Jana píše: (30. 6. 2008, 8.39)

Dobrý den,
můj problém je ten, že v našen domě bydlí syn se svou rodinou - bez jakékoli nájemní smlouvy.Čas od času si pouští rádio na plný výkon, tak že se doslova třesou zdi v celém domě - nedá se to vydržet. Jsem už starší a nedokážu snážet ten hluk -po napomenutí je ke mně velmi hrubý, tvrdí, že ve svém bytě si může dělat co chce.Manžel raději stále uhýbá před rozmluvou s ním, sám pracuje a zajišťuje chod a údržbu celého domu a zahrady, syn tvrdí, že ho práce nebaví a nezajímá. Je stále vůči nám hrubější a bezohlednější. Měsíční nájem platí tak, jak jsme si stanovili - samozřejmě pro ně velmi výhodně, chtěli jsme s ohledem na jejich dvě děti jim nějak pomáhat. Bojím se, že až budeme nemocní nebo jeden z nás odejde, syn nám bude ubližovat. Prosím o radu, jak se máme zachovat.Zatím jsme si mysleli /a manžel si to pořád myslí /, že to půjde dohodou, ale já vím, že opravdu ne.
                                                    Děkuji. Jana

Odpověď: (30. 6. 2008, 14.42)

Milá Jano,
máte právo na svůj klid ve svém domě. Chová-li se k vám syn tak, že porušuje pravidla slušného soužití a chování k rodičům, doporučuji jednat tak, jak vám umožňuje zákon - vy svému synovi můžete zrušit trvalý pobyt u vás a  dle mých informací nejste povina mu hledat náhradní ubytování. Ale konkrétněji najdete pomoc na tel.: http://www.zivot90.cz/ Syn svým chováním porušuje několik paragrafů ze zákona o rodině. Můžete nahlídnout i na: http://www.acorus.cz/­. Držím palce a přeji dost sil k tomu, abyste dokázala uhlídat svá práva a důstojnost.

Karolína píše: (23. 6. 2008, 17.43)

Dobrý den,
vždycky jsem si říkala: žádné problémy nemůžou zajít tak daleko, abych psala nebo dokonce navštívila nějakého psychologa. Ale poslední půl rok se vše zhoršuje takovým způsobem, že bych Vás moc chtěla poprosit o radu, co mám se sebou dělat.
Je mi 18, navštěvuji střední školu, známkami se řadím mezi průměrné, spíše ty lepší žáky. Co se týče vzhledu, jsem hezká, žádný sex-symbol, ale prostě normálka. A v tom tkví asi můj největší problém. Že jsem VE VŠEM průměrná. Ničím nezaujmu. Možná, že si to vsugerovávám sama a třeba to souvisí i s pocitem méněcennosti. Kdyby se měl někdo rozhodnout mezi mnou a dalšíma pěti lidmi ze třídy, vyberou si jistojistě všech těch 5 a mě nechaj stranou. Ne, že bych byla nějaká zakřiknutá... a jsou tam tedy i horší typy... ale... no vlastně ani nevím, jak to správně popsat a když to píšu, připadám si, že to tak ani není. Že je to věc, kterou řeší pubertální dětičky. Ale jak zase nastane ten stav, kdy mě žere, že mě lidi přehlíží, nebo spíš já si nevšímá jich, tak je to k nevydržení.
Vy mi poradíte, ať si vážím více sama sebe, že je to možná dáno i vlivem nízkého sebevědomí... Ale já potřebuju najít sama sebe, svuj životní postoj a cíl a to se mi ještě nepodařilo a nevim, jak to mám dokázat. Nebýt obyčejná. Připadá mi, že každý je v našem věku na něco zaměřený, každý má nějakou přednost. Někdo je chytrý, někdo krásný, jiný oslňuje humorem, další má ambince třeba v tanci nebo hudbě. Já mám od všeho něco ale nic není tak vyvýšené, abych se na to mohla upnout a jít si za tím.
Je to divný... v poslednim stádiu se to přehoupne na závist, mindráky a nevím na co všechno. Moc děkuji za radu

Odpověď: (24. 6. 2008, 15.40)

Milá Karolíno,
přečti si odpověď Ondry z 26.5. (to k první části tvého dotazu).
Víš, jinak umění života spočívá v tom, umět žít "obyčejný život". Přečti si toto dílko od K.Čapka a popřemýšlej o tom. Ono opravdu není nic většího než žít svůj život jak nejlépe dovedeš v lásce a pravdě.

Žárlivá píše: (23. 6. 2008, 17.31)

Dobrý den. Je mi 27 let, jsem 4 roky vdaná, máme tříletou dceru a v listopadu čekáme další přírůstek. Na manžela hodně žárlím, má takovou práci, kdy musí často odjíždět pryč i na noc nebo není doma celý den. Hodně mě to trápí a samozřejmě jsem se dopracovala k tomu, že ho podezírám kde a s kým je. Už stačí jen maličkost a ihned ho napadám. A když ho nemám po ruce, tak se samozřejmě užírám představami a vymýšlím další a další scénáře, kdy a jak mohlo k nevěře dojít. Už jsem odporná sama sobě, ničí to náš manželský život, hádky jsou skoro na denním pořádku - o čemkoliv, ale hlavně to ničí mě. Přála bych si nebýt taková, mít zase zpět svoji hrdost a klid. Snad to změní zaměstnání, ale to mě čeká až za nějaký rok. Jak se ovládat do té doby? Pomáhá, když jsem zaneprázdněná - nemám čas přemýšlet. Ale časem k tomu stejně sklouznu zpět a znovu se trápím. Má to vliv i na naší dceru, nervozní matka není to nejlepší. Často křičím. Je toho hodně, potřebovala bych nějaký záchytný bod, na kterém bych mohla pracovat. Nějakou jistotu, že je konečně něco správně. Děkuji za odpověď.

Odpověď: (24. 6. 2008, 11.30)

Dobrý den,
pro žárlivce je dobrá rada: užívejte si manžela, dokud ho máte... ano druhý člověk je svobodný a může vás opustit...
také si můžete sehnat a číst psychologickou literaturu o žárlivosti  a také můžete navštívit zkušeného  manželského poradce...
Doporučuji opravdu už něco udělat, jinak o manžela brzo přijdete...

lolinda píše: (23. 6. 2008, 16.32)

Dobrý den, mám přítele tři roky, po půli roce chození nám jeho rodiče poskytli bydlení ve dvougeneračním domku a já se za ním odstěhovala od maminky a babičky, která žije asi 10km od nás.Problém je v tom, že jeho rodiče jsou přehnaní nejradši by mě viděli těhotnou a až bych porodila tak by se o to nejradši starali sami.Jsem z toho vyřízená dítě si chci vychovat sama a hlavně až budu na něj mít dnes je to drahá záležitost a tvrzení že mě všechno koupí tak na to kašlu.Proto se chci odstěhovat zpět k mámě, je tam sama s babčou oproti jeho rodičům, kteří navíc mají ještě jedno dítě.Cítím se yvčerpaná to samé je, že přítele zaměstnává jeho otec celkem za hrozný peníze, ale když je námitka tak nám řeknou, že za nás platí nájem atd.(o to se nikdo neprosil).Přítel to nechápe asi se bojí, že zklame mámu, ale co mám pak říkat já, když jsem ji tam nechala samotnou již před třemi lety?Nevím jestli zcela chápete můj problém, ale snad jo.Nevím jestli se mám odstěhovat nebo ne.Pokud můžete poraďte děkuji

Odpověď: (24. 6. 2008, 15.10)

Milá L.,
z vašeho psaní vnímám dost bojové nálady, boj o kompetence, hranice, dospělost, - nejasné je i účtování v má dáti - dal, z této dálky do toho opravdu nechci vstupovat. Nemám pocit, že vy jste ve zralé síle. Přeji vše dobré.

hlupák píše: (23. 6. 2008, 14.31)

Tak ,dneska jsem ráno dostala super zprávu ,exekuce je jedna s platu již ukončena a teť zde mam další , z 1800,-dám 7000, už vážně nemůžu. Velké dluhy nám nastaly, již před 3mi lety a to z podnikání.Jeden rok 2005 a vše
skončilo - zůstaly jsme s manželem bez prostředků.Prodali jsme byt, finance si okamžitě vzali exekutoři. Samozřejmě žijem v pronájmu a také máme syna 9 let.zůstalo nam asi 400 000,- dnes jsme již na 800 000,-.Už ,nevim co dál .Je nám 42 let .Už nemam sílu něco řešit. Nespim a na nic jiného nemyslim.Příjde mě, že snad je lepší dnes nežít než žít v dluzích .

Odpověď: (24. 6. 2008, 11.25)

Dobrý den,
sama víte, že sebevražda není řešení - nechala byste tu syna... vždy lze nalézt řešení, i když třeba nenbude ideální, dobré je těšit se z toho, co máte a ne z toho, co nemáte... - nárůst dluhu mi nepřipadá adekvátní - zjistili jste si možnost přeúvěrování a pozvolného umořování...? Existují i byty sociálního bydlení, v tom městě, kde ho potřebujete je třeba nahlásit trvalé bydličtě  na úřadě... Držím palce v náročném období.

Iwan píše: (23. 6. 2008, 14.20)

Dobrý den, v minulosti jsem už byl u profesionála ale byl to tedy jen dětský psychiatr ale neřekl mi nic co bych už nevěděl sám. Občas vidím a slyším "věci". úspěšně jsem dokončil první ročník pedagogické fakulty na univerzitě v Hradci králové spousta lidí říká že nejsem blbej ale linej a asi to tak bude. moji největší vášní je malba a to hlavně abstrakce a surrealismus. před dvěnma dny to začalo. prohodil se mi dení cyklus v noci nemůžu spát a vidím ty věci ve dne jako bych byl jen chodící mrtvola a právě ty věci slyšim jako by někdo stál vedle mě a napovídal mi cítím se jako by mě něco zevnitř chtělo roztrhnout a každá strana toho něčeho si dělá nárok na určitou část mého těla a mé osobnosti. Ja bych to typoval na schizofrenii ale nevim. k odborníkovi jít nechci protože ty by mě jenom nadopovali práškami a to já nechci. Neexistuje jiný způsob? předem děkuji za odpověď

Odpověď: (24. 6. 2008, 11.18)

Doporučuji osobní kontakt. Existuje-li jiná možnost, není to cesta korespondenční.

Lenka píše: (23. 6. 2008, 13.05)

Dobrý den

Prosila bych o radu ohledně mého přítele. Jsem z něj strašně zmatená. Jeho chování je podivné. Při hovoru a né jen se mnou klopí očí a uhýbá pohledem. Hovoří li s jinou ženou jeho prístup je vřelý a kontaktní. Nerespektuje, když mi nějaký člověk nesedí a je to jeho známý. Nevím jak zjistit zda mě miluje nebo jenom využívá, neznáte prosím nějaku radu.

Moc děkuji za radu

Odpověď: (24. 6. 2008, 11.16)

Milá Lenko,
ráda bych ti dala nějakou smysluplnou odpověd, ale dotaz je velmi chudý na informace a není možné na něj takovou odpověď dát. Působí to na mne tak, že ve vašem vztahu je mnoho otazníků a že oba se učíte, co zname - mít se rádi - co je spolupráce, kde jsou hranice....

zoufalá píše: (23. 6. 2008, 13.02)

Dobrý den, mam takovy problem se svou osobou. JE to trochu složitější, protože do toho jsem ještě vyléčená z anorexie....a jak se všude píše, tak tyhle holky mají nízké sebevědomí a jsou často perfekcionistky...to na mě přesně sedí...např. je pro mě problém jen nastoupit do tramvaje-ten pocit, že se na vás každý kouká, nebo mi taky hrozně vadí jít po chodníku, když kolem vás projíždí auta...vždycky koukám do země...a abych se usmála na nějakého kluka, to je pro mě nedostižný cíl...navíc poslední dobou se sobě čím dál víc nelíbím, nesnáším svou postavu (teď nemyslím svou váhu), protože opravdu nemám prsa(díky té "skvělé" hladovějící nemoci), pořád si říkám, kolik holek je tisíckrát hezčí než já...že stejně u nikoho nemám šanci....je mi téměř 20 let a ještě ani jednou jsem se do nikho nezamilovala...nevím jestli to spolu nějako souvisí, ale já si opravdu nepřipadám normální...prosím o radu. Děkuji mockrát!!!

Odpověď: (24. 6. 2008, 11.13)

Milá z.,
bylo by třeba systematické psychoterapie, nalézt sebelásku... přečti si třeba knihu Miluj svůj život, také můžeš osobně navštívit http://www.kaleidoskop-os.cz/ . Můžeš se také objednat ke mně... tvůj problém opravdu není řešitelný korespondenčně.

Janka píše: (23. 6. 2008, 12.37)

Dobrý deň!
 
 Strašne by som potrebovala od Vás radu, moj Syn má 4 a pol roka,chodi do školky paní učiteľka mi povedala,  že má asi pravdepodobne nejaky psychický problém, pretože pred spaním si ožužláva rukávy a peřinku.Ale doma mi to neroby to ho uložím do postielky a spinká. Je možné že je to nudou? A v minulosti kusal knofličky.Strašne by mi pomohlo,  keby ste mi poradili veľmi ma to trápi.Vopred Vám veľmi pekne Ďakujem!

Odpověď: (24. 6. 2008, 11.08)

Milá Janko,
je-li ožužlávání jediný problém, nijak bych se neznepokojovala. Patrně mu tato činnost přináší  pocit bezpečí, který navazuje na kojení a dudlík... Přeji vše dobré.

starost s mamkou píše: (23. 6. 2008, 10.53)

Dobrý den, ráda bych se zeptala na to co mi škodí. Je to neuvěřitelné, ale stále má na mě dosti silný vliv matka. Celý život na sobě pracuji a žiji samostatně. Myslím, že jsem i dosti schopná žena. Umím meditovat, jsem vysokoškolačka a mám zkušenost s podnikáním i s úspěchem. Přesto kdykoli se setkám se svou matkou, která je o 36 let starší, přestanu si věřit, znejistím a stávám se pasivní. Horší je, že tento postoj k sobě samé má jistou setrvačnost a doznívá nejméně týden, kdy nejsem schopna vnímat sama sebe a svůj život reálně. Úlevu mi přineslo to, když se pozornost mé matky zaměřila na bratra, který je alkoholik. Když to ale vypadá, že se to s ním v ústavu nelepší a ona na to nemá vliv ani sílu, zaměřila se zase na mě. Pro mě je to pohroma. To se jí mám vyhýbat?Ve svém životě jsem vypozorovala, že nedokáži důvěřovat a hodnotím se nízko, ostatní jsou důležitější a já se starám spíš o jejich potřeby než o vlastní. Nedávno jsem měla týden obrovské bolesti zubů a lékař si se mnou nevěděl rady, nevěděla jsem co bude, bolestí se mi chtělo brečet, a tak jsem se zastavila u matky s tím, že si odpočinu /jsem mimopražská/. Už na chodbě jsem cítila jak začínám plakat a rozhodla jsem se, že mi to může přinést úlevu. Dá se říci, že jsem si naplánovala pláč, až budu v soukromí /u matky/. Matka začala křičet nebreč, nemáš proč a v zápětí změnila postoj a začala kvílet "jakoby se mnou". To pro mě byl šok. Nechápala jsem co po mě chce a proč mě nemůže nechat v klidu. Zuby mě bolely tak, že mi podklesávaly kolena a vůbec jsem se nelitovala, ale hledala jsem úlevu. Chování mé matky je mi záhadou a je pro mě nebezpečné, což nedokážu strávit.
Poraďte jestli můžete.

Odpověď: (24. 6. 2008, 11.05)

Dobrý den,
vztah dcera - matka - bývá velmi důležitý a často stěžejní pro život v dospělosti. Mívá různé peripetie a odstíny, vždy jde ale o to, naučit se poctivě pracovat s láskou a hranicemi v tomto vztahu. Také je třeba umět uspokojovat své potřeby a nezapomínat na ně... Jak tento vztah zpracovat?
Máte několik variant: 1.když navštívíte mne, naučím vás využít řízenou meditaci k tomuto tématu a postupně k emočnímu ovolnění v tomto vztahu 2. můžete si vyhledat literaturu o tomto tématu (třeba Skrytá symetrie lásky) 3. můžete navštívit seminář rodinných konstelací. Obecně lze říci - naučte se být pozorovatelem toho, jak se máma chová a toho, co se ve vašem vztahu odehrává...

z ciziny píše: (23. 6. 2008, 10.52)

Mam bratra, je mu 22 roku. Vzdycky byl normalni, nikdy s nim nebyly problemy.
Uz pres rok pracuje v cizine, vydelaval hodne penez.Na vanoce odjel zpet do prace
a od te doby asi tak mesic a pul se neozval. Zmenil si email, adresu telefon, proste vse.
Zjistili jsme ze hraje na automatech, vymysli si ruzne lzi ( treba ze uz nezije moje babicka atd), pujcil si hodne penez.
Uz je to v takove fazi ze domu rodicum chodi upominky, hrozi exekuce. Rodice premysli o odhlaseni z trvaleho pobytu.
Nevime jak mame postupovat. Chceme aby se sel lecit, ale vim ze to neni tak jednoduche, vim ze musi chtit on sam.
Tak bych se rada zeptala na odbornou radu.
Omlouvam se ze pisi bez diakritiky, ale jsem v zahraničí. Taky se bojim o zdravi mych rodicu, prave proto ze s nimi nemuzu byt,
nevim co se vsechno doma deje. Objevujeme stale nove lzi, nikdy bych neverila ze se to muze stat.
Ale vim ze zivot je plny prekvapeni.

Odpověď: (24. 6. 2008, 10.57)

Dobrý den,
vy víte, že zodpovědnost nese každý sám za sebe a že vaše moc v dramatu vaší rodiny je minimální, já o ní mám z vašeno psaní jen velmi kusé informace - rodičům bych opravdu doporučila, aby chránili svou existenci a z vašich základních informací mi připadá opravdu důvodné, aby mu zrušili trvalý pobyt. Bylo by k tomu dobré, aby synovi nějakým způsobem dali vědět, proč tak činí, ale že ho nepřestávají mít rádi... tím se jen nechají otevřené dveře pro další vývoj...

Blanka píše: (23. 6. 2008, 8.21)

Dobrý den. Mám problém, který dřímá kdesi ve mě. Jsem rozvedená a z prvního manželství mám 3 letého syna. S manželem jsme se ke konci manželství hodně hádali a já ho začala nenávidět. Jak syn roste začíná se mu podobat, postavou, chůzí.. A když zlobí a je protivný, začíná se ve mě budit ta nenávist, kterou jsem měla ke svámu exmanželovi. Vím, že to dítě za to nemůže, ale já si nemůžu pomoci. Včera to vyvrcholilo tím, že jsem mu ve vzteku řekla "debile" a to mě strašně mrzí a samotnou bolí a tak jsem se rozhodla stím něco udělat a hledat pomoc! Jinak syna miluji, je velmi šikovný, je asi ve věku kdy zkouší co si může ke komu dovolit, ale občas má nálady, že to je šílené a já marně přemýšlím jak který problém sním řešit. Moc děkuji za vaši radu a odpověď! Přeji krásný den, s pozdravem Blanka.

Odpověď: (24. 6. 2008, 10.53)

Milá Blanko,
pro úvod bych doporučila vyrovnat svůj emoční vztah s exmanželem, odpustit -
je-li co a poděkovat mu za to, že spolu máte syna... pak by u vás syn nevyvolával nenávist... Vzít věci minulé jako fakt, odpustit a jít dál - to je to, co prospěje vašemu životu, zdraví i vztahu se synem... Budete-li nenávidět dál exmanžela, synovi to neprospěje, protože on instinktivně ví, že z táty má půl života a možná se mu bude podobat o to víc...

Misch píše: (16. 6. 2008, 13.10)

Preji pekny den, je mi ctrnact let a mam takovej problem ohledne lasky. Chodila sem s jednim klukem ondrou, tedka mame pauzu , mame ji protoze on neustale zarli na jednoho kluka a ma proc. Ten kluk se jmenuje kamil a ja ho miluju ale nesnasim zaroven. On je hroznej devkar a me zlomil srdce asi pred rokem. A ja ho za ten rok neprestala milovat a chtela bych byt s nim. S klukem co s nim tedka mam tu pauzu sem jenom abych nezlomila ja jemu srdce on je do me strasne zamilovanej a ja ho milovala taky ale tedka uz ho nemiluju a strasne se mu to bojim rict. On totiz kamila zna a mohl by mu zprominutim rozbit hubu.
Poradte mi co mam delat mam na Kamila zapomenout a byt dal s ondrou nebo mam byt s kamilem nevim si rady. Dekuji predem za odpoved

Odpověď: (20. 6. 2008, 10.21)

Milá Miš,
bylo by fajn, kdyby jsi se postupně naučila vnášet do svého citového života pořádek a zodpovědnost. V tuto chvíli doporučuji poctivě ukončit vztah s Kamilem, říci mu, že cítíš, že s ním už dál vztah mít nemůžeš a nedávat mu plané naděje. Ohledně Kamila doporučuji úklid v srdci za použití rozumu - uvědomit si lásku, kterou jsi mu dala a nevrátila - své srdce si hlaď, řekni mu v duchu, že je ti líto a bolí, že on to neviděl a nevrátil ti totéž, že to však respektuješ a přeješ mu život dle jeho výběru a své srdce si uhladíš (a taky bys mohla vědět, že s děvkařem je vztah dost podivný) Je třeba mít dokončené vztahy minulé, abychom byly čisté pro nový vztah...a nezranovali sebe an druhé (jsou to takové operace srdce)

mamulinka píše: (16. 6. 2008, 12.00)

Dobrý den,chtěla bych se zeptat a případně poradit.Mám
kamarádku,ta má 5 dětí nejstarší má svou rodinu,potom má 18 letou
dceru,17 letou dceru která je těhotná a žije u matky i ze 17
letým přítelem, 13 letýho syna a 5 letýho syna,pozvali jsme matku
a jejího nejmladšího syna na týdění dovolenou k nám na
chalupu,její 17letá  dcera začala vyvádět,že máma nikam
nepojede,vím že by jí musel někdo starší 18 let hlídat,k tomu se
nabídla ta starší dcera.Dotaz zní,jestli je normální aby její 17
letá dcera mámě sprostě nadával a několikrát po ní vztáhla
ruku,žádám o radu,jestli by neměla navštívit nějákou
psychologickou poradnu,tohle není normální aby jí dcera
přikazovala a sama si dělala co chce nakvartýrovala si k dobe 17
letýho kluka upíchla si děcko a máma nikam nesmí a chraň bůh
kdyby jí frajera vyhodila to by bylo zle.

Odpověď: (20. 6. 2008, 10.12)

MIlá Mamulinko,
opravdu není v pořádku, aby dítě vládlo a týralo rodiče. Je otázka, jak k tomu došlo, ale jsou chvíle, kdy pátrání po příčinách je až druhotné, kdy je třeba nastolit řád a pořádek (třeba pomocí zákona). Existuje zákon o rodině, i zákon o domácím násilí. Řešení by však musela hledat vaše kamarádka a ne vy a zažádat o spolupráci  OSPOD při MÚ. Matka by neměla zapomínat na svou důstojnost a svá práva.

karter píše: (16. 6. 2008, 11.01)

Dobrý den,

je mi 17 a bydlím s rodiči.Důvod proč se na Vás obrácím je ten, že můj otec je neskutečný rapl.Neustále mé mamce nadává a pořád je nervózní...včera ho dokonce znervóznilo to, že se ho mamka zeptala jestli chce do práce to černý nebo bílo-černý triko...je to fakt těžké žít s mým otcem...nevím co mám dělat aby se to nějak vyřešilo...protože už z toho mám depky a ke svému otci cítím čirou nenávist.Sice vím, že to je do rodičů věc ale chci jenom říct, že všechny spory vyvolává můj otec...(prostě on je od rána do rána nervozní..)Poraďte prosím!

Odpověď: (20. 6. 2008, 10.00)

Milá K.,
ty nemáš klíč k řešení problému otce ani k problému mezi rodiči. Máma si vybrala tvého tátu (mmj. bez něj bys tu nebyla) a to co je mezi nimi, je jejich věc. Nenávistí  užíráš akorát sama sebe... Můžeš změnit sebe, svůj postoj k "té" věci - jeho chování pozorovat a nebrat ho osobně... a až přijde dospělost v oblasti ekonomické, tak se odstěhovat (bez nenávisti - doporučuji)

BARA píše: (16. 6. 2008, 10.47)

DOBRÝ DEN,
MŮJ PROBLÉM SPOČÍVÁ V TOM, ŽE SE STÁLE KVŮLI NĚČEMU STRESUJI - VŠE SI MOC BERU, MNOHDY I ÚPLNÉ ZBYTEČNOSTI (Z POHLEDU JINÉ OSOBY) A NĚKDY MÁM TAKOVOU ÚZKOST ANIŽ BYCH VĚDĚLA PŘÍČINU. DOST MI NA VŠEM V MÉM ŽIVOTĚ ZÁLEŽÍ A PROTO POKUD SE VYSKYTNE NĚJAKÝ PROBLÉM - PŘEDEVŠÍM S PŘÁTELI - HNED JSEM CELÁ NA NERVY A TO SE PAK ODRÁŽÍ V MÉM CHOVÁNÍ K LIDEM, KTEŘÍ ZA NIC NEMOHOU. MNOHDY NEDOKÁŽU VĚCI NECHAT JEN TAK BÝT A MUSÍM VŠE HNED ŘEŠIT, I KDYŽ SAMA SI OBČAS UVĚDOMÍM, ŽE BY BYLO LEPŠÍ NECHAT TOMU VOLNÝ PRŮBĚH, ALE NEMOHU SI POMOCI. POSLEDNÍ DOBOU JSOU MOJE POCITY INTENZIVNĚJŠÍ, MÁM SEVŘENÝ ŽALUDEK A NEVÍM PROČ. POTŘEBOVALA BYCH PORADIT JAK SE MÁM SVÉHO STRESU ZBAVIT POPŘÍPADĚ KDE JE PŘÍČINA. DĚKUJI BARA

Odpověď: (20. 6. 2008, 9.54)

Milá Báro,
tvůj dotaz v podstatě není řešitelný formou této poradny. Je dobré naučit se meditaci, focusing... doporučuji nalézt si vhodného profesionála, který tě tomu naučí a také byste měli spolu nalézt i příčiny... Potřebuješ se naučit pracovat s vnitřním světem, je to dobré, důležité, ale osobní návštěva nutná.
(jedna taková rada - v situaci, kdy potřebuješ více klidu, otoč pozornost ke svému echu a pozoruj, jak ti to pravidelně dýchá až do bříška...) Přeji vše dobré.

sandra:( píše: (16. 6. 2008, 10.18)

Ahoj..potrebuju pomoct s moji kamardkou..uz odmalicka ma problemy..kdyz byla mala jeji otec asi mlatil jeji matku, bo proste meli strasne problemy, nestaral se moc o ne...atd...asi to melo nasledky..ona se totiz sebepozkozuje..kazdy ji rika ze je EMo..ale to ona nesnasi..a sere ju to jeste vic, ve skoe, ji deptaji jeji spoluzaci..ze uz fakt nevi co ma delat, chcu ji pomoct ale nwm jak..rika mi ze rezani je navykove jak treba cigareta..ve skole s ucenim to nema taky lehke..porad si mysli ze propadne ze nezvlada atd...uz jednou delala reparat..zvladla to..je na konci 9.tr..a ucitelka z matiky ju asi nenecha projit, hnus...ma strasne problemy i doma s dedkem..ktery ji uz odmalicka rika ze z ni bude jen kurva...a nic jineho..devka, fetak..atd...vbc se ji nedivim...chcu ji pomoct ale nwm jak?ma pojizvene ruce..ve 40stupnovem vedru musi nosit trika s dlouhym rukavem...je upe vychrtla az uz to neni normalni..tak jako jak ji mam pomoct kdyz ju ani jeji valstni matka nechape?odjede si nekam do prdele za jejim..a ji necha samotnou s tym dedkem a babkou...a proste ji jen nadavaji..vite jakou by ji udelalo radost kdyby ju aspon jendou za zivot nekdo z jeji rodiny pochvalil, to zahreje..ja si toho treba ani nevazim..kdyz me nasi pochvali, ale vim ze i tohle by ji trosku zahralo u srdicka..jo jeste neco...rozesli jsme se s klukem..ale kdyz jsme spolu..tak jsme spolu jako zase jako kdbychom spolu chodili, ale ja to takhle nechcu..tak co mam delat?pomozte mi s mou kamardakou i se mnou...diky

Odpověď: (20. 6. 2008, 9.49)

Milá Sandro,
tvůj dotaz zahrnuje několik problémů (1. týraná kamarádka, 2. tvoje starost o ni, 3. váš vztah) Bylo by dobré, abys našla nějakého dospěláka, který vám pomůže řešit alespoň bod 1. a 2.. Nemohou to být tví rodiče? Může to být školní psycholog, výchovný poradce či jiný učitel - třeba i ředitel, který bude mít zájem. Bylo by vhodné informovat oddělení Péče o dítě při městském úřadu... Můžeš mi napsat na mejl nebo zavolat, abychom se dohovořily na konzultaci na Skypu či ICQ, kde bychom probraly podrobnosti, protože to není věc jednoduchá. Jsi dobrá kamarádka.

manželka píše: (16. 6. 2008, 9.47)

Dobrý den, obracím se na Vás se svým velkým problémem ani nevím jestli se
mi podaří ho co nejlíp popsat. S manželem nám to neklape on si teda myslí
že je vše v pořádku, spí doslavo spí s naší 5letou dcerou v jedné posteli
(teda s ní leží) a když chci aby malá spala s naším malým 2,5letým v pokojíčku
vůbec to nechce přijmout, on spí s malou v ložnici v 1 posteli a já s malým
v pokojíku on dole a já nad ním, je mi líto že je tam sám a malá spí s manželem
tak jsem tam s ním. Od narození očividně má radši malou než syna. Teď jsem
přišla s tím že se chci rozvést (mám šílekné křeče v žaludku jen když se
mám vrátit domů a nevím co mě čeká, terorizuje mou rodinu a viní ji že je
to jejich chyba že nám to neklape - ten teror už prostě nechci snášet) a
on že mi malou nedá a že si necháme každý jedno dítě že já se chci rozvést.Já
mu říkala  že děti do toho zatahovat nechci a že si je může vzít kdy bude
ctít pokud se domluvíme, citově začal děti vydírat. Co mám dělat. Potom všem
si nemám ho proč vážit pro mě je to bezcitná bestie, malou si kupuje nemám
peníze jak on (nic mi nedává žiju s mateřské) Co si o tom všem myslíte za
3 roky jsme spolu měli sex jen 3x, vůbec mu to nechybí. Mám pocit, že by
se potřeboval léčit. Před 8 lety mu tragicky zahynuli oba rodiče a já mám
pocit, že on si tu malou převtěluje do lásky k mamince byl na ni citově velmi
opravdu velmi vázaný.

Odpověď: (20. 6. 2008, 9.39)

Milá manželko,
jak popisujete rodinné vztahy, opravdu nepůsobí harmonicky, snad je tam i cítit patologie.  Chcete-li se rozvést, doporučuji informovat o tomto úřednici na oddělení péče o dítě a žádat soudně znalecký posudek. Vzhledem k věku dětí to nemusí být zcela jednoduché veřejně rozklíčovat, ale jiná cesta není. Přeji dost síly i rozumu.

Veronika píše: (16. 6. 2008, 9.27)

Přeji krásný dobrý den. Můj problém se týká spolužáků. Je mi 17 let, jsem na střední škole , teď končím druhák a nevycházím s nimi. Podobné to bylo na základní škole,ale ne tak moc. Ve třídě je jedna slečna,která se do mě neustále naváží,jmenuje se Michala. Jdu třeba jen okolo a ona začne pošeptávat hele verča verča a směje se a mě to strašně znervózní nebo když jsem si jednou vzala do školy kalhoty a nevšimla jsem si, že jsou na obrubě dole maličko umazané,hned z toho udělala kovbojku a začala na celou třídu vyřvávat: "Máš špinavý kalhoty, Veruno!" Ostatní se k tomu také pomalu začínají přidávat, v celé třídě je tak 4-5 lidí, kteří se do mě nesnaží žádným způsobem navážet,ale nikdo,kdo by se mě zastal. Strašně mě to psychicky ničí, už jsem kvůli tomu i několikrát nebyla ve škole,abych se s ní nemusela setkat. Zkoušela jsem to ignorovat i jí to vracet,ale když to ignoruji, stupňuje se to, jednou jsem dokonce v peněžence měla tři stovky a když jsem se vrátila z WC,byly tam jen dvě a ve třídě byli kromě ní jen dva lidi. Když jí to vracím, řekne něco ve smyslu: "Ale Verunko, tomu ještě nerozumíš nebo haha kráva se ozvala, jdi domů...atd. Omlouvám se, že je můj dotaz rozsáhlý,ale už je to vážně nesnesitelné. Děje se to od začátku prváku.

Děkuji za odpověď.

Odpověď: (20. 6. 2008, 9.34)

Milá Veru,
chápu, že je tovelmi nepříjemné, bylo by dobré získat podporu kamarádky, poprosit ji (nejlépe je) o aktivní ochranu. Další možnost je požádat o řešení výchovnou poradkyni, třídní uč.. Určitě najdi někoho, kdo ti pomůže, protože určitě není řešení nechodit do školy. Taky ti přeji, aby jsi se tím nenechala ničit... i proto můžeš vyhledat psychoterapeuta. Přeji vše dobré.

Lenka píše: (16. 6. 2008, 9.05)

Dobrý den,
  Jsem 2 a půl roku vdaná.S manželem mame 2 roční dceru, žijeme v bytě mých rodičů.
Už před porodem jsme se s manželem dost hadali a to z toho důvodu, že si myslel, že jsem mu nevěrná a to i v době těhotenství, po té v porodnici s doktorama...atd. Při jeho útocích byl dost vulgární.
Jeden čas hrál automaty, nechodil do práce, protože měl potřebu mě neustále hlidat, všude se mnou chodil a navíc žárlil i na malou dceru, kterou nechtěl půjčovat me rodině ani aby si ji pochovali, když něco koupili tak mi dělal sceny, že ho podcenuji, že on se nedokaže postarat.
Od začátku, co se dcera narodila mi na ni nepřispíva ani korunu, vše tahnu sama a nutno podotknout, že platím pro malou i pro sebe několik spoření a když vše poplatim a dojdou mi peníze, staraji se rodiče.
Já nevím, co manžel děla s penězi, ale jak jsem tady psala, tak hrával automaty, je silný kuřák a denně vsází tikety.
S tímto člověkem se nadá žít, proto jsem se rozhodla podat rozvod, on mě ale začal citově vydírat, že si vezme život, že mu beru dceru, o kterou se stejně nestará.
Dokonce mi napsal, že mě dá do televize, natočí o mě pořad, jaká jsem ..... at celé ČR pozná, co jsem zač.
Dělá mi starosti to, že mi vyhrožuje, že si vysoudí dceru, ma on nějakou šanci to dokazat, když mi celou dobu nedal ani korunu a žil si jako bohém?
Děkuji Vám za odpověd a přeji krásný den, s pozdravem Lenka.

Odpověď: (16. 6. 2008, 16.19)

Milá Lenko,
jeho šance nevidím jako velké, doporučuji vám zajít na oddělení péče o dítě při MÚ a tam o celé věci udělat zápis. Dokladujte si vaše vydání... a držím palce a přeji pevné nervy do rozvodu (nenechte se zastrašit, budte pevná ve svých činecha a svém postoji, postupujte věcně, úředně logicky)