Zde naleznete písemnou psychologickou poradnu. Odpovídá psycholog, psychoterapeut více; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Psychologická poradna online se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
Pokud si přejete odpověď mimo psychologickou poradnu online, je třeba uhradit 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.
Pokud si přejete online kontakt s psychologem, ten naleznete zde online psycholog

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Vážený pisateli,

tento týden již bylo položeno mnoho dotazů a není v mých silách odpovědět na více. Máte-li zájem, vyčkejte, poradna se otvírá vždy v neděli o půlnoci pro 10 dotazů.
 Pokud máte zájem o zodpovězení dotazu mimo poradnu on-line, zašlete dotaz na email: radana@rovena.info a 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.

Na zodpovězení čeká: Jan

< novější | 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >

Borčik píše: (7. 7. 2008, 9.33)

Dobrý den. Chtěla bych vás poprosit o pomoc. Mám strach o manžela, je apatický, nic ho nebaví, nemá prý pro koho žít. Měli jsme doma menší krizi. Našel si milenku, řekl mi o tom, dlouho se rozhodoval mezi ní a dětmi. Rozhodl se být dále se mnou kvůli dětem. Asi po měsíci, co se rozhodl se dozvěděl, že se milenka zabila v autě. Týden na to mu zemřela maminka. Nemůže se z toho vzpamatovat. Je to tvrdý osud. Do toho se zamotal do různých půjček a dluží peníze, které teď nezvládá splácet, hrozí mu soud. Snažím se mu pomáhat ze všech sil, on však odmítá, že si to vše zavinil sám a že se z toho musí sám dostat. Myslím, že bez něčí pomoci to nezvládne. Mám o něho strach, aby něco neprovedl. Chodí jako tělo bez duše. Co byste mi poradila? Měl by asi navštívit poradnu? Nevím, jestli ho tam přinutím jít. Ani ty děti ho nedrží, je mu vše jedno. Prosím o radu. Děkuji.

Odpověď: (13. 7. 2008, 12.21)

Milá B.,
jsou situace, potíže, se kterými nemůže manželka manželovi pomoci jinak, než tím, že vedle něj je a projeví vstřícnost. Své problémy by mohl řešit s někým z okolí, kdo není jeho manželka - např. spolehlivý kamarád, bratr... Aby návštěva u profesionála mohla být přínosem, musel by on chtít (a jedna návštěva by byla málo). Přeji vše dobré.

Monika píše: (1. 7. 2008, 14.21)

Dobrý den, mam takový zvlaštní problem. Ze začátku to neovlivňovalo můj život ale ted uz ano. Jako malá jsem zažila tzv. šok. Můj problém se  týká zvracení, jako malá jsem zvracela  často  a  od ted se toho bojím, je mi již 20 let a mám neustálý strach ze zvraceni, ja vim je to zvlastni, ale ovlivnuje to cely muj zivot, premyslela jsem ze bych kvuli zvraceni nechtela ani deti. Nejak se toho nemuzu zbavit, pokazde kdyz je mi na zvraceni se modlim abych nezvracela. Nevim jestli jste se s timto problemem nekdy setkal, ale byla bych rada za vasi odpoved nebo radu. Jen abych se toho zbavila. Dekuji Monika

Odpověď: (4. 7. 2008, 17.12)

Milá Moniko,
rada na dálku to nevyřeší, bylo by dobré, kdybyste ke mne zašla na léčebnou meditaci. Přeji vše dobré.

silva píše: (1. 7. 2008, 13.36)

Dobrý den, prosím,nevím jak se mám chovat k synovi v situaci před kterou mně postavil. Jsem rozvedená,mám dvě děti 22 a 15 let. Jedná se o syna (15 let),který utekl aníž by mi o tom řekl,ke svému otci. Je to alkoholik a kouří trávu. Nemyslím si, že tam syna čeká něco dobrého. Syn ve škole propadl a má dělat reparát.Nevím jak se mám zachovat,na telefon mi neodpovídá a otec je hrubý.Syna ve všem podporuje.Můžete mi prosím poradit?Děkuji Silva N.

Odpověď: (4. 7. 2008, 17.11)

Milá Silvo,
i váš syn je již ve věku, kdy si o sobě rozhoduje sám... Budete-li jednat z pozice moci, mnohého dobrého nedosáhnete. Dobré je zachovat vůči němu vstřícnost. Zároveň doporučuji kontaktovat OSPOD a nahlásit tam změnu pobytu syna a požádat pracovnici o spolupráci - tím zainteresujete nestranou instituci, která má výkonnou moc a může do vaší rodinné situace postupně vnášet řád - OSPOD by vás všechny měla poslat k psychoterapeutovi. Přeji vše dobré.

Veronika píše: (1. 7. 2008, 9.28)

Dobrý den, potřebovala bych poradit (ale to bych asi jinak nepsala, že). Jsem se svým manželem již 10 let (tři roky jako manželé), ale před měsícem se stalo něco co náš vztah změnilo od základů. Byla jsem 14 dní služebně mimo (nebylo to poprvé) a po mém návratu můj manžel ztratil o mne jakýkoliv zájem. Nemluví se mnou a když už tak pouze ryze praktické věci týkající se nákupu nebo oprav na domě a to ještě takovým tím „úžasně“ naštvaným hlasem. Jakmile však přijdou jeho kamarádi (nebo stačí aby mu zavolali) je samý vtip, legrácka…...Nemluvě o sexu, ten se stal tabu v naší domácnosti. Nevím co se doma stalo během těch 14 dní a on mi to nechce říct. Ať se ho zeptám na cokoliv, odpoví, že žádný problém není a že vidím problémy tam kde nejsou….ve finále naše debata končí tím, že já jsem paranoidní. Abych pravdu řekla jsem už hrozně unavená, stres v práci, stres doma…..
Po mém návratu jsem udělala obrovskou chybu svého života, vlezla jsem svému manželovi do telefonu a našla sms od přítelkyně našeho kamaráda, kde mu psala, že ji chybí (můj manžel), že ho má ráda a že musela svého přítele poslat pryč, aby mu to mohla napsat. Nedokážu vám popsat jak jsem se v tu chvíli cítila a ani nedokážu popsat stud, který cítím pokaždé když si vzpomenu, že jsem narušila jeho soukromí, ale stalo se a já to nejsem schopná vzít zpátky (a nechci to brát zpátky kvůli tomu co tam bylo, ale že jsem to udělala). Nicméně jsem se svého manžela na to zeptala a řekl mi, že s ní nic nemá (ačkoliv ona po něm „jede“). Věřím mu. Sice mu už třikrát od té doby volala o půl druhé ráno (vím to, protože manžel spal a já viděla jméno na displeji) a také vím, že si spolu dopisují (manžel mi to řekl sám od sebe), ale i přesto mu věřím. Možná teoreticky by byl schopný mne podvést, ale nevěřím, že by podvedl svého kamaráda se kterým chodí na tenis a na pivo.
Nevím zda změna souvisí s tím, že jsem narušila jeho soukromí, i když jsem se mu omluvila (vím, že to není mnoho, ale víc toho stejně udělat nejde) nebo zda za těch 14 dní zjistil, že je mu beze mne lépe (ale na služební cestě jsem nebyla poprvé) nebo zda dostal strach, protože před mým odjezdem jsme začali (oba dva) mluvit o dítěti, protože baráček máme takřka hotový a mně bude brzy 30. Jedno, ale vím určitě, mi dva nežijeme spolu, ale vedle sebe. On si plánuje své volno beze mne, neptáme se mne zda tam či onam chci jet s ním, prostě mi oznámí: jedu tam a tam, ten a ten den a je na mne zda pojedu s ním nebo zůstanu doma. A i když už se náhodou na něčem dohodneme, své plány klidně změní podle své nebo kamarádovi potřeby a mne to jenom oznámí.
Nechci přijít o svého manžela, ale tak nějak již nemám sílu bojovat o tento vztah. Prosím poraďte nebo mi aspoň řekněte názor nezaujatého člověka na tuto situaci.
Předem mockrát děkuji.
Veronika

Odpověď: (4. 7. 2008, 17.06)

Milá Veroniko,
opravdu nevím, v čem je potíž - lépe se obrátit na : http://www.magickekarty.myster…
(jak máte vyřešeno potomstvo? - mám pocit, že to souvisí s tím)

Markéta píše: (30. 6. 2008, 23.19)

Mám problém, protože mi přerůstají přes hlavu zdravotní problémy a jsem na to sama. Moje matka mi svou "péčí" zesiluje pocit úzkosti, který bych měla i bez ní, ale zvládla bych to. Torpéduje mě telefonátama a vyjadřuje se ve smyslu, že se o mě bojí, takže má právo to dělat. Nemám energii a ještě ji ztrácím když se bráním. Moje zdravotní problémy jsou s páteří, která se sype, protože mám vybočený obratel a to chce psychicky zpevněného jedince. Navíc jsem měla poslední dobou silné problémy s bolestí zubů a dalšími záněty v těle. Imunolog zatím nic, odkázal mě na praktickou lékařku, takže žádný odběr krve na boreliózu, či protilátky, sedimentaci, nic, jen ze mně udělal blbce, bylo mu už nejmíň 70 let. Asi moje špatná volba. Jsem najednou strašně sama. Drtí mě i nevšímavost společnosti, jako bych měla být mnohem důraznější v žádosti o vyšetření, ale doktoři mě radši utřou než vyšetří. Kde je najdu a jak je poznám? A hlavně včas? Moje matka mi kvílením do telefonu neposiluje sebedůvěru. Mám pocit, že se nezpevním. Narůstá ve mě úzkost, kroutí se mi noha, bolí vaziva pod koleny, asi zánět,nevím jak to řešit a kde a hlavně důsledně a doopravdy. Ne že si jen hrajeme na doktory a pacienty a přitom je to na prodejce a hloupé zákazníky, které je třeba zastrašit a prodat jim celou lékárnu. Minimum péče a já cítím, že už hoří, potíže mám od února.Bojím se, že mám opravdu problém a je ho třeba řešit. Zánět, nebo virovou infekci. Jsem unavená, vyčerpaná a objevují se nové potíže.Psychicky mě otřásl ten týten bolesti zubů a překvapivá zkušenost se zdravotnictvím. Nečekala jsem, že je to tak špatné.  Jsem špatná já? Už mi z toho straší ve věži, ale to mě nevyléčí z infekce. Jak se prosadit?

Odpověď: (4. 7. 2008, 17.03)

Milá Markéto,
s povrchní zdravotní péčí se ve svém okolí setkávám. Na vašem místě bych asi vyhledala lékaře celostní medicíny. Nevzdávejete se a najděte si třeba i na internetu toho, o kom budete mít pocit, že vám bude moci pomoci. Můžete se také poptat, který obvodní lékař ve vašem okolí věnuje dobrou péči pacientům a pozeptat se ho, zda by vás přijal do péče a poslal na vhodná vyšetření. (Dozvěděla jsem se, že od ledna pro  lékaře je finančně nevýhodné poslat pacienta ke specialistovi - nevím přesně) Nevzdávejte se - s páteří není dobré si zahrávat - také doporučuji kombinovat klasickou medicínu s energetickou léčbou - pak je léčba nejefektivnější.

fidalka píše: (30. 6. 2008, 15.46)

Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o radu. Jsem 8 let rozvedená ( manžel alkoholik) a z prvního manželství mám 2 děti. Dcera je již dospělá a synovi je 16. Hned po rozvodu jsem si našla přítele, se kterým stále jsem a máme spolu 2 děti ( 6 a 2,5 roku). Zpočátku jsme měli velké problémy s dospívající dcerou,která se nesnesla s přítelem. Ale vše jsme ustáli a teď když je dospělá vše se urovnalo. Nyní má přítel zase konflikty se synem, ale není to tak intenzivní takže to jakž takž ukočírujeme. Děti se mezi sebou snáší dobře a mají se moc rády. Přítel je strašně paličatý a urážlivý a je schopný se mnou kvůli konfliktu nemluvit dokud já nepřijdu a nezačnu vše urovnávat.Už mě to unavuje, ale mám takouvou pitomou povahu, že nakonec si myslím, že je to moje chyba a jdu se mu omluvit.Poslední dobou také moc žárlím i když vím, že nemám důvod. Je dost oblíbený a rád rozdává ostatním ženám komplimenty, baví se s nimi a to já dost špatně snáším. Občas mu to vyčítám, on se urazí a já mám pak pocit, že se ztrapňuji a  lituji, že jsem s tím zase začala a mám strašné výčitky vůči sobě. Pokaždé si říkám, že se musím ovládat a vydýchat to, ale nějak se mi to nedaří. On mě nechá dusit,  nemluví se mnou i když vidí, že mě to mrzí.Mám pocit, že mnou pohrdá. Možná to souvisí i s tím, že se nijak nehrne do manželství i když jsem to párkrát nadhodila. Myslím, že mám komplexy méněcennosti a že si nevážím sama sebe. Kdybych měla více sebevědomí, určitě bych některé situace brala více s nadhledem, ale ptám se jak to mám dokázat? Neexistuje nějaký návod jak se naučit mít sám sebe rád? Vím, že pokud si nevážím sama sebe tak si mě nemůžou vážit ani moji blízcí. Prosím napište mi jak to zvládnout. Děkuji

Odpověď: (4. 7. 2008, 16.45)

Milá F.,
schema vaši rodiny je náročné...  Dospívající syn prochází konfrontací s mužskou autoritou... v případě doplněné rodiny je to období obzvláště náročné a zátěžové. Ohledně vašeho partnerského vzahu bych doporučovala vědomou snahu obou vylepšit váš vztah při vzájemné spolupráci. Může to být i návštěvou partnerské, rodinné  poradny. Nebude-li partner chtít, bylo by vhodné, abyste vy sama párkrát došla k psychoterapeutovi a s ním si dorovnala své sebepřijetí... Inspirovat vás může i kniha Miluj svůj život, ta ale nenahradí kontakt s živým člověkem. Přeji vše dobré.

Pavlína píše: (30. 6. 2008, 15.42)

