Odpovídá psycholog, psychoterapeut více ; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu.

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Vážený pisateli,

tento týden již bylo položeno mnoho dotazů a není v mých silách odpovědět na více. Máte-li zájem, vyčkejte, poradna se otvírá vždy v neděli o půlnoci.
 Pokud máte zájem o zodpovězení dotazu mimo poradnu on-line, zašlete dotaz na email: radana@rovena.info a 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.

Na zodpovězení čekají: kači, Petra, Nicolle, slunečnice, Neya

< novější | 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >

René píše: (12. 5. 2008, 11.23)

Napíšu vám tady můj problém, moji rodiče se rozvedli, takže žiju jen s otcem, má přítelkyni, ale v tom není probléém.... já už o sobě delší dobu vím, že mě holky nepřitahují, tudíž jsem na kluky, dokonce jsem našel hodného kluka,  je mu 18 let a mně taky a moc ho miluji, ale chtěl bych o své orientaci říct tatkovi, nechci mu lhát, kam jedu atd. a nechci lhát ani sobě. chtěl bych mu to mooc říct, ale nevím, jak se zachovááá a aby mě nevyhodil z domu nemáte nějaký návod nebo neumíte mi prosím Vás pomoct? děkuju moc René

Odpověď: (12. 5. 2008, 17.29)

Milý René,
neznám tvého tátu, ty ho znáš lépe a lépe umíš odhadnout jeho reakci. Někdy otcové jednají nerozumně a syna homosexuála mají tendenci odmítnout, přeji ti, aby to nebyl tvůj příběh. Jak bych ti mohla pomoci? Maximálně tak, že bych s tvým otcem pohovořila na téma důležitost rodinných vztahů, vzájemné akceptace... rené, často ale lidé mívají předem neopodstatněné obavy z toho, že budou odmítnuti, když např. se přiznají k hosexualitě. Strach a představy odmítnutí však často neodpovídají realitě a rodiče své děti akceptují. Doporučuji ti, abys třeba s tátou zavedl řeč na to, že je pro tebe důležitý váš vztah, že ho máš rád a že třeba někdy máš strach, že tě vyhodí... jindy můžeš zavést řeč na homosexualitu a jaké to asi pro ty lidi a jejich rodiče musí být.... a pak jednou na to bude ta správná chvilka... (mmj. z domu tě právně nemůže vyhodit - máš tam trvalé bydliště a chodíš-li do školy, má k tobě vyživovací povinnost)

Lenka píše: (12. 5. 2008, 6.16)

Dobrý den, mám problém a nevím si s ním rady. Je mi 23 let, jsem vdaná 3 roky a mám tříletého syna. Asi před půl rokem se mi manžel svěřil, že je gay. Sice mě to šokovalo, ale všechno jsme probrali a v podstatě se pro mě nic nezměnilo. Ale sotva před týdnem jsem se dozvěděla, že měl sex se svým nějlepším kamarádem, který je "shodou náhod" také gay. A že spolu chodí. To už mi vyrazilo dech. Když jsem po dvou dnech přestala brečet, tak jsem začala přemýšlet, jak se zachovám. Manžel je pracovně pryč (i s tím svým přítelem, mají stejné zaměstnání) a mám tak spoustu času na přemýšlení. Ale stále si nevím rady. Napadá mě spousta věcí. Vykopnout ho z bytu a rozvod, nátlakem ho donutit, aby se s tím přítelem rozešel a změnil zaměstnání. Tím nátlakem myslím vše říci jeho rodičům, kteří nic netuší a on má strach, že by o ně přišel. Ale zase nechci být tak zlá. Ale proč bych zase měla mít ohledy, když i on mně ublížil. Ale na druhou stranu vím, že on v podstatě za nic nemůže, že homosexualita je vrozená. V tom případě si ale neměl nic začínat se mnou. A také je mi jasné, že s největší pravděpodobností "sloužím" jenom k tomu, aby se mu podařila jeho homosexualita před jeho rodiči utajit. Kvůli jeho rodičům mě napadlo, že bychom spolu jenom žili jenom jako přátelé a žili každý svůj vlastní život. Ale nejsem si jistá, jestli bych to zvládla. Protože ho pořád miluju. Prosím poraďte.

Odpověď: (12. 5. 2008, 17.02)

Milá Lenko,
takto na dálku si netroufám radit, příliš informací nevím - o kvalitě vašeho vztahu včt. vývoje v oblasti intimity, o vaší sexuální apetenci, ekonomické situaci, ani jak dlouho manžel ví o své homosexuální orientaci. Vnímám jako důležité vymezit si spíše váš vztah jako spolubydlících přátel, kteří společně pečují o dítě... Váš vztah bude procházet transformací... je možné, pravděpodobné, že by vám v průběhu času prospěla konzultace u specialisty (práce s poutem lásky není zcela jednoduchá...) Lenko, nedělejte vůči němu zlé věci, ke kterým patří i nátlakovky, vydírání...

studentka píše: (5. 5. 2008, 21.14)

jak lze vybudovat pevnou vůli? Mám problémy se svou postavou (jsem tlustá)....přes den dbám na to abych jedla trošku a pravidelně, ale jak padne večer tak do sebe narvu co se dá........pak si to vyčítám......co mám dělat abych se dokázala ovládat??

Odpověď: (7. 5. 2008, 20.46)

Milá studentko,
obezita mívá psychologické kořeny, může to souviset s nedostatečnou  sebeláskou, s nenaplněnou potřebou lásky. Je potřeba umět prožívat lásku na úrovni těla, duše i ducha, být si jista svým místem, umět prožívat svou sexuální roli. Dokážete-li udělat pohyb na úrovni duševního života, oblast přejídání se promění (je dobré jíst ve večerních hodinách zeleninu, mrkev...)

DAF píše: (5. 5. 2008, 20.27)

Vážená poradno
Mám takový větší problém a nevím jak ho řešit.Už jako malá jsem byla méně mluvná a bojácná ale jen v kontaktu z cizíma lidma.
Nyní mám 3děti 2 už skoro plnoleté a6 syna.Po mateřské jsem nastoupila do práce kde jsem byla docela psychicky na dně.Složitá práce ,prostředí i někteří lidé mi vadily .Byla to práce kde jsme se učili pořád něco jiného a ty změny mě deptaly.Předtím jsem byla v jiné práci to bylo podobné a ještě horší kolektiv.Někteří lidé jsou opravdu zlí a já jim to neumím vrátit.Veškole jsem se učila dobře ale neumím se prosadit.Ale vidím že až během let je to horší.Je mi 40.Doma už to neklape dýl.Co se kluk narodil,pořád brečel a nebyl nikdo mimo mně kdo by ho vozil a pomohl mi.Manžel má své koníčky pořád řve ale sám doma nic nedělá tak to bylo vždy spíš na mně.Akorát nějaké ty peníze vydělá tak proto jsem s ním.Taky kvůli dětem protože studují a peníze potřebují.Já nejsem už schopná jít do jakékoliv práce.nýní pracuji je to zatím v pohodě .Už jsem i přemýšlela že život pro mě nemá cenu i když holky mám ráda.Manžel dělá hodnýho a milýho před cizíma ale doma je jiný.V sexu už nám to vázne taky dýl,já s ním nechci nic mít protože je zlý.On by chtěl pořád a já vůbec.Taky vyhrožuje že se rozvede.Kamarádka mi řekla že by s ním nebyla.Nejhorší je že jsem potkala bývalého s kterým jsem chodila před 20lety.Mohla jsem mít během manželství vztahy ale nikdy jsem nechtěla.I během let jsme se viděli tak3krát.Až tedˇjsem chtěla utéct ze všech problémůtak jsme se sblížili a ne jednou.Ovšem mám ho ráda jako tenkrát.Je to vůbec možné po těch letech.Strašně mě přiahuje.Chodila jsem s ním 3 roky a kvůli manželovi jsme se rozešli protože on byl na vojně .amanžel na mě tlačil.Vztah trvá teprve 2 měsíce.Mám chvilky kdy jsem na dně a chci s ním být pořád.TAk jsem mu napsala jestli by byl se mnou pořád ale on z toho vztahu chtěl hned vycouvat,protože má 2 děti má je moc rád.Smanželkou si moc nerozumí byly i v rozvodovém řízení proto hledá i jiný vztah.Už jeden měl i během manželství.On řekl že si užívá života dokud může.Nevím jestli by dokázal mi být věrný ale snad jo kdyby jsme si rozuměli. Také řekl jestli ho nebudu psychicky vydírat že se můžem ještě vidět ale já jsem jen chtěla být s ním protože když jsem s ním tak je mi úplně dobře i když mi někdy vadí že často mluví o dětech ale oni ho jednou opustí už jim je také 16a13 let pak zůstane sám a nikdo ho nebude mít už rád jako já ale on to nechápe.On má dost aktivit které ho baví to já nemám třeba jede na kole a není z toho unavený jak já.Myslím si že mě má také rád ale děti má radši.Prý je mu se mnou dobře.Nemůžu prostě žít na dvě strany bát se až manžel na to přijde on by mě asi nevím co a na druhou stranu s ním někdy být  a prostě štastná.Také sex s manželem se nedá srovnat s ním.On je citlivý a k ničemu mě nenutí .Když mám potom spát s manželem tak se mi chce brečet.Někdy se cítím hrozně že by mi pomohly i léky ale nechci brát prášky i když moje máma se léčí na deprese.Asi mě to jednou stejně nemine.Prosím o radu dá se můj život vůbec nějak vyřešit .Mám ho moc ráda ale doma je to o to horší.Ovšem když to tedˇ skončím s ním tak se dostanu zas do těch stresů..takhle je mi alesponˇ dobře když jsem s ním.

Odpověď: (7. 5. 2008, 15.35)

Milá DAF,
situace opravdu nelehká. Je třeba dělat věci dobře pro sebe.
Nevím, co vám poradit. Obecně je dobré přijímat to, co se dějě, může pomoci, když se sama na svůj život budete dívat s nadhledem, nebudete se tolik identifikovat se svým životním dramatem a nebudete se bát toho, co bude.

hana 52 píše: (5. 5. 2008, 19.48)

MÁM  PROBLÉM,KTERÝ MĚ UŽ DELŠÍ DOBU TRÁPÍ.JE MI 52 LET,JSEM INTROVERT A NEUMÍM KOMUNIKOVAT S LIDMI.NEJHORŠÍ JE,ŽE MI TO NEJDE ANI S VNOUČATY.NEVÍM,O ČEM SE S NIMI BAVIT,SAMA MLUVIT VĚTŠINOU NEZAČNU,SMÁT SE POMALU TAKY NEUMÍM.LIDEM SE RADĚJI VYHÝBÁM,ABYCH NEMUSELA MLUVIT.STAČÍ MI BÝT V PRÁCI MEZI LIDMI,PAK PRIJDU DOMŮ A JSEM SAMA ,PUSTÍM SI TELKU A DÍVÁM SE.POŘÍDILA JSEM SI NET,ŽE BYCH SI S NĚKÝM OBČAS PSALA,ALE JEŠTĚ TO MOC NEOVLÁDÁM,POŘÁD SE NĚČEHO BOJÍM.JE TO NORMÁLNÍ.

Odpověď: (7. 5. 2008, 15.28)

Milá Hano,
asi píšete proto, že vám tento stav mnoho nevyhovuje, nápad s komunikací po internetu je dobrý. Ohledně komunikace mne napadla kniha od Jaro Křivohlavého: Jak si navzájem lépe porozumět, dále si najděte informace o aktivním naslouchání... Chcete-li se utkat se svým strachem, doporučuji návštěvu specialisty.

lucka píše: (5. 5. 2008, 17.56)

Ahoj jemnuji se Lucka a je mi 15 let. Hlasim se na stredni skolu nejdrive jsem chtela jit na stredni zemedelskou skolu obor agropodnikání ale oni tam zrusili prijimacky a tak to delali z prumeru. A já ten prumer nemela nevzali me.Tak jsme se rozhodli pro jinou skolu a to stredni hotelová škola obor hotelnictví a tusrismus a platí se tam to je práve ten problem proc se píšu. Bohatí moc nejsme platí se tam 1100 mesicne a 11000 rocne. Doma mi to mamka nepredhazuje ale sestra mi to furt vyčíta mě to také mrzí že mamka bude platit ale nic se nedá delat . Školu mám tady v místě a kdybch dojíždela tak by to vyslo tak i tak mesicne tím myslim s placenim autobusu svaciny apod . Dekuji Nahledanou

Odpověď: (7. 5. 2008, 15.24)

Milá Lucko,
prosím tě, na co se mne ptáš? Dohodla-li jsi se s mamkou, že půjdeš na tuto školu, není o čem přemýšlet. Bude fajn, když se na škole naučíš co nejvíce a po ukončení školy si najdeš dobře placené místo. Investice do vzdělání je dobrá investice (a tato částka není nikterak velká). Věřím, že sestře jsi uvedla informace stejné jako mně, není-li ochotná to pochopit, již s ní na toto téma nediskutuj.

Čikle píše: (5. 5. 2008, 16.46)

Dobrý den,
píšu sem, protože už jaksi nezvládám školu a rodinu. Ve škole mám problémy s ústním zkoušením, vždycky to pokazím, jak jen můžu, i když jsem na hodinu dobře připravena. Stydím se hlavně proto, že se spolužačky koukají a já nějak nejsem na takové vystupování před třídou. Zvlášť je hrůza, když jsem zkoušena prakticky, všechno pomotám a problém je v tom, že jsem na zdravotní škole a příští rok ve třeťáku bude praxe a já se bojím, že to nezvládnu. Vybrala jsem si špatnou školu, ale většina mi radí, ať ji dodělám a pak už si vyberu, kam po maturitě (pokud ji udělám). S učitelema to taky není zrovna nejlepší. Máme taky hodně učiva a někdy se to ani nedá zvládat a doma je to pak ještě horší. Když mamce řeknu, že jsem dostala 3,4 nebo 5, tak šíleně vyvádí (nadává, vyčítá mi, ..). Chce, abych byla "ta nejlpší", já to ale nechci, spíš by mi pomohlo, kdyby ocenila, že jsem se snažila, ona mě často vidí, že se učím a když jdu potom na pc nebo ven a další den dostanu blbou známku, hned je zle. Už jsem se s ní o tom snažila mluvit, ale s ní se to nedá a pak se někdy pohádáme a mě to mrzí. Taťka na to není tak háklivý, ale většinou se zastane mamky. Budu ráda, když mi poradíte, co s tím, to jsou dvě věci, které mě trápí ze všeho nejvíc a nevím si rady.. Předem dík za odpověď

Odpověď: (7. 5. 2008, 15.18)

Milá Č,
chtělo by to najít někoho, s kým budeš pracovat na vlastní sebeúctě a na schopnosti udržet si svou energii. Třeba někoho najdeš v pedagogicko psychologické poradně (jsi-li z okolí, můžeš se obrátit na mne). Kniha: Miluj svůj život, může být inspirací.

Vlaďka 47 píše: (5. 5. 2008, 16.20)

Dobrý den, dovoluji si obrátit se na Vás s prosbou o radu.
Můj mladší syn - 25 let chodil téměř 8 let s dívenkou. Před třemi lety nastala kolize - syn se zamiloval, rozešli se, po čase se ale syn ke své dívce vrátil, že to byl úlet. Ona mu odpustila, vrátili se k sobě a začali spolu bydlet v bytě. Koncem loňského roku ale začal vztah skřípat, opět vinou syna, na vánoce jsme spolu s rodiči synové přítelkyně byli u mladých na návštěvě, pohoda a na Silvestra se k naší hrůze synova přítelkyně z bytu odstěhovala s tím, že ji syn podvádí. Byla to pro mne velká rána, tu dívenku mám velmi ráda, i celá naše rodina. Je velmi hezká, hodná a o jeden rok starší než syn. Tak syna nyní v bytě navštěvuje nějaká jeho nová přítelkyně, o níž on prohlašuje, že se s ní chce rozejít. To trvá od ledna , ale scházel se i s původní přítelkyní. V současné době je situace taková, že nová přítekÿně napsala té původní SMS aby je nechala být... Zaráží mě, že syn, vcelku hodný chlapec byl schopen tak moc ublížit dívce, s kterou byl téměř 8 let. Je normální, že já stále brečím a přeju si aby prohlédl a vše napravil. S  tou původní dívkou jsem stále ve styku, hodně si píšeme. Myslíte , že i kdyby k sobě našli ještě cestu, že by to mělo perspektivu? Děkuji Vám a přeji krásný den. Vlaďka

Odpověď: (7. 5. 2008, 15.15)

Milá Vladko,
přečtěte si odpověď Karolíně (3.odpověď pod vámi).
Je to především starost vašeho syna a té jeho původní přítelkyně. Vy jako rodiče můžete vyjádřit nesouhlas s lehkovážným jednáním a např. vyhlásit, že další jeho přítelkyni chcete poznat až tehdy, bude-li pořádat zásnuby a chystat svatbu.
Obnovení vztahu v tuto chvíli, by původní přítelkyni nemuselo zcela prospět...
Přeji hezké dny...

Hanča píše: (5. 5. 2008, 14.38)

Dobrý den, je mi téměř 27 a s přítelem nechodím ani 2 roky. Můj problém mimo jiné spočívá v tom, že je můj přítel velice vznětlivý, pokud udělám věci podle svého uvážení a on bys si je představoval jinak - po svém. Na problémy tohoto typu už si u něj, ač nerada začínám zvykat, ale co mě opravdu trápí je to, že pokud odmítnu jednou za čas sex a věřte mi, není to často, protože já sama ho mám ráda, urazí se,a svou uraženost mi dává patřičně najevo. Urazí se ale během sekundy. Začne být vysmívačný a opravdu naštvaný. Začne mi vyčítat, že s ním nechci spát a kdesi cosi, přitom maximální přestávku, kterou máme, mimo mé menstruace, jsou max 3 dny. Snad mám taky právo někdy odmítnout, vždyť člověk není robot, jednou za čas na to prostě nemá náladu, nebo ani pomyšlení. Hlavně většinou odmítám z důvodů, jak říkám, že mi není dobře atd.... Sex mám jinak ráda a baví mě. Až na ten, kdy se sama sebe přemluvím a "dám mu", jen abych měla klid.

Odpověď: (7. 5. 2008, 15.10)

Milá Hančo,
sice píšete o svém problému, ale otázka v dotazu není. Ano, nejste robot. Zkuste s ním o jeho povahovém (nezralém) rysu mluvit, nejde-li to, pak máte dvě možnosti - smířit se s tím nebo odejít.
(kdyby on si někam zašel na konzultaci, bylo by to fajn..., můžete zajít společně...:že vy potřebujete, aby vám pomohl s problémem)

Arnošt píše: (5. 5. 2008, 14.05)

Dobrý den.Potřebuji pomoct a poradit. Již 15 let žiji s přítelkyni máme 13 kluka jí bylo 18 a mě 33 let,když jsme se poznali.Prvních pár let to bylo hezké milovali jsme jeden druhého.Zhruba asi před 7 lety jsem jí ublížil s jinou ženou.Ona mi to oplatila .Náš vztah trval dál a docela dobře.Od té doby jsem přestal se vším co jsem považoval,že by jí ublížilo.Před 3 lety jsem jí zařídil butik.Moc ho chtěla a já myslel,že bude náš vztah pevnější,ale opak byla pravda.Od té doby se změnila.Najednou měla plno přátel.Chodila na diskotéky a vracela se až ráno,skončilo to románkem.Nevím asi jsem měl už tenkrát odejít,protože po nějakých 4měsíců chtěla abych se vrátil a já podlehl.Rok jsme žili super bez hádek slibovala mi holčičku kterou jsem moc chtěl.Mezitím jsem celá ta léta živil a platil rodinné účty.Také dotoval butik.Pak stačila malá hádka a chtěla se rozejít.Já jí doslova uprosil.Po té začala být ke mě víc a víc zlá.Vše jí na mne vadilo.Chovala se jako hlava rodiny mé názory brala s   výsměchem.Připadala mi,že byla na mne milá jen ,když potřebovala finn.pomoct a pod.Připadal jsem si sám a zakřiknutý.Stále jsem po ní toužil víc.Trvalo to rok a asi před měsícem jsme se pohádali její vinou a došlo to tak daleko, že jsem zašel do butiku a vše jí tam zničil.Ani nevím proč sem to udělal jestli mi přeskočilo nevím.Teď se chce rozejít to chápu i když jsem vše dal do pořádku.Prodává byt,který jsem zaplatil z kterého prý nic nedostanu a na rodinný dům si bere úvěr .Mám si ho zaplatit  a dům mi prý zůstane nic nezmohu vše jsem napsal na ní.Přesto se nemohu smířit s myšlenkou jí ztratit.Nejhorší je ,že mi dává i trochu naděje.To je nejhorší.Proto se chci zeptat:Můžete mi poradit co dělat? Nechci takhle skončit a zahodit 15 let vztahu.Vůbec nevím co si počnu bez ní.Nevím co mne k ní tak přitahuje jak se toho mám zbavit.Nejhorší je ta samota musím na ní neustále myslet nejím nespím. Nejsem třeba blázen ? Jak z toho a nezbláznit se.

Odpověď: (7. 5. 2008, 14.59)

Milý Arnoště,
zařidte se tak, abyste díky vašemu rozchodu nedošel k bankrotu - v té věci jednejte rychle. Existuje i paragraf, kdy dárce může chtít dar zpět (to zkonzultujte u právníka - je tam nějaká lhůta...) Nejste žádný ořezávátko ani dojná kráva, chlape! Se závislostí na ni si holt budete muset poradit... Můžete vyhledat specialistu...(můžete kontaktovat i mne)
Jíst povinně! A nepůjde-li to za 14dní k lepšímu - dojděte si pro antidepresíva (ale kombinujte to s psychoterapií - abyste se dal dohromady pro další život.)
Máte dvě ruce? Máte dvě nohy? Tak máte mít z čeho radost!
S pozdravem

Karolina píše: (5. 5. 2008, 13.58)

Dobrý den,má dotaz ohledně mé skoro osmnáctileté dcery(18 let ji bude v září)Neustále lže ,začalo to známkami ve škole,a končí to odchodem z domova.Mám strach ,že nedodělá školu.Asi púl roku chodí s chlapcem,který doma může cokoli,zdá se mi ,že i dost pije(byl s námi na horách)Tento týden jsem se dozvěděla,že nebyla dva dny ve škole.Byla u toho kluka(20let) .Nejhorší je natom ,že byla jeho máma doma.Dcera má zastání u sveho otce(jsme rozvedeni od jejích tří let),bohužel finanční.S ním se mluvit nedá.Myslím ,že žijeme "normální "život.Nynější manžel  má dceru velmi rád v podstatě ji vychoval a také ho velmi zklamala,byl ji nablízku v dobách kdy na ni její pravý otec kašlal.Vždy jsem ji vedla k tomu že ji její pravý otec má rád,teď se to obrátilo vše proti mě.Svou dceru mám ráda,ale nechci se od ni nechat vydírat.Je pro mě težké koukat se jak naše city vyměňuje arogantním způsobem za peníze.Můžu s tím ještě vůbec něco udělat?Nebo ji mám nechat jít?Chlapcova matka dceři nabídla,že za tři tisíce měsíčně tam může bydlet.Její otec ji řekl ,že ji bude podporovat.(zmatený dotaz),ale děkuji za odpověď.

Odpověď: (7. 5. 2008, 14.44)

Milá Karolino,
ve vašem psaní považuji za důležité následující věty:
1. Nechci se od ni nechat vydírat - velmi rozumná myšlenka - držte se jí.
2. Můžu s tím ještě vůbec něco udělat? - tuto otázku kladete, protože sama cítíte konfrontaci s bezmocí, s vlastní bezmocí.
Jediné, co člověk může mít pod kontrolou, je on sám (a k tomu často potřebuje mnohé informace a zkušenosti...) Dítě je zprvu závislé na rodiči a je rodičovskou zodpovědností o dítě se starat a vést ho, ale s věkem vliv a zodpovědnost rodiče za dítě klesá (není to náhlá změna, která se uděje v den 18narozenin ale postupná proměna)
Pro rodiče tato konfrontace bývá náročná a v některých případech i bolestná, ale není jiná cesta (můžete si pro inspiraci přečíst knihu Matka Davida S.)
Vy víte, že jste ji dala všechnu lásku, kterou jste mohla a teď je na dceři, jak s ní naloží. Doporučuji jednat s ní partnersky (otevřenost, vyrovnanost - dávání a přijímání, svoboda rozhodování a nesení přirozených následků)
Nechat řeku plynout...
Přeji vše dobré.

Andy píše: (5. 5. 2008, 12.24)

Dobrý den,
je mi 23 let, prosím o radu ohledně mé psychiky a nálad. Mám problém být v klidu a užívat si života. Neustále se stresuji, vše moc prožívám, maličkost si pamatuji dlouho, když mi někdo ublíží. Jsem pesimista, pomalu už nevěřím na lásku na celý život, slyším o nevěrácha  problémech...
Sama působím chladně a tvrdě na své okolí a uvnitř jsem přecitlivělá. Rodiče se rozvedli, matka byla histerická, cholerická, nezvládla moji pubertu. Nestýkáme se už 3 rokem. Začínám se jí silně podobat v chování, přestože mi vadilo! Vystřídala jsem několik partnerů, většinou můj vztah trval maximálně rok, někdy mám i pocit, že je lepší být sama a nikomu neubližovat, ale to také nejde. Nevím jak být zase vyrovnaný člověk. Teď mám přítele rok a čtvrt a začínáme se hádat..mrzí mě to. Je hodný, rekonstuujeme byt, jen trochu žárlivý, ale zatím v míře. Akorát mi vadí jeho nadváha. Hrozně mě trápí a nevím jak ho donutit sportovat a žít zdravěji.
Děkuji předem za radu
Andrea

Odpověď: (7. 5. 2008, 14.32)

Milá Andy,
asi se budu opakovat, ale opravdu neznám jinou cestu, než se naučit např. meditativně pracovat sama se sebou. Práce na sobě samé je srovnatelná s prací v dolech. Je to práce postupná, systematická, vyžadující vytrvalost, sebekázeň a lásku... Můžete si nalézt literaturu, vyhledat semináře nebo pro úvod se vydat za odborníkem. V předešlých odpovědích můžete nalézt odkazy na semináře rodinných konstelací.

bábina píše: (30. 4. 2008, 20.42)

Je mi přes 60. Ještě pracuji,musím mít prostředky pro dceru a vnouče. Přijdu si ze všeho dost vyhořelá. Teď mě ještě čeká možné skončení práce a mám strach jak to vše finančně zvládnu. Často se přistihnu při myšlence, že už bych to mohla mít vše za sebou, celý svůj smutný život.Nevím ani kdy jsem se zasmála. Má to vůbec ještě všecho cenu? Ani nevím, proč to píši, snad snaha o další směr cesty. Nevím a nevím ani jak dále se rozhodnout a vlastně proč

Odpověď: (1. 5. 2008, 16.07)

Milá bábino :),
to, co vím o životě a smrti rozhodně nepodporuje sebevraždu. Jakou cenu má život  a jeho smysl jsem začala hledat již takřka v dětství a pak ještě spoustu let. Dělali to mnozí před námi a je docela zajímavé se s jejich poznáním seznámit a rozvíjet. Třeba zajímavou inspiraci najdete na akcích http://www.akropolis.cz/­. Je dobré dělat si radost programově.  Přeji vše dobré.

petapu píše: (30. 4. 2008, 18.57)

Dobrý den.
dětství nebylo jednoduché, mamka mi kladla na bedra, že jsem nejstarší a musím vše zvládnout. Ale bohužel jsme k sobě nikdy vztah nenašly, díky jejímu přístupu, přestože ji mám ráda, je to má mamka.
Ale důvod proč píši. Měla jsem dlouholetého přítele, ale objevil se jiný, který mi v podstatě dal vše na světě, o čem žena sní. Dokonce jsem otěhotněla, ale jeho radost trvala jen krátce, asi den. Pak přišel s návrhem na potrat a jelikož má láska byla veliká, tak jsem na to přistoupila. Ale velice nerada a doteď si to vyčítám! V listopadu mne opustil s tím, že chce být sám. Velice mne to ranilo a nesnesu už žádného chlapa. Jsem bohužel stále v bytě, kde jsme to vše prožili a moc mi to připomíná. Ale už se sháním po bytě, ale jsem sama. Chybí mi a myslím na něho každý den.
Nedokážu se s tím vypořádat a každý den holduji alkoholu, je to dobré řešení.
Také má odjet do ciziny, ale nějak to nevypadá. Myslela jsem, že by mu tam došlo, že bych mohla být ta pravá, ale asi nechce. Je mladší a rád by něco zažil, jen si myslím, že pro to moc nedělá. Jsem stále v "našem" bytě.
Nevím co dělat. Petra

Odpověď: (1. 5. 2008, 15.54)

Petro,
je na čase uklidit si sama v sobě a ve svém životě. Můžete začít tím, že odložíte lahev a začnete se zajímat o něco jiného než o loňský sníh, třeba o lásku k sobě i světu. Dobré by bylo chodit pravidelně, zpočátku 1x týdně k psychoterapeutovi (zvažte spolupráci např. s "Apolinářem"). Nebo můžete žít jako obyvatel na třetí planetě v Malém princi (od A.S.Exupery)

Hana píše: (30. 4. 2008, 14.20)

Dobrý den, mám velký problém se svou dcerou. Poslední dobou  se mi zdá že moc zhubla. Odmítá jíst večeře i obědy s tím , že už jedla ale ja jí to nevěřím. Občas jí vidím že si dá jogurt nebo zeleninu, popíjí vodu, Toť vše z jejího jídelníčku. Neustále si stěžuje kolik je v jídle kalorií a tuků. Před pár dny přímo hytericky po mě vijela ať se prý podívám jak je tlustá a já do ní cpu neustále kopy hnusného jídla. Do koupelny mě nepustí když se koupe. Prý je tak tlustá že by se mi mohlo udělat špatně..... A to je den co den... Myslíte, že to  je mentální anorexie?? Poraď te co dělat. Dceři je 15 let. Moc děkuju za odpověď

Odpověď: (1. 5. 2008, 15.47)

Milá Hano,
popisujete skutečně projevy spojené se závislostním vztahem k jídlu - s mentální anorexií. Zajděte s ní k psychoterapeutovi, třeba do pedagogicko psychologické poradny. Získáte ke spolupráci někoho nezávislého, který ji poskytne informace, jaké bývají další postupy... další info např.: http://www.anabell.cz/

Jana píše: (30. 4. 2008, 11.43)

Dobrý den,mám strašný problém..Začala jsem chodit v roce 2007 s přítelem.Mě je 23 a přítelovi 37 let.Jsme dosud spolu.Ale jsem strašně žárlivá.A moc nás to oba trápí.Vždy,když jedeme do města,tak kouká po holkách.I otáči se někdy.A když s ním doma o tom mluvím,tak furt řiká,že ho nikdo nezajímá a že miluje jen mě.Já vím,že koukání po lidech je normál,já bych nežárlila,kdybychom šli normálně.Je jasný,že když jdeme a jdou před námi lidi,tak se kouknem to i já,ale on se otáčí a kouká na druhou stranu.Ničí nám to vztah.Jsem strašně z toho v depresi a pokud bude možné tak mi doporučte psychologa.Z Trutnova.Jsem 2 měsíce po porodu a nejsem na původní váze.Jeho zajímají hubený holky a já po porodu jako tyč nejsem.Na každého se směje a to je v pořádku,ale jak se usměji já je zle.Přede mnou měl modelky,a v pc má taky uložný hubený a v tel taky,tak nevím co s tím.Prosím poraďte mi co mám dělat či jak postupovat.Děkuji Jana

Odpověď: (1. 5. 2008, 15.41)

Milá Jano,
ono chování vašeho přítele není zcela slušné... snad vám dává jinak pocítit vaši jedinečnost. Žárlivost bývá spojena s touhou vlastnit druhého (láska je o svobodě, dobrovolnosti...) a také s nejistotou o vlastní ceně. Jindy žárlivost může být důsledkem toho, že partner dává lásky jen půl - proč nejste manželé?
A často se v problému mísí všechny uvedené faktory. Tak, jak jste nalezla mne, jistě najdete i nějakého psychoterapeuta ve vašem regionu.

Hloupá studentka píše: (30. 4. 2008, 10.44)

Dobrý den, jsem studentkou čtvrtého ročníku střední školy a dostala jsem se vlastní hloupostí do komplikované situace. Dva týdny před ukončením klasifikace jsem přestala chodit do školy, důvodem byl strach z lidí ve škole, kantorů i spolužáků - psychický tlak. Během těchto dvou týdnů jsem začala chodit k psycholožce a se svými problémy něco dělat. Psycholožka mi pomohla a nadále pomáhá, ale je zde další problém, potřebovala bych omluvenku na tyto dva týdny, ale ani ta psycholožka, ke které chodim mi jí nenapíše, jen mi napsala potvrzení, že mám psychické problémy. Což ale toto škola neuzná jako řádnou omluvu. Omluvenka od lékaře není dostačující. Nevíte o nějakém řešení? Předem moc děkuji.

Odpověď: (30. 4. 2008, 17.03)

Milá studentko,
věřím, že řešení se podaří nalézt - nějak jsi nepsala o rodičích, rodiče mohou omlouvat nepřítomnost, a je-li ti více než 18, jsi to ty, kdo se omlouvá.  Škola mívá stanovený počet hodin, který žák může chybět, aniž by dělal přezkoušení. Nic horšího než přezkoušení z předmětů pro uzavření klasifikace by ti hrozit nemělo. Natrénujte s psycholožkou rozhovor s ředitelem školy, ve kterém si ujasníte možnosti jedné a druhé strany. Rozhodně se nevzdávej a tuto školu dokonči - na to máš právo (kdyby bylo nejhůř, můžeš o spolupráci požádat např. českou školní inspekci)

hana píše: (30. 4. 2008, 10.15)

i na to jsem dceru už připravovala, ale řekla mi jestli chci at jdu, ale bez ní. Mám se nechat připravit o dítě

Odpověď: (1. 5. 2008, 15.35)

nechat řeku plynout...je někdy těžké, ale jediné možné (řeka mimo koryto nese s sebou komplikací více) a její směr stejně neobrátíte...

Veronika píše: (30. 4. 2008, 10.12)

Dobrý den,
jsem po mimoděložním těhotenstvi (už druhém), tudíž nemám ani jeden vejcovod a nemohu příjít do jiného stavu normální cestou. Je mi 33let a na jednom umělém oplodnění jsem byla, bohužel bez výsledku. Začala jsem se uzavírat před manželem a zatím vůbec nechci slyšet o druhém umělém oplodnění, protože mám strach. Nic mě nebaví a připadám si k ničemu. Ani nevím na co se ptát. Jediné na co se zmůžu je se Vám tady vypovídat.

Odpověď: (1. 5. 2008, 15.26)

Milá Veroniko,
začínáte se uzavírat životu, to není dobré... prožít si smutek je možné, je dobré ho sdílet s manželem, ale není dobré se od manžela izolovat ani se ve smutku (a posléze v depresi) utápět. Strach a sebelítost nejsou dobrými rádci. Cesty života jsou rozmanité...tvořivý člověk je dokáže objevovat... Přeji vše dobré a sílu ke zdvihnutí pohledu.

hana píše: (30. 4. 2008, 9.33)

Dobrý den, mám osmiletou dceru, která má dost narušenou psychiku díky mému vztahu s jejím otcem. Já jsem pro zachování rodiny on bohužel ne a naše dcera to nese velmi těžce. Zhoršila se i ve škole dost často chybí, protože jí neni dobře. Nevím jak jí pomoci, protože můj muž je přesvědčen, že odpor ke mě nepřekoná. Záleží mi na jejím zdravotním stavu a k psychologovi nechce. Je dost uzavřená a myslím, že by s ním ani nekominikovala. Prosím poradíte mi co mám dělat.

Odpověď: (30. 4. 2008, 10.10)

Milá Hano,
řešením pro vaši dceru také může být, že maminka bude v  klidu a nebude se hroutit, trápit z konce manželství. Vy chcete žít s člověkem, který k vám cítí odpor? Proč? Z vaší strany vnímám dost agresi. Rozchod rodičů, který proběhne ve vzájemné úctě je pro děti lepší, než to pnutí, které tvoříte.

< novější | 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >