu. Můžete také věnovat pozornost http://www.konstelace.info/
Přeji vše dobré.

kitekat píše: (25. 8. 2008, 5.26)

Dobrý den,jsem 5 let vdaná a bydlíme v domku s rodiči manžela,ale problém je  v tom,že bydlíme společně i s jeho babičkou,o víkendech ji navštěvují synové,kteří občas přijdou opilí,čekáme druhé dítě,a nevím jak tyto situace zvládat,mám nervy a strach,aby něco neprovedli,máme společ.koupelnu i záchod,v noci nás ruší jak chodí, a pak jsme s manželem celou noc vzhůru,jsme na nervy.Chtěla bych se vrátit k našim a bydlet u ních a udělat si bydlení u nich,manžel má strach o finanční stránky,kolik to bude stát,a tak,ale mě je to jedno,chci žít v klidu se svými dětmi a manželem,copak chci toho moc?prosím o pomoc,co mám dělat?děkuji

Odpověď: (25. 8. 2008, 12.20)

Milá K.,
samozřejmě, že to, že chcete žít v klidu se svými dětmi a manželem, je v pořádku. Asi byste si potřebovali společně s manželem urovnat myšlenky, napsat různé varianty, jejich klady a zápory - poctivě a zvážit, kterou varientu společně vyberete - můžete požádat odborníka, aby vám s tím pomohl, abyste nezapomněli na některé důležité plusy či negativa - do kterých patří i vnitřní prožívání. Pak se pro jednu variantu rozhodnout a tu přijmout za svou. Tu spolupráci s odborníkem opravdu doporučuji, protože ten proces rozhodovací není jednoduchý, jak vypadá. (a pozor -  svým postojem - je mi to jedno mmj. - říkáte, je mi jedno, jak se manžel bude cítit, protože on přejímá zodpovědnost v tuto chvíli za ekonomické zajištění rodiny - ...můžete mu říci, že vám bude stačit skýva chleba na den a třeba se mu uleví...)

hanka píše: (20. 8. 2008, 22.29)

Dobrý den, je mi 23 let a momentálně mám v mém životě takový
>> zmatek,že si stím nevím sama rady.Chodila jsem s přítelem 3 roky,
>> z mé strany to byla laská tak veliká, že jsem úplně přehlížela
>> život okolo mne.Od své vlastní rodiny jsem se úplně vzdálila a
>> šla si za svým -mít spolu byt,oba práci, která nas baví a
>> společný život.Jelikož byl hodně žárlivý a to co prováděl on
>> automaticky jsem musela provádět já taky ikdyž to nebyla
>> pravda.Několikrát jsem se nevyhla i fyzickému násilí, ale pořád
>> jsem doufala, že se změní.Vzdala jsem se i vyšší školy a to, co
>> jsem dělala jsem dělala jen pro něj.Bohůžel život se mi obrátil v
>> okamžiku, kdy jsme se pohádali on měl předat jisté peníze klukovi
>> od, kterého koupil auto, ale to se tak nestalo adal se na
>> trestnou činnost a po několika dnech ho také zatkli.Mě teď
>> zůstaly jen po něm dluhy,protože půjčku jsem si vzala já,ze které
>> nic nemam.Nedokážu myslet na jiné věci,jelikož bydlím stále u
>> rodičů v rodinném domku, kde jsme také  spolu žili i my
>> dva.Udělal zde mnoho práce.a já se tak nemůžů vůbec odpoutat od
>> toho co bylo.Nejde mi navozovat nové vztahy prože mám takový
>> vnitřní strach pořad.Ztratila jsem hrdost sebe v samu a nedůvěru
>> k lidem.Mám pocit, že chce každý ze mě udělat jen blbce.Připadám
>> si jak ptáček, kterého vypustili z klece a on tápa kam
>> letět.neveří si a je zmatený. Prosím poraďte mi,jak dál.předem
>> děkuji a budu se těšit na brzkou odpověď
>> Hanka

Odpověď: (24. 8. 2008, 21.22)

Milá Hanko,
chápu, že tato zkušenost zabolela. Ale doporučuji načerpat z ní zkušenost např. tu, že není dobré podceňovat varovné signály u potenciálního partnera, že není dobré přejímat zodpovědnost za věci, které jednoznačně náleží do království partnera (např.jeho dluhy). Doporučuji vám z této zkušenosti spíše vyvodit poučení, že od partnera očekáváte serioznost, poctivost a zodpovědnost... Je třeba nechat minulost minulostí (ne se stát paranoidní a zhrzenou, zapšklou ženou) a vnímat vstřícně přítomnost a důvěřovat sobě, že budoucnost si zařídíte příjemnou...
přeji vše dobré

žabka píše: (20. 8. 2008, 1.01)

Dobrý den,přečetla jsem si už spoustu vašich odpovědí lidem,kteří vás o to v nouzi požádali a některé Vaše rady mě hodně oslovily,proto bych Vám taky chtěla trochu naznačit svou situaci a poprosit Vás o malou radu,jak naložit se svým životem.
Je mi 24let a už delší dobu pocituji životní prázdnotu a nevím jak dál.Připadám si na světě zbytečná a již několikrát jsem chtěla ze světa odejít,ale bohužel jen v myšlenkách,protože k činu mi chybí odvaha a svírá mě velký strach,ze všeho kolem.Jsem naprosto neprůbojná a nechám si od každýho všechno líbit,než abych vyjádřila svůj názor a naplno se ozvala.Jsem hodně uzavřená a mluvit před více lidmi se odvážím jen výjimečně.Už ve škole jsem se nikdy nedokázala zapojit do hromadného povídání si s kamarádkami a byla jsem proto označována za divnou málomluvku,která se ostatních straní,ale já prostě jen neměla odvahu přidat se do hovoru a být jako ostatní.Připadám si jako na jiné planetě,kde pro mě není místo a na kterou jsem se narodila omylem.
Rodičovské lásky jsem si mnoho neužila,ve 13-ti jsem přišla o maminku,3 roky předtím o tatínka a pak už to šlo jen z kopce.2 roky jsem bydlela u příbuzných,kde jsem však cítila,že opravdovou lásku a podporu dávají jen svým dětem a navíc mě od té doby začal sexuálně zneužívat můj strýc,který si se mnou pod hrozbou výhrůžek,abych nic nevyzradila,dělal co chtěl a já to mohla jen přetrpět.Po 2 letech sexuálních nátlaků jsem začala utíkat z domova,svěřit se nebylo komu,až mě umístili do mé plnoletosti do dětského domova.Když jsem se v plnoletosti vrátila kvůli své sestře k příbuzným a po pár týdnech zpozorovala,že ji často bijí a ona mi řekla,že to na ní strýc taky začíná zkoušet,opět jsem zbaběle utekla a po pár dnech bezradného toulání se jsem vše vypověděla na policii a pomohla jí od nich odejít.Sestru si adoptovala rodina její dobré kamarádky,která jí pomohla na vše zapomenout a dnes může v klidu studovat vysokou školu.
Mě ovšem nyní provází situace,kdy mě už 3 roky citově a částečně i intimně ničí můj 88-letý dědeček.Je to člověk,od kterého mě jeho chování nejvíc zaskočilo a nikdo by to do něj neřekl,pracoval jako ředitel a byl to vážená osobnost.Ve svých 20-ti jsem měla měsíc přítele,od kterého jsem odešla kvůli jeho velké touze po každodenním milování,které jsem podstupovala jen z důvodu udělat mu radost a ne z lásky-to ve mě zanechaly nátlaky od mého strýce,nedokážu dát a přijímat lásku.Ovšem po tomto vztahu mě začal osahávat právě můj dědeček a předhazuje mi,že on toho pro mě udělal v životě nejvíc a proto bych ho měla milovat.Jsem z toho zoufalá,vysvětlovala jsem mu několikrát,že láska mezi námi není možná,ale to on si nenechá vymluvit a dál mi ničí život svými výčitky a kázáním o tom,že bych ho měla milovat.Musím se o něj v jeho věku starat,když jsem bydlela nějaký čas v podnájmu,tak za mnou kažký den běhal a přemlouval mě i okolí,at se vrátím a vyhrožoval,že jinak skočí pod vlak.Nyní mě už víc jak 3roky vydírá a já,abych neměla na svědomí jeho život,si nechám vše líbit-ale dlouho to už asi nezvládnu.
Mé vyhlídky na budoucnost nejsou vůbec optimistické-mužům nedokážu věřit a mám z nich strach,ve společnosti nemohu najít své místo a najít sama sebe.
Děkuji za přečtení,za Váš čas a případnou radu.

Odpověď: (24. 8. 2008, 21.15)

Milá Žabko,
opravdu neveselé čtení, je opravdu třeba v sobě nalézt i nadále hodně životní síly a lásky, která vám dá sílu jít životem... přeju vám, abyste i našla sílu, odvahu, nalézt si člověka, se kterým budete pravidelně spolupracovat a budete nalézat řešení pro svůj život. Nevidím řešení v jedné radě, ale ve vašem postupném urovnávání myšlenek, citů, pocitů, bolestí... Věřím, že zvítězí láska k životu, který vám byl s důvěrou dán. Doposud jste prokázala, že jste šikovná, milá dívka-žena. Přeji, abyste v sobě krásné ženství i nadále rozvíjela, i když vím, že to v tuto chvíli je náročné... Jste-li z okolí, ráda se s vámi sejdu.

Mcblo píše: (19. 8. 2008, 21.37)

Dobrý den, mám takový problém a nevím s kým ho řešit :( .............

Odpověď: (24. 8. 2008, 21.02)

váš dotaz opravdu nepatří na tyto stránky, a není-li vtipem, obraťte se na
http://sexuologicka-poradna.ic…

Janka.je píše: (19. 8. 2008, 21.24)

Dobrý den, měla bych jen dotaz co se týče agresivity u malého dítěte a jak na to? Nějakou radu co s tím.. Mám dvouletého synovce a kdokoliv mu příjde pod ruce tak ho bije( děti) Jeho mamina už je s toho tak neštastná že i pláče.. a neví si rady co s ním:-((( Prosím o radu. Děkuji Jana.

Odpověď: (24. 8. 2008, 20.56)

Milá Janko,
situaci bude spíše muset řešit jeho maminka. Může se obrátit na konzultaci, dvouleté dítě je skutečně malé, asi bude maminka potřebovat podporu k trpělivosti a systematičnosti. Děti se rodí různé a je třeba odhadnout, co je příčinou takového jednání a dle toho zvolit výchovu. Bylo by dobré, aby si párkrát maminka došla probrat některé situace, své jednání a výsledek...
Přeji vše dobré

jaro píše: (19. 8. 2008, 15.11)

Dobry den ,chcel by som sa na vas obratit s prosbou.Chodil som s mojou priatelkou asi tak 3 mesice a teraz zijem s nou uz viac ako 4 mesiace v jednej domacnosti s mojimi rodicmi.
Prve dva mesiace boly vyborne harmonicke a tak dal... Potom sme se prestavhovaly a zacaly male problemy... mojej priatelke sa zhnusil ten byt a prestala mat chut upratovat ..lebo zase za chvilu tu bol bordel ale to je normalne ked sa robia prestavby v byte.
No ale su tam aj hodne vic uz to vadi mojim rodicum a to co my vravej je pravda ...ze ju neumim naucit poradku ale na druhej strane ju nechem stratit a v domacnosti narasta husta atmosfera :(( a nechcem ublizit ani jej ani mojim rodicom. Dakujem za odpoved :))

Odpověď: (20. 8. 2008, 22.25)

Milý Jaro,
nevím, kolik vám je a proč volíte vy, vaši rodiče a vaše dívka takovéto soužití. Je to stav,  který opravdu není optimální ... a může být neudržitelný... asi by bylo třeba otevřeně probrat, zisky a ztráty jednotlivých členů domácnosti, pravidla, hranice... a nezapomínejme, je to byt rodičů a ti mají právo na svůj klidný domov ...
Přeji vše dobré

Pavla píše: (19. 8. 2008, 14.30)

Dobrý den,
jsem 19 let vdaná, máme dvě děti 19 a 16 let. Před šesti lety si manžel našel příttelkyni, chvíli byli spolu,ale pak se rozešli. Manžel se vrátil prý kvůli dětem, které má velmi rád. Začínali jsme docela od začátku a bylo to hezké. Musím připomenout, že jsem v té době studovala při zaměstnání a bylo to hodně náročné nejen ve škole, ale i v práci a doma. Takže tuto první krizi jsme překonali, tři roky bylo v pohodě (snad jen drobné neshody). Pak se to nějak obrátilo a začlo to znova - napětí doma, opět jsem začala studovat (vysokou bylo to nutné pro udržení zaměstnání), manžel dojížděl z práce čím dál tím později. Doma nepomáhal, pracoval jen na baráku, nechtěl s námi trávit společný čas, nikam jezdit. Moc jsem se těšila, že až skončím studium, tak bude vše ok. Ale ono není. Od loňského podzimu má opět milenku, kolegyni z práce. Po novém roce jsem mu zbalila věci a myslela jsem , že ho už neuvidím. Jenže, on sice věci doma nemá, ale jezdí domů každý den, přespává a u milenky zůstává jen dva dny v týdnu. Velice mě to deptá a jsem na pokraji zhroucení. rozvádět se nechce,odejít od ní taky nechce, že ji má rád, pracuje na baráku, plánuje vše co doma udělá. Vůbec tomu nerozumím a jsem z toho docela mimo. Nic mě nebaví, nic se mi nechce dělat. Vím, že se musím z toho nějak dostat, ale memám na to sílu... Pavla

Odpověď: (20. 8. 2008, 22.17)

Milá Pavlo,
nechcete zajít na kus řeči?
Bylo by fajn, přenést vaši pozornost z manžela a vašeho vztahu na sebe... najít vnitřní sílu,  radosti života ... pak se snadněji hledí na plynoucí řeku... a vidí se i hezké břehy.... přejte sobě i jemu v tom upracovaném životě radost... (chápu, že se to snadno píše, hůř dělá...doporučuji osobní návštěvu u mne či kolegy...a naučit se funkční mechanismy)
Přeji víc úsměvu a radost z maličkostí (a to, že vám zdravé tělo slouží, není málo, a zaslouží, aby nebylo ničeno stresem a smutkem)

VLAĎKA 48 píše: (19. 8. 2008, 14.21)

dOBRÝ DEN, PROSÍM O RADU V NÁSLEDUJÍCÍ ZÁLEŽITOSTI:
Se svým mladším synem ( 25 let) jsem si vždy výborně rozuměla a měla jsem s ním kamarádský vztah. Problémy ale začaly, když se syn osamostatnil. Bydlí v bytě, kde platí poměrně vysoký nájem - radíme mu, aby se odstěhoval a koupil si vlastní nemovitost a dával tak peníze do něčeho co bude jednou jeho. Rozešel se s dívenkou, s níž chodil velmi dlouho - téměř sedm let a to kvůli jiné dívce, kterou si do bytu hned nastěhoval. Nyní , po půl roce jejich soužití ta dívka odešla, neboť se objevila třetí dívka.( ta je jen vyučená - barmanka, obě před ní byly absolventky VOŠ, i syn VOŠ dálkově studuje) Nechápu, jak může být syn tak naivní a kvůli někomu absolutně rozbořit současný vztah. Navíc jsem zjistila, že pokud je mu smutno, píše té své první a dlouhé lásce, která neví, co si má o tom myslet. Syn mi v tomhle ohledu nepřipadá " normální". Náš vztah je nyní napjatý, stále žiji ve strachu, co syn zase udělá. Syn podniká - dováží na objednávku ojeté automobily. Manžel je živnostník, má vlastní autodílnu a syn podniká jakoby vlastně s ním. I tam ale panují neshody, manžel je z celé spolupráce velmi  nešťastný, neboť syn je zbrklý, hodně utrácí a manžel tak na něj doplácí. Prosím, poraďte mi, jak se zachovat v situaci, kdy syn stále střídá partnerky, a taky jaký máte názor na podnikání syna s otcem. Děkuji Vám

Odpověď: (20. 8. 2008, 22.09)

Milá maminko Vladko,
je třeba ukáznit své pečovatelské sklony vůči synovi a přijmout jeho dospělost. Říci svůj názor sice můžete, ale nejste-li tázani, doporučuji říci ho maximálně 1x. Nejlépe uděláte, když mu dáte najevo, že mu  věříte, že se o sebe dokáže dobře postarat. Přestože vaše obavy chápu, svou péčí a starostmi můžete paradoxně dosáhnout opaku, budete-li v klidu, nic nezkazíte, protože on nese odpovědnost za svůj život včt. případných náročných situací (ve vašich očích - chyb - lépe však chápat jako jeho životní zkušennosti...)
Ohledně hospodaření v podnikání by si měli otec a syn jednoznačně vymezit pravidla hospodaření (dělba práce, zisku...). Nelze, aby syn prohospodařoval otcovy zisky, tím je synovi umožnováná nezodpovědnost, nedospělost.
Pro dospělé děti je většinou nejlepší, dáte-li jim důvěru (i v situaci, která pro vás vypadá jako nedůvěryhodná) a pošlete je vstříc životní samostatnosti (se vším všudy)
Hodně odvahy přeji

Karolina píše: (19. 8. 2008, 13.29)

Dobrý den,nejdříve jsem vám chtěla poděkovat za pomoc kterou jste mi touto poradnou poskytla při problémech s dcerou(18).Díky vám jsem si uvědomila jak je důležité myslet na sebe a také se o sebe starat.Člověk je zaujatý svými problémy tak ,že si někdy myslí že je "konec světa".Jak říká můj zubní lékař každá bolest někdy skončí.Takže ještě jednou díky.Když budete mít nějaký seminář v Praze ráda se zúčastním.Zdravím Karolina.

Odpověď: (20. 8. 2008, 21.55)

I já vám děkuji za takový vzkaz - potěší :)

anna píše: (19. 8. 2008, 12.23)

Mám problém so svojou  17-ročnou dcérou.Včera som na stole našla list,v ktorom nám oznamuje,že odchádza,pretože jej stále niečo zakazujeme a prikazujeme a neberieme ju vážne.
Dcéra si po našom súhlase priniasla domov malú myš,no po týždni k nej bez nášho súhlasu pribudli ďaľšie tri a nakoniec si objednala potkana,ktorého som jej zakázala.Odvtedy so mnou nekomunikovala,uzavrela sa do seba.Ja osobne si však myslím,že toto jej len zámienka,aby mohla odísť z domu za priateľom,ktorý žije v Čechách. Na konci listu totiž napísala,že zavolá v nedeľu,či sa môže vrátiť.
Mám to ohlásiť na polícii?
Neviem,ako sa mám zachovať,keď sa vráti.Viem,že krikom nič nevyriešim,je dosť citlivá,ale nechcem,aby sa situácia zopakovala.Poraďte mi,ako zareagovať.Ďakujem.

Odpověď: (20. 8. 2008, 21.54)

Milá Anno,
situace nelehká - trochu mi připadá, že si s vámi dcera hraje, ale opravdu neznám celou vaši situaci - vy víte, kde je? Můžete za ni? Čeho chcete dosáhnout spoluprací s policií? Tím neříkám této spolupráci ani ano, ani ne. Neznám vaše rodinné vztahy, komunikační vzorce, výchovný styl, osobnosti...
Následující rada tedy bez záruky: Můžete tedy tuto situaci nechat "doběhnout" a po jejím návratu se bez křiku s ní domluvit, na návštěvě rodinného terapeuta. Formulujte jemně své zdůvodnění návštěvy odborníka:  protože vám dělá starosti vztah mezi vámi, že sama si nevíte s celou situací rady a že se necítíte v té situaci dobře, proto ji prosíte o spolupráci při návštěvě terapeuta... Je pravděpodobné, že bude vhodných několik konzultací ... Další možnosti proberete jistě u něho.
Přeji vše dobré.

< novější | 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >