Kateřina píše: (19. 8. 2008, 11.15)

Dobrý den, jelikož nemám finance na psychologa a přijde mi že mam dost problemu, rozhodla jsem se Vás požádat o pomoc. Je mi 18 let a trpím nesnesitelnou žárlivostí. Mám přitele a vadí mi když kouká na cokoli se sexuální tematikou i když kouká třeba jen na ženu ve spodním prádle. Nevím jak se toho zbavit bojím se že to ohrozí náš vztah. kdykoli jen zahlídne krásnou ženu nemužu se pak před ním ani svléknout, jak je mi trapně že nebudu tak dokonala jako ona. Ještě mam jeden problém trpím šíleným strachem na to že mi je 18 let si myslím, že by me to už mělo přějít. Bojít se sama chodit po bytě, v noci se nemužu podívat do zrcadla, protože se bojím, že tam uvidím něco čeho bych se bála. prosím, pomozte mi, jak se s tim vším vypořádat. Děkuji

Odpověď: (20. 8. 2008, 21.45)

Milá Kateřino,
z vašeho psaní se ukazuje, že máte starostí několik - jednou z nich je mallá sebeláska (je třeba se mít ráda i ve své nedokonalosti) - s tím je možné začít. Doporučuji pravidelnou  psychoterapií, která bude komplexnější.
Můžete vyhledat psychologickou literaturu o žárlivost a tak začít propracovávat náhled na vlastní emoci žárlovosti.  Urputná žárlivost obvykle vyžaduje dlouhodobější práci sama na sobě (při spolupráci s psychoterapeutem).
Součástí terapie by jistě byla i pozornost věnovaná vašemu nočnímu strachu....
Přeji vše dobré a odvahu na cestě sebepoznání a sebepráce...

zoufalá píše: (12. 8. 2008, 13.54)

Dobrý den,

Nemám se komu svěřit se svým problémem a tím pádem se tím trápím. Proto bych byla ráda za Váš názor a radu.
Se svým přítelem žiji již 10 let. Máme spolu 7mi letou dceru a z předchozího manželství mám 14ti letého syna. Mě bylo letos 33 let a mému partnerovi bude 30 let.
Všechno v našem vztahu vypadalo v pořádku, alespoň jsem si to myslela. Někdy jsme měli nějaké rozepře, ale ty se vždy vyřešili. Takovou menší krizi ve vztahu jsme měli před 3mi lety, ale to jsme zvládli a zase to vypadalo, že je vše v pořádku.
Týden po tom , co jsme přijeli z dovolené mi můj partner oznámil, že mě již nemá rád, že si mě váží jako člověka, ale rád mě má pouze jako třeba svoji matku. Že kdybychom neměli spolu dceru, tak už spolu nejsme 5 let.  Ale chce se pokusit náš vztah zachránit takovým tajným rozchodem, o kterém vlastně nikdo nesmí vědět. Chce abychom začali od znova. Ale nesmím na něj dělat nátlak. Trvá to již 14 dní a já jsem úplně na dně.
Nadále spolu bydlíme, komunikace je pouze na nutné úrovni.  Vlastně vyjádřil to, že chce žít svobodněji a zjistit jestli k sobě ještě chceme. Já ho strašně miluji, takže je to pro mě strašné. Prochází mi hlavou takové myšlenky, co když to bude trvat dlouho a já k němu své city ztratím, tím jak mě ignoruje, nebývá teď přes den skoro vůbec doma ,(přichází tak většinou až kolem deváté večer), když je tak je v jiné místnosti než jsem já. Mě to strašně bolí protože se o tomto problému vůbec nechce bavit. (Nechce se semnou vůbec bavit). Jediné co mi řekl, abych si udělala čas na sebe, ať si najdu nějaké kamarádky, kamarády, koníčky, abych nechodila jenom z práce domů a zase do práce.  
Nebo co když zjistí, že je svobodný, a že je mu tak lépe a  ke mně již nechce vrátit. Jeden vztah jsem již zažila a myslela jsem si, že tento bude ten správný.
Jsem z toho ve stresu a nemůžu z toho spát a nic mě nebaví. Natož si hledat kamarády. Nejhorší na tom je to, že před dětmi musím dělat, že se nic neděje. Je to náročné,Myslím si že syn něco tuší, ale nemluví o tom, když vidí, že je mi smutno tak se přitulí. Ale to moc nepomáhá jen na chvíli.
Hlavou se mi honí myšlenky, co když si našel nějakou ženu. Jsem z toho bezradná.
Prosím, řekněte mi Váš názor jestli takový vztah jde ještě zachránit. Poraďte jakým způsobem ho získat zpátky, aniž bych ho někam tlačila,aby zjistil, že se mnou chce být. Nějaká rada přece musí být. Moc o něj stojím, nebo mám jen čekat, jak se rozhodne?
Děkuji Zoufalá

Odpověď: (15. 8. 2008, 16.52)

Milá,
dobré by bylo zapracovat na své rovnováze. Člověk ve své plné síle je přitažlivější než člověk zoufalý a ve stresu. Uvědomte si, že pokud máte dvě ruce a dvě nohy, máte dost síly k tomu, abyste ustála i případný rozchod. Návrhu - tajného rozchodu - vašeho partnera moc nerozumím. Ale určitě podtrhuji jeho nápad: "Jediné co mi řekl, abych si udělala čas na sebe, ať si najdu nějaké kamarádky, kamarády, koníčky, abych nechodila jenom z práce domů a zase do práce. " Ztratíte-li k němu pouto, budete se cítit  svobodná v konání, rozhodování a to je prima pocit...
Přeji vše dobré :)

Kitty píše: (11. 8. 2008, 16.09)

Ahoj nevím jestli to sem taky patří ale mám apifobii (apitofobii) - chorobný strach ze včel, vos a sršňů a už vážně nevím co mám dělat. Bojím se jít ven, když musím a něco kolem mě proletí tak začnu kňučet (doslova) a utíkám, samozřejmě to všechno doprovázené mácháním rukou kolem sebe, většinou utíkám domů, strašně se třesu a nemůžu dýchat, velice rychle mi tluče srdce a většinou se rozbrečím. Měla jsem strach už několik let, ale teď je to mnohem silnější hlavně proto, že máme u každého východu z domu vosy a když je vidím tak nedokážu jít ven, potřebuju poradit co s tím už je to týden co jsem vyšla z domu jen když jsem opravdu musela...

Odpověď: (15. 8. 2008, 16.43)

Milá Kitty,
bylo by dobré mne navštívit. Bylo by dobré zkombinovat kognitivně behaviorální terapii a SRT např. http://www.studioh.cz/studioh.…­.

wira píše: (11. 8. 2008, 15.53)

Dobrý den, paní Radano!
 Dostala jsem se na Vaše stránky a chtěla bych vás požádat  o radu.
Mám již dospělou 23-letou dceru, která ještě studuje a zároveň žije v Praze se svým přítelem, se kterým chodí rok.
Nedávno se mi svěřila, že jí přítel uhodil...ví, že ho svým chováním vyprovokovala, ale zároveň si myslí, že si to k ní neměl dovolit a odjela domů. Chtěla po mě radu, zda udělala dobře a jestli se s ním nemá rozejít...
Nebyla jsem si zcela jistá, protože v předchozím vztatu, ve kterém s chlapcem chodila čtyři roky, jsem byla svědkem, že je  paličatá a výbušná a v některých situacích bych jí asi taky jednu vlepila..., ale:
-má rodič být vždycky na straně dítěte?
- jak hodnotíte situaci, kterou jsem Vám popsala a co, když se bude opakovat...?
  Děkuji předem za radu s pozdravem

Odpověď: (15. 8. 2008, 16.32)

Milá maminko,
stát při svém dítěti je přirozené, avšak partnerské potíže je dobré nechat
dospělé dítě řešit samotné a téměř nezasahovat...
Můžete říci i svůj názor (1x)
Obecně: žije-li v manželství a dcera by volila útěky k mamince jako mocenskou hru vůči partnerovi - není dobré ji v tom podporovat...

přítel píše: (11. 8. 2008, 15.00)

Dobrý den, potřeboval bych Vaši radu. Mám s přítelkyní problémy ve vztahu, partnerka trpí depresemi uzavírá se do sebe. Je to jedináček a dle mého názoru je i v 24 letech dost fixovaná na rodiče i když si to ona sama neuvědomuje. zdroj   všech problémů je podle mě její táta, který stropí scénu kdykoli se mu doma něco nelíbí, jak u manžeky, tak u dcery. Partnerka bydlí se svými rodiči. poslední dobou ty deprese dorostly podle mě tak daleko že přítelkyně se uzavírá, raděj by ukončila vtah se mnou, jen aby měla pokoj od táty a vlastně od koho koli,podle jejích slov by raděj ani nežila. Snažil jsem se to sní řešit a nevím kudy kam. Přítelkyně údajně nikdy udajně u psychologa nebyla a nikdy se na deprese neléčila, návštěvu psychologa odmítá...

Odpověď: (15. 8. 2008, 16.30)

Milý Příteli,
patrně se budete muset vyrovnat s tím, že vy můžete obhospodařovat jen své království a království své přítelkyně jen potud, kam ona dovolí... Nemůžete ji zachránit... Opravdu ne. Depresivní partner nebývá plným partnerem ve vztahu...
Přeji vše dobré a hezké vaše království...

Macek píše: (11. 8. 2008, 14.40)

Dobrý den, vím že toho máte moc,ale doufám že řada dojde i na mne. 26.7. mi zemřela babička (tedy manželova babička)ale žila s námi v jednou rodinném domě.Rodiče manžela i my máme svůj byt dělí nás jen patro.Jednoho dne jsem šla ze zahrady a slyším jak má tchýně hrozně křičí Marcelko, letěla jsem za ní a tam jsem viděla babičku jak upadá do bezvědomí. Hned jsme ji poskytli první pomoc,ale i přes hod.pokus doktorů se babičku nepodařilo přimět k světu. 6.8.měla pohřeb a já od té doby nespím,zdají se mi hrozné sny,pořád ji tu vidím,bojím se být sama,nedokážu dlouho být tam kde jsem ji zachraňovala.Nevím co mám dělat mám obrovský strach,pocit úzkosti.Moc mi chybí a přesto chápu že je život takový,bylo ji totiž 90let,ale byla naprosto schopná dělat vše i k holiči šla.Prosím kdy to bude lepší,trestá mě snad za to že jsem ji nepřivedla k sobě? Je mi hrozně.Jestli tam někdo přečetl můj příběh prosím odpovězte mi,třeba poradit kam se obrátit.děkuji moc přeji krásný den Marcela z Liberce
PS:diagnóza od dr.byla plicní embólie

Odpověď: (15. 8. 2008, 16.27)

Milá M.,
rozhodně vás za nic netrestá...!!!22.8. budu pracovně v Jablonci a jedno místo je v tuto chvíli ještě volné (můžete mne kontaktovat), bylo by dobré, kdybyste se dokázala i vnitřně rozloučit s babičkou (je k tomu vhodná speciální technika, ale můžete zkusit postupovat intuitivně), pak je třeba odpustit sama sobě a patrně by prospělo i zpracovat vztah ke smrtelnosti těla. Přeji vše dobré.

Mája píše: (11. 8. 2008, 14.34)

Dobrý den, před měsícem se semnou po dvou letech rozešel přítel. Už jednou jsme se spolu rozešli, ale dali jsme se dohromady a nějak jsme si to vysvětlili. Když se semnou rozešel teď, tak důvod byl ten, že my jsme se hodněkrát hádali kvůli sexu, ale né jen kvůli tomu. Měli jsme mezi sebou i více rozporů. Přítel pracuje už nějakou dobu v Praze a jezdil domů jen na víkendy. Tak to nás asi také hodně oddálilo. Teď co jsme se rozešli, tak je s jinou přítelkyní, ale mě pořád kontaktuje a vídáme se. On mi vyznal lásku a pořád se mi omlouvá a říká, že udělal chybu a mrzí ho to, ale já nevím zda mu to mám věřit. S tou novou přítelkyní moc nevychází dobře a sám neví, proč s ní je a chtěl by být opět semnou. Ale já nevím, co s tím. Moc se milujeme, ale i moji rodiče se na něj zlobí a nechtějí ho ani vidět za to, že mi ublížil. Nesla jsem to opravdu hodně špatně. Když jsem ve velkém stresu, tak do sebe nedostanu žádné jídlo a právě během dvou dnů jsem zhubla 8 kilogramů. Ale to je od tématu. Nevím, zda bych měla přistoupit na to, že bychom to zkusili a nebo už by to nemělo cenu? Bojím se, že by mi zase ublížil, ale on se vždy ke mě choval krásně a nijak mi ve vztahu neubližoval. Nevím, jak se rozhodnout:( Moc děkuji za odpověď

Odpověď: (15. 8. 2008, 16.12)

Milá Májo,
rozhodnutí je zcela na vás, rodiče nežijí váš život a i když vám přeji vše dobré, nemusí vidět vždy vše. Kdybyste se rozhodli vztah obnovit, chtělo by to intenzivní inventuru vašeho vztahu. Všímejte si však také toho, jak vážně myslí svá slova o tom, že by chtěl být s vámi, co proto dělá....

Týna 15 píše: (11. 8. 2008, 13.06)

dobrý den, doufám,že mi porádíte s mým problémem, protože mě to hodně trápí. Jsem hrozně nervozní člověk a bojím se,aby se mi to neodrazilo na mém zdraví. Pořád se přede vším stresuju. Začne mě bolet břicho,začnou se mi třepat ruce,špatně se mi dýchá. Nervozita. Bojím se před třídou mluvit,říkat referát,číst...Nevím jak se toho zbavit. nevím proč se bojím,ještě před 3 roky se mi to nestávalo,byla to jen taková zdravá nervozita,ale čím jsem starší tím je to horší. Zkuste mi prosím poradit.Děkuji

Odpověď: (12. 8. 2008, 14.33)

Milá Týno,
Dobré by bylo, abys kontaktovala např. školního psychologa, aby jsi se naučila konkrétně pracovat se svým prožíváním... nemáš-li tu možnost, můžeme se spolu domluvit alespon na krátkou konzultaci na skypu (jsi-li u okolí, lepší by bylo osobně)

katsynka píše: (11. 8. 2008, 12.42)

Dobrý den, je mi 15 let žiju s matkou a jejím přítelem a svým bratrem kterému je 10 let. Vlastního otce mám 5km od mého bydliště. A obracím se na vás kvůli tomu že už nechci bydlet s matkou a jejím přítelem ,protože mě psychicky týrají....už od mích 13 let mě nechtějí pouštět ven a když mě pustěj tak jen třeba od 16:00 do 20:00 hodin mě to nestačí potřebuju být s kamarády chodit se občas někam pobavit. ale maminčin přítel mě nikam nechce poštět obávám se že to takhle pujde dál co s tím mám dělat? nechci nikomu ublížit hlavně ne matce ale chtěla bych se přestěhovat k vlastnímu tátovi. celé noci probrečím, když vidím kámošky, který jsou venku třeba do půlnoci tak mi je to strašně líto:( předem děkji za pomoc

Odpověď: (12. 8. 2008, 14.23)

Milá K.,
situace v rodině doplněná máminým přítelem není jednoduchá... I vlastní rodiče dávají dětem v době dospívání různá omezení, protože je chtějí ochránit... co je a co není přiměřené je takřka nezodpověditelná otázka a dospívání je právě o tom, rozšiřovat své hranice, s nevlastním rodičem to bývá komplikovanější. Nejsem schopná posoudit situaci u vás, doporučovala bych ti, popovídat si s mamkou, jak tě to trápí.... můžete společně zajít třeba za školní psycholožkou... až to uděláš, dej vědět, jak se to vyvíjí a případně vymyslíme další kroky...

JARKA píše: (11. 8. 2008, 10.21)

JSEM 17 LET VDANA 3 DETI NEJMENSIMU 1,5 KTERE STALE SE VZTEKA A ME PRASKAJI NERVY,MANZEL PRIJDE Z PRACE JDE SI NA PIVKO A PRIJDE ZA 2 HODKY A JE VECER KDYZ SE HADAME PRASKNOU ME NERVY A VYHODILA SEM HO Z BYTU,VRATIL SE A LIDI Z VESNICE ME ODSOUDILI ZE SEM SPATNA TA JA PRIPADAM SI TAK SAMA S JEDNOU KAMARADKOU SEM SE ROZKMOTRILA A NOVA VYPADA DOBRA,URCITE V TOM HRAJI ROLI I PENIZE.ZDA SE MI ZE VSICHNI OKOLE ME SOU STASTNY NEBO SE TAK TVARI JEN ME NECO VADI .TREBA SESTRA MELA NAROZKY A DOSTALA OD RODICU SPERK A JA BONBONIERU,NEJSTARSI DCERA NEUSTALE TVRDI,ZE JE MALEJ PARCHANT TVRDI TO I RODICE ZDA SE MI ,ZE SE NA ME SVET SPIKNUL A NEMAM Z NICEHO UZ RADOST JEDU NA DOVCU,ALE SAMA S PRCKEM V PRACI SEM DOSTALA VYPOVED PROTOZE SEM NA MD....BLIZIM SE KE 40TCE JSEM PO OPERACI ZAD NA MD A NEZAMESTNANA MANZEL ME FURT RIKA ,ZE SEM ZTLOUSTLA  NO FURT ME BOLI HLAVA ASI ZE STAROSTI

Odpověď: (12. 8. 2008, 14.16)

Milá Jarko,
zaměstnavatel vám nemůže dát výpověd v době MD. Cítím, že jste unavená, hodně toho táhnete a držíte. Přála byste si ocenění a pohlazení a ono nepřichází...
možná ta drobná pohlazení nevidíte... možná jimi okolí opravdu šetří - škoda, ale zlobením se na okolí si nepomůžete. Asi by bylo vskutku dobré, naučit se dávat pohlazení sama sobě tak, abyste se dokázala usmívat... vždyt jsou ve vašem životě i krásné okamžiky...  Přeji vše dobré

Petr píše: (11. 8. 2008, 7.53)

Dobrý den ¨
Chtel bych se zeptat jestli je to normálný,že mám třeba písničku nebo hudbu v hlavě 3 dny. Ptám se proto že mojeho syna to moc trábí a nemuže v noci spát.Muzete mi s tím poradit?Predem moc dekuji za odpoved.

Odpověď: (12. 8. 2008, 14.10)

Otázku lze pochopit dvěmy způsoby... kolik je synovi?

Iveta píše: (5. 8. 2008, 7.19)

Dobrý den.Potzřebovala bych poradit.Jsem 11 let vdaná ,máme 2 děti a manžel mi byl před4 lety nevěrný se sousedkou.Zrovna jsem byla těhotná. Hodně mi to ublížilo,myslela jsem ,že zapomenu a i když se manžel snaží já to nedokážu. Bojím se,že se to bude opakovat a nevěřím mu. Snažím se,abych vypadala dobře, ale nemám seběvědomí.Prosím o radu jak dál .Děkuji

Odpověď: (12. 8. 2008, 14.08)

Milá Iveto,
nevěříte ani jemu ani sobě... hmmm - co s tím? Důvěra v sebe, v život je základem pro vás. Je-li manžel po uvedené nevěře ji 4 roky vzorným manželem, zaslouží jistě i vaše odpuštění - vám se každopádně bude snadněji žít i dýchat, uděláte-li to. Nestačí-li vám tato odpověď, bylo by vhodné zajít za psychoterapeutem.

sagca píše: (4. 8. 2008, 21.55)

dobrý den paní doktorko chtěla by jsem se zeptat mám pětiletého syna filipa a ročního syna adama.Ten starší je hyperaktivní a začal teď šíleně zlobit,neposlouchá lže a když není po jeho začíná být agresivní.Ale než se narodil ten mladší bylo vše v pořádku.Mezi dětmi je oblíbený a tak se chci zeptat jestli třeba nežárlí na toho mladšího.Mohla by jste mi poradit co s ním mám dělat aby se to nezhoršovalo.Děkuji mnohokrát.

Odpověď: (12. 8. 2008, 13.57)

Milá S.,
je možné, že synek žárlí na mladšího sourozence... Ohledně mravní výchovy doporučuji nepodceňovat kultivaci "srdce", učit empatii, číst pohádky, bajky a hodně si povídat. Ohledně konkrétních kroků by byla lepší osobní konzultace např. v Pedagogicko psychologické poradně.

Pája píše: (4. 8. 2008, 21.04)

Možná by jsem mohla říci,že jsem spokojená, ale vnitřně mi to říká, buď ve střehu...Manžel je o 6let mladší,rád se otočí za jakoukoli ženou a já mám pocit,že už o mě tolik nestojí.Asi mě to trošku uráží i když se snažím nedat nic najevo.Když tuto situaci obrátím v žert,tak to bere,jako útok proti své osobě a dává mi to najevo tím,že nechce sex.Já sama se po pěkném muži taky ráda podívám,ale snažím se,aby to neviděl a už vůbec mu to neříkám,abych ho neranila.Vlastně mám vše,co si může zdravá žena přát?!..Žárlivost je zabiják lásky a po 15letech,vím co si můžu dovolit,ale nějak nevím ,co s tím a jak reagovat?

Odpověď: (12. 8. 2008, 13.53)

Milá Pájo,
pečujte i nadále o váš vztah jak nejlépe dovedete, radujte se z toho, co máte právě teď... Jste rozumná žena. Manželovo chování nelze nazvat zrovna vstřícné... můžete mu říci, že vás to zraňuje... nezbývá nic jiného než svoboda a důvěra... Chcete-li udělat inventuru vašeho vztahu, můžete si dojít na konzultaci ke specialistovi... Přeji vše dobré :) .

zalu píše: (4. 8. 2008, 16.07)

pred rokem jsem se seznamila s mym muzem, nas vztah vzal rychle na obratkach, v listopadu jsem se prestehovala do zahraničí, v kvetnu byla svatba, po prazdninach ma na radu prijit miminko... Vse co jsem si prala mam. On me miluje, udelal by pro me prvni posledni. I ja ho miluji, prosla jsem si par vztahy, byla jsem i dele sama a doted nemuzu uverit ze jsem potkala tak uzasneho cloveka a mam moznost byt jeho zena. Nicmene se u me cim dal vice projevuje moje povaha -pokud neni neco podle me, jsem vztekla. Na vsechno reaguju podrazdene, hned se urazim. Za chvilku mi dojde ze se chovam hrozne, ale v rozhodujicich vterinach se proste neovladam. Kolikrat z takove kraviny vznikne velika hadka, ja si pripadam jak totalni pitomec, vidim jak manzelovi ublizuji protoze on nic spatneho neudelal, jen proste je neco spatne, kolikrat za to ani on nemuze, jen mi proste sdeli spatnou zpravu a ja se urazim na nej. Jeste horsi je ze neumim prijit a omluvit se, i kdyz na to myslim, premlouvam se at za nim jdu a reknu proste obycenje Promin, nejde to.
Poradte mi co mam delat, nechci mu ublizovat. Chovam se opravdu jako hloupa nana, ale proste v okamziku kdy me neco vytoci tak to bohuzel muj muz odnese a ja se mu za to ani neumim omluvit.
V praci na kolegy bych si to nikdy nedovolila, nevim proc zrovna na nej ano, kdyz mi na nem tolik zalezi.
Nejvetsi chybu vidim ve sve komunikaci... jemu nemuzu dat za vinu nic (on mi treba jen rekne ze se mu nechce jet na vikend k mori protoze ma byt zima a proste a ja se vytocim a urazim ze se nejede misto toho abych vymyslela nejaky jiny program. za par vterin me to prejde, ale to je uz bohuzel pozde).
Muzete mi neco poradit? Na co myslet v dane krizove vterine, jak se vyhnout te sve reakci?
Predem moc dekuji za odpoved,

Odpověď: (4. 8. 2008, 18.53)

Milá L.,
je dobře, že své jednání monitorujete... v tuto chvíli pro vás však nemám jinou radu, než se dál poctivě učit sebeovládání. Nyní si své jendání uvědomujete, postupně budete schopna svou reakci zarazit dříve než vám vypadnou slova z úst. Jinak by určitě bylo vhodné vyhledat odborníka, abyste společně mohli situaci analyzovat včt. probíhajících emocí a také se naučit s emocemi zacházet - možná by se hodila práce s podosobnostmi - můžete zkusit sama si vybavit/namalovat tu zlostnou Lu, která dupe nožičkama a vzteká se... pak ji můžete obejmout a počkat až se uklidní - ale takovou práci je bez zkušeností obtížné dokázat sama.

monča píše: (4. 8. 2008, 15.23)

Dobry den, mam takovy problem, a nevim jak si s nim poradit.Pred
6 lety se se mnou rozesel pritel, byli jsme spolu necely rok, bylo
to velmi tezke. Nyni mam jineho pritele, se kterym jsem uz 4 roky,
ale aniz bych chtela, neustale se mi zdaji o byvalem priteli sny
a me to nici zivot, mam sveho pritele rada, ale kdyz v noci snim
o jinem a rano se probudim, je mi z toho strasne zle. Nevite jak
tyto sny zastavit, je to asi hloupa otazka ale ja uz nevim co s
tim dal.Neni to spravne, s byvalým pritelem jsem zazila i za tak
kratkou dobu spoustu krasnych veci, obcas na ne i vzpominam, ale
vse je pryc, ma pritelkyni a bydli daleko,nevim co se to
deje. Nesetkala jste se jiz s necim podobnym? Dekuji

Odpověď: (4. 8. 2008, 18.18)

Milá Mončo,
vztahy jsou složitá záležitost, existují mezi lidmi různá pouta a často nezmizí tím, že se rozhodneme... Vztahy, láska mají své zákonitosti... Setkávám se s podobnými zauzleními, které popisuješ. Chceš-li je poznat, budeš muset pro to udělat více, než napsat dotaz do poradny. Proto, abys uzavřela kapitolu s tím mužem ze snu, je třeba zjistit, co ti měl vztah ten říci. Patrně se jedná o karmickou vazbu a bylo by dobré ji pročistit. Můžete se objednat.

hana píše: (4. 8. 2008, 15.19)

Potřebovala bych jednu informaci - na škole jsme měli okrajový předmět psychologie - mě to moc bavilo a pamatuju si, že nás paní učitelka učila, že základní rys povahy není dědičný - lze jej ovlivnit výchovou, vlivem přostředí apod. Ale není dědičný!! Mohla byste mi prosím ve zkratce odpovědět, jak to ve skutečnosti je?

Odpověď: (4. 8. 2008, 18.09)

Na podstatu života nelze odpovídat ve zkratce...
Jedno vám však prozradím: nerodíme se jako deska nepopsaná

petra píše: (4. 8. 2008, 15.18)

Dobrý den,mám již delší dobu velký problém,neumím se z ničeho radovat,málokdy se něčemu zasměju,je mi neustále smutno a všeho líto. Je mi 53 let,jsem již 17let rozvedená,vychovala jsem 4 děti,poslednímu je 17 let a bydlí ještě se mnou.Strašně mě to vadí,nechci jen přežívat bez radosti, patří to také k životu.Jsem neustále unavená,přitom koníčky mám,práci jsem nyní ztratila,ale v září snad bude jiná,to na mě taky asi psychicky dolehlo,ale tento problém mám již tak 4 roky.nevím co dále,někdy mě už nebaví žít,připadám si zbytečná.
Děkuji za odpověď

Odpověď: (4. 8. 2008, 18.06)

Milá Petro,
z vašeho psaní není jednoznačné, proč vám je smutno. Slouží vám ke cti výchova 4 dětí... pocit zbytečnosti stojí za povšimnutí, bylo by dobré jít po jeho stopě... potřebujete napojení na zdroj lásky. Doporučuji vám kombinovat psychoterapii a zároveň zajít ke zkušenému psychiatrovi pro antidepresiva. Přeji vše dobré.

henry píše: (4. 8. 2008, 15.15)

Je mi 13let a víc jak rok trpim tim že  sem si jako malý tak zvykl, že
nikdo z rodiny se mnou spal  rodiče maminka, či babička atd, v
hlavě sem si to tak vsugeroval že jak musim spát sám tak se
bloknu v hlavě a neusnu je to sugesce a proto se obracím na vás.Poradila byste mi.Předem děkuji. Nashledanou

Odpověď: (4. 8. 2008, 17.58)

Milý H.,
zkus si sám vybavit, jaký pocit jsi měl, když jsi s někým usínal. Byl to pocit bezpečí, příjemné teplo po těle?  Tyto pocity se nauč sám v sobě vyvolávat, patří k tobě a jsou nezávislé na okolních podmínkách a patří ke každému samostatnému člověku. Můžeš při usínání objímat např. medvěda. (nepomůže-li to, napiš něco o tom bloku v hlavě, ale nejprve to vyzkoušej)
Přeji vše dobré.

PM píše: (4. 8. 2008, 14.58)

Ráda bych znala váš názor. Jsem témě 11 let vdaná, máme 10ti letého chlapce a 9ti měsíčního mrňouse. Bohužel jsem zjistila, že mě manžel podvádí. A co je horší, není to poprvé. Prvně jsem na to přišla před pěti lety. Rozhodl se, že neodejde a já mu (hlavně kvůli synovi) odpustila. Cca před dvěma lety si vzpoměl, že by chtěl ještě jednoho potomka. Nejprve jsem se zdráhala, neboť - byť se náš vztah zdál v pořádku - nebyla jsem si jista, jestli mu natolik věřím, abych si s ním miminko pořídila. Jenže čas běžel a on naléhal více a více. Řekla jsem si, že když ho "to" nepustilo, asi se nejedná o rozmar a myslí to s námi opravdu vážně. Zkrátka, že se poučil a už by nám neublížil. Jenže zhruba před týdnem jsem zjistila, že dělá to samé, co tenkrát. A já ani trochu netuším, co s tím. Snažila jsem se ho vyhodit, ale on tvrdí, že nás má rád a odejít od nás nechce (nicméně se známostí se zatím nerozešel). Já opravdu nevím, co dělat. Rozum říka - už šanci nedávat. Ale za a) nechci ublížit chlapcům (hlavně tomu staršímu - v manželovi se vidí) a za b) mám strach, jak bych to sama na mateřské zvládla.
Chtěla bych proto znát váš názor .. může-li se takový člověk vlastně změnit? On tvrdí, že neví, proč to dělá. Že je v manželství spokojený. V což moc nevěřím. Sice se tak tváří - ani se nehádáme - ale chová se ke mě jako k věci. Večer přijde z práce, zapne TV nebo PC a téměř se mnou nekomunikuje. Vidí jen svoje zájmy. Že on je unavený z práce a potřebuje "vypnout". A něco podobného mi pověděl právě i ohledně té své bokovky. Že ho "dobíjí". Já ho přece nechci připravit o svobodu, ale toho času máme na sebe tak málo, že nemám kdy jindy bych s ním rodinné záležitosti probrala. A o víkendu se zas snažím připravit program pro chlapce - když tátu přes týden nevidí - takže to jezdíme po výletech, do kina, atd. Takže nechci takto hezky strávené chvilky kazit hovory o tom, co je třeba zařídit a udělat. No a na obyčejný rozhovor (o našich pocitech apod) už čas nezbývá vůbec. Asi o to ani nestojí..
Bojím se, že když mu odpustím (ani vlastně nevím, jestli to chci) budu to muset řešit potřetí. A tentokrát už s oběma chlapci. Teď bych to musela vysvětlovat pouze jednomu - mladší z toho zatím nemá rozum.
Vím, že mi asi neporadíte nic konkrétního - neznáte mě, ani jeho - ale ráda bych znala alespoň váš obecný názor na to, zda je možné, aby se člověk změnil. Jestli by bylo vůbec k něčemu onu šanci mu dávat.

Odpověď: (4. 8. 2008, 17.49)

Milá PM.,
ono je dost sporné, co nazýváte rozumem. Z mého pohledu je rozumné žít a vychovávat děti s jejich otcem pokud není psychopat - za a) jste na výchovu ti dva opravdoví rodiče b) nosí domů penízky. Jiná otázka je, co s vaším vztahem. Patrně v něm chybí prožívaná intimita a patrně chybí oběma. Co s tím uděláte? Když neodpustíte, bude to vaše břemeno a jed pro vaše manželství. Přeji vše dobré.