Dobrý den,
je mi 29 let a mám problém se svými rodiči. Vztahy mezi mými rodiči nebyly
nikdy ideální, hádky, otec se k matce moc pěkně nechoval, občas fyzické
ublížení od otce matce. Otec byl vždy více dominantnější, matka spíše
submisivní. Kolem mých 10 let matka začala pít alkohol, pila doma tajně, ze
začátku sem tam, především, když otec nebyl doma, když měl třeba odpolední
nebo noční službu v práci. My jsme se sestrou matku kryly, pokud otec volal
domů, že není opilá. Nechtěly jsme aby byly mezi nimi neshody kvůli tomuto.
Postupem času se matčino pití začalo zhoršovat, už jí bylo jedno kdy a před
kým. Několikrát jsme měli rodinné sezení, na kterém se defacto nic
nepořešilo, matka svůj problém nikdy nebyla ochotná přiznat, nebyla ochotná
nastoupit léčení. Ve slabých chvilkách slibovala, že toho nechá, ale
samozřejmě tak se nikdy nestalo. Rodinná situace nás se sestrou donutila, co
nejdříve z domu odejít. Obě jsme se brzy kolem 20 let vdaly. Nejvíc mi na
matce vadilo, že když jsem ji já nebo sestra potřebovala, s alkoholem
nepřestala. Jednu dobu matka přistoupila na užívání antabusu, ale bez
účinku, pila i přesto. Potom začala docházet do psychologické poradny (to je
asi 8 let), ale to také nemělo valný účinek. Chodila tam asi rok, po tu dobu
se její pití mírně omezilo, ale pak přestala docházet a šlo to z kopce.
Vydírala nás, že si sáhne na život. Já jsem byla na konzultaci u její
psycholožky, abych jí osvětlila, jak to s matkou vypadá, že nepřestává pít,
slíbila, že na matku přitlačí s léčením, ale matka tam už přestala chodit.
Ze začátku matčina pití jsme se její problém snažili tajit i s otcem před
ostatními, před rodinou. Asi to byla chyba a asi jsme nebyli nikdy moc
důslední. Možná kdybychom na ni více tlačili.. Ale postupem času jsem už
neměla sílu, byla jsem unavená ze všech nedodržených slibů z její strany..
Je to asi 4 roky, co měl otec úraz a dostal se do nemocnice. V té době matka
potřebovala pomoc s domácími účty a při té příležitosti jsme zjistili, že
otec prohrává velké částky peněz na automatech. Něco jsme tušili i dříve,
ale netušili jsme, že to jsou tisíce. Do této doby jsme jakžtakž fungovali
jako rodina, vídali jsme se, komunikovali spolu. Po tomto zjištění, jsem se
se sestrou a našimi manželi domluvili, že to takhle nejde dál zavírat přede
vším oči. S otcem jsme si promluvili, nabídli mu pomoc, že víme, jaký má
problém s automaty. Otec je hrdý a tvrdohlavý člověk, takže samozřejmě žádný
problém nepřiznal a postavil se k tomu tak, že si vymýšlíme a že to není
pravda. Řekli jsme jim, že pokud chtějí takhle žít dál, matka alkohol, otec
automaty, že s tím se nehodláme smířit a nechceme se s nimi kontaktovat. Od
té doby já nejsem s otcem v kontaktu, s matkou ano, protože ta to
nerespektovala a kontaktuje se se mnou (přijde za mnou do práci,
telefonicky), ale z mé strany je to spíše kontakt ze slušnosti. Nikdy
neuznala, že něco udělali špatně a že jsme jednali oprávněně. Dokud jsme
byli s rodiči v kontaktu, tak matka, pokud byla opilá, tak vykládala po
rodině smyšlené věci - jaké mám problémy v manželství, že se rozvádíme, jaký
je můj manžel hrozný člověk apod. Nechci si tím nechat narušovat manželství.
Tvrdí mi, že otec už automaty nehraje, že dluhy splatil.. a ona že už
nepije.. Je pravda, že pokud za mnou přijde do práce, není opilá, ale to tak
poslední rok. Ale já už nemám důvěru ani v jednoho z nich. Nevěřím tomu, že
tolik roků nemohla přestat pít a teď to jde? Otec je samozřejmě uražený, že
jsme si dovolili něco mu říct. Už mi ani tak nevadí, že prohrál tolik peněz
na automatech, ale to, že se k matce škaredě choval a ubližoval jí. Matka na
mě tlačí, ať se s otcem usmířím, že ho to trápí. Ale neměl by udělat první
krok on, uznat chybu, když ho to tak trápí? Samozřejmě, že mě to také trápí,
mrzí mě to všechno kolem, chtěla bych mít fungující rodinu, o kterou se můžu
opřít. Ale když se nad tím zamyslím, je to hrozné, ale je mi bez nich lépe.
Abych byla upřímná, moc mi nevadí, že se s nimi nevídám, za ty roky problémů
a trápení, nemám k nim důvěru a nechci donekonečna řešit jejich problémy.
Možná je to sobecké, ale chci mít už ve svých skoro 30 letech klid a
soustředit se na svůj život. Protože pořád to byli jejich problémy, kolem
kterých se točil náš život. Neříkám, že bylo vše špatné, ale cítím ze svého
dětství a hlavně dospívání především tohleto. Hodně to mám pořád v sobě a
nejde mi špatné věci jen tak přejít a dělat jakoby nic. Sestra je s matkou
více v kontaktu, protože má dítě a nechce, aby nemělo babičku a dědečka. I
přesto, že matka třeba šla vyzvednout svého vnuka opilá do školky apod. To
já bych netolerovala. S otcem se jen pozdraví, jinak s ním také nekomunikuje
kvůli jeho špatnému chování k matce. Ale já to takhle necítím. Zatím děti
nemám, ale nechtěla bych aby mé dítě mělo alespoň "nějakou" babičku a dědu,
když je jejich chování proti mým zásadám. Nechtěla bych, aby mé dítě
prožívalo takovou atmosféru jako já. Rádi bychom si s manželem pořídili
rodinu a nevím, jak se k tomu mám postavit. Zda dovolit kontakt s mými
rodiči nebo raději ne. Poraďte, co dělat, zda se k tomu stavím příliš
rezolutně a nebo správně. Jaký mám zaujmout postoj k mým rodičům? Děkuji moc
za odpověď a omlouvám se za tak dlouhý e-mail.

Odpověď: (4. 7. 2008, 14.41)

Milá Pavlíno,
chápu, že vaše duše se setkala s bolestí během dětství a dospívání, kdy rodiče pro vás nebyly k dispozici... Tuto bolest by bylo dobré ošetřit...
Jediný přístup, který přináší do života mír je smíření se světem, takový, jaký je ve všech jeho aspektech... a milá P., je paradox, že matka s otcem zůstává a má ho ráda, ale vy dvě dcery jste se rozhodly, že mu "ukážete" ... čeho tím chcete dosáhnout? (to, co je mezi rodiči vám nepřísluší hodnotit) Bylo by dobré, kdybyste ke mne párkrát zašla, abychom dorovnali pár momentů ve vašem životě nebo si alespoň zajedte na www.konstelace.info . Přeji vše dobré.

Karolina píše: (30. 6. 2008, 14.39)

Dobrý den,prosím o radu má osmnáctiletá dcera se odstěhovala za svým přítelem.Po poradě s psycholožkou jsem ji to umožnila(studuje ještě střední školu).Udělaly jsme si pro sebe jeden den v týdnu,přijde popovídáme ,jdeme ven,atd.No a v tom je u mě problém,dcera když mi vypráví tak pokaždé trochu jinak.Má k tomu sklony náš jeden velký konflikt byl lhaní.Když jí upozorním,že minulí týden to bylo jinak,tak to buď přejde ,nebo se nějak vymluví.Také mě trápí ,že se nechá od svého chlapce "živit".Má domluvenou brigádu,ale když má finance tak do práce zavolá omluví se,podle mě se ji prostě nechce.Nevím jak se k ní mám chovat ,když z 80% s jejím chováním nesouhlasím.Také nevím co ji k tomu chování vede vždy byla bezproblémová nebo mi alespoň tak připadala.Od mala jsem ji vedla aby nebyla lhostejná vůči ostatním.Teď když není doma tak se mi po  ni stýská i s těmi negativy.Ale když přijde a začne si vymýšlet,tak tiše trpím.Děkuji za opověď a přeji hezké léto.

Odpověď: (4. 7. 2008, 10.51)

Milá maminko,
v 18letech je dítě již natolik samostatně uvažující bytostí, že pro vás je nutné uvědomit si, že ona je zodpovědná za svůj život a vy už nemůžete výchovně nic. Chápu, že je to těžké, ale jiná cesta není. Pokud mezi vámi zůstane zachována přátelská komunikace, můžete ji občas říci v klidu a míru svůj pohled na její počínání, ještě lépe je s ní vést dialog, ve kterém budete klást více otázek, než dávat odpovědi a názory... Vám přeji, abyste si uměla zařídit svůj život, který vám bude přinášet radost.

sváťa píše: (30. 6. 2008, 14.25)

Mám velký problém, před 2 lety jsem se zamiloval do jedné dívký,
u který jsem zjístil, že trpí anorexií, její váha je ca38kg, už
byly pokusy o léčbu před tím než jsme spolu začali chodít,ale
marně. Rodina o ní nestojí,ale ona k ní jo. Otec i matka bydlí
odděleně v jednom baraku, otec matku často byl a ona to
viděla,myslím,že z toho ty problémy začaly. Má strach ze
zvýšeného hlasu,stale si chce něco dokazovat,ale nemyslí na své
zdraví! Její příznaky, není, padání vlasů, modřiny po celém těle
jen se trošku bouchne, suchá kůže, unava, polesti hlavy,nechut k
sexu,problém s dýcháním a srdcem,různé exemy... Už s ní o tom
problému nemohu mluvy,protože byly časté hádky. Tolik bych jí
chtěl pomoci? Momentálně jsem si našel novou práci a nevím jestli
je trest či co,ale začala se scházet s někým jiným a už se jednou
stalo? Flirtuje do jeji hranice a pak to utne,ale ničí mě to?
nevím,co stím mám dělat,nedokážu se soustředit a myslím na to,že
je s někým jiným? Nechci jí stratit,ale trapí mě to? řekla,že na
mě nubude čekat až přijdu z práce? Nevím proč to dělá a
neuvědomuje si jak tím ublížuje. Prosím můžete mi poradit?

Odpověď: (30. 6. 2008, 14.27)

Milý S.,
1. pomáhat můžeme pouze tomu, kdo o to stojí
2. nedostáváš od ní to, co do vztahu vkládáš - nerovnováha - ....
3. život s psychicky labilním člověkem - je náročný -
doporučuji, aby jsi sám sobě stanovil limity - věz, že člověk potřebuje i
dostávat - nelze se jen radovat z toho, že dáváš...
udělej, co myslíš, že udělat můžeš a pak je nutno říci: "já víc nemůžu... (a
třeba i je mi to líto, ale nemůžu víc)."
4. důležité pro tebe - přijmout svou bezmoc (jediné, co můžeme měnit a
proměnovat jsme my osobně - a to je nutné přijmout)
Přeji vše dobré

Sarka píše: (30. 6. 2008, 14.12)

Dobry den!
Mam otazku za sebe a za svou mamku. Potrebovaly bychom poradit, jak donutit meho bratra (25 let-podnika v oblasti fotbalu), aby prestal lhat nejen nam, ale i kamaradum a obchodnim partnerum(ti uz si chodi stezovat nam, jake starosti a problemy s nim maji). Mame pocit, ze si vytvari nejaky svuj svet, ve kterem by chtel zit a realita je na nej asi trosku drsna. Se lhanim samozrejme vznikaji dalsi problemy - jeho dluhy, dluzi vsude a vsem. Bratr je typ metrosexuala, vsechno musi mit tu nejlepsi znacku (Armani, Boss...), pro slecny musi vypadat, jak kdyby mel miliony, ale penize na tyto vsechny veci nema... Pokud z podnikani neco ma, okamzite to utrati a pak si pujcuje. Ja uz mu neverim 7 let a on vi, ze me pozadat o penize nemuze, zadne mu nepujcim. Vim, ze by je nevratil. Ale moje mamka se necha nekdy uprosit, on slibi, ze do tehdy a tehdy to vrati a pak se nic nedeje. Takhle uz ji dluzi za posledni 3 roky 150 tis.! Najem doma samozrejme plati tak jednou za 3 mesice a to jen na mesic. Uz si nevime rady. Jak uz jsem psala, nedluzi jenom ji, ale treba i bankam atd.. Mame strach, ze jeden den prijde exekutor a my se nebudeme stacit divit.. Je nejaka moznost jak bratrovi otevrit oci a naucit ho zodpovednosti? Vseho uz zaciname mit plne zuby. Snazime se mu vse realne vysvetlovat, ze takhle to nejde, ale je to jak kdybychm hazely hrach na zed.
Dekuji za pomoc. S pozdravem

Odpověď: (30. 6. 2008, 14.51)

MIlá Sárko,
výchova vašeho bratra není ve vaší kompetenci a v současné době to není práce nikoho jiného, než jeho samého. Neznám majetkové poměry vaší rodiny - jedná se mi především o to, kdo kde žije a kde má hlášený trvalý pobyt - doporučuji, aby bratr neměl stejný trvalý pobyt jako vy čí vaši rodiče - trvalý pobyt je možné mu zrušit - nemá na něj žádné právo - bude pak hlášen na MÚ a exekuce vás nemůže ohrozit. Je třeba smířit se s tím, jaký život si bratr vybral... je to jeho volba a vám i rodičům nezbývá nic jiného, než ji respektovat a zařídit se podle toho. Přeji vše dobré.

Jana píše: (30. 6. 2008, 8.39)

Dobrý den,
můj problém je ten, že v našen domě bydlí syn se svou rodinou - bez jakékoli nájemní smlouvy.Čas od času si pouští rádio na plný výkon, tak že se doslova třesou zdi v celém domě - nedá se to vydržet. Jsem už starší a nedokážu snážet ten hluk -po napomenutí je ke mně velmi hrubý, tvrdí, že ve svém bytě si může dělat co chce.Manžel raději stále uhýbá před rozmluvou s ním, sám pracuje a zajišťuje chod a údržbu celého domu a zahrady, syn tvrdí, že ho práce nebaví a nezajímá. Je stále vůči nám hrubější a bezohlednější. Měsíční nájem platí tak, jak jsme si stanovili - samozřejmě pro ně velmi výhodně, chtěli jsme s ohledem na jejich dvě děti jim nějak pomáhat. Bojím se, že až budeme nemocní nebo jeden z nás odejde, syn nám bude ubližovat. Prosím o radu, jak se máme zachovat.Zatím jsme si mysleli /a manžel si to pořád myslí /, že to půjde dohodou, ale já vím, že opravdu ne.
                                                    Děkuji. Jana

Odpověď: (30. 6. 2008, 14.42)

Milá Jano,
máte právo na svůj klid ve svém domě. Chová-li se k vám syn tak, že porušuje pravidla slušného soužití a chování k rodičům, doporučuji jednat tak, jak vám umožňuje zákon - vy svému synovi můžete zrušit trvalý pobyt u vás a  dle mých informací nejste povina mu hledat náhradní ubytování. Ale konkrétněji najdete pomoc na tel.: http://www.zivot90.cz/ Syn svým chováním porušuje několik paragrafů ze zákona o rodině. Můžete nahlídnout i na: http://www.acorus.cz/­. Držím palce a přeji dost sil k tomu, abyste dokázala uhlídat svá práva a důstojnost.

Karolína píše: (23. 6. 2008, 17.43)

Dobrý den,
vždycky jsem si říkala: žádné problémy nemůžou zajít tak daleko, abych psala nebo dokonce navštívila nějakého psychologa. Ale poslední půl rok se vše zhoršuje takovým způsobem, že bych Vás moc chtěla poprosit o radu, co mám se sebou dělat.
Je mi 18, navštěvuji střední školu, známkami se řadím mezi průměrné, spíše ty lepší žáky. Co se týče vzhledu, jsem hezká, žádný sex-symbol, ale prostě normálka. A v tom tkví asi můj největší problém. Že jsem VE VŠEM průměrná. Ničím nezaujmu. Možná, že si to vsugerovávám sama a třeba to souvisí i s pocitem méněcennosti. Kdyby se měl někdo rozhodnout mezi mnou a dalšíma pěti lidmi ze třídy, vyberou si jistojistě všech těch 5 a mě nechaj stranou. Ne, že bych byla nějaká zakřiknutá... a jsou tam tedy i horší typy... ale... no vlastně ani nevím, jak to správně popsat a když to píšu, připadám si, že to tak ani není. Že je to věc, kterou řeší pubertální dětičky. Ale jak zase nastane ten stav, kdy mě žere, že mě lidi přehlíží, nebo spíš já si nevšímá jich, tak je to k nevydržení.
Vy mi poradíte, ať si vážím více sama sebe, že je to možná dáno i vlivem nízkého sebevědomí... Ale já potřebuju najít sama sebe, svuj životní postoj a cíl a to se mi ještě nepodařilo a nevim, jak to mám dokázat. Nebýt obyčejná. Připadá mi, že každý je v našem věku na něco zaměřený, každý má nějakou přednost. Někdo je chytrý, někdo krásný, jiný oslňuje humorem, další má ambince třeba v tanci nebo hudbě. Já mám od všeho něco ale nic není tak vyvýšené, abych se na to mohla upnout a jít si za tím.
Je to divný... v poslednim stádiu se to přehoupne na závist, mindráky a nevím na co všechno. Moc děkuji za radu

Odpověď: (24. 6. 2008, 15.40)

Milá Karolíno,
přečti si odpověď Ondry z 26.5. (to k první části tvého dotazu).
Víš, jinak umění života spočívá v tom, umět žít "obyčejný život". Přečti si toto dílko od K.Čapka a popřemýšlej o tom. Ono opravdu není nic většího než žít svůj život jak nejlépe dovedeš v lásce a pravdě.

Žárlivá píše: (23. 6. 2008, 17.31)

Dobrý den. Je mi 27 let, jsem 4 roky vdaná, máme tříletou dceru a v listopadu čekáme další přírůstek. Na manžela hodně žárlím, má takovou práci, kdy musí často odjíždět pryč i na noc nebo není doma celý den. Hodně mě to trápí a samozřejmě jsem se dopracovala k tomu, že ho podezírám kde a s kým je. Už stačí jen maličkost a ihned ho napadám. A když ho nemám po ruce, tak se samozřejmě užírám představami a vymýšlím další a další scénáře, kdy a jak mohlo k nevěře dojít. Už jsem odporná sama sobě, ničí to náš manželský život, hádky jsou skoro na denním pořádku - o čemkoliv, ale hlavně to ničí mě. Přála bych si nebýt taková, mít zase zpět svoji hrdost a klid. Snad to změní zaměstnání, ale to mě čeká až za nějaký rok. Jak se ovládat do té doby? Pomáhá, když jsem zaneprázdněná - nemám čas přemýšlet. Ale časem k tomu stejně sklouznu zpět a znovu se trápím. Má to vliv i na naší dceru, nervozní matka není to nejlepší. Často křičím. Je toho hodně, potřebovala bych nějaký záchytný bod, na kterém bych mohla pracovat. Nějakou jistotu, že je konečně něco správně. Děkuji za odpověď.

Odpověď: (24. 6. 2008, 11.30)

Dobrý den,
pro žárlivce je dobrá rada: užívejte si manžela, dokud ho máte... ano druhý člověk je svobodný a může vás opustit...
také si můžete sehnat a číst psychologickou literaturu o žárlivosti  a také můžete navštívit zkušeného  manželského poradce...
Doporučuji opravdu už něco udělat, jinak o manžela brzo přijdete...

lolinda píše: (23. 6. 2008, 16.32)

Dobrý den, mám přítele tři roky, po půli roce chození nám jeho rodiče poskytli bydlení ve dvougeneračním domku a já se za ním odstěhovala od maminky a babičky, která žije asi 10km od nás.Problém je v tom, že jeho rodiče jsou přehnaní nejradši by mě viděli těhotnou a až bych porodila tak by se o to nejradši starali sami.Jsem z toho vyřízená dítě si chci vychovat sama a hlavně až budu na něj mít dnes je to drahá záležitost a tvrzení že mě všechno koupí tak na to kašlu.Proto se chci odstěhovat zpět k mámě, je tam sama s babčou oproti jeho rodičům, kteří navíc mají ještě jedno dítě.Cítím se yvčerpaná to samé je, že přítele zaměstnává jeho otec celkem za hrozný peníze, ale když je námitka tak nám řeknou, že za nás platí nájem atd.(o to se nikdo neprosil).Přítel to nechápe asi se bojí, že zklame mámu, ale co mám pak říkat já, když jsem ji tam nechala samotnou již před třemi lety?Nevím jestli zcela chápete můj problém, ale snad jo.Nevím jestli se mám odstěhovat nebo ne.Pokud můžete poraďte děkuji

Odpověď: (24. 6. 2008, 15.10)

Milá L.,
z vašeho psaní vnímám dost bojové nálady, boj o kompetence, hranice, dospělost, - nejasné je i účtování v má dáti - dal, z této dálky do toho opravdu nechci vstupovat. Nemám pocit, že vy jste ve zralé síle. Přeji vše dobré.

hlupák píše: (23. 6. 2008, 14.31)

Tak ,dneska jsem ráno dostala super zprávu ,exekuce je jedna s platu již ukončena a teť zde mam další , z 1800,-dám 7000, už vážně nemůžu. Velké dluhy nám nastaly, již před 3mi lety a to z podnikání.Jeden rok 2005 a vše
skončilo - zůstaly jsme s manželem bez prostředků.Prodali jsme byt, finance si okamžitě vzali exekutoři. Samozřejmě žijem v pronájmu a také máme syna 9 let.zůstalo nam asi 400 000,- dnes jsme již na 800 000,-.Už ,nevim co dál .Je nám 42 let .Už nemam sílu něco řešit. Nespim a na nic jiného nemyslim.Příjde mě, že snad je lepší dnes nežít než žít v dluzích .

Odpověď: (24. 6. 2008, 11.25)

Dobrý den,
sama víte, že sebevražda není řešení - nechala byste tu syna... vždy lze nalézt řešení, i když třeba nenbude ideální, dobré je těšit se z toho, co máte a ne z toho, co nemáte... - nárůst dluhu mi nepřipadá adekvátní - zjistili jste si možnost přeúvěrování a pozvolného umořování...? Existují i byty sociálního bydlení, v tom městě, kde ho potřebujete je třeba nahlásit trvalé bydličtě  na úřadě... Držím palce v náročném období.

Iwan píše: (23. 6. 2008, 14.20)

Dobrý den, v minulosti jsem už byl u profesionála ale byl to tedy jen dětský psychiatr ale neřekl mi nic co bych už nevěděl sám. Občas vidím a slyším "věci". úspěšně jsem dokončil první ročník pedagogické fakulty na univerzitě v Hradci králové spousta lidí říká že nejsem blbej ale linej a asi to tak bude. moji největší vášní je malba a to hlavně abstrakce a surrealismus. před dvěnma dny to začalo. prohodil se mi dení cyklus v noci nemůžu spát a vidím ty věci ve dne jako bych byl jen chodící mrtvola a právě ty věci slyšim jako by někdo stál vedle mě a napovídal mi cítím se jako by mě něco zevnitř chtělo roztrhnout a každá strana toho něčeho si dělá nárok na určitou část mého těla a mé osobnosti. Ja bych to typoval na schizofrenii ale nevim. k odborníkovi jít nechci protože ty by mě jenom nadopovali práškami a to já nechci. Neexistuje jiný způsob? předem děkuji za odpověď

Odpověď: (24. 6. 2008, 11.18)

Doporučuji osobní kontakt. Existuje-li jiná možnost, není to cesta korespondenční.

Lenka píše: (23. 6. 2008, 13.05)

Dobrý den

Prosila bych o radu ohledně mého přítele. Jsem z něj strašně zmatená. Jeho chování je podivné. Při hovoru a né jen se mnou klopí očí a uhýbá pohledem. Hovoří li s jinou ženou jeho prístup je vřelý a kontaktní. Nerespektuje, když mi nějaký člověk nesedí a je to jeho známý. Nevím jak zjistit zda mě miluje nebo jenom využívá, neznáte prosím nějaku radu.

Moc děkuji za radu

Odpověď: (24. 6. 2008, 11.16)

Milá Lenko,
ráda bych ti dala nějakou smysluplnou odpověd, ale dotaz je velmi chudý na informace a není možné na něj takovou odpověď dát. Působí to na mne tak, že ve vašem vztahu je mnoho otazníků a že oba se učíte, co zname - mít se rádi - co je spolupráce, kde jsou hranice....

zoufalá píše: (23. 6. 2008, 13.02)

Dobrý den, mam takovy problem se svou osobou. JE to trochu složitější, protože do toho jsem ještě vyléčená z anorexie....a jak se všude píše, tak tyhle holky mají nízké sebevědomí a jsou často perfekcionistky...to na mě přesně sedí...např. je pro mě problém jen nastoupit do tramvaje-ten pocit, že se na vás každý kouká, nebo mi taky hrozně vadí jít po chodníku, když kolem vás projíždí auta...vždycky koukám do země...a abych se usmála na nějakého kluka, to je pro mě nedostižný cíl...navíc poslední dobou se sobě čím dál víc nelíbím, nesnáším svou postavu (teď nemyslím svou váhu), protože opravdu nemám prsa(díky té "skvělé" hladovějící nemoci), pořád si říkám, kolik holek je tisíckrát hezčí než já...že stejně u nikoho nemám šanci....je mi téměř 20 let a ještě ani jednou jsem se do nikho nezamilovala...nevím jestli to spolu nějako souvisí, ale já si opravdu nepřipadám normální...prosím o radu. Děkuji mockrát!!!

Odpověď: (24. 6. 2008, 11.13)

Milá z.,
bylo by třeba systematické psychoterapie, nalézt sebelásku... přečti si třeba knihu Miluj svůj život, také můžeš osobně navštívit http://www.kaleidoskop-os.cz/ . Můžeš se také objednat ke mně... tvůj problém opravdu není řešitelný korespondenčně.

Janka píše: (23. 6. 2008, 12.37)

Dobrý deň!
 
 Strašne by som potrebovala od Vás radu, moj Syn má 4 a pol roka,chodi do školky paní učiteľka mi povedala,  že má asi pravdepodobne nejaky psychický problém, pretože pred spaním si ožužláva rukávy a peřinku.Ale doma mi to neroby to ho uložím do postielky a spinká. Je možné že je to nudou? A v minulosti kusal knofličky.Strašne by mi pomohlo,  keby ste mi poradili veľmi ma to trápi.Vopred Vám veľmi pekne Ďakujem!

Odpověď: (24. 6. 2008, 11.08)

Milá Janko,
je-li ožužlávání jediný problém, nijak bych se neznepokojovala. Patrně mu tato činnost přináší  pocit bezpečí, který navazuje na kojení a dudlík... Přeji vše dobré.

starost s mamkou píše: (23. 6. 2008, 10.53)

Dobrý den, ráda bych se zeptala na to co mi škodí. Je to neuvěřitelné, ale stále má na mě dosti silný vliv matka. Celý život na sobě pracuji a žiji samostatně. Myslím, že jsem i dosti schopná žena. Umím meditovat, jsem vysokoškolačka a mám zkušenost s podnikáním i s úspěchem. Přesto kdykoli se setkám se svou matkou, která je o 36 let starší, přestanu si věřit, znejistím a stávám se pasivní. Horší je, že tento postoj k sobě samé má jistou setrvačnost a doznívá nejméně týden, kdy nejsem schopna vnímat sama sebe a svůj život reálně. Úlevu mi přineslo to, když se pozornost mé matky zaměřila na bratra, který je alkoholik. Když to ale vypadá, že se to s ním v ústavu nelepší a ona na to nemá vliv ani sílu, zaměřila se zase na mě. Pro mě je to pohroma. To se jí mám vyhýbat?Ve svém životě jsem vypozorovala, že nedokáži důvěřovat a hodnotím se nízko, ostatní jsou důležitější a já se starám spíš o jejich potřeby než o vlastní. Nedávno jsem měla týden obrovské bolesti zubů a lékař si se mnou nevěděl rady, nevěděla jsem co bude, bolestí se mi chtělo brečet, a tak jsem se zastavila u matky s tím, že si odpočinu /jsem mimopražská/. Už na chodbě jsem cítila jak začínám plakat a rozhodla jsem se, že mi to může přinést úlevu. Dá se říci, že jsem si naplánovala pláč, až budu v soukromí /u matky/. Matka začala křičet nebreč, nemáš proč a v zápětí změnila postoj a začala kvílet "jakoby se mnou". To pro mě byl šok. Nechápala jsem co po mě chce a proč mě nemůže nechat v klidu. Zuby mě bolely tak, že mi podklesávaly kolena a vůbec jsem se nelitovala, ale hledala jsem úlevu. Chování mé matky je mi záhadou a je pro mě nebezpečné, což nedokážu strávit.
Poraďte jestli můžete.

Odpověď: (24. 6. 2008, 11.05)

Dobrý den,
vztah dcera - matka - bývá velmi důležitý a často stěžejní pro život v dospělosti. Mívá různé peripetie a odstíny, vždy jde ale o to, naučit se poctivě pracovat s láskou a hranicemi v tomto vztahu. Také je třeba umět uspokojovat své potřeby a nezapomínat na ně... Jak tento vztah zpracovat?
Máte několik variant: 1.když navštívíte mne, naučím vás využít řízenou meditaci k tomuto tématu a postupně k emočnímu ovolnění v tomto vztahu 2. můžete si vyhledat literaturu o tomto tématu (třeba Skrytá symetrie lásky) 3. můžete navštívit seminář rodinných konstelací. Obecně lze říci - naučte se být pozorovatelem toho, jak se máma chová a toho, co se ve vašem vztahu odehrává...

< novější | 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >