Zde naleznete písemnou psychologickou poradnu. Odpovídá psycholog, psychoterapeut více; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Psychologická poradna online se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
Pokud si přejete odpověď mimo psychologickou poradnu online, je třeba uhradit 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.
Pokud si přejete online kontakt s psychologem, ten naleznete zde online psycholog

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Vážený pisateli,

tento týden již bylo položeno mnoho dotazů a není v mých silách odpovědět na více. Máte-li zájem, vyčkejte, poradna se otvírá vždy v neděli o půlnoci pro 10 dotazů.
 Pokud máte zájem o zodpovězení dotazu mimo poradnu on-line, zašlete dotaz na email: radana@rovena.info a 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.

Na zodpovězení čeká: Jan

< novější | 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >

z ciziny píše: (23. 6. 2008, 10.52)

Mam bratra, je mu 22 roku. Vzdycky byl normalni, nikdy s nim nebyly problemy.
Uz pres rok pracuje v cizine, vydelaval hodne penez.Na vanoce odjel zpet do prace
a od te doby asi tak mesic a pul se neozval. Zmenil si email, adresu telefon, proste vse.
Zjistili jsme ze hraje na automatech, vymysli si ruzne lzi ( treba ze uz nezije moje babicka atd), pujcil si hodne penez.
Uz je to v takove fazi ze domu rodicum chodi upominky, hrozi exekuce. Rodice premysli o odhlaseni z trvaleho pobytu.
Nevime jak mame postupovat. Chceme aby se sel lecit, ale vim ze to neni tak jednoduche, vim ze musi chtit on sam.
Tak bych se rada zeptala na odbornou radu.
Omlouvam se ze pisi bez diakritiky, ale jsem v zahraničí. Taky se bojim o zdravi mych rodicu, prave proto ze s nimi nemuzu byt,
nevim co se vsechno doma deje. Objevujeme stale nove lzi, nikdy bych neverila ze se to muze stat.
Ale vim ze zivot je plny prekvapeni.

Odpověď: (24. 6. 2008, 10.57)

Dobrý den,
vy víte, že zodpovědnost nese každý sám za sebe a že vaše moc v dramatu vaší rodiny je minimální, já o ní mám z vašeno psaní jen velmi kusé informace - rodičům bych opravdu doporučila, aby chránili svou existenci a z vašich základních informací mi připadá opravdu důvodné, aby mu zrušili trvalý pobyt. Bylo by k tomu dobré, aby synovi nějakým způsobem dali vědět, proč tak činí, ale že ho nepřestávají mít rádi... tím se jen nechají otevřené dveře pro další vývoj...

Blanka píše: (23. 6. 2008, 8.21)

Dobrý den. Mám problém, který dřímá kdesi ve mě. Jsem rozvedená a z prvního manželství mám 3 letého syna. S manželem jsme se ke konci manželství hodně hádali a já ho začala nenávidět. Jak syn roste začíná se mu podobat, postavou, chůzí.. A když zlobí a je protivný, začíná se ve mě budit ta nenávist, kterou jsem měla ke svámu exmanželovi. Vím, že to dítě za to nemůže, ale já si nemůžu pomoci. Včera to vyvrcholilo tím, že jsem mu ve vzteku řekla "debile" a to mě strašně mrzí a samotnou bolí a tak jsem se rozhodla stím něco udělat a hledat pomoc! Jinak syna miluji, je velmi šikovný, je asi ve věku kdy zkouší co si může ke komu dovolit, ale občas má nálady, že to je šílené a já marně přemýšlím jak který problém sním řešit. Moc děkuji za vaši radu a odpověď! Přeji krásný den, s pozdravem Blanka.

Odpověď: (24. 6. 2008, 10.53)

Milá Blanko,
pro úvod bych doporučila vyrovnat svůj emoční vztah s exmanželem, odpustit -
je-li co a poděkovat mu za to, že spolu máte syna... pak by u vás syn nevyvolával nenávist... Vzít věci minulé jako fakt, odpustit a jít dál - to je to, co prospěje vašemu životu, zdraví i vztahu se synem... Budete-li nenávidět dál exmanžela, synovi to neprospěje, protože on instinktivně ví, že z táty má půl života a možná se mu bude podobat o to víc...

Misch píše: (16. 6. 2008, 13.10)

Preji pekny den, je mi ctrnact let a mam takovej problem ohledne lasky. Chodila sem s jednim klukem ondrou, tedka mame pauzu , mame ji protoze on neustale zarli na jednoho kluka a ma proc. Ten kluk se jmenuje kamil a ja ho miluju ale nesnasim zaroven. On je hroznej devkar a me zlomil srdce asi pred rokem. A ja ho za ten rok neprestala milovat a chtela bych byt s nim. S klukem co s nim tedka mam tu pauzu sem jenom abych nezlomila ja jemu srdce on je do me strasne zamilovanej a ja ho milovala taky ale tedka uz ho nemiluju a strasne se mu to bojim rict. On totiz kamila zna a mohl by mu zprominutim rozbit hubu.
Poradte mi co mam delat mam na Kamila zapomenout a byt dal s ondrou nebo mam byt s kamilem nevim si rady. Dekuji predem za odpoved

Odpověď: (20. 6. 2008, 10.21)

Milá Miš,
bylo by fajn, kdyby jsi se postupně naučila vnášet do svého citového života pořádek a zodpovědnost. V tuto chvíli doporučuji poctivě ukončit vztah s Kamilem, říci mu, že cítíš, že s ním už dál vztah mít nemůžeš a nedávat mu plané naděje. Ohledně Kamila doporučuji úklid v srdci za použití rozumu - uvědomit si lásku, kterou jsi mu dala a nevrátila - své srdce si hlaď, řekni mu v duchu, že je ti líto a bolí, že on to neviděl a nevrátil ti totéž, že to však respektuješ a přeješ mu život dle jeho výběru a své srdce si uhladíš (a taky bys mohla vědět, že s děvkařem je vztah dost podivný) Je třeba mít dokončené vztahy minulé, abychom byly čisté pro nový vztah...a nezranovali sebe an druhé (jsou to takové operace srdce)

mamulinka píše: (16. 6. 2008, 12.00)

Dobrý den,chtěla bych se zeptat a případně poradit.Mám
kamarádku,ta má 5 dětí nejstarší má svou rodinu,potom má 18 letou
dceru,17 letou dceru která je těhotná a žije u matky i ze 17
letým přítelem, 13 letýho syna a 5 letýho syna,pozvali jsme matku
a jejího nejmladšího syna na týdění dovolenou k nám na
chalupu,její 17letá  dcera začala vyvádět,že máma nikam
nepojede,vím že by jí musel někdo starší 18 let hlídat,k tomu se
nabídla ta starší dcera.Dotaz zní,jestli je normální aby její 17
letá dcera mámě sprostě nadával a několikrát po ní vztáhla
ruku,žádám o radu,jestli by neměla navštívit nějákou
psychologickou poradnu,tohle není normální aby jí dcera
přikazovala a sama si dělala co chce nakvartýrovala si k dobe 17
letýho kluka upíchla si děcko a máma nikam nesmí a chraň bůh
kdyby jí frajera vyhodila to by bylo zle.

Odpověď: (20. 6. 2008, 10.12)

MIlá Mamulinko,
opravdu není v pořádku, aby dítě vládlo a týralo rodiče. Je otázka, jak k tomu došlo, ale jsou chvíle, kdy pátrání po příčinách je až druhotné, kdy je třeba nastolit řád a pořádek (třeba pomocí zákona). Existuje zákon o rodině, i zákon o domácím násilí. Řešení by však musela hledat vaše kamarádka a ne vy a zažádat o spolupráci  OSPOD při MÚ. Matka by neměla zapomínat na svou důstojnost a svá práva.

karter píše: (16. 6. 2008, 11.01)

Dobrý den,

je mi 17 a bydlím s rodiči.Důvod proč se na Vás obrácím je ten, že můj otec je neskutečný rapl.Neustále mé mamce nadává a pořád je nervózní...včera ho dokonce znervóznilo to, že se ho mamka zeptala jestli chce do práce to černý nebo bílo-černý triko...je to fakt těžké žít s mým otcem...nevím co mám dělat aby se to nějak vyřešilo...protože už z toho mám depky a ke svému otci cítím čirou nenávist.Sice vím, že to je do rodičů věc ale chci jenom říct, že všechny spory vyvolává můj otec...(prostě on je od rána do rána nervozní..)Poraďte prosím!

Odpověď: (20. 6. 2008, 10.00)

Milá K.,
ty nemáš klíč k řešení problému otce ani k problému mezi rodiči. Máma si vybrala tvého tátu (mmj. bez něj bys tu nebyla) a to co je mezi nimi, je jejich věc. Nenávistí  užíráš akorát sama sebe... Můžeš změnit sebe, svůj postoj k "té" věci - jeho chování pozorovat a nebrat ho osobně... a až přijde dospělost v oblasti ekonomické, tak se odstěhovat (bez nenávisti - doporučuji)

BARA píše: (16. 6. 2008, 10.47)

DOBRÝ DEN,
MŮJ PROBLÉM SPOČÍVÁ V TOM, ŽE SE STÁLE KVŮLI NĚČEMU STRESUJI - VŠE SI MOC BERU, MNOHDY I ÚPLNÉ ZBYTEČNOSTI (Z POHLEDU JINÉ OSOBY) A NĚKDY MÁM TAKOVOU ÚZKOST ANIŽ BYCH VĚDĚLA PŘÍČINU. DOST MI NA VŠEM V MÉM ŽIVOTĚ ZÁLEŽÍ A PROTO POKUD SE VYSKYTNE NĚJAKÝ PROBLÉM - PŘEDEVŠÍM S PŘÁTELI - HNED JSEM CELÁ NA NERVY A TO SE PAK ODRÁŽÍ V MÉM CHOVÁNÍ K LIDEM, KTEŘÍ ZA NIC NEMOHOU. MNOHDY NEDOKÁŽU VĚCI NECHAT JEN TAK BÝT A MUSÍM VŠE HNED ŘEŠIT, I KDYŽ SAMA SI OBČAS UVĚDOMÍM, ŽE BY BYLO LEPŠÍ NECHAT TOMU VOLNÝ PRŮBĚH, ALE NEMOHU SI POMOCI. POSLEDNÍ DOBOU JSOU MOJE POCITY INTENZIVNĚJŠÍ, MÁM SEVŘENÝ ŽALUDEK A NEVÍM PROČ. POTŘEBOVALA BYCH PORADIT JAK SE MÁM SVÉHO STRESU ZBAVIT POPŘÍPADĚ KDE JE PŘÍČINA. DĚKUJI BARA

Odpověď: (20. 6. 2008, 9.54)

Milá Báro,
tvůj dotaz v podstatě není řešitelný formou této poradny. Je dobré naučit se meditaci, focusing... doporučuji nalézt si vhodného profesionála, který tě tomu naučí a také byste měli spolu nalézt i příčiny... Potřebuješ se naučit pracovat s vnitřním světem, je to dobré, důležité, ale osobní návštěva nutná.
(jedna taková rada - v situaci, kdy potřebuješ více klidu, otoč pozornost ke svému echu a pozoruj, jak ti to pravidelně dýchá až do bříška...) Přeji vše dobré.

sandra:( píše: (16. 6. 2008, 10.18)

Ahoj..potrebuju pomoct s moji kamardkou..uz odmalicka ma problemy..kdyz byla mala jeji otec asi mlatil jeji matku, bo proste meli strasne problemy, nestaral se moc o ne...atd...asi to melo nasledky..ona se totiz sebepozkozuje..kazdy ji rika ze je EMo..ale to ona nesnasi..a sere ju to jeste vic, ve skoe, ji deptaji jeji spoluzaci..ze uz fakt nevi co ma delat, chcu ji pomoct ale nwm jak..rika mi ze rezani je navykove jak treba cigareta..ve skole s ucenim to nema taky lehke..porad si mysli ze propadne ze nezvlada atd...uz jednou delala reparat..zvladla to..je na konci 9.tr..a ucitelka z matiky ju asi nenecha projit, hnus...ma strasne problemy i doma s dedkem..ktery ji uz odmalicka rika ze z ni bude jen kurva...a nic jineho..devka, fetak..atd...vbc se ji nedivim...chcu ji pomoct ale nwm jak?ma pojizvene ruce..ve 40stupnovem vedru musi nosit trika s dlouhym rukavem...je upe vychrtla az uz to neni normalni..tak jako jak ji mam pomoct kdyz ju ani jeji valstni matka nechape?odjede si nekam do prdele za jejim..a ji necha samotnou s tym dedkem a babkou...a proste ji jen nadavaji..vite jakou by ji udelalo radost kdyby ju aspon jendou za zivot nekdo z jeji rodiny pochvalil, to zahreje..ja si toho treba ani nevazim..kdyz me nasi pochvali, ale vim ze i tohle by ji trosku zahralo u srdicka..jo jeste neco...rozesli jsme se s klukem..ale kdyz jsme spolu..tak jsme spolu jako zase jako kdbychom spolu chodili, ale ja to takhle nechcu..tak co mam delat?pomozte mi s mou kamardakou i se mnou...diky

Odpověď: (20. 6. 2008, 9.49)

Milá Sandro,
tvůj dotaz zahrnuje několik problémů (1. týraná kamarádka, 2. tvoje starost o ni, 3. váš vztah) Bylo by dobré, abys našla nějakého dospěláka, který vám pomůže řešit alespoň bod 1. a 2.. Nemohou to být tví rodiče? Může to být školní psycholog, výchovný poradce či jiný učitel - třeba i ředitel, který bude mít zájem. Bylo by vhodné informovat oddělení Péče o dítě při městském úřadu... Můžeš mi napsat na mejl nebo zavolat, abychom se dohovořily na konzultaci na Skypu či ICQ, kde bychom probraly podrobnosti, protože to není věc jednoduchá. Jsi dobrá kamarádka.

manželka píše: (16. 6. 2008, 9.47)

Dobrý den, obracím se na Vás se svým velkým problémem ani nevím jestli se
mi podaří ho co nejlíp popsat. S manželem nám to neklape on si teda myslí
že je vše v pořádku, spí doslavo spí s naší 5letou dcerou v jedné posteli
(teda s ní leží) a když chci aby malá spala s naším malým 2,5letým v pokojíčku
vůbec to nechce přijmout, on spí s malou v ložnici v 1 posteli a já s malým
v pokojíku on dole a já nad ním, je mi líto že je tam sám a malá spí s manželem
tak jsem tam s ním. Od narození očividně má radši malou než syna. Teď jsem
přišla s tím že se chci rozvést (mám šílekné křeče v žaludku jen když se
mám vrátit domů a nevím co mě čeká, terorizuje mou rodinu a viní ji že je
to jejich chyba že nám to neklape - ten teror už prostě nechci snášet) a
on že mi malou nedá a že si necháme každý jedno dítě že já se chci rozvést.Já
mu říkala  že děti do toho zatahovat nechci a že si je může vzít kdy bude
ctít pokud se domluvíme, citově začal děti vydírat. Co mám dělat. Potom všem
si nemám ho proč vážit pro mě je to bezcitná bestie, malou si kupuje nemám
peníze jak on (nic mi nedává žiju s mateřské) Co si o tom všem myslíte za
3 roky jsme spolu měli sex jen 3x, vůbec mu to nechybí. Mám pocit, že by
se potřeboval léčit. Před 8 lety mu tragicky zahynuli oba rodiče a já mám
pocit, že on si tu malou převtěluje do lásky k mamince byl na ni citově velmi
opravdu velmi vázaný.

Odpověď: (20. 6. 2008, 9.39)

Milá manželko,
jak popisujete rodinné vztahy, opravdu nepůsobí harmonicky, snad je tam i cítit patologie.  Chcete-li se rozvést, doporučuji informovat o tomto úřednici na oddělení péče o dítě a žádat soudně znalecký posudek. Vzhledem k věku dětí to nemusí být zcela jednoduché veřejně rozklíčovat, ale jiná cesta není. Přeji dost síly i rozumu.

Veronika píše: (16. 6. 2008, 9.27)

Přeji krásný dobrý den. Můj problém se týká spolužáků. Je mi 17 let, jsem na střední škole , teď končím druhák a nevycházím s nimi. Podobné to bylo na základní škole,ale ne tak moc. Ve třídě je jedna slečna,která se do mě neustále naváží,jmenuje se Michala. Jdu třeba jen okolo a ona začne pošeptávat hele verča verča a směje se a mě to strašně znervózní nebo když jsem si jednou vzala do školy kalhoty a nevšimla jsem si, že jsou na obrubě dole maličko umazané,hned z toho udělala kovbojku a začala na celou třídu vyřvávat: "Máš špinavý kalhoty, Veruno!" Ostatní se k tomu také pomalu začínají přidávat, v celé třídě je tak 4-5 lidí, kteří se do mě nesnaží žádným způsobem navážet,ale nikdo,kdo by se mě zastal. Strašně mě to psychicky ničí, už jsem kvůli tomu i několikrát nebyla ve škole,abych se s ní nemusela setkat. Zkoušela jsem to ignorovat i jí to vracet,ale když to ignoruji, stupňuje se to, jednou jsem dokonce v peněžence měla tři stovky a když jsem se vrátila z WC,byly tam jen dvě a ve třídě byli kromě ní jen dva lidi. Když jí to vracím, řekne něco ve smyslu: "Ale Verunko, tomu ještě nerozumíš nebo haha kráva se ozvala, jdi domů...atd. Omlouvám se, že je můj dotaz rozsáhlý,ale už je to vážně nesnesitelné. Děje se to od začátku prváku.

Děkuji za odpověď.

Odpověď: (20. 6. 2008, 9.34)

Milá Veru,
chápu, že je tovelmi nepříjemné, bylo by dobré získat podporu kamarádky, poprosit ji (nejlépe je) o aktivní ochranu. Další možnost je požádat o řešení výchovnou poradkyni, třídní uč.. Určitě najdi někoho, kdo ti pomůže, protože určitě není řešení nechodit do školy. Taky ti přeji, aby jsi se tím nenechala ničit... i proto můžeš vyhledat psychoterapeuta. Přeji vše dobré.

Lenka píše: (16. 6. 2008, 9.05)

Dobrý den,
  Jsem 2 a půl roku vdaná.S manželem mame 2 roční dceru, žijeme v bytě mých rodičů.
Už před porodem jsme se s manželem dost hadali a to z toho důvodu, že si myslel, že jsem mu nevěrná a to i v době těhotenství, po té v porodnici s doktorama...atd. Při jeho útocích byl dost vulgární.
Jeden čas hrál automaty, nechodil do práce, protože měl potřebu mě neustále hlidat, všude se mnou chodil a navíc žárlil i na malou dceru, kterou nechtěl půjčovat me rodině ani aby si ji pochovali, když něco koupili tak mi dělal sceny, že ho podcenuji, že on se nedokaže postarat.
Od začátku, co se dcera narodila mi na ni nepřispíva ani korunu, vše tahnu sama a nutno podotknout, že platím pro malou i pro sebe několik spoření a když vše poplatim a dojdou mi peníze, staraji se rodiče.
Já nevím, co manžel děla s penězi, ale jak jsem tady psala, tak hrával automaty, je silný kuřák a denně vsází tikety.
S tímto člověkem se nadá žít, proto jsem se rozhodla podat rozvod, on mě ale začal citově vydírat, že si vezme život, že mu beru dceru, o kterou se stejně nestará.
Dokonce mi napsal, že mě dá do televize, natočí o mě pořad, jaká jsem ..... at celé ČR pozná, co jsem zač.
Dělá mi starosti to, že mi vyhrožuje, že si vysoudí dceru, ma on nějakou šanci to dokazat, když mi celou dobu nedal ani korunu a žil si jako bohém?
Děkuji Vám za odpověd a přeji krásný den, s pozdravem Lenka.

Odpověď: (16. 6. 2008, 16.19)

Milá Lenko,
jeho šance nevidím jako velké, doporučuji vám zajít na oddělení péče o dítě při MÚ a tam o celé věci udělat zápis. Dokladujte si vaše vydání... a držím palce a přeji pevné nervy do rozvodu (nenechte se zastrašit, budte pevná ve svých činecha a svém postoji, postupujte věcně, úředně logicky)

Hanča píše: (16. 6. 2008, 8.53)

Dobrý den,
je mi 20 let a bohužel v pátek 13.6.2008 mi umřel můj milovaný kocourek. Nemůžu se s tou ztrátou srovnat, nikdy jsem nezažila nic podobného. Pořídila jsem si hned nového kocourka, je to v podstatě jeho mladší brácha, ale mám strach že mu nedám tolik lásky jako tomu mému prvnímu co už se mnou není.
Sama nevím jak se mám právě s kocourkovou smrtí vyrovnat, poradila by jste mi prosím??? Já nemůžu pořád pochopit proč zrovna on, nebyla to přirozená smrt, umřel náhle, nestihla jsem se s ním rozloučit a i když jsem si ho pohřbila na zahrádce pořád čekám že příjde a nedokážu si to v hlavě srovnat že už nikdy nepříjde.

Odpověď: (16. 6. 2008, 16.13)

Milá Hančo,
každá láska je jedinečná, není dobré milovat v novém kocourovi dřívějšího, ale mít ráda toho nového v jeho jedinečnosti (tak je třeba postupovat i v mezilidských vztazích). Láska k zesnulému navždy zůstane tvou součástí... popřej mu štastnou cestu do kocouřího nebe a sobě dopřej volný pohyb na této planetě v tomto životě... (a když si trochu popláčeš, tak to bude zcela přirozené)

Milan píše: (16. 6. 2008, 1.35)

Dobrý den,
jsem na pokraji zhroucení,za kterým stojí,alespoň mnou viděné ošklivé zuby!Horší je že sám vím,že to není tak hrozné,jde spíš o pocit z toho,že už nebudu mít zuby nikdy tak hezké jako např. v 15 letech.Asi v ve dvanácti letech jsem udělal tu hloupost,že jsem si narušil přední zuby obyčejným párátkem v domění,a to mi poradil kamarád,že budu moci jakoby plivat mezi zuby.Bohužel manipulace byla tak neštastná,že mezeri potřebovali podchytit plombami.Postupem času začali prosvítat,a tak jsem se rozhodl k zákroku na jednom estetickém pracovišti,jenže výsledek nebyl takový jako jsem čekal.Nejhorší je pro mě samotné jídlo,radši ani nebudu jíst.Za prvé mám pocit že se mi hned začnou zuby kazit a za druhé mám špatný pocit z toho,že mi třeba kolikrát uvízne jídlo mezi předními zuby a bez dentální nitě se toho špatně zbavuji.Jak můžu např. jít na nějakou grilovačku a nebát se,že budu vypadat směšně.Nevím asi jsem na sebe příliš sebekritický!Viděl bych řešení navštívit jiné podobné stomatologické pracoviště,ale mám strach abych tento můj stav ještě nezhoršil,mám chuť žít naplno.ale i když pro někoho se to může zdát směšné,tohle mě ukotvilo doma.Tento můj stav může i za to,že jsem ve svých 30 letch ještě svobodný,mám tu nejhorší práci pod sluncem,a nadále trpím ztrátou svého už tak chabého sebevědomí,vím že všechno by bylo jinak,kdybych měl krásné přední zuby,a to mě na tom mrzí že všeho nejvíc.Nevím jak se s tím smířit a potřeboval bych radu,už mě nebaví si čistit ráno v poledne a večer zuby pokaždé skoro hodinu, i když vím že výsledek nebude jiný!Vím že kdybych vám mohl své zuby ukázat,řekla by jste asi toto: "o co vám jde?0 vždyť máte zuby hezké!"Nevím,jedná se o jednu mezeru se kterou nejsem spokojen,ale jedno vím jistě:je to to první a poslední na co ráno když vstanu a večer když jdu spát,myslím.Potřebuji nějakou radu.Děkuji za odpověď

Odpověď: (16. 6. 2008, 16.08)

Milý Milane,
nabízí se několik typů odpovědi.  
Nakonec mi připadá nejpříhodnější tato: obdivuji tvou mezeru mezi zuby (protože je mocná a řídí tvůj život) - doporučuji, aby jsi ji také vzdal hold... a můžeš s ní vést dialog... bylo by dobré, aby vedl ke smíru...
Až to poctivě uděláš, dej vědět...(nebo se můžeš zastavit a dialog provedeme spolu)

Mancocápac píše: (9. 6. 2008, 21.00)

Dobrý den,je mi 14 a chodím na gymnázium a už za ten rok co tam chodím jsem si tam v dvojjazyčné sekci ve které je naše třída vypěstoval docela dost slušnou paměť. Ale po týdnu nemoci a pár dnech ředitelského volna mi mozek hodně zlenivěl a ať se snažím jak se snažím nemůžu ho nahodit. Zase se mi vrací ta moje stará průměrná paměť a ani se mi nechce dělat normální domácí úlohy a nedokážu se k nim za žádnou cenu dotlačit. Tak vás prosím jestli by jste mi nenapsala pár rad jak odbourat tu nechtěnou lenivost a jak vrátit mou, dovolil bych si napsat vysoce nadprůměrnou paměť. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: (12. 6. 2008, 21.28)

Milý M.,
jsi-li z okolí, zajdi na léčebnou meditaci - to ohledně té kolísavé paměti. I ohledně té nechtěné lenivosti by se hodila, jinak nezbývá nic jiného než doporučit vnitřní sebekázeň (mmj. krátkodobou paměť podporuje lecitin, droždí a jiné přírodní produkty) Přeji vše dobré

Lenka píše: (9. 6. 2008, 18.55)

Vážená paní Mgr.Štěpánková obracím se na Vás s dotazem,který se týká mého 4,5 letého vnuka.
Dochází do MŠ je klidný,společenský, s dětmi vychází,akorát máme problém s řečí /nesrozumitelnost,zaměňuje písmenka ve slovech atd./,proto jsme využili návštěvu logopedičky.Vnuk nechtěl spolupracovat a pani dr.nám doporučila návštěvu psychologa.
Je to nutné?Prosím o radu.
Dle mého názoru se jednalo o první kontakt a vnuk mohl být stydlivý,nedůvěřivý.
Děkuji za odpověď.
S pozdravem  Lenka

Odpověď: (11. 6. 2008, 14.47)

Doporučuji nalézt logopedku, která bude mít trpělivost na navázání kontaktu s dítětem - jsou i takové :). (na názor se ještě poptejte učitelek v MŠ, zda spatřují důvod k návštěvě vnuka  psychologa)

Paulla píše: (9. 6. 2008, 17.06)

Přeji hezký den. Potřebovala bych poradit. Mám v rodině takový problém s dcerkou od manžela. Je ji 31 let a rozhodla se sama o sobě, že se stane maminkou. Má to ovšem trochu háček. Nejen, že s jejím těhotenstvím nesouhlasil partner, který tím byl dosti zaskočený, ale nikdo z rodiny. Dcera žije trochu jiným způsobem života, než jsme zvyklí my ostatní. Nechodí do práce, žije bohémský styl života, takže nemá žádné zajištění, neplatí sociální ani zdravotní pojištění. Nedávno porodila a teď spoléhá na to, že ji celá rodina bude vycházet vstříc a bude ji živit a starat se o ni. Nejen, že začíná mít deprese, protože ji vše nevychází tak, jak by si asi představovala, ale dostává tím do špatného psychického stavu všechny kolem sebe. Snažili jsme se ji pomáhat, jak to jen šlo, ale vždy se odvděčila spíše útokama, urážkama. Také to prostě nejde donekonečna na náš úkor ji podporovat, protože jde i o maminku, která celé těhotenství kouřila, a to nejen cigarety. Takže jsme z toho všichni dost nešťastní. Nemáme dostatek finančních prostředků a také máme další 3 děcka. Potřebovala bych poradit, zda je správný přístup - oznámit přímo, že je dospělá, že to bylo její rozhodnutí stát se maminkou i přes náš nesouhlas a že se nyní musí umět o malou postarat sama. Má partnera, který je mentálně na tom naprosto stejně, také se mu nechce dělat. Ostatní členové rodiny i sourozenci mají postavení a práci, jak se říká až na dva úvazky, aby se mohli plně postavit do života a doplácí na dcerku, která jen spoléhá na jejich pomoc a sama pro živobytí neudělá nic. Jakým způsobem ji přimět nebo poradit, aby už se postavila na vlastní nohy. Je to pro nás dost těžké a dělá to i nesoulad mezi ostatními dětmi. Děkuji za radu. Omlouvám se, zda je dotaz takový trochu složitý, ale celá ta situace už se začíná vyhrocovat.

Odpověď: (11. 6. 2008, 14.44)

MIlá P.,
píšete to vcelku srozumitelně a vy sama řešení znáte. Chápu, že s ohledem na miminko je tato situace těžší... můžete celou věc oznámit na péči o dítě při MÚ a postupně si toto děcko třeba vzít do péče, ale podporování dcery, která do současnosti nepřijala za sebe zodpovědnost neprospěje ani jí, ani vám ani vnoučeti... Přeji dost síly a odvahy k takovému kroku...

Lucie píše: (9. 6. 2008, 12.05)

Dobrý den, potřebovala bych poradit jak mám pomoct mamce. Před 2 měsíci od nás otec odešel k milence, která bydlí ve stejné vesnici jako my. S mámou se dohodli, že jí do konce června řekne jestli se k nám vrátí nebo ne. Máma to nezvládá, když jsme se všichni sešli na jedné akci, otec tam přišel s milenkou a před všemi se tam líbali a objímali. Mamka měla vypitou skleničku vína a totálně se zhorutila. V těchto stavech mluví o sebevraždě, ale ve skutečnosti by to neudělala, protože by pak sestra musela do jeho péče a to ona nechce. Nevím jak jí mám pomoct, jak jí šetrně říct, že už se nevrátí. Otec mě velice zklamal a nedokážu s ním promluvit. Mamka byla i u psycholožky, ale ta jí akorát napsala nějaké prášky na uklidnění.Nevím co dělat. Děkuji.

Odpověď: (11. 6. 2008, 14.40)

Milá Lucie,
vy pro mamku nemůžete udělat nic a to, že soudíte svého otce není pro vás moc dobré... Pro vás nutné a v souladu s principy života je, akceptovat osudy a volby druhých takové, jaké jsou, připustit, že o situaci nemusíte vědět všechno... Přeji k tomu dost síly a odvahy...

simona píše: (9. 6. 2008, 10.31)

dobry den.mam velky problem s pritelem jsme spolu 5let a on drive bral 5let pervitin zilne podle me je dost naruseny mlati me a rika jak me nenavidi a at chcipnu a pak jak me miluje a at si dojdu k psychiatrovi ze nejsem normalni, co si o tom myslite.

Odpověď: (11. 6. 2008, 14.36)

...že je docela zajímavé, jaké máte představy o svém životě, jaké chování od partnera si zasloužíte...

mamka píše: (9. 6. 2008, 10.18)

dobrý den, můj manžel má 33 letého bratru spolu s rodiči koupili chatu pod námi.Náhodně jsme si asi před rokem  s naší 16 letou dcerou všimli, že když jsme na zahradě ,tak stojí u nich v chatě u zrcadla a sleduje v zrcadle co se u nás děje , když špatně vidí tak se nakloní i k oknu.Je to velmi nepříjemné, když se podíváme do okna ,tak ucukne.Někdy tam stojí i hodinu a vícekrát denně.Když bylo dceři asi 13 tak jí koupil nějaké oblečení a mezi ním bylo i spodní prádlo od té doby k nim dceru nepouštím.Prosím o radu jak tomuto zamezit.Velký plot nechceme kvůli manželovým rodičům.děkuji za odpověď

Odpověď: (11. 6. 2008, 14.34)

Asi není jiné řešení než o tématu veřejně promluvit... Říci bratrovi, že jeho chvání nerozumíte a není vám příjemné...

dunet píše: (9. 6. 2008, 9.41)

Dobrý den,prosím o radu.Bývám často velmi nervózní z lidí,snad
nepřiměřená tréma,nebo stud .Je mi 34 let a mám problém s
navazováním kontaktů s lidmi,občas se i zakoktám a pořád
přemýšlím nad tím co říci a a chce se mi utéct.Na můj věk mi to
připadá zvláštní.Taky se díky tomu nedokážu slovně bránit,třeba v
zaměstnání.Vždy jakobych přestal dýchat a přemýšlet.Pak o té
situaci vždy přemýšlí,že jsem jí nezvládl.Často mívám pocit úzkosti.Děkuji předem za radu a snahu.S pozdravem dunet.

Odpověď: (11. 6. 2008, 12.58)

Milý Dunete,
váš problém se korespondenčně nevyřeší.Duše/psyché není jednodušší orgán než tělo/soma. To, že vás o tom ve škole mnoho nenaučili, neznamená, že to tak není. Takže myslíte-li vážně, že chcete své duši věnovat pozornost, že ji chcete zušlechťovat a udržovat ve zdraví, vyhledáte psychoterapeuta. Je třeba naučit se pracovat se svým vnitřním světem, proto bych doporučovala psychoterapii u terapeuta, který umí pracovat s hlubšími vrstvami osobnosti.

amálka píše: (9. 6. 2008, 9.35)

Dobrý den,obracím se na s dotazem.Jsem vdaná 18 let,je mi 38,manž.45.mám 2 děti v pubertě.Manžel si našel jinou,protože jsem se mu o něj prý neměla zájem,já  v té době léčila z depresí.tak to vyřešil milenkou,byl s ní i na dovolené,Je pracovně skoro celý  týden pryč.Žil střídavě s ní a doma,byl třeba o víkendech.Já jsem z toho byla zničená ,chtěla jsem ,aby se vrátil.Mám ho ráda.Bylo to hrozné období,neřekl že se rozejde ani s ní ani se mnou.Chtěl jen čas na rozmyšlenou.Po vánocích,které byly hrozné se s ní rozešel a vrátil.Už jsem s tím ani nepočítala,ale moc jsem chtěla aby to udělal.Chtěla jsem ,aby se vrátil taky kvůli mě,ne jen kvůli dětem.Věřila jsem ,že když se budem snažit bude to fungovat.Pro mě to bylo nejhežčích 5 měsíců,co jsem spolu prožili.Nedávno začal být divnej,zjistila jsem že zas nějakou má.Je o hodně mladší než on.ta před tím taky.jsem zoufalá.věřila jsem všemu,co mi říkal,co mi psal,co plánoval.Slečné řekl,že to nefungovalo,ale já to tak cítila,i od něj.Zná ji jen chvíli a už s ní chce plánovat život.Je úspěšný ,v práci ho obdivují.Neumím se vyrovnat s tím,že mě zradil,lhal. Mám ho moc ráda.Já se vždy věnovala dětem,teď jsou ve věku kdy mě moc nepotřebují.je těžké se vyrovnat s tím že jsou velký,byla jsem zvyklá být s nima a žít pro ně a celou rodinu.Jsem hrozně osamocená smutná,pořád brečím.Moc bych chtěla ,aby se vrátil ...začít znovu.tvrdí,že mě má rád,ale už chce žít jinak....Děkuji

Odpověď: (11. 6. 2008, 12.52)

Milá Amálko,
chápu že prožíváte náročné období. Ale vím, že život s člověkem s depresí není vždy rovnocené a plnocené partnerství, protože člověka s depresí je ve vztahu jen půl. Přeji vám, abyste našla lásku k sobě... a přejte lidem jejich cestu... Doporučuji vám systematickou psychoterapii (kvůli vám samé) Přeji vše dobré.

< novější | 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >