Odpovídá psycholog, psychoterapeut více ; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu.
- Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
- Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
- Vše zde napsané bude zveřejněno
< novější | 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >
Hanča píše: (16. 6. 2008, 8.53)
Dobrý den,
je mi 20 let a bohužel v pátek 13.6.2008 mi umřel můj milovaný kocourek.
Nemůžu se s tou ztrátou srovnat, nikdy jsem nezažila nic podobného.
Pořídila jsem si hned nového kocourka, je to v podstatě jeho mladší
brácha, ale mám strach že mu nedám tolik lásky jako tomu mému prvnímu co
už se mnou není.
Sama nevím jak se mám právě s kocourkovou smrtí vyrovnat, poradila by jste
mi prosím??? Já nemůžu pořád pochopit proč zrovna on, nebyla to
přirozená smrt, umřel náhle, nestihla jsem se s ním rozloučit a i když
jsem si ho pohřbila na zahrádce pořád čekám že příjde a nedokážu si
to v hlavě srovnat že už nikdy nepříjde.
Odpověď: (16. 6. 2008, 16.13)
Milá Hančo,
každá láska je jedinečná, není dobré milovat v novém kocourovi
dřívějšího, ale mít ráda toho nového v jeho jedinečnosti (tak je třeba
postupovat i v mezilidských vztazích). Láska k zesnulému navždy zůstane
tvou součástí... popřej mu štastnou cestu do kocouřího nebe a sobě
dopřej volný pohyb na této planetě v tomto životě... (a když si trochu
popláčeš, tak to bude zcela přirozené)
Milan píše: (16. 6. 2008, 1.35)
Dobrý den,
jsem na pokraji zhroucení,za kterým stojí,alespoň mnou viděné ošklivé
zuby!Horší je že sám vím,že to není tak hrozné,jde spíš o pocit z
toho,že už nebudu mít zuby nikdy tak hezké jako např. v 15 letech.Asi v ve
dvanácti letech jsem udělal tu hloupost,že jsem si narušil přední zuby
obyčejným párátkem v domění,a to mi poradil kamarád,že budu moci jakoby
plivat mezi zuby.Bohužel manipulace byla tak neštastná,že mezeri
potřebovali podchytit plombami.Postupem času začali prosvítat,a tak jsem se
rozhodl k zákroku na jednom estetickém pracovišti,jenže výsledek nebyl
takový jako jsem čekal.Nejhorší je pro mě samotné jídlo,radši ani nebudu
jíst.Za prvé mám pocit že se mi hned začnou zuby kazit a za druhé mám
špatný pocit z toho,že mi třeba kolikrát uvízne jídlo mezi předními
zuby a bez dentální nitě se toho špatně zbavuji.Jak můžu např. jít na
nějakou grilovačku a nebát se,že budu vypadat směšně.Nevím asi jsem na
sebe příliš sebekritický!Viděl bych řešení navštívit jiné podobné
stomatologické pracoviště,ale mám strach abych tento můj stav ještě
nezhoršil,mám chuť žít naplno.ale i když pro někoho se to může zdát
směšné,tohle mě ukotvilo doma.Tento můj stav může i za to,že jsem ve
svých 30 letch ještě svobodný,mám tu nejhorší práci pod sluncem,a
nadále trpím ztrátou svého už tak chabého sebevědomí,vím že všechno
by bylo jinak,kdybych měl krásné přední zuby,a to mě na tom mrzí že
všeho nejvíc.Nevím jak se s tím smířit a potřeboval bych radu,už mě
nebaví si čistit ráno v poledne a večer zuby pokaždé skoro hodinu, i když
vím že výsledek nebude jiný!Vím že kdybych vám mohl své zuby
ukázat,řekla by jste asi toto: "o co vám jde?0 vždyť máte zuby
hezké!"Nevím,jedná se o jednu mezeru se kterou nejsem spokojen,ale jedno
vím jistě:je to to první a poslední na co ráno když vstanu a večer když
jdu spát,myslím.Potřebuji nějakou radu.Děkuji za odpověď
Odpověď: (16. 6. 2008, 16.08)
Milý Milane,
nabízí se několik typů odpovědi.
Nakonec mi připadá nejpříhodnější tato: obdivuji tvou mezeru mezi zuby
(protože je mocná a řídí tvůj život) - doporučuji, aby jsi ji také
vzdal hold... a můžeš s ní vést dialog... bylo by dobré, aby vedl ke
smíru...
Až to poctivě uděláš, dej vědět...(nebo se můžeš zastavit a dialog
provedeme spolu)
Mancocápac píše: (9. 6. 2008, 21.00)
Dobrý den,je mi 14 a chodím na gymnázium a už za ten rok co tam chodím jsem si tam v dvojjazyčné sekci ve které je naše třída vypěstoval docela dost slušnou paměť. Ale po týdnu nemoci a pár dnech ředitelského volna mi mozek hodně zlenivěl a ať se snažím jak se snažím nemůžu ho nahodit. Zase se mi vrací ta moje stará průměrná paměť a ani se mi nechce dělat normální domácí úlohy a nedokážu se k nim za žádnou cenu dotlačit. Tak vás prosím jestli by jste mi nenapsala pár rad jak odbourat tu nechtěnou lenivost a jak vrátit mou, dovolil bych si napsat vysoce nadprůměrnou paměť. Předem děkuji za odpověď.
Odpověď: (12. 6. 2008, 21.28)
Milý M.,
jsi-li z okolí, zajdi na léčebnou meditaci - to ohledně té kolísavé
paměti. I ohledně té nechtěné lenivosti by se hodila, jinak nezbývá nic
jiného než doporučit vnitřní sebekázeň (mmj. krátkodobou paměť
podporuje lecitin, droždí a jiné přírodní produkty) Přeji vše dobré
Lenka píše: (9. 6. 2008, 18.55)
Vážená paní Mgr.Štěpánková obracím se na Vás s dotazem,který se
týká mého 4,5 letého vnuka.
Dochází do MŠ je klidný,společenský, s dětmi vychází,akorát máme
problém s řečí /nesrozumitelnost,zaměňuje písmenka ve slovech atd./,proto
jsme využili návštěvu logopedičky.Vnuk nechtěl spolupracovat a pani
dr.nám doporučila návštěvu psychologa.
Je to nutné?Prosím o radu.
Dle mého názoru se jednalo o první kontakt a vnuk mohl být
stydlivý,nedůvěřivý.
Děkuji za odpověď.
S pozdravem Lenka
Odpověď: (11. 6. 2008, 14.47)
Doporučuji nalézt logopedku, která bude mít trpělivost na navázání kontaktu s dítětem - jsou i takové :). (na názor se ještě poptejte učitelek v MŠ, zda spatřují důvod k návštěvě vnuka psychologa)
Paulla píše: (9. 6. 2008, 17.06)
Přeji hezký den. Potřebovala bych poradit. Mám v rodině takový problém s dcerkou od manžela. Je ji 31 let a rozhodla se sama o sobě, že se stane maminkou. Má to ovšem trochu háček. Nejen, že s jejím těhotenstvím nesouhlasil partner, který tím byl dosti zaskočený, ale nikdo z rodiny. Dcera žije trochu jiným způsobem života, než jsme zvyklí my ostatní. Nechodí do práce, žije bohémský styl života, takže nemá žádné zajištění, neplatí sociální ani zdravotní pojištění. Nedávno porodila a teď spoléhá na to, že ji celá rodina bude vycházet vstříc a bude ji živit a starat se o ni. Nejen, že začíná mít deprese, protože ji vše nevychází tak, jak by si asi představovala, ale dostává tím do špatného psychického stavu všechny kolem sebe. Snažili jsme se ji pomáhat, jak to jen šlo, ale vždy se odvděčila spíše útokama, urážkama. Také to prostě nejde donekonečna na náš úkor ji podporovat, protože jde i o maminku, která celé těhotenství kouřila, a to nejen cigarety. Takže jsme z toho všichni dost nešťastní. Nemáme dostatek finančních prostředků a také máme další 3 děcka. Potřebovala bych poradit, zda je správný přístup - oznámit přímo, že je dospělá, že to bylo její rozhodnutí stát se maminkou i přes náš nesouhlas a že se nyní musí umět o malou postarat sama. Má partnera, který je mentálně na tom naprosto stejně, také se mu nechce dělat. Ostatní členové rodiny i sourozenci mají postavení a práci, jak se říká až na dva úvazky, aby se mohli plně postavit do života a doplácí na dcerku, která jen spoléhá na jejich pomoc a sama pro živobytí neudělá nic. Jakým způsobem ji přimět nebo poradit, aby už se postavila na vlastní nohy. Je to pro nás dost těžké a dělá to i nesoulad mezi ostatními dětmi. Děkuji za radu. Omlouvám se, zda je dotaz takový trochu složitý, ale celá ta situace už se začíná vyhrocovat.
Odpověď: (11. 6. 2008, 14.44)
MIlá P.,
píšete to vcelku srozumitelně a vy sama řešení znáte. Chápu, že s
ohledem na miminko je tato situace těžší... můžete celou věc oznámit na
péči o dítě při MÚ a postupně si toto děcko třeba vzít do péče, ale
podporování dcery, která do současnosti nepřijala za sebe zodpovědnost
neprospěje ani jí, ani vám ani vnoučeti... Přeji dost síly a odvahy k
takovému kroku...
Lucie píše: (9. 6. 2008, 12.05)
Dobrý den, potřebovala bych poradit jak mám pomoct mamce. Před 2 měsíci od nás otec odešel k milence, která bydlí ve stejné vesnici jako my. S mámou se dohodli, že jí do konce června řekne jestli se k nám vrátí nebo ne. Máma to nezvládá, když jsme se všichni sešli na jedné akci, otec tam přišel s milenkou a před všemi se tam líbali a objímali. Mamka měla vypitou skleničku vína a totálně se zhorutila. V těchto stavech mluví o sebevraždě, ale ve skutečnosti by to neudělala, protože by pak sestra musela do jeho péče a to ona nechce. Nevím jak jí mám pomoct, jak jí šetrně říct, že už se nevrátí. Otec mě velice zklamal a nedokážu s ním promluvit. Mamka byla i u psycholožky, ale ta jí akorát napsala nějaké prášky na uklidnění.Nevím co dělat. Děkuji.
Odpověď: (11. 6. 2008, 14.40)
Milá Lucie,
vy pro mamku nemůžete udělat nic a to, že soudíte svého otce není pro
vás moc dobré... Pro vás nutné a v souladu s principy života je, akceptovat
osudy a volby druhých takové, jaké jsou, připustit, že o situaci nemusíte
vědět všechno... Přeji k tomu dost síly a odvahy...
simona píše: (9. 6. 2008, 10.31)
dobry den.mam velky problem s pritelem jsme spolu 5let a on drive bral 5let pervitin zilne podle me je dost naruseny mlati me a rika jak me nenavidi a at chcipnu a pak jak me miluje a at si dojdu k psychiatrovi ze nejsem normalni, co si o tom myslite.
Odpověď: (11. 6. 2008, 14.36)
...že je docela zajímavé, jaké máte představy o svém životě, jaké chování od partnera si zasloužíte...
mamka píše: (9. 6. 2008, 10.18)
dobrý den, můj manžel má 33 letého bratru spolu s rodiči koupili chatu pod námi.Náhodně jsme si asi před rokem s naší 16 letou dcerou všimli, že když jsme na zahradě ,tak stojí u nich v chatě u zrcadla a sleduje v zrcadle co se u nás děje , když špatně vidí tak se nakloní i k oknu.Je to velmi nepříjemné, když se podíváme do okna ,tak ucukne.Někdy tam stojí i hodinu a vícekrát denně.Když bylo dceři asi 13 tak jí koupil nějaké oblečení a mezi ním bylo i spodní prádlo od té doby k nim dceru nepouštím.Prosím o radu jak tomuto zamezit.Velký plot nechceme kvůli manželovým rodičům.děkuji za odpověď
Odpověď: (11. 6. 2008, 14.34)
Asi není jiné řešení než o tématu veřejně promluvit... Říci bratrovi, že jeho chvání nerozumíte a není vám příjemné...
dunet píše: (9. 6. 2008, 9.41)
Dobrý den,prosím o radu.Bývám často velmi nervózní z lidí,snad
nepřiměřená tréma,nebo stud .Je mi 34 let a mám problém s
navazováním kontaktů s lidmi,občas se i zakoktám a pořád
přemýšlím nad tím co říci a a chce se mi utéct.Na můj věk mi to
připadá zvláštní.Taky se díky tomu nedokážu slovně bránit,třeba v
zaměstnání.Vždy jakobych přestal dýchat a přemýšlet.Pak o té
situaci vždy přemýšlí,že jsem jí nezvládl.Často mívám pocit
úzkosti.Děkuji předem za radu a snahu.S pozdravem dunet.
Odpověď: (11. 6. 2008, 12.58)
Milý Dunete,
váš problém se korespondenčně nevyřeší.Duše/psyché není jednodušší
orgán než tělo/soma. To, že vás o tom ve škole mnoho nenaučili,
neznamená, že to tak není. Takže myslíte-li vážně, že chcete své duši
věnovat pozornost, že ji chcete zušlechťovat a udržovat ve zdraví,
vyhledáte psychoterapeuta. Je třeba naučit se pracovat se svým vnitřním
světem, proto bych doporučovala psychoterapii u terapeuta, který umí
pracovat s hlubšími vrstvami osobnosti.
amálka píše: (9. 6. 2008, 9.35)
Dobrý den,obracím se na s dotazem.Jsem vdaná 18 let,je mi 38,manž.45.mám 2 děti v pubertě.Manžel si našel jinou,protože jsem se mu o něj prý neměla zájem,já v té době léčila z depresí.tak to vyřešil milenkou,byl s ní i na dovolené,Je pracovně skoro celý týden pryč.Žil střídavě s ní a doma,byl třeba o víkendech.Já jsem z toho byla zničená ,chtěla jsem ,aby se vrátil.Mám ho ráda.Bylo to hrozné období,neřekl že se rozejde ani s ní ani se mnou.Chtěl jen čas na rozmyšlenou.Po vánocích,které byly hrozné se s ní rozešel a vrátil.Už jsem s tím ani nepočítala,ale moc jsem chtěla aby to udělal.Chtěla jsem ,aby se vrátil taky kvůli mě,ne jen kvůli dětem.Věřila jsem ,že když se budem snažit bude to fungovat.Pro mě to bylo nejhežčích 5 měsíců,co jsem spolu prožili.Nedávno začal být divnej,zjistila jsem že zas nějakou má.Je o hodně mladší než on.ta před tím taky.jsem zoufalá.věřila jsem všemu,co mi říkal,co mi psal,co plánoval.Slečné řekl,že to nefungovalo,ale já to tak cítila,i od něj.Zná ji jen chvíli a už s ní chce plánovat život.Je úspěšný ,v práci ho obdivují.Neumím se vyrovnat s tím,že mě zradil,lhal. Mám ho moc ráda.Já se vždy věnovala dětem,teď jsou ve věku kdy mě moc nepotřebují.je těžké se vyrovnat s tím že jsou velký,byla jsem zvyklá být s nima a žít pro ně a celou rodinu.Jsem hrozně osamocená smutná,pořád brečím.Moc bych chtěla ,aby se vrátil ...začít znovu.tvrdí,že mě má rád,ale už chce žít jinak....Děkuji
Odpověď: (11. 6. 2008, 12.52)
Milá Amálko,
chápu že prožíváte náročné období. Ale vím, že život s člověkem s
depresí není vždy rovnocené a plnocené partnerství, protože člověka s
depresí je ve vztahu jen půl. Přeji vám, abyste našla lásku k sobě... a
přejte lidem jejich cestu... Doporučuji vám systematickou psychoterapii
(kvůli vám samé) Přeji vše dobré.
Ajulka píše: (9. 6. 2008, 9.29)
Dobrý den, mám dotázek, dcera chodí do 1.třídy. Žádné problémy nemá, jen při opisování většinou vynechá háčky a tečky. Při diktování problém nemá. Nemůže to být projev dysgrafie nebo něcoho jiného? Já jen abychom jí neublížili, když s ní opisujeme aby to zvládla. Opisujeme hrou s ní, kdo to bude mít lepší.Děkuji za odpověď ája
Odpověď: (11. 6. 2008, 12.45)
Mílá Ájo,
může se jednat o oslabení zrakové diferenciace a vizuomotorické koordinace
- na trénink těchto funkcí se zeptejte v Pedagogicko psychologické
poradně ve vašem okresním městě...
nebo si vyhledejte KUPOZ - ve vyhledávači
např.: http://educozatec.cz/educo2.ht…
trénováním v přiměřeném časovém rozpětí ji jistě neublížíte
r.š.
Quintilianus píše: (9. 6. 2008, 0.34)
Dobrý den. Mám takový problém. Je mi 27 a Poslední dobou trpím nespavosti, zažívám pocity úzkosti, snažím se stranit velkému množství lidí, jsem přehnaně sebekritický, občas mě přepadá sebelítost, když se někde kolem mě vyskytne nějaký problém dávám si ho za vinu. Občas se na sebe nemohu podívat do zrcadla. Posledních pár přátel jsem od sebe odehnal jen pro to že jsem měl pocit, že se dokáží ozvat jen když něco potřebují. Zůstal jsem úplně sám. Nejsem schopen si najít přítelkyni a ztrácím schopnost komunikace mezi lidmi. Přemýšlel jsem nad návštěvou psychologa ale v místě mého bydliště žádný není a i kdyby byl asi bych se obával že se mi vysměje a řekne mi že si vše jen namlouvam a ve skutečnosti žádný problém není. Dokážete mi poradit?
Odpověď: (11. 6. 2008, 12.41)
Milý Q.,
popsal jste několik věcí k pořešení. Různě spolu souvisejí, ale každá
záležitost by zasloužila zvláštní pozornost. Když víte, že byste rád
udělal se sebou nějaké změny, doporučuji vám, abyste sebral odvahu a
navštívil psychoterapeuta a postupně začal svůj život proměňovat tak,
aby odpovídal vašim představám. Rozhodně se vám nevysměje, protože
ví, jak lidská duše je složitá. (Najděte si odpověď pro Ondru z
26.5.)Jste-li z okolí, můžete si samozřejmě schůzku dohovořit. Přeji
vše dobré
dívka píše: (2. 6. 2008, 17.17)
Dobrý den Vážená paní Mgr. Štěpánková,
obracím se na Vás s dotazem, který už možná nebude aktuální, až jej
budete číst, přesto by mě zajímal Váš názor.
Je mi 22 let a léčím se s poruchou osobnosti(hraniční, paranoidní,
úzkostnou a závislou) již nějakou dobu. Osoba, které jsem nejvíce ve svém
životě důvěřovala byla moje psychiatrině, jenže ta mě teď nechala dát
do PL na uzavřené oddělení i přes moje opakované ujišťování, že si
nehodlám nic udělat a že ji to klidně podepíšu, jestli mi nevěří.
Nedovolila mi ani si jít pro věci,...Byla jsem tam jen 14 dní (velmi rychle
jsem je přesvědčila, že tam nepatřím), ale i těch 14 dní mě strašně
změnilo, trpím záchvaty paniky, strašně se bojím. Nevím, jak s lékařkou
jednat. Já se na ni nezlobím, protože je víla, ale mám strašný strach ji
cokoliv říct, aby to neudělala znova. Nejde mi se znova začlenit do
normálního života. Připadám si jako někdo cizí, myslela jsem, že to hned
přejde, ale už jsem doma 5 dní a nezvládám to. Já už tam zpátky
nechci...Co mám dělat?
Děkuji
Odpověď: (6. 6. 2008, 15.27)
Milá dívko,
píšete, že vaše potíže jsou vcelku hluboké a trvalejšího charakteru.
Bylo by dobré vyhledat adekvátní pomoc. Doporučuji, abyste se nebránila
pobytu. Znáte http://www.kaleidoskop-os.cz/ ?
Samozřejmě, že místo pobytu je dobré sama si vybrat. Doporučit mohu i http://www.firmy.cz/detail/232…
. Přeji vše dobré.
Leňule píše: (2. 6. 2008, 13.40)
Ahojky,chtěla bych od vás radu,mám 5 letého syna a je s ním k nevydržení.Pořád nám jen nadává sprostě,neposlouchá,dělá si co chce,už si nevím s ním rady.Má ještě mladšího sourozence,kterého pořád mlátí.Poraďte prosím co s ním.děkuji
Odpověď: (6. 6. 2008, 15.17)
Milá L.,
z vašeho dotazu není patrný váš výchovný přístup ani okolní výchovné
vlivy. K podrobnější analýze doporučuji návštěvu u rodinného terapeuta.
Tím se upřesní, jaký je podíl vlivu vnějších a vnitřních faktorů.
Najděte si někoho šikovného a konzultaci neodkládejte. (můžete
nahlédnout i do nějaké odborné literatury - možná kniha Malý tyran, by
vám poskytla cenné informace - není však samozřejmě všezahrnující)
Pražanda píše: (2. 6. 2008, 13.27)
Dobrý den,jsem s přítelem 4 roky.Na podzim plánujeme svatbu.Nikdy jsem neměla důvod žárlit.Občas chodíme do společnosti každý zvlášt,občas spolu.Letos přítel nastoupil do nové práce.Cca v dubnu se mi začalo zdát,že chodí s prací víc se bavit,sportovat apod. Vím,že jsem to neměla dělat,ale podívala jsem se do výpisu a zjistila jsem,že v dubnu jedné kolegyni napsal 80 sms.Je o 10 let starší, rozvedená.Když jsem se ho ptala na věrnost,řekl,že mi věrný je a ať nemyslím na blbosti.V pátek šel s kolegou na pivo.Že mu to prý dlužil a domluvili se přes sms.Nedalo mi to a podívala jsem se do mobilu.Zjistila jsem,že nepsal kolegovi a dotyčné kolegyni.Já jsem byla s kamarádkou na vínku, přítel byl cca 2 hodiny pryč.Nevím,co mám teď dělat.Jinak nám vše perfektně funguje.Máme spoustu plánů do budoucna.Přítel stále mluví o dítěti apod.Je pravda,že si vždycky více rozumněl s kolegyněmi a řešili spolu různé problémy.
Odpověď: (6. 6. 2008, 15.12)
Milá Pražando,
situace nelehká. Chápu, že vás zneklidnuje něco, co má přítel potřebu
tajit. Můžete se ho zeptat, co ho vede k tomu, že to tají...? Dokážete-li
toto téma udělat veřejné, dokážete-li akceptovat, že toto se děje,
bylo by dobré, kdyby vás s kolegyní seznámil.
britney píše: (2. 6. 2008, 11.11)
Dobrý den, žiju s přítelem už rok apůl.Chcem se brát.Ale já mám
pořád v hlavě to co mu nikdy noedpustím a to že první půl rok bral drogy
a věděl že to nemám ráda a řekl mi to uplne v pohodě a s usměvem na
rtech.Sesypala jsem se z toho.Byla jsem na dně, a když už na to nechci myslet
tak mě to chytne a zase cítím tu zradu a nenávist k němu.Jeho kamarádi
jsou všichni fetáci za zády mu drogy nabízejí, a mě to štve.Pořád mi
povídají jaké to je super být sfetovanej!!!Taky sem tam hulí a přitom ví
že to nesnáším a že chceme dítě a máme s tím problem.Příjde mi to
nezodpovědné!!!
Taky mám už asi měsíc pocit že musím utéct pryč.Nemám peníze protože
dodělávám studia, a mamka bratrovi pujčuje peníze a po mě chce vše do
koruny vrátit, vždy mi řekne všechno zpět!!!Mrzí mě to.Mám pocit že
musím odjet daleko a sama a ten pocit stoupá a stoupá.Když o něčem mluvím
pořád mi skáčou všichni do řečí, nikdo mě neposlouchá, a když něco
řeknu tak mě vůbec neposlouchají,přítel mi dává najevo jako že jsem
hloupá.Už to nezvládám.Říkají mi co mám děůlat pořád mě
poučují.Už nevím jak dál.Prosím pora'ď te mi
Odpověď: (6. 6. 2008, 15.04)
Milá B.,
obtížně se radí, chybí několik podstatných detailů ve vašem příběhu.
Obecně tedy: 1. vyčítat něco, co bylo a je pryč je nevhodné.
2. mít dítě, když sama jste ještě nevyktročila do samostatnosti
nejen ekonomické, ale ani psychické, není optimální
3. je pro vás dobrý partner, který si vás neváží a najevo, že
jste hloupá?
4. na kolik procent jste si jista tím, že partner má vztah k drogám
takový, že neohrozí jeho fungování v rodině?
5. prožít si samostatnost a stát na vlastních nohách může být
velmi dobrý a rozhodující krok.
lenty píše: (2. 6. 2008, 10.57)
Dobrý den .............mám 7 dní zpoždění menzesu a zajímalo by mě, jestli je možné ,že jsem v jiném stavu i když těhotenský test byl negativní?Jinak menzes mám každý měsíc pravidelně po 24 dnech.Lenty
Odpověď: (6. 6. 2008, 14.56)
Milá Lenty,
předpokládám, že dotaz již není aktuální, ale přesto - vyloučit to
nelze. Těhotenský test je možné zopakovat, použít jiný... Nedostaví-li
se menstruace, doporučuji vyhledat lékaře.
Majka píše: (2. 6. 2008, 10.37)
Paní Magistro,mám takovýto problém.V 54 letech jsem se provdala za Čecha, žijícího v Německu a odstěhovala se za ním.Opustila jsem dobrou práci, svoji rodinu a všechny přátele.Vůbec jsem si tehdy neuvědomovala, jak mi to všechno bude chybět.Byla jsem hrozně zamilovaná.Do Čech jsme jezdili asi 4 x do roka.Měla jsem tam rodiče, sestru, dospělé dcery, jednu vnučku.Zpočátku jsem byla životem v Německu nadšená, ale začalo se mi hrozně stýskat.Kvůli jazykové barieře jsem neměla žádné přátele, stýkala jsem se jen s rodinami dvou manželových dospělých dcer.Z tohoto důvodu jsem také musela začít pracovat jako uklizečka, na práci v kanceláři jsem musela zapomenout.V 54 letech se už dost těžko učí cizí jazyk i když jsem se snažila.Dnes, když je mi 61 let už obstojně mluvím německy, ale na nějakou pracovní karieru je už pozdě.Mezi tím se mi v Čechách narodilo druhé vnouče.Ten nejkrásnější miminkovský a batolecí věk jsem si moc neužila, vždycky když jsme po 2-3 měsících přijeli, byl už zase o kus větší a jiný a na mě si vždycky musel chvíli zvykat a to už jsme zase jeli domů.V 59 letech jsem přestala ze zdravotních důvodů pracovat a zůstala doma.Manžel pracuje celý týden od pondělí do soboty, od rána do večera.Myslela jsem, když jsem doma, mohu si zajet do Čech častěji než jednou za 2-3 měsíce.Ale to jsem narazila!Jeho názor byl, že když jsem se jednou za něj provdala,musím něco obětovat, nejezdit nikam bez něj, že mi musí stačit, když tam jedeme spolu.Zřídila jsem si internet, abych mohla děti a vnoučata vidět a slyšet alespoň přes Skype. Ale vyhrožuje, že mi počítač vyhodí z okna, že nám ten internet změnil život.Podotýkám, že zapínám počítač jen když je v práci.Večer, když je doma,ho mám vypnutý.A to i když se dívá celý večer na fotbal a já bych mohla koukat do počítače.Raději si čtu, aby byl klid.Kvůli internetu domácnost nezanedbávám!Vše vyvrcholilo, když se moje mladší dcera odstěhovala s manželem do Stuttgartu.Tam se jí mělo narodit první dítě.Protože oba mluví jen anglicky, německy se teprve učí, slíbila jsem jim, že přijedu k porodu, aby to měli v porodnici a potom první dny s miminkem doma snažší.Oznámila jsem to manželovi, ale opět jsem se se zlou potázala.Že to přeháním s tou pomocí dětem,že jsem na děti hrozně fixovaná atd.Přesto jsem k porodu jela, zažila jsem nádherný okamžik zrození a prvních 14 dní života mojí malé vnučky.Dcera byla hrozně ráda, že jsem s ní byla, zvláště když rodila v cizí zemi.Mezi tím můj muž obvolával všechny známé a příbuzné s tím, jak jsem ho zradila,co jsem mu provedla a že se se mnou rozvede.Denně mi k dceři volal a psychicky mě deptal.Když jsem se po 14 dnech vrátila, čekal s kyticí růží na nádraží s tím, jak mě miluje, ale když jsem mu řekla, že chci jednou za měsíc,za měsíc a půl, k dceři zajet a užít si vnučky jako miminka (je to od nás 200 km),začalo zase vyčítání, že jsem sobecká,hledím jenom na sebe a dělám si co chci.Vždycky, když chci manželovi oznámit,že pojedu za vnučkou, mám před tím žaludeční nervozu, nespím, co zase bude za vyčítání.Nechávám to na poslední chvíli před odjezdem.Objednal nás k psychologovi do Čech, asi ať nám dá rozhřešení, kdo má pravdu, ale odmítla jsem tam jet s tím, že mi nikdo nebude diktovat, jestli mohu jet za dětmi nebo ne.Ale asi jsem tam měla jet.Proto se teď obracím na vás s prosbou o názor, jestli jsem opravdu tak sobecká a fixovaná na svoji rodinu a musím se změnit, nebo se nemám nechat takhle citově vydírat.Ještě dodám, že s rodinami manželových dcer vycházím velmi dobře,občas hlídám jejich děti a jsou často našimi hosty, kdy nevím, co bych jim snesla a dělám to ráda.Manžel naopak rodinu mé mladší dcery ignoruje,vnučka jako kdyby neexistovala, nechce se podívat ani na její fotografii.Děkuji a zdravím Majka
Odpověď: (6. 6. 2008, 14.54)
Milá Majko,
vaši touhu být se svými potomky zcela chápu a připadá mi přirozená. Za
nevhodné však považuji, že jste odmítla spolupráci s manželem - manžel
vyhledal psychologa v Čechách, kde se vám bude lépe komunikovat, nikde není
řečeno a není tomu tak že psycholog diktuje, co má kdo dělat. Vy ode mne
chcete rozhřešení? Záleží-li vám i na manželství, doporučuji vám,
abyste společně rodinného terapeuta vyhledali - a doporučuji konzultací
několik.
jaja píše: (2. 6. 2008, 9.03)
Neviem, či mi odpoviete, ale v súčasnosti skúšam všetko. Mám takýto problém, opíšem vám ho v skratke: Zistila som, že môj manžel mal dôverný vzťah s jeho bývalou priateľkou-partnerkou. Pri vysvetlovaní mi povedal, že sa jedného dna stretli a začali si písat SMS ky. Riešili tým obojstranné psychické problémy, k ničomu intímnemu nedošlo. Vyhľadala som pomoc v psychologickej poradni, len všetko je preplnené a ja potrebujem sa vyrovnať s tým teraz. Po opísaní rodinného stavu, že ja som dominantná osoba vo vzťahu, s tým že manžel bol v detstve psychicky a fyzicky týraný z otcovej strany, mi bolo povedané, že manžel sa predomno hanbil , lebo mal pocit, že ja som silná osobnosť a jeho vysmejem. Ja som ale v tvrdom obale citlivejšia ako on. Moj problém je nasledovný: ja musím chápať, čo on urobil, že jej sa zdôveril s tým, že pomýšľal na samovraždu, ja musím chápať, že stále prežíva dlhy minulosti, a kto pochopí mna? On sa nechce už o tom rozprávať, povedal mi, že preberali intímne veci, ktoré on nebude vynášať. Slúbil, že s tým skončil, ale ja sa s tým neviem vyrovnať, vyhladávam pomoc, kde sa dá, pretože nikto ma nechápe. Objednala som sa do psychologickej ambulancie, ale až v júli, rozmýšľam či som zrelá na psychiatra. Jednoducho mám stavy úzkosti, pomýšľam na samovraždu, nejaké razantné riešenie, a on sa tvári :ved sa nič nestalo. Prosím odpovedzte mi, pretože sa neviem dočkať termínu u odborníka.
Odpověď: (6. 6. 2008, 14.45)
Milá Jajo, termín objednání na júl je opravdu pozde - porozhlédněte se v okolí, zda tam nenajdete jiného profesionála např. se soukromou praxí, který nabídne bližší termín (Bylo by vhodné do té poradny zajít spolu). Chápu, že narušení intimity partnerem vás zabolelo, ale přetrvávající stavy úzkosti a sebevražedné myšlenky nejsou adekvátní reakcí. Patrně tato situace poukázala na nějakou vaši hlubokou nejistotu...tomu bude třeba se věnovat. A jedna obecná rada: dívejme se na to co je - partner je s vámi a dokonce slíbil, že intimitu s bývalou přítelkyní zruší. Držím palce a přeji vše dobré.
Inka píše: (2. 6. 2008, 8.39)
Dobrý den,
Užívám lék zyprexa, ale bohužel po něm dost přibírám na váze. Mám ho
teprv tři týdny a přibrala jsem asi 7 kg. Dá se proti tomuto přibírání
nějak bránit? Postačí zdravá strava a sport, nebo toto přibírání není
způsobeno vlivem jídla a pohybu? Děkuji mockrát
Odpověď: (6. 6. 2008, 14.35)
Změna tělesné hmotnosti po některých antipsychotikách u někoho nastává a není příliš ovlivnitelná zdravým životním stylem...Můžete požádat lékaře o vyzkoušení jiných léků, na které nebudete třeba takto reagovat. V případě, že tento lék vám byl předepsán na depresi, doporučuji přejít na antidepresiva - vnímáte-li hlasy apod. je třeba užívat antipsychotika.
< novější | 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >