Odpovídá psycholog, psychoterapeut více ; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu.

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Vážený pisateli,

tento týden již bylo položeno mnoho dotazů a není v mých silách odpovědět na více. Máte-li zájem, vyčkejte, poradna se otvírá vždy v neděli o půlnoci.
 Pokud máte zájem o zodpovězení dotazu mimo poradnu on-line, zašlete dotaz na email: radana@rovena.info a 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.

< novější | 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >

Sluníčko píše: (19. 5. 2008, 9.05)

Dobrý den,
chodili jsme spolu asi 10 let, vzali jsme se už budeme v manželství 8 let, máme malou holčičku. Udělalajsem blbost psal mi kamarád, flirtoval, já ho nechala, prostě jsem ho neposlala do patř.mezí. Manžel si to nedopatřením přečetl. To už bude skoro rok. Od té doby mi bohužel nevěří a myslí si, že jsem s někým něco měla. Ale já neměla. On mi to nechce věřit, zněpříjemňujeme si život, od té doby se pořád dohadujeme. On mi to stále připomíná a předhazuje. /pro něho to znamená asi nevěru/. Pokusila jsem se mu to vysvětlit, že pro mě to nic neznamená, že se mu za to omlouvám, ale nic to nepomáhá, je vždycky na chvilku klid, ale pak se to opět opakuje. Vytýká mi,že s ním stejně nebudu a nebo když budu tak mu budu zahýbat. Už si nevím rady. Jsem z toho nešťastná. Záleží mi na něm a na naší rodině. Nidky by mě nenapadlo,že bych ho opustila. Ale on tomu nevěří.

Odpověď: (20. 5. 2008, 19.58)

Milé Sluníčko,
nedůvěra jsou kapky jedu a ty vztah mohou otrávit...a zničit. Bylo by dobré, kdybyste společně zašli k rodinnému terapeutovi a své pole emocí vůči sobě pročistili a mohli nechat proudit lásku...  manželovi vzkazuji, at si ten dočasný čas s vámi hezky užije a at ho nekazí jedem... (můžete vy mu říci, že opravdu nevíte, zda s ním budete, že byste si to sice přála, ale že to nevíte a tak by bylo faj, kdybyste si ten dočasný čas užívali naplno a udělali si ho hezkej... - prostě připustte, že vaše spolubytí může zkončit...)Přeji vše dobré

Bozka píše: (19. 5. 2008, 1.12)

Dobry den,
moj velky a dlhodoby problem je, ze mam 36 rokov a este som nebola na gynekologicke vysetrenie. Celkovo nemam rada lekarov a nemocnice, teda presnejsie, sa ich bojim, uz od detstva a mam doslova panicky  strach a hrozu uz len z predstavy,ze by som musela byt operovana,a stravit tam nejaky cas. Nastasie,nikdy som nebola vazne chora a nikdy som nebola v nemocnici, ale ta gynekologia je trochu iny pripad. Lebo rada by som vedela ci som v poriadku a hlavne ci vobec mozem mat deti. som vyskoskolsky vzdelana zena,a viem ze preventivne vysetrenia su dolezite, ale predstava,ze by som tam dobrovolne sla, ma tak desi a blokuje,ze ziadne rozumne argumenty nepomahaju. a zachadza to tak daleko,ze ked si predstavim,ze by som v tehotenstve tam musela chodit casto, a dokonca musela asi bohuzial porodit v nemocnici,citim,ze je to proste nemozne. to nemozem zvladnut. a este s mojim strasne nizkym prahom bolesti, mam obavy,ze by som to dieta mozno nenavidela,ze mi sposobilo taku bolest.. Kazdy den uz roky obdivujem kazdu matku,co stretnem na ulici,a vravim si ako je to mozne,ako to dokazali... Mam pocit, ze u mna je to nejaky druh nevyspelosti, nezrelosti mozno zaostalosti.. ked pochybujem o tom ,ci vobec dokazem vynosit a porodit dieta, ako si mozem verit,ze ho dokazem dobre vychovat..a myslim,ze aj preto skrachovali vsetky moje vztahy s muzmi. Mozno je problem v tom,ze som sa v podstate nikdy necitila byt zenou,  skor ako muz uvezneny v zenskom tele,ale zase na druhu stranu, niekedy citim,ze by som nou rada bola a mala rodinu a manzela. A vsetky tieto nejasnosti som odkladala a neriesila (sice skusala najst odpovede v mojom vnutri,ale nenasla) a nejako citim,ze by som uz mala,lebo je najvyssi cas,ak chcem rodinu.
takze to zhrniem, moje dve hlavne otazky su: ako by som za mohla zbavit toho strachu z nemocnic a lekarov a po druhe:je nejakym sposobom mozne zistit, ci som zena - zrela  a psychicky pripravena mat dieta a niest vsetku tu zodpovednost. (nechcem to skusit, a potom cely zivot lutovat,ze som urobila chybu). Dakujem velmi pekne za odpoved a prajem,nech sa vam dari v zivote, aj v praci.

Odpověď: (20. 5. 2008, 19.50)

Milá Božka,
dakujem za prani. Váš příběh bych viděla na hlubinnou, regresivní terapii. Je třeba nalézt brzdné stopy, bloky ve vaší minulosti a ty uzdravovat. Bylo by dobré nalézt psychologa, který dělá třeba SRT (nebo jiné duchovní léčení)  - žijete-li v Čechách mohu vám pomoci bud já osobně, nebo nalézt někoho jiného...
Vidím to na docela chvíli systematické práce... Přeji vše dobré (mmj. mít dítě, nemůže být omylem...)

Jana píše: (12. 5. 2008, 18.51)

Dobrý den,mám problém se svou 9-ti letou dcerou.Začnu od začátku.
Za otce své dcery jsem byla vdáná,žili jsme ve společné domácnosti asi 6let,bylo to hrozné manželství.Bil mě, psychicky ničil(ponižoval atd..),bil mě i před malou.
S dcerkou neměl taky dobrý vztah bil ji, stále malé nadavál.
Dopadlo to tak,že jsme oba skončili ve výkonu trestu, já na 12  měsícu on na 2 roky.V té době byla dcera svěřena do péče mým rodičům.Z výkonu trestu jsem se vrátila asi před 2,5 lety.Bydlím společně se svou dcerkou v malém domku vedle rodičů,máme samostetné bydlení.Pracuji a malou mi svěřili zpět do péče.Prostě se snažím žíz normálním životem, s bývalým manželem jsem už 2 roky rozvedená.Malé se věnuji snažim se ji vše vynahradit i když vím že to nepůjde.Udělala jsem chybu.Před rokem malá dostala první epilep.záchvat,zjistili ji i latentní tetanii a má změny v bíle mozkové hmotě.
A teď ten problém:malá se ke mě chová hrozně,nebere mě,řekne mi ,že se těší jak vyroste,že mě bude moct zmlátit.Když chci ať se jde učit a udělat si své povinosti do školy začne mi nadávat že nejde,že jsem ta nejhnusněší mama na světě, že mě nanávidí.Je toho moc. Stále se mi směje,ponižuje.Jednou jsem to už nevydržela a začala před malou brečet. Ona mi začala nadávat, co hraji za divadlo,že na ni to neplatí.Někdy už dál nemůžu je toho hodně v očích mé dcery je hrozně moc nenávisti nedá se to popsat.Za její chování ji dám zaracha, zakážu televizi atd...Ale malá ví,že má útočiště vždy u mých rodičů. Ani já s rodiči moc nevycházím, protože stále malou omlouvají a mě před ní ponižují a bohuže odejít odtud nemůžu. Už nevím co dál,chodila jsem ke dvoum psychologům s dcerou,ale jedna paní doktorka ji jen vyhrožovala polepšovnou a druhá se mě ptala jestli, se malá pak omluví,řekla jsem jí ano omluví se hned na to za své chování a paní doktorka na to řekla, co chci?? Rodiče mi řeknou, co chceš, kde jsi byla.Já vím, chybu jsem udělala,ale snažím se a přece nemůžu sklánět hlavu a být ticho a trpět chováni malé.Zkouším vše, dokonce i kineziologii, informovala jsem se i na hypnozu, chtěla bych vědět, co malou opravdu trápí, proč se tak chová, ať na tom můžu pracova,vím že se to nespraví hned,ale chci něco dělat.Ale naše neuroložka hypnozu nedoporučuje kvůli zdravotnímu stavu dcery.Prosím poraďte mi nějakou dobrou poradnu, kde jsou klidně i placené služby nevadí.Už fakt nevím jak dál.Jo a ještě její otec má novou rodinu, začal fungovat, malé občas někdy zavolá nebo někdy za dcerou přijede.Jeho zbožňuje, on je vše i když si malá pamatuje vše,  jak nám ubližoval,proč je on ten svatý a já ta špatná? Když se i 3 měsíce neozve, tak ho malá omlouvá, že on má chudáček hodně práce.A  mě za to ,že chodím do práce nadává.Když jsem koupila novou linku nadala mi.Poraďte mi prosím. Předem děkuji Jana

Odpověď: (12. 5. 2008, 19.15)

Milá Jano,
z vašeho psaní mám pocit, že jste si nechala dceru přerůst přes hlavu - to znamená, že se před ní cítíte malá, provinilá...  cítíte se tak před svými rodiči, ale i před ní, a to opravdu není dobré.  Malou může trápit právě to, že má před sebou nejistou mámu... Vy se od ní každopádně nenechte vydírat. Postoj vašich rodičů je nedobrý. Sobě odpustte a stante se tak svobodnější. Přejte svobodu i dceři - můžete ji říci, že ani vy nejste povinná snášet její "řádění" a klidně ji dopřejete, aby byla opět svěřena do péče rodičům, otci či ústavu. Je třeba, aby  při tom z vás byl cítit klid a vyrovnanost. pro vás by mohlo být užitečné navštívit: http://www.familyconstellation…
(informace podrobné na www.konstelace.info )  

Liliana píše: (12. 5. 2008, 18.16)

Dobrý den.
Jsem blbec. Jsem již několik let nezaměstnaná. Objevila se možnost dobrých výdělků. Vstoupila jsem do jedné pyramidové hry. Složila jsem počáteční kapitál 30 tisíc. Slibovala jsem manželovi a dětem, že udělám maximum, abych něco vydělala  a zlepšila naší tíživou finanční situaci. Samozřejmě, že jsem nevydělala ani korunu. Jsme totálně bez peněz. Do toho jsem začala mít vážné zdravotní problémy. To mi zcela znemožnilo další pokusy o úspěch a získání alespoň těch vložených peněz zpět. Požádala jsem majitele firmy, jestli by nemohl vzít v potaz mojí situaci a nemohl mi vklad vrátit. Tak naivní jsem byla! Takže teď počítáme každou korunu, já mám zdraví v čudu. Neuplyne vteřina, kdy bych si vše nevyčítala. Mám strašné deprese. Večery a noci probrečím, jaká jsem kráva. Kdyby šlo jen o mě, bylo by to snazší se s tím vyrovnat. Takhle jsem ale sobecky ztížila a ovlivnila život dalším čtyřem lidem. Mám strašné stavy úzkosti. Jsou dny, kdy ani nevylezu z bytu. Prostě se mi jedním blbým rozhodnutím úplně pokazil život. Vlastně ani nevím, co chci o Vás slyšet. Jen jsem potřebovala se s tím někomu svěřit. Je to věc, za kterou se stydím a tudíž jsem to nikdy nikomu neřekla. Nosím si v sobě pytel výčitek a nedokážu se vůbec radovat ze života.

Odpověď: (12. 5. 2008, 19.01)

Milá Liliano,
vyčítky, sebeobviňování váš stav jen zhoršuje. Je třeba odpustit sobě. (mmj. 30tisíc (byt vyhozených, nemůže mít za důsledek zkažený život!!!) S těmi "proinvestovanými" penězi je třeba se v klidu a míru rozloučit, a věnovat se situaci tady a ted, prožívat život s pokorou a vděčností... Najít, jak vaše negativní myšlení, pocity vás udržují v začarovaném kruhu... Zapracovat na své sebeúctě...

Janula píše: (12. 5. 2008, 17.32)

Dobrý den.
Mám takový, pro mne neřešitelný problém s dcerou. V létě jí bude šest let. Je chytrá, doma samostatná, výřečná apod., ovšem, jakmile vejdeme do školky tak je zní nekdo zcela jiný. Téměř tam nemluví. Obecně nemluví s nikým cizím. Učitelka si s ní už neví rady, děti se jí posmívají, vůbec nevím proč tomu tak je. I kvůli té nemluvnosti dostala odklad školní docházky. V písemném testu u psycholožky měla nadprůměrné výsledky, ale když měla odpovídat ústně, tak se " nevymáčkla " a nebo jí to trvalo hrozně dlouho. Vůbec nechápu co s ní je? Jak říkam, doma mluví, dokonce skládá básničky, ale ve městě si nekoupí ani rohlík a ve školce taky sem tam něco řekne. Chtěla bych vědět jak jí pomoci se rozmluvit. Něco jsem o tom četla a vychází mi že buď trpí selektivním mutismem, nebo je prostjě "jen" sociálně nevyzrálá. Návštěvu psychologa vylučuji, stejně by tam zas nic neřekla.

Odpověď: (12. 5. 2008, 18.39)

ještě můžete navštívit šikovného  terapeuta - kineziologa
(víte o tom, že vaše psaní po mě vlastně nic nechce? přečtěte si svou první a poslední větu)

Iveta píše: (12. 5. 2008, 16.14)

Dobrý den.
S přítelem máme problém. Je na mě tak trochu závislý (jsme spolu rok). Je teď na vysoké škole, ale pořád vyvádí, že tam má být ještě dva dny. Kolikrát i vyhrožuje, že se zabije. Nevím co mám s ním dělat. Rozejít se s ním nechci. Mám ho ráda. Je možnost, že by šel do práce, ale za rok půjdu na vysokou já. Prosím poraďte co by bylo lepší.
Děkuji

Odpověď: (12. 5. 2008, 18.36)

Milá Iveto,
bylo by dobré, aby přítel pochopil, že má problém a začal ho s profesionálem řešit... (můžete ho také informovat, že jeho problém pravděpodobně váš vztah dříve či později zničí) (jeho problém: závislost, nenaplněnost láskou, sebeláskou, sebeúctou, deprese...)

blanka píše: (12. 5. 2008, 16.11)

Dobrý den mám problémy s manželem.Nevím jak to popsat ale je strašně majetnický a chce abych já jemu dělala dobře ale on mě nemusí.Jsem z toho už zralá na sebevraždu. Máme čtyři děti a já si nevím rady.Prosím o pomoc.Děkuji.

Odpověď: (12. 5. 2008, 18.31)

A jakou pomoc si  představujete?
Začněte si třeba psát deník, když se vám podaří získat při psaní trochu nadhledu, bude to fajn. Také se můžete objednat ke specialistovi (psychterapeut, rodinný terapeut...)
Sebevražda? To dětem fakt pomůže... (nehledě na to, že ani sobě nepomůžete, v dalším životě to budete muset zmáknout v náročnějších podmínkách...)

bamb píše: (12. 5. 2008, 15.06)

Dobrý den Potřebovala bych pomoc.Bude mi 40, jsem vdaná, mám dvě děti-18 a 12. Vdávala jsem se - byla jsem těhotná, ale hlavně, abych se dostala od našich. Dětství vidím jako příkazy, zákazy a bití, i když z venku jsme vypadali jako normální aktivní rodina a naši si toto nikdy nepřipustili. Podle nich bylo všechno v pořádku. Manžel je starší o 8 let. Postavili jsme dům, splatili půjčky, přestáli nezaměstnanost-mladší byl nemocný a tak jsem byla dlouho doma a pak nemohla najít práci. Doma jsem dělala všechno. Při stavbě jsem dělala jako jeden chlap, pak zahrada, všechno okolo dětí, domácnosti a stačila jsem zařídit a vyřídit všechno co bylo třeba. Zpočátku jsme chodili i "mezi lidi", ale když se trochu napil, myslel si, že jsem fackovací panák. Chtěla jsem odejít, ale v poradně jsme to tzv. vyřešili. Přestali jsme chodit mezi lidi a byl klid. Takže jsme byli pořád sami s dětma a občas rodinou. V sexu nic moc. Nepřitahuje mně, vůbec. Když se narodil syn, začal se mnou spát v ložnici, manžel šel do pokoje a už to tak zůstalo. Časem jsem si začala uvědomovat, že ho nechci a že ho k životu nepotřebuji. Začal mi být "fuk". Já dělala kde co, on z práce domů, na teletext, dát psovi, dát si kávu nebo pivko, umýt, spát. Teď jsem někoho potkala a hrozně se zamilovala. Manžel se to dozvěděl a začalo peklo. Už vím, že ke svému příteli nechci. Syn se postavil proti. Ale rozejít se s ním nedokážu. Opravdu ho mám moc ráda. Teď to vypadá tak, že se bojím jít domů. Manžel mně napadl, syn mně bránil. Teď už mi jenom vyhrožuje. Že mi klidně vrazí, protože na to nemám svědky, že mě vyrazí a nikdo mu v tom nezabrání (dům je společný), že mám táhnout a to hned, že mě v dědině zničí, že jsem viník. Jednou jsem kurva, jednou lesba, protože mám kamárádku, kterou on nemá rád. Nadává na mou práci, protože se mu nelíbí. Uráží, vyhrožuje. Před dětma i bez nich. CHce to srovnat, dává mi ultimáta, ale mně je tak odporný, že nejsem schopna s ním ani mluvit.Jsem uzlíček nervů. Zhubla jsem 15 kilo, vypadávají mi vlasy, každou chvíli brečím, třepu se, mám stavy hrozné úzkosti. Doma udržuji pouze nějaký chod domácnosti, víc nejsem schopná. Mám v práci docela zodpovědnost a bojím se, abych neudělala chybu. Nevím co dál. Už jsem se srovnala i s tím, že by bylo nejlepší prostě nebýt a že není zase tak těžké toho dosáhnout. Jsem na jakémsi mrtvém bodě. Rodičům jsem všechno řekla, otec mi vyhrožoval, že bude chtít zaplatit hodiny na stavbě baráku a já že zůstanu pod mostem. Opravdu bych potřebovala pomoc nebo radu. Co dál?

Odpověď: (12. 5. 2008, 18.27)

Milá bamb,
nějak vám nerozumím... na rekapitulaci vašeho manželství těchto pár řádek opravdu nestačí... vytlačit manžela z ložnice synem není moc dobré... proč si ted děláte emocionální eskapádu s důsledkem sebepoškození mi také není moc jasné... v jakých závislostech (vztahových) to lítáte?  Je na čase srovnat se, myšlenkově, emocionálně, energeticky, k tomu ale budete muset udělat jiné kroky, než napsat do on-line poradny.

Terezie píše: (12. 5. 2008, 13.26)

Dobrý den, obracím se na Vás,protože už si nevím rady. Mému příteli doktoři oznámili, že už nikdy nebude moci zplodit zdravé miminko, kvůli jeho intentivní léčbě nemoci. Miminko pro nás bylo vždycky velikým splněním snu, a když přišel tento verdikt, zhroutil se nám svět. Samozřejmě jsem se snažila najít nějaké východisko, což se našlo. Je zde možnost podstoupit IUI s AID. Bohužel můj přítel o tom nechce slyšet. Ačkoliv si přeje dítě z celého srdce, nedokáže se smířit s faktem, že dítě nebude biologicky jeho. Snažila jsem se mu vysvětlit,že to bude jen mezi námi a ve chvíli kdy se dítě narodí,tak mu přiroste k srdci, vždyť ho budu nosit pod svým srdcem a přítel mě opravdu miluje čistou láskou,tak by se s tím mohl smířit. Jenže on to bere tak, jako že bude vychovávat cizí dítě a to by mu prostě vadilo. Prosím poraďte mi, jestli existuje nějaká možnost, jak příteli vysvětlit, že pokud tolik touží děcko mít, smíří se i s touto variantou. On by si raději přál, abych ho opustila a našla štěstí s někým jiným a neohlížela se na něho, jenže má láska je tak silná, že ho nedokáži opustit, ani když zůstaneme bez dětí. Jsem ztoho sice strašně moc smutná, ale bohužel mi asi nic jiného nezbude. Děkuji za Vámi věnovaný čas. Nashle

Odpověď: (12. 5. 2008, 18.17)

Milá Terezie,
neplodnost páru a její různé způsoby léčby jsou pro pár obrovskou zátěží. Přijetí pohlavních buňek není nákup sedací soupravy... a tento enrgeticko informační zapletenec mívá svou sílu a do kvality vztahu se promítne dříve nebo později. Narodí-li se dítě z pohlavní buňky jednoho partnera a druhá buňka je cizí osoby, stojí tato neznámá osoba často mezi tím párem.  Terezo, vždyť vy byste měla dítě s jiným mužem... Vy jako pár takovou situaci můžete zvládnout jedině tehdy, najde-li váš přítel úctu, lásku k tomu dárci a přijme-li od něj ten dar. Můžete zvážit, zda chcete anonymního dárce či chcete-li raději ho znát.  Pak také můžete zvážit adoptivní či pěstounskou péči, kdy se rozhodnete společně vychovat dítě, které vás potřebuje a vztah váš a vašeho manžela k dítěti bude vyvážený. Rozhodnete-li se s manželem zůstat a nemít děti je to od vás dar a manžel se musí rozhodnout, zda si dovolí jej přijmout. Oba toto proveďte s plným vědomím.
Můžete se objednat, protože práce s těmito emocionálními proudy není jednoduchá a vy je plně neznáte.

Melorina,17 píše: (12. 5. 2008, 12.30)

Dobrý den,
byla jsem rok a čtvrt s klukem. Vše bylo v pořádku, ale po roce to začalo tak nějak skřípat.. Já jsem občas vyjela úplně zbytečně, on byl zase často nepríjemný z práce a vybíjel si to na mně. To byl podnět k hádce a čím dál víc jich přibývalo. Hádali jsme se už pomalu každý druhý den. Potom jsme se asi 4 dny neviděli a on řekl že když se mou není tak se mu strašně stýská ale když je se mnou tak se jen hádáme a k tomu přidal že už se mnou není štastný. Po týdnu jsme se sešli a on řekl že už mě nemiluje a nemůže být se mnou ale zároveň že kdybych se chovala jak odřív že by se snad mohl znovu zamilovat a začít úplně od nuly. Já ho přemlouvala prosila a žadonila aby se mnou zůstal, že bez něho nemůžu žít ale on že si to musí ještě znovu promyslet a zvážit pro a proti. Kamarádky mi radí abych žila jako předtím a dělala že mě to netrápí a že ho to určitě přiláká a když ne tak za to nestál. Mám se mu prý ozvat tak za 14 dní. Jenže já bych mu nejraději napsala hned ted a klidně si před ním klekla jen aby se vrátil. Vážně už si neumím představit co budu dělat.. Kamarádky mají i své starosti a nemohou být stále se mnou. Jenže i když si na mě čas udělají tak jsem stejně myšlenkami úplně jinde. Nemohu spát nemohu jít zhubla jsem za týden 2 kila a nic mě nebaví. Už nevím jak se zabavit abych na něj alespon hodinu nemyslela. Pořád doufám že se vrátí a uvědomí si co ve mě má.. Byli jsme spolu tak šťastní že jsem nedokázala ani pomyslet na to že by to mohlo někdy skončit.. Představovala jsem si ho jako dědečka se kterým budu mít plno krásných dětí a budu ho milovat ať se děje co se děje.. Teď už vážně nevím co si počít. Uvažovala jsem i o sebevraždě. Bez něho nemá můj život smysl. Žila jsem jen pro něj a usínala s pocitem, že me miluje. Možná že jsem ho moc utiskovala a vyžadovala aby byl pořád se mnou, ale to bylo tím že má hodně práce a když nepracoval tak byl se mnou.. ale moc času to nebylo a on byl buď unavený nebo neměl na nic náladu takže jsem vyžadovala víc času a když chtěl být místo mě s kamarády tak jsem se zlobila... že nechce být se mnou.. přislo mi že mu jsou přednější, ale zároveň jsem nechtěla aby se s nimi přestal vídat. Prostě jsem jen chtěla trochu pozornosti nebo aspon aby se se mnou domluvil na kompromisu, ale on si vždy udělal po svém jak jemu to vyhovovalo a to mě vždy dovádělo k šílenství a pak jsme se znovu pohádali proto se ptám vás jako objektivního člověka. Prosím poraďte jsem zoufalá. Vážně už nevím jak dál. Nedokážu si představit jak budu žít bez něj.. Potřebovala bych radu jak ho přesvědčit že sťastný bude jen se mnou a že já se budu snažit aby to tak bylo navždy. Děkuji předem za odpověď.

Odpověď: (12. 5. 2008, 17.44)

Milá Melorino,
žila jste před ním, budete i po něm!!! takže žádné škemrání o jeho náklonnost!!! Nikdo není zodpovědný za vaši duševní pohodu, ted se vám jen ukázalo, kolik závislosti bylo ve vašem vztahu, možná to byla právě ona, která dělala ve vašem vztahu okovy. Když budete tlačit, nic nezískáte. Opravdově věnujte pozornost sobě, své sebeúctě, sebelásce a povinně začněte jíst a dělat si program. Lze si udělat program na svou regeneraci (to by ale vyžadovalo konzultaci u specialisty - psychoterapeuta), sama sobě stanovte termín, do kdy se dáte do základní pohody.... a věřte, že vše je tak, jak to má být... máte-li se rozloučit, popřejte si navzájem štěstí... vy víte, že jste mu dala lásku, jak jen jste ji uměla dát...

René píše: (12. 5. 2008, 11.23)

Napíšu vám tady můj problém, moji rodiče se rozvedli, takže žiju jen s otcem, má přítelkyni, ale v tom není probléém.... já už o sobě delší dobu vím, že mě holky nepřitahují, tudíž jsem na kluky, dokonce jsem našel hodného kluka,  je mu 18 let a mně taky a moc ho miluji, ale chtěl bych o své orientaci říct tatkovi, nechci mu lhát, kam jedu atd. a nechci lhát ani sobě. chtěl bych mu to mooc říct, ale nevím, jak se zachovááá a aby mě nevyhodil z domu nemáte nějaký návod nebo neumíte mi prosím Vás pomoct? děkuju moc René

Odpověď: (12. 5. 2008, 17.29)

Milý René,
neznám tvého tátu, ty ho znáš lépe a lépe umíš odhadnout jeho reakci. Někdy otcové jednají nerozumně a syna homosexuála mají tendenci odmítnout, přeji ti, aby to nebyl tvůj příběh. Jak bych ti mohla pomoci? Maximálně tak, že bych s tvým otcem pohovořila na téma důležitost rodinných vztahů, vzájemné akceptace... rené, často ale lidé mívají předem neopodstatněné obavy z toho, že budou odmítnuti, když např. se přiznají k hosexualitě. Strach a představy odmítnutí však často neodpovídají realitě a rodiče své děti akceptují. Doporučuji ti, abys třeba s tátou zavedl řeč na to, že je pro tebe důležitý váš vztah, že ho máš rád a že třeba někdy máš strach, že tě vyhodí... jindy můžeš zavést řeč na homosexualitu a jaké to asi pro ty lidi a jejich rodiče musí být.... a pak jednou na to bude ta správná chvilka... (mmj. z domu tě právně nemůže vyhodit - máš tam trvalé bydliště a chodíš-li do školy, má k tobě vyživovací povinnost)

Lenka píše: (12. 5. 2008, 6.16)

Dobrý den, mám problém a nevím si s ním rady. Je mi 23 let, jsem vdaná 3 roky a mám tříletého syna. Asi před půl rokem se mi manžel svěřil, že je gay. Sice mě to šokovalo, ale všechno jsme probrali a v podstatě se pro mě nic nezměnilo. Ale sotva před týdnem jsem se dozvěděla, že měl sex se svým nějlepším kamarádem, který je "shodou náhod" také gay. A že spolu chodí. To už mi vyrazilo dech. Když jsem po dvou dnech přestala brečet, tak jsem začala přemýšlet, jak se zachovám. Manžel je pracovně pryč (i s tím svým přítelem, mají stejné zaměstnání) a mám tak spoustu času na přemýšlení. Ale stále si nevím rady. Napadá mě spousta věcí. Vykopnout ho z bytu a rozvod, nátlakem ho donutit, aby se s tím přítelem rozešel a změnil zaměstnání. Tím nátlakem myslím vše říci jeho rodičům, kteří nic netuší a on má strach, že by o ně přišel. Ale zase nechci být tak zlá. Ale proč bych zase měla mít ohledy, když i on mně ublížil. Ale na druhou stranu vím, že on v podstatě za nic nemůže, že homosexualita je vrozená. V tom případě si ale neměl nic začínat se mnou. A také je mi jasné, že s největší pravděpodobností "sloužím" jenom k tomu, aby se mu podařila jeho homosexualita před jeho rodiči utajit. Kvůli jeho rodičům mě napadlo, že bychom spolu jenom žili jenom jako přátelé a žili každý svůj vlastní život. Ale nejsem si jistá, jestli bych to zvládla. Protože ho pořád miluju. Prosím poraďte.

Odpověď: (12. 5. 2008, 17.02)

Milá Lenko,
takto na dálku si netroufám radit, příliš informací nevím - o kvalitě vašeho vztahu včt. vývoje v oblasti intimity, o vaší sexuální apetenci, ekonomické situaci, ani jak dlouho manžel ví o své homosexuální orientaci. Vnímám jako důležité vymezit si spíše váš vztah jako spolubydlících přátel, kteří společně pečují o dítě... Váš vztah bude procházet transformací... je možné, pravděpodobné, že by vám v průběhu času prospěla konzultace u specialisty (práce s poutem lásky není zcela jednoduchá...) Lenko, nedělejte vůči němu zlé věci, ke kterým patří i nátlakovky, vydírání...

studentka píše: (5. 5. 2008, 21.14)

jak lze vybudovat pevnou vůli? Mám problémy se svou postavou (jsem tlustá)....přes den dbám na to abych jedla trošku a pravidelně, ale jak padne večer tak do sebe narvu co se dá........pak si to vyčítám......co mám dělat abych se dokázala ovládat??

Odpověď: (7. 5. 2008, 20.46)

Milá studentko,
obezita mívá psychologické kořeny, může to souviset s nedostatečnou  sebeláskou, s nenaplněnou potřebou lásky. Je potřeba umět prožívat lásku na úrovni těla, duše i ducha, být si jista svým místem, umět prožívat svou sexuální roli. Dokážete-li udělat pohyb na úrovni duševního života, oblast přejídání se promění (je dobré jíst ve večerních hodinách zeleninu, mrkev...)

DAF píše: (5. 5. 2008, 20.27)

Vážená poradno
Mám takový větší problém a nevím jak ho řešit.Už jako malá jsem byla méně mluvná a bojácná ale jen v kontaktu z cizíma lidma.
Nyní mám 3děti 2 už skoro plnoleté a6 syna.Po mateřské jsem nastoupila do práce kde jsem byla docela psychicky na dně.Složitá práce ,prostředí i někteří lidé mi vadily .Byla to práce kde jsme se učili pořád něco jiného a ty změny mě deptaly.Předtím jsem byla v jiné práci to bylo podobné a ještě horší kolektiv.Někteří lidé jsou opravdu zlí a já jim to neumím vrátit.Veškole jsem se učila dobře ale neumím se prosadit.Ale vidím že až během let je to horší.Je mi 40.Doma už to neklape dýl.Co se kluk narodil,pořád brečel a nebyl nikdo mimo mně kdo by ho vozil a pomohl mi.Manžel má své koníčky pořád řve ale sám doma nic nedělá tak to bylo vždy spíš na mně.Akorát nějaké ty peníze vydělá tak proto jsem s ním.Taky kvůli dětem protože studují a peníze potřebují.Já nejsem už schopná jít do jakékoliv práce.nýní pracuji je to zatím v pohodě .Už jsem i přemýšlela že život pro mě nemá cenu i když holky mám ráda.Manžel dělá hodnýho a milýho před cizíma ale doma je jiný.V sexu už nám to vázne taky dýl,já s ním nechci nic mít protože je zlý.On by chtěl pořád a já vůbec.Taky vyhrožuje že se rozvede.Kamarádka mi řekla že by s ním nebyla.Nejhorší je že jsem potkala bývalého s kterým jsem chodila před 20lety.Mohla jsem mít během manželství vztahy ale nikdy jsem nechtěla.I během let jsme se viděli tak3krát.Až tedˇjsem chtěla utéct ze všech problémůtak jsme se sblížili a ne jednou.Ovšem mám ho ráda jako tenkrát.Je to vůbec možné po těch letech.Strašně mě přiahuje.Chodila jsem s ním 3 roky a kvůli manželovi jsme se rozešli protože on byl na vojně .amanžel na mě tlačil.Vztah trvá teprve 2 měsíce.Mám chvilky kdy jsem na dně a chci s ním být pořád.TAk jsem mu napsala jestli by byl se mnou pořád ale on z toho vztahu chtěl hned vycouvat,protože má 2 děti má je moc rád.Smanželkou si moc nerozumí byly i v rozvodovém řízení proto hledá i jiný vztah.Už jeden měl i během manželství.On řekl že si užívá života dokud může.Nevím jestli by dokázal mi být věrný ale snad jo kdyby jsme si rozuměli. Také řekl jestli ho nebudu psychicky vydírat že se můžem ještě vidět ale já jsem jen chtěla být s ním protože když jsem s ním tak je mi úplně dobře i když mi někdy vadí že často mluví o dětech ale oni ho jednou opustí už jim je také 16a13 let pak zůstane sám a nikdo ho nebude mít už rád jako já ale on to nechápe.On má dost aktivit které ho baví to já nemám třeba jede na kole a není z toho unavený jak já.Myslím si že mě má také rád ale děti má radši.Prý je mu se mnou dobře.Nemůžu prostě žít na dvě strany bát se až manžel na to přijde on by mě asi nevím co a na druhou stranu s ním někdy být  a prostě štastná.Také sex s manželem se nedá srovnat s ním.On je citlivý a k ničemu mě nenutí .Když mám potom spát s manželem tak se mi chce brečet.Někdy se cítím hrozně že by mi pomohly i léky ale nechci brát prášky i když moje máma se léčí na deprese.Asi mě to jednou stejně nemine.Prosím o radu dá se můj život vůbec nějak vyřešit .Mám ho moc ráda ale doma je to o to horší.Ovšem když to tedˇ skončím s ním tak se dostanu zas do těch stresů..takhle je mi alesponˇ dobře když jsem s ním.

Odpověď: (7. 5. 2008, 15.35)

Milá DAF,
situace opravdu nelehká. Je třeba dělat věci dobře pro sebe.
Nevím, co vám poradit. Obecně je dobré přijímat to, co se dějě, může pomoci, když se sama na svůj život budete dívat s nadhledem, nebudete se tolik identifikovat se svým životním dramatem a nebudete se bát toho, co bude.

hana 52 píše: (5. 5. 2008, 19.48)

MÁM  PROBLÉM,KTERÝ MĚ UŽ DELŠÍ DOBU TRÁPÍ.JE MI 52 LET,JSEM INTROVERT A NEUMÍM KOMUNIKOVAT S LIDMI.NEJHORŠÍ JE,ŽE MI TO NEJDE ANI S VNOUČATY.NEVÍM,O ČEM SE S NIMI BAVIT,SAMA MLUVIT VĚTŠINOU NEZAČNU,SMÁT SE POMALU TAKY NEUMÍM.LIDEM SE RADĚJI VYHÝBÁM,ABYCH NEMUSELA MLUVIT.STAČÍ MI BÝT V PRÁCI MEZI LIDMI,PAK PRIJDU DOMŮ A JSEM SAMA ,PUSTÍM SI TELKU A DÍVÁM SE.POŘÍDILA JSEM SI NET,ŽE BYCH SI S NĚKÝM OBČAS PSALA,ALE JEŠTĚ TO MOC NEOVLÁDÁM,POŘÁD SE NĚČEHO BOJÍM.JE TO NORMÁLNÍ.

Odpověď: (7. 5. 2008, 15.28)

Milá Hano,
asi píšete proto, že vám tento stav mnoho nevyhovuje, nápad s komunikací po internetu je dobrý. Ohledně komunikace mne napadla kniha od Jaro Křivohlavého: Jak si navzájem lépe porozumět, dále si najděte informace o aktivním naslouchání... Chcete-li se utkat se svým strachem, doporučuji návštěvu specialisty.

lucka píše: (5. 5. 2008, 17.56)

Ahoj jemnuji se Lucka a je mi 15 let. Hlasim se na stredni skolu nejdrive jsem chtela jit na stredni zemedelskou skolu obor agropodnikání ale oni tam zrusili prijimacky a tak to delali z prumeru. A já ten prumer nemela nevzali me.Tak jsme se rozhodli pro jinou skolu a to stredni hotelová škola obor hotelnictví a tusrismus a platí se tam to je práve ten problem proc se píšu. Bohatí moc nejsme platí se tam 1100 mesicne a 11000 rocne. Doma mi to mamka nepredhazuje ale sestra mi to furt vyčíta mě to také mrzí že mamka bude platit ale nic se nedá delat . Školu mám tady v místě a kdybch dojíždela tak by to vyslo tak i tak mesicne tím myslim s placenim autobusu svaciny apod . Dekuji Nahledanou

Odpověď: (7. 5. 2008, 15.24)

Milá Lucko,
prosím tě, na co se mne ptáš? Dohodla-li jsi se s mamkou, že půjdeš na tuto školu, není o čem přemýšlet. Bude fajn, když se na škole naučíš co nejvíce a po ukončení školy si najdeš dobře placené místo. Investice do vzdělání je dobrá investice (a tato částka není nikterak velká). Věřím, že sestře jsi uvedla informace stejné jako mně, není-li ochotná to pochopit, již s ní na toto téma nediskutuj.

Čikle píše: (5. 5. 2008, 16.46)

Dobrý den,
píšu sem, protože už jaksi nezvládám školu a rodinu. Ve škole mám problémy s ústním zkoušením, vždycky to pokazím, jak jen můžu, i když jsem na hodinu dobře připravena. Stydím se hlavně proto, že se spolužačky koukají a já nějak nejsem na takové vystupování před třídou. Zvlášť je hrůza, když jsem zkoušena prakticky, všechno pomotám a problém je v tom, že jsem na zdravotní škole a příští rok ve třeťáku bude praxe a já se bojím, že to nezvládnu. Vybrala jsem si špatnou školu, ale většina mi radí, ať ji dodělám a pak už si vyberu, kam po maturitě (pokud ji udělám). S učitelema to taky není zrovna nejlepší. Máme taky hodně učiva a někdy se to ani nedá zvládat a doma je to pak ještě horší. Když mamce řeknu, že jsem dostala 3,4 nebo 5, tak šíleně vyvádí (nadává, vyčítá mi, ..). Chce, abych byla "ta nejlpší", já to ale nechci, spíš by mi pomohlo, kdyby ocenila, že jsem se snažila, ona mě často vidí, že se učím a když jdu potom na pc nebo ven a další den dostanu blbou známku, hned je zle. Už jsem se s ní o tom snažila mluvit, ale s ní se to nedá a pak se někdy pohádáme a mě to mrzí. Taťka na to není tak háklivý, ale většinou se zastane mamky. Budu ráda, když mi poradíte, co s tím, to jsou dvě věci, které mě trápí ze všeho nejvíc a nevím si rady.. Předem dík za odpověď

Odpověď: (7. 5. 2008, 15.18)

Milá Č,
chtělo by to najít někoho, s kým budeš pracovat na vlastní sebeúctě a na schopnosti udržet si svou energii. Třeba někoho najdeš v pedagogicko psychologické poradně (jsi-li z okolí, můžeš se obrátit na mne). Kniha: Miluj svůj život, může být inspirací.

Vlaďka 47 píše: (5. 5. 2008, 16.20)

Dobrý den, dovoluji si obrátit se na Vás s prosbou o radu.
Můj mladší syn - 25 let chodil téměř 8 let s dívenkou. Před třemi lety nastala kolize - syn se zamiloval, rozešli se, po čase se ale syn ke své dívce vrátil, že to byl úlet. Ona mu odpustila, vrátili se k sobě a začali spolu bydlet v bytě. Koncem loňského roku ale začal vztah skřípat, opět vinou syna, na vánoce jsme spolu s rodiči synové přítelkyně byli u mladých na návštěvě, pohoda a na Silvestra se k naší hrůze synova přítelkyně z bytu odstěhovala s tím, že ji syn podvádí. Byla to pro mne velká rána, tu dívenku mám velmi ráda, i celá naše rodina. Je velmi hezká, hodná a o jeden rok starší než syn. Tak syna nyní v bytě navštěvuje nějaká jeho nová přítelkyně, o níž on prohlašuje, že se s ní chce rozejít. To trvá od ledna , ale scházel se i s původní přítelkyní. V současné době je situace taková, že nová přítekÿně napsala té původní SMS aby je nechala být... Zaráží mě, že syn, vcelku hodný chlapec byl schopen tak moc ublížit dívce, s kterou byl téměř 8 let. Je normální, že já stále brečím a přeju si aby prohlédl a vše napravil. S  tou původní dívkou jsem stále ve styku, hodně si píšeme. Myslíte , že i kdyby k sobě našli ještě cestu, že by to mělo perspektivu? Děkuji Vám a přeji krásný den. Vlaďka

Odpověď: (7. 5. 2008, 15.15)

Milá Vladko,
přečtěte si odpověď Karolíně (3.odpověď pod vámi).
Je to především starost vašeho syna a té jeho původní přítelkyně. Vy jako rodiče můžete vyjádřit nesouhlas s lehkovážným jednáním a např. vyhlásit, že další jeho přítelkyni chcete poznat až tehdy, bude-li pořádat zásnuby a chystat svatbu.
Obnovení vztahu v tuto chvíli, by původní přítelkyni nemuselo zcela prospět...
Přeji hezké dny...

Hanča píše: (5. 5. 2008, 14.38)

Dobrý den, je mi téměř 27 a s přítelem nechodím ani 2 roky. Můj problém mimo jiné spočívá v tom, že je můj přítel velice vznětlivý, pokud udělám věci podle svého uvážení a on bys si je představoval jinak - po svém. Na problémy tohoto typu už si u něj, ač nerada začínám zvykat, ale co mě opravdu trápí je to, že pokud odmítnu jednou za čas sex a věřte mi, není to často, protože já sama ho mám ráda, urazí se,a svou uraženost mi dává patřičně najevo. Urazí se ale během sekundy. Začne být vysmívačný a opravdu naštvaný. Začne mi vyčítat, že s ním nechci spát a kdesi cosi, přitom maximální přestávku, kterou máme, mimo mé menstruace, jsou max 3 dny. Snad mám taky právo někdy odmítnout, vždyť člověk není robot, jednou za čas na to prostě nemá náladu, nebo ani pomyšlení. Hlavně většinou odmítám z důvodů, jak říkám, že mi není dobře atd.... Sex mám jinak ráda a baví mě. Až na ten, kdy se sama sebe přemluvím a "dám mu", jen abych měla klid.

Odpověď: (7. 5. 2008, 15.10)

Milá Hančo,
sice píšete o svém problému, ale otázka v dotazu není. Ano, nejste robot. Zkuste s ním o jeho povahovém (nezralém) rysu mluvit, nejde-li to, pak máte dvě možnosti - smířit se s tím nebo odejít.
(kdyby on si někam zašel na konzultaci, bylo by to fajn..., můžete zajít společně...:že vy potřebujete, aby vám pomohl s problémem)

Arnošt píše: (5. 5. 2008, 14.05)

Dobrý den.Potřebuji pomoct a poradit. Již 15 let žiji s přítelkyni máme 13 kluka jí bylo 18 a mě 33 let,když jsme se poznali.Prvních pár let to bylo hezké milovali jsme jeden druhého.Zhruba asi před 7 lety jsem jí ublížil s jinou ženou.Ona mi to oplatila .Náš vztah trval dál a docela dobře.Od té doby jsem přestal se vším co jsem považoval,že by jí ublížilo.Před 3 lety jsem jí zařídil butik.Moc ho chtěla a já myslel,že bude náš vztah pevnější,ale opak byla pravda.Od té doby se změnila.Najednou měla plno přátel.Chodila na diskotéky a vracela se až ráno,skončilo to románkem.Nevím asi jsem měl už tenkrát odejít,protože po nějakých 4měsíců chtěla abych se vrátil a já podlehl.Rok jsme žili super bez hádek slibovala mi holčičku kterou jsem moc chtěl.Mezitím jsem celá ta léta živil a platil rodinné účty.Také dotoval butik.Pak stačila malá hádka a chtěla se rozejít.Já jí doslova uprosil.Po té začala být ke mě víc a víc zlá.Vše jí na mne vadilo.Chovala se jako hlava rodiny mé názory brala s   výsměchem.Připadala mi,že byla na mne milá jen ,když potřebovala finn.pomoct a pod.Připadal jsem si sám a zakřiknutý.Stále jsem po ní toužil víc.Trvalo to rok a asi před měsícem jsme se pohádali její vinou a došlo to tak daleko, že jsem zašel do butiku a vše jí tam zničil.Ani nevím proč sem to udělal jestli mi přeskočilo nevím.Teď se chce rozejít to chápu i když jsem vše dal do pořádku.Prodává byt,který jsem zaplatil z kterého prý nic nedostanu a na rodinný dům si bere úvěr .Mám si ho zaplatit  a dům mi prý zůstane nic nezmohu vše jsem napsal na ní.Přesto se nemohu smířit s myšlenkou jí ztratit.Nejhorší je ,že mi dává i trochu naděje.To je nejhorší.Proto se chci zeptat:Můžete mi poradit co dělat? Nechci takhle skončit a zahodit 15 let vztahu.Vůbec nevím co si počnu bez ní.Nevím co mne k ní tak přitahuje jak se toho mám zbavit.Nejhorší je ta samota musím na ní neustále myslet nejím nespím. Nejsem třeba blázen ? Jak z toho a nezbláznit se.

Odpověď: (7. 5. 2008, 14.59)

Milý Arnoště,
zařidte se tak, abyste díky vašemu rozchodu nedošel k bankrotu - v té věci jednejte rychle. Existuje i paragraf, kdy dárce může chtít dar zpět (to zkonzultujte u právníka - je tam nějaká lhůta...) Nejste žádný ořezávátko ani dojná kráva, chlape! Se závislostí na ni si holt budete muset poradit... Můžete vyhledat specialistu...(můžete kontaktovat i mne)
Jíst povinně! A nepůjde-li to za 14dní k lepšímu - dojděte si pro antidepresíva (ale kombinujte to s psychoterapií - abyste se dal dohromady pro další život.)
Máte dvě ruce? Máte dvě nohy? Tak máte mít z čeho radost!
S pozdravem

< novější | 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >