Zde naleznete písemnou psychologickou poradnu. Odpovídá psycholog, psychoterapeut více; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Psychologická poradna online se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
Pokud si přejete odpověď mimo psychologickou poradnu online, je třeba uhradit 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.
Pokud si přejete online kontakt s psychologem, ten naleznete zde online psycholog

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Jan, Elis, Petr, Kamča, člověk, který si nezaslouží jméno, nikola, dotaz-dodatek, Jana K.

< novější | 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >

Lucie píše: (21. 7. 2008, 8.49)

Dobry den,poznala jsem pred mesicem meho dosavadniho partnera ktereho moc miluju a chtela bych mu pomoct. vedela jsem ze je to podivin a i on se mi snazil celou dobu vysvetlit jak se citi,jen jsem to spravne nechapala.Az ted vim, ze trpi poruchou nalad bez somatickych priz.Chtela bych poradit, co delat jak se chovat, abych mu mohla pomoci a vsechno jsme mohli zvladnout.Vim ze to asi nebude jednoduche,ale budu opravdu rada za kazdou radu i vysvetleni teto choroby. predem diky za odpoved.

Odpověď: (25. 7. 2008, 16.40)

Milá Lucie,
velký dar bude, když nebudete jeho výkyvy nálad brát osobně a dokážete je akceptovat. Dobré je také vědět, co v tu chvíli partner očekává - proto si to vykomunikujte. Chce-li pozvolna přítel své nálady řešit, bude muset on hledat svou cestu k řešení... Každý člověk je originál a není možné touto cestou vystihnout podstatu potíží vašeho přítele. Pravděpodobně se jedná o hluboce uloženou bolest související se ztrátou ... bez pomoci druhého jen obtížně nalezne uzdravení ...
Přeji vše dobré.

Tomas1s píše: (14. 7. 2008, 21.47)

Ahoj potrebuju pomoc ale nechci aby to vedelo me okoli hlavne nechci zatezovat sve rodice mama ma nemocne srdce a to by neprezila :( mam takovy mensi proble zamiloval jsem se do holky ktera me nechce. Trva to uz hrozne dlouho cca 8 let a ja na ni nemohu prestat myslet ona ma pritele a tvrdi ze by ho nikdy nepodvedla a pritom soulozi s mým nejlepsim kamaradem. Okradl jsem kvuli ni svoje rodice protoze jsem byl mladej a blbej lhal jsem a delam vse proto abych sni mohl byt a nakonec mi to nebylo nic platny.Od 15 let co jsem ji poznal celych 8 let jsem nemel ani 1 vaznej vztah protoze vsechny holky porovnavam s ni a zadna neni takova.Nevedel jsem co dal tak jsem zacal pit ale piti neprineslo utechu ba naopak v opilosti jsem si udelal dluhy na hracich automatech prohral jsem celou vyplatu :( a nejvic se bojim toho ze v poslednich 3 tydnech me prepadavaj myslenky na sebevrazdu napred jsem to bral jen jako blbej napad ale ono je to cim dal silnejsi napada me to cim dal casteji a bojim se ze moje myslenky zvitezi nad rozumem.Bydlim na malem meste kde je hrozna nuda a kazdy den delam to same a zadna zmena neprichazi potkavam ty same lidi a kazdy se den se bavi o tom samem a me to uz vazne leze na nervi .Sedivy mi vlasy kazi se mi zuby a jeden znamej mi rek ze to mam od nervu stava se ze me troska a vazne bych potreboval radu:( Jak se mam zbavit pocitu ze muj zivot neni dulezitej a kdybych tu nebyl tak by se nic nestalo a ja bych aspon nemel deprese ?

Odpověď: (18. 7. 2008, 11.12)

Milý Tomáši,
tvůj prblém nemá korespondenční řešení, je třeba alespoň po nějaký čas  pravidelná spolupráce s profesionálem a bude třeba i tvé vnitří spolupráce. Jsi-li z okolí, kontaktuj mne, jsi-li z jiného regionu, napiš mi na mejl odkud jsi a pomohu ti někoho najít. Najít třeba skupinku, která cvičí Tai-chi, by mohlo být přínosem.
Přeji vše dobré.

zakaraki15 píše: (14. 7. 2008, 19.56)

Dobrý den . Mám problém rodiče mě nutí chodit do práce . Jakmile jsem tam přišla bylo to docela ok ale potom se vsechno zvrtlo nestíhala jsem odnášet plechy počítat výrobky . Vůbec se mi nedařilo . A ke všemu teďkom mi rodiče neveri co jsem prozila a nutí me tam stále chodit oni si snad mysli ze já to mam lehke už celých 8 let snáším urážky . Ale tyto prázdniny jsem si chtěla užít . Já už tam nechci pracovat je to uplně stejné jako ve škole a já trpím . pomoc te mi prosím

Odpověď: (18. 7. 2008, 11.07)

Milá Zaraki,
bohužel o tvé rodinné situaci a tobě  vím z psaní příliš málo. Můžeš mi napsat na mejl a můžeme se sejít např. na ICQ.

Simona píše: (14. 7. 2008, 16.49)

Dobrý den, mám šestiletého syna,letos půjde do první třídy. Je velmi inteligentní, bystrý a rychlý. Ovšem lže. Není to jen takové dětské vymýšlení, on cíleně lže aby si polepšil. Je ochoten cokoli co provedl svést na svého mladšího bratra, jen aby on z toho vyšel jako nevinný. Co mě trochu děsí je to, že i když se na jeho lež přijde a v podstatě jej důslednou argumentací usvědčíme ze lži, on lže dále. Včera jsem již použila nátlaku,na který nejsem moc pyšná, ale již jsem si nevěděla rady - věděli jsme, že lže ale on stále tvrdil, že mluví pravdu, tak jsem mu řekla, že pojedeme do nemocnice a že tam dostane injekci,po které se mluví pravda. Teprve poté řekl pravdu. Když jsem mu vysvětlovala, že není hrozné to, co udělal, ale to, že tak tvrdošíjně lhal,a ptala jsem se ho jak by se měl správně zachovat, on vůbec nevěděl jak. V podstatě vymýšlel, co by měl říci, abych ho už nechala na pokoji, ale ne, že je nejlepší říci pravdu.Snažím se mu to neustále vysvětlovat po dobrém. Ovšem bojím se, že se ve lhaní opravdu velmi zdokonaluje a že už ani nepoznám, že lže, také se bojím, že už mu nemohu věřit. Vůbec nevím, jak se chovat,prosím poraďte. Díky Simona

Odpověď: (18. 7. 2008, 11.02)

Milá Simona,
nelehká potíž. To, co popisujete děláte dobře. Držím palce k trpělivosti, systematičnosti a síle hledat cestu k řešení. Hledala bych šikovnou psycholéčitelku a s ní pravidelně tak 2-3 roky spolupracovala.

Eva píše: (14. 7. 2008, 14.52)

Dobrý den, ráda bych se poradila v záležitostech týkajících se výchovy patnáctiletého syna. Od září bude studentem střední školy a tak bych chtěla znát názor odborníka ohledně výše kapesného, do kolika hodin je vhodný pobyt venku s kamarády a do kolika hodin sledování pořadů v televizi( během týdne a ve volnu)  
Syn operuje tím, co všechno mohou spolužáci, tak abych nebyla moc přísná nebo naopak. Jen pro vaši informaci, zatím žádné výchovné problémy(myslím ty závážné) jsme nemuseli řešit, syn se věnuje koníčkům, venku se netoulá, ale občas si domlouvají se spolužáky nějaké akce a podle něj je mnou stanovená doba návratu domů oproti druhým brzy. Děkuji za Váš čas a odpověď. Eva

Odpověď: (18. 7. 2008, 10.55)

MIlá Evo,
pravda je, že společenské normy života se v posledních desetiletích velmi změnily. Zákon sice dovoluje klasifikovat pohyb dětí a mladistvých za potulku a obžalovat zákonného zástupce za zanedbání mravní výchovy dítěte, ale v praxi se tato možnost běžně nepoužívá. Zvyklosti v komunitě nezletilých se částečně liší i dle místa bydliště.
Obecně připomenu - 15letý člověk je již osobou velmi rozvinutou a vědomou, důležitější než vnější výchova je v tomto věku již sebevýchova. Vy jste synovi dala jistě dobrý základ, ted je na čase důvěřovat tomu, že váš vklad se zúročí... Píšete, že se synem nebyly výchovné potíže, proto doporučuji opravdu důvěřovat jeho zdravému jádru. Důležité je rozvíjet komunikační důvěru mezi vámi, aby si s vámi povídal o tom, co prožívá... tato důvěra je důležitější, než striktně stanovené normy. Budte více kamarádkou než vychovatelkou, dávejte více dotazy než poučení, dávejte dotazy, které stimulují jeho sebereflexi... Držím palce. (můžete se objednat ke konkrétnější konzultaci)

sharik píše: (14. 7. 2008, 13.55)

Dobrý den,
je mi 30 let a máme s manželem 2leté dítě. V poslední době si s manželem nerozumíme. Vydržel měsíc se mno unehovořit a když už se mnou mluvil, tak velice jedovatě a dělal mi naschvály, které zašly až, tak daleko, že když měl malý úraz a řekla jsem, že s ním jedeme na pophotovost (úraz oka), tak řekl, že to nic není a že nikam nejede. Po dlouhém přemlouvání jsme jeli, ale zase mi neřekl, jak se to stalo... Nedávná hádka vyvrvcholila tak, že mě dokonce vláčel po bytě a položil mě na zem a sedl si na mě, mám ještě na pažích modřiny. Omlivul se, ale když jsem chtěla slib, že se to nebude již opakovat, tak mi odpověděl, že nemůže, že by mi lhal, že to ani on sám neví. Dále jsem zjistila, že musí mít stále věci pod kontrolou a prohlíží mi i věci (v kabelce atd.), dokonce i co vyhodím.
Jelikož to už začíná mít i vliv na našeho syna, přemýšlím o rozvodu.
Myslíte, že má cenu ještě pokračovat či ne. Ani už nevím jak dál?
Moc děkuji za odpověď.

Odpověď: (18. 7. 2008, 10.43)

Milá S.,
můžete navrhnout návštěvu rodinného poradce a u něj absolvovat několik setkání. Jinak pokračujte ve svém jednání tak, abyste zajistila bezpečnost vám i synovi.
Přeji vše dobré.

Niki píše: (14. 7. 2008, 12.06)

Dobrý den,potřebovala bych radu. Mám 5 letého syna,který je už od narození problémový.Poslední dobou je zlý a agresivní-i vůči rodině.Může na to mít vliv trauma,které prožil? Odmítá chodit na doporučená vzšetř.-psycholog. Je to s ním opravdu těžké,už ani radši nikam nechodíme.Přijde mi psychicky labilní. Je toho daleko více,ale nelze všechno popsat,byly by to romány. Jak dále postupovat ? Být důsledná,přísná,či tolerovat a odpouštět? Mohlo by pomoci nějaké homeopatikum? Syn je jinak moc chytrý-pamatuje si např.do detailu,co bylo před 3 roky,naučil se sám číst a psát,ale to chování !!!!!Občas už mi docházejí síly,je to opravdu těžké. Předem děkuji za odpovědˇ,hezký den.

Odpověď: (18. 7. 2008, 10.40)

Milá Niky,
chápu, že je to velmi závažný problém. Jste-li z okolí, kontaktujte mne k jedné konzultaci. Můžete mi napsat na mejl, odkud jste a pokusím se nalézt někoho ve vašem okolí, s kým byste mohla toto zkonzultovat. Přeji vše dobré, doporučuji systematicky se věnovat výchově srdce.

Lucka píše: (14. 7. 2008, 12.00)

Dobrý den. Mám menší problém, týká se mého partnera. Partner nikdy nepoznal svého otce (opustil jeho matku a staršího bratra těsně po tom, co se narodil), v dětství nikdy neměl žádný mužský vzor, jeho matka zůstala sama. Mám strach, jestli by se po případném narození našeho potomka nezachoval stejně. Dokážete mi poradit?? Možná jsou moje obavy zbytečné, ale dost mě to trápí. Děkuji

Odpověď: (18. 7. 2008, 10.37)

Milá Lucko,
to opravdu nevím...Můžete navrhnout partnerovi, abyste společně prožili víkend na http://www.familyconstellation… ... tam dostanete lepší náhlad na své partnerství a rodiny, z kterých pocházíte.

KaZ píše: (14. 7. 2008, 11.29)

Dobrý den,
mám takový problém, nevím jak postupovat. Partner má z bývalého vztahu dvě děti. S dětmi má velmi pěkný vztah a moc mu na nich záleží.Jeho bývalá žena se znovu vdala, založila si novou rodinu. Od té doby k nám odmítá pouštět jedno z dětí.Je to to mladší dítě - 6letá holčička. Působí to na nás, jakoby staršího chlapce( 13 let) již "odepsala", ale s mladší holčičkou, druhým manželem a miminkem chtěla vytvořit novou rodinu. A tak holčičkou manipuluje, neumožňuje nám s ní komunikovat, v době, kdy mají jít děti k nám na víkend jí nabídne velmi atraktivní program, holčička je pak tímto programem zmanipulovaná a nechce k nám jít ( místo dvou víkendů v měsíci s námi tráví již jenom jeden a je to čím dál horší). I my se velmi snažíme, aby se dětem u nás líbilo, během společných víkendů jsou pro nás to nejdůležitější, nabízíme jim spousty činností, mohou si vybrat, co chtějí dělat, hrajeme s nimi hry, vyrábíme věci, chodíme do ZOO... Když jsou u nás obě, rozhodně nemluví o mamince, netvrdí, že by chtěly domů. Holčička často v něděli večer poplakává, že domů nechce, že se jí u nás líbí... Proto si myslím, že není pravda, že by k nám nechtěla ze své vůle, myslím, že se jedná o manipulaci ze strany její matky. Jak máme postupovat, co máme dělat? Nechceme holčičce ublížit,ale nechceme o ni ani přijít.
Děkuji

Odpověď: (18. 7. 2008, 10.32)

Mila Kaz,
bylo by dobré, aby problém řešil otec a matka holčičky. Předpokládám, že komunikační neúspěšné pokusy již mezi nimi proběhly, pak navrhuji, aby požádali o vedení dialogu zkušeného mediátora. Také je možné, aby se otec obrátil na OSPOD při MÚ, kam patří a právě navrhl třeba setkání s profesionální zkušeným, rodinným mediátorem dříve, než by se podstupovalo dalšími úředními postupu. Také můžete nahlédnout http://www.iustin.cz/art.asp?a…­....

Candy píše: (14. 7. 2008, 11.12)

Dobrý den,
už se delší dobu trápím s nechopností navázat plnohodnotný partnerský vztah a tak se chci poradit, jestli už opravdu není na čase vyhledat psychologickou pomoc. Je mi třicet let, mám za sebou tři dlouhodobější vztahy, ale po posledním rozchodu před pěti lety, nejsem sto navázat hlubší vztah s mužem. Sice na schůzky chodím, ale po pár dnech či týdnech, začnu pociťovat odpor, začnu se mu vyhýbat a chci z toho vztahu okamžitě utéct, což taky následně udělám. Poslední rozchod byl hodně bolestivý a tak mám dojem, že to s  tím nějak může souviset. Trochu nastíním situaci. Do posledního přítele jsem byla zamilovaná až do morku kostí, ten cit byl velmi silný a já si představovala, že už s ním zůstanu. Jenže jsem ho přistihla v posteli s mojí nejlepší kamarádkou a v ten den se mi zhroutilo všechno co jsem chtěla. Navenek jsem to sice vzala rozumně, zvláště pak to, že spolu začali žít, ale uvnitř mě zžírala nenávist, žárlivost a naprostá bezmoc. Noci jsem probrečela, ve dne se chovala jako robot bez citů, až všechny udivovalo, jak snadno jsem se s tím srovnala. Trvalo mi dlouhé tři roky, než jsem byla s to se na bývalého přítele podívat bez jakýchkoliv pocitů lásky nebo nenávisti. Přesto se cítím jako zablokovaná, už nikdy bych nechtěla cítit takovou strašnou bolest. Nyní jsem potkala muže, který o mě stojí, máme spolu mnoho společného a máme si stále o čem povídat, ale přesto už zase začínám cítit ten známý odpor, který sílí a já nevím jak se s tím vyrovnat, nejradši bych z onoho muže udělala jen mého kamaráda. Opět. Poradíte mi? Děkuji.

Odpověď: (18. 7. 2008, 10.21)

Milá C.,
bylo by opravdu dobré vyhledat psycholéčitelskou pomoc. Bylo by dobré rozkrýt podvědomé programy a na nich zapracovat. Touto cestou pro vás více udělat nemohu a vy to správně tušíte.
Přeji vše dobré.

ifka píše: (14. 7. 2008, 8.31)

Dobrý den,
obracím se na Vás s problémem s 9-ti letým synem. Manželovi jsem přišla na nevěru o Velikonocích. 1.5. se od nás odstěhoval. Klukovi jsme řekli, že máme nějaké problémy, které si musíme vyřešit každý zvlášť. Ho se to netýká, máme ho pořád moc rádi a budeme mít. Kluk se s tím nějak smířil. Táta si ho bral každých 14 dnů k sobě, volá mu, někdy přijede i přes týden. V kontraktu se synem mu nijak nebráním. Po cca 6-ti týdnech si uvědomil, že chce být s náma a jak mu chybíme. Přijala jsem ho, že se s tím nějak poperu a zvládneme to. Kluk z toho byl zmatený, bylo mu řečeno, že se taťka vrátil. Za 3 dny se rozhodl, že to byla špatná volba a zase odešel. Syn to opět obrečel. Manžel vymyslel, že kluka vezne na dovolenou k moři společně s jeho přítelkyní a s jejími dětmi a další partou lidí. Z představy, co tam kluk uvidí, jsem mu říkala, ať si to rozmyslí, ať s ním jede někam sám, ať si to užijí spolu. Syn chtěl ať jedu i já. Tak to neprošlo :-)
Po několika telefonátech s choťem jsem řekla, že ho nepustim. Přicházely výhružky, že s ním pojede a že udělá vše proto, aby s ním jel. Klukovi jsem řekla, že nechci ať jede s cizími lidmi na dovolenou, s pláčem to přijal. Připadá mi, že teď na vše říká ano. Je neskutečně poslušný, zmatený, neví co bude, je toho na něho příliš.
Dosáhla jsem svého, kluk s ním nepojede. Vyslechla jsem si kázání, jak klukovi ubližuju, když ho nechci s ním pusti. Jenže já to vidím jinak. Já ho chráním před ještě větší bolestí a to manžel nechce slyšet. Prý se mstím přes kluka. Není to pravda.
Mezi námi je konec. Již jsem to přijala a beru to jako výhru, život jde dál. Ale nevím co se synem. Myslím, že říkat mu vše po tak krátké době je předčasné. Spoustu věcí se může změnit. Manžel se odláskuje a bude se třeba chtít vrátit a já ho vlastně chráním před tím, aby neztratil synovu důvěru,kdyby ho viděl s jinou paní. Nechce to pochopit. Nevím, jestli je dobré tak brzy vše synovi říkat. Jaké problémy mezi námi jsou, co je příčinou rozpadu manželství. Jenže kluk tápe a neví. Lhát mu nechci, nevím co na otázku:"A proč nechceš abych tam jel s cizími lidmi" odpovědět.
Děkuji

Odpověď: (18. 7. 2008, 10.12)

Milá ifko,
váš dopis působí dojmem, že vše je opravdu velmi čerstvé a teprve se hledají funkční mechanismy v novém rodinném uspořádání. Dále mám pocit, že před synem jste oba dost mlžily a syn v novém uspořádání tápe, protože je to pro něj pravděpodobně nečitelné, nerozumí prbíhajícím emočním vztahům a neví, co to pro něj znamená. Doporučuji, abyste si sedli všicni tři (vy, syn a jeho otec) a situaci pojmenovali srozumitelně pro devítiletého kluka. Mělo by z rozhovoru být patrné, že vy oba jste se situací vyrovnáni a srozuměni, že přestáváte být manželi, ale nikoliv rodiči, že ho máte oba rádi a že se může kdykoliv na kteréhokoliv obrátit, a také to, že vy dva dospělí budete ohledně jeho výchovy spolu komunikovat a dpmlouvat se.

Janca píše: (7. 7. 2008, 17.06)

Dobry den.Mam takovy problem jsem bulimicka!Teprve zacinam merim 167 a vazim 54kg a potrebuju zhubnout!Uz jsem se z toho jednou dostala kvuli pratelum,ale ted jsem v tom znova bud vubec nejim a nebo snim vsechno a pak to zase vyzvracim!!Ja uz nevim jak dal co mam delat...Ja potrebuju hodne rychle zhubnout!Dekuji za odpoved Janca

Odpověď: (8. 7. 2008, 17.05)

Milá Jančo,
1. srovnejte své myšlení ve vztahu k tělu - můžete začít na http://www.promil.cz/eshop/cz/…
2. srovnejte vnímání svého těla - to by bylo lepší s odborníkem
3. pomoc by se vám mohla hodit, ale ne s hubnutím - http://www.anabell.cz/
Tělo je chrámem duše a je dobré, když se o něj s láskou budete starat a ono vám může pak velmi dobře sloužit.
Přeji vše dobré a lásku k sobě samé i ve své hmotném projevu...

KOKOSKA píše: (7. 7. 2008, 14.48)

Zdravím všechny.Mám problém se svým 3,5letým synem.Dostali jsme se do psychiatrické ambulance,zhruba před 3/4 rokem.Vylezli jsme s diagnózou,která se nyní v Praze nepotvrdila.Bude mi končit MD,školka mi ho odmítá bez asistenta,přestože se o sebe postará.Je adhd.Nemohu ho dát do školky a jít do práce,nárok být doma do sedmi let zřejmě nevýjde,podle diagnózy a do spec.školky ho nedám,jsou to další náklady,které bez příjmu nemohu táhnout.A kdo za mě bude platit sociální a zdravotní,to taky nevím.Kam se mám obrátit??Kdo mi v této věci poradí?Celá situace je složitá,oběhala jsem snad všechno,ale nevyřešila jsem to./Celý příběh mohu popsat./

Odpověď: (13. 7. 2008, 13.53)

Milá K.,
sociální a zdravotní za vás bude platiti ÚP, pokud se na něj zaregistrujete. Ohledně komplexnějšího řešení vám doporučuji kontaktovat Pedagogicko psychologickou poradnu ve vašem okresním městě a požádat ji o pomoc. Ona je v kontaktu se školskými zařízeními v okrese a tvoří posudky např. při zdůvodnění asistenta.

symanska píše: (7. 7. 2008, 14.26)

Dobrý den, vlastně už si nevím moc rady, moje dcera má vrozenou vadu, svalovou atrofii. Má slabé nohy, ale není to příliž viditelné. Je jí 13let, je to velmi hezká dívka, ale.....často zakopává a padá. Její sebevědomí se každým pádem snižuje a já nevím, jak jí mám povzbudit a podpořit. Nedokáže se se svou slabostí vyrovnat, na venek se vzteká, ale já vím, že tím dost trpí, nechce moc ani chodit ven, bojí se, že někde upadne .......  je mi jí tak líto,ale nelituju jí, snažím se k těm pádum přistupovat tak, že to není nic tak hrozného, že se to stává každému, ale nevím, jestli je to správné. Neumím jí říct, že to asi k tomu postižení patří a že možná bude hůř.... Vím, že odpověď nebude nijak jednoduchá, zdravé sebevědomí je těžké vybudovat u zdravého člověka, ale co u handicapovaného?   děkuji

Odpověď: (13. 7. 2008, 13.49)

Milá S. ,
asi by bylo vhodné dceru s diagnozou seznámit. Takový těžký osud se snáší lépe, pokud je člověk v kontaktu s duchovním. Víra učí pokoře a smíření. Sebeláska je přijetí se takový, jaký jsem.

Melitea píše: (7. 7. 2008, 14.16)

Dobrý den,
obracím se na Vás s prosbou o radu. Jsem 3 roky vdaná a s manželem máme 2,5 letého syna. Náš vztah tedy trvá něco přes tři roky.
Měli jsme bezproblémové manželství až do dne, kdy na naše dveře zaklepal exekutor. O dluhách mého manžela z dřívejšího podnilání jsem do té doby neměla tušení. Na mé otázky týkající se naší fin. situace manžel reagoval tím, že začal " více pracovat" a tím došlo k prvnímu oddálení. Od té doby jezdil domů víceméně na víkendy.Uzavřel se do sebe a se mnou téměř nic neřešil. Po třech měsících jsem zjistila, že má milenku. Říkala jsem si, že u ní jen hledal útěchu a rozhodla se mu odpustit.Přesto jeho vztah doteď trvá a pravděpodobně ho neukončí. Když jsme spolu,fungujeme jako "rodina", ale vím, že si denně píší a že ji navštěvuje.
Byla to pro mě rána z čistého nebe a na rozchod se necítím připravená.
Jde mi také o syna,ikdyž vím, že by kontakt rozhodně neztratili.
Chci se zeptat, jaký máte na setrvání v tomto vztahu názor. Manželovi vyhovuje, že nic nemusí řešit, prostě si přelétá z jedné na druhou.
Synovi odchodem od manžela vezmu nejen otce, ale i fin. zázemí, které mu jako samoživitelka těžko poksytnu takové, jako má dosud.Děkuji za odpověď. M.

Odpověď: (13. 7. 2008, 14.02)

Milá M.,
nevím, jaký typ rady ode mne v tuto chvíli očekáváte. Vím, situace je to nelehká, lepší by bylo, kdybyste společně, nebo alespoň vy sama zašla na konzultaci k psychoterapeutovi. Přeji vše dobré.

RAMANA píše: (7. 7. 2008, 14.11)

Dobrý den,chtěla bych se zeptat, jestli je chování mého partnera normální nebo jestli nepotřebuje odbornou pomoc, a já vlastně také.Jde o to, že se s partnerem hádáme kvůli věcem, které mne přijdou normální a partnerovi ne.Třeba mu vadí,že se na mě dívají jiní kluci nebo se nemůžu svléknout do podprsenky, ikdyž není nic vidět.Mně vadí že mi má sahat na moje nošené spodní prádlo a při mém ohrazení se urazí a chce omluvu.Potom mě uráží, že se takto chovají rajdy, ale kyž jsem se ho ptala na názor, kdy je žena nahá s dětmi u vody, tak to mu nevadí. Opravdu to už nechápu, přijde mi, že mě chce vlastnit a manipulovat mnou.Už od patnácti jsem zcela nezávislá, neboť nemám rodiče, takže jsem se musela postavit na vlastní nohy.Prosím poraďte mi, jak mám jednat v takových situacích a jestli tento vztah má budoucnost.A jestli bychom měli navštívit psychologa. Já už to psychicky nezvládám. A to už jsme spolu dva roky, Zatím stále odolávám a doufám, že se to časem změní.Mám ho ráda, ale nedokážu už tolerovat jeho výlevy. Děkuji.

Odpověď: (13. 7. 2008, 13.10)

Milá Romano,
neznám vás ani vašeho partnera, proto nemohu zodpovědně říci, zda má váš vztah budoucnost. Mohu říci jen několik obecných informací. Bez vědomé práce partnera samého se chování asi nezmění. Bylo by dobré, abyste navštívili profesionála (1setkání nebude stačit). V případě, že vám vadí manipulativní, mocenské, uzurpátorské chování od partnera a on ho nechce změnit, doporučuji ukončení vztahu dříve, než s ním založíte rodinu. Přeji vše dobré.

andilek0404 píše: (7. 7. 2008, 13.23)

dobry den mam problem muj otec mi umira uz 5let ma rakovinu slinivky  a je silny diabetik ted prestal jist tak je v nemocnici na kapackach a ma jit na operaci slinivky ale doktor rikal ze muze pri ni umrit je oslabeny a ma 34kg je velmi povyziveny bojim se 21.cervence jde na operaci mam dceru ale vubec se ji nemohu venovat jsem myslenkama u tatinka jsem na nem od malicka zavisla prosim poradte mi jak se s tim trosku vyrovnat a fungovat trochu dekuji moc

Odpověď: (13. 7. 2008, 13.02)

Milý andílku, bude třeba rozvázat pouto svazující, které je mezi vámi a tatínkem. Je třeba mu popřát šťastnou cestu...

Hana píše: (7. 7. 2008, 12.35)

Dobrý den. Nevím, kam se obrátit a na koho je můj dotaz určen, tak to zkouším tady. Mám 16ti měsíční dceru.  Při usínání leží na bříšku, ruce má mezi nožičkama a pohupuje celým tělíčkem. Samozřejmě ještě nosí plenky. Mám pocit, jako by se uspokojovala. Dnes v noci (protože má horečky a nemohla spát, tak jsme ji měli u nás v manželské posteli) jsem se vzbudila a ona to zase dělala, tak jsem ji převalila na záda a ona zase na bříško a zase...a tak pořád dokola asi hodinu a půl. Neplakala, ale ani nespala.
Jde mi o to, jak se k tomu s manželem máme postavit? Vlastně ani nevím, jestli je to v pořádku nebo ne? Když jsem byla malá, tak jsem to taky dělala a moji rodiče to nijak neřešili a nevysvětlili mi to a až v dospělosti jsem pochopila, co jsem dělala a doteď se za to stydím. Proto se tak bojím. Nechci, aby dcera prožila něco podobného.
Prosím, poraďte, jak postupovat a jaký postoj máme zaujmout. Děkuji

Odpověď: (13. 7. 2008, 12.53)

Milá Hanko,
dobré by bylo odpustit sama sobě počínání, za které se stydíte (nikomu a ničemu jste tím jednáním neubližovala, není tedy důvod stydět se za prožívané pěkné tělesné pocity!!!) Dobré by bylo i dcerce dopřát činnost, která ji přináší uspokojení těla. Nechte věci plynout... bude-li třeba o tom později hovořit, můžete.

Melis píše: (7. 7. 2008, 10.10)

Dobrý den.
Mám zvažný problém. Jsem v 5. měsíci těhotenství a manžel si miminko moc přál. Ale najednou obrátil o 180 stupňů. Vyprovokovala to věc, na které jsme se neshodli a já jsem mu řekla svůj názor, že s tím nesouhlasím. Od té doby se začal chovat jako hulvát, psychicky mě trýzní, nebaví se se mnou, spíme odděleně, lže mi, vysmívá se mi do obličeje a nejeví absolutně zájem ani o mě ani o dítě. Nikdy jsme neměli tak závažnou krizi a dost mě překvapuje, že právě teď je schopen se takto ke mě chovat. Já už mám nervy v háji, mám výtok, průjem a zhubla jsem za víkend to, co jsem za poslední měsíc přibrala. Myslím, že toto jeho chování a narušování mého psychického stavu dost škodí miminku. Snad jen potrat by mu otevřel oči, ale snažím se držet a být co nejvíc v klidu, aby k tomu nedošlo. Dost se bojím. Potřebovala bych poradit nějaký závažný krok, který by ho probral a dokázal mu, že mě nemá tak jistou, jak si myslí a že si nemůže dělat, co chce, že má zodpovědnost za mě i za dítě. Máme zaplacenou dovolenou, myslíte, že je dobré abych tam místo s ním odjela s kamarádkou nebo sestrou nebo se mám raději odstěhovat nebo jak ho donutit, aby si závažnost svého chování uvědomil. Ani se už nezdravíme, je to peklo. Předem děkuji za radu.

Odpověď: (13. 7. 2008, 12.48)

Milá Melis,
druhého nemůžeme k ničemu donutit. Nevím, jak podstané téma bylo předmětem vašeho nesouladu, ale chování vašeho muže je opravdu nedobré...vám přeji dost síly a odvahy k zachování sebeúcty a chování, které vám prospěje. Oba návrhy, které dáváte v závěru vašeho psaní, mi připadají dobré - jen bych vám přála, abyste pozměnila motiv těchto kroků - abyste je udělala kvůli sobě. Vím, že je to životní etapa velmi náročná a beze slz se asi neobejde. Najděte si v okolí útočiště, kde se budete cítit dobře a bezpečně.

Karel píše: (7. 7. 2008, 9.33)

Dobrý den, mám takový problém. Mám velký problém s agresí ze začátku to bylo tak že když mě něco naštvalo tak jsem si parkrát do něčeho praštil ale poslední dobou je to čím dál horší,teď už do něčeho třískám tak dlouho dokud mi třeba nezačne téct z ruky krev nebo dokud je ta bolest ještě snesitelná. Měl bych s tím něco dělat zajít k lékaři ? Děkuji Karel

Odpověď: (13. 7. 2008, 12.27)

Milý karle, sám tušíš, že tvé počínání není zcela optimální. Co čekáš od návštěvy u lékaře? Doporučuji ti spolupráci s psychoterapeutem, se kterým byste našli zdroj agrese a zároveň by tě naučil ji rozpouštět, je-li to tvým přáním. Přála bych to tobě i světu, protože agrese nepřináší štěstí ani lásku. Je třeba poznat její původ...

< novější | 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >