Zde naleznete písemnou psychologickou poradnu. Odpovídá psycholog, psychoterapeut více; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Psychologická poradna online se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
Pokud si přejete odpověď mimo psychologickou poradnu online, je třeba uhradit 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.
Pokud si přejete online kontakt s psychologem, ten naleznete zde online psycholog

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Vážený pisateli,

tento týden již bylo položeno mnoho dotazů a není v mých silách odpovědět na více. Máte-li zájem, vyčkejte, poradna se otvírá vždy v neděli o půlnoci pro 10 dotazů.
 Pokud máte zájem o zodpovězení dotazu mimo poradnu on-line, zašlete dotaz na email: radana@rovena.info a 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.

Na zodpovězení čekají: Jan, NikušQa, milan, Terka Vejnarova, Petra P., jennekdo=), qwertz, Erous, leona, Veronika, C.

< novější | 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >

m píše: (30. 1. 2012, 22.37)

dobry den za 7let mame 4 pohřby v rodine naposledy
manžel jeto vic jak 2mesice nemužu se spamatovat
cele dny brecim nemuzu chodit ani do obchodu vadi
lidi

Odpověď: (31. 1. 2012, 13.14)

Milá M.,
můžete mi zatelefonovat. Můžete vyhledat pomoc v okolí. Doporučuji antidepresíva od psychiatra.

Jardan píše: (30. 1. 2012, 19.58)

Dobrý den,jsem s přítelkyní přes pět let,ale před několika měsíci jsem potkal dívku o které jsem přesvědčen,že to je osudová láska. Máme společné zájmy,jsme stejní lidé,cití co já,cítí to jako já. S přítelkyní jsem se rozešel,byl bez ní 2 měsíce a pak jsem ji musel zavolat,že mi chybí. Nechtěl jsem,aby někdo věděl,že jsem se rozcházel,kvuli jiné dívce a tak jsem to tajil a nebyl nikdo kdy kdo by se za mne postavil,nikdo nechápal,jak jsem to mohl udělat,když už jí je 30...nikoho už nenajde,dala mi nejlepší roky a tak. Pak jsem byl měsíc v situaci kdy jsem byl sám a obě dvě čekali na mé rozhodnutí. Bývalá mě stále miluje a nová také věří že jsem osudová láska. Včera jsem své osudové napsal,že se k ní nevrátím. Smazala mě ze všeho z čeho mohla,úplně mě vymazala ze života. Už teď vím,že mi chybí a že nevím jestli mohu bez ní být,navíc jen za dnešek jsem zažil 3 věci,které napovídají,že jsem udělal chybu. Cítím,že mohu udělat životní chybu a nevím jak se rozhodnout. U bývalé je to o vzpomínkách a slibu, že se změní(ví že se nechovala správně) a u osudové je to tak že je dokonalá ve všech ohledech,jen se bojím o naši budoucnost. S bývalou jsme měli naplánovaný život,měli bychom na to i peníze a s osudovou si tu budoucnost nedokazu predstavit,protoze na tom neni se zazemim v rodine tak dobre. Nevím jestli se rohoduji hlavou nebo srdcem a uz nevim jak dal. Dekuji za odpoved

Odpověď: (31. 1. 2012, 13.12)

Milý Jardo,
optimální je mít rozum i cit v harmociké jednotě. Unést následky rozhodnutí patří k dospělosti. Pokud vnímáte, že by vám více vyhovovalo rozhodnutí jiné,  udělejte ho. Strach není dobré rádce, důvěřujte tomu, že at se rozhodnete tak jako tak, je to pro budoucnost všech v pořádku. (vaše rozhodnutí mi připadá spíše rozumové, pozor, aby srdce neodumřelo). Držím palce.

Zdeňka píše: (30. 1. 2012, 18.40)

Můj syn se po 16.letech rozešel s manželkou.Mají 18.letého syna.Jejich manželství nebylo štastné,celoudobu tam byly neshody z obou stran.Loni v září se rozvedli a syn se rozhodl jít s matkou.Ze začátku se zdálo,že se z rozchodu svých rodičů smířil.Oba dva již mají jiné partnery,ale teď tak silně zanevřel na otce,že jde z toho hrůza.Přeje mu smrt a tak vulgárně se o něm vyjadřuje,že mě to děsí.Vůbec s ním nechce kumunikovat,nebere telefony a jen se o něm někdo zmíní tak má zkažený celý den.Nás to hrozně trápí,ráda bych mu nějak pomohla,ale on od nás odejde jakmile bychom se o otci zmínili.Potřebovala bych poradit jestli je vůbec možné to ještě nějak napravit,a jakou cestou.Je mi líto syna i vnuka.

Odpověď: (31. 1. 2012, 13.00)

Milá Zdeňko,
je to smutné, ale sama cítíte, že mnoho nemůžete. Ptala jste se ho, co je příčinou takové zloby? Případně nekomentovat, jen přijmout jeho vysvětlení. Snad čas obrousí hrot...

Pavel 11 píše: (30. 1. 2012, 15.37)

Dobrý den,
  jsem fotbalista hrající v cizině. Mám problém, že nemohu opakovaně podávat výkon se kterým bych byl spokojen. Začátek sezony byl vynikající, ale postupně se moje výkonnost zhoršovala cítil jsem i nedostatek sil i neúplné soustředění. Postupem času byl na mne kladen tlak typu: kdy už zase budeš hrát jako na začátku sezony, trénuješ moc a pak nemáš sílu..... Cítím, že se mi ani na tréninkách tolik nedaří a nevycházejí mi věci, které mi obvykle vycházely. Cítím, že i trenér mě nebere tolik jako dřív. A proto mám na Vás dotaz jak se z této situace co nejrychleji dostat?

Děkuji za odpověď.

Odpověď: (31. 1. 2012, 12.55)

Pavle,
není to proto, že bych nechtěla, ale touto cestou to nevyřešíte. Mentální trénink touto cestou nezvládneme ani konkrétní analýzu... Vyhledejte někoho u vás. Držím palce.

iveta píše: (30. 1. 2012, 14.09)

Dobrý den,
můj syn,25 let trpí záchvaty vzteku.Když je ve stresu je vzeklý,zuřivý a nelze s ním komunikovat.Neublížil by to ne,ale velmi mě to trápí a jeho také.Jinak je velmi hodný a citlivý kluk.Můžete mi poradi na jakého lékaře se obrátit?Možná by mu pomohly nějaké zklidňujíci prášky.Děkuji

Odpověď: (31. 1. 2012, 12.52)

Milá Iveto,
psychiatr je ten, který předepisuje léky týkající se psychiky. Konkrétně jemu doporučuji zároven spolupráci s psychoterapeutem.

Marie píše: (30. 1. 2012, 0.07)

Dobrý den,
je mi 55let a příteli je 60let. Mnoho let jsme spolu žili ve vztahu, kdy mě přítel občas podváděl, ale nakonec jsem mu vždy odpustila a věřila, že už to neudělá. Letos před Vánoci jsem přišla na to, že mě opět podvádí se svou kolegyní z práce, které je 26let. Když jsem s ním o tom mluvila, tak sliboval, že s ní skončil a že má rád jen mě a chce být jen semnou. Ona mi později volala, že s ním nic nemá a neměla a že jen on se jí vnucoval, a když ho odmítala byl prý zlý. Dozvěděla jsem se, že jí také dával peníze, ona tvrdí že jenom tak, že spolu nic neměli. On mě prosí za odpuštění a já si připadám jako někdo, kdo je na světě jen proto, aby trpěl ty jeho zálety. Mám ho stále ráda, ale vždy si vzpomenu, že byl s ní a myslím si, že jsem tady úplně zbytečně a že jsem stará na to, abych mohla mít ještě šanci u někoho lepšího. Ani nemám kamarádky, jelikož jsem všechen volný čas věnovala jemu a své rodině. Navíc má nynější práce mě vůbec nebaví a jsem v ní nešťastná, ale jinou možnost práce jinde nemám a peníze potřebuji. Poraďte mi prosím jak mám tyto své životní situace překonat a co mám udělat proto, abych přestala myslet na to co bylo. Nevím zda můžu příteli věřit, že s ní vůbec skončil a nebo to tvrdí jen proto, že jsem nešťastná. Nevím jak dál …. Předem děkuji

Odpověď: (31. 1. 2012, 12.49)

Milá Marie,
životní pocit si v podstatě tvoříme sami. Netvrdím, že zcela vědomě. Máte pravdu, že prožívání smysluplnosti je pro spokojenost v životě důležité. Potřebovala byste probrat vztah k sobě, uvidět smysluplnost svého života. Určitě mnohé jste dělala z lásky, pak to smysl má. Nezapomenout na sebe při dávání lásky :). Doporučuji rozvinout vztahy kamarádské, dělat věci, které vás naplnují, zajít si urovnat myšlenky k psychologovi, knihy, semináře... Držím palce.

DAN píše: (23. 1. 2012, 22.16)

Dobrý den, stalo se mi že mě přítelkyně už po třetí fyzicky napadla facky, škrábance a naposledy i kopanec do slabin. Šlo o výčitky kvůli mé minulosti avšak nikterak kvuli nevěře či podobně. Sme spolu 3 roky a nevím co mám dělat protože jí miluji a nechci jí ztratit. Je fakt že se mi omluví. Prosím poraďte mi co mám dělat aby se to už neopakovalo?

Odpověď: (26. 1. 2012, 15.15)

Milý Dane,
trvejte na tom, že bude aktivně pracovat na své osobnosti. Že agrese a destruktivní uvažování ničí vztah. Možnosti, cesty jsou různé. Můžete se ozvat. Nepodporujte její patologii tolerancí... Držím palce.

Ivča píše: (23. 1. 2012, 21.33)

Dobrý den,je mi 17, jsem studentka 3.ročníku na obchodní akademii. Mám problém s tím, že se minimálně jednou do měsíce psychicky sesypu. Ve škole mám problémy s spolužáky, podraží mi nohy, slovně mi ubližují. Opravdu už nevím co mám dělat, mamka mi přestup na jinou školu už nedoporučuje. Mám přítele, který se mě aspon trošku snaží držet.
Poradíte mi prosím co mám dělat dál? Bojím se, že takhle to dloho zvladat nebudu...:-( Děkuji za odpověď.

Odpověď: (26. 1. 2012, 15.12)

Milá Ivčo,
ve škole jsi se s žádostí o pomoc obrátila na někoho (šk.psycholog, výchovný poradce...)? Návštěva psychologa by byla vhodná. Můžete situaci probrat, urovnat si různé možnosti řešení včt. technik zvyšování odolnosti. Jsi-li z okolí, můžeš se obrátit...

Eva píše: (23. 1. 2012, 16.48)

Dobry den, mam jeden velky problem so svojim 5 rocnym synom... Odmieta chodit do skolky, nevieme ho nijako prinutit aby tam siel. Neda sa ani len vyzliect z pyzama, ked sa nam to podari, tak ho oblecieme do pancuch a tricka, zvysok zase pol hodinu niekedy aj viac bojujeme, no nechce sa ani len pohnut z domu... Histericky plac ho neopusta, hadze sa na zem, nedokazeme ho ani len obut a obliect bundu, uz neviem co mam robit...skusali sme ho nechat aj doma, aby si oddychol od toho vsetkeho ale vobec to nepomohlo. V skolke som sa rozpravala s ucitelkami, nik mu tam zle nerobi, vraveli ze ako nastupil v novom roku do skolky tak sa ani poriadne s detmi nehra (co sa on vzdy s nimi rad blaznil) ze sa viacmenej zdrziava pri nich.
Nechce ist ani k starym rodicom, (to vsak velmi nechcel chodievat aj predtym, ale teraz tam nechce ostat ani na hodinu) ...
Neviem co sa s nim deje, je taky pedant doslova , vsetko musi byt tak ako on chce, vypinace na chodbe musia byt rovnako, inak to vzdy napravi, obliekat mu musim vzdy najskor pancuchy potom tricko, nikdy nie naopak lebo potom sa zacne hnevat a podobne. Mam s nim ist k detskemu psychologovi alebo co by ste mi poradili?
Mame doma este jedneho chlapceka, ma necelych 8 mesiacov, vsimla som si ze ziarli odvtedy ako mal malicky mesiac. Moze to s tym nejako suvisiet? Snazim sa venovat sa mu co najviac, no viete, ze niekedy sa to proste neda, robieva mu aj zle a potom na neho kricim, nechcem ho bit, no niekedy mu dam aj po zadku, ked mu robi viackrat za den zle napriklad. Snazim sa mu vysvetlovat, zapajat ho do domacich prac, tie rad robi. Braceka lubi, to viem urcite, ale robieva mu aj zle, niekedy mu len tak capne po licku....
Prosim poradte mi.

Odpověď: (26. 1. 2012, 15.07)

Milá Evo,
k dětskému psychologovi či psychiatrovi. Držím palce.

Kac píše: (23. 1. 2012, 15.47)

Dobry den, mam dceru ktere je devet let.Kdyz byla na vikend u otce zhledla u neho horor.Od te doby se boji v noci spat sama, boji se byt i za tmy sama doma odpoledne.presto ze jsem ji vysvetlovala ze je to vse vymyslene tak mi rikala ze to chape ze to neni pravda ale ted mi zase tvrdi ze ji muze nekdo doma prepadnout.Nevim co mam delat aby ji strach presel.Muzete mi prosim poradit?Dekuji moc.

Odpověď: (26. 1. 2012, 15.05)

Milá Kac,
bylo by dobré, kdyby v relaxaci přijala spolupráci se svým ochráncem, andělěm strážným a naučila se cítit se v bezpečí, v té věci můžete vyhledat psychoterapeuta, také může rozpustit neadekvátní prožitek strachu. Můžete se objednat. Přeji vše dobré.

důchodce 71 let. píše: (23. 1. 2012, 14.53)

Mám dvě dcery.Jedna   má dvě děti.Obě děti milují babi i dědu a  těší se k nám a jsou u nás velmi často. Jejich matka i zeť pomáhají vše co potřebujeme.Dá se říct dokonalé vztahy.Druhá dcera nás ale doslova nechce znát, zničeho nic přerušila veškeré styky s námi a to potom, co jsem si pracně zjistil, co vlastně dělá.Jezdila k nám asi dvakrát měsíčně, k narozeninám dostala zaplacenou autoškolu a zdánlivě byla spokojená.Za nic nechtěla ale povědět,kde a co vlastně dělá. Už jsme pomalu začínali mít černé myšlenky,že je to přinejmenším něco nečestného.Podařilo se mi díky internetu zjistit, že pracuje na      jedné severočeské faře, jako pastorační asistentka.Doslova nám spadl kámen se srdce. Našel jsem na netu její fotku,kde pracuje s dětmi. Moc se nám to líbilo.Na zjištěnou adresu jsem jí poslal mail s tím, že se nám to moc líbí.Přišla odpověď, že si nepřeje                                                         abychom jí cokoliv psali, navíc jakoby nic mezi řádky,že jsem ji zneužil!!!Není to pravda!!! Je absolventkou konzervatoře a snažila se učit hudbu,moc se ale nechytla-téměř dvacet let/je jí čtyřicet/    jsme jí neustále dost dotovaly, jak finančně,tak tím,že přijela z práce a měla od maminky jídlo na talíři. Od té doby jsem se doslova sesypal, jak duševně, tak tělesně,nemohu se zbavit té strašné pomluvy a křivdy.Přitom dceru stále                          vidím jako malé dítě a mám ji rád,necítím k ní zášť.Stále znovu             se dostávám do stavu,kdy se díky ohromné lítosti,nad jejím chováním doslova nemohu ani pohnout,a i přes nádherné dvě vnoučata                                 a dobrého zetě druhé dcery začínám uvažovat o skončení života. Je to vůbec možné, aby byl někdo tak rafinovaně rozhodnut zničit rodičům stáří? Stále tomu nějak nemohu uvěřit.Mám z toho ohromné stálé trápení a velikou lítost.Před půlrokem jsem denně půl hodiny běhal, byl zdravý.Teď jsem téměř troska.V životě jsem nikdy neměl nevyřešené věci.Dcera ale nereaguje na cokoliv co by ji vybízelo k vysvětlení jejího chování.Poradí mi někdo zda se vůbec dá něco dělat?

Odpověď: (24. 1. 2012, 12.45)

Milý otče,
chápu, že chování dcery je pro Vás dýkou v srdci. Z lásky k sobě, k ostatním členům rodiny, k životu si ji vytáhněte a jizvu uhladte, ošetřete a propustte dceru z té rány. Vydýchejte bolest. Vy jste ji rád dal to, co jste uměl, jak ona s tím naložila, je její věc. Opravdu, začněte se starat o sebe at neuchřadnete. Držím palce.

Dokonalosť píše: (23. 1. 2012, 13.23)

Dobrý deň. Dlho som váhala či napísať... ale stají za to skúsiť to. Som posadnutá dokonalosťou, a som z toho už zúfalá, neustále vystresovaná a nervózna. Nedokážem sa uvolniť a relaxovať. Potrebujem mať veci upratané podľa seba, inak ich nepovažujem za upratané. Nemôžem si sadnúť k telke pokiaľ nie sú ovládače zoradené podľa veľkosti... Ak je nakrivo váza, rozčuľuje ma to. Neznášam neporiadok, bacily, prach... rada upratujem, ale nie vždy to stíham a potom som nervózna a vystresovaná. Chcem mať dokonalú postavu, stále sa kontrolujem, veľa cvičím,no nie som zo sebou spokojná. Stále si pripadám tučná a bojím sa toho. Neviem sa ovládať pri jedení, prejedám sa a následne veľa cvičím, aby som nepribrala. Všetko si plánujem, každý jeden krok mám napísaný na papieri a ak sa mi to nepodarí som nervózna. Napríklad si naplánujem povysávať, ozmývať sa, navariť, cvičiť, ísť von so psom a ak jedno z toho nestihnem mám pocit, že som zlyhala. Chodím do školy aj do práce. Nestíham každý deň cvičiť, nemám samé A-čka,nemám perfektnú postavu... nie som dokonalá. Ale prečo? Ja taká chcem a potrebujem byť.Mnoho ľudí toto všetko má, prečo ja nie? Prečo to nedokážem dosiahnuť aj ja? Som neschopná?

Odpověď: (24. 1. 2012, 12.38)

Milá dokonalá,
tak přemýšlím, koho dokonalého znám ;), Brad Pittovo tělo v určitém čase ? a on nemívá rýmu ?. Je důležitější dokonalost nebo Láska a pohoda. Podle toho se rozhodněte ve vztahu k sobě i okolí. Jen člověk, který se přijímá a přijímá svět, takový jaký je, může dělat změny k Lásce. Doporučuji metodu EFT.
Držím palce v sebepřijetí se.
 

Olina píše: (23. 1. 2012, 12.06)

Dobrý den jsem 4 měsíce po mozkové mrvici stále se nemohu zbavit pocitu,že se mi to vrátí,mám strach,že umřu.Ty myšlenky mě stále pronásledují.Pořád se pozoruji.Někdy jsem z toho dost nepříjemná na ostatní kolem sebe,mám dvě malé děti.Prosím poradte

Odpověď: (24. 1. 2012, 12.26)

Milá Oli,
doporučuji spolupráci s psychologem a život, který máte prožívat, dokud ho máte. V podstatě máte na výběr: strach z budoucnosti nechat ničit přítomnost nebo přijmout budoucnost nejistou (ono nějak bude)a přítomnost plně prožívat.
Přeji vše dobré.

Dana píše: (23. 1. 2012, 11.09)

Dobrý den, prosím o radu. Moje 20 letá dcera chodila 4 roky s přítelem.On se mi zdál od začátku psychicky labilní, neboť při jakémkoli problému se rozbrečel a pořád jí psal a říkal, jak strašně jí miluje. Přiznám se, že mě rovněž přišel až přehnaně džentlmenský, neboť ceři nosil i kabelku. Při tom měl ale neustálé "bokovky". Moje dcera je na toto velmi citlivá a zásadová, takže jakmile to zjistila, vztah ukončila. Bohužel spolu ale chodí do jedné třídy na gymnázium, takže to bylo velmi težké. Po několika měsících přišel s prosíkem o odpuštění, dcera mu nakonec odpustila . Trvalo to půl roku, vše v nejlepším pořádku a najednou se provalila další bokovka, tentokrát udělala dcera definitivní rozhodnutí. Konec. Je to půl roku a tento dnes již bývalý přítel dceři neustále píše sms zprávy, od té doby desítky možná stovky, ve kterých jí buď jen píše co právě dělá a nebo velmi často jí v nich slovně napadá, jak je ubohá, co dělá apod.Komentuje negativně veškeré její počínání, například i to, když si nechá ostříhat ofinu. Dcera ne jeho smsky nereaguje, bojí se, že když mu odpoví negativně, že jeho ve svém osočování ještě přitvrdí. Jednou po prvním rozchodu už to tak bylo. Ještě já jsem se do toho vložila a on jí ještě více napadal a urážel, že to řeší přes maminku.Dceru to deptá, mám strach, že skončí na práškách a já taky. Nevím co dělat? Dcera mě prosí, ať to neřeším, že to do maturity vydrží a pak, že se snad uklidní. Poraďte prosím, co dělat. Děkuji

Odpověď: (24. 1. 2012, 12.22)

Milá Dano,
přání dcery byste měla respektovat. Měli byste však spolu mluvit o psychických dopadech na ni i na Vás. Doporučuji konzultace u psychoterapeuta.  Zákon je na Vaší straně http://www.trosky.cz/stalking/… . Pokud by se dospělá dcera rozhodla pro tento způsob řešení (třeba i přes výchovnou poradkyni na škole), je třeba, aby na to byla psychicky připravená.
Držím palce.

Lea píše: (23. 1. 2012, 10.57)

Dobrý den, obracím se na Vás ještě jednou.

Navrhla jste otázky, a ano, měla bych si je položit. Co chci zachránit? Sebe? Jeho?  Je to od Vás dobrý postřeh, nepopírám, že na těch slovech je kus pravdy. Pokud cítím, že jsem neuspěla já, tak ano. Je tedy pravděpodobně, že průběh vztahu pro mne může znamenat jakousi odezvu toho, jakým jsem člověkem. Ale to je přeci přirozená zpětná vazba. Není mi jedno, jakým jsem člověkem. Problém v mnoha vztazích a u mnoha lidí je možná ten, že často míváme více chladné srdce a horkou hlavu, místo srdce hřejivého a hlavy chladné… Ani nepopírám, že jsem u sebe párkrát narazila na situaci, kdy jsem si musela položit otázku, zda netrpím „spasitelským komplexem“.  Na druhou stranu, když o tom přemýšlím, tak myslím, že spíše bych si přála vidět rozvoj Jeho osobnosti. Chtěla bych být součástí toho celého v rámci rozvoje Našeho přátelství. Ale, spíš je možná lepší, pokud ta skutečná touha po růstu vychází z člověka samotného. Je pak jakousi stvrzenkou a oporou pro člověka samotného.  Zda chci být součástí té strategie? Ano chci, nedomnívám se, že se věci budou nějak hýbat, když já budu sedět a jen koukat. Věřím, že skutečnou hnací silou tohoto světa jsme zrovna my lidé. Ano, ten vztah není jen o mně nebo o něm, je o Nás. Proto bych měla být součástí. Stejně tak si i uvědomuji, že vztah je interakční dyáda, triáda, atd. Jenže jen těžko mohu popřít, že v tomto vztahu jsem zrovna já, ta která je starší. Nejmenší věkový rozdíl v Naší skupině, je skutečně mezi mnou a tímto chlapcem. Ale jsou mezi námi téměř čtyři roky.  Jeden řekne, to není žádný problém. Ale kdo z nás by jen tak zahodil 4 roky života? Každý, osobně, tento čas prožijeme. I během jednoho roku se můžeme naučit tolik věcí. Ten čas neplynul mimo nás, ale my jsme byli jeho přímou součástí. Každý ten den jsme nějak mysleli, museli vykonat různá rozhodnutí, později třeba nést následky. V tomto čase jsme nebyli mimo, ale stávali jsme se součástí různých sociálních vztahů. Tím chci říct, že rozdíl to je. Možná i proto pořád cítím, že jsem to mohla kočírovat lépe já. Zkusila jsem mu tedy položit otázku, zda mohu udělat něco pro Náš vztah. Zde je odpověď: „Ano, můžeš ... zapomenout a nechat čas časem.“  Jenže já se trochu obávám, že Čas spíše naučí, jak žít bez toho druhého. Přinese jakési otupění a ukáže, že to lze. Myslím, že čas a odloučení nám neukazuje, jak milovat druhé, jak k nim najít cestu… Nyní možná jednoho napadne, zda tedy opravdu není lepší situaci přijmout a prostě se smířit s tím, že to tentokrát nevyšlo. Ale nějak cítím, že v mém životě není místo na „ zapomenout na přítele“. Nejsem tak bláhová, abych si myslela, že dokážu růst jen sama na sobě. Myslím, že všechno, co umím, mne naučili druzí. Na rozličné věci si přijdeme v kontaktu s druhými, ale i v tichu. Obojí je zapotřebí. Ale možná už taky přišel čas, abych i já začala druhým dávat to, co oni investovali do mne. Věřím, že cestu lze nalézt, ale teď a tady to prostě nějak nefunguje. Proto prosím ještě jednou o jakýkoli postřeh, podnět, impuls.  

Děkuji Vám mnohokrát. Lea

Odpověď: (24. 1. 2012, 12.15)

Milá Leo, přemýšlivá dívko :),
upřímně ocenuji, jak hloubáte. Mnohé perfektní. Bohužel Vám asi nemohu dát to, co byste ráda. Bud je něco, co chlapec vůči vám vysílá, co jste mi nesdělila a vám to dává důvod domnívat se, že je od vás nějaká aktivita, strategie žádoucí, nebo chybí umění smířit se s tím, co je, byt se nám to nelíbí. Dávat je fajn, ale je třeba dávat tomu, kdo to chce.

Romana píše: (23. 1. 2012, 9.38)

Dobrý den mám tří letou dceru a nastoupila do školky a těšila se ale hned první den nechtěla si lehnout a tak paní učitelka vytahla vařechu a že když nebude spinkat tak ji ta vařecha kousne a to byl kamen urazu dcera do školky nechce a v noci brečí a zase se začala počůravat ráno to jsou hotové muka jako by byla školka za trest teď navím co stím všichni říkají že si zvykne ale nevím jestli ji to neublíží . Děkuji za radu .

Odpověď: (24. 1. 2012, 12.04)

Milá Romano,
dojděte si k někomu, např.kineziologovi, kdo dceři pročistí tento traumatický zážitek. Iterapeuticky je možné napomoci zpracování. Poznání té vařečky v bezpečném zázemí s paní učitelkou. Změna paní učitelky, která vytvoří pro dceru bezpečný prostor, by také mohla býti nápomocna.
Držím palce.

Lenka píše: (17. 1. 2012, 12.03)

Dobrý den,1,5roku jsem se vídala s mužem který žil se svojí partnerkou.Mně to tajil a lhal že ženské věci které jsou u něj jsou jeho sestry. Po půl roce jsem to ale zjistila mně říkal že je s ní jen ze zvyku a spí jen se mnou.Milovala jsem ho tak jsem se s ním i přesto scházela,ikdyž jsem už bývala díky tomuto dost urýpaná, jelikož jsem chtěla být s ním jen já.Po roce a půl se s ní rozešel (tvrdil že on) a chtěl abych u něj bydlela,vařila,prala..To ovšem v tom bytě po tom všem nebylo z mé strany přes tyto dva měsíce možné.Necítila jsem se tam a bývala jsem i nepříjemná,sem cítila dost nátlak.On se se mnou po tomto období 2měs rozešel přes sms.Po tomto mi pár měsíců psával že má na mě chuť a at to prý zkusíme celý znova atd.. Viděli jsme se,byla jsem sice naštvaná skrz lži..Skončilo to ale sexem ale já i on věděl že to pro mě úlet nebyl.Po pár dnech mi napsal že miluje jinou a že se s ní několik měsíců schází(dle všeho i spí),že to byla chyba to se mnou posledně.Podvedl mě i ji.Řekla sem jí to,ale ona s ním je.Může se změnit a nepodvádět už?Nebo je to vněm?

Odpověď: (21. 1. 2012, 16.46)

Milá Lenko,
jakoby si ženy nevážily sami sebe a tím dovolují mužům být křiváky... Nepřipadá Vám?

Martina píše: (17. 1. 2012, 9.22)

Dobrý den, je mi 16 let a jsem strašně zamilovaná do kluka kterému je 19...mám strašné deprese, protože on jeden den milí a píše, zdraví, usmívá se. Na další den ani nenapíše nic...v noci jenom bečím a moc nejím...a bojím se, kdybych mu cokoliv řekla...dozví se to všichni jeho kamarádi...a to by asi bylo ještě horší to odmítnutí..opravdu nevím co mám dělat ....

Odpověď: (21. 1. 2012, 16.42)

Milá Marti,
napadl mne citát, který mne zaujal v tvých letech:
STENDHAL: "LÁSKA JE LÍBEZNÝ KVĚT, ALE JE TŘEBA ODVAHY, ABYCHOM SI JEJ ŠLI UTRHNOUT NA KRAJ STRAŠNÉ PROPASTI."
Ano, unést odmítnutí, to chce kus síly a lásky k sobě a realitě. Vše je cesta. Proč se lidé stydí za lásku a za hnusárny nikoliv?
Držím palce.

zuzka píše: (16. 1. 2012, 21.00)

Dobrý den je mi 25 a už teď mám strašné problémy se spánkem. Nedokážu vypnout mozek,večer mám najednou pocit že jsem sama a taky začnu mít strašný strach z budoucna..přejde to až na strach ze smrti..nakonec z toho třeba ve 3hodiny ráno chytnu prujem a mám žaludeční neurozu..nejvíce to mám z neděle na pondělí nebo když je úplněk, o víkendu problém nemám. obvodní mi předepsala lexaurin 3, ale nekdy mi ani cela tableta nepomuže..nevím co mám dělat jsem zoufala z toho že asi budu muset celý život jíst prášky abych se uklidnila. Každý den tak po 18hodině už mám zase strach že neusnu, dokonce už i nesnáším moji postel:( ráno mi je z toho vždy do breku..

Odpověď: (21. 1. 2012, 16.37)

Milá Zuzko,
pokud nezměníte myšlení a přístup k životu, budete muset jíst více a více prášků. To máte pravdu.

Miyu píše: (16. 1. 2012, 17.40)

Dobrý deň.Potrebovala by som pomôcť lebo sama si už neviem rady.Nikdy som nemala kamarátov,myslela som že je to pre skazené ľudstvo atd,a popritom je chyba vo mne.Mala som 2 akože kamarátky ale naposledy sme sa pohádali a vyčítali mi že som povrchná,neprispôsobivá,na všetkom a každom hľadám len chyby a chcem aby všetko bolo podľa mňa.Onedlho budem mať 18.A zisťujem že všetko je to pravda.Prosím poradte mi ako sa zmeniť.Samej si prídem ako hrozná osoba.Snažím sa viac baviť so spolužiakmi a tak,ale ked niekto povie niečo čo sa mi nepáči hned už aj ja zmením sposob komunikacie a hned som odpornejšia aatd...

Odpověď: (21. 1. 2012, 16.35)

Milá Miyu,
vážím si toho, že o sobě přemýšlíš a chceš být lepší. Měnit se je práce a obvykle se to děje pozvolna tréninkem. Píšeš, že hledáš chyby (mmj asi proto, že to dělají i lidé kolem tebe, hodnotí a soudí), cítíš, že lidé potřebují býti hlazeni a chceš jim to dát (jen proto, abys to dostala zpátky nebo i proto, aby byl svět hezčí?) To je důležité si uvědomit a rozhodnout se pro to, pak trénovat hledání toho hezkého v lidech (a to je ta práce), říkat to i nahlas. Kontrolovat své myšlenky. Píšeš, že měníš způsob komunikace, když se ti něco nelíbí, to je běžné, pokud chceš být lepší, je to fajn, i touha se cení, ale touto cestou ti více neporadím, protože by byla potřeba konkrétní analýza situace, pocitů... A nesud se :). Držím palce.

< novější | 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